Středočeská setkání

Péct narozeninové dorty začala Šárka Dušková z Mnichova Hradiště, když ji o to požádali přátelé. Postupem času se to naučila tak dobře, že začala jezdit po soutěžích a dnes za své úžasné výtvory sbírá jedno ocenění za druhým. Na jejích dortech byste našli zvířátka, pohádkové postavičky, auta, sportovce, ale třeba i pána na zahrádce nebo otužilce v bazénu.

Ke koním se Petra Jedličková dostala díky svým dětem. Nejprve začala jezdit dcera, potom syn a nakonec se do sedla posadila i ona sama. Dnes na rodinném ranči v Jiřicích na Nymbursku chovají šest koní a učí na nich jezdit zejména děti. Kromě toho se věnují i hiporehabilitacím, při kterých koně pomáhají lidem se zdravotním postižením nebo specifickými potřebami.

Svět hmyzu fascinoval Tomáše Melichara od dětství. Nejdřív ho zaujali pestrobarevní motýli otakárci a motýli z tropických oblastí. Pak ale objevil krásu nočních motýlů a u těch už zůstal. Dnes se může pochlubit nejenom množstvím nově objevených druhů, ale také zřízením nejrozsáhlejší sbírky motýlů lišajů na světě, která je uložena v příbramském Domě NATURA. Exponáty jsou tam sice uschované ve tmě, aby na světle nevybledly, přesto se tam o nich dozvíte spoustu zajímavostí.

Vavřinec Hradilek se narodil ve Zbuzanech na Praze-západ. Jako kluk měl z vody strach. Dokázal ho ale překonat a pak i sednout do kajaku a stát se úspěšným sportovcem. Mimo jiné dvojnásobným mistrem světa a stříbrným olympionikem. A díky tomu si pak zahrál ve filmu a v několika seriálech a zatančil si ve StarDance. A aby toho nebylo málo, naučil se i řídit letadlo.

Vášní Vladimíra Handlíka jsou historická letadla. Nejprve se jim věnoval jako letecký modelář. Když ho pak kamarádi svezli větroněm, zažehlo to v něm touhu létat. A protože se od malých modelů postupně dostal ke stavbě replik velkých historických letadel, bylo jasné, že létat bude i s nimi. Jeho osudovým letounem se stal francouzský stroj Caudron G3, se kterým nejen vyhrával modelářské soutěže, ale s jehož replikou dokázal doletět z Mladé Boleslavi až do Francie.

Dominik Vodička začal tancovat už jako malý kluk. Tehdy se mu všichni smáli. Když ale začal vyhrávat soutěže a sbírat jedno ocenění za druhým, pochopili, že má talent. Během svého života se věnoval latinsko-americkým tancům, klasice, výrazovému tanci a dokonce i baletu. Je držitelem ceny Thálie a dvojnásobným vítězem televizní taneční soutěže Star Dance… když hvězdy tančí.

Lada Bartošová se narodila v Kutné Hoře a už jako malá věděla, že se jednomu místu říká Lidka. Jenom netušila proč. Když pak na vysoké škole psala disertační práci, náhodou zjistila, že budova Státního okresního archivu v Kutné Hoře je bývalá věhlasná čokoládovna. A přišlo jí smutné, že to dnes už skoro nikdo neví. Založila proto Muzeum čokolády, které slavnou historii místa připomíná. A pak čokoládu jménem Lidka začala znovu vyrábět.

Oheň přitahoval Zdeňka Grausama od malička. Když šel pak v Úvalech se školou na exkurzi do kovárny, zjistil, že je možné ho využívat při práci. A zatoužil stát se kovářem. Než se tak ale stalo, uteklo poměrně dost vody.

