Taťana Veselá

Než zase vyrazíme na Stezku Českem, vezmeme vás na červnovou výpravu do Malé Fatry. Vystoupali jsme na Veľký Rozsutec, užívali si nádherné výhledy a radovali se z každého řetězu. Jenže pak se objevila medvědice – a zamířila přímo na naši trasu.

Poslední den České Kanady jsme začali kávou, málem se neodlepili od Slavonic a cestou potkali dívku, jejíž jméno mi vzalo dech. Čekal nás Landštejn, déšť a překvapení v cíli.

Někdy přinese nejtěžší den na cestě ty nejkrásnější vzpomínky. Čekalo nás 37 kilometrů v úmorném vedru, 27 kilometrů bez pořádného stínu a několik setkání, která změnila celý den.

Ráno jsme vyrazili s jediným cílem – dojít z Vranova nad Dyjí do Chvalatic na vyhlášené kyselo od Soni. Cestou jsme ale potkali desítky malých hasičů, minuli odbočku a znovu zjistili, že ty nejlepší zážitky na Stezce se naplánovat nedají.

Poslední den našeho putování jižní Moravou, konkrétně Národním parkem Podyjí, měl být už jen pohodovou tečkou za několika nádhernými dny. Místo toho jsme potkávali čtenáře, ochranáře přírody i lidi, kteří nám nezištně pomohli.

Začalo to strachem o zdraví a nocí plnou nejistoty. Jenže den na Stezce Českem v Podyjí se postupně změnil v řetězec setkání, která bychom si nevymysleli ani náhodou.

Cesta podél Dyje se zdála být obyčejnou etapou mezi vinicemi a poli. Ale právě v těch nejtišších chvílích se začaly dít věci, které dělají Stezku Českem tím, čím je.

Vyráželi jsme na další etapu Stezky Českem s tím, že si budeme užívat jihomoravskou krajinu. Jenže už po pár kilometrech na Pálavě nám došlo, že tohle putování už dávno není jen o chození.

Dolnomoravský úval jsme měli projít jako „hezkou etapu pod Pálavou“. Jenže místo výhledů přišel úplně jiný den – rybáři v podivném světě u vody, pes v maskáčích a dva vrubouni s kuličkou, kteří nás zastavili uprostřed cesty.

Když na Stezce Českem ujdete desítky kilometrů, bolí vás tělo. Pak ale stačí neplánovaná káva v Lanžhotě na jižní Moravě, jedno nečekané setkání a zjistíte, že tahle cesta není o kilometrech, ale o lidech, kteří vás podrží.

Druhý den na Stezce Českem nás Dolnomoravský úval prověřil. Ráno jsme bloudili v mžení, večer měli v nohách 44 kilometrů. Největším zážitkem se ale stalo setkání s Evou z Ostravy, která nám připomněla, že na cestách nejsou nejdůležitější kilometry.

Déšť, prázdné stezky, oskeruše i kluzké svahy. Bílé Karpaty nám hned první den připravily skoro 38 kilometrů, na které se nezapomíná.

Vyrazili jsme na 13. etapu Stezky Českem do Dolnomoravského úvalu. Už nultý den nám ale přinesl setkání, na které jen tak nezapomeneme — servírku z Horňácka, která šla Camino pro nemocného chlapečka.

Nejdřív sklář, který vás obejme místo podání ruky. Pak tiché lesy pod Velkou Javořinou, Trail Angel Vlaďka a den, po kterém zůstane hlava zvláštně lehká. Další etapa Stezky Českem vedla přes Bílé Karpaty a lidi, na které nejde zapomenout.

Třetí den na Stezce Českem v Bílých Karpatech: 30 kilometrů přes hranici, dlouhé stoupání na Machnáč a den, který začal špatně – ale skončil jedním z nejhezčích na celé trase.

Odcházeli jsme a až ve dveřích nám došlo, že jsme nezaplatili. Vrátili jsme se zpátky. Ranní situace nás pak zvláštním způsobem provázela po zbytek dne na Stezce Českem v Bílých Karpatech.

Nestihli jsme domluvený čas ubytování v Bílých Karpatech a čekali komplikace. Místo nich přišla nečekaná ochota a setkání, na které jen tak nezapomeneme.

Měli jsme plán a velké nadšení. Po týdnu jsme ale skončili doma s horečkou a žaludečními potížemi. Co jsme udělali špatně – a jak jsme se vrátili a zvládli 1 200 kilometrů?

Stát před plným sálem a zapomenout každé slovo. Stačila chvíle a byli jste za „truhlíka“. V 70. letech se za mlčení dávalo perníkové srdce. A malá hvězdička v rohu obrazovky rozhodovala, jestli půjdete spát.

Tři týdny bez rodičů. Ráno píšťalka a studená podlaha, odpoledne potoky a hry, na které se dnes už trochu zapomíná. Poprvé jsme byli opravdu sami.

