Totalita

Kvůli politice přišel Rudolf Hrušínský o roli Kalaše, nahradil ho Jiří Sovák. Radoslav Brzobohatý se mezitím hroutil při výjezdech se skutečnou mordpartou.

Jaromír Nechanský byl jednou z mnoha obětí komunistické zvůle po mocenském zvratu v únoru 1948. Voják, odbojář a později vyhraněný odpůrce totalitního režimu skončil na popravišti v roce 1950.

Ve třinácti uváděla Pionýrský měsíčník v ostravské televizi, ve dvaceti hrála hlavní role v oceňovaných filmech. Pak přišel rok 1962 a Helga Čočková skončila v ostravské továrně na montážní lince.

Za totality bývalo běžné, že soudruzi pustili ven pouze informace a události, které se jim, jak se říká, hodily do krámu. A žádné havárie k nim rozhodně nepatřily, protože v socialistické společnosti muselo vše šlapat jako hodinky.

Uprostřed sibiřské tajgy vyrostla dívka, která nikdy nepoznala civilizaci. Zatímco svět kolem prožíval válku a pád diktátora, ona se učila rozlišovat stopy zvěře ve sněhu a sklízet cedrové oříšky.

Parkoviště před budovou rádia Svobodná Evropa v Mnichově, jednoho teplého červnového dne roku 1956. Marie Tumlířová, která před chvílí vyšla ven, najdou ucítí ránu a vzápětí vykřikne. Během chvilky k ní přiběhne několik lidí, kteří se jí ptají, co se stalo.

Dáša Vokatá je autentickou postavou českého undergroundu. Její život se vine od ostravského dětství přes disidentský exil, soužití s básníkem Ivanem Martinem Jirousem a současné partnerství s hercem Oldřichem Kaiserem.

Od ledna začne platit novela trestního zákoníku, která obsahuje mimo jiné trestní postih propagace a podpory komunistické ideologie. Komunismus bude postaven na úroveň nacismu.

Na první dojem byl uhlazeným číšníkem v bílé košili, ale pod ní bilo undergroundové srdce. Láska k alternativní hudbě Ivana Jandeka přivedla k ochraně lidských práv do komunity mániček, ale i do výslechových místností Státní bezpečnosti.

Oslavy se odehrávaly na pozadí politických doktrín, prázdných obchodů a věčných front na všechno. Mnoho rodin hledalo způsoby, jak zachovat tradice, které byly mnohdy v rozporu s oficiální propagandou.

Svou smrtí dokázal, že někdy jsou tyranům nebezpeční i lidé-nebojovníci. Aniž by v ruce drželi zbraň. Těm, kteří vrahy najali, se nebezpečný jevil. Proto musel zemřít.

Dana Němcová byla jednou z osobností, které se nebály podepsat Chartu 77. Prošla šikanou režimu a stala se jednou z nejvýraznějších postav českého disentu. Její odvaha byla neuvěřitelná. Navzdory tomu dokázala vybudovat velkou rodinu.

Když se mluví o tom, co dalo Československo světovému filmu, na přetřes se dostanou Oskarové úspěchy nebo genialita Karla Zemana. Často se přitom zapomíná na unikátní vynález jménem Kinoautomat.

Už popáté v řadě uspěl v lokálních volbách na severu Namibie politik s třeskutým jménem Adolf Hitler Uunona.

Rodinné vztahy nebývají vždy ideální. Své o tom věděl náš první Zlatý slavík Waldemar Matuška, který se se svou rodinou moc nestýkal. Při posledním setkání se svým bratrem Jarkou padala ostrá slova.

Podnikové zájezdy za socialismu byly dotované rekreace pro zaměstnance, které si dnes už ne mnoho lidí pamatuje. Neměly pranic společného s dnešními motivujícími teambuildingy. Pojďme na ně společně zavzpomínat.

Zemřel právní aktivista Tomáš Pecina, bylo mu 59 let. Na základě jeho úsilí zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti seznam soudců a státních zástupců, kteří byli před rokem 1989 členy Komunistické strany Československa (KSČ). Zasazoval se o svobodu projevu. Zemřel v neděli po krátké nemoci, sdělila advokátka Zuzana Candigliota.

