Šalom

Příběhy hrají ve formování civilizace zásadní roli. Neméně klíčové jsou však i pro naši interpretaci informací, z nichž si skládáme obraz reality. Digitální technologie mají moc tyto příběhy měnit, upravovat, anebo dokonce přepisovat.

Premiér Andrej Babiš otevřel debatu o zákazu sociálních sítí pro děti do 15 let. Okamžitě se zvedla vlna odporu. Slyšíme, že je to technicky neproveditelné, že to děti izoluje, a především – že řešením je výchova a tlak na technologické firmy.

Diskuse kolem tématu používání mobilních technologií ve školách je velmi aktuální a často je doprovázená rozporuplnými závěry. Dovoluji si vás proto seznámit s novým odborným návrhem, který vzešel z Rady vlády pro koordinaci politik závislostí.

Jak se informace proměňují v poštovní doručovatelky významů a proč jeden a ten samý dopis může obšťastnit adresáta zcela odlišným příběhem?

Kdyby měl ďábel vymyslet plán, jak zničit celou generaci, jak by to udělal? Tuto otázku položili uživatelé v rámci virálního experimentu chatovacím robotům postavených na velkých jazykových modelech. Tedy tzv. umělé inteligenci.

Mizí-li ze světa řád, který byl po tisíciletí nedílnou součástí kultury, neprobíhá to v tichosti. Provází to dlouhý, naléhavý křik duchů minulosti, kteří se odmítají vzdát své moci.

Pokud si pod pojmem AI pornografie představujete jen o něco lepší grafiku nebo falešná videa celebrit, díváte se špatným směrem. To, co právě vzniká, není jen další evoluční stupeň digitálního obsahu.

Německo a další evropské státy zesilují tlak na Apple. V hledáčku antimonopolních úřadů uvízla funkce, která dala uživatelům poprvé skutečnou kontrolu nad jejich soukromím. Hrozí nám budoucnost, kde bude sledování povinné v zájmu „férové soutěže“?

Zakazovat či nezakazovat mobilní telefony ve školách? Jsou mobily opravdu takový problém, jak tvrdí jedni, nebo se jedná o nafouklou bublinu? A jak nám v tomto rozhodování pomáhá či nepomáhá věda?

V roce 1925 se svět změnil. Několik vědců vylezlo z Platonovy jeskyně a naskytl se jim pohled na prožívanou realitu v podobě, jejíž obraz k nám do té doby pronikal pouze skrze díla umělců jako Lewis Carroll, nebo hlasy mystiků.

Mají slova jako vlastizrádce, kolaborant či populista ještě nějaký význam? A jsou nadužívané anebo se jich naopak bojíme? A proč je scénář, který využívají populisté, i po letech tak efektivní?

Náš školní výukový systém byl postaven na základech „analogové“ industriální společnosti. Strážci tohoto modelu si stále odmítají všimnout, že svět se už dávno nachází v éře post industriální a digitální. Toto opomenutí si vybírá nemalou daň.

To, že se uživatelská data pro velké tech korporace stala surovinou potřebnou k vytěžení, už nějaký pátek víme. Některé z těchto společností se chovají doslova jako hackeři. A nám je to jedno.

Tzv. narativní reframing je jednou z nejsilnějších zbraní propagandy. Zasazením událostí do srozumitelných a koherentních celků lze docílit jejich důvěryhodnosti i v případě, že se skutečností nemusejí mít nic společného.

Obecný výklad mechanismu, který stojí za generováním textů velkých jazykových modelů, se opírá o tvrzení, že se jedná pouze o statistické odhadování dalšího slova ve větě. Skutečnost je ale daleko magičtější.

Bullshit souvisí s nezájmem, zda je výrok pravdivý. Lež je vedle bullshitu svým způsobem poctivý přístup k realitě: kdo chce lhát, musí znát pravdu.

I katolická církev má své trikoloristy, či dokonce fašisty, a stejně tak má, i když v menšině, své piráty. A i ti se, podobně jako ti vládní, kvůli sílícím konzervativním, a hlavně kmenově protekcionistickým tendencím, stávají nepohodlnými.

Žádný ze svátků neusvědčuje naší společnosti z větší povrchnosti, než sv. Valentýn. Absurdnost tohoto láskyplného křepčení poměrně trefně podkládají dva „romantické“ příběhy, které se s tímto svátkem pojí.