Šplh na laně, bílé cvičky a koza uprostřed tělocvičny. Tělocvik v 70. letech nebyl jen hodina. Byl to malý boj o přežití. Vzpomínáte si?

„Kůůůžééé…“ ozývalo se vesnicí a my věděli, že jede kožkař. Brecko přes rameno, kuličky v kapse a domů až za tmy. Dětství v 70. letech mělo svobodu, kterou dnešní děti už skoro neznají. Vzpomínáte si ještě?

U nás o známce nerozhodoval učitel. Ale magnetofon. Stačilo pár vteřin – a věděli jsme, kdo si sedne. Psal se začátek 70. let.

Malá vesnice Okrouhlá čekala 15 účastníků. Dorazilo jich 36 a pět psů. Pochod pro mozek se proměnil v nečekané setkání generací – od batolat po seniory – a ukázal, že pohyb a dobrá nálada jdou ruku v ruce.

Buchty z kamen, kynuté koláče s rybízem, mlýnek na kávu a koláč silnější než rande. Vstupte do maminčiny kuchyně 70. let a ochutnejte kousek dětství, kde jazýček na váze rozhodoval o vánočním cukroví.

Legendární Mireille Mathieu možná naposledy vystoupila v Praze. V 79 letech zpívala s takovou energií, že publikum v Kongresovém centru vstávalo ze sedadel. Byla jsem u večera plného emocí, šansonů a silných momentů.

Začátek 70. let na vesnici – s doznívajícími šedesátkami za zády – voněl čerstvě vypraným prádlem a šustěním igelitových obalů knih. Každá sobota měla svůj rituál – velké praní, mandl a tichý svět knihovny, kde se rodily sny o dálkách.

V 70. letech jsme ohřívali vodu na kamnech, běhali s výslužkou po vesnici a koupali se v jedné vaničce. Nebyla to retro kulisa, byl to skutečný svět. Přátelství, která jsme tehdy navázali, vydržela celý život.

Dnešní děti mají bio svačinky a certifikované přilby, my měli jitrocel a vodu z hadice. Proč se na 70. léta díváme s takovou nostalgií? Možná proto, že jsme sice neměli 5G, ale zato jsme měli skutečnou svobodu.

Legendární dub z Peruce, spojený s pověstí o Oldřichovi a Boženě, reprezentuje Česko v soutěži Evropský strom roku. Přežil staletí i vandaly. Teď potřebuje hlasy veřejnosti – hlasovat můžete do 22. února.

Věděli jste, kdo udržuje stezky, po kterých rádi chodíte? Klub českých turistů dává horám barvy, Stezky z lásky jim vracejí schůdnost. Dobrovolníci v mrazu a blátě staví lávky tam, kde už značení nestačí.

Madeira v zimě ukazuje svou divokou tvář. Zatímco davy zmizely a ceny klesly, vládu přebral oceán. Má smysl sem jet, i když musíte neustále improvizovat? Pro nás je právě tohle ta nejlepší tvář ostrova.

Fanal na Madeiře je místem, kde mlha dává staletým stromům podobu jiné galaxie. Mlha mění pokroucené stromy v bytosti z fantazie, a právě proto si místo oblíbili i filmaři Star Wars.

PR 8 Vereda da Ponta de São Lourenço patří k nejznámějším trekům Madeiry. Skalnatý východní poloostrov nabízí výhledy na oceán z obou stran, divokou suchou krajinu a úplně jinou atmosféru než zelené vnitrozemí.

Výstup na nejvyšší vrchol Madeiry je zážitek na celý život. Stojíte nad oceánem mraků a připadáte si jako na křídle letadla. Jenže pravidla se mění. Máme čerstvé info z terénu: kolik zaplatíte a proč bez mobilu neprojdete.

První dny na Madeiře mimo sezónu. Turistika po levádách, horské počasí a ostrov, který není katalogový ráj.

Na cestě mezi Pulčínskými skalami a Valašskými Klobouky nás zastihl déšť, tma i nečekaná setkání. Valašsko ukázalo, že umí být drsné i tiché — a připomnělo, proč stojí za to jít dál, i když cesta mizí pod nohama.

Přesun z Beskyd do Javorníků se změnil v jedenáct hodin, které prověřily sílu i hlavu. Mlha střídala výhledy a cesta se táhla, ale chvíle na Vintrovce s jejím novozélandským kouzlem stála za každý krok.

33 kilometrů v zimě, blátě a pak déšť a tma. Myslela jsem, že to nedám — a pak se objevil člověk, který mi úplně změnil den. Na putování z Doroťanky na Bačkárku jen tak nezapomenu.

Ne každý den na horách je slunečný. Cesta z Dolní Lomné k Doroťance ukazuje, že i mlha, déšť a čvachtající boty mohou být tím nejkrásnějším dobrodružstvím na Stezce Českem.

Ve dvou je nám 134 let, a přesto se vydáváme po Stezce Českem z Nýdku do Jablunkova — až do Valašských Klobouků. A kouzelné podzimní výhledy Beskyd nás fascinují na každém kroku.