Zhroucení komunistického režimu v Československu šlo ruku v ruce s rozpadem celého sovětského bloku, který „načalo“ Polsko. KSČ chtěla docílit určitých reforem, ale ty přišly pozdě a v čase se nepotkaly s přáním většiny lidí, kteří už nechtěli jen dílčí reformy v rámci existujícího systému.

Málokdo si umí začátek prosince představit bez Mikuláše, čerta a anděla. Lidé se za tyto postavy převlékají už od nepaměti a ti nejmenší většinou obdrží nadílku. Jenže byly doby, kdy byla v naší zemi snaha tuto pěknou tradici potlačit. Komunistům totiž vadily její náboženské kořeny, a tak se snažili postavu svatého Mikuláše nahradit Dědou Mrázem. Naštěstí marně.

Jeho odpůrci jej nazývají diktátorem, protože jeho režim brutálně porušoval lidská práva a fyzicky likvidoval politické odpůrce. Sympatizanti zase poukazují na fakt, že Pinochet v zemi zabránil občanské válce a vybudoval v Chile jednu z nejzdravějších ekonomik Jižní Ameriky. Pravdu mají oba tábory.

Neparlamentní Komunistická strana Československa (KSČ) navrhla Ústavnímu soudu (ÚS), aby zrušil část trestního zákoníku, která umožní postihovat propagaci komunismu. Podle strany, která se názvem hlásí k odkazu předlistopadových komunistů, jde o nepřiměřený zásah do politických práv a svobod. Strana návrh podala 17. listopadu, tedy v den, který v roce 1989 odstartoval sametovou revoluci.

ROZHOVOR: Server PrahaIN.cz publikoval už dva články, které se věnovaly šikaně na vojně během minulého režimu. První námět jsme objevili v autobiografii Karla Šípa, s druhým přišel náš čtenář.

Škoda 135 GLi vznikla jako nouzové řešení emisního průšvihu. Měla moderní techniku, ale dorazila ve chvíli, kdy už o všem rozhodl Favorit.

Na dobu předrevoluční někteří vzpomínají s nechutí, jiní s jiskrou v oku. Normalizace v Česku nastolila tvrdá pravidla a opatření, která byla jen k málokomu přívětivá. Lidé se i přesto snažili žít všední život, jak nejblíž k normálu to jen šlo. Mezi nově postavenými paneláky se opravovala auta za podpory celého sídliště, děti si hrály na rozbahněných nedodělaných cestách, nákupy se nosily výhradně v síťovkách. A tak to vypadalo i v Ostravě 80. let.

Brežněvova návštěva v roce 1978 se změnila v čtyřdenní přehlídku servility, během níž chtěli českoslovenští komunisté Moskvě dokázat, že reformní snahy z roku 1968 patří minulosti.

Filip Turek si z uctění památky 17. listopadu udělal doslova legraci, a dokonce znovu provokoval s hajlováním. Hlasitý projev odporu a pískot, který proti sobě zažil na Národní třídě, Filip Turek považuje za pokrytectví a vysmívá se tomu.

Dagmar Šimková prožila to, co si většina z nás neumí ani představit — čtrnáct let v komunistických věznicích jen proto, že se odmítla podřídit režimu. Její příběh je drsným svědectvím o odvaze.

Euforie z vítězství a setkání na demarkační linii krátce sblížily Východ se Západem, než mezi ně dopadla železná opona. V takových chvílích se nevyplácí propadnout závislosti na něčem nedostupném.

V listopadu 1989 stál dvaadvacetiletý student na pódiu motolské posluchárny a četl první revoluční prohlášení. O dvanáct let později seděl v malé cele Villy Marista a Petr Pithart vyjednával jeho svobodu přímo s Fidelem Castrem.

V období komunismu existovalo jen málo diktatur tak krutých a prolezlých korupcí jako ta rumunská. Po dlouhé roky ji ovládal manželský pár, který si dopřával neomezený přepych a moc, zatímco běžní lidé zápasili s hladem a živořili v bídě.

