Tipy pro začínající podcastery

Existují dva typy moderátorů: ti, kteří se už v éteru odbourali, a ti, kteří se odbourají příště. Protože to prostě přijde. Host něco řekne úplně nevinně, ale v té chvíli to prostě trefí. A najednou je konec. Směješ se. Host se směje. A čím víc se snažíš zachovat profesionální tvář, tím hůř to jde.Začátečníci v tu chvíli panikaří. Mají pocit, že to musí utnout. Smích není chyba. Smích je nejživější element, který můžeš ve zvuku mít. Je to důkaz, že jsi tam opravdu přítomný, že se maximálně uvolnila atmosféra a že mluví dva lidi, ne dvě čtečky textu.Není potřeba nic velkého. Stačí jedna věta: „OK… dejme si vteřinu.“ Nadechneš se, necháš to doznít, možná se ještě jednou pousměješ… a jedeš dál. Bez vysvětlování, bez omluv, bez toho, že by ses snažil smích zakopat pod stůl. Protože když se směješ ty, směje se často i posluchač. A to je moment, který vás tři spojí mnohem víc než pečlivě připravená otázka.A nejlepší na tom je, že tohle bývá často highlight epizody.Smích prodlužuje život. Tak proč by nemohl prodloužit i tvůj podcast?+ + + + + + +Produkce: Jakub Viliš🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů www.jakubvilis.cz

Lichotit neumí každý. A v podcastu je to ještě těžší. Host přijde do studia a ty najednou vidíš něco, co si říká o komentář. Nový účes, klobouk, jiná energie, možná viditelná změna postavy. A teď — co s tím? Říct to? Neříct to? A pokud ano, jak to nezkazit?Začátečníci často přestřelí. Přijdou se slovy: „Vy dneska vypadáte skvěle!“A tím to celé uzavřou. Host se buď začervená, nebo se začne ošívat, protože to zní jako hodnocení. A to lidi většinou nemají rádi.Zkus to jinak, Nechválíš objekt, ale dojem.Místo: Ta košile vám sluší…Spíš: „Ta barva dělá dojem, že máte výbornou náladu. Je to tak?“Když si všimneš, že host zhubnul. Řekni:„Působíš klidněji. Máš jinou energii než třeba před rokem.“A co když jsi hosta v mládí obdivoval? Neříkej to jako fanoušek. Můžeš to pojmout takhle:„Pamatuju si, že když jsem vás slyšel poprvé, úplně mě to zastavilo. Měl jsem pocit, že říkáte věci, které jsem v sobě měl, ale neuměl pojmenovat.“ To je dospělý obdiv. Respektující.Pochvala v podcastu nemá potvrzovat ego. Má potvrzovat pozornost.A přesně ve chvíli, kdy tohle host ucítí, začne mluvit úplně jinak.+ + + + + + +Produkce: Jakub Viliš🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů www.jakubvilis.cz

Někdy se stane, že rozhovor začne drhnout. Host odpovídá složitě, ty se snažíš navázat, ale pořád to nějak nefunguje. To je moment, kdy můžeš vytáhnout jednoduchý trik: představ si posluchače jako třetího člověka u stolu. Stačí říct: „Kdyby to teď slyšel někdo, kdo o tom slyší poprvé, jak byste to vysvětlil?“ Host většinou zpomalí, začne mluvit srozumitelněji, rozhovor se najednou otevře a začne dýchat.A tohle funguje i na další „zaseklé“ situace. Když host mluví moc technicky, zeptej se: „A kdy jste tohle poprvé pochopil vy? Jaký moment to rozhodl?“Když je host bez života, zkus ho trochu rozesmát: „A kdy jste naposledy v práci fakt něco zvoral?“ A když máš hosta, který odpovídá jako encyklopedie a nikdo neví, o čem mluví, jednoduchá věta: „Řekněte to, jako kdybyste to vysvětloval desetiletému dítěti.“ — a najednou se vše zjednoduší, často až osvobodí.Pamatuj — rozhovor není výslech, ani tisková konference. Je to společný moment tří lidí: tebe, hosta a posluchače. A když dáš prostor všem třem, začne to proudit.+ + + + + + +Produkce: Jakub Viliš🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů www.jakubvilis.cz

