Večerní show

Zatímco sestavování celého našeho žebříčku provázely celkem velké diskuze, na prvním místě jsme se shodli docela snadno. Album Straka v hrsti má totiž všechno, co má dokonalé album mít a ještě něco navíc. Historie téhle desky je poměrně komplikovaná – album bylo nahráno už v roce 1982, ale protože skupina byla následně na několik let zakázána komunistickým režimem, oficiálně vyšlo až v roce 1988. Album se mezitím ale šířilo mezi lidmi na nelegálních kopiích a stalo se tak naprostým kultem mnohem dřív, než regulérně vyšlo. I když Pražský výběr byl původně čistě jazz-rockový projekt Michaela Kocába, na začátku osmdesátých let vznikla jeho nová legendární sestava, kdy Kocába doplnili kytarista Michal Pavlíček, basista Vilém Čok a bubeník Jiří Hrubeš. Všichni byli fantastičtí muzikanti a to jim umožňovalo se naprosto neotřele a invenčně „zmocnit“ tehdy moderních žánrů,  jako byla nová vlna nebo punk rock a vytvořit svůj vlastní originální styl.  Výsledkem bylo album Straka v hrsti, které je doslova napěchováno silnými muzikantskými nápady, od začátku do konce fantasticky šlape a má skvělý zvuk. A i když texty jsou často v nesmyslné „svahilštině“, případně jsou to lehce bizarní hříčky z pera Františka Ringa Čecha, deska má silnou a semknutou atmosféru, která s naprostou stejnou intenzitou funguje i dnes, víc jak čtyřicet let od jejího vzniku.    

Debut PSH byl ve své době v rámci tuzemské scény velkou revolucí a dnes už patří mezi klasiku, nejen v rámci hiphopového žánru. Sice nešlo o vyloženě první rapovou desku v ČR (jasně, Chaozz vydávali alba dřív), ale byla to první dospělá rapová deska, první deska, která byla naprosto autentická a kvalitativně nezpochybnitelná. Ačkoliv byli PSH aktivní už od roku 1993, první regulérní album neuspěchali a dobře udělali. Inteligentní a na svou dobu absolutně fresh produkce DJe Wiche a skvělé texty, které nemají slabší momenty, odzbrojují svou upřímností a není v nich  absolutně nic trapného. PSH se podařilo natočit generační manifest lidí, co dospívali na konci devadesátých let a podařilo se jim s ním oslovit i posluchače mimo hiphopovou scénu. Jasně, s odstupem může jejich tehdejší „mír a láska postoj“ působit trochu naivně, ale tak to tehdy v českém rapu opravdu bylo a je vlastně strašně sympatické, že na desce není ani náznak machismu, sexismu nebo násilí.  

Album, které nejen proslavilo kapelu samotnou, ale zároveň předběhlo svou dobu. Tata Bojs se na své druhé řadové desce povedlo propojit hned několik hudebních světů dohromady – alternativu s popem a taneční hudbu s rockem. Prostě namíchali všechno, co jim přišlo pod ruku, ale výsledek není vůbec zmatený, naopak působí přirozeně a stále svěže. Deska obsahuje několik opravdu hitů, na druhou stranu ale i řadu ostrých pasáží a dokonce dojde i na citaci Bedřicha Smetany. V neposlední řadě deska vyčnívá z české produkce specifickými texty se spoustou slovních hříček i druhých plánů, stejně jako precizním a přitom odvážným zvukem, díky kterému se etabloval do té doby neznámý producent Dušan Neuwerth. Tata Bojs dokázali zkombinovat perfekcionismus s nadhledem a Futuretro právem nechybí v žádném relevantním přehledu významných tuzemských nahrávek. 

Tři sestry patří k těm kapelám, které na sebe svou debutovou deskou upletly bič. I když fungují úspěšně dodnes, jejich první deska zůstane už navždy nepřekonatelná. I v tomto případě je kvalita nahrávky daná tím, že obsahuje sebraný materiál z delší doby, kdy nešlo desky vydávat, a tak všechny písničky vznikly velmi přirozeně a bez jakýchkoliv tlaků. Kouzlo Kovárny je v tom, že bez příkras a naprosto trefně vystihla tuzemskou hospodskou kulturu. Frontman a hlavní textař Fanánek pomocí příběhů o postavičkách z Braníka zachytil život po putykách tak bravurně, že těm písničkám rozuměli a milovali je jak nic neřešící učni, tak intelektuálové z vysokých škol. Album má na rozdíl od pozdější tvorby Sester velmi silnou a naprosto autentickou atmosféru s až melancholicko-existenciálním nádechem.   

Třetí album naší největší porevoluční kapely je po právu považováno za jejich nejlepší desku. Album produkoval Ivan Král, který od tehdy poněkud rozevlátých rockerů požadoval „americký přístup“ a tedy přísnou disciplínu a možná právě proto se podařilo nahrát tak sevřené album, které nemá slabá místa. I když se Lucie stala u nás absolutním mainstreamem, je skvělé, že kvůli tomu muzikanti nemuseli dělat žádné kompromisy. Naopak - Černý kočky… jsou zvukově i textově nejtvrdší deska v diskografii kapely a to i přesto, že nejslavnější singly z alba jsou paradoxně pomalé skladby jako L’aura nebo Sen. Lucie měla vždy svůj nezaměnitelný autorský rukopis a obrovské charisma, dokázali napsat rádiové hity, které přežijí asi už navěky, ale jejich hudba v sobě měla zároveň i názor a sympatickou drzost.   

