Spocklidem

V „Chlapec, krtek, liška a kůň“ najdete slušnou sbírku motivačních citátů. Možná jsem s tou dětskou literaturou trapná. Pravda je, že ten, kdo si myslí, že je tahle knížka jenom pro děti, je trouba a ochuzuje se o hodně moudrosti.

Kniha „Hory zpívají“ od Nguyen Phan Que Mai nabízí hluboký pohled do srdce této fascinující země. Ponořte se do příběhu, který ukazuje Vietnam z dost jiné stránky, než jsme byli doposud zvyklí.

Klokánkování je jednou z mála světlých stránek, když se vaše dítě narodí mnohem dřív, než by mělo. Blízkost, chvilkový pocit, že je vše v pořádku, možná i naděje? Jak celý proces probíhá zjistíte v následující ukázce z knihy „Kojící Spock“.

Když se člověk narodí jako neslyšící, je s tou skutečností odjakživa konfrontován a nezná jinou alternativu. Jaké to je celý život slyšet, být na to zvyklý a pak o sluch přijít?

Porodila jsem předčasně. Dvakrát. Naše první dcera zemřela. Když se narodila ta druhá a já zjistila, že je naživu, byla jsem nejšťastnější máma na světě. Vůbec jsem tenkrát netušila, co předčasný porod obnáší.

Jedním z mých předsevzetí bylo zažívat více chvil, co mě povznesou a inspirují. Zlý jelen zvládnul během jednoho večera obojí. Intersexuální halali se otírá hned o několik palčivých a velmi aktuálních témat.

Můžeme se po smrti dítěte ještě někdy smát? Myslela jsem si, že ne. Život po smrti dcery mi však nakonec nečekaně zachránil právě humor. Vtip od Jiřího Dědečka v pořadu 13. komnata.

Smrt a truchlení se dotýká každého z nás. Krámek s fantazií je tedy svého druhu univerzální knihou. Připomíná nám, že ačkoliv jsme všichni někdy někoho či něco ztratili, pořád tu jsme. Nikdy není pozdě se znovu zvednout a snít.

Ředitel a hydra od Jana Jíchy odpovídá na několik zásadních otázek života a smrti. Jaký druh česneku zvolit, pronásleduje-li vás upír, či proč naše školství nefunguje.

Kolikrát už jste slyšeli, že nemůžete něco dělat jen na základě toho, že jste kluk nebo holka? Kluci netančej! je štít pro všechny kluky a muže proti všem, co tvrdí, že abyste mohli tančit, musíte být holka nebo gay.

Když porodíte dřív, než máte, čeká vás dlouhá opotřebovávací válka, kde záleží jen na tom, jak dlouho vydržíte být stateční. Stres, vyčerpání, nedobrovolná sociální izolace, kupící se diagnózy a neustálý strach. I přesto je dobrý konec možný.

Horory jsou pro něj jako zabalení do deky a gotická estetika jej naplňuje nadpozemským štěstím. Martin Paytok odrostl na pixelatých videohrách, živí se jako redaktor v nakladatelství a taky dost píše. Nyní mu vyšel román Láska, smrt a všechno zlý.

Nezařaditelná autorka fantasy s oblibou míchá žánry jako lektvary. Přestože píše stránku sem, stránku tam, když ji děti nechají, má toho na kontě už spoustu. V březnu jí vychází hrdinská fantasy o minotaurech.

Tomáš Morávek ve své knize poukazuje na existenci rozličných „tet“, s nimiž se setkal během mnohaleté praxe v systému ústavní péče o děti. Ostatně jedna taková ho dokonce k práci vychovatele přivedla, když mu před x lety přibouchla dveře před nosem.

Jaké problémy řeší hlavní hrdinové knížky Felix až navěky? Ty samé jako queer mládež v Čechách. Na rozdíl od New Yorku se tu ale setkává s mnohem větším nepochopením.

Je jednoduché svoje činy v afektu omluvit větou ‚takový já už prostě jsem‘. Všichni ale máme místa, ze kterých tyto afekty vyrůstají, a všem nám bude lépe, když je objevíme. Srdcovka nám umožňuje do nich minimálně nahlédnout.

X je queer román. Taky je to horor. Spojení bližší, než se na první pohled může zdát. Život LGBTQ lidí totiž často horor připomíná. My sami jim ten horor ze života děláme.

