TOP 5 Zajímavosti

Představte si, že se kalendář otočil o sto let zpátky. Píše se rok 1929. Československo je ostrovem demokracie ve Střední Evropě, koruna je pevná a v kinech září Vlasta Burian. Ale jaký byl ten skutečný, hmatatelný život, když jste ráno otevřeli oči? Byl to svět, který voněl uhlím, kolínskou a čerstvým tiskem. Svět, kde čas plynul pomaleji, ale lidé k sobě měli blíž, i když si vykali. No, vstávejte! Je úterý ráno a město se probouzí.

Možná máte pocit, že rok 2005 byl včera. Ale je to už 21 let. V té době, narozdíl od roku 1995 jsme už jsme měli internet, mobily a digitální foťáky. Ale když se podíváte zblízka, zjistíte, že to byl svět balancující na hraně. Svět, kde se digitální revoluce už stala, ale ještě nás nestačila zotročit. Byl to rok, kdy jsme se učili žít "online", ale stále jsme většinu času trávili “offline". No pojďme se nyní probudit do jednoho obyčejného úterý v říjnu 2005.

Je všední den, jeden z těch, které se nijak nezapisují do paměti dějin, a přesto právě takové dny nejlépe vypovídají o tom, jak se tehdy skutečně žilo. Píše se rok 1995. Ráno přichází tiše, bez vibrací telefonu, bez blikajících upozornění a bez pocitu, že už v okamžiku probuzení něco nestíháš. Svět je pomalejší, méně roztěkaný a nikomu to nepřipadá zvláštní. Tenhle den není ničím výjimečný. A právě proto stojí za to se k němu vrátit.

Česká hospoda. To nikdy nebylo jen pouhé místo, kde se pije pivo. Byla to instituce. Prostor, kde se řešilo všechno důležité i nedůležité, kde se rodily velké myšlenky i malé lži, a kde se nad půllitrem rozhodovalo o osudu vesnice, manželství i fotbalového zápasu. Ale je tomu tak dodnes? Abychom pochopili, co česká hospoda vůbec znamenala a co z ní zbylo, musíme se vrátit zpátky. Do doby, kdy pivo bylo levnější než voda a výčepní byl důležitější než starosta.

Devadesátá léta v České republice byla úplně jiná než dekády předtím. Byla to doba, kdy najednou všechno bylo možné, všechno bylo barevné a všechno bylo nahlas. Někteří devadesátky znají pouze skrze filtry seriálů a kriminálek, které nám ukazují orlické vrahy a tuneláře. Ale my, kteří jsme to žili, víme, že realita byla mnohem vrstevnatější. Byla to doba nevinnosti i dravosti, doba, kdy jsme se učili žít v kapitalismu metodou pokus-omyl. No a právě věci, které už pomalu mizí z naší paměti, si nyní připomeneme.

Epidemie a pandemie provázejí lidstvo od chvíle, kdy se začalo usazovat ve větších společenstvích. České země, ležící v samém srdci Evropy na křižovatce obchodních i vojenských cest, tedy rozhodně nebyly ušetřeny. Historie našeho území tak není psána jen daty bitev a panovnických dekretů, ale také křivkami úmrtnosti, které často měnily demografickou tvář celých regionů dramatičtěji než války. Pojďme si dnes proto udělat takový rychlý přehled, kde si seřadíme velké epidemické události od těch s „nižším“ počtem obětí až po ty absolutně nejničivější.

Je takové běžné úterní ráno. Tramvaje cinkají v Ječné, turisté se fotí u Orloje, na magistrále troubí auta a v kancelářích na Pankráci se vaří první káva. Praha je živý organismus, srdce střední Evropy. A pak, v jediném zlomku sekundy, přestane existovat. V dnešním videu se totiž podíváme co by se pravděpodobně stalo, kdyby Prahu zasáhla atomová bomba.

Představte si takové klasické středně velké město. Má školy, obchody, nemocnice, obytné domy, parky. Ale na většině map chybí. Jeho jméno bylo dlouhá desetiletí utajeno a pro vstup do něj potřebujete speciální povolení, i když jste občanem téže země. Tato města, obehnaná ostnatými dráty a střežená vojenskými hlídkami, jsou Uzavřené administrativně-územní útvary (ZATO), relikty sovětského jaderného a vojenského programu. Jsou to místa, kde se psala klíčová kapitola dějin a právě do nich se v tomto videu podíváme.