Zatímco u některých kapel bylo složité vybrat do našeho žebříčku jen jednu desku, u Mňágy a Žďorp byla volba naprosto jasná. To rozhodně neznamená, že by od svého debutu už nic dobrého nenatočili, ale jen první deska Made In Valmez má dodnes opravdu kultovní status. Tím, že materiál na album vznikal v průběhu osmdesátých let, kdy kapela těžko mohla vydávat oficiální nahrávky, bylo z čeho vybírat a na desku se dostaly samé silné skladby, u nichž nálepka „valašských The Smiths“ není vůbec mimo. Frontman a výhradní  textař Petr Fiala geniálně shrnul pocity svojí generace a je až magické, že i když dnes je úplně jiná doba, je v nich něco existenciálně univerzálního, co oslovuje pořád nové a nové ročníky. 

Hostem Expres FM byl tentokráte Tomáš Konůpka známý jako Ikon. V těchto dnech mu vychází sólové album, které pokřtí 9. listopadu. Nejen o jeho vzniku si popovídal s Vladem z Večerní show.  IKON, vlastním jménem Tomáš Konůpka, je český zpěvák, hudebník, skladatel a hudební producent. Jako bubeník byl stálým hostem a producentem ve skupině Mydy, s níž vystupoval například na festivalech Glastonbury nebo Sziget. V minulosti s Janem Pospíšilem tvořil základ formace Android Asteroid. Vystudoval Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze. Byl žákem profesora Miloše Veselého. Po studiích založil rap-soulovou skupinu Navigators. Její první singl Happy byl nasazen v denní rotaci MTV Europe. Z jeho právě vydaného sólového alba vyšly zatím tři singly doprovázené videoklipy – Waiting, Night a Love. 

Jediné studiové album skupiny Flamengo, které natočila ve své nejsilnější sestavě s Vladimírem Mišíkem za mikrofonem, je obecně považováno za jedno z nejlepších tuzemských rockových alb historie. Nahrávka měla na svou dobu fantastický zvuk, byla postavena na naprosto precizním muzikantství, žánrově se pohybovala někde mezi jazz rockem a psychedelií a v kontextu ponurých sedmdesátých let zněla velice svobodně. Deska držela krok s tím, co se tehdy dělo v zahraničí a Flamengo navíc dokázali, že taková hudba funguje i s českými texty. Ostatně o ty se postaral ten nejpovolanější – Josef Kainar, jeden z naprostých klasiků české poezie, který se ale bohužel vydání desky už nedožil. 

Přiznáváme bez mučení, že se nám do naší padesátky nepodařilo vtěsnat všechny nahrávky z domácího folku a country, které by si to zasloužily, ale tahle deska tu být prostě musela. Je to totiž naprosto dokonalý debut, který je bez přehánění narvaný hity, z nichž většina už dávno zlidověla. Wabi Daněk se na rozdíl od některých svých kolegů vyhýbal romantickému patosu, jeho skladby jsou civilní a absolutně ze života. Díky tomu působí naprosto nadčasově, fungují spolehlivě dodnes a milují je i lidé, které byste na „čundr“ nevyhnali ani plamenometem.   

Na své druhé sólové desce se Vladimír Mišík vydal od spíše folkového debutu k rockově plnokrevnému soundu. Sekundovala mu k tomu skvělá doprovodná kapela Etc...plná prvoligových muzikantů a výsledkem byla ve své době a v kontextu tuzemské scény velice progresivní nahrávka. I přes řadu aranžérských vychytávek je základem ale pořád Mišíkův charismatický vokál a silné texty, včetně těch od básníků Josefa Kainara a Václava Hraběte. Album navíc obsahuje legendární baladu Variace na renesanční téma, což je z debat jedna z nejsilnějších skladeb české hudební historie. 

Ostravští Buty jsou další z těch několika málo tuzemských kapel, které si prostě s nikým jiným nespletete. Svérázná skupina samorostů kolem Radka Pastrňáka, kterým se i přes totálně nehvězdnou image podařilo stát v devadesátých letech mainstreamem, což z dnešního pohledu působí skoro jako zázrak. Úspěch Buty byl ale zcela zasloužený a my ze jejich vyrovnané diskografie vybíráme průlomové druhé album Ppoommaalluu, které později vyšlo i v rozšířeném vydání se soundtrackem k filmu Jízda, v němž hrál Radek Pastrňák jednu z hlavních rolí. Hudba Buty, to je naprosto specifická směs bravurního muzikantství, kompozičně dokonalých písniček a odzbrojující poťouchlosti v textech, kdy si nikdy nemůžete být úplně jistí, jestli to autoři berou vážně nebo si z vás dělají legraci. 

