Téma Plus

Na českém venkově je znali všichni. Muže v šedozelených stejnokrojích. Hlídali klidné noci první republiky, jejich svědomí bylo zkoušeno během nacistické okupace a nakonec museli čelit změnám, které přišly s únorem 1948.

Novodobá historie severních Čech je propojená s těžbou hnědého uhlí. Nejinak je tomu v případě chemických závodů mezi Mostem a Litvínovem. Dnes se tady vyrábí všechno možné od benzínu přes asfalt až po bublinky do limonády. Minulost mamutího podniku pod Krušnými horami je ale temná.

Kdysi vyslyšeli lákání carského Ruska na lány úrodné půdy i osvobození od daní či vojenské služby. Založili na východě české osady a prožili v nich všechny bouře 20. století. Na jeho konci zatoužili potomci našich krajanů po návratu do Československa. Nakolik vstřícně je přijal stát, který v době, kdy jejich předkové odcházeli, ještě neexistoval?

ČZ vzor 75 – tak se jmenuje bezesporu nejznámější česká, potažmo československá pistole. Údajně jde o druhou nejkopírovanější pistoli na světě. Tou první je Colt 1911, jehož výrobce dnes patří výrobci pětasedmdesátky. Jaká byla cesta, po které naše výroba pistolí došla až sem?

Za co vděčí německé okupaci a za co sovětským Migům? Jaké jsou její vzestupy a pády? O tom bude další díl Průmyslové odysey, série Tématu Plus.

Když Harry Truman v rádiu ohlašoval kapitulaci Japonska, věděl, že do poválečné éry vstupuje oproti Stalinovi ve výhodné pozici. Spojené státy měly zbraň, jejíž ničivost překonala dosud představitelné meze. Jenomže k čemu je jaderná bomba, když ji nemůžete použít?

Srpen 1972. V Islanském Reykjavíku se setkali dva muži, kteří spolu měli sehrát jednu z nejslavnějších bitev studené války. Sami dva. Nešlo samozřejmě o zbraně, ale o sport, o prestiž, o ideologii. Šachy byly hrou, na které si obě supervelmoci studené války dokazovaly své přednosti. A tak se Bobby Fischer a Boris Spasskij stali superhvězdami svých systémů. Jen jeden mohl vyhrát. A pro vítěze se jeho triumf paradoxně stal začátkem jeho konce.

Pro část pamětníků byly Devadesátky divokou jízdou, kdy bylo možné cokoli, hlavně se neohlížet. Pro jiné šlo o poznání, že svoboda zdaleka nesouvisí s odpovědností. Mohlo se podnikat, cestovat, zakládat politické strany – a taky bez obalu mluvit o sexu a erotice. Právě s počátkem 90. let je spojený rychlý nástup erotických a pornografických časopisů. Něco z té doby připomene pořad Téma Plus.

V severních Čechách šlo ve 20. století o třaskavou směs, která trvá dodnes. Nikde jinde nemuseli lidé tak bojovat o svou identitu a pocit hrdosti, že sem patří. Nikde jinde ve světě se nestěhovaly kostely a nepoužívaly reálné budovy jako filmové kulisy určené ke zničení. Tam, kde dřív byla měsíční krajina, jsou dnes jezera a po letech apatie se už zrodila nová generace, která s respektem k minulosti vytváří budoucnost. Ale tento kraj vám nedá nic zadarmo.

Krajské město Ústeckého kraje Ústí nad Labem se už několik let objevuje na chvostu indexu kvality života. Město, přilehlý okres i okolní oblasti patří v rámci naší země k problémovým. Jsou tu vyloučené lokality, nižší počet vysokoškoláků, zato vysoký počet dětí, které nedokončí školní docházku. Taky vysoký počet konzumentů drog a lidí v exekucích.

V prvním dílu zamíří Fratišek Šedivý a Radim Štícha na Karvinsko, Bohumínsko a Těšínsko.

Jaké je to, prožít život někoho jiného? A když ne celý, tak alespoň kousek z něj. Představa, která na první pohled může znít jako sci-fi. Ale není. Pořad vysíláme v repríze.

„Nikdy předtím (včetně legendárních šedesátek) ani nikdy poté nedošlo k takovému uskupení talentů, originality a výjimečnosti v jeden čas a na jednom místě,“ napsal hudební publicista Vojtěch Lindaur (1957–2018) o české nové vlně. Sám Lindaur se jako vedoucí pražského kulturního střediska Opatov do jejich dějin také zapsal.