Ve vyhlazovacím táboře Treblinka za druhé světové války pracoval muž coby dozorce, jenž ztělesňoval nepředstavitelné zlo. Přezdívalo se mu "Ivan Hrozný”. Postava tak démonická, že její činy překračovaly chápání i v kontextu genocidy. A na jeho příběh se právě teď podíváme.

Období Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945) představuje nejtemnější kapitolu moderních českých dějin. Zatímco národ jako celek trpěl pod nacistickou okupací a tisíce jeho občanů se aktivně zapojily do odboje, existovala i odvrácená tvář této doby – kolaborace. V některých případech to byla jen pasivní snaha o přežití, ale dnešní video bude o aktivních spoluobčanech, kteří se vědomě rozhodli sloužit nacistickému režimu. Pojďme si tedy připomenout jejich motivaci, činy a konečný osud.

27. května 1942, Praha. V ostré zatáčce v Libni se odehrál jeden z nejodvážnějších odbojových činů druhé světové války. Operace Anthropoid, atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Byl to chladně kalkulovaný politický akt, který měl probudit svědomí spojenců, sjednotit národ a navždy vymazat ostudu Mnichovské dohody. Akce, která stála tisíce životů, ale která zásadně ovlivnila poválečné uspořádání Československa.

Nápis „Made in Czechoslovakia“ a později „Made in Czech Republic“ byl po desetiletí symbolem naší průmyslové hrdosti. Od obráběcích strojů přes automobily až po sklo a pivo. Český průmysl měl ve světě poměrně silné postavení. Jenomže po více než třiceti letech od Sametové revoluce je ekonomická mapa naší země k nepoznání. Česká republika má jednu z nejotevřenějších a nejprůmyslovějších ekonomik v Evropě, s rekordně nízkou nezaměstnaností a rostoucí životní úrovní. Zároveň se ale potýká s fenoménem, který ekonomové nazývají „ekonomika ve vlastnictví zahraničí“. Podíváme-li se na regály v obchodech nebo na loga největších zaměstnavatelů, zjistíme, že drtivá většina toho, co považujeme za „naše“, už českým majitelům dávno nepatří. Tak o jaké ikonické značky se tedy jedná? A jak k této transformaci došlo? Na to se právě teď podíváme.

Oficiální ideologie komunistického Československa hlásala beztřídní společnost, kde si jsou všichni občané rovni. Realita však byla dramaticky odlišná. Zatímco drtivá většina národa stála fronty na banány, toaletní papír a snila o džínech, úzká skupina privilegovaných si užívala života v luxusu, který se v mnohém vyrovnal západním standardům. Kdo tedy byli tito lidé? Co měli navíc a jak je možné, že v systému postaveném na rovnosti vznikla nová, neoficiální aristokracie? Na to se právě teď podíváme.

Nedávno proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a na výběr bylo z 26 stran, hnutí a koalic. Ale představte si volby, ve kterých kandiduje jen jedna jediná strana.
A přesto přijde k urnám skoro každý a 99% lidí ji „dobrovolně“ zvolí. Tak přesně takhle vypadaly volby v Československu před rokem 1989. Byla to politická fraška, kterou ale režim bral naprosto vážně. Volby totiž měly dokázat, že lid jednotně stojí za komunistickou stranou. Jenže ve skutečnosti dokazovaly něco úplně jiného. A sice jak dokonale může systém přinutit miliony lidí předstírat souhlas. No pojďme se v dnešním videu podívat na to jak probíhaly volby za dob socialismu.

Představte si svět bez online rezervací, dálničních sítí křížujících Evropu a bez možnosti se jen tak rozhodnout, že zítra vyrazíte k moři. Svět, kde největším luxusem nebyl pětihvězdičkový hotel, ale poukaz na rekreaci od odborů, a kde cesta k Jadranu představovala byrokratické a logistické dobrodružství. Pro mladší generace to zní jako dystopický román, ale pro ty dříve narozené je to nostalgická, i když občas trochu trpká, vzpomínka na dovolené v Československu před rokem 1989. V dnešním videu se tedy vydáme na cestu časem, a připomeneme si, jak vypadalo léto a dovolené v éře socialismu.

