Vojenská historie

Do 1. světové války bylo povoláno na 1 200 000 mužů z českých zemí. 300 000 z nich padlo. Dodnes se snad v každé vesnici nachází pomník padlým z 1. světové války.

29. července 1940 vzniká ve Velké Británii 311. československá bombardovací peruť RAF. Během let 1940 – 1942 se peruť účastní náletů na Německo a okupovanou Evropu. V letech 1942 – 1945 pak peruť provádí patroly nad Biskajským zálivem a Atlantikem.

Vánoce nejsou vždy svátkem klidu a míru. Během druhé světové války i v tento den umírali lidé, kteří bojovali za svobodu své vlasti. Jedním z nich byl i Alois Horký.

29. července 1940 vznikla ve Velké Británii 311. československá bombardovací peruť RAF. V roce 1942 byla peruť kvůli vysokým ztrátám převelena k pobřežnímu velitelství, kde měla konat patroly nad Biskajským zálivem a Atlantikem.

V dubnu 1945 přišla na území současné České republiky fronta. Od východu to byly sovětské, rumunské a československé jednotky, od západu americké a belgické. Český odboj se připravoval na své závěrečné vystoupení. Na povstání.

21. října 1941 dorazila na dvou torpédoborcích do obklíčeného přístavu Tobruk československá jednotka. Jednalo se o Československý pěší prapor 11 – Východní, kterému velel Karel Klapálek.

Byl důstojníkem prvorepublikové armády, působil v domácím i zahraničním odboji. Prošel si slavnými boji u Tobruku, Kyjeva a na Dukle. Právě během bojů v Karpatech si jej našla smrt.

Veterán bojů u Sokolova, statečný velitel i válečný invalida, který nehodlal ani po ztrátě ruky opustit frontu. To vše byl Josef Churavý, který svou smrt potkal v krvavých bojích na Dukle.

28. října 1918 vzniká Československá republika. V té době ještě stále probíhají boje 1. světové války. Těžké boje probíhají v Francii v oblasti Argonne, kde je nasazena Československá brigáda.

Legionář, důstojník a hrdina odboje proti nacistům. To vše byl Jaroslav Vedral, který se nakonec stal jednou z obětí 2. světové války.

Stráž obrany státu. Dnes již název této organizace málokomu co řekne. Přitom její příslušníci bojovali o hranice republiky a někteří z nich při obraně vlasti i padli.

Československé pohraniční opevnění dodnes budí obdiv k našim předkům, kteří chtěli bránit svoji vlast se zbraní v ruce proti agresorovi. Bohužel však vojákům vyrazili zbraně z rukou politici, kteří se báli války. Ta nakonec vypukla o rok později.