Být pankáč v socialistickém Československu znamenalo víc, než nosit číro a poslouchat nebo hrát punk rock. Znamenalo to přivolat na sebe pozornost bezpečnostních složek a vysloužit si nálepku závadová mládež. Prvním českým pankáčům a jejich hledání životního prostoru v rigidní atmosféře normalizace je věnován první díl Tématu Plus ze série Hudební rebelové.

Ženy v armádě, ženy jako válečné zpravodajky, zdravotní sestry, humanitární pracovnice nebo vojenské historičky. Je to něco, nad čím se společnost stále pozastavuje, anebo ne? Aktivně jsou ženy součástí válek už několik staletí. Zájem žen vstupovat do válečných konfliktů se během historie vyvíjel a v současné době sledujeme jeho vzrůstající tendenci.

Nacisté měli za 2. světové války s českým národem své tajné plány. Jedním z nich byla i násilná germanizace. Částečně si ji vyzkoušeli na dětech. Nutno také říct, že masová germanizace z pohledu nacistů vhodných jedinců a likvidace či otrocká práce těch nevhodných byl plán, který se měl naplno realizovat až po skončení války. Pořad vysíláme v repríze.

Ačkoliv Skandinávie nebyla tou nejdůležitější zájmovou oblastí československých tajných služeb, je s ní spojen jeden velký a jeden malý příběh, které se odehrály v 80. letech. V prvním figuroval dostihový jezdec a ve druhém pracovník švédského ministerstva zahraničí. Poslechněte si čtvrtý díl minisérie pořadu Téma Plus o akcích československé rozvědky.

Následující příběh byl tak tajný, že o něm dlouho nic nevěděly dokonce ani československé tajné služby a vlastně dodnes toho o něm víme jen málo... Praha a Havana měly v dobách studené války výjimečné vztahy. Začaly se rozvíjet záhy po vítězství kubánské revoluce v lednu 1959. Už příští rok otevřelo Československo na Kubě svou ambasádu a zahájilo intenzivní styky s novou kubánskou vládou. Spolupráci zahájily také rozvědky obou zemí. V 60. letech rozjely akci s názvem Manuel.

Atentáty, únosy, podstrčené dokumenty, dezinformační akce. To všechno prováděla československá rozvědka za dob komunismu. Kam až sahala její moc a na jaké akce si troufla? Do jaké míry byla v područí sovětské KGB a kde mohla jednat samostatně? A jak její fungování ovlivnila měnící se politická situace v poválečném Československu? Odpovědi nabízí pořad Téma Plus.

Americká mafie 20. století je prakticky mladší sestrou mafie italské, respektive hlavně sicilské, ostatní národnosti jako např. Irové hráli vždy druhé housle. Základní principy fungování – omertu, neboli mlčenlivost a pohrdání státem – si také italští mafiáni přinesli ze svých původních působišť, zejména na jihoitalském venkově, který nově nahradila americká velkoměsta.

Mali, Niger, Burkina Faso, Guinea Bissau, Sierra Leone, Gabon. To jsou některé země africké země, kde v uplynulých několika letech došlo k převratu. Někde jich dokonce bylo víc. A není to od pádu kolonialismu poprvé. Proč je Afrika stále tak neklidná? Může za to kolonialismus, nebo snad neschopnost afrických zemí udržet pořádek bez koloniálních pánů? Jaké jsou vyhlídky?

Českou pivní kulturu nedávno zařadilo ministerstvo kultury na seznam nehmotného dědictví. Pivovarnictví má u nás dlouhou tradici. Pojí se s ním řada zajímavých příběhů a nové stále přibývají. Co člověk musí znát, aby si uvařil pivo doma? A má zlatý mok vůbec nějaké hranice? I na to se zaměří pořad Téma Plus.

Historie se opakuje. Davy uprchlíků překračují hranice a míří do nejistoty. Co je asi čeká? Je dost těch, kteří odmítají přijímat hladové krky s otevřenou náručí. Budou se moci někdy vrátit do svých domovů? Situace, kterou zažíváme dnes, a není nám cizí.

Werwolf, nebo také Vlkodlak. Byli to záškodníci útočící v noci, ze zálohy, bez varování, bytosti na pomezí člověka a šelmy, pro kterou konec války neexistoval. Fanatici, kteří přepadávali vlaky, vyhazovali do povětří mosty, zakopávali v lese zbraně a chystali atentáty na politické prominenty? Tento mýtus nedával v pohraničí po květnu 1945 spát mnoha obyvatelům Československa. Co byla pravda? A co je jen pověst a dohady?

Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice. Kolem těchto tří měst se v roce 1945 vinula demarkační linie skrz západní Čechy, oddělující území osvobozené americkou armádou a tou Sovětskou, resp. Rudou Armádou. Pro ustupující německé vojáky to byla hranice mezi zajetím v evropských podmínkách – a poukázkou do Gulagu. Pro vojáky Vlasovovy armády to byla zeď, u které je čekala kulka nebo provaz. A pro velmoci to bylo hranice potenciálního politického vlivu.

Varšava srovnaná se zemí, Paříž a Londýn bombardované. Konec 2. světové války nepřinesl jen úlevu, ale i počítání ztát. Praha byla dlouho uchráněná. Přesto se na její podobě podepsaly především dvě události – bombardování v únoru 1945 a květnové povstání. Která místa se tak proměnila? Která zmizela nadobro?

Dunění děl, střelba a rachot tanků – zlověstná melodie války se na jaře 1945 začala linout i českým územím. Kromě strachu a děsu v sobě ale tentokrát nesla i naději a očekávání. A Češi válečné volání – a především volání po svobodě po šesti letech německé okupace – vyslyšeli.

I na tuto otázku hledali odpověď František Šedivý a Radim Štícha v posledním dílu speciálu Téma Plus - co je ještě normální.

Kde končí přesvědčování nebo manipulace a začíná vymývání mozku? Dokázali jsme brainwashing rozluštit v minulosti, a dokážeme ho odhalit dnes? O tom, že studená válka byla eldorádem tajných služeb a jejich metod často daleko za hranou ústavnosti, demokratických pravidel i elementární morálky, svědčí temný případ úmrtí Franka Olsona, bakteriologa pracujícího počátkem 50. let pro CIA na tajných projektech, které měly za úkol najít metody „vytěžování mysli“ a jejího ovlivňování.

Televizní zábava 90. let byla hlavně otevřená – jednak světu a konečně bez cenzury, a také svět vstoupil do televize. Diváci očekávali novinky – a ty jim rozhodně nikdo neupřel. Když pak do hry vstoupily soukromé komerční televize, bylo nad slunce jasné, že obrazovka je najednou i obrazem společnosti. Protože to, na co se divák nedíval, bylo předem odsouzeno k zániku.

„Zatmělo se mi před očima, vyskočil jsem na pódium a zařval: ,Vy jdete do p….!. A my jdeme do stávky‘!“ vzpomíná režisér Václav Marhoul na osudný 21. listopad 1989, kdy před zraky stovek zaměstnanců Filmového studia Barrandov 1989 vyprovodil do historie zkoprnělé zástupce stranické buňky KSČ. Ti se totiž pokoušeli bagatelizovat masakr studentů na Národní třídě. Sám netušil, že v ten okamžik změnil budoucnost svoji, Barrandova a snad i českého filmu.

Antisemitské projevy v historii sílí zpravidla v souvislosti s výraznými společenskými otřesy a krizemi. Nejinak tomu bylo i u nás při změně politického systému po listopadu 1989.

Počátek 90. let minulého století: československá zahraniční politika se probudila z hibernace. Po celá desetiletí byla diplomacie podřízená Sovětskému svazu a najednou se prakticky ze dne na den změnila v diplomacii sebevědomého státu, který ví, že chce radikálně změnit své místo ve světě. A mimo jiné vycouvat z vojenského paktu, jehož jediným smyslem bylo své členy držet na krátkém vodítku a v případě neposlušnosti na ně vzít hůl.

Sametová revoluce v listopadu 1989 přinesla nejen změnu politických poměrů v zemi, ale především návrat svobody. Ta se okamžitě promítla i v regálech knihkupectví, kde se začaly objevovat knihy do té doby zakázaných spisovatelů.

Po 2. světové válce byly z Československa nuceně vysídleny tři miliony Němců. Museli tady zachat nejen své domy a podniky, ale také předky. V Česku tak dnes máme doslov statisíce opuštěných německých hrobů, o které se už 80 let nikdo nestará. Leží v nich lidé, kteří budovali města a vesnice v pohraničí, rozvíjeli místní obchod a kulturu.

