Sebastian Doubrava

Arnold Holitscher sám bojoval se závislostí na alkoholu. Později jako lékař a poslanec prosadil zákon, který poprvé omezil podávání alkoholu dětem a mladistvým v Československu. Jak jeho příběh skončil?

Jan Zelenka převzal Československou televizi krátce před prvním výročím okupace. Během dvaceti let prosadil čistky, dohled nad scénáři i normalizační propagandu. Co jeho éra vypovídá o dnešním sporu o financování ČT?

Ivan Blatný patřil k nejvýraznějším básníkům své generace. Po emigraci do Anglie strávil desítky let v psychiatrických zařízeních a ve vlasti ho prohlásili za mrtvého. Jeho rukopisy zachránila zdravotní sestra Frances Meachamová.

Bůr, bůra i bůro označují pětikorunu už nejméně sto let. Výraz nejspíš přišel z německého argotu, jeho přesná cesta do češtiny však zůstává nejasná.

Kněz Josef Pojar se po výsadkářském výcviku vrátil do nacistické Vídně a vybudoval zpravodajskou síť. Gestapo jej uvěznilo, komunistická provokace mu později vynesla doživotí a roky v uranovém dole.

Rus Alexandr Kručinin hodil ve stanici Muzeum granát do kolejiště a napadl cestujícího. Policista Ján Mato se mu postavil, útočník ho však smrtelně zasáhl nožem upevněným na dřevěné tyči. Přesný motiv činu však zůstal neobjasněný.

Deset korun a pětka označují tutéž částku. Zdánlivě nelogické pojmenování vzniklo koncem 19. století, kdy Rakousko-Uhersko nahradilo zlaté korunami. Jeden zlatý odpovídal dvěma korunám a starý název mezi lidmi přežil.

Židovský básník Hugo Sonnenschein přežil Osvětim. Po návratu do Prahy ho zatkli kvůli údajné spolupráci s gestapem a soud mu uložil dvacet let těžkého žaláře. Jeho případ dodnes provázejí pochybnosti o důkazech i spravedlnosti rozsudku.

Když vyčerpaní legionáři v říjnu 1918 odmítli poslušnost, jejich velitel Josef Jiří Švec se zastřelil. První republika z jeho smrti vytvořila příběh o oběti, která zachránila čest vojska. Dobové prameny ale ukazují složitější tragédii.

Přežil Sachsenhausen, po válce získal vliv nad českou kulturou a nakonec podepsal Antichartu. Jiří Hájek otevíral dveře výrazným autorům, zároveň celý život sloužil systému, který rozhodoval, kdo smí co psát.

Saša Machov prošel Osvobozeným divadlem, boji u Tobruku i londýnskou scénou. Po návratu vedl balet Národního divadla, jenže stranické prověrky a tlak režimu proměnily jeho život v tragédii.

Jaroslav Drobný a Vladimír Černík přijeli do Švýcarska jako československé sportovní hvězdy. O pár dní později se rozhodli zůstat na Západě. Režim jejich útěk okamžitě proměnil v příběh o zradě.

Zdeněk Lev z Rožmitálu patřil k nejmocnějším mužům Českého království. Budoval okázalý dvůr, půjčoval králům a žil ve velkém. Účet za jeho mocenský vzestup pak zaplatili dědicové ztrátou rodových panství.

Český Malín patřil k nejúspěšnějším českým obcím na Volyni. Dne 13. července 1943 jej obklíčily německé jednotky. Během několika hodin zahynulo 374 Čechů, mezi nimi 105 dětí.

Ráno 12. července 1932 nastoupil Tomáš Baťa do letadla mířícího do Švýcarska. Nad Otrokovicemi však ležela hustá mlha. O několik minut později zahynul nedaleko továrny, kterou vybudoval. Co rozhodlo o osudném letu?

Komunistický režim uzavřel hranice zákonem, dráty a ozbrojenými hlídkami. Útěk za svobodou mohl skončit vězením, zásahem elektrického proudu nebo kulkou od pohraničníka.

Zdeněk Fierlinger začínal jako legionář a diplomat. Po válce stanul v čele vlády, otevřel dveře komunistům a pomohl pohltit sociální demokracii. Za svou loajalitu získal vysoké funkce v novém režimu.

Adolf Schwarzenberg podporoval obranu republiky a nacisté mu majetek zabavili. Po válce přišel další úder: parlament schválil zákon určený přímo jeho rodu. Spor o miliardové dědictví řeší české soudy dodnes a dál budí emoce.

Petr Sadecký odvezl do zahraničí kresby Bohumila Konečného a Zdeňka Buriana, přetvořil je v Octobrianu a prodal Západu příběh o tajném sovětském undergroundu. Jak dlouho mu svět věřil a kdo za jeho slávu zaplatil?

Nacisté svolali 150 českých četníků na údajné služební shromáždění. Místo rozkazu je čekala poprava čtyř kolegů, kteří se zapojili do odboje. Připravené divadlo strachu mezi svědky zanechalo obdiv k jejich odvaze.

