U nás na Vysočině

Letní bály byly u nás ve vsi už tři, všechny s pohádkovou tematikou. Letos jsme se chtěli pobavit ve stylu více reálném, a tak jsme se vypravili do nedávné minulosti.

Divadelní spolek Havlíček u nás ve vsi už dávno nebaví lidi jenom tím, že se jeho členové převlékají za fiktivní postavy a trdlují na jevišti. Připravuje pro nás i zábavu více interaktivní.

Podle knihy Český lidový a církevní rok se nyní nacházíme se v čase letnic. Říká vám to něco? Já v tom mám zmatek, tak jsem se pokusila informace z různých zdrojů, které si občas odporují, nějak učesat.

Všímáte si drobných věcí kolem sebe, které mají přinášet radost, ale lidé je obvykle pro samé starosti nevidí? Já si je v rámci psychohygieny zapisuji už spoustu let. Moje zápisky ale nejsou jen o poezii všedního dne, svoje místo tu má i humor.

Zvu vás na procházku do sousední vesnice. Povím vám, proč tudy ráda chodím a jaké jsou tu zajímavosti. Ovšem o té největší se dozvíte až nakonec.

Článek vysvětluje pojmy uvedené v nadpisu a uvádí některé turistické zajímavosti v těchto oblastech. Nebudu však vyjmenovávat vysočinské památky UNESCO, které všichni znáte, ani zmiňovat ten majestátní hrad, kde se natáčely pohádky.

Smažené koblihy a boží milosti, zabíjačkové hody, průvody s maskami, tanec a zpěv. Oslavy konce masopustu mají něco společného v každé době. Byla to ale větší zábava „včera“, nebo „dnes“? Posuďte sami.

Je tu čistá příroda a klid, civilizace nedaleko. Kdybych chtěla být chalupářem a léčit si unavené nervy jako Evžen Huml, tak jedině ve Starém Ransku.

U nás ve vsi tohoto houslistu a skladatele ovšem dobře známe, protože odtud pochází a na jeho rodném domě na naší „hlavní třídě“ visí pamětní deska. Z okna své pracovny ten dům vidím, vezmeme to k němu ale oklikou.