Totalita

Jaká je pravda o únosu letadla z Mariánských Lázní v dílu Mimikry? Institut Císařského lesa v archivech odhalil utajené selhání bezpečnosti i balistická fakta, která musela propaganda zatajit.

Maršál Stalin hodlal Rudé armádě otevřít přímou cestu k Berlínu obsazením Varšavy. Jenže než k městu dojela, 1. srpna 1944 buržoazní Polská Zemská armáda zahájila Varšavské povstání. Zaměnit osvoboditele, takovou opovážlivost přece nelze dopustit!

V padesátých letech mizeli lidé z domovů během jediné noci a celé rodiny žily ve strachu z dalšího zaklepání na dveře. Atmosféra nedůvěry, ticha a obav tehdy pronikla do tisíců domácností po celém Československu a změnila běžný život obyčejných lidí.

Bohumil Vávra, pamětníkům známý jako děda Sláma z rodinné komedie Prázdniny pro psa, strávil část života jako politický vězeň. V červnu 1953 se v Plzni přidal k protestnímu průvodu proti měnové reformě. A byl odsouzen k osmnácti měsícům vězení.

Rudá armáda sice republiku zbavila nacistů, současně ale položila pevné základy nového, stejně odporného režimu. Vydláždila a zabezpečila cestu k pokřiveným volbám v r. 1946 a ke komunistickému puči v únoru 1948. Jak se lidem žilo těsně po válce?

Na světelné tabuli v gymnastické hale svítí údaj „1.00“ a v hledišti na okamžik zavládne údiv. Tabule neumí ukázat hodnotu 10.00. S takovou možností se zkrátka nepočítalo. Hodnota 1.00 proto nedává smysl – dokud si rozhodčí a diváci neuvědomí pravdu.

Zatímco v roce 1968 většina národa stála za reformami, hrstka komunistických dogmatiků se rozhodla obrodný proces zničit. Pro své spoluobčany to byli stejní zrádci jako kolaboranti z doby nacistické okupace.

Když slunce zapadá za drsný obzor Krušných hor nebo když se ranní mlha líně zvedá z hlubokých údolí Jeseníků a Krkonoš, rozprostírá se před námi krajina, která v sobě nese hluboké, melancholické tajemství i velké bolesti světa.

Měla být ukázkou socialistické budoucnosti. Vesnice, kde budou lidé společně pracovat, bydlet i odpočívat. Místo toho vznikl uprostřed větrné planiny ve Slavkovském lese betonový experiment, který dodnes působí jako kulisa po konci světa.

Nad takovou samozřejmostí, jako je toaletní papír, se dnes nejspíš nikdo nepozastaví. Za minulého režimu ale vypadal úplně jinak, než jsme zvyklí – a v dějinách Československa bychom dokonce našli etapu, kdy se nedal sehnat vůbec.

Ruský vládce se stal vězněm vlastní pýchy. Válka se mu vrací domů, přehřátá ekonomika pálí budoucnost a slepou věrnost elit nahradil chladný kalkul. Lidé v jeho okolí už potichu počítají, kolik je bude stát, když s ním půjdou ke dnu.

Bolševický nomenklaturní aparátník L. Z. Mechlis svou ideovou pravověrnost prokázal nejen výkonem funkce předsedy Redakční rady ústředního sovětského listu „Pravda“, ale současně i vrchního stranického cenzora v ÚV VKS(b).

Sovětské gulagy nebyly pouhým vězením, stávaly se z nich mučírny i popraviště. Během Velkého teroru v roce 1937 dostaly sovětské úřady kvóty na popravy civilistů i vězňů. Velitelé NKVD se činili, a tak počet mrtvých rychle překročil původní plány.

Mnozí s nostalgií věří, že se za minulého režimu žilo lépe a vše bylo levnější. Tvrdá data a přímé srovnání tehdejších mezd s cenami v obchodech ukazují opak.

Anticharta dodnes vyvolává silné emoce. Dotkla se stovek známých umělců, kteří byli veřejně spojeni s podporou režimu proti Chartě 77. Po roce 1989 byli mnozí označeni za symboly poslušnosti vůči totalitní moci. Jenže realita byla mnohem složitější.

V žytomyrské České Krošni žily po generace stovky českých rodin. Měly své spolky i kapelu, než přišly čistky roku 1938. Stačilo podezřelé příjmení a pro muže si přišla NKVD. Rodinám po nich zbyla jen lživá úřední hlášení a desítky let čekání.

Veřejná bezpečnost patřila k největším symbolům komunistického Československa v letech 1947 až 1991. Pro jedny představovala běžnou policejní složku dohlížející na pořádek, pro druhé však byla každodenní připomínkou státní moci, kontroly a strachu.

Hrál mnohem vyšší ligu než pouliční veksláci ve filmu Bony a klid. Ovládl slovenský černý trh, propašoval přes hranice tuny stříbra a provokoval luxusním životním stylem. Jeho příběh ukazuje neuvěřitelný rozsah šedé ekonomiky za socialismu.

Státní bezpečnost nebyla jen tajná policie komunistického režimu. Byla to instituce, která desítky let formovala psychologii celé společnosti. Toto dědictví je v české společnosti patrné dodnes.

Pomalu se blíží část roku, během které tisíce Čechů budou vyrážet na dovolenou. Podobné to bylo také za minulého režimu. Místo na letiště jsme ale ve volném čase běželi na vlak nebo do garáže. Cílovou stanicí byla chalupa, kde nezáleželo na politice.

Po roce 1948 bylo každodenní rutinou, že se na konci vysílání tehdejšího Československého režimu hrála sovětská hymna. Tak tomu bylo až do roku 1956. Kdy tato praxe skončila a jak reagovali Sověti?

Komunistický režim v Československu padl před více než třiceti lety. Ale normalizace nezmizela spolu s listopadem 1989, její způsob uvažování, strach i naučené chování jsou patrné dodnes.

Putinova přehlídka působila bez tanků nezvykle tiše. Místo těžké techniky ji zaplnily velké obrazovky a záběry z fronty.

Zatímco v listopadu 1989 byli mnozí v ulicích a cinkali klíči, přesvědčeným komunistům se zhroutil svět. Nevěřili, že pravda a láska bude to, co zvítězí. Mezi ty, kteří listopadové události sledovali se zděšením, patřila herečka Jiřina Švorcová.

Moderátor, scénárista, dramaturg i spisovatel, tím vším byl talentovaný Pavel Lukeš. Pamětníci si jej vybaví především díky seriálu Šest ran do klobouku, stál ale i za jinými zajímavými projekty.

Je tomu už více než 35 let, kdy někdejší šéf komunistů Miloš Jakeš vstoupil nechtěně do našich dějin svým projevem na Červeném Hrádku a pronesl slova, která se stala terčem posměchu. Se sametovou revolucí se mu zhroutil svět.

Aralské jezero bývalo čtvrtou největší vnitrozemskou vodní plochou planety. Pak přišly sovětské kanály a moře začalo mizet. Kazachstán však dokázal severní polovinu zachránit hrází Kokaral.

Štěpán Gavenda byl aktivní účastník třetího odboje. Jako převaděč zachránil na 60 lidí, které by jinak čekaly komunistické represe. Dobrodruh, který byl dvakrát odsouzen k trestu smrti a utekl i z Leopoldova, svému osudu ale nakonec neuniknul.

Severní Korea je chudá, lidé tam chodí uniformně oblečení a učesaní. Vymyká se jen vůdce Kim Čong-un a jeho rodina. Jeho dcera Kim Ču-ä, o které se spekuluje, že byla vybrána jako jeho následovnice, nosí luxusní oděvy. Mnohdy má na sobě stejně jako její otec kožený kabát nebo bundu. Současně tak podkopává striktní nařízení, co mají Severokorejci nosit.

Waldemar Matuška patřil k nejoblíbenějším zpěvákům československé scény 60. a 70. let – vyprodával sály a lámal srdce fanynek, zároveň však vzbuzoval neklid mocných. V létě 1986 mu jedna věta od šéfa státní agentury naznačila past po návratu z USA.

Jiří Arvéd Smíchovský z prominentní pražské rodiny získal doktorát z práv, filozofie a teologie. Za Protektorátu spolupracoval s německou tajnou službou. Po válce spoluvytvářel strukturu StB. Jako udavač byl zabit ve vězení na Mírově.

Řadu let je členem plzeňského divadla J. K. Tyla, diváci si jej ale patrně nejvíce spojují s pošťákem Bertinem z trezorového filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci.

Třicet let vykonávali bachařové pankrácké věznice rozsudky trestu smrti. Za každou popravu dostali 1 400 korun a panák rumu. Pak přišla revoluce a poslední pankrácký kat zůstal sám se vším, co za ta léta udělal.

Bývaly doby, kdy nůžky v rukou policisty nahrazovaly zákon. V srpnu 1966 rozpoutal komunistický režim brutální hon na „máničky“ – mladíky, pro které byly dlouhé vlasy symbolem vnitřní svobody, nikoliv jen módním výstřelkem ze Západu.

K šedým obhroublým monstrózním stavbám vybudovaným za minulého režimu nejspíš panuje všeobecný odpor. Asi také kvůli tomu, na jakém historickém pozadí vznikaly, objevují země východní Evropy jejich uměleckou hodnotu jen velmi těžko. A tak budovy, které jsou mnohdy architektonickými perlami a hlavně svědky historie, chátrají. Hodnotu brutalistické architektury (z francouzského béton brut neboli hrubý beton) si uvědomili lidé z rumunské iniciativy BACU (Bureau for Art and Urban Research), a tak se snaží skvosty komunistického stavitelství zachránit.

Když se komunisté v únoru 1948 chopili v Československu moci, lidé začali ze země utíkat. Režim to považoval za velezradu a lapené uprchlíky čekal dlouholetý kriminál. Mnozí pokus o opuštění republiky zaplatili životem.

Anna Koenigová zahořela pro komunismus, ale po Únoru otočila a ve vězení zapomněla mluvit česky.

Slovenský operetní král, kterého milovala celá Bratislava i Praha, prošel pracovním táborem v Novákoch. O patnáct let později mu týž režim připnul vyznamenání Zaslúžilý umelec.

Komunistický režim zneužíval 1. máj k masovým, organizovaným průvodům, které měly demonstrovat jednotu lidu s KSČ. Disidenti a odpůrci režimu se snažili oficiální oslavy narušovat nebo organizovat vlastní alternativní akce. „1. května 1989 estébákům pomáhali svazáci a komunisté zatýkat naše lidi. Na Václavském náměstí jich sebrali kolem stovky,“ řekl serveru PrahaIN.cz Petr Placák, historik a bývalý disident.

Dnes je první máj zajímavý zejména tím, že většina zaměstnanců dostane volno. Zamilovaní se chtějí líbat pod rozkvetlým stromem a ti starší vzpomínají, jak to chodilo za minulého režimu. Pamatujete si ještě, jak jsme slavili Svátek práce?

V době, kdy průměrný plat činil tři tisíce korun, stály japonské digitálky s kalkulačkou stejně. Kdo je měl, nebyl jen tak někdo. Byl to člověk s konexemi, valutami, nebo neuvěřitelným štěstím.

Popravy prováděné režimem Kim Čong-una se zintenzivnily alarmujícím tempem poté, co Severní Korea v roce 2020 uzavřela své hranice kvůli pandemii Covidu-19. Severní Korea ztrojnásobila popravy po pandemii Vyplývá to...

Pamatujete si ještě, když reklamy uváděl pan Vajíčko a trvalo několik minut, než jste skutečně zjistili, o jakém produktu má spot vypovídat? Připravili jsme pro vás kvíz, ve kterém si můžete ověřit, jak dobře si vybavujete legendární československé reklamy.

Generace dětí ze sedmdesátek stavěla bunkry, vymýšlela si vlastní hry a měla volnost, o které se dnešním dětem může jen zdát. Právě nedostatek svobody nebo nudy či množství kroužků a čas organizovaný pouze rodiči může mít přímý dopad na duševní zdraví potomků.

Pro většinu obyvatel Československa byla Břeclav důležitým železničním uzlem. Pro ty, kteří se rozhodli emigrovat, představovala bránu do pekla i cestu ke svobodě. Břeclavsko bylo jedním z nejstřeženějším z úseků železné opony.

Ronald Reagan vsadil na tvrdý tlak proti Sovětskému svazu. Zbrojení, projekt „hvězdných válek“ i politická strategie měly jediný cíl. Dostat komunistický blok na kolena.

Z dětské filmové hvězdy se stal muž, který si vědomě vybral obyčejný život. Michael Dymek ukázal, že úspěch nemusí znamenat štěstí a že začít znovu má někdy větší hodnotu než zůstat na výsluní.

Hranici na Západ režim úzkostlivě střežil. V roce 1984 ji dokázali překonat dva pohraničníci na útěku do Rakouska. Příběh, který rozmetal mýtus o neprostupné linii, skončil dramatickou střelbou do vln řeky Moravy.

Politická kariéra Josefa Smrkovského byla plná zvratů. Jednou byl dole a jednou nahoře. Na vrcholu moci se nikdy dlouho neohřál. Jediný skutek, který mu nebyl nikdy vytýkán, byl spojen s  působením v JZD Pavlovice. Založil veliké jabloňové sady.

Lidé málokdy uvěří, že se zásadní historické události odehrály zcela přirozeně. Je mnohem pohodlnější předpokládat, že svět řídí tajné služby, mocné skupiny a neviditelní loutkovodiči, kteří tahají nitky.

Kniha o absurdním vojenském prostředí z něj na léta udělala nepřítele státu. Jak Miloslav Švandrlík dokázal, že naprostá blbost je pro diktaturu mnohem horší a nebezpečnější problém než jakýkoli organizovaný převrat?

GULAG, systém táborů pro otrockou práci v Sovětském svazu, představoval pro režim způsob, jak ekonomicky posílit a zároveň izolovat domnělého nepřítele. Pro vězně představoval systém naprosté fyzické a psychické vyčerpání.

Kreml pohrozil Komarovovi degradací, když zpochybnil připravenost lodi ke startu. Gagarin a další kosmonauti sepsali desetistránkové varování, které k Brežněvovi nikdy nedorazilo. U testovacího Sojuzu napočítali přes 2 900 závad a nedostatků.

Dřívější seriály i přes ideologii nabízely špičkové řemeslo a lidskost. Dnes se banální zápletky vlečou měsíce a divák po celodenní dřině raději utíká k dokumentům. Kde se vytratilo kouzlo a herecké mistrovství, které kdysi definovalo českou tvorbu?

Malala Júsufzajová vyrostla v pákistánském údolí, kde Tálibán zakazoval dívkám chodit do školy. V patnácti letech na tento zákaz nahlas upozornila – a přežila atentát, který měl její hlas umlčet.

„Na rohu ulice, vrah o morálce káže,“ napadla mne známá píseň Karla Kryla, když jsem se dozvěděl, že Ruská federace vydala seznam zemí, které prý napomáhaly německým nacistům vést druhou světovou válku.

Vozidlo z koženky a trubek, které vzniklo z nouze. Příběh Velorexu je víc než technika. Je to drama lidí, kteří chtěli jet dál, i když svět kolem nich stál.

Vedle fary v Babicích se vraždilo a farář byl nespravedlivě odsouzen a popraven. Po 70 letech byla znovu zhanobena jeho památka neznámým hlupákem.

Otázka, zda byl život za socialismu lepší nebo horší se občas ve veřejných diskuzích vrací stále dokola.