Dnešní představa spravedlnosti, kde má každý právo na obhajobu a trest si odpykává ve vězení, je výsledkem staletí dlouhého vývoje. Ještě před pár generacemi platila v českých zemích zcela jiná pravidla. Tresty nebyly jen odplatou, ale především brutálním divadlem pro veřejnost, které mělo odradit ostatní od páchání zločinů. Představte si, že se jen za krádež chleba mohli naši předkové dívat na upálení, lámání kolem nebo stětí mečem. V dnešním videu se tedy vydáme na chronologickou cestu dějinami a povíme si jak se v Českých zemích trestal zločin.

Málokteré české jméno rezonuje světem tak silně jako Baťa. Pro někoho je to jen logo na krabici od bot, pro jiné zase symbol první republiky a splněného podnikatelského snu. Příběh koncernu Baťa začal v malé dílně ve Zlíně a vyrostl v globální impérium, které změnilo nejen způsob, jakým se vyráběly boty, ale i to, jak lidé pracovali, bydleli a přemýšleli. V dnešním videu se proto ponoříme do historie jedinečného systému, který spojil americkou efektivitu s moravskou pracovitostí a jehož jméno přežilo války i totalitu.

Když se dnes řekne „automobilová velmoc“, většině lidí se vybaví Německo, Japonsko nebo Spojené státy. Málokdo si však uvědomí, že v meziválečném období, v éře tzv. první republiky, se do této elitní skupiny hrdě řadilo i malé Československo. Na jeho území nepůsobila jedna či dvě automobilky, ale desítky výrobců, kteří nejen motorizovali vlastní národ, ale svými inovacemi a technickou vyspělostí často udávali směr celému světu. Pojďme se nyní tedy podívat na příběh o mimořádné koncentraci technického talentu, průmyslové tradici a podnikatelské odvahy, která vzešla z popela Rakouska-Uherska a na dvě dekády zazářila na světové scéně.

Na hřebenech Jeseníků, v dechberoucí výšce 1350 metrů nad mořem, se na vrcholu hory Dlouhé Stráně rozlévá obrovské jezero. Není to však dílo přírody. Je to vrchol jednoho z nejambicióznějších a nejúžasnějších stavebních projektů v historii naší země – horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Pojďme se tedy společně podívat na to, proč a jak tento kolos vznikal. Jaký je jeho účel a proč je pro naší zemi tak důležitý.

Petřínská rozhledna. Její štíhlá silueta se rýsuje na horizontu Prahy jako neodmyslitelný symbol. Pro turisty je cílem s dechberoucím výhledem, pro Pražany tichou strážkyní města. Petřínská rozhledna však není jen obyčejnou vyhlídkovou věží. Je to příběh o neuvěřitelné národní hrdosti, bleskurychlé stavbě a důmyslných technických řešeních, která dodnes udivují. Proč doopravdy vznikla a jaká tajemství skrývá její ocelová konstrukce?

Představte si místo, kde řeka Vltava pěnila v peřejích, kde stály starobylé mlýny a samoty s generacemi příběhů. Pak ale přišlo rozhodnutí, které mělo tomuto malebnému údolí dát novou tvář i duši. Během jediné dekády zde vyrostlo nejen největší vodní dílo v zemi, ale i zcela nový svět. Svět tisíců dělníků, dunění strojů a nakonec i ticha, když se voda začala zvedat. Toto je příběh Orlické přehrady. Nejen jako technického zázraku, ale jako svědectví o zaniklých vesnicích a zrodu nové éry, která navždy změnila životy lidí i samotné řeky.

Nuselský most. Každý, kdo žije v Praze nebo někdy navštívil Prahu, ho zná. Propojuje centrum města s Pankrácem a denně po něm projedou statisíce aut. Pro Pražany je denní samozřejmostí, pro obyvatele Nuslí dominantou, která navždy změnila tvář jejich čtvrti, a pro techniky fascinující stavbou s příběhem plným výzev a inovací. Pojďme se ponořit do historie a detailů stavby, která propojila dva břehy nuselského údolí.