Sedm desetiletí stojí kubánský režim na indoktrinaci, kontrole a represi. I dnes se z dětí mají stávat „noví lidé“ věrní revoluci. Tato strategie se ale drolí, generace vychovávaná k loajalitě totiž k odporu využívá nové technologie. Režim je nedokáže ovládnout.

Kupní síla průměrného Čecha od roku 1989 výrazně vzrostla – na máslo vydělává třikrát rychleji, na benzin čtyřikrát. Přesto řada lidí vzpomíná na socialismus s nostalgií. Jak je to možné?

Když v listopadu 1989 zpívala před stotisícovým davem, lidé plakali dojetím. Málokdo ale tušil, jaké osobní peklo má za sebou. Od nuceného odchodu ze scény až po rok 1971, kdy po potratu v osmém měsíci těhotenství prožila klinickou smrt.

Bob Hurikán, tramp i dobrodruh, prožil život plný cest, lesů a táboráků. Jeho příběhy o odvaze, přátelství a svobodě zůstávají legendou.

Šampaňské teče proudem, na stolech nechybí kaviár a další vytříbené dobroty. Známá zpěvačka se přitočí ke svému kolegovi a něco mu šeptá do ucha. Muž vytřeští oči, ale spěšně přikývne. Okruh zachránců čínských disidentů má dalšího člena. Říká se, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel.

Dnešní mládež si papírové časopisy až na výjimky nekupuje. Místo toho informace získává na sociálních sítích. Za minulého režimu ovšem nic podobného nebylo k dispozici, a tak se po škole chodilo do trafiky.

Slovensko si připomnělo 36. výročí sametové revoluce protesty proti vládě, lidi neodradil ani silný déšť a vítr. Fico naopak uspořádal akci v Nitře.

Médii 17. listopadu proběhla informace, že na plotě domu Tomia Okamury někdo rozvěsil ukrajinské vlajky, další byly namalované okolo domu. K činu se poté přihlásila skupina Sametoví pamětníci. PrahaIN.cz se na místo vypravila i den poté, tedy v úterý.

Pomalu se blíží čas, kterého se řada rodičů obává již dlouhé měsíce - psaní dopisů Ježíškovi. Zatímco dnešní děti si obvykle přejí mobil nebo novou trendy hračku, kterou viděly v reklamě, za socialismu frčely úplně jiné věci. Pamatujete si je?

Stálá přítomnost sovětských vojsk na československém území započatá okupací v srpnu 1968 nevyhnutelně vedla ke vzniku mnoha nejrůznějších incidentů mezi československými občany a sovětskými vojáky.

Oslavili jsme opět výročí 17. listopadu 1989 - dne, kterým jsme se začali zbavovat „totality“. Myslím ale, že toto označení je správné jen pro brutální komunistický režim padesátých let.

Má cenu lkát nad tím, že mladým lidem pád komunismu moc neříká?

Slavnostní udílení Cen Paměti národa v Národním divadle spojilo českou a slovenskou reprezentaci i osobnosti veřejného života. V prezidentské lóži usedli Petr Pavel s Evou Pavlovou, naproti nim Zuzana Čaputová s partnerem Jurajem Rizmanem.

REPORTÁŽ: Od brzkých ranních hodin se na Národní třídě schází lidé, aby uctili Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva. Na místě to však podle našeho reportéra vypadá spíše jako na fotbalovém zápase. Nechybí pískání, hučení a vulgární nadávky. Bouřlivého přivítání se dostalo také Filipu Turkovi.

Už se zdálo, že výročí Sametové revoluce je jen pro ty, kteří si na ni ještě dokáží vzpomenout. Ale zdání klame. Svůj komentář Světu hospodářství nabídla autorka, která se narodila až "do úplně jiného státu".

REPORTÁŽ: Prezident republiky Petr Pavel i předseda hnutí ANO Andrej Babiš už v dopoledních hodinách přišli na Národní třídu v Praze, aby uctili Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva.

V září 1947 obdrželi tři nekomunističtí ministři – Zenkl, Drtina a Masaryk – balíčky s výbušninou. Stopy tzv. Krčmaňské aféry rychle vedly k místním funkcionářům KSČ na Olomoucku. Než však mohl soud na jaře 1948 vynést rozsudek, přišel převrat.

Šéf Janečkovy zbrojovky, zahrnující i Jawu, poschovával Němcům pod nosem díly k výrobě 8 200 motocyklů a 700 aut. JUDr. Jaroslav Frei (16. listopadu 1904 - 12. ledna 1981) pro vlast zajistil i desetitisíce ložisek a stovky tun strategických surovin. Zároveň vyreklamoval z totálního nasazení stovky zaměstnanců. Před zatýkajícími estébáky utekl v říjnu 1949 do Kanady.

V době normalizace, kdy docházelo k upevnění moci komunistické strany a sovětského vlivu, nacházeli lidé svůj exit mimo jiné i v pohádkách. Vznikly tak skvosty české kinematografie.

Bohumil Havel z Brna nahlédl do života řádových sester v 50. letech minulého století, a to skrze vzájemnou korespondenci jeho dvou pratet. Mladší pratetu, sestru Almu, zavřeli na 8 let do vězení a starší Mirjam zemřela za velmi podivných okolnosti.

Když byla touha po svobodě silnější než strach, lidé dokázali takřka nemožné. O tom hovoří příběhy odvážlivců, kteří mnohdy s celými rodinami prchali z totalitního Československa těmi nejkurióznějšími způsoby.

Oldřich Mihola sehrál klíčovou roli v tragických osudech desítek osobností protikomunistického odboje v Československu. Přesto není jeho příběh plný cynismu a osobní zrady příliš známý.

Komunistické Československo bylo informačně uzavřenou společností. Dezinformace se šířily skrze státní kampaně i lidové fámy. Cílem bylo ovládnout veřejné mínění, potlačit kritiku a vytvořit obraz světa, který sloužil režimu.

Bylo pondělí 26. srpna 1968, čtyři dny po návratu československých představitelů z Moskvy. Do Prahy se zdánlivě začínal vracet běžný denní rytmus. Lidé zkoušeli chodit do práce, tramvaje znovu jezdily, v rozhlase se střídala naděje s rezignací.

Jakou roli hrály Polky, Češky a Slovenky v protikomunistické opozici 1968–1989? Kdo byly odvážné signatářky Charty 77 a jak se ženy zasloužily o vznik polského hnutí Solidarita? V rámci Týdne svobody si dnes a zítra, ale nejen tehdy, připomeneme debatou, výstavou a projekcí zásadního dokumentu Marty Dzido a Piotra Śliwowského s názvem Solidarita podle žen pozapomenuté osudy hrdinek tří sousedních národů. I o nich jsme hovořily se spisovatelkou a režisérkou MARTOU DZIDO (44); rozhovor o její v češtině právě vydané povídkové knize Babí léto přineseme v některém ze zimních čísel Reflexu.

Bedřich Reicin, fanatický komunista, poslal do bolševických mučíren a lágrů stovky osob. Pobyt v prvorepublikových a nacistických věznicích ho poučil. Byl jedním z tvůrců kriminálů podle sovětského vzoru. Z jednoho z nich šel rovnou na popraviště.

V roce 1949 komunisté brutálně zasáhli proti skupině skautů z Železného Brodu. Dva byli během "Akce Jizerka" zabiti, ostatní skončili na dlouhá léta ve vězení.

Přesně rok poté, co bylo Pražské jaro potlačeno invazí vojsk Varšavské smlouvy, vyšly tisíce Čechoslováků znovu do ulic, aby protestovaly proti okupaci své země. Následné brutální potlačení demonstrantů, tentokrát jejich vlastními krajany, vyústilo ve stovky zatčení a dokonce pět úmrtí. Zničilo poslední zbytky naděje a přesvědčilo veřejnost, že „normalizace“ tu zůstane…

Z britského diplomata se stal sovětský hrdina. George Blake věřil, že komunismus zachrání svět a pro tuto víru obětoval vše – kariéru, rodinu i vlastní jméno.

Úterý podvečer, 10. září 1968. Pražská Opletalova ulice stala dějištěm jedné z nejsmutnějších a nejvýmluvnějších epizod rané fáze sovětské okupace Československa. Opilý sovětský voják bezdůvodně zastřelil šestnáctiletého učně Miroslava Beránka.