Tomas Prouza

Stará taxikářská parta se vrací ze záhrobí a za vydatné pomoci ministra dopravy Bednárika křičí, že základem bezpečné taxislužby je plynulá znalost češtiny. To je naprostá hloupost a je to jen další pokus těchto lidí zbavit se nepříjemné konkurence.

Česká verze evropské směrnice může tisícům lidí omezit přivýdělky.

Myslel jsem si, že po loňské máslové epizodě už většina redakcí pochopí, jak snadno se dá veřejnost zmást, když se propojí senzacechtivost některých médií a chuť velkopotravinářů zdražovat bez důvodu.

Dohoda mezi EU a USA je učebnicovým příkladem toho, jak nevyjednávat s populistickým vyděračem. Po měsících ujišťování, jak se budeme bránit, Evropa kývla na ponižující podmínky a ještě za to děkuje. V Moskvě i v Pekingu to dobře vidí.

Co všechno ještě můžeme z firem vyždímat? Zhruba takhle se bude muset ptát příští ministr financí, protože díra ve veřejných financích je čím dál větší. A jeden z největších zářezů přijde ze zdravotnictví.

Donald Trump vyhlásil Evropě obchodní válku. Evropští politici panikaří a hledají způsoby, jak si ho usmířit. Vůbec si ale neuvědomují to zásadní: největším nepřítelem evropské konkurenceschopnosti nejsou americká cla, ale naše vlastní byrokracie.

Často slýchám, že v Bruselu se rozhoduje o nás bez nás. Přitom je jen naší volbou, jestli věci ovlivníme. Navíc to není vůbec složité, stačí jen chtít…

Trumpova válka proti všem spojencům dál pokračuje. Po Kanadě a Mexiku je prý na řadě celá Evropa. Co by pro nás znamenalo zavedení cel, kterým Trump vyhrožuje?

Média i sociální sítě žijí kauzou „drahé máslo“. Z pohledu finančních ředitelů médií je to výhra, protože clickbait se slovem „máslo“ funguje dokonale. Z pohledu základů informační gramotnosti je to ovšem prohra skoro celého novinářského stavu.

„Máme tu problém, pánové!“ Hláška z příběhů o dvou krysácích Hubertu a Hodanovi, potkanu Edovi a sádrovém trpaslíku Ludvíkovi vyvolává úsměv. Podstatně méně však lidi baví neustálé nářky velkých českých zemědělců týkající se výkupních cen.

V posledních týdnech si připadám jako v absurdní komedii od Cimrmanů. Nejprve roní slzy ministr zemědělství Nekula, že obchodní řetězce předražují cukr, a posílá na ně kontroly z antimonopolního úřadu, aby ÚOHS zařídil nižší cenu.

Po vyslechnutí rozhovoru se Zdeňkem Nekulou v Českém rozhlase ve mně sílí přesvědčení, že se pan ministr nechal napsat na výplatní pásku Agrofertu…