Kromě válek, politických zvratů a přírodních katastrof naši zemi formovaly i tragické události způsobené selháním lidského faktoru či techniky. Připomeňme si pět nejtragičtějších havárií, výbuchů a požárů, které se nesmazatelně zapsaly do naší historie počtem svých obětí a rozsahem následků. 00:00 Tragédie, které otřásly republikou 00:40 Letecká havárie v Praze-Suchdole (1975) 02:04 Železniční nehoda u Stéblové (1960) 03:40 Výbuch v muniční továrně v Bolevci (1917) 05:18 Výbuch na dole Františka v Karviné (1894) 06:27 Požár na dole Marie v Příbrami (1892)

Právě se díváte na fotografii kluka. Je mu možná čtrnáct, patnáct let. Místo toho aby se honil za míčem, učí se odjišťovat granát. Místo první lásky prožívá první boj. Místo aby se bál zkoušky z matematiky, bojí se dělostřelecké palby. Tohle byla drsná realita druhé světové války, konfliktu, který s bezprecedentní krutostí vtáhl do své mašinerie i ty nejmladší. Je to mrazivé svědectví o tom, jak totalitní ideologie a totální válka dokážou zničit samotnou podstatu dětství. V tomto videu se tedy ponoříme do světa, kde se z chlapců stávali vojáci. Do světa Hitlerjugend, sovětských partyzánů i dalších zapomenutých dětských jednotek. 00:00 Když se malí kluci stali vojáky 01:05 Kapitola I. Hitlerjugend 03:12 Volkssturm 04:20 Kapitola II. Synové pluku a malí partyzáni 06:39 Kapitola III. Globální fenomén

Zapomeňte na debaty o kaloriích, tucích a cukru. Toto video není o dlouhodobých následcích nezdravého životního stylu. Je o akutním nebezpečí. O jedech, parazitech a bakteriích, které mohou v jediném jídle ukončit vše. Česká kuchyně, v celé své kráse a tradici, skrývá několik pokrmů, které jsou při špatné přípravě nebo neznalosti doslova ruskou ruletou. Nechci vás nijak extra strašit, ale toto jsou 4 kategorie českých jídel, která si zaslouží maximální opatrnost, při jejich konzumaci. 00:00 4 Česká jídla, která vás mohou doopravdy zabít 00:53 Houbové pokrmy 02:51 Syrové maso 04:39 Domácí zavařeniny a nakládané speciality 06:03 Nepasterizované mléko a čerstvé sýry

Představa konce války je často filmově idylická: poslední výstřel utichne, vojáci odhodí zbraně a vracejí se domů do náručí svých blízkých. Realita je však nekonečně složitější, chaotičtější a nebezpečnější. V okamžiku, kdy umlknou děla, začíná druhá, tichá válka – válka s materiálním dědictvím konfliktu. Co se skutečně děje s miliony tun zbraní, munice a min, které po sobě zanechají poražené i vítězné armády? Na to se právě teď zaměříme. 00:00 Když válka končí: Co se dělo se zbraněmi minami a municí? 00:53 Fáze I: Bezprostřední chaos a „sklizeň“ na bojišti 03:34 Fáze II: Systematická likvidace a odzbrojení 05:49 Fáze III: Neviditelný nepřítel pod zemí 07:53 Fáze IV: Černý trh a proliferace

Válka je sama o sobě ztělesněním hrůzy a destrukce. Ale některé zbraně byly tak strašlivé, že i v tomto pekle na zemi vznikla jakási pravidla. Pravidla, která říkají: "Tohle už je příliš." Co tedy může být tak děsivé, že to válečníci, kteří denně čelí smrti, odmítnou používat a postaví mimo zákon? Odpověď je mrazivější, než si myslíte, a skrývá se v historii těch nejzákeřnějších vynálezů lidstva. 00:00 Zakázané zbraně ve válkách: Co bylo tak děsivé, že to museli zakázat? 01:28 Chemické zbraně 03:43 Biologické zbraně 05:10 Kazetová munice & Protipěchotní miny 06:54 Lasery, Napalm, střely Dum-Dum

