Ter

Vítězslav Vejražka patřil mezi nejoblíbenější české herce poválečné doby. Z prken Národního divadla ale dokonale vytěžil i druhou, temnou kariéru, jako dobrovolný agent Státní bezpečnosti sváděl a kompromitoval ženy na objednávku.

Byl to jeden z nejkrutějších dozorců Osvětimi. Kaduk bil, střílel, hnal děti do plynu a rozdupával vězňům hrudník. Přesto si po válce v berlínské nemocnici vysloužil přezdívku „Papa Kaduk“ a zemřel v klidu jako devadesátiletý důchodce.

Pro své charisma a krásu bývala přirovnávaná k Marlene Dietrich. Mohla si mezi muži vybírat, a přesto ji do svatby nakonec dotlačila babička jejího snoubence.

V Ravensbrücku i v Osvětimi-Birkenau jí vězeňkyně říkaly jen Bestie. Svědkyně u soudu vypovídaly, že ženy prakticky nepřetržitě bila, kopala a trhala jim vlasy.

Pro prvorepublikové publikum byl Svatopluk Beneš ztělesněním jemného mravu a noblesy. Jednou ho ale sebeovládání zradilo a v bytě Adiny Mandlové tříštil sklo i nábytek.

Byl obdivovaným hercem, milovaným dabérem a mužem, kvůli kterému se ženám podlamovala kolena. Hana Maciuchová ho milovala dvacet let, přesto se za něj nikdy neprovdala.

Vyučený truhlář, otec pěti dětí, pravidelný návštěvník kostela. A zároveň muž, kterého vězni Sobiboru považovali za jednoho z nejnebezpečnějších esesáků v táboře. Karl Frenzel ztělesňuje to, co historici označují za nejtemnější paradox holokaustu.

Statný chlap z Hradce Králové s nakažlivým úsměvem a tenorovým hlasem. Herec, kterému ženy nedokázaly odolat a on ostatně ani jim. Konec života byl ale krutý.

Dlouho předtím, než se z něj stala česká herecká legenda, držel devítiletý kluk z Havlíčkova Brodu v rukou kulomet a stiskl spoušť. Trauma, které z toho zbylo, ho doprovázelo až do posledního dne.

Patřila k nejjasnějším hvězdám své generace. Pak přišel srpen 1968 a s ním dvacet let ticha. Místo potlesku zbyly skleněné střepy, ze kterých s manželem vyráběli lampy.

Z plátna ho diváci znají jako spravedlivého chlapíka. Skutečnost ale měla druhé dno. Charismatický herec měl v zákulisí jinou roli než na jevišti.

Tvář dobráka od kosti i nesmělého smolaře se vryla do paměti celým generacím. Skromný muž však za laskavostí skrýval nečekaně pevné politické přesvědčení.

Psal se červen 1922, když v pražské rodině poštovního úředníka přišel na svět chlapec, z něhož vyrostl jeden z nejoriginálnějších českých herců.

Málokdo si dnes vybaví jméno holčičky, která v sedmdesátých letech přistála na televizních obrazovkách rovnou z vesmíru. Její skutečný životní příběh je ale daleko dramatičtější než cokoliv, co scenáristé vymysleli.

Tváře z pohádky S čerty nejsou žerty zná snad každý, kdo vyrostl u české televize. Jméno herce, který ztvárnil laskavého mlynáře Máchala, už ale tolik lidí nepojmenuje.

Byl to muž, u kterého nikdy nikdo nepoznal, kde končí představení a začíná skutečnost. Komik, klaun a člen Národního divadla, jehož celoživotní vášeň pro mystifikaci měla nakonec tragickou dohru.

Když tisíce umělců v lednu 1977 podepisovaly provolání na podporu režimu, jedna scenáristka z Barrandova řekla ne. Stálo ji to kariéru, společenské postavení i možnost dělat to, co uměla nejlíp.

Chtěl být knězem, mluvil třemi jazyky a uměl se příjemně usmívat. A přesto se z něj stal jeden z nejkrutějších nacistických důstojníků druhé světové války.

