Tereza

Soví voliéry v Borových Ladech jsou krásným místem. Jen pozor na parkování, označení parkoviště jako placeného jsme asi přehlédli a při troše nepozornosti vám za několik desítek minut přistane za sklem celodenní sazba s výhrůžkou pokutou.

Když jsme byly malé, chtěly jsme s kamarádkami zvířátka – holčičky. Kluci byli z jiného vesmíru a nebyl nejmenší důvod si je pořizovat domů. Na staré historky, které to někdy způsobilo, jsem si vzpomněla nyní, když máme z želvičky najednou želváka.

Vždycky jsme si se synem chtěli na našich geovýpravách najít trilobita. Celý život nic. Až pak jednou jsem našla to správné místo. Ten pocit sáhnout na doslova „první obyvatele Česka“ je nepopsatelný.

Na Camargue jsme se těšili snad nejvíc z celé Provence. Dcera jezdí na koni, takže představa bílých stád cválajících mořskou vodou byla jasná. Přesně tak je člověk zná z pohlednic. Realita? Tak trochu jsme naletěli.

Marseille má svého českého hrdinu, obyčejného diplomata s neobyčejnou odvahou. Kousek od rušného Vieux -Port připomíná pamětní deska Vladimíra Vochoče, československého konzula, který během války pomohl na svobodu více než dvěma tisícům lidí.

Zatímco slavnější levandulová pole Provence zmizela pod kombajny, u horského Saultu jsme ještě našli fialovou krásu. Nepotkali jsme nikoho. Jen vůni, včely a ticho mezi řádky levandule. Té pravé, ne lavandinu, co se obvykle fotí.

Jižní Morava, to není jen Pálava, Mikulov, Dolní Věstonice či Hustopeče. Za vínem, zážitky i historií se dá jet i tak, že na toulkách nepotkáte uprostřed prázdnin skoro nikoho.

Když Jan Antonín Baťa ve 30. letech budoval vodní cestu mezi Otrokovicemi a Rohatcem, měl jediný cíl – dostat levně lignit z dolů do otrokovické elektrárny. Dnes kanál patří turistům a dá se tu zblízka vidět mechanismus plavební komory.

Pokud nemilujete studenou vodu a davy lidí, bude se vám tady líbit. Na březích vládnou rybáři a volavky. Teď zkraje léta je ještě dobrá i kvalita vody. Řeč je o Výrovické přehradě.

Nejezdím ráda s cestovkami. Vloni jsme udělali výjimku a vyrazili na Krétu. Je to nádherný ostrov. Bohužel, děti skončily na kapačkách. V nemocnici se o nás naštěstí postarali dobře.

Když se řekne Tetín, většině naskočí děsivá dějepisná nuda. Možná někdo vydoluje rok 921. Jenže místo vůbec není nudné a kdo má rád záhady, jeskyně a zajímavé historky, neměl by ho vynechat.

ČR má jedno světové unikum. Vltavíny, vesmírné pozdravy dávného meteoritu. Svou rostoucí cenou vyvolaly „zelenou horečku“, drancují se kvůli nim lesy. Hledat však jde i legálně očima, my našli.

Chcete vidět medvěda, rysa, vlka, lišku, divokou kočku, být v bezpečí – a přitom vědět, že zvířata žijí „ve svém“ a nemusí trávit život v ubikacích ze skla a betonu? Rakouský alpský park Wilde Berg to splní a přihodí dechberoucí výhledy.

Sedím ve stínu pod mostem kousek od rakouského okruhu F1. Je 38 °C. Motory duní. Na nekrytých tribunách sedí tisíce lidí – mezi nimi i moje děti. Dokáže moderní sport reagovat na realitu klimatických extrémů? A měl by brát ohledy na zranitelnější?

Vzpomínáte? Kara ben Nemsí bojuje s lotry na zrádných solných krustách Chott El Jerid. Do solné pasti tu sice nespadnete, do té na turisty snadno. I tak je tisíc kilometrů napříč Tuniskem fascinujících. A vyrazit můžete přímo z tuniské pláže.

Přechod Malé Fatry v nás zanechal trochu rozporuplný dojem. Nádherné scenérie jsou vykoupené množstvím lidí a „nadivoko“ nepřespíte. Pokud nechcete mastnou pokutu, nezbude tedy než využít horských chat.

