Radek Cink

Ještě včera děla působila jako zbraň minulosti. Válka na Ukrajině ale otočila debatu a nepříjemná otázka teď míří i do Česka: neškrtali jsme palebnou sílu příliš lehce?

Na papíře to vypadá jako subdodávka. Jenže v Kopřivnici kvůli ní porostou výroba, zaměstnanost i česká stopa na evropských tancích – a jeden detail to převrací úplně.

Na první pohled to zní přehnaně. Jenže Balt dnes tlačí Rusko tam, kde ztrácí prostor i peníze. A největší riziko leží jinde, než se čeká.

Československá stopa není legenda ani čistý marketing. Za dnešními údery MiGů-29 vede překvapivě přesný řetěz starých dělení, výměn a darů. A právě ten mění smysl titulku.

Su-57 měl být symbolem ruské převahy. Místo toho se ve válce objevuje hlavně jako nosič střel odpalovaných z dálky. Právě proto o něm na frontě není slyšet tak, jak by odpovídalo jeho pověsti.

Dva červnové dny ukázaly, že Krym není nedobytná pevnost. Údery mířily na systémy protivzdušné obrany, letiště i přístavní zázemí. Nejde jen o obraz jednotlivých explozí, ale o to, že hustá PVO už zjevně nedokáže krýt všechno najednou.

Začal téměř bez hluku, dnes patří mezi nejúspěšnější ruské exportní stíhačky. Su-30 ale nestojí na mýtu. Rozhodla Indie, teď se ukazuje proč.