Debutová deska kapely Olympic je naprostou klasikou naší hudební scény a to už jen  proto, že to byla historicky první tuzemská rocková deska s originálními, tedy nikoliv převzatými songy. Olympic byl tehdy logicky jakousi českou odpovědí na Beatles, ale i přes zjevnou inspiraci dokázalo hlavní autorské duo Petr Janda/Pavel Chrastina napsat na desku spoustu skvělých písní, z nichž ty nejslavnější jako energická Želva, baladická Snad jsem to zavinil já nebo jemně potrhlý Dědečkův duch přežily dodnes. Členové Olympicu byli navíc tehdy už skvěle vyhraní a vznikla na svou dobu velice svěží nahrávka, která suverénně držela krok s tím, co se dělo venku.     

Debut Monkey Business je po všech stránkách nabušená nahrávka. Jsou tu v podstatě samé hity, jsou tu skvělé muzikantské výkony a spousta invenčních nápadů, je v tom nadhled i hvězdní hosté v podobě Freda Wesleyho (dechař od James Browna) a Davida Williamse (kytarista od Michaela Jacksona a Madonny). Monkey Business přišli na scénu naprosto suverénně, měli jasnou vizi, kterou se jim podařilo dotáhnout. A výsledkem je tahle uvolněná, energická a pozitivní deska, která nemá slabé místo.   

Pokud máme z vyrovnané diskografie kultovní jesenické kapely Priessnitz vybrat jen jednu nahrávku, bude to právě jejich druhá deska Nebel, na které svou sudetskou poetiku dotáhli k dokonalosti. Deska má vtahující atmosféru, dokonalé texty Jaromíra Švejdíka a skvělé kytarové riffy Petra Kružíka, a i po třiceti letech zní naprosto autenticky a nadčasově. Mimochodem - je až fascinující, jak moc tu Priessnitz připomínají zahraniční kytarové kapely jako Interpol nebo Editors, které ovšem v době vzniku téhle desky ještě neexistovaly.

Tahle deska byla v rámci české scény naprosté zjevení. Historicky první tuzemská drumandbassová nahrávka a to navíc v době, kdy to byl ještě pořád nový žánr i ve světe. Vždyť ve stejný rok jako Ohmophonica vyšla například deska New Forms Roniho Size a jeho projektu Reprazent, která je považována za jeden ze stavebních kamenů žánru. Byla to pionýrská doba, členové Ohm Square se učili dělat elektroniku za pochodu, ale možná proto zní to album i dnes velmi svěže a svobodně. Třešničkou na dortu pak byly vokály původem britské zpěvačky Charlie One, která k hutným basům a zašmodrchaným beatům dodala nádherné melodie.   

I když někdo může mít Midi Lidi za poněkud legrační a dadaistickou kapelu, jejich hudba je ve skutečnosti mnohem hlubší, než by se zpovzdálí mohlo zdát. Asi nejlépe to dokazuje jejich čtvrtá deska Give Masterpiece a Chance!, která je vlastně až terapeutickým návodem, jak se popasovat s životním vyhořením. Že někdy stačí jen zastavit, zhluboka se nadechnout a jít se projít do přírody, nebo jak říká sama kapela, „udělat si čas na život“. Takhle napsané to možná vyznívá banálně, ale Midi Lidi tohle téma zpracovali naprosto neodolatelně. Kromě textů stojí za pozornost i hudba, kapela velmi poučeně a invenčně mixuje různé vlivy a výsledek zní jako něco mezi Kraftwerk, The Cure, Mekym Žbirkou a Brontosaury. 

V roce 2000 byl Dan Bárta už velkou hvězdou, měl za sebou úspěšnou rockovou a muzikálovou kariéru, zářil i v populárních J.A.R.. Přesto jakoby teprve s debutem jeho projektu Illustratosphere opravdu dokázal, jak velkou osobností v rámci tuzemské scény je. Společně se svými spoluhráči z J.A.R. Miroslavem Chyškou, Filipem Jelínkem a Robertem Balzarem plus jazzmany Stanislavem Máchou a Jiřím Slavíčkem natočil nečekanou nahrávku, která dala základ jeho následující kariéře. Naprosto přirozená kombinace jazzu a popu, bravurní pěvecké i muzikantské výkony, ale zároveň silné písničky, které si můžete broukat. K tomu všemu pak hravě poetické texty se specifickou atmosférou, v nichž se Dan Bárta představil i jako originální textař.  

Debutová deska Marty Kubišové z roku 1969 představovala ve své době vrchol československého popu. I když i zde bylo tradičně několik coververzí (včetně Hey Jude od Beatles), album přineslo řadu nadčasových hitů, kterým vévodil zpěvaččin charismatický a sexy alt. I bez ohledu na ponuré historické konsekvence, kvůli kterým nahrávka brzy putovala do trezoru, aby o dvacet let později díky sametové revoluci zažila druhou vlnu popularity, je to skvělá deska, která dokazuje, že i čistá pop music může mít duši. 

Michal Maroši se narodil roku 1978. O dvacet let později vyhrál Evropský šampionát v Dual Slalomu a od té doby se vypracoval na jednu z nejdůležitějších postav globální MTB scény. 