Nové rámcové vzdělávací programy, které ministr prezentuje jako největší změnu ve školství za posledních dvacet let, se zdají být hazardem s národní bezpečností.

Volba Donalda Trumpa obnažila hloubku hodnotového pokrytectví mnoha vlivných osobností a definitivně potvrdila mnohými dosud vyvracované tvrzení o bezprecedentní politické moci sociálních médií.

Mimo Afriku disponuje každý homo sapiens genomem minimálně jednoho nečlověka: neandrtálce. Čím více na východ, tím je pravděpodobnější, že se v jeho genomu nachází i geny denisovanů. Bez jejich genů by homo sapiens na své pouti z Afriky zahynul.

Poprvé v dějinách k nám přichází technologie disponující dosud výsostně lidskou schopností. Používat jazyk a vyjadřovat jím emoce. A dělá to tak dobře, že přestáváme rozeznávat. To může vést k tragickým koncům. A poprvé už i vedlo.

Pády lidských dějin do nejtemnějších koutů nepřicházejí náhle. Vždy jim předchází dlouhý proces drobných změn ve společnosti, ústupků, kompromisů a nevšímavosti. Některé z těchto principů se v čase příliš nemění.

Když spatříte v Praze na obzoru nad chodníkem obláčky dýmu, můžete předpokládat, že se z něj vzápětí vynoří skupinka studentů vycházející ze školy. Proč nic takového neuvidíte třeba v Barceloně?

Internet okamžitě po představení nových produktů této firmy zaplavily nadávky na evropské regulace, protože ty prý mohou za to, že nebudeme mít Apple Intelligence. Jo a v Česku za všechno můžou Piráti. Jenomže vše je trochu jinak.

Hodně často se mluví o tom, že Mnichov a osmašedesátý jsou naše největší národní traumata. Otázkou ale je, co to vlastně trauma je a proč ho máme dodnes.

Televizní reklama na nábor členů mexických narcos, kteří shánějí lokální distributory, další, ve které Marek Eben vábí na zázračný lék a nakonec poptávka po menším teroristickém útoku. Znuděně zívneme. Pak konečně začíná náš oblíbený seriál.

Je skutečně pravda ryze subjektivním vyprázdněným pojmem, jehož obsah si každý doplní dle svého?

Profesor Miroslav Bárta ve své knize Sedm zákonů říká, že to, co vynese civilizace na jejich vrchol, se také stane příčinou jejich pádu. Jednou z domén, která na onen vrchol vynesla západní demokratické civilizace, byla rozhodně svoboda slova.

Naše životy se velmi brzy propojí s konverzačními agenty založenými na generativní umělé inteligenci způsobem, který ani nebudeme vnímat. Kdo se však stane strážcem našich tajemství?

Mnoho z obsahů a služeb, které byly na internetu poskytovány takzvaně zadarmo, čeká zásadní změna. A možná se změní internet úplně celý.

Sen o tom, že demokracie je lákavé zboží, o které má každý zájem, skončil. Nyní bojuje liberální demokracie o přežití. Pokud nenajdeme odvahu ke stanovení přesné diagnózy, můžeme pacienta rovnou přesunout na jednotku paliativní péče.

Naše přežití závisí na spolupráci. Ta je podmíněna ochotou a schopností komunikovat i za hranicí komfortní zóny. Tuto schopnost ztrácíme. A loutkovodiči vybavení moderními technologiemi vědí, jak toho využít a udělat z nás loutky.

Pokud ještě nemáte se svými rodiči, prarodiči, dětmi, ale třeba také se svou účetní domluvený kód, který ověří, zdali jste to opravdu vy, měli byste to udělat.

Často si ztěžujeme na přebujelou evropskou regulaci, která brzdí rozvoj. Jedním z terčů kritiky bývá i GDPR. V USA podobné věci nikdo neřeší, slýcháme. Možná to brzy přestane být pravda.

Přišel čas, kdy se budeme do svých personalizovaných zařízení založených na AI zamilovávat? Nebo je nenávidět? Budou z nich naši koučové, terapeuti či lékaři? A jak se na tuto realitu připravit?

Budeme mít každý svého AI kamaráda? Chatboti založení na generativní umělé inteligenci jsou pasivními nástroji reagujícími na lidský vstup v podobě textu. Nástup tzv. LAM paradigma pasivity mění.

Vysoká sebedůvěra pramení často z neznalosti nahrazené vírou. Ta nás může přesvědčit třeba o tom, že jsme neviditelní.

Když v roce 1985 Neil Postman, americký pedagog, mediální kritik a sociolog, vydal svou knihu Ubavit se k smrti, byl mu často vyčítán přílišný pesimismus. Z pohledu dnešního světa se jedná o dílo prorocké.

Má být svoboda slova absolutní, nebo má mít hranice? Je pojetí demokracie v USA jiné než to Evropské? Je v pořádku regulovat obsahy šířené pomocí sociálních sítí? Samé otázky…

Za posledních pár týdnů se o výstředním miliardáři objevilo z různých zdrojů mnoho informací, které mnozí interpretují jako jasný důkaz toho, že Musk slouží ruským zájmům. Je tomu opravdu tak?

Co všechno dlouho skrývaly archivy o předválečné a válečné spolupráci mezi Hitlerem a Stalinem? Věděli jste, že nechybělo mnoho a OSA by se rozrostla o Sovětský svaz a chod dějin by kráčel úplně jinou cestou?

Mají být formální pravidla jazyka statusem quo, nebo jsou často jen historickým reliktem, který se stává brzdou při vyjadřování?

Jan Hnízdil pro PL: „Jaroslav Dušek má plné právo svoje názory sdělovat, byť by byly mylné… Jakákoliv cenzura kohokoliv je fašismus.“

Mistr Dušek v posledním rozhovoru s Čestmírem Strakatým říká, že umřít na rakovinu je naše rozhodnutí. Není to rakovina, ale nenávist k životu, která nás dostane do hrobu.

Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik zveřejnil pro Český rozhlas výzkum o dezinformacích. Je skvělý. Na rozdíl od některých jeho interpretací.

Humanismus je pokládán za jeden z pilířů západního hodnotového systému. Čím dál tím častěji je však pokládán za slabinu – zvláště v souvislosti s imigračními politikami jednotlivých států, či celé EU. Máme však jasno v tom, co humanismus vlastně je?

Hra o trůny mezi Dněprem a Temnou řekou. Možná se ptáte, co to sakra mělo znamenat? Nic, to je prostě Rusko. Chaos, lži, komploty, zmar, čiré šílenství. Země Rasputinova atomového věku…

Je podivuhodný svět subatomárních kvantových jevů oddělen pevnou hranicí od našeho světa, a nebo ovlivňuje naše životy více, než se zdálo?

Mladá generace má problém. Psychické problémy, mnohdy velmi vážného charakteru, problémy s učením, s pozorností atd. přibývají nebývalým tempem. Mohou pomoci aplikace na sledování psychického stavu dětí?

Velmi často interpretujeme skutečnost nikoliv na základě dostupných znalostí, ověřených faktů a kontextu, ale pouze jako potvrzení našeho vidění světa.

Nový způsob kyberpodvodu nemíří na vaší platební kartu. Otevírá dveře k plnému ovládnutí vašeho bankovního účtu.

Není to lehká doba a někdy ta deka, která na nás padá, nemusí být k unesení…

Jev, kdy se myšlenkový vesmír konspirátorů prolíná s různými ezoterními směry, je dnes nazýván konspiritualitou. A je velmi aktuální. Už nejen za velkou louží.

Ezoterika je produkt podobný dortu z Čapkovy pohádky. Bylo by to k smíchu, kdyby místo myší neobsahoval nebezpečné ingredience, jež vedou ke kognitivnímu zkreslení a jedinec se následně stává snadno ovladatelným nástrojem manipulace a propagandy.

Jak fungují platby pomocí mobilních zařízení? Přístup k našim peněženkám se mezi Applem a Googlem liší. Ptáme se ještě, jakou cenu platíme za pohodlnost, anebo už je nám to jedno?

Mohou za inklinaci k víře v nepravdivé informace evoluční mechanismy našeho mozku? A jak se této epidemii bránit?

Slovo propaganda slýcháme v těchto dnech častěji, než je pro psychické zdraví záhodno. Ohání se jím kde kdo. Vlastně každý. Je tedy nanejvýše vhodné si význam tohoto slova aspoň trochu osvětlit.

Jedním z mýtů, který stál za těmi nejšílenějšími politickými a lidskými katastrofami, je mýtus o volbě menšího zla. Z něj je derivován další, modernější, o volbě srdcem.