Americký radar v Brdech rozdělil vládu i veřejnost. Z bezpečnostního projektu se stal jeden z největších politických sporů své doby. Po letech protestů a vyjednávání celý plán ukončilo rozhodnutí z Washingtonu.

Do jeho kotelny mířili politici, herci i obyčejní lidé. Jindřich Paseka určoval nemoci pružinou, léčil bylinami a předával energii. Pomáhal skutečně, nebo za jeho úspěchem stála sugesce a síla placeba?

František Vinkler patřil k nejváženějším mužům Mělníka. Budoval spolky, muzeum i vlastní pověst. Za fasádou vlastence však roky rostl finanční skandál, který připravil lidi o celoživotní úspory. Jeho pád otřásl městem.

Dočetl jsem se, že králové měli léčit nemocné pouhým dotekem. Zkusil jsem zjistit, odkud se víra vzala, jak dlouho vydržela a zda měla českou stopu v příběhu Karla IV., relikvií a staré Prahy, kde se moc spojila s vírou.

Stará Evropa měla pravidla, která dnes znějí jako černý humor. Soudila mrtvé, trestala zvířata, hlídala šaty, chléb i lidské tělo. Řád tehdy často znamenal bolest, ostudu a strach před celým náměstím. A dav tomu rozuměl.

V roce 1966 narazili dělníci v Čelákovicích na hroby, které nedávaly smysl. Přeražené čelisti, kameny v ústech, těla na břiše. Co z toho je fakt, co mýtus a co vypovídá o strachu středověku?

Starý mlýn vypadá jako klidná stavba u vody. Ve skutečnosti rozhodoval o chlebu, poplatcích i práci celé vsi. Podíváme se na to, jak voda poháněla stroje, mlynáře, vrchnost i českou krajinu, a proč staré mlýny budily respekt.

Rybník býval víc než klidná voda za hrází. Ve středověku držel živé zásoby ryb, pomáhal zvládat půst a ukazoval, kdo má půdu, peníze a moc. Český příběh pak z obyčejné nádrže udělal krajinný zázrak, který pořád pracuje tiše dál.

Pivo ale začalo jako domácí nápoj z obilí, vody a kvasu. Vařily ho ženy a chmel z něj později udělal zboží pro obchod. Podíváme se na to, jak se z každodenní práce zrodilo evropské pivovarnictví a český ležák ve skle.

Radium kdysi slibovalo zdraví, krásu a světlo budoucnosti. Mladé dělnice s ním malovaly ciferníky a olizovaly štětce, protože jim firmy tvrdily, že je to bezpečné. Jejich těla později odhalila drahou cenu pokroku.

Pravé neštovice po staletí zabíjely děti i dospělé a přeživším nechávaly zjizvené tváře. Pak jeden lékař vzal vážně zkušenost dojiček. Z kravských neštovic začal příběh první vakcíny, která změnila svět.

Černá smrt, které nám změnila DNA a vytvořila obranyschopnost proti HIV. Populární texty z toho dělají temný příběh o moru, který vytvořil odolnost proti viru. Jenže věda je složitější. Podíváme se, co je na tom pravda a kde začíná mýtus.

Dnes nám ordinace často lezou na nervy. Jenže dřív mohl člověk přijít za lékařem s bolestí a odejít s mnohem větším problémem. Historie medicíny je občas tak drsná, že současné zdravotnictví vedle ní působí skoro jako pohodlný luxus.

Slimáci přes noc sežerou sazenice a mšice si z listů udělají hostinu. Středověcí zahradníci měli méně nástrojů, zato víc pozorovali. Popel, pivo, pelyněk nebo mydlice ukazují, že některé staré triky mají pořád co říct.

Slavný svůdník neskončil v Benátkách ani v Paříži, ale na severu Čech. Na zámku Duchcov seděl u stolu a vracel se k minulosti, která mu pomalu mizela před očima.

Eleonora ze Schwarzenbergu byla nemocná šlechtična, která jen hledala pomoc. Místo toho se kolem ní rozrostla legenda o krvi, vlcích a tajném pohřbu.

Káva, tabák a čokoláda kdysi voněly dálkou, luxusem a novým světem. Jenže z drahé zvláštnosti se postupně stal zvyk, který pronikl do českých měst, přes kavárny a salony až do každodenního života.

Starověká Persie se v evropské představivosti často mění v kulisu plnou klišé. Jenže za známými obrazy leží mnohem tvrdší, pestřejší a překvapivě blízký příběh říše, která nás ovlivnila víc, než tušíme.

Etiopská Bible ukazuje křesťanství z úhlu, který Evropa dlouho přehlížela. Garimova evangelia, jazyk ge’ez i širší biblický kánon připomínají, že Afrika stála u víry velmi brzy a zanechala hlubokou stopu v dějinách.

Středověk neznal pilulky, přesto dobře znal byliny, lektvary i strach z nechtěného těhotenství. V článku ukazuji, jak Evropa a české země řešily plodnost, potraty a ženské tělo mezi lékařstvím a hříchem.