Kariéra Lenky Dusilové je v mnohém fascinující. Nikdy nezůstala dlouho na jednom místě, je neustále na muzikantské cestě do neznáma a postupně vyzrála v jednu z nejcharismatičtějších osobností na české hudební scéně. Silných nahrávek je v její diskografii hned několik, ale právě Baromantika představuje jakýsi přelom, kdy Lenka opustila tradiční formy a vydala se do víru větších hudebních experimentů. Zároveň ale tahle deska i přes veškerá zvuková a aranžérská dobrodružství obsahuje opravdu skvělé a silné písničky.   

Album, které změnilo český hip hop. V době před Supercrooo se měli na scéně všichni rádi, chodili spolu malovat na zdi a v pospolité atmosféře kouřili jointy, pak přišli Hugo Toxxx a James Cole a začali šířit nenávist. Ve své době deska vyvolala svými explicitními texty plnými urážek a oslavami perverzního sexu naprostý šok, z dnešního odstupu je jasné, že v tom byla i velká dávka nadhledu a černého humoru, sama kapela o desce mluví jako o „komiksu“. Nahrávka kromě ostrých textů ale přinesla i velké osvěžení díky technicky perfektní rapové dikci a také tehdy zcela novému zvuku, který byl postaven na hutném elektronickém minimalismu.   

Vltava patří k těm několika domácím kapelám, které si s nikým jiným nespletete, protože rukopis frontmana Roberta Nebřenského je naprosto specifický. Vltava si vytvořila jedinečný styl, postavený na hráčském umění, přirozeném kombinování žánrů a jen zdánlivě dadaistických a do posledního detailu promyšlených textech. Ve své stylové všežravosti zašli nejdál právě na svém třetím albu Marx Engels Beatles, které je i jejich nejúspěšnější nahrávkou. 

Debut Tomáše Dvořáka aka Floexe je pojmenovaný podle kouzelníka, v jehož klobouku bydlí Bob a Bobek a ta nahrávka má opravdu takřka pohádkovou Atmosféru.  Elektronika se tu proplétá s akustickými nástroji včele s netradičním klarinetem a někdy až naivně roztomilé melodie se misí s propracovanou hudební strukturou. Floex vytvořil originální a osobitou nahrávku, která patří k těm nejvýraznějším v rámci tuzemské elektronické scény, ale měla právem úspěch i v zahraničí. Splňuje totiž ten nejzásadnější předpoklad – žádná jiná deska nezní jako Pocustone. 

Zuzana Navarová byla velkou a originální osobností, a když v pouhých pětačtyřiceti letech podlehla rakovině, byla to pro českou hudební scénu obrovská ztráta. Je těžké z její bohaté diskografie – ať už s legendární skupinou Nerez nebo z pozdější sólové tvorby s mezinárodní doprovodnou kapelou Koa – vybrat jen jednu desku, ale zřejmě nejrespektovanější je album Barvy všecky, za nějž získala i cenu Anděl. Křehké a přitom nesmírně barevné album, v němž se přirozeně mísí různé jazyky i styly, ale díky charismatu Zuzany Navarové drží skvěle pohromadě a působí neuvěřitelně nadčasově. 

Když vyšlo druhé album  Lži, sex a prachy od kapely Wanastowi Vjecy, bylo jasné, že už to nelze brát jen jako vedlejší „sranda projekt“ poloviny kapely Lucie. Protože tahle deska dodnes patří k tomu nejlepšímu, co se na české pop-rockové scéně urodilo. Stylová pestrost, často odvážné aranže, sympatická oprsklost v textech a hlavně naprosto suverénní songwriting – viz neslavnější skladba Sbírka zvadlejch růží, která je sice za ta léta poněkud ohraná ze zacykleného tuzemského éteru, ale objektivně řečeno je kompozičně v podstatě dokonalá. 

Funkový buldozer J.A.R. vydává novinku Jezus Kristus Neexistus? Jejich předák Roman Holý ve Večerním show pohovořil o jejím vzniku, sbírce Andělů i přivýdělku na důchod.   

Debut do té doby zcela neznámé kapely z Krnova přistál na českou hudební scénu jako nečekaná kometa z vesmíru. Do všech detailů propracovaná nahrávka, stylově vycházející z tehdy populární folktroniky, ale přitom naprosto svébytná. Bratři Orffové si vytvořili svůj vlastní svět, v textech používali dokonce vlastní originální slova jako telesfaces nebo glór. Je to vlastně koncepční deska o chlapíkovi, co se jmenuje Serža Vantóš a žije ve fiktivním futuristickém městě Bingriwingri. Celá nahrávka je velice intimní, vtahující a jedním slovem kouzelná.

Nádherná deska, na které se spojily dvě výrazné osobnosti tzv. brněnské alternativy – zpěvačka a houslistka Iva Bittová a zpěvák a kytarista z kapely Dunaj Vladimír Václavek. Jemné akustické písničky, které mají často zvláštní formu, ale jsou srozumitelné, citlivé a nadčasové. Důležitou součástí originálního dvojalba je i dívčí sbor Lelky nebo jazzový kontrabasista Jaromír Honzák.  Album pak zcela zaslouženě zvítězilo v anketě hudebních publicistů o nejlepší desku prvních třiceti let vydavatelství Indies.   

