Tom Březina

Do harému vstoupila jako jedna z nejníže postavených konkubín. Pak téměř půl století vládla největší říši světa – a den před vlastní smrtí dala otrávit císaře, kterého na trůn sama dosadila. Že šlo o arzenik, dokázala laboratoř přesně sto let poté.

Za dva tisíce let se čínským císařem prohlásila jediná žena. Z konkubíny se přes všechny soupeřky propracovala až na sám vrchol moci. A nad jejím hrobem dodnes stojí kamenná stéla, do níž nikdo nevytesal jediné slovo.

Obžalovaný musel spolknout tři kousky kuřecí kůže a jed z ořechů stromu tangena. Kdo všechny tři vyzvracel, byl nevinný. Tak soudila madagaskarská královna Ranavalona I., která třiatřicet let vzdorovala Francii i Británii.

Portugalský guvernér ji chtěl ponížit: křeslo pro sebe, rohož na zemi pro ni. Nzinga pokynula služce, ta klekla na všechny čtyři a královna usedla na její záda – oči v rovině guvernérových. Pak vyjednala mír, který Lisabon do roka porušil.

Osmnáctiletou hraběnku provdali za muže o padesát let staršího. Když do Varšavy vjel Napoleon, polští vlastenci ji přemlouvali, ať se mu poddá – kvůli Polsku. Ona poslechla. A jako jediná z jeho milenek za ním pak dojela do vyhnanství.

Dcera maďarsko-židovského spisovatele odešla v osmnácti do Palestiny. Ve dvaadvaceti ji britská SOE vycvičila a vysadila padákem do Jugoslávie. Necelý rok poté ji v Budapešti popravila maďarská četa na nádvoří vězení.

„Toho dne jsme už dál nečetli.“ Kniha o Lancelotovi a Guinevře jim sklouzla z klína – a její chromý manžel je prý jediným bodnutím probodl oba.

Grigorij Potěmkin neměl modrou krev ani obě oči. Přesto se stal mužem, bez kterého carevna Kateřina nedokázala vládnout ani žít.

V Seville pod královským palácem stojí lázně z 12. století. Říká se jim Baños de Doña María. Kupodivu nepatřily královně, ale milence krále, jenž jí přiznal sňatek až po její smrti.

Z fotokomory v Goléstánu fotil i ženy svého harému – tabu, jež bez studu překročil. Po téměř půlstoletí vlády ho učedník panislámisty zastřelil u svatyně ze vzdálenosti půl metru.

Provdána ve třinácti, kněžnou z Eboli v devatenácti, matkou deseti. Pravé oko skryté pod černou hedvábnou páskou. Nejmocnější salon Madridu vedla jednooká žena – a Filip II. ji nakonec zničil.

Dcera kovářského nevolníka. Od jedenácti sopranistka šeremetěvského divadla. Kateřina Veliká jí dala diamantový prsten. Hrabě Šeremetěv ji koupil, vychoval, miloval – a nakonec se s ní oženil.

Každý dotek ruky, každý pohled přes salon zapsal do 376 klavírních skladeb. Praha ten milostný deník luštila nota po notě. Pět let po jeho smrti Anežka Schulzová dobrovolně odešla ze světa. Bylo jí sedmatřicet.

Britské námořnictvo porazilo kurděje citrusy už kolem roku 1800. Pak ten lék během století tiše ztratilo – a o sto let později umírali polárníci na nemoc, kterou jejich vlastní flotila dávno vyřešila.

Dvakrát ovdovělá lodní magnátka ze Spetsesu postavila za vlastní peníze největší válečnou loď v Egejském moři a velela jejím blokádám proti sultánovi osobně. Utopila v řecké revoluci celé své jmění – a zabila ji nakonec rodinná msta, ne Turek.

Vesnická služebná, z níž si šáh udělal nejdřív dočasnou ženu a pak svou nejmocnější manželku. Hlavně však svou fotografickou múzu. Z desítek žen harému byla ona ta, již fotil v evropských šatech s odhalenými vlasy.

Třináctého května 1882 vstoupila do lucernského ateliéru s dvěma muži, kteří ji oba předtím požádali o ruku. Nechala si je zapřáhnout do vozíku. Bič držela ona.

Paměť není nahrávka, kterou přehráváte – pokaždé ji skládáte znovu. A v laboratoři se badatelům daří vsadit obyčejným lidem do hlavy živou, ale úplně vymyšlenou vzpomínku z dětství.

Tvrdila, že je tajnou dcerou carevny Alžběty. Polsko ji financovalo. Kateřina II. poslala bratra svého milence, hraběte Orlova, aby ji vylákal. V Pise ji požádal o ruku. Na palubě lodi ji zatkli.

Říkali jí Černá královna a německá Messalina. Barbora Celjská mluvila pěti jazyky, provozovala alchymii a čtyřikrát vládla Uhrám. Zemřela v Mělníce.