S tématem ochrany dětí online se setkávám profesně i jako máma dvou puberťáků. Na obou jejich školách zákaz mobilů mají. Aniž bych jej nějak hodnotila, jedno vím: dostačující opatření to nebude.

Myslím si, že je znáte. A že některé z nich máte schované. Četla vám je možná maminka a vy zase svým dětem. Našla jsem více o některých klasických leporelech, které jsem milovala.

Co by dělaly pandy, kdyby věděly, že se kolem nich točí politika? Nic. Dál by jedly bambus. Budou to dělat, i až se na ně půjdete mrknout. Ale stejně si je zamilujete. Stejně jako celou zoo ve Vídni.

Podívejte na své fotky slonů ze Zoo Praha – Gulab tam nejspíš najdete. Má už trochu vysedlejší hřbet a bolavější klouby – ale stále kráčí zpříma. V těchto dnech slaví 60. výročí příjezdu do Prahy.

Útěk lemura kata je posledním přírůstkem do bohaté české tradice zvířecích „průzkumníků svobody“. Česká zoo-scéna už zažila orangutany s technickým talentem i ptáky, kteří vzali Prahu útokem shora.

Uplynulý víkend jsem, jako mnoho jiných víkendů, strávila v Českém Švýcarsku, v obci Mezná. Jeden z mých známých tam vlastní penzion. Přesto nevím, na čí stranu se ve sporu „o park“ postavit.

Jmenuji se Ginny, jsem mainská mývalí, je mi devět měsíců a vlastním byt, který byl docela hezký, než jsem v něm začala bydlet. Před dvěma dny jsem měla nehodu, ale nebojte, můžu ničit byt dál.

Čundr v srdci vinařského kraje? Nic lepšího nás s kamarádkou pro dámskou jízdu nemohlo napadnout. Našly jsme stolovou horu a místo, kde ještě večer zní kytary. K tomu dobré víno a pohoda.

Studia Harryho Pottera jsem navštívila dvakrát. Poprvé s dětmi a trochu v nervech, napodruhé už úplně sama. Bez rodiny mě sice nečekalo sdílené kouzlo, ale ta čistá nostalgie za to stála!

Milovníci válečné historie se v Londýně nudit nebudou. Prolézt můžete legendární křižník HMS Belfast, válečné kryty vlády i bojové letouny. Ty zcela zdarma. Ze své cesty mám pro vás několik tipů.

Po stopách jednoho z nejkrvavějších krimipomníčků historie se v Londýně můžete vydat i dnes. Prošla jsem autentická místa a zjistila, že není třeba platit za průvodce. Po vlastní ose objevíte víc.

Lovit české granátky je legrace. Potřebujete jen kovové sítko, pinzetku, teplý den a vědět, kam jít, aby byl nález jistý. A protože dva ze čtyř českých diamantů se našly právě tady - tak kdo ví?

Pět hodin pod zemí, žebříky, voda a Chodba vzdechů, které jeskyňáři říkají jinak. Rudické propadání může navštívit každý, kdo si troufá. Držte si klobouky - pardon, gumáky. Jinak vám do nich nateče.

Jelikož nefandím přeplněným plážím, minulé léto jsme navštívili Rakousko. Objevili jsme tobogány, kterými sjedete z alpských vrchů, nádherné vodopády a vyzkoušeli létání v tandemu. I s dětmi.

Vášní mého devítiletého syna jsou, lidově řečeno, „šutry“. Ale kupované minerály už nechce. Chce si je najít sám. Zjistila jsem, že to jde i u nás a bez porušení zákazů vstupu - jen vědět, kam jít.

Reportáž ze čtyřdenního autovýletu se spaním na divoko po stopách karpatsko-dukelské operace. Snad potěší a inspiruje milovníky historie, bojové techniky, divočiny i až kýčovitě malebných scenérií.

Reportáž z bláznivé cesty za poznáním českých banátských vesnic a přírodních krás okolo v tandemu na motorce Honda NTV 650 r.v. 1997 v létě 2025. Třeba naše zkušenosti někomu pomohou a inspirují jej.