Aneta Tejralová patří mezi zkušené členky české reprezentace, za sebou má vydařené angažmá v Rusku a momentálně působí v dresu Boston Pride. S Vladem a Radkem probrala své působení v reprezentaci i ruském týmu. 

S dnešním odstupem už je kapela Chaozz braná jako jeden z regulérních základních kamenů tuzemského hip hopu, v době jejich největší slávy v devadesátých letech se na ně ale hodně lidí koukalo skrz prsty. Přitom jejich šéf Deph aka Kato byl vždycky extrémně talentovaný textař i beatmaker. Svůj zasloužený kredit získal vlastně až po rozpadu Chaozzu, s vydáním této debutové desky svého nového projektu Prago Union. I když Prago na Chaozz vlastně v mnohém navazovali, album HDP odráželo fakt, že Kato už byl přeci jen starší a zkušenější. Hudba byla pestřejší a zajímavější, ale hlavní kouzlo nahrávky spočívalo v textech, kdy konečně všem došlo, že málokdo umí s češtinou pracovat tak skvěle a neotřele jako právě Kato.   

Sympatický mladík s tváří kluka a vášní pro fotbal na sebe vůbec poprvé výrazně upozornil na přelomu let 2020 a 2021, když se svým debutovým singlem Gone bodoval v rozhlasových hitparádách. Úspěch Gone mu následně vynesl nominaci na Objev roku 2021 v cenách Evropy 2 i zařazení mezi 50 nadějí české hudby dle renomovaného hudebního magazínu Headliner a začalo být zřejmé, že jméno RODAN je dobré si zapamatovat. Svůj velký potenciál a talent sotva dvacetiletý hudebník, který získával první ostruhy pouličním buskingem, potvrdil v polovině roku 2022 albovým debutem Glasses Off v produkci Jana Čechtického (Ohm Square).

Umakart je příležitostně existující „superskupina“ včele s Jaromírem Švejdíkem (Priessnitz), Dušanem Neuwerthem (Tata Bojs) a Janem P. Muchowem (The Ecstasy Of St. Theresa). Jejich druhá a zatím poslední deska přináší kromě invenčního a skvěle zprodukovaného alternativního popu především skvělé texty, které naprosto výstižně zachycují nástrahy současného moderního života.  Jsou do té míry „ze života“, až je z toho člověku úzko. Autor většiny textů Jaromír Švejdík (dva pak napsal básník Jan Těsnohlídek) desku popisuje jako „panelákovou“: "Sídliště, herny, divný týpci, divný lásky. A mezi tím vlci, co čekaj na každou tvoji slabost a chybu, aby tě mohli roztrhat na kusy.“       

Dvaatřicátý ročník cen České hudební akademie – Anděl Coca-Cola 2022 se uskuteční v sobotu 15. dubna v prostorách pražského Výstaviště. Předávání, kterým provede herec Kryštof Bartoš, doprovodí řada speciálních hudebních čísel. Živě vystoupí Richard Müller, 7krát3, Lenny, Vypsaná Fixa, Prago Union, 58G a další. Přímý přenos odvysílá od 21:20 ČT1 a YouTube kanál Cen Anděl.  O tom, co diváky čeká a jak probíhají přípravy,  ve Večerní show pohovořila organizátorka Lucie Hájková. 

Vlado s Radkem tentokrát ve Večerní show vyzpovídali mladou a talentovanou zpěvačku Teu Sofii. Probrali klasickou hudbu, první hudební krůčky, studium, nový materiál i koncertní plány.  Tea Sofia je česká zpěvačka a skladatelka se srbsko-litevskými kořeny. V roce 2018 rozvířila místní popovou scénu svým hitem Pretend (přes 75 000 poslechů na Spotify) a následně také prvním EP Unwind. Před třemi lety vydala album STANI, na kterém spolupracovala s producentem Bojanem Bojićem. Poprvé zpívá nejen v angličtině, ale také ve své rodné srbštině. Mezi současnou mladou tvorbou Tea Sofia vyniká především svým osobitým a silným hlasem, nesporným skladatelským talentem a texty, jež jsou autentickou výpovědí generace Z.  

Přelomová deska v diskografii kladenské skupiny, která z nich udělala jedny z největších hvězd na současné české alternativní scéně. Ačkoliv Zrní vycházejí původně z folku, na této nahrávce se pustili do velkého zvukového dobrodružství, které jim ve finále přineslo přirovnání ke světovým velikánům alternativního rocku jako Radiohead nebo Arcade Fire. Deska má svoji osobitou poetiku a atmosféru lemovanou tématem konce světa, překvapuje odvážnými aranžemi, ale zároveň jsou to opravdu silné a dobře napsané písničky. 

I když projekt WWW včele s Ondřejem Anděrou aka Sifonem byl u samotných  počátků českého hip hopu v devadesátých letech, regulérní debut Neurobeat vyšel až v roce 2006. A i když formou vychází z hip hopu, s klasickým rapem toho nemá mnoho společného. Je to vysoce umělecká výpověď, neurotická elektronika v kombinaci s komplikovanými básnickými texty dalšího člena kapely Lubomíra Typlta. WWW natočili naprosto svébytnou a originální nahrávku, která dokazuje, že i rap lze dělat bez hiphopových klišé a na vyloženě intelektuální úrovni.    