Dcera ománského sultána, jedno z šestatřiceti přeživších dětí. Tajně se naučila psát. Otěhotněla se sousedem-Němcem. Pak v noci nastoupila na britskou loď a zmizela. Napsala první arabský ženský memoár.

Husarský poručík, milovaný i nenáviděný. Napsal Hrdinu naší doby a několik nejjasnějších ruských básní. V šestadvaceti ho jeden bývalý přítel zastřelil v souboji u hory Mašuk.

Kolik žen musí omdlít, aby se z pianisty stala první rocková hvězda dějin? V případě Franze Liszta stačilo jedno turné a celá Evropa zešílela.

Zplodil nejméně čtrnáct dětí. Když ho ranila mrtvice, nezavolal matku žádného z nich. Údajně řekl: „Emilie soll kommen.“ Ať přijde Emilie, Flögeová.

Vyrostla ve zlatém Kyjevě svatého Jaroslava Moudrého. V jedenácti se učila řecky, latinsky a francouzsky. Když ji provdali za francouzského krále, uměla číst a psát – on se podepisoval křížkem.

Dcera Izabely Kastilské, manželka Filipa Sličného, matka Karla V. Když Filip náhle zemřel, Johana ho odmítla pohřbít. Vlastní otec i vlastní syn ji proto drželi v zavřené komnatě do konce života.

Granadský básník, jenž v madridské Residencii potkal Dalího a Buñuela. Trojúhelník přátelství a touhy se rozpadl filmem Andaluský pes. Lorca napsal Yermu a Krvavé svatby. V srpnu 1936 ho zatkli a bez soudu zastřelili.

Tatarský nájezd ji v patnácti odvedl z otcova kněžského domu v Rohatyně. Na krymském trhu v Kafě ji koupili pro istanbulský harém. Tam udělala, co před ní žádná konkubína v dějinách říše.

Loutku v životní velikosti šili podle Kokoschkových obsedantních pokynů devět měsíců a pokryli ji labutím peřím. Vodil ji do opery. Pak o ni jedné noci rozbil láhev červeného vína. Alma už dávno sbírala dalšího génia.

Nejmalovanější žena Anglie a milenka admirála Nelsona. A přece zemřela jako žebračka v cizím městě.

Buenosaireská šlechtična a katolický farář se zamilovali, utekli do malého městečka a šest měsíců učili děti pod falešnými jmény. Pak je zradil cestující irský kněz.

V roce 1574 ji přijal francouzský král. O šest let později stála před inkvizicí. Veronica Franco psala verše, které Benátky obdivovaly – a pak na ni zapomněly.

„Žil jsem jako filosof a umírám jako křesťan.“ Poslední slova muže, kterého celá Evropa znala jako svůdce, vyslovil v křesle knihovny na českém zámku.

Na pařížském hřbitově Père Lachaise leží vedle sebe dvě kamenné postavy. Milenci, kteří se za života nesměli dotknout, spí teď rameno na rameni – a lidé jim tam dodnes nosí dopisy.

Draga Mašínová byla vdova a dvorní dáma, která si přivydělávala překlady. Pak si ji vzal srbský král, skoro o deset let mladší. Skončili oba v nočních košilích, schovaní ve skříni.

Barbora Radziwiłłová se tajně provdala za polského krále. Šlechta žádala anulaci, matka krále ji obvinila z čarodějnictví. Korunována byla příliš pozdě.

Koho vlastně milovala Lukrecie Borgia? Otec ji prodával jako politické zboží, bratr jí vraždil manžely. A přece po ní zbyly dopisy, které lord Byron nazval nejkrásnějšími na světě.

Pedro I. Portugalský nechal vykopat z hrobu Inês de Castro, ženu, kterou miloval, oblékl ji do královského roucha a celý dvůr musel políbit její mrtvou ruku. Nikdo se neodvážil říct ne.

Její tvář zná každý z pětistovky. Napsala nejkrásnější českou knihu. Vlastní život přitom strávila v manželství plném ran a v chudobě, ze které nebylo úniku.

„Rozhodl jsem se nikdy se neoženit. Nemohu patřit té jediné, které chci,“ napsal Axel von Fersen sestře Sophii. Královně, již tajně miloval přes třicet let, to neřekl nikdy. Říkali jí Marie Antoinetta.

Co udělá nevěsta, když se její svatební hosté stanou hnanou zvěří? Markéta z Valois to zjistila šestou noc po obřadu v Notre-Dame.

Augsburská kupecká dcera a syn císaře. Jejich první setkání na maškarním plese v Plzni změnilo dějiny dynastie. A stálo je téměř všechno.

V Louvru visí portrét ženy v růžových šatech. Úsměv, pudr, klid. Za tím klidem se skrývá příběh, který zničil tucet kariér a jednoho krále.

Červenec 1676. Markýzu de Brinvilliers vezou na popraviště v káře na hnůj. Celá Paříž se přišla dívat.

Ráno 30. ledna 1889 vyrazil komorník ke dveřím korunního prince. Nikdo neodpovídal. Za rozbitým panelem čekala tma, krev a konec dynastie.