Středověká architektura Ondřeje Slačálka odjakživa fascinovala. Tvrz Malešov poznal už jako dítě, když bydlel v Kutné Hoře. Jako mladý odešel studovat do zahraničí, ale když se vrátil, naplno se v něm probudila vášeň pro historii a zatoužil kousek jí vlastnit. Chvíli se rozhlížel po celé naší zemi, ale nakonec se vrátil do rodného kraje. Tvrz Malešov koupil v roce 2002, když mu bylo sedmadvacet let. Dlouhých patnáct let pak s rodinou a přáteli věnoval její obnově.

Závodit v plavání začala rodačka z Příbrami už jako malá holka. Nejprve plavala v bazénu a snažila se být co nejrychlejší. Během dospívání pak vyzkoušela i dálkové plavání, které ji naprosto okouzlilo. Člověk se při něm prý cítí nesmírně svobodný. Když jí bylo osmnáct, rozhodla se překonat sama sebe a přeplavat Gibraltarský průliv, mořskou úžinu mezi Evropou a Afrikou. A podařilo se.

František Roháček z Kladna se původně vyučil kuchařem. Pak ho ale zlákalo barmanství a ve svých sedmnácti letech nastoupil do prvního koktejlového baru ve Středočeském kraji, slavného Zanzibaru. Tam absolvoval i jedno školení na přípravu kávy. A i když žádným dalším kurzem už nikdy neprošel, stal se z něj oceňovaný profesionál, který se může pyšnit tituly Barista roku či Mistr kávy.

Když mu bylo čtrnáct let, viděl poprvé film Pěsti ve tmě. I to byl jeden z důvodů, proč se rodák z Mělníka Rudolf Kraj rozhodl přihlásit na box. Díky tomu mimo jiné pochopil, že to, co se odehrává na filmovém plátně, není jako ve skutečnosti. A i když měl odjakživa silný úder, pár let trvalo, než mu došlo, že je potřeba zapracovat i na fyzičce. Pak dokázal i to, co od něj nikdo nečekal. Získat stříbrnou olympijskou medaili.

Jako kluk se Josef Štěpánek naučil hrát na kytaru. Když chtěl na konci základní školy začít chodit do Lidové školy umění, řekli mu, že je na to starý, protože se hrou na hudební nástroj se přece musí začít v útlém věku. Šel tedy na gymnázium a potom studovat filozofii a matematiku. K muzice ho to ale stále táhlo, a tak se po třech letech rozhodl pro změnu. A přihlásil se na konzervatoř.

Když bylo Zdeňku Šafránkovi 21 let, spadla na něj při práci v opravárenské dílně tři a půl tuny vážící plošina s osobními auty a přerazila mu páteř. Od té doby je na invalidním vozíku. Svůj úraz ale nikdy za tragédii nepovažoval. Hned po skončení rehabilitace začal hrát parahokej a i přes počáteční potíže se z něj nakonec stal reprezentant, který se zúčastnil tří paralympiád a několika světových mistrovství.

Někomu je zima už při pár stupních nad nulou. Jiný o zimě mluví, až když začne mrznout. Ale je potřeba, aby bylo alespoň mínus třicet stupňů, aby je cestovatel a polárník Václav Sůra považoval za důstojný mráz. Takovou teplotu bylo totiž možné nastavit ve velkokapacitním mrazicím boxu jednoho potravinového řetězce v Jirnech u Prahy, odkud Václav Sůra pochází. A právě tam začal chodit testovat polárnické vybavení.

Roman Kozelka ze Slaného jako kluk hodně sportoval. K lezení po skalách se dostal v době, kdy v Ústí nad Labem studoval na zdravotnického záchranáře. Lézt začal na pískovcích ve skalních městech Tisá, Rájec a Ostrov. Později se s kamarády přesunuli na Bořeň. Dnes má na svém kontě stovky zdolaných horských vrcholů po celém světě. A na vysokohorské túry vodí i zájemce z řad veřejnosti.