Úmluva proti násilí je prý zbytečná a náš stávající právní systém dostačující. Příběh o Aničce, které se za opakované znásilnění nevlastním otcem nedostalo žádné spravedlnosti, ukazuje něco jiného. Horší už to být nemůže.

Řezník z Bruntálu napsal první knihu pod svým občanským jménem. Jako Leoš Kyša je víc realistický a míň zběsilý. V nečekaně intimní zpovědi přišlo na to, jak prožíval revoluci, kde se cítí doma a proč jsou Sudety palčivé téma i dnes.

Každý ji prožíváme jinak. Smrt ale zároveň promlouvá i univerzálním jazykem. Od sdělení diagnózy měla Mira rok na rozloučení se svou matkou. Stačí rok na to, abyste se dokázali rozloučit s kusem sebe?

Mimozemských invazí už bylo habaděj. Strnadův efekt je přesto dost jedinečný. Když přiletí ufoni, málokdy je nějakým způsobem důležitá Česká republika. Většinou ji nikdo ani nezmiňuje. Natož aby hrála první housle.

Irsko. 80. léta. Těsně před Vánocemi. Sníh se tiše sype na zem a milosrdně přikrývá všechny naše hříchy. Z měkké bělostné pokrývky ale ostře vystupují obrysy místního kláštera a s ním i hanebná historie Magdaleniných prádelen.

Obvykle se o Vánocích čte Vánoční koleda. Možná bychom to měli změnit a začít číst jinou knihu. Krev, monstra a cukroví. Vlk se nažere, z kozy toho moc nezbyde, Dickens nám to odpustí a všichni budeme spokojení.

Menstruace je jen pro bohaté. Ostatní mají smůlu. Vložku si koupit musíme, pokud nechceme mít oblečení od krve. Vzhledem k tomu, že menstruační pomůcky spadají do základní sazby DPH 21 %, musíme si za ni ale také připlatit.

U nás v knihovně vytvořili sekci LGBT+ pro mládež. Knížka, kterou jsem si zde vybrala, je perfektním příkladem, proč tím, že budeme věci skrývat a nemluvit o nich, své děti nechráníme, ale spíš jim zaděláváme na pěkný průšvih.

Nejlepší je, když titul zaujme už svým názvem. Třeba Ztracenné, kde řešíme, jak je možné, že digitální vypravěčka Michelle Losekoot má chybu hned na přebale. Ono to druhé „n“ ale dává smysl. Poselství je pak mnohem hezčí než v původní verzi.

Říjen. Měsíc povědomí o ztrátě dítěte v těhotenství a novorozeneckém období. Připomínáme si děti, které nás opustily dřív, než bychom vůbec kdy čekali. Když se kolem sebe rozhlédneme, zjistíme, kolik nás vlastně je. Armáda zjizvených rodičů.

Mateřství je nepřenositelná zkušenost. Nabývá mnoha odstínů. Od světlých a zářivých až po ty neutěšené, temné. Různé odstíny mezi sebou také moc rádo kombinuje. Pohled na ně přináší projekt MAMA. Fotokniha, která se nebojí ukazovat i to, co bolí.

Scéna přímo horrorová. Hlavní aktér - naše dítě. Místo – obchod plný lidí. Zápletka – dneska bonbony nebudou. Následuje ukázkové plácnutí o zem a řev. To vše doprovázejí nesouhlasné pohledy a sem tam něco povzbudivého jako„Ten už jí měl držet.“

Mateřství je fascinující disciplína. I po letech si pořád připadáme jako ušáci, kteří vědí o životě starou belu. Každý den prakticky začínáme úplně od znovu a dostáváme další várku příležitostí, jak věci zase trochu jiným způsobem podělat.

Holky jsou slabší. Kluci nepláčou. Pochlap se. Vzmuž se. Tancování je pro holčičky. Neskutečné množství vlezlých předsudků, které tu s námi žijí jako obtížný hmyz a stejně tak se i chovají. Přitom ve výsledku nepomáhají vůbec nikomu.

Dezinformace překonávají vzdálenosti mezi jednotlivými zeměmi, co by dvakrát kliknul a zbytek posdílel. Neschováte se před nimi nikde. Proto jsou tak účinné. I o tom vypráví kniha Putinovi trollové.

Kojení. Záchranné lano předávané po ženské linii už od počátku věků. Důmyslný mechanismus zajišťující přežití, který na vyžádání vydá odpovídající množství potravy. Bez přípravy. Bez aditiv. Bez ztráty na životech. Proč ten povyk?

Závist i Medúza se chovají úplně stejně. Žijí v temné sloji. Můžou na nás vybafnout zpoza každýho sloupu. Pomalu se nám plazí vstříc. Nepospíchají. Tiše se smějí našemu strachu. Vědí, že jim neutečeme. A jejich pohled z nás pak udělá hroudu šutrů…

Ve světě zaměřeném na výkon a ostré lokty se může introverze a vysoká citlivost jevit jako překážka. Není tomu tak. Svět nás potřebuje všechny.

Neslyšících je na světě zhruba 360 milionů. To už je pořádná skupina lidí. Řada z nich se stále setkává s nepochopením, předsudky i šikanou. Je však problémem skutečně sluch nebo je postižená společnost, která diskriminuje?

Evě byla jako prvnímu člověku v ČR diagnostikována Auditory neuropathy. Od té doby je dle svých slov „hluchá jak kameň“. Pod značkou VonTree Candle vyrábí úžasné svíčky a pomáhá k osvětě v oblasti neslyšících a sluchového postižení.

Smrt je v naší společnosti velmi těžké téma. Pohřby, které nejvíc připomínají, že je nám smrt pořád velmi nablízku, pak podle toho vypadají. Od všudypřítomné černé až po těžký hutný příkrov drtící srdce pozůstalých. Musí to tak ale být?

Mám chronickou nemoc. Smířit se s tím je těžké samo o sobě. Ještě těžší je to pak přes rádoby nápomocné rady okolí.

Když se nám podařilo přesvědčit reklamní průmysl, že menstruace není modrá, jako ženy jsme si trochu odfoukly. Teď už to bude dobré! Přirozená součást našich těl třeba konečně nebude tabu. Tak prd! Pravda je, že nás čeká ještě dlouhá cesta.

Je jedno, jestli jsme byli v pozici těch, co leželi na zemi, zkopaní pod topením, nebo jsme se sami posmívali, říkali ošklivý slova, nebo dokonce na někoho vztáhli ruku. Šikana je celospolečenský problém. Netýká se jen oběti a agresora.

Domácí násilí a násilí na ženách do moderní společnosti nepatří, a proto vznikla Istanbulská úmluva. Jejím cílem je prevence násilí a účinnější pomoc obětem. Přesto ji mnoho lidí považuje za něco strašného, proti čemu musí všemožně brojit.

Proč s dětmi mluvit o sexu? Inu, sex je vtipný slovo a děti to chtěj vědět taky. Navíc tím můžeme částečně ovlivnit, jak bude naše společnost za pár let vypadat. Je vidět, že prostor pro změnu tu je. Jen se toho nebát.

Jedno bistro v Praze vydalo pravidla chování pro rodiče s dětmi. Vznikla nekonečná debata, ve které se to respektem jen hemžilo. Respekt. Respekt. Respekt. Víme ale vůbec, co to je?

Jako rodiče chceme pro svý děti to nejlepší. Rozhodujeme za ně tam, kde ještě samy nemůžou, a nikdy pořádně nevíme, zda to bylo správný. Není to sranda. Tady je 1 věta, která by mi zaručeně pomohla při rozhodování o implantátu.

Sebeláska. Mnohokrát skloňovanej pojem, ze kterýho už mi pomalu trnou zuby, jen ho slyším. Slovo samotný mi přijde vyčpělý jako desátej nálev pu-erhu.

Psychický přetížení neboli mental overload je moderní epidemie. U matek se všeobecně dost podceňuje. Bere se jako součást „benefitů“, který vám s dítětem padnou do klína. Jsi matka, co chceš.

Zlomený srdce jsem vždycky považovala za příšerný klišé. Pak jsem se stala matkou a rychle jsem se přesvědčila, že zlomený srdce je jen slabej odvar. To moje se rozflákalo aspoň na tisíc kusů.

Kritika umí bejt pěkná osina v zadku. Chceme-li cokoliv vytvářet, nejspíš se jí nevyhneme. S kreativitou jde ruku v ruce. A kreativita je taky jediná cesta, jak se s ní vypořádat.