Dějiny jsou plné fascinujících příběhů, hrdinských činů a převratných objevů. Často jsou ale také protkány mýty a polopravdami, které se tradují z generace na generaci tak dlouho, až je začneme považovat za nezpochybnitelná fakta. Tyto legendy, ač mnohdy zábavné, nám mohou pokřivit pohled na minulost a zastínit skutečné, často ještě zajímavější události. Pojďme se tedy společně podívat na pět nejznámějších historických lží a odhalit jejich kořeny. Dost možná budete překvapeni, čemu všemu jste tak dlouho věřili.

Když se řekne „jeptiška“, většina lidí si představí tichou ženu v hábitu, která tráví dny modlitbou v klášteře. Ale málokdo tuší, jak přísný a omezený život skutečně vede. Žádné telefony, žádné vztahy, žádná svoboda pohybu. V dnešním videu se podíváme na 10 věcí, které jeptišky nesmějí dělat – a možná vás překvapí, jak moc se jejich svět liší od toho našeho.

Vladimir Putin. Jméno, které posledních více než dvacet let rezonuje světem. Muž, který si vybudoval image silného, nekompromisního a věčného vůdce Ruska. Ale co když muž, kterého vidíme na summitech, při projevech nebo na inspekcích armády, není vždy ten samý člověk? Co když je obraz, který nám Kreml předkládá, jen pečlivě vytvořená iluze, udržovaná pomocí jednoho či více dvojníků? Dnes se ponoříme do jedné z nejtrvalejších a nejdiskutovanějších konspiračních teorií moderní politiky: Kolik má ve skutečnosti Vladimir Putin dvojníků?

Zatímco svět zná Volodymyra Zelenského jako válečného lídra, symbol ukrajinského odporu a muže, který denně promlouvá k národům a parlamentům, jeho druhá, mnohem osobnější role, je role otce. Podobně jako v nedávném videu o Vladimiru Putinovi a jeho dětech, se dnes tedy zaměříme na jeho protivníka. Příběh rodiny Zelenských je příběhem relativní otevřenosti, která se však po 24. únoru 2022 musela transformovat v přísná bezpečnostní opatření.

Vladimir Putin, muž, který již přes dvě desetiletí formuje ruskou i světovou politiku, je známý svou neproniknutelnou aurou a přísným střežením soukromého života. Zatímco jeho politické kroky jsou pod drobnohledem celého světa, jeho rodinný život, zejména osudy jeho dětí, zůstává z velké části zahalen tajemstvím. Kolik potomků tedy skutečně má Vladimír Putin? Jak se jim žije a kým jsou děti jednoho z nejmocnějších mužů planety?

Představte si, že se ráno vzbudíte a místo výhledu na Říp nebo panelákové sídliště se vám otevře pohled na nekonečnou modrou hladinu, v dálce křičí racci a ve vzduchu je cítit ta nezaměnitelná vůně moře a soli. Ano, mluvíme o hypotetickém scénáři, kde Česká republika disponuje přímým přístupem k moři. Jak by to naší zemi ovlivnilo? A co by nám kousek takového pobřeží přinesl za výhody či nevýhody? Pojďme si tedy pohrát s myšlenkou: Co by se stalo, kdyby Česko mělo přístup k moři?

Lidské tělo má cenu. Ale jakou? V tomto videu se podíváme na temný svět obchodu s lidskými orgány. Kolik stojí ledvina, srdce nebo rohovka na černém trhu? Kde tento obchod probíhá a kdo jsou jeho oběti? Připravte se na šokující fakta, která vám nikdo neřekl. ⚠️ Video je určeno pro informativní účely. Nejedná se o podporu ani propagaci ilegálních aktivit.

Na našem území se nachází poměrně hodně míst, kde se historie prolíná s legendami a kde ozvěny minulosti někdy až příliš hlasitě promlouvají k přítomnosti. Pokud patříte mezi ty, kteří se rádi bojí, nebo vás jen láká odhalovat skryté vrstvy minulosti, vydejte se s námi na cestu po místech, kde podle historických pramenů skutečně straší. Možná zjistíte, že hranice mezi naším světem a „tím druhým“ je tenčí, než si myslíme.