Každý, kdo někdy vedl rozhovor, ví, že přijde okamžik, kdy se mikrofon stane těžší, než obvykle. Třeba když se máš zeptat na vážnou nemoc, na ztrátu, na smrt. Na něco, co opravdu bolí.Ale už to, že si takové téma zvoliš, zaslouží uznání. Protože ses rozhodl neutíkat před tématy, na které si všichni netroufnou. Dělat jednoduché a líbivé rozhovory umí každý. Ale položit otázku typu: jak se srovnáváte s tím, že vám zbývají poslední týdny života? - chce odvahu a taky vědomí, že se musíš srovnat s odpovědí, která může zamávat tvými emocemi.Na taková témata se moderátor často připravuje celou svou kariéru. Takže pokud jsi na začátku své moderátorské cesty, nečekej žádný instantní návod. Můžeš se ale mentálně připravit na zvládání svých emocí. Zklidni dech, neuhýbej očima, nebojuj s dojetím pokud se dostaví. Tvůj úkol není být bezcitný stroj na otázky. Přiznej, že tě odpověď zasáhla, a jak nad odpovědí uvažuješ.Možná ti taky pomůže vědomí, že v těchto chvílích nejde o tebe. Jde o člověka, který se ti rozhodl otevřít. A tvoje role je tu těžkou chvíli udržet, dát jí tvar a respondentům bezpečí. Nepřerušuj ticho. Nenech se svést k rychlému vtipu nebo okamžité reakci. Ticho po těžké odpovědi neznamená výpadek přenosu, prázdno či selhání. Je to prostor, kde se oba nadechujete a danou chvíli prožíváte.Tvoje otázka může bolet, ale někdy právě ta bolest umožní, aby vzniklo něco silného, opravdového a lidského. Třeba ozhovor, který si lidé zapamatují ne proto, že byl dokonalý, ale protože byl skutečný.+ + + + + + +Produkce: Jakub Viliš🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů www.jakubvilis.cz

Představ si následující situaci. Máš dokonalou přípravu na rozhovor a vyladěné pořadí otázek. Technika ve studiu jede, host sedí naproti… a pak to přijde.Tvůj protějšek odpovídá jednoslovně. Nemá to šťávu a s každou další nachystanou otázkou přichází strohá odpověď hosta, který se prostě stydí. Má trému z mikrofonu a stres z mluvení. Ty se začínáš potit a říkáš si: bezva, právě nahrávám nejkratší podcast v dějinách lidstva. Tohle je noční můra každého začátečníka. Host, který se zasekne, stydí, nebo prostě odpovídá jen jedním slovem. Co s tím? Rozhodně nepomáhá panika a strategie: odpovídám za hosta. Tohle může vést k tomu, že ti respondent začne rovnou neslyšně přikyvovat. A takový podcastový dotazník prostě nechceš. Tak to zkus jinak. Náladu a trému hosta totiž rozpoznáš už ve dveřích, když host vstupuje do studia. Musíš se ale pozorně dívat. Viditelná nervozita a vyptávání se předem na detaily rozhovoru, koktání a absence úsměvu. Tyhle signály ti mohou napovědět.Takže začni fintou kamarádského small talku a před samotným rozhovorem začni maličkostmi. ‚Co jste měl k snídani?‘, ‚Jak dlouho vám trvala cesta?‘ nebo ‚Dáte si kafe, sladíte?‘ Jakmile se host rozpovídá o tom, že mu ujel autobus nebo že nesnáší instantní kávu, snáz se rozmluví i na složitější témata.Další trik je dát otázku, která se nedá zodpovědět jedním slovem. Místo ‚Bylo to těžké?‘ zkus ‚Co bylo na začátku nejtěžší?‘ Tam už jednoslovná odpověď nestačí.A když ani to nepomůže? Použij vtip. ‚Hele, jestli budeš odpovídat jen jedním slovem, tak tenhle díl nazvu Haiku Podcast.‘ Někdy host potřebuje slyšet, že je podstatnou součástí tvého snažení, že nesedí u zubaře a že nejde o výslech.A přidám možná poslední tip. Pokud nahráváš s někým, kdo se fakt nedá rozmluvit, klidně udělej kratší epizodu. Přiznáš charakteristiku hosta a i podcast na 12 minut může vykazovat silná sdělení.Takže – neboj se ticha, ptej se chytře a pamatuj: nejhorší host není ten, co se stydí, ale ten, kterému vůbec nedáš šanci něco říct.+ + + + + + +Produkce: Jakub Viliš🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů www.jakubvilis.cz

