Regina Andrásová

Tak nám, milý deníčku, na jednoho profesora, biologa a filozofa vyplavaly nepěkné věci. Což teda, když to teď po sobě čtu, zní jako začátek nějakého vtipu.

Jakmile dojde na nějaké potíže, dělí se lidé se odjakživa dělí na dva typy. Jedni hledají, jak potíže vyřešit a druzí, kdo za ně může.

Můj milý deníčku, k mému velkému překvapení se pod mým posledním zápiskem strhla zajímavá diskuze, z které vyplynulo, že mě někteří lidé berou vážně.

Lidé mají plno rad, jak udržet funkční manželství. Někdo říká, že základ spokojeného manželství je soulad v sexuálním životě. Ne, že bych nesouhlasila, ale podle mě je důležitější soulad v komunikaci.

Já jsem se, milý deníčku, posledně zmínila o Imeldě Marcosové a jejích botách a jeden čtenář (ahoj Filipe) z toho usoudil, že asi nelžu o svém věku, když ji pamatuju.

Česká pošta mi právě poslala zprávu, že můj balík je v jejich rukách. Co teď? Mám vybrat hotovost v malých bankovkách, čekat u telefonu a vynechat policii?

Milý deníčku, jak si jistě pamatuješ, já mám ty králíky v paliativní péči, a v létě je třeba myslet na zimu.

Kolegyně mi tuhle řekla, že čte můj deníček – díky Míšo – a že je to celkem dobré – velké díky, Míšo. Odpověděla jsem jí, že to je proto, že jsem vtipná.

Jednou jsme lezli na vysoký kopec k nějaké zřícenině a asi v půlce kopce se naše dítě, tehdy asi desetileté, zastavilo a znechuceně pravilo: „Já bych nemohla být Husit.“

Z vodáckého sportu znám, milý deníčku, především to, jaké povinnosti má háček. To jest pádlovat, pokud kormidelník nezavelí pohov, hlásit šutry a při přistání vyskočit z lodi a přitáhnout ji na břeh.

Vím, milý deníčku. A i kdyby ne, tak to najdu. Je to superschopnost předávaná v naší rodině z generace na generaci, která se ale bohužel ruku v ruce nese s neschopností dávat věci na stejné místo.

Když čeští vlastenci navrhli Aloise Jiráska na Nobelovu cenu za literaturu, dostali od komise strohou zamítavou odpověď se zdůvodněním, že se jedná o grafomana lokálního významu.

Tuhle jsem potkala postarší paní, kterou velmi intenzivně venčil pes. Dáma už byla v letech, nebyla moc stabilní, trochu se bránila, ale pes měl sílu a odhodlání.

Já se, milý deníčku, vůbec nedivím, že páternoster v budově Nové radnice na Mariánském náměstí v Praze 1 je turistickou atrakcí.

Podle mě se, milý deníčku, cestování dost přeceňuje. Při představě exotické destinace se mi vždycky vybaví známá, na kterou v Egyptě čekal celý autobus, poněvadž nemohla opustit záchod.

Já mám, milý deníčku, ráda děti. Já proti dětem vůbec nic nemám. S čím mívám občas problém, jsou jejich rodiče.

Je totiž opravdu zajímavé, milý deníčku, kolik lidí ve svém rodokmenu předpokládá dávného šlechtického předka. Dlouho jsem si myslela, že takhle praštění jsme jenom my.

Svět se opět horečnatě připravuje na další válku, ale já jsem klidná. Mám napracováno. Netuším, jestli tuhle vojnu vyhrajeme, ale rozhodně umím dekontaminovat plynovou masku pomocí vaty a jarové vody.

Ano, chtěla jsem hudbu. Ano, toto je hudba. Ale naprosto nevhodná k mému věku, k události, které se zúčastním, a k oděvu, který jsem zvolila.

Kdykoli mi LinkedIn nadšeně oznámí, že jsem se objevila ve vyhledávání, docela mě to znepokojí. Vždycky totiž čekám, že se hned za tímhle oznámením objeví informace o nabízené odměně za moje dopadení.

Milý deníčku, tuhle přišel manžel s návrhem, že půjdeme na ples. Moje první upřímná reakce byla, že nemůžu, protože se nevejdu do šatů.

Muž, když má štěstí, vypadá k stáru jako Sean Connery. Ženy k stáru vypadají jako Sean Connery všechny.

Jsem feministka a jako taková pochopitelně vlastním řidičský průkaz. To, že mi k ničemu není, je pouze důkazem mé emancipace. Nehodlám se podřídit žádnému diktátu, který by mi nařizoval, co mám dělat, abych stála na správné straně historie.