Michal Dlouhý pochází z Kutné Hory. Tam také vystudoval střední průmyslovou školu. A když se potom na vysoké škole Sboru národní bezpečnosti, dnešní Policejní akademii, měl věnovat odborné činnosti, vybral si jako téma československé četnictvo v letech 1918 až 1938. A tohle období policejní historie ho zaujalo natolik, že se mu věnuje v podstatě celý život.

Zámek Loučeň na Nymbursku není tím největším a nejspíš ani nejkrásnějším zámkem u nás, ale má neuvěřitelně přátelskou atmosféru. Od roku 2000 je v soukromých rukách. I díky tomu se stal jedním z prvních, který začal být pro návštěvníky otevřený po celý rok. Kromě toho pro ně chystá spoustu krásných akcí, jejichž nedílnou součástí je kastelán zámku Vratislav Zákoutský.

Průvod Krampusů viděl Roman Strouhal z Mladé Boleslavi poprvé před patnácti lety v rakouském lyžařském středisku Schladmingu. A byl to pro něj silný zážitek. Strašidelný a úchvatný zároveň. Když se vrátil zpátky domů, začal přemýšlet o tom, jak něco podobného dostat k nám. A tak si udělal řezbářský kurz, vyrobil prvních pět masek a založil vlastní skupinu Eligor Krampus.

Když budete chtít navštívit zajímavé muzeum, můžete se vydat do kladenského Muzea věžáků. Najdete ho v Rozdělově, a to přímo v jednom z obytných věžových domů, které tam vyrostly v 50. letech minulého století. A ve kterých se dodnes bydlí. Dozvíte se tam o době rozvíjejícího se kladenského průmyslu, kdy musela spousta lidí do Kladna za prací dojíždět. A pro které bylo potřeba vybudovat nové bydlení. O tom všem skvěle vypráví tamní průvodce a kladenský patriot Jiří Mika.

K historii přivedl Davida Venclíka jeho osvícený dědeček, který ho už coby předškoláka vozil po hradech a zámcích. Další důležitou osobou pro něj byl učitel dějepisu na základní škole v Nučicích, který k výuce přistupoval značně inovativním způsobem. Včetně toho, že své studenty brával na hodiny věnované historii mimo školní budovu. A stejně to dnes dělá i historik a učitel dějepisu a společenských věd na základní škole a gymnáziu Nový PORG David Venclík.

Závislost si člověk může vytvořit prakticky na čemkoli. Nejen na návykových látkách. Podle Michaely Štáfkové, vedoucí psychologické a adiktologické dorostové ambulance v Kladně, je velkým nebezpečím je zejména pro mladou generaci, pro kterou představuje snadný únik z reality. Jakoukoli závislost vnímá jako vážnou nemoc, kterou je potřeba léčit. I když to většinou nebývá vůbec snadné.

Talent se u Zdeňka Hoška projevil už v raném dětství. Do obyčejného notýsku si dokázal kreslit celé hodiny. Později zkusil tvořit i sochy. Když se pak rozhodoval, co bude studovat, bylo to velké dilema. Nakonec vyhrála sochařina. Po skončení studií potřeboval pro svou práci ateliér, a tak v Květnici u Prahy koupil starý zchátralý mlýn. A po letech neúnavné práce z něj vytvořil nejen své umělecké zázemí, ale i bydlení, které si svým půvabem nezadá s obrázky Josefa Lady.

Jiří Jiroušek žije v Kotenčicích u Příbrami. Mimo jiné i proto, že má spoustu nejrůznějších koníčků. Jedním z nich je létání na motorovém paraglidu. A pak také fotografování české krajiny. Tyhle dvě záliby dokázal spojit dohromady a díky tomu vznikají dechberoucí snímky celé České republiky. Ty představuje nejen na příležitostných výstavách, ale i v tematických obrazových publikacích.

Historie zajímala Miroslava Horáčka od dětství. První knížkou, která ho oslovila, byly Obrázky z českých dějin a pověstí, psané komiksovou formou. A když pak viděl historický fantasy film Poslední propadne peklu, ve kterém se to hemžilo bojovými scénami ponořenými do mlhy a světel pochodní, byl fascinovaný. Později začal jezdit na archeologické brigády, sbírat staré mince a studovat nauku o erbech. Když dospěl, založil skupinu historického šermu Páni z Kolína.