Vystoupil z komunistické strany, a přesto dál zářil na televizních obrazovkách. Jaroslav Moučka ztvárnil přes sto čtyřicet divadelních rolí, prošel desítkami filmů a seriálů.

Příběh muže, který dvakrát vybudoval miliardový průmyslový kolos a nikdy se neomluvil.

Herec se sametovým hlasem, kterého se režim snažil zlomit, ale nikdy se mu to nepodařilo.

Mezi nacistickými dozorci koncentračních táborů patřil Otto Moll k těm absolutně nejhorším. Místo zahradničení si zvolil cestu, na jejímž konci stály tisíce mrtvých.

V pražském Břevnově stojí rezidence, kolem které nikdo neprojde bez povšimnutí. Cihlová vila předsedy SPD Tomia Okamury budí rozporuplné reakce od prvního dne.

Pohádková dcera Jana Wericha okouzlila generace diváků. V soukromí ale Stella Májová na štěstí čekala desetiletí a do nového života se odvážila až jako důchodkyně.

Žena v bílém plášti, která uklidňovala pacienty na cestě ke smrti. A po válce se k téže profesi bez problémů vrátila.

Mezi nacistickými dozorkyněmi vynikala mládím, vzhledem i krutostí. Irma Grese se stala symbolem toho nejhoršího, čeho je člověk schopen, když dostane moc nad bezmocnými.

Brněnský rodák s havraními vlasy a darem pro komedii patřil k nejzářivějším hvězdám prvorepublikového plátna, než mu válka vzala všechno.

Patřil k umělcům, kteří svou dobu přesáhli nejen talentem, ale i odvahou. Eduard Kohout, legendární člen činohry Národního divadla, vzdoroval nacistům i komunistické tajné policii.

Málokterá dozorkyně nacistických táborů vzbuzovala takový děs jako Hildegard Lächert. Vězni ji znali pod přezdívkou Krvavá Brigita.

Český film měl v první polovině dvacátého století jednoho z nejcharismatičtějších mužů, jakého si diváci mohli přát. Ženské publikum po něm šílelo, kolegové mu záviděli šarm i hluboký hlas.

Patřil mezi nejcharismatičtější české herce minulého století. Na plátně ztělesňoval tyranské vládce i fanatické duchovní, v životě ale prokázal odvahu, na kterou si většina jeho kolegů netroufla.

Jediná velká filmová role jí stačila k tomu, aby se nesmazatelně zapsala do paměti generací českých diváků.

Příběhy z období druhé světové války připomínají, jak snadno se z obyčejného člověka může stát pachatel těch nejhorších zločinů. Případ zdravotní sestry, která se proměnila v jednu z dozorkyň nacistických táborů, patří mezi ty nejznepokojivější.

Osvětim měla Mengeleho. Rakouský Mauthausen si zase vytrpěl svého vlastního ďábelského lékaře, který za pár měsíců stihl napáchat věci, ze kterých dodnes mrazí.

Na plátně okouzloval krásky a rozhazoval šarm po hrsti. V životě ale miloval jedinou ženu, a když šlo o všechno, volil lásku před vlastní bezpečností.

Publikum se řehtalo, kdykoliv se objevila na plátně. Za smíchem ale žila žena, jejíž soukromí se skládalo z bolestí, které na jevišti nikdy neprozradila.

Herec Jaroslav Drbohlav odešel ve 38 letech. Zanechal po sobě desítky filmových rolí a příběh, na který se těžko zapomíná.

Muž, kterého miliony diváků znaly jako neúplatného policejního radu Vacátka, vedl soukromý život plný protikladů, milostných zápletek a nevyřešených otázek.

Rakouský důstojník SS Amon Göth velel táboru Płaszów u Krakova, kde osobně vraždil vězně a zavedl režim naprostého teroru.

Narodila se na jaře 1936 do rodiny inženýra v pražských Střešovicích. Jako dítě se učila hrát na klavír a chodila na balet. Za pár let z ní měla být velká filmová hvězda, jenže osud jí vyměřil sotva dvacet let života.