Jaká je vaše oblíbená banka, jejíž služby nejvíce využíváte? A je skutečně česká? Nebo je jejím vlastníkem zahraniční společnost? V dnešním videu si projedeme seznam těch největších a nejvýznamnějších bankovních institucí působících na českém trhu a odhalíme si, kdo za nimi stojí. Takže kdo vlastní české banky? Na to se právě teď podíváme.

Svět celebrit je často synonymem pro dokonalost, věčné mládí a oslnivou krásu. A tlak na udržení bezchybného vzhledu někteří nedokáží ustát. Není divu, že mnoho hvězd podléhá vábení plastické chirurgie ve snaze “zastavit čas”, vylepšit své rysy nebo opravit domnělé nedostatky. Zatímco mnoho zákroků dopadne podle představ, historie zná i řadu případů, kdy se sen o dokonalosti proměnil v noční můru. Některé celebrity se tak staly odstrašujícími příklady toho, jak honba za ideálem může vést k nepřirozenému, až grotesknímu vzhledu, který často pramení z opakovaných a někdy i neuvážených zákroků, závislosti nebo bohužel i z rukou nekvalifikovaných “odborníků". Pojďme se tedy podrobněji podívat na pět celebrit, jejichž proměny jsou často citovány jako jedny z nejvíce zpackaných v historii.

Jedním z nejsilnějších symbolů naší země je pivo. Ale ne ledajaké pivo. České pivo. Tento nápoj je s námi již od nepaměti, a proto si v dnešním videu posvítíme na jeho historii a důvody, proč se stalo tak oblíbeným a nepostradatelným.

Etiopie, země s prastarou historií a nesmírnou kulturní rozmanitostí, je domovem více než 80 etnických skupin, z nichž každá má své jedinečné tradice, jazyk a způsob života. Hluboko na jihu země, v drsném, ale úchvatném údolí řeky Omo, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, žije kmen Banna, známý nejen svým pasteveckým uměním a výrazným zdobením těla, ale především fascinující a vizuálně ohromující tradicí – chůzí a tancem na vysokých dřevěných chůdách. A na něj se právě teď zaměříme.

Dospívání je komplexní přechodné období plné fyzických, emocionálních a sociálních změn, během kterého se dítě připravuje na převzetí rolí a zodpovědností dospělého života. Ovšem některé kultury k tomuto významnému životnímu milníku přistupují zcela odlišně, než my. A mnohdy praktikují tzv. rituály dospívání, které mají otestovat odvahu, vytrvalost a připravenost mladých lidí na dospělý život. Pojďme se nyní podívat na pět takových fascinujících a často bolestivých tradic z celého světa.

Smrt vojáka ve službě vlasti je bezesporu tragickou událostí, která zasáhne nejen jeho nejbližší, ale mnohdy i celou společnost. V takových chvílích se kromě zármutku přirozeně vynořuje otázka: jak je oceněn život vojáka a jakou podporu obdrží jeho rodina? Odpověď na tuto otázku se liší v závislosti na zemi, historickém období a mnoha dalších faktorech. Tak se na to alespoň rámcově nyní pojďme podívat.

Druhá světová válka byla bezpochyby jedním z nejničivějších a nejkomplexnějších konfliktů v historii lidstva. Na obou stranách barikády stály armády plné odhodlaných mužů a žen, a technologický pokrok hrál v tomto konfliktu klíčovou roli. Letadla se stala nepostradatelnými pro průzkum, bombardování i vzdušné souboje. Jedním z ikonických britských stíhacích letounů té doby byl Spitfire, elegantní a rychlý stroj, který sehrál zásadní roli v bitvě o Británii. Nicméně, i tento špičkový letoun měl své problémy. A nebýt inovace ženy jménem Beatrice Shilling, tento problém by mohl mít katastrofální následky pro britské piloty a celkové úsilí Spojeného království ve válce.

