Prokop Lopata

Český rychlobruslař Metoděj Jílek vyhrál závod na 10 000 metrů a vybojoval zlatou medaili. Česko má na zimních hrách další velký úspěch.

Čtrnáct měsíců po porodu syna Kryštofa je Eva Adamczyková zpět. V italském Livignu dnes vybojovala stříbro, když ji od vítězné Josie Baffové dělily jen 0,04 sekundy. Tímto úspěchem zkompletovala svou olympijskou sbírku zlata, stříbra a bronzu.

Ještě nedávno to znělo jako sci-fi. Dnes se o 3D tisku orgánů mluví vážně ve výzkumných centrech i v nemocnicích. Jak blízko téhle realitě vlastně jsme?

Nedávno objevené dinosauří stopy kousíček od dějiště olympiády jsou senzací. Zatímco světová média se soustředí na supermoderní sjezdovky, stadiony a lyžařské areály, vědecká obec sleduje „sportoviště“ o 210 milionů let starší.

Italové to stihli, ale byla to křeč. Aréna Santa Giulia je sice uvnitř připravená, ale stačí vyjít ven a stojíte na staveništi. Olympijský turnaj s hvězdami NHL začíná v hale, kterou dělníci budou opouštět v podstatě s prvním buly.

Zatímco dnes si pod „dítětem v peci“ představíme horor nebo pohádku, pro lidi v 18. a 19. století šlo o rituál, který měl dítěti paradoxně zachránit život nebo zdraví.

Vrcholový sport není jen pro mladé. Historie olympijských her zná šampiony, kteří brali medaile v 50, 60 i 70 letech. Tohle jsou příběhy veteránů, kteří díky svým zkušenostem dokázali porazit i o generace mladší soupeře a přepsat historické tabulky.

Prameny týkající se středověkých přírodních tragédií jsou často zahaleny rouškou tajemství. Zemětřesení ze 4. února 1169 patří k nejničivějším událostem v historii Itálie a celého Středomoří. Byla to katastrofa, která proměnila tvář Sicílie.

Žít v blízkosti Niagarských vodopádů znamená zvyknout si po celý život poslouchat nekonečný řev do hlubin padající vody. Tento zvuk je tak stálý, že ho po čase přestanete vnímat. O to děsivější je, když se jednoho dne probudíte a je absolutní ticho.

Zapomeňte na neviditelný internet. Naše staré maily a rozmazané fotky neodcházejí do nebe, ale do obřích hal v mrazu na severu, kde nonstop žerou elektřinu. Proč stavíme nekonečné archivy pro věci, na které jsme sami dávno zapomněli?

Historie českých zemí není spojena pouze s ničivými letními povodněmi, jako byly ty v letech 1997 nebo 2002. Existuje ještě jiný, v minulosti mnohem častější a mnohdy děsivější úkaz: dřenice.

Uplynulo 57 let od chvíle, kdy Jan Palach přestal dýchat. Nechtěl, abychom z něj dělali hrdinu, chtěl nás jen probudit. V roce 2026 nás jeho odkaz pálí víc než kdy dřív – protože jsme se ten vzkaz báli přečíst tehdy a bojíme se ho číst i dnes.

Vytrvalost a vášeň pro objevování české historie ho činily výjimečným. Nespočet hodin strávených v archivech, neúnavné přepisování starých dokumentů, nekonečné studování zapomenutých příběhů. To je příběh Augusta Sedláčka, snad nejpilnějšího z nás…

Stát o zločinech mlčel, aby budoval iluzi bezpečí. Cenzura ale vyvolala jen masovou nedůvěru. Tam, kde chyběla oficiální fakta, se pak každá šířená fáma stala pro lidi uvěřitelnou pravdou.

S dojedením posledních kousků vánočního cukroví se naše jídelníčky přirozeně vrátí k pokrmu, který lidstvo provází již po tisíciletí. Sladké vystřídá prostá, ale nenahraditelná chuť, která se nikdy nepřejí. Chuť chleba.

Tříkrálová sbírka letos určitě opět překoná loňská čísla. Nejde jen o peníze. Jde o důvěru, solidaritu a možná i o to, že v nejisté době lidé hledají něco, co má smysl.