Ve středověkých Čechách byl oděv víc než móda. Byl to společenský průkaz. Anka z Prasetína ho dvacet let ignorovala a husitské bojovnice šly ještě dál. Co se stalo, když si žena chtěla vzít mužský svět pro sebe?

Ve středověku existovaly mužské i ženské stejnopohlavní vztahy, jen o nich prameny mluví velmi nerovnoměrně. Kde je církev trestala, kde mlčela a co o této zakázané touze opravdu víme z dochovaných textů a soudů?

Byla to láska, nebo promyšlený boj o moc? Kunhuta Uherská a Záviš z Falkenštejna se sblížili ve chvíli, kdy bylo České království v chaosu. Jejich vztah budil pohoršení, změnil poměry u dvora a skončil pod sekerou.

Abélard a Héloïse, Eduard II. a Piers Gaveston, Jindřich II. a Thomas Becket. Tři křehké a výbušné vztahy, kolem nichž vyrostly legendy, skandály i krev. Co je doložený fakt, co pozdější mýtus a proč to celé otřáslo Evropou?

Skřipec, palečnice, strappado, voda i oheň. Jak fungovalo mučení ve starých dobách, kdo ho nařizoval, co z něj chtěl dostat a jaké nástroje používaly soudy, inkvizice i kati v Evropě a v českých zemích?

Co chutnalo v českých zemích ve středověku? Od selské kaše a chleba přes ryby, pivo a med až po dvorní hostiny a nejstarší kuchařské rukopisy. Příběh kuchyně, která byla tvrdá, chytrá a překvapivě pestrá.

Středověká kuchyně nebyla jen bída a hlad. Byla to promyšlená strategie přežití. Hrnec nad ohněm, sýr, ryby, luštěniny, pivo i slavnostní hostiny ukazují, jak lidé jedli, pracovali a drželi se nad vodou v tvrdé době.

Středověká spravedlnost nebyla jen o krvi a meči. Pranýře, šatlavy, výslechy, kat i veřejná ostuda ukazují, jak se v Evropě a hlavně v českých zemích trestalo, zastrašovalo a udržoval pořádek před očima davu.

Menstruace, těhotenství, porod i šestinedělí patřily ve středověku k nejběžnějším a zároveň nejriskantnějším částem života. Jak se na ženské tělo dívala medicína, církev a společnost v Evropě i českých zemích?

Středověká prostituce nebyla jen tajný hřích za rohem. Města ji trpěla, regulovala i z ní žila, zatímco církev kázala proti neřesti. Jak fungovaly nevěstince, proč je úřady tolerovaly a co o tom víme i z Prahy?

Sex ve středověku nebyl jen soukromá věc. Církev řešila zakázané dny, příbuzenství, svatební noc i platnost manželství. Jak to fungovalo v Evropě a co z toho víme konkrétně pro české země?

Když jsem se ponořil do středověké hygieny, vyšel z toho svět lázní, páry, lazebníků, pravidel i morálních obav. Jak fungovaly veřejné lázně, kdo do nich chodil, proč budily pokušení a jaké stopy po nich zůstaly i v českých zemích?

Středověká kniha nebyla běžná věc, ale drahý a pomalý zázrak. Od pergamenu a klášterních skriptorií přes rukopisy a knihovny až po knihtisk sleduju svět, kde každá stránka něco stála a každé slovo muselo přežít.

Za zdmi středověkých klášterů neběžel klidný obraz ze školních představ, ale přesně řízený svět modlitby, práce, knih, poslušnosti i moci. Jak tam lidé žili, proč tam vstupovali a co po nich zůstalo v české krajině?

Středověk nedrželi pohromadě jen králové a války. Evropu spojovali i kupci, přístavy, veletrhy, směnky a riskantní cesty. Tenhle text ukazuje, jak obchod propojil místní trhy s Benátkami, Janovem a Hanzou na severu i jihu.

Začal jsem číst o středověku ze zvědavosti. Skončil jsem u pocitu, že jsme si tu dobu zjednodušili skoro k nepoznání. Tenhle text skládá dohromady svět, který byl tvrdý, praktický a často úplně jiný, než si dnes představujeme.

Nešlo jen o katapulty z filmů. Středověké obléhání znamenalo týdny bláta, dřeva, podkopů a drahé techniky, která nelámala jen zdi, ale i morálku obránců. Jak tyhle stroje fungovaly a proč z nich šel strach?

Vypadaly jako překážka pro techniku. Ve skutečnosti brzdily vítr, držely vodu, chránily půdu a dávaly úkryt životu v krajině. Meze a větrolamy se dnes vracejí jako starý rozum, který jsme z polí vyřízli moc rychle.

Ve 22:30 jdu spát, v 6:00 vstávám. Zní to nudně, skoro až vojensky. Jenže právě tahle obyčejná změna mi ukázala, kolik únavy si člověk vyrábí sám tím, že žije každý den v jiném čase.

Střídání plodin, odpočinek půdy a staré zemědělské krajiny dnes nepůsobí jako přežitek. Naopak ukazují, že dlouhodobě funkční hospodaření stálo na trpělivosti, rozumu a schopnosti držet půdu při životě.