Tereza Boehmova

Na pátý den od příletu jsme si schválně už žádná velká dobrodružství neplánovali. Po předchozích 48 hodinách plných výletů jsme se rozhodli věnovat celý den moři a pláži.

V úterý ráno jsme se po další výborné snídani, kterou jsme měli v ceně pobytu, rozhodli prozkoumat zbytky ostrova ještě na vlastní pěst.

Třetí pokračování našeho poznávacího/koupacího výletu na Santorini.

Než se vrhnu na vyprávění o našich prvních dnech na pláži s černým sopečným pískem, musím se ještě na chvíli vrátit k létání.

To, že jsem si jako destinaci naší květnové dovolené vybrala právě Santorini, má na svědomí hned několik lidí.

S posledním dílem z Capri jsem trochu otálela. Mám totiž pocit, že až to dopíšu, budu z toho magického ostrova citronů opravdu pryč, což se mi ještě nechtělo.

Myslím, že nejsem až tak nadšený cestovatel, ale spíš „pobývač“.

V úterý ráno nemusíme brzy vstávat, ale stejně nás to táhne ven. V ceně našeho ubytování v Anacapri je i snídaně v Baru Faro, jen minutu od bytu.

Vidět Neapol a zemřít, říká se. A jak jsem zjistila, není to bohužel žádná romantická věta, která by znamenala, že je to tak nádherné město.

Poté, co dorazíme zpět do ubytování na kopci v Neapoli, je čas na krátký odpočinek (asi 50 minut) a také se snažím po vzoru předchozího dne před-rezervovat taxík v jedné z místních italských aplikací.

Když jsme mířily k východu z labyrintu uliček v Pompejích, rozhostil se ve mně na malou chvíli příjemný pocit, že jsem to celé odchodila v klidu a pohodě.

Program v Neapoli a okolí máme nacpaný k prasknutí, protože narozeniny má Lenka a plníme tedy především její přání.