Pozvání na rozhovor do Večerní show přijal kapitán české basebalové reprezentace Petr Zýma. S Vladem a Radkem probral úspěšnou účast české reprezentace na World Baseball Classic, japonské fanoušky, práci s mladými talenty, civilní zaměstnání i budoucnost českého baseballu.  Petr Zýma 33 let, narozen v Praze, vystudoval digitální komunikaci na průmyslovce v Panský, šel za svým baseballovým snem do Ameriky skrze sportovní stipendium na VŠ, vystudoval finance a kvůli zranění nevstoupil do baseballového draftu. Je ženatý a otcem tříleté dcery Mii, obchodník a account manager u nadnárodního brokerského domu, aktivním hráčem klubu Eagles Praha a českého národního týmu, pokud najde čas tak se snaží truhlařit a hrát na ukulele.

Jedna ze zásadních nahrávek tuzemského indie popu. Když zpěvačka Ema Brabcová a kytarista a producent Filip Míšek opustili dobře se rozjíždějící kapelu Roe-Deer, vypadalo to jako riskantní krok. S vydáním debutu Nice Traps ale bylo jasné, že dobře věděli, co dělají. Kombinace kytarového indie popu s elektronikou, zjevná inspirace Radiohead, ale hlavně neobyčejně silné melodie, kterým je nahrávka narvaná až po strop. Výsledek zní i dnes až překvapivě aktuálně a není divu, že Khoiba s albem uspěla i za hranicemi – vyšlo v Japonsku, Německu i USA.  

Právnička a manažerka Barbora Snopková Haberová je generální manažerkou hokejové Sparty. Dříve působila v nejužším vedení České pošty nebo nadačních fondů. Jejím dědečkem je legenda plzeňského hokeje Zdeněk Haber, otcem dlouholetý extraligový rozhodčí Ivo Haber a manželem bývalý obránce Jan Snopek.

Na své druhé desce přešla pražská elektronická kapela Vanessa k češtině a natočila nekompromisní výpověď o temné straně začátku devadesátých let. Hudebně šlo o apokalyptické EBM, které díky talentu skladatele Daniela Rodného mělo silné hudební nápady a energickou intenzitu. Základem alba jsou ale depresivní texty frontmana Samira Hausera o sebevraždě, rasismu, vyvrhelech doby a tvrdých drogách. A i když je Samir bral především jako provokaci, byl do té míry sugestivní, že z toho dodnes běhá mráz po zádech.

Čtvrté řadové album The Ecstasy Of St. Theresa je asi nejucelenější nahrávkou v jejich diskografii. Jan P. Muchow se na ní jako producent doslova vyřádil, je z toho cítit svoboda, že na rozdíl od produkce pro jiné interprety nemusel brát na nikoho ohledy a dělat jakékoliv kompromisy. Skvělý výkon odvedla i zpěvačka Kateřina Winterová a výsledkem je odvážná deska, které se na svou dobu velmi svěžím způsobem povedlo spojit pop s experimentální elektronikou a držet tempo s tím, jak to venku dělali např. Björk nebo Lamb. 

Druhá a v Xaviho diskografii jednoznačně průlomová deska, která proslavila tohoto litvínovského samorosta. Deska přináší pro něj typický mix opravdu skvěle napsaných písniček, dadaistických hovadin, drzé parodie, provokující „nekorektnosti“, ale i upřímné osobní výpovědi a melancholie. Často jde na takříkajíc dřeň, ale o to víc působí opravdově. 

Už jsme doma jsou jenom jedni. Jestli má nějaká česká kapela opravdu originální a nezaměnitelný rukopis, jsou to právě UJD. A jejich třetí deska Hollywood je jejich nejslavnější nahrávkou. Je v tom punk, ale někdy až jazzová kompoziční komplikovanost, je v tom experimentální avantgarda, ale zároveň nesmírně živočišná energie. Ostatně ne náhodou jsou UJD jednou z mála domácích kapel, která dodnes pravidelně koncertuje po celém světě.  

S trochou nadsázky se dá říct, že jediná deska dívčí kapely Dybbuk zní jako Wet Leg. Akorát skoro o čtyřicet let dříve. Kultovní dívčí kapela vznikla v roce 1981, tehdy ještě pod názvem Plyn, a rozpadla se v roce 1987, kdy se většina členek transformovala do kapely Zuby Nehty. Jejich retrospektivní debut vyšel až v roce 1991. Dodnes udivuje svým svěžím post-punkem a upřímnou výpovědí holek kolem dvacítky o životě v osmdesátých letech v Československu. Dybbuk byla kultovní dívčí punková kapela. V roce 1981 založily Pavla Slabá, Hana Řepová a Marka Míková hudební skupinu Plyn. O tři roky později se skupina přejmenovala na Dybbuk a přibrala další členky, Kateřinu Jirčíkovou a Evu Trnkovou. Skupina, která se postupem času přetransformovala v Zuby nehty, procestovala kus světa, vystoupila na mnoha festivalech, nahrála šest alb, vytvořila hudbu k několika divadelním představením a stále aktivně působí v Čechách i v zahraničí.