Pět dní v dešti a blátě na Stezce Českem přes Beskydy — a pak Čantoryje: fantastický výhled, úleva a klid, který vás přiměje vzít batoh a znovu vyrazit.

Vydejte se s námi 30 km Stezkou Českem v Beskydech: z tajemných mlžných lesů Lysé hory až k panoramatům Bílého kříže. Zažijte bláto, dechberoucí výhledy a nezapomenutelná setkání.

Dvě beskydské legendy, jeden den a nohy, které to (skoro) vzdaly. Smrk a Lysá hora – dva vrcholy, které prověří nejen kondici ale i vůli.

Na Radhošti jsme potkali devadesátiletého pana Mojmíra z Ostravy. Pustevny, mlžné hřebeny a horská etapa Stezky Českem nám ukázaly, že síla života a radost neznají věk — a že každý den může být nezapomenutelný.

Ranní chaos ve vlaku vystřídala síla Beskyd. S laskavým Pavlem za zády jsme zdolali sedm vrcholů za dechberoucími panoramaty. Přečtěte si o pohádkové kráse, tiché síle hor a nečekané výzvě na cestě z Oprchlice na Velký Javorník.

Při dnešní sedmičce je nám nejen do zpěvu ale i do skoku! Už od startu se totiž nemůžu dočkat úchvatného a vtipného moravskoslezského překvapení. To, co jsem dlouho sledovala jen na FB Stezky, je teď za rohem!

Ráno v Budišově nad Budišovkou jsme se probudili s jediným cílem: zbavit se konečně pohorek a puchýřů a nazout vytoužené traily. Každý krok s bolavými ploskami v pohorkách byl utrpením, ale na poště nás čekal nejdůležitější balík na celé Stezce.

Pátý den na Stezce Českem byl plný bolesti, ale duši naopak rozjasnil. Unavené nohy nesly tělo krajinou, kde každé setkání a každý paprsek slunce nabíjel energií. A ta největší odměna? Čekala na nás až v cíli.

Po ranním pozdravu Pradědu jsme se vydali za hranice map. Na Stezce Českem, kde vládne osud, jsme se propadli do lesních příběhů. Pohlazení kamene, pád do vřesu a návrat do dětství. Tam, kde končí asfalt, začíná pravé putování.

Není to jen o výhledech! Třetí den na Stezce Českem byl ve znamení vražedného výstupu na Šerák. Cesta plná dřiny, bolavých nohou, kamení a nekonečného funění. Zážitek, který prověří, co ve vás opravdu je.

Jeseníky. Majestátní hory oděné do tisíců odstínů zelené. Po romantických Orlických horách nás vítají s otevřenou náručí. Nebo se tak alespoň tváří. První den 7. etapy Stezky Českem máme sice za sebou, ale ten opravdový test nás teprve čeká.

Víte, jak bolí, když se vám každým krokem do chodidla zabodává tisíc jehel? My už to víme. Na Stezce Českem v Jeseníkách jsme si hrábli na dno. Zvyklí na dlouhé treky, jsme najednou pochybovali, jestli vůbec dojdeme.

Vyrazili jsme na Stezku Českem coby dvojka „132“ plní nadšení, ale s notnou dávkou naivity. Naše putování bylo o to plnější zvratů a návratů. Vrhli jsme se na Stezku bez většího plánování, ale plni entuziasmu, který byste u nás v 60+ možná nečekali.

Už vás nebaví hledat program na prázdniny? Objevte České Švýcarsko zcela novým způsobem! S interaktivní aplikací „Objevuj České Švýcarsko“ a chlupatým průvodcem Lupínkem se každý výlet promění v napínavou hru plnou kvízů a zábavy pro celou rodinu.

Zámek Książ, ač třetí největší zámek v Polsku, přesto největším v Dolním Slezku, je skutečným klenotem s pohnutou historií. Připravte se na fascinující příběhy aristokracie, temná válečná tajemství a osudy, které se zde psaly po staletí.

Putování Lužickými horami po stopách hrdinů. Odhalte s námi ozvěny Rumburské vzpoury a projděte se místy, kde se i Stezka Českem dotýká minulosti. Připravte se na příběh, jenž vás chytne za srdce.

Objevujeme Lužické hory. Čeká vás fialková měsíční nádhera, 30metrové kamenné „píšťaly“ a pohádkové Varhany, kde se procházela pyšná princezna. Přijeďte za krásami a tajemstvími.

Vydejte se s námi na nečekanou cestu Podralskem. Čeká vás trapas ve vlaku, komický pád v zámecké kavárně, tajemná atmosféra Pustých kostelů i fantastické výhledy. Nechte se okouzlit krásou Zákup a okolí.

Milujeme přírodu, milujeme život, milujeme Stezku Českem. Vydejte se s námi tentokrát na retro Stezku. Vybavili jsme se na ni stoletými botami, batohy, jež pamatují chmelovou brigádu, vytahanými tepláky, a to vše završovaly rádiovky s anténkou.