Johana Spáčilová seděla na koni poprvé v pěti letech. Jako u většiny dětí to bylo na poníkovi v zoologické zahradě. S opravdovým ježděním začala o pět let později v jezdeckém oddíle. A když se pak dostala do westernového městečka ve Vestci u Prahy, naučila se i spoustu dalších věcí. Lehnout si s koněm na zem, vzepnout ho na zadní, střílet za jízdy z luku. Dnes se svým stádem koní žije na ranči v Pozově, části Postupic na Benešovsku. A připravuje koně pro filmová natáčení.

Zdeněk Jirásek má turistiku v genech. Prarodiče z tatínkovy strany byli trampové, ti od maminky chodili hodně po výletech. A i když ho chození v dětském věku nijak zvlášť nebavilo, nakonec se z něj stala celoživotní láska. Dnes se toulá po celém Středočeském kraji a řada míst patří mezi tak zvané srdcovky. A navíc je velice aktivním členem středočeského Klubu českých turistů, který nejenom chodí po turistických trasách, ale zároveň i bádá a píše průvodce.

Rodina Matěje Lipského byla plná umělců. Dědeček známý herec, prastrýc neméně známý filmový režisér, otec režisér a muzikant, maminka malířka. A i když se Matěj nevydal přímo v jejich stopách, k umění se svým způsobem stále vrací. Od mládí se věnuje muzice, založil dokonce několik kapel. A coby psycholog a speciální pedagog a zároveň ředitel Centra sociálních služeb v Tloskově se věnuje muzikoterapii.

Zuzana Pavlíková Šimonková měla běžné dětství. Když pak nastoupila na gymnázium, ani v nejmenším netušila, že se z ní za pár let stane zámecká a hradní paní. Její prapradědeček totiž koupil dva zámky – Stránov a Lobeč. A navrch ještě hrad Housku. Když o ně rodina za socialismu přišla, tak v jejich navrácení sice doufala, ale nikdo tomu příliš nevěřil. Proto se doma o někdejším rodinném majetku vlastně skoro nemluvilo. Až do roku 1989, který všechno změnil.

Lidem, kteří létají horkovzdušných balónem, se říká vzduchoplavci. Jde totiž skutečně o jakousi plavbu vzduchem, protože vzduch se chová podobně jako voda. Má své proudy, svoji sílu, svoji rychlost. A navíc nabízí absolutní kontakt s přírodou. A k tomu ještě krásné ticho, které neruší žádný motor. To všechno dohromady před mnoha lety nadchlo Ivana Lehkého z Kladna. A když kvůli půl dioptrii na dálku nemohl být pilotem letadla, stal se pilotem horkovzdušného balónu.

Akademický sochař Petr Váňa je nesmírně plodný autor. Jeho práci můžete vidět v kostelech, na návsích, na vrcholcích kopců i na vyhlídkových místech. Ale také třeba pod vodou, konkrétně na dně Slapské přehrady. A v neposlední řadě i na Staroměstském náměstí v Praze, protože Petr Váňa je autorem obnoveného Mariánského sloupu. A to zdaleka není všechno. V současné době chystá sochu na konec světa. Na Antarktidu.

Helena Neumannová studovala na zdravotní sestru. Potom se pustila i do medicíny. Nakonec ale odjela do Venezuely, kde se věnovala studiu bylin. A nahlédla pod ruce i tamním šamanům. Po návratu domů začala organizovat farmářské trhy. A rozhodla se, že začne pěstovat levanduli. V Chodouni u Berouna je pro ni totiž ideální podloží. A tak se dnes můžete vydat do tamního Levandulového údolí, plného dlouhých fialových lánů a opojné vůně.