Pro české publikum se stal jediným možným hlasem slavného francouzského komika. Jenže osud mu nakonec připravil paradox hodný filmového scénáře.

Stačil jeden doušek čerstvého mléka, aby se z oblíbeného herce stal člověk, kterého byste na ulici nepoznali. Josef Nedorost miloval archeologii, ženy milovaly jeho. A přesto svůj život končil sám.

Komik, který neuměl říkat „ř“ a přesto se stal jedním z nejoblíbenějších herců své doby. Příběh Jiřího Hrzána končí pádem z osmnácti metrů za zářijové noci roku 1980.

Málokterý český herec dokázal oslovit děti u Večerníčku i dospělé v hledišti Národního divadla. Karel Höger to uměl. A zaplatil za to životem dřív, než musel.

Pražská rodačka Dana Vávrová si jako devítiletá zahrála vílu Leontýnku a okamžitě vstoupila do srdcí diváků. Její skutečný příběh ale žádná pohádka nebyl.

Herec, kterého miloval celý národ, žil s duševní nemocí, o které se veřejnost dozvěděla až po jeho odchodu. Příběh Miloše Kopeckého má daleko k pohodové komedii.

Narodil se v Praze, zářil v Národním divadle, podepsal nepohodlný manifest a nakonec odešel s rodinou za oceán. Tam si zahrál s největšími hvězdami. Zemřel tam, kde to miloval nejvíc.

Žaneta Fuchsová patřila v osmdesátých letech mezi nejobsazovanější dětské tváře československého filmu. Pak přišel verdikt, který jí hereckou kariéru přeťal.

Tomáš Holý patřil k dětem, které zná celá republika. Na filmovém plátně zářil, v životě zůstával normálním klukem. Zemřel v jednadvaceti a po sobě nechal příběh, který dodnes oslovuje.

Jana Nagyová, nezapomenutelná tvář pohádkové Arabely, vyměnila reflektory za rodinný život za hranicemi. Místo kouzelného prstenu jí ruce zaměstnaly perníčky.

Přinesete si ji ze supermarketu zelenou a krásně vonící, postavíte na parapet, zalijete. Za pár dní se lístky svěsí, stonky zčernají a celý květináč putuje do koše. Problém ale není ve vás.

Kelímek s obrázkem jahody vypadá nevinně. Jenže co se skrývá pod víčkem, by leckoho z rodičů zaskočilo.

I v zemích s výbornou policií zůstávají desítky vražd ročně bez pachatele. Kriminologové už vědí, co tyto případy spojuje.

Mikrovlnka patří do většiny českých kuchyní. Přesto ji řada lidí podezírá z ničení vitamínů, vyzařování nebezpečné radiace i způsobování rakoviny. Co na to říká věda?

Přijdete domů, otevřete dveře a váš pes vám vlepí mokrý polibek přímo na tvář. Je to gesto lásky, zvědavosti, nebo za tím vězí něco úplně jiného?

Váš pes miluje celou rodinu, ale jednoho z vás si hýčká víc než ostatní. Signály, kterými to dává najevo, se dají přečíst snáz, než čekáte.

Skoro každý z nás si myslí, že s umístěním potravin v lednici hravě poradí. Přesto u nás ročně končí v koši desítky kilogramů jídla, a jedním z hlavních viníků bývá špatné rozložení potravin na policích.

Snídaně, oběd, večeře. Tenhle trojlístek bereme jako samozřejmost. Jenže za jeho vznikem nestojí medicína, ale tovární sirény a společenské konvence.

Pekař z Anchorage vedl zdánlivě spořádaný život. Za fasádou rodinného muže se ale skrýval jeden z nejbrutálnějších sériových vrahů v dějinách Aljašky.

Australský silničář chorvatského původu unesl a zavraždil sedm mladých turistů. Jejich těla ukryl v hustém lese nedaleko Sydney a po léta mu procházelo naprosto všechno.