Renata Hájek Tichá

Všichni si přejeme, aby se nás to netýkalo. Hrozba násilného incidentu je ale reálná, může přijít kdykoliv. Základní principy, jak se chovat v rozhodujících vteřinách, které nás, bohužel, nikdo neučí.

Střídavá péče není jen o dětech. Matky v ní nacházejí svobodu, čas pro sebe a možnost být naplno s dětmi, aniž by ztrácely vlastní identitu. Jen se o tom nesmí mluvit.

Nejsou to záchranáři, přesto jezdí se sanitkou. Dokud je nepotřebujete, ani o nich nevíte. Denně pomáhají svými svaly i trpělivostí těm, kteří jejich pomoc potřebují. A zaslouží si náš obdiv.

Pololetí a vysvědčení jsou tu. Radost z pátečních prázdnin. Ale taky strach. Ne ze známek, ale z rodičů. Z křiku, z agrese, z trestu, který může přijít. Proč vlastně rodičům špatné známky tak vadí?

Andrej Babiš pátrá po Grónsku, Čechům tečou slzy – jedněm ze smíchu, jiným ze zoufalství. Ať tak či tak, přiznejme si: zrodil se učitel, o kterém by Komenský mohl jen snít.

Cíl je vznešený, realita krutá. Když systém ignoruje odlišné potřeby, radost ze školy mizí. Pohled matky dětí z obou stran školního systému ukazuje, proč je rovnováha nezbytná.

Proč nás introverty rodinná setkání vyčerpají – a proč to není naše vina. O tom, co se děje v mozku, když trávíme čas s ostatními.

Dopisy už skoro nepíšeme. Ale možná bychom měli. Aspoň ten jeden. Ne kvůli dárkům, ale kvůli tomu, co nosíme v sobě. Nevadí, že nejsme děti – i dospělí by měli psát Ježíškovi.

19. 11. slavíme Světový den toalet. Ano, ta malá místnost má svůj den - má nám připomenout, že toto malé království klidu není samozřejmostí. Čím vším pro nás toto místo vlastně je?

Vánoce - svátky klidu a míru, ale i spěchu a konzumu. Ať už řešíte „kde na to vzít“, nebo přemýšlíte o tom, co má skutečnou hodnotu, přináším pár tipů na dárky, které jsou „tak trochu jiné“.

Myslíte, že rovnost je o právech zaručených zákonem? Nasedněte do ranního autobusu a uvidíte, kdo jede s vámi. Já při tom v sobě objevila špetku feministky, která ve mně dřímá.

Kolony, dopravní stavby a nekonečné čekání – Brno nás zase učí trpělivosti. Napjaté nervy, uvadající duševní zdraví, hroutící se vztahy. Dá se to vůbec přežít?

Ministerstvo vnitra rozesílá domácnostem příručku, jak se chovat při katastrofě. Docela se povedla. Je vlídná – a tak nějak po česku se vyhýbá opravdu krizovým scénářům.

Máte svůj svět. Poklidný, nebo divoký. V ruce držíte tenký papírek, očima hypnotizujete postupující tekutinu. První čárka. Chvíle napětí. A pak? Je to tam! Budete máma! Začíná jízda vašeho života.

Původně jsem chtěla jen psát - sdílet myšlenky, trošku humoru, trošku vážnosti. Ale 50 dnů na Medium.cz mi ukázalo, že článek tečkou nekončí. Byla to lekce z lidské povahy. A jsem za ni vděčná.

Paušální daň i paušální výdaje jsou skvělý nástroj - snižují administrativní zátěž, ulehčují život živnostníkům i státu. Představují ale také určitou neférovost v systému. A zaslouží si revizi.

Lístky jsou sečteny, kostky jsou vrženy. Za sebou máme předvolební maraton i trápení „komu to hodit“. A já se rozhodla, že chci najít to hezké, co nám volby přinesly. A věřte - opravdu se dá.

Volby jsou pilířem demokracie. Jejich pojetí se v různých částech světa liší. Někde volby nacvičují, jinde můžete být za neúčast potrestáni a v některých zemích se účastní voleb obrovské počty lidí.

Tak si to pojďme říct. Návrh Evropské komise nařídit poskytovatelům komunikačních služeb sledování on-line komunikace uživatelů, tzv. Chat control, víří emoce. Může nám něco takového EU vůbec nařídit?

Tak si to pojďme říct. Děti už zase sedí v lavicích, volby se blíží a z inkluze se zase stává téma. Jako matka dítěte s těžkou vadou řeči si myslím, že k tomu mám co říct. A chci to říct.