Vizitka

Její dokument Ještě nejsem, kým chci být o fotografce Libuši Jarcovjákové vybrali členové České filmové a televizní akademie do boje o americkou cenu Oscar v kategorii Nejlepší zahraniční film. „Mám citlivost na to, co už je moc intimní,“ říká ve Vizitce. Jak se natáčely Libušiny deníky jejím hlasem? A kdy ztrácí dokumentarista schopnost mířit na lidi kamerou? Ptá se Karolína Koubová.

Režiséry a producenty oslovuje svým rukopisem. Má ráda dlouhé záběry a inspiruje se fotografiemi. Původně chtěla být investigativní novinářkou či válečnou reportérkou. „Pořád dělám investigativu, jen v jiném médiu,“ říká ve Vizitce. Jak se jí při natáčení minisérie Moloch spolupracovalo s Miroslavem Donutilem? A co zjistila při vzniku dokumentu o ženském hokeji? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 10. 4. 2025

Hostem Ondřeje Cihláře byl Petr Tej, mostní inženýr, pedagog, jeden z autorů bílé betonové Štvanické lávky a muž, který se na rekonstrukce mostů vydrží i na dovolené dívat celé hodiny. Štvanická lávka, která je dílem autorů Petra Teje, Marka Blanka, Jana Mourka, Aleše Hvízdala a Jana Hendrycha, letos získala Českou cenu za architekturu.

V osmnácti začala spolupracovat s režisérem Petrem Léblem. Následně se stala výhradní kostýmní výtvarnicí jeho inscenací. S Karolínou Koubovou mluví o rokokovém tvarosloví kostýmů pro představení Casanova, o tom, jak své studenty vede k tomu, aby byli partnery režisérů, a zamýšlí se i nad tím, proč ji uchvacují kroje, v jejichž pečlivém vyšívání cítí odlišné vnímání času. Repríza z 24. června 2024.

V divadle si je nejjistější, na práci v rozhlase miluje paletu odstínů zvuků a na filmu ji přitahuje hra pohledů. Divadelní projekty také sama tvoří: je autorkou scénáře ke komorní inscenaci o Hildegardě z Bingenu, na níž ji fascinují její psané texty, tři roky pak studovala a do scénáře sepsala i osud spisovatele Bulgakova. Jak vnímala komplikovaný osud svého otce a proč ji zajímá téma samoty? Ve Vizitce se herečky Mileny Steinmasslové ptal Michal Bureš.

Už když jako malý kluk ve městě Brčko ostatním předčítal H. Ch. Andersena, věděl, že jeho budoucnost je ve veřejném vystupování. V Mostaru vystudoval herectví, v Praze se stal členem souboru D21, neustále (se) rád učí a za pedagogickou práci dostal v Bosně cenu. Miluje Komenského a Čapka, kterého hojně překládá, kromě české linky ale Vizitku Hasana Zahiroviće podtrhla i linka spojená s někdejší Jugoslávií. Do své domoviny se totiž host Markéty Kaňkové stále vrací. Repríza

„Do sedmého nebe mě dostávají koncerty, jejich energie ze mě vytáhne všechny čerty, říká v den 35. narozenin jeho kapely Tata Bojs bubeník, textař a vystudovaný výtvarník Milan Cais. V nejnovějších obrazech pracuje s růžovými a bílými motivy, kterými reaguje na jeden ze svých vnitřních strašáků – tinnitus. K čemu odkazuje jeho socha Book Therapy, jak se cítí na festivalech a co jej udržuje ve fyzické i mentální kondici? Ve Vizitce o tom s ním mluvil Ondřej Cihlář.

Za svou druhou sbírku Délka života ve volné přírodě získal bohemista a básník Roman Polách moravskoslezskou cenu Jantar. Zatímco první polovinu knížky inspirovala poetika Petra Hrušky, o druhé mluví jako o angažované, ovšem nikoliv v politickém či ekologickém smyslu. Ve Vizitce s Evou Lenartovou ale probral třeba i to, proč lidé rádi čtou regionální knihy, jako je Šikmý kostel.

„Stres, kdy máte s babičkou nebo s kamarádem mluvit o vaší sexuální orientaci, může u lidí z queer komunity vést až k duševním potížím,“ říká o jednom z důvodů sepsání knihy Byli jsme tu vždycky novinář Filip Titlbach. S Alenou Rokosovou mluvil ale ve Vizitce také o své profesi, touze učit se od nejlepších a o čekání na opravdu dobrý český film či seriál týkající se homosexuální a trans tematiky.

V Národní galerii založila sbírku architektury, svůj archiv jí osobně věnovala i nedávno zesnulá Alena Šrámková. O architektuře přednáší, píše a přeje si, aby se na ni lidé chodili dívat na vlastní oči. Velkou měrou přispěla do diskuse o kvalitě budov vzniklých před rokem 1989, aktuálně třeba jako spoluautorka knihy Architektura 58 – 89. I o tom, jak se dívat třeba na robustní stavby Karla Pragera, mluvila Radomíra Sedláková ve Vizitce s Alenou Rokosovou.

V pětašedesáti získal Jiří Pelcl Fulbrightovo stipendium a v New Yorku studoval tvorbu nábožensky založené skupiny Shakers, která vytvářela a zprvu jen mezi sebou směňovala kvalitní nábytek. „Je to téma spojené s ekologií, což mě hodně zajímá,“ říká. Ve Vizitce mluvil s Markétou Kaňkovou nejen o své velké brněnské výstavě, ale třeba i o tom, jak před pár lety začal do lidušky chodit na svůj oblíbený akordeon.

Dělník a jeho zaměstnavatel, továrna a zásah státu do jejího chodu, malý a velký průmysl, kapitalismus a mýty, které sám vynesl na světlo. To jsou klíčová slova série Industrie, již pro Českou televizi natočil sociolog a dokumentarista Ivo Bystřičan. Do Vizitky ho pozval Ondřej Cihlář.

Všechna představení, na kterých se podílí, vznikají z osobních příběhů, z vnitřního puzení. „I díky tomu se dokážu lépe propojit s divákem,“ myslí si jedna z výrazných tanečnic současnosti Tereza Lenerová. Nedávno v Divadle Ponec uvedla novou inscenaci nazvanou dis pla y, ve které se zabývala hranicemi únosnosti. I o tom ve Vizitce mluvila s Markétou Kaňkovou.