Z případu, který vešel do historie československé kriminalistiky pod názvem "Studna", dodnes mrazí v zádech. Odehrál se v roce 1968 v malé středočeské obci Vonoklasy a jeho děsivá brutalita a nejasné motivy z něj učinily jeden z nejznámějších a nejdiskutovanějších zločinů své doby. Dokonce se stal i volnou inspirací pro stejnojmennou epizodu populárního televizního seriálu 30 případů majora Zemana, která však skutečný průběh událostí značně zjednodušila a přizpůsobila dobové ideologii. Pojďme si tedy nyní tento případ připomenout a zaměřit na skutečnosti z dochovaných informací a výsledků vyšetřování.

Kriminalita je temnou stránkou každé společnosti a Česká republika v tomto ohledu není výjimkou. Ačkoliv se obecně řadí mezi bezpečné země, existují zde případy, které dodnes nikdo nebyl schopný vyřešit. Tyto nevyřešené zločiny nejenže připravily oběti o život a jejich blízké o spravedlnost, ale také zanechaly trvalou nejistotu a spekulace. Pojďme se podívat na pět největších a nejzáhadnějších nevyřešených zločinů v české historii.

První světová válka, globální konflikt, který otřásl světem na počátku 20. století, je plná hrdinství, tragédií, ale i nezodpovězených otázek. Jedním z nejtrvalejších tajemství spojených s tímto konfliktem je zmizení Norfolkského pluku během bitvy o Gallipoli v roce 1915. Událost, která se odehrála během horkého léta, se stala předmětem fascinace, spekulací a dodnes zůstává nerozluštěnou historickou hádankou. Pojďme si jí tedy pomalu představit.

Představte si pracovní nabídku, která kombinuje dobrodružství, jedinečné prostředí a atraktivní finanční ohodnocení. Jenom se nenachází u nás v České republice. Stále vás zajímá o jakou práci se jedná? A kde si můžete vydělat až 1 000 000 Kč ročně i bez vysokoškolského vzdělání? No jdeme se na to podívat.

Divoký západ – pojem, který v nás evokuje obrazy statečných kovbojů, salónů plných rvaček, indiánů a rozlehlé, nespoutané krajiny. Ale jak moc se filmové zpracování shoduje s historickou realitou? Byl Divoký západ skutečně tak divoký, jak nám jej filmy líčí? Na to se právě teď podíváme.

Dne 14. února 1945, pouhé tři měsíce před koncem druhé světové války v Evropě, postihlo Prahu jedno z nejničivějších bombardování v její historii. Tento útok, provedený americkými bombardéry, způsobil rozsáhlé škody, stovky mrtvých a tisíce zraněných. Co ale vedlo k této tragédii? Jaké byly její důsledky? A proč byla Praha, jinak relativně ušetřená od rozsáhlých náletů, vůbec bombardována? Na to se nyní zaměříme.

Bezpečnost je jedním z klíčových faktorů, které zákazníci zvažují při koupi nového automobilu. Tesla, americký výrobce elektromobilů, si buduje pověst nejen technologického inovátora, ale pomalu i jedněch z nejbezpečnějších vozidel na trhu. Jak si tedy Tesla vede ve srovnání s tradičními výrobci, jako jsou Volvo nebo Mercedes-Benz?

Pád železné opony v roce 1989 znamenal konec totalitního režimu ve většině střední a východní Evropy. S tímto historickým okamžikem se také výrazně změnily životy mnoha komunistických funkcionářů, kteří byli na vrcholu politické moci. Někteří z nich se dokázali přizpůsobit nové realitě a nadále působili ve veřejném životě, zatímco jiní čelili soudním procesům, vězení nebo úplnému vymazání z politické scény. V dnešní videu se tak zaměříme na osudy komunistických funkcionářů po roce 1989 a na způsoby, jakými se nové demokratické společnosti vypořádaly s jejich minulostí.

Melania Trump, elegantní a tak trochu i záhadná osobnost, která vzbudila zájem veřejnosti zejména svým působením v roli první dámy Spojených států amerických, po boku svého manžela Donalda Trumpa. Jaká ale byla její cesta životem z malého slovinského městečka až do Bílého domu? Pojďme se na to v dnešním videu podívat.

