Šárka Rosová Váňová

Život vymýšlí stejně nejlepší příběhy sám. Veselé, smutné, ale i řádně nechutné. Bylo nám sedmnáct, osmdesátá léta ve své polovině, konec prázdnin a vzduch voněl létem a vysněnou volností.

Už od dob, kdy jsem si pořídila své první naleštěné ojeté embéčko, nesnáším hovory, které se v servisech točí kolem technického stavu mých aut. Ta většinou pamatovala doby krále Klacka a jejich technický stav tomu i odpovídal.

Přistěhovali jsme se do čtvrti, kde bylo před lety, když se začalo s její výstavbou, zřejmě velkým hitem mít u domu vlastní jezírko. Šplouchání vody plné rybích těl a všudypřítomné žáby tak tvoří zvláštní, téměř uklidňující místní kolorit.

Kolem každých svátků se dějí věci! Většina hospodyněk pravidelně a nenapravitelně zešílí. I já občas bývám pošetilá a podléhám prý mnohdy zbytečným aktivitám. K nim patří mytí oken.

Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli.

Za rok mi bude šedesát. A stane se něco, co by si většina lidí v mém věku už ani nedovolila vyslovit nahlas. Něco, kvůli čemu si někteří poklepou na čelo. Jiní se pohorší. A pár odvážných se možná usměje.

Můj známý mi kdysi vyprávěl příběh z autobusu na dovolenou. Naproti seděli Škopkovi v plné polní. Basa lahváčů, půllitrovka masa v omastku… a pak přišlo to nejhorší.

Mám recept, jak se dokonale znemožnit a přivést manžela a všechny kamarády k slzám smíchu. A jako bonus získat novou přezdívku. Necháte se inspirovat?