Reparát

Dobrovolnické spolky rodičů dnes hrají ve školách mnohem významnější roli než dříve. Aktivně se podílejí na budování školní komunity, ovlivňují kvalitu života ve škole i smysluplnost vzdělávání. Jak vypadá škola otevřená rodičům? Základem je dobře nastavená spolupráce mezi rodiči a školou, shodují se hosté v pořadu Reparát Českého rozhlasu Plus.

Mladí lidé považují změnu klimatu za důležité téma a někteří ho silně prožívají i emočně. To je výzva pro vyučující, kteří s nimi tuto problematiku musí probrat ve více rovinách. „Nejlepší je, když se děti mohou zapojit do změny, jako třeba sázet nové lesy, nebo sbírat srážkovou vodu,“ doporučuje v pořadu Reparát Martin Kříž z projektu Učím o klimatu a programový ředitel obecně prospěšné společnosti Chaloupky. (Vysíláme v repríze, premiéru jste mohli slyšet v lednu 2025.)

Chybování má velký učební potenciál. Ukazuje dětem a mladým lidem, kde mají mezery ve znalostech, jak se mají, nebo nemají příště chovat a na co si musí dávat pozor. Důležité přitom je, aby si to uvědomovali a chybovat se nebáli. „Chyba je příležitost. Žáci se díky ní mohou rychleji osamostatnit a své problémy v budoucnu řešit sami a efektivněji,“ vyzdvihuje v pořadu Reparát Ivan Čermák, učitel a mentor z centra JOB, spolku pro inovace ve vzdělávání.

Mezi patnáctým a osmnáctým rokem přemýšlí mladí lidé nejen o tom, co budou v životě dělat, ale i o tom, kdo vlastně jsou, kde chtějí žít a co od života očekávají. Jak na sebe začít nahlížet z jiné perspektivy, s tím pomáhá dětem koučka a lektorka Vendula Pecková. „Používám metodu hledání takzvaného jedinečného mixu schopností. Objevujeme silné stránky dítěte, jeho zájmy, hodnoty, které jsou pro něj důležité, a vztah k penězům,“ říká pro podcast Reparát Českého rozhlasu Plus.

Inkluze ve školství je jedním z nejvýznamnějších kroků, které český vzdělávací systém v posledních letech podnikl. Podmínky pro společné vzdělávání nastavila novela školského zákona už téměř před deseti lety. Jak vysvětlují hosté podcastu Reparát, samotné legislativní změny nestačí. Stále více pedagogů potřebuje pomoc nejen při práci s rozmanitou třídou, ale i při udržování vlastní psychické pohody.

„Držet známkami někoho ,v šachu‘ je degradace smyslu hodnocení,“ říká Karel Starý z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a spoluautor knihy Hodnocení pro učení. V podcastu Reparát také vysvětluje principy takzvaného formativního hodnocení, nástroje pedagogické komunikace a zpětné vazby vyučujících se žáky. „Formativní hodnocení vede žáky k lepšímu výkonu a rozvíjí je podle jejich schopností, potřeb a možností,“ dodává. (V premiéře jste tento díl mohli slyšet v červnu.)

Spolužáky si člověk nevybírá. Proto se školy na začátku roku snaží hlavně u nových kolektivů nastavit pravidla společného fungování. Pomoct tomu mohou například dobrodružné expedice s názvem Outward Bound. „Děti se učí, jak vařit na ohni, jak si postavit přístřešek. Bavíme se, jak si vzájemně pomoct. Je to reálný život a ne sezení v lavicích,“ vyzdvihuje v podcastu Reparát Českého rozhlasu Plus instruktorka Světlana Vaštová z Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě.

„První, co udělá dítě, které dostane mobilní telefon, je, že se připojí do třídní chatovací skupiny. Děti na prvním stupni základních škol používají mobil spíš k socializaci, ne k učení,“ vysvětluje Michal Kaderka, který učí mediální výchovu na pražském Gymnáziu Na Zatlance a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. (V premiéře jste pořad mohli slyšet v červnu 2024.)

V Česku podle Nadačního fondu Eduzměna 75 procent výuky stále probíhá tak, že učitel pracuje hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou se stejným obsahem činnosti. Jak jednosměrný výklad od tabule zpestřit? Co přináší dětem ozvláštněné vyučování a podpora jejich motivace, otevřenosti a tvůrčí spolupráce v třídním kolektivu? Jak měnit prostředí škol, aby čas v nich strávený byl pro děti, rodiče a učitele smysluplný, kreativní a radostný? (Repríza.)

Prázdniny začaly, ale učení nepřestává. I když děti nesedí ve školních lavicích, stále objevují svět a rozvíjejí své dovednosti. Jak mají rodiče pomoct dětem najít dobré volnočasové aktivity? „Musíme se dětí ptát, co chtějí. To, co jsem chtěla dělat v dětství já, neznamená, že bude chtít dělat i dítě,“ vysvětluje v podcastu Reparát Jolana Dočkalová z Asociace neformálního vzdělávání.

Ministerstvo školství v dubnu schválilo nová pravidla pro vysokoškolské studijní programy, které vedou ke kvalifikaci pedagogických pracovníků. Profesní organizace jako Učitel naživo, Otevřeno nebo Učitelská platforma popisují změny, které se dostávají přímo do výuky na pedagogických fakultách po celém Česku, jako výrazný posun a pozitivní změnu.

„Pokud rodiče rozumí tomu, co se ve škole, kam chodí jejich děti, děje, mohou snáze podpořit jak školu, tak dítě. Sladí se tím i očekávání a představy o tom, jak to ve škole má vypadat, nastaví se hranice pro všechny hráče. Prostředí je potom bezpečné pro děti i učitele. Pro děti je pak snazší přecházet ze školního do rodinného prostředí a naopak,“ říká v Reparátu předsedkyně Unie rodičů Angelika Gergelová.

Respektující vztahy, vzájemná podpora a souhra v učitelském sboru a pochopení významu péče o duševní pohodu jako důležité téma vzdělávání. Klíčové prvky, které mohou pomáhat k tomu, aby se žáci i učitelé cítili ve školách dobře, učili se s radostí a předcházeli psychickým potížím.