Petr Skála ze Sadské na Nymbursku se původně věnoval sochařině. Když začalo být práce pomálu, přivedla ho náhoda k opravování věžních hodin. A díky tomu dostal pak opravdu zajímavou nabídku. Pečovat o pražský Staroměstský orloj. Neváhal ani minutu. Každý den ho od té doby kontroluje prostřednictvím webové kamery a čas od času ho přijede prohlédnout i osobně. Byl samozřejmě i u jeho nedávné velké rekonstrukce, kdy si celý astroláb odvezl k sobě domů do ateliéru.

Každá nastávající maminka řeší, která porodnice je nejlepší. Kde se o ni a o její miminko nejlépe postarají. Ve středních Čechách na to existuje jednoduchá odpověď. V hořovické nemocnici. Primářkou tamního novorozeneckého oddělení je paní doktorka Milena Dokoupilová, která se o čerstvě narozené děti stará už tři desítky let. A jak sama přiznává, i po letech ji počátek lidského života dojímá.

Když se se spolužákem toulal Posázavím, objevili zarostlou a zpustošenou hradní zříceninu. Atmosféra místa je oslovila natolik, že se rozhodli ji zachránit. Nejprve ji vyčistili, zbavili náletů a pak postupně zakonzervovali dochované zbytky kdysi nejspíš mohutného hradu. Aby se do hradního areálu dobře vstupovalo, vybudovali dřevěnou přístupovou lávku. A zřídili i posezení pro turisty, jedno dokonce i se zastřešením a výhledem na řeku Sázavu.

Slavná kapela The Beatles vznikla v 60. letech v anglickém Liverpoolu. O třicet let později se na kladenském gymnáziu zrodila skupina českých „brouků“. The Beatles Revival. Její členové mají nejenom podobné hlasy, ale i pohyby, a nosí i stejné kostýmy a hrají na stejné nástroje. I proto bývají označováni za jednu z nejvěrnějších revivalových kapel. Vystupují nejenom u nás, ale i v zahraničí a jednou si dokonce zahráli i před britskou královnou.

Kateřina Baďurová Janků se kdysi nechávala na dlouhé tyči vynést do výšky několika metrů, aby se pak přehoupla přes vodorovně umístěnou laťku a dopadla do vysoké matrace pod ní. Bývalá úspěšná atletka byla šest let držitelkou českého ženského rekordu, který se jí podařilo překonat dokonce čtyřikrát. I když s vrcholovým sportem skončila ještě před třicítkou, pohybu se věnuje dál. A vede k němu i děti. Ve své sportovně zaměřené školce v Horoměřicích na Praze-západ.

Jednu dobu se zdálo, že gramofonovým deskám už definitivně odzvonilo. Společnost GZ Media z Loděnice u Berouna přesto jejich výrobu nevzdala. A udělala dobře. Výroba vinylových desek je poslední desetiletí opět na vzestupu a svoji hudbu vydávají na gramodeskách největší hvězdy současné hudební scény. A to majitele firmy GZ Media Zdeňka Pelce opravdu těší.

Petr Dobrý prožil své dětství a mládí v pražském paneláku. Přesto ho to odjakživa táhlo do přírody. Když se pak přestěhoval do Černých Voděrad na Praze-východ, začal v přírodě nejenom žít, ale také ji chránit. U svého domu založil přírodní zahradu a také firmu Zelená domácnost. A jak se k přírodě chovat šetrně a ohleduplně, učí dnes i ostatní.

Fotograf původem z Kladna Michael Hanke pochází z fotografické a umělecké rodiny. Sám přitom začal fotit až ve čtyřiceti letech. Brzy získal prestižní ocenění v soutěži Czech Press Photo a potom dokonce dvakrát uspěl i ve světovém soutěži World Press Photo. Sám přitom říká, že nejdůležitější je pro ně prožít s lidmi, které na svých snímcích zachycuje, kus jejich života. Samotná fotka je pro něj až na druhém místě.