10. ledna a 26. února 1942 se v ghettu Terezín odehrály první dvě popravy. K hrůznému divadlu byli přizváni někteří ze židovských obyvatel ghetta, aby o něm později mohli vyprávět ostatním. Nacisté je tak chtěli šokovat, vyděsit a ochromit. Snažili se zlomit vzdor všech mužů, žen a dětí uvnitř ghetta. Potřebovali, aby byli ochotní poslouchat a nastupovat do likvidačních transportů dál na východ do vyhlazovacích táborů. Ze 160 tisíc vězňů to mělo udělat poslušné stádo.

Už pár let poté, co se v pohraničních oblastech Čech odehrála výměna obyvatel, bylo jasné, že se tato ohromná demograficko-sociální akce neobešla bez potíží. A to nikoli malých. „Nebylo možno lidi vybírat. Osidlovalo se s těmi, kteří se přihlásili a kteří přišli,“ naznačil nesnáze prezident Antonín Zápotocký v roce 1957 na slavnostní akci k výročí bitvy u Tachova.

Vyčistit zemi od odvěkých nepřátel a udělat z Československa zemi jen se slovanským obyvatelstvem! To žádaly téměř všechny parlamentní strany poválečné Československé republiky. Myslely tím nucené vysídlení německé a v případě Slovenska také maďarské menšiny a osídlení takto uvolněných oblastí Čechy a Slováky. A právě o osidlování českého pohraničí po odchodu Němců je třídílný seriál pořadu Téma Plus.

Samoobsluhy, supermarkety, večerky, moderní obchodní domy nebo eshopy. Možností, jak si dnes pohodlně nakoupit, je celá řada. Nebylo tomu tak vždy. Vliv na to měla konkrétní doba. Kde bychom našli počátky směnného obchodu? A nevymizel kvůli velkému počtu nákupních center ve městech prodej na vesnicích? I na to se zaměřuje Téma Plus o historii nakupování.

Na Vánoce 1979 sovětská vojska překročila hranice svého jižního souseda, Afghánistánu. Následovalo krvavé sesazení tehdejšího afghánského vůdce a jeho nahrazení vlastním prosovětským prezidentem. „Bratrská pomoc“ na sovětský způsob byla ovšem pro Afghánistán zcela nevhodně zvolená. Kreml na přelomu 70. a 80. let minulého století zabředl na své jižní hranici do války, která se stala sovětským Vietnamem.

Když revoluce Fidela Castra koncem roku 1959 ovládla Kubu, vypadalo to, že vztahy se Spojenými státy a ostrovem se nezhorší. Brzy ale začal nový režim znárodňovat americké podniky a USA začaly připravovat protiakci. K té došlo za vlády Johna F. Kennedyho. Vylodění kubánských emigrantů v Zátoce sviní byl ale debakl a Castro jen posílil. Režim, který vytvořil, vládne Kubě dodnes. Vylodění v roce 1961 je druhým dílem minisérie pořadu Téma Plus s podtitulem Vojenské intervence.

20. sjezd sovětských komunistů počátkem roku 1956 spustil nákazu, kterou se SSSR už nikdy tak zcela nezdařilo vymýtit: touhu satelitních zemí střední Evropy vymanit se z dosavadní sovětské politiky a začít „budovat socialismus“ po svém. Důsledkem byla masivní invaze do Maďarska a sotva odvrácená invaze do Polska.

Panovnické rody, jejichž příslušníci vládli dlouhá desetiletí nebo staletí, se nejednou proměnily v politické dynastie. Panovníků ubývá, ale rodin, které po generace zasahují do politiky a veřejného života, je stále dost. Jaké jsou moderní politické dynastie? Představíme rodinu, kterou asi nejvíc proslavila dvě jména: Zdeněk a Vladimír Mlynářovi.

První rok po válce přišlo osídlovat pohraničí opravdu velké množství lidí z vnitrozemí. Přesto se brzy ukázalo, že ani s Maďary, kteří byli do pohraničí odsouváni ze Slovenska, jich není tolik, aby zvládli zajistit chod zemědělství a průmyslu. Ani zamýšlená modernizace a racionalizace práce, která podle původních předpokladů měla nahradit pracovní síly ztracené odsunem, nevyšla.

Po tom pátrala Naďa Reviláková.

Na sovětsko-americké scéně se období po kubánské raketové krizi roku 1962 jeví jako určitý čas zklidnění. Prohlubovala se sice krize vietnamské války, v roce 1967 Izrael válčil se svými arabskými sousedy a i uvnitř Spojených států rostla společenská krize vrcholící bouřlivým rokem 1968.

