Šárka Rosová Váňová

Můj život zcela zásadně ovlivnily tři ženy. Moje maminka Maďarka, babička Češka i prababička Ruska. Byly to nevyčerpatelné studnice neuvěřitelných pověr. Občas se přidal i táta, ten byl původem Polák po pradědovi.

Závidím dětem jejich volnost, otevřenost a pochopitelně bezstarostnost. Jsou upřímné a bezprostřední. Prostě andělské bytosti. Zajímá je jen jejich čistý, krásný svět. A to nám velkým dává sílu.

V katalogu je všechno dokonalé. Usměvaví lidé, klid, pohoda a západy slunce. Realita? Ta má občas trochu jiný smysl pro humor.

Dnes jsem šla po deseti letech zažádat o novou občanku. To přece není možné, vždyť jsem si pro ni byla nedávno? Pomyslela jsem si, když jsem si vybavila své pocity, když mi bylo patnáct.

Navštívit Legoland je snem mnoha dětí – a překvapivě i nás dospělých. Měla jsem tu možnost a dodnes na ten den vzpomínám jako na malý návrat do světa, kde je radost samozřejmostí.

Sedím na rubínově červeném Fichtlu za dědečkem. Křečovitě ho svírám kolem pasu v ruce bandasku s cukrem rozpuštěným ve vodě. Dnes mám svůj den. Už dosáhnu na stupačky a mám důležité poslání.

Život vymýšlí stejně nejlepší příběhy sám. Veselé, smutné, ale i řádně nechutné. Bylo nám sedmnáct, osmdesátá léta ve své polovině, konec prázdnin a vzduch voněl létem a vysněnou volností.

Už od dob, kdy jsem si pořídila své první naleštěné ojeté embéčko, nesnáším hovory, které se v servisech točí kolem technického stavu mých aut. Ta většinou pamatovala doby krále Klacka a jejich technický stav tomu i odpovídal.

Přistěhovali jsme se do čtvrti, kde bylo před lety, když se začalo s její výstavbou, zřejmě velkým hitem mít u domu vlastní jezírko. Šplouchání vody plné rybích těl a všudypřítomné žáby tak tvoří zvláštní, téměř uklidňující místní kolorit.

Kolem každých svátků se dějí věci! Většina hospodyněk pravidelně a nenapravitelně zešílí. I já občas bývám pošetilá a podléhám prý mnohdy zbytečným aktivitám. K nim patří mytí oken.

Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli.

Za rok mi bude šedesát. A stane se něco, co by si většina lidí v mém věku už ani nedovolila vyslovit nahlas. Něco, kvůli čemu si někteří poklepou na čelo. Jiní se pohorší. A pár odvážných se možná usměje.

Můj známý mi kdysi vyprávěl příběh z autobusu na dovolenou. Naproti seděli Škopkovi v plné polní. Basa lahváčů, půllitrovka masa v omastku… a pak přišlo to nejhorší.

Mám recept, jak se dokonale znemožnit a přivést manžela a všechny kamarády k slzám smíchu. A jako bonus získat novou přezdívku. Necháte se inspirovat?