Když si pozveš na rozhovor známého komika z televize, ještě to neznamená, že bude stejně zábavný i ve tvém podcastu. Nečekej, že bude od první minuty výřečný a že vlastně všechno utáhne sám. I komik může mít prostě den blbec.Podcast se totiž neudělá jen tím, že se zeptáš na veselé historky z natáčení. Ano, můžeš čekat, že tě známý host pobaví, ale jen pokud mu k tomu vytvoříš prostor. A to je tvoje práce, ne jeho. Komik na sobě nemá tlačítko humor na počkání. Ty ho musíš k tomu vtipu dovést. Tím se opět vracíme ke stále stejné lekci o přípravě.Dalším důležitým rozhodnutím může být nastavení rozhovoru. Pokud svého hosta - uznávaného komika přivítáš jako člověka i s jinými příběhy, než těmi vtipnými, můžeš z rozhovoru vymačkat mnohem víc. Osobní příběh a silný moment překvapení. Najednou slyšíš, jak se směje jinak než obvykle. Vidíš i slyšíš jeho normální já bez přehrávání a masky baviče. A to je přesně to, co z tvého rozhovoru udělá něco víc než jen další „vtipné povídání“.Takže se nenech ukolébat tím, že máš slavného a zábavného hosta. Zázrak se nestane sám. Když mu dáš dobré otázky, pozornost a prostor, můžeš natočit rozhovor, který pobaví i překvapí. A místo instantní zábavy dostaneš opravdový obsah, který stojí za poslech.+ + + + + + +Produkce: Jakub Viliš🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů www.jakubvilis.cz

Plánuješ nahrávat solo podcast? Na první pohled to vypadá jednoduše. Ale realita je mnohem těžší. Protože všechno – energii, tempo i pointy – musíš odpracovat ty sám. Nemáš hosta, který se zasměje, přihodí historku nebo přikývne, že rozumí. A věř mi, bez toho je udržet pozornost mnohem těžší.Jak na to? Základ je scénář. Pokud nejsi rozený řečník, zapomeň na oblíbený model: „nějak to ukecám“. To možná funguje ve sprše, ale v podcastu ne. Měj po ruce plán, poznámky, bonmoty, data. Klidně uveď zdroje. Posluchač hned pozná, že to myslíš seriózně. A v době, která přeje video obsahu, tu nápovědu v klidu přiznej.Druhé pravidlo – piš si krátké věty. To proto, aby ses u nich zbytečně nezadýchal. Protože jakmile ti začne docházet dech a začneš mlaskat nebo svůj výklad eee přerušovat, zničíš si i ten nejlepší obsah.Třetí tip. Nezapomeň na gradaci. Každé vyprávění potřebuje vývoj. Začni klidně, postupně přidej vtipy, napětí nebo fakta, a dojdi k pointě. Posluchač musí cítit, že celá cesta někam vedla a mělo smysl ti věnovat svou pozornost.Další rada zní: Trénuj. Nahraj se a poslechni si to. Pokud slyšíš jen monotónní proud slov bez emocí a plný nudných výplní, tak to oprav. To není slabost, to je prostě příprava. A když máš dar mluvit z patra? Gratuluju. Ale i tak si napiš kostru, protože i improvizace občas potřebuje nápovědu.Pamatuj – sólový podcast není deník, který čteš do zdi. Je to show. Tvoje show. A pokud ji zvládneš utáhnout jen vlastní energií a textem, jsi o krok dál než většina začátečníků.Tak do toho!+ + + + + + +Produkce: Jakub Viliš🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů www.jakubvilis.cz