Před 63 lety, v srpnu 1961, začala stavba Berlínské zdi. Téměř 30 let byla symbolem rozdělení Evropy a vlastně i celého světa na dva rozhodující bloky – ale především násilného oddělení lidí stejné národnosti, často i jednotlivých rodin. Poslechněte si reprízu pořadu.

Přestože mnozí z československých parašutistů padli během plnění svých úkolů, stále žijí druhý život. Jak ale vypadal po konci 2. světové války, za vlády komunistického režimu a jak se proměnil po sametové revoluci?

Mohli. Nad promlčením některých válečných zločinů se v pořadu Téma Plus zamýšlí Lucie Korcová.

Nad tím se v pořadu Téma Plus zamýšlí Tamara Kocourková.

Jak dnes vnímáme Most nový? Nad tím se zamýšlí Kateřina Gruntová.

Na Ukrajině zahynulo podle historika Timothyho Snydera v letech 1933 až 1945 čtrnáct miliónů lidí. A to v důsledku řízeného hladomoru, velkého teroru, okupace území nacistickým Německem a komunistickým Sovětským svazem podle linie dohodnuté v tajné doložce paktu Molotov-Ribbentrop v roce 1939 i v důsledku války. A právě v tomto období sílí aktivity směřující k vytvoření nezávislého státu. Ukrajinskému nacionalismu se věnuje Téma Plus Pavla Hlavatého, který vysíláme v repríze.

Za první republiky tvořili vnukové Tomáše Garrigua Masaryka nedílnou součást obrazu prezidenta. Média pravidelně zveřejňovala fotografie kloučků hrajících si s důstojným kmetem. Herbert a Leonard Revilliodovi byli syny Olgy Masarykové, narodili se a žili ve Švýcarsku.

Pro prosté Řeky bylo osvobození od několikaleté německé okupace sice vítaným, ale spíš symbolickým milníkem. Válka totiž pokračovala, jen s tím rozdílem, že teď už nestříleli Řekové na Němce, ale na jiné Řeky, kteří se od nich lišili názorem na budoucí směřování země. A právě to přivedlo některé z nich do exilu – zamířili mimo jiné do tehdejšího Československa, jak přibližuje Téma Plus Víta Pohanky.

Už déle než sto let je také vegetariánství označováno za "módní výstřelek". Nad jeho historií i současností se, zcela záměrně v tomto vánočním období, zamýšlejí v pořadu Téma Plus František Šedivý a Radim Štícha.

Více si o tom budeme povídat ve třetí části čtyřdílného seriálu o studené válce, který připravila Veronika Kindlová.

Nejvíc jich bylo z okresů Prachatice a Český Krumlov. Na konci 50. let, i po nuceném dosídlení, bylo v šumavském pohraničí pořád o milion méně obyvatel než před druhou světovou válkou. Dodnes ze sociologických šetření vyplývá, že v českém pohraničí jsou největší nedostatky. Chybí kvalifikovaná síla, jsou tam sociální problémy. To vše je důsledkem mohutné výměny obyvatelstva. Proč k ní došlo a jak probíhala, po tom v pořadu Téma Plus pátrají František Šedivý a Radim Štícha.

Příběh, který uslyšíte, je vyprávěním o patnáctiletém klukovi z malého středočeského městečka Uhlířské Janovice. Jmenoval se Otta Daněk a měl mít starosti, jaké má jakýkoliv jiný puberťák jeho věku. Jenže byl rok 1942 a Ottova maminka byla židovka. Takže měl starosti úplně jiné – jako jakýkoliv židovský puberťák jeho věku, který na základě svého původu dostal povolání do transportu.

V květnu 1945 se Evropou valila vlna euforie – Německo kapitulovalo a šest válečných let bylo u konce. Z koncentračních táborů se domů vraceli také židovské děti, ženy a muži, kteří dokázali přežít útrapy nacistických továren na smrt. Místo rodiny a přátel se ale často setkali s odmítáním a nezájmem. Československo, které považovali za svou vlast, se k nim otočilo zády. Zůstali sami.

Srpen 1968, sovětské tanky doprovázené absurdně neostalinskou propagandou. A proti nim nečekaně silná občanská společnost. Silná také proto, že komunistické vedení byl zčásti internováno, zčásti paralyzováno. Neopakovatelnou atmosféru prvního pookupačního týdne připomíná Pavel Hlavatý.