Jste spokojeni s výší svojí výplaty? Mzdy v České republice se výrazně liší podle oboru a regionu, ale existuje skupina povolání, která je dlouhodobě hodnocena mezi nejhůře placenými. Přestože jsou tyto profese důležité pro fungování společnosti, jejich finanční ohodnocení zůstavá na spodní hranici. Proto si nyní představíme pět z nich společně s několika zajímavými fakty a hlubšími informacemi.

Český národ se tradičně řadí mezi slovanské národy, a to jak na základě jazykové příbuznosti, tak historických záznamů. Slované, jako jedna z velkých etnických skupin Evropy, se podle historiků a archeologů začali formovat zhruba v 5. a 6. století našeho letopočtu. Ale jak přesně souvisí naše historické předpoklady s genetickými daty? Moderní analýza DNA přinesla do této otázky nové a často překvapivé odpovědi. A na to do jaké míry jsou Češi Slované se právě teď podíváme.

Když se řekne lyžování, většina lidí si představí zasněžené hory, dřevěné chaty a horský vzduch. Ovšem na světě existují lyžařské resorty, které tento stereotyp zcela boří. Proto se v dnešním videu představíme pět nejneobvyklejších destinací, kde si můžete užít lyžování a zimní sporty zcela jinak.

V dnešní době si cestování bez mapy, GPS navigace nebo chytrého telefonu umí představit jen málokdo. Moderní technologie nám umožňují přesné plánování tras a navigaci téměř kdekoliv na světě. Ale jak se lidé orientovali a cestovali v dobách, kdy podrobné mapy neexistovaly? Pojďme se společně podívat na metody, které naši předkové používali, aby se zorientovali v neznámém terénu, a na to, jak si představovali svět kolem sebe.

V temných časech druhé světové války, kdy nacistická okupace dusila Nizozemsko, vystoupila z řady mladá žena s rudými vlasy jménem Hannie Schaft. Ze studentky práv se stala jednou z nejodvážnějších bojovnic odboje, která měla na svědomí několik sabotáží a atentátů na nacistické důstojníky a kolaboranty. Kdo tedy byla tato žena, která je v Nizozemsku dodnes symbolem odvahy, odporu a zároveň inspirací? Na to se právě teď podíváme.

Při řízení motorového vozidla, v tomto případě automobilu do 3,5t, je nutné mít přítomnou zákonem danou povinnou výbavu. Povinná výbava je sada nástrojů a doplňků, které každý řidič musí mít v autě, když se pohybuje po veřejných komunikacích. A absence některé z povinných položek může při případné silniční kontrole znamenat pokutu až do výše 2000 Kč. Jenomže vzhledem k neustálému technologickému vývoji se tato povinná výbava v průběhu let mění a to co v ní muselo být dříve již dnes neplatí. Pojďme si tedy v dnešním videu shrnout co přesně zákon udává, že musí být v povinné výbavě osobního automobilu.

Násilí a brutalita ve videohrách je téma, které dlouhodobě vyvolává debaty a některé státy takové hry rovnou zakazují. Na druhou stranu mnoho hráčů je oceňuje za originalitu, grafické zpracování nebo atmosféru. Jejich brutalita však není pro každého a vyžaduje určitou míru tolerance vůči násilnému obsahu. Tak pokud na to máte žaludek, pojďme se na ty nejnásilnější hry podívat.

Pokud máte psa nebo jakéhokoliv jiného domácího mazlíčka, pravděpodobně pro něj chcete jen to nejlepší, a aby se ve vaší domácnosti cítil dobře. Existuje však několik věcí, které psi nemají rádi, a přitom je nevědomky děláme. Pojďme se tedy v dnešním videu na tyto nejčastější chyby zaměřit a posílit tak vaší vzájemnou důvěru.

Bohatství těchto rodin, které si za malou chvíli představíme, je tak obrovské, že ovlivňuje nejen ekonomiku různých států, ale i politiku a celkově společnost. Tvrdá práce, dědictví předávané z generace na generaci a schopnost přizpůsobit se měnícím se časům. To jsou společné rysy v příbězích pěti nejbohatších rodin na světě.