Do večerní show na Expres FM dorazil speciální host, český závodník ve freestyle motocrossu a účastník posledních dvou ročníků nejtěžšího motoristického závodu, Rallye Dakar. Libor Podmol s Vladem rozebral nejenom zkušenosti a zážitky ze závodu, ale také náročnou přípravu. 

Kryštof definovali tvář českého pop rocku posledních dvaceti let. Jejich především první desky mají nezpochybnitelnou kvalitu. My jsme vybrali jejich druhé album, které produkoval Dušan Neuwerth a které asi nejuceleněji dokazuje Krajčův talent napsat silnou písničku. Kryštof patří k nejúspěšnějším českým kapelám první i druhé dekády jedenadvacátého století. V roce 2013 se stali nejúspěšnější skupinou v anketě Český slavík a jsou držiteli mnoha výročních hudebních cen. Prvního Anděla získali již v roce 2001, kdy je porota zvolila Objevem roku. Vůdčí osobností souboru je zpěvák a skladatel Richard Krajčo.

Všechny podcasty na jednom místě. Na Seznamu. Hledejte, nacházejte a poslouchejte. Vybírejte z pořadů i témat. O seberozvoji, cestování nebo třeba o historii.

Rest a DJ Wich vydávají společné album Tlak o kterém pohovořili ve Večerní show. Došlo také na hiphopovou scénu u nás i chystané konerty. Rest se přes počáteční projekty a pokusy dostal do širšího povědomí hlavně díky rapovým freestyle battlům. Prvním počinem pod Ty Nikdy byla zlomová deska Premiéra, kterou kompletně vyprodukoval DJ Fatte. Premiéra díky beatům, rapu a tématům zaznamenala obrovský úspěch a z Resta se tak v podstatě během noci stal jeden z předních rapových interpretů. O tři roky později, v říjnu 2013, se k Premiéře přidala deska Střepy. Tu dal Rest dohromady opět s DJ Fattem, který dodal všechny beaty na album. Střepy začínají přesně tam, kde skončila Premiéra a dají se tak považovat jako soubor aktuálních Restových myšlenek a názorů. DJ Wich je jedním z nejslavnějších a nejúspěšnějších DJ´s česko-slovenské hip-hopové scény. DJingu se začal věnovat v roce 1998. Tomu všemu však předcházelo seznámení s Indym a LA4, kdy spolu v roce 1993 začínali všichni na pražské graffiti scéně. V roce 1998 vzniká skupina Indy a Wich, kde Indy působí jako rapper a Wich jako producent. Často spolupracují s raperem LA4 (také jako Lavor, Lafor nebo Gizmo), který se objevuje i na jejich vystoupeních a je třetím členem Indy & Wich. Za 20 let působení na hudební scéně se Wichovy beaty objevily na všech zásadních albech, která u nás vyšla. Vytvořil hudbu k filmům Gympl a Ulovit Miliardáře. DJ Wich získal i řadu ocenění, mimo jiné i Cenu Anděl v roce 2001 v kategorii DJ roku.

David Černý je český umělec, který je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik. V letech 1988–1996 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, grantu Nadace Pollocka a Krasnerové a ceny na bienále v Kortrijku.

Poeta je moderátor a novinář, který se orientuje hlavně na černou hudbu, urban trendy a street. Kniha českej rap je pocta nejoblíbenějšímu žánru současnosti. Najdeš v ní informace o historii, vývoji i současnosti českého rapu. Obsahuje exkluzivní interview s největšími jmény domácí scény. Informace, které jinde nenajdeš. Jednotlivá interview doplňují osobní vzpomínky DJe Poety, který rap sleduje přes 25 let. On a jeho team připravují unikátní obrazové materiály a rarity. Kniha českej rap by neměla chybět žádnému fanouškovi!

PIGMENTARIUM je český parfémový dům založený v roce 2018 kreativním duem Tomášem Ricem a Jakubem Hiermannem. Jakub studoval parfumerství v Londýně, kde několik let žil, než se vrátil do své rodné Prahy. Každý jeden parfém PIGMENTARIUM je tvůrčí výpovědí jejich snů a myšlenek. Žádný z nich nepodléhá trendům. Jsou vytvořeny proto, aby podtrhovali charakter svého nositele. V parfémech PIGMENTARIUM naleznete pouze ty nejkvalitnější esenciální vonné oleje a raw materiály. Díky jejich komplexnosti a vysoké koncentraci budete samotnou vůni objevovat několik hodin a možná i dnů. Po celou dobu se totiž její podoba vyvíjí a mění. Použitá pižma způsobují, že se vůně přizpůsobují svému nositeli. Jedna vůně na dvou lidech nikdy nebude vonět zcela totožně. Díky použitým přírodním ingrediencím mají jejich vůně schopnost vyvolávat emoce a přivolávat vzpomínky. Ovšem jen ty nejkrásnější.

JakubBerdychKlíčová osobnost českého sklářství Jakub Berdych Karpelis o sobě tvrdí, že je víc blázen než sklář. Jeho díla vykazují znaky osobitého humoru a ironie a byla k vidění například v Londýně či New Yorku. Spolupracoval také na pražských výstavách jako byla Slovanská epopej Alfonse Muchy či Příběh českého designu od kubismu po 21. století. Společně s designérem Maximem Velčovským v roce 2002 založil úspěšné studio Qubus. Jeho díla mají ve sbírce například návrhář Jean-Paul Gaultier či herečka Nicole Kidman.

Lenny je zpěvačka a autorka, která je již několik let výraznou postavou české hudební scény. Pravidelně se objevuje v nominacích na nejprestižnější domácí hudební ceny, její hity zní z rádií a svým fanouškům vždy kromě jedinečného hudebního zážitku nabízí i unikátní uměleckou podívanou. Její nejúspěšnější album Hearts pohnulo s popovou scénou po celé Evropě a její poslední singl Overdosed se dostal do celosvětové Spotify kampaně EQUAL, díky čemuž se Lenny objevila na hlavním billboardu new yorské Times Square.

Kateřina vyrostla a žije v Mikulově, jejím původním oborem je multimediální komunikace, kterou vystudovala na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, od roku 2003 však začala provozovat v Mikulově vinotéku a v roce 2013 se začala věnovat výrobě vína, od roku 2015 pak ve svém vinařství v centru Mikulova.

Spolek AutoMat prosazuje lepší prostředí pro kvalitní život ve městě. Podporuje veřejnou, pěší a cyklistickou dopravu i rozumné používání aut. Přináší inspiraci z evropských metropolí a aktivizuje lidi k pozitivní proměně ulic a veřejného prostoru. Dohlíží na politiky a efektivní využití veřejných peněz. Společně s námi tvoří město, ve kterém chceme žít.

Za čtvrtou nejlepší deskou našeho žebříčku se podíváme do roku 1971. Do doby, kdy v Československu mohli zpívat jen ti, kteří souhlasili s vpádem sovětských vojsk na našem území. Zatím, co svět hrál barvami, tak u nás to byla nuda a šeď. Američtí kosmonauti se v roce 1971 hned dvakrát podívali na měsíc v rámci letů Apollo 14 a 15. Možná právě tyhle dva úspěšné lety inspirovali Davida Bowieho k jeho další tvorbě.

Daniela Koubková vystudovala psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vzdělává se v psychoterapeutickém výcviku přístupu zaměřeném na člověka v institutu PCA Brno. Jako terapeutka se snaží tu být především pro klienta a jeho potřeby. Nebude Vám dávat rady, ale doufá, že společně přijdete na to, jak se poprat s čímkoliv, co přijde. Hlavními pilíři mjejího přístupu jsou empatie, přijetí a autenticita. Terapeutické sezení je prostorem pro klienta a jeho zkoumání všeho, co je pro něj důležité a zajímavé, bez cenzury či hodnocení. Cílem dle Carla Rogerse je „stát se sám sebou“. Aktivně působí v České psychedelické společnosti a jejím harm-reduction projektu PsyCare, který se zaměřuje na pomoc uživatelům psychedelických látek v rekreačním kontextu. Zajímá se o výzkum terapeutického potenciálu psychedelických látek, změněných stavů vědomí a teorie vývoje vědomí, o kterých jsem napsala i svoji diplomovou práci. Podílí se na vzniku Metodiky pro práci s uživateli psychedelik v rámci projektu Národního ústavu duševního zdraví.

OK Computer od Radiohead je jediné album z posledních dvou dekád, které se v anketách o nejlepší desku všech dob dokáže prodrat mezi obvyklé podezřelé, jako jsou Sgt. Pepper, Revolver nebo Dark Side of the Moon. V polovině devadesátých let dominoval ostrovní rockové scéně britpop. Žánr, který nepokrytě navazoval na slavné "swingující" šedesátky v čele s The Beatles, vládl prodejním žebříčkům a naplňoval Brity hrdostí. Jenže v roce 1997 už téhle scéně trochu docházel dech. Nastal nejvyšší čas, aby na ostrovech někdo přišel s něčím úplně novým.

Léto se nám pomalu rozjíždí a ať už touto dobou děláte cokoliv, tak toho na chvilku nechte, protože tu pro Vás mám opět několik opravdu zásadních hudebních výročí. Z Expres FM Vás zdraví Saskia Burešová.

Za šestou příčkou našeho žebříčku se vydáme do roku 1982. Tedy do roku, kdy Andrej Babiš podepsal spolupráci s STB, na Falklandách vypukl válečný konflikt mezi Argentinou a Velkou Británií. V roce 1982 také vychází nejprodávanější deska všech dob. Thriller Michaela Jacksona. Thriller je s více jak 70 miliony kusů nejprodávanější deskou všech dob. Michael Jackson za něj obdržel rekordních 8 cen Grammy včetně té pro nejlepší desku roku. V roce 2008 byla nahrávka přijata do síně slávy cen Grammy a ve stejném roce byla zařazena i do knihovny amerického kongresu, jako důležité kulturní a historické dědictví. Celá nahrávka také změnila rasový pohled na interprety tmavé pleti a zásadním způsobem ovlivnila kvalitu budoucích videoklipů. Tohle všechno jsou důvody, které z alba Thriller dělají jednu z nejlepších a nejzásadnějších desek hudební historie. V naší padesátce jí řadíme na šesté místo.