Tykačův svět

Podpořte naší investigativní práci na https://tykacuvsvet.cz Pavel Tykač má rozehrané dvě souběžné partie se státem. Jako menšinový akcionář skupiny ČEZ má silné slovo ve vyjednávání o ceně při zestátnění výrobní části koncernu. Zároveň se domáhá, aby mohl vynaložit nižší částku na rekultivace vydolované krajiny na Mostecku. V závěrečném díle podcastové série Tykačův svět odkrýváme, jaké karty miliardář drží. Pavel Tykač je jedním z nejdůležitějších hráčů české energetiky. Kromě hnědouhelných dolů mu v Česku patří také velké elektrárny a teplárny. Zároveň je významným akcionářem polostátní skupiny ČEZ. A právě ČEZ se stal jedním z hlavních témat vlády premiéra Andreje Babiše. Kabinet, který ve skupině kontroluje zhruba sedmdesát procent akcií, chce změnit její vlastnické uspořádání a získat plnou kontrolu nad výrobní částí. ČEZ je nejdůležitější energetická společnost v zemi. To, za jakou cenu stát vykoupí ostatní vlastníky a co s firmou udělá dál, ovlivní energetickou bezpečnost, veřejný rozpočet i cenu elektřiny v Česku. A Pavel Tykač bude v tomto rozehraném zápasu jednou z klíčových postav, které Andrej Babiš nemůže ignorovat. Tykač oficiálně přiznává, že přes firmu Belviport Trading drží tři procenta akcií ČEZ. To z něj dělá druhého největšího akcionáře hned po státu. V zákulisí se však objevují i výrazně vyšší odhady. Důležitá je hranice deseti procent. Stát se totiž potřebuje dostat alespoň na devadesát procent akcií, aby mohl zbývající minoritní akcionáře vytěsnit neboli vykoupit jejich akcie i bez jejich souhlasu. Pokud ale Tykač spolu se spřízněnými investory ovládá více než deset procent, stát se bez dohody s ním na potřebnou hranici nedostane. Musí se s ním proto domluvit, a to především na ceně. Druhý Tykačův lom na Mostecku Současně Tykač se státem řeší, kolik budou jeho těžařské firmy platit z bývalých rezerv na rekultivaci krajiny na Mostecku. Po stále trvajících tahanicích o peníze po lomu ČSA se podobná situace rýsuje také u dalšího lomu. Při mapování případu lomu ČSA jsem ale zjistila, že tím celý příběh zdaleka nekončí. Pavel Tykač totiž netěží uhlí jen u Horního Jiřetína. Na druhé straně Mostu, jihozápadně od města směrem na Chomutov, provozuje další rozsáhlý hnědouhelný lom – Vršany. O budoucnosti Vršan se právě teď rozhoduje na ministerstvu životního prostředí. Část úředníků prosazuje, aby byla přímo ve vládním usnesení jasná pojistka. Částka má být v případě vršanského lomu tentokrát určená hned na začátku, aby s ní později nešlo hýbat. A celý rozdíl, který Tykač na úklidu dolu ušetří, má dát do státního rozpočtu. Jakým způsobem a zda-li vůbec se skrze státní kasu dostanou peníze zpět do regionu, není v tuto chvíli jasné. A otazníky zůstávají i nad sporem o peníze z lomu ČSA, kde ani po roce nemáme odpověď na otázku, zda peníze dostanou zasažené obce. Oligarchizace Česka Na začátku to vypadalo jako příběh jednoho těžaře a jednoho lomu. Během pátrání se ale postupně ukazovalo, jak silné postavení si Pavel Tykač v Česku vybudoval. Vlastní totiž aktiva, bez kterých se stát v některých chvílích neobejde. Když vláda řeší energetickou bezpečnost, musí se zabývat jeho elektrárnami. Když chce ovládnout ČEZ, musí počítat s jeho akciemi. Tykačův svět ukázal, že nejde jen o příběh jednoho miliardáře, ale o mnohem širší problém – oligarchizaci. Nemusí mít podobu úplatku ani přímého ovládání politiků. Začíná ve chvíli, kdy jeden člověk nahromadí tolik ekonomické, mediální a politické síly, že ho stát nemůže při důležitých rozhodnutích ignorovat. Pavel Tykač, Jan Dienstl ani Andrej Babiš mi během celého roku na zásadní otázky neodpověděli. Tykačův svět ale není nev