Vortex Media

Zlatá éra adventur už je dávno pryč, ale to vůbec nebrání tomu na tyto časy zavzpomínat a těmto hrám se věnovat dodnes. Jinak tomu není ani v tuzemském prostředí, které zažilo rozkvět adventurního žánru na přelomu tisíciletí. České a slovenského adventury byly snadno dostupné a přístupné i díky jazyku, mohl si je snadno zahrát v podstatě každý a v té době se zrodilo hned několik památných titulů. Hodí se vzpomenout hry jako Horké léto, Ve stínu havrana nebo Polda, která přežívá dodnes, ovšem humorné vody tehdy rozvířil například Gooka a Posel bohů. Právě druhý zmíněný titul byl počátkem a předchůdcem odkazu, který v českém herním průmyslu přetrvává díky jedné konkrétní a z dnešního pohledu legendární adventuře. Tou je samozřejmě Posel smrti. Ale jak ji bylo zmíněno, tento Posel nestál na začátku toho všeho a zároveň jím ani cesta jeho autorů ani zdaleka neskončila.

I když od roku 1971, kdy spatřila světlo světa vůbec první Star Trek hra, až do začátku devadesátých let vyšly bezmála tři desítky titulů z tohoto vesmíru, na drtivou většinu z nich dnes fanoušci příliš nevzpomínají. V roce 1992 však nastal zlom. Společnost Interplay vypustila na trh první opravdový komerční hit na poli Star Trek her – adventuru 25 th Anniversary.

Málokterá série hráče tak fascinuje, pokud jde o virtuální nahotu. Od samého počátku fanoušci touží svléknout Laru Croft a sága Tomb Raider patří mezi nejvděčnější cíle nejrůznějších nude modů a patchů. Tohle šílenství paradoxně odstartovala pověst, že pohlednou britskou archeoložku svlékli už samotní autoři ze studia Core Design. Lara Croft se stala jednou z prvních výrazných ženských hrdinek a sex symbolem, jaký snad mohla stvořit jedině devadesátá léta. Je emancipovaná, a přesto navržená tak, aby se trefila do vkusu mužskému publiku.

Prozkoumejte společně s námi historii ságy Assassin's Creed. Rozhodli jsme se pro vás dát dohromady některé z největších zajímavostí a prozradit vám, co jste možná o této sérii dosud nevěděli. Jste připraveni na cestu proti proudu časem? Jdeme se ponořit do genetické paměti digitálních předků.

Zatímco Superman nebo Batman na poli videoher nikoho nepřekvapí a mohou se pochlubit spoustou titulů, jiná slavná hrdinka od nakladatelství DC Comics není zdaleka tak frekventovaná. Řeč o je o Wonder Woman, zakládající člence Justice League, která se poprvé objevila na stránkách komiksu už v roce 1941. To však neznamená, že by se ve hrách neobjevovala vůbec. Většinou však ne v hlavní roli a na svůj vlastní velký titul stále čeká.

Byly to obrovské trháky. Hrály je miliony lidí. Sbíraly skvělá hodnocení. Vládly dobovým žebříčkům. A dnes už se k nim přitom nedostanete. Řeč je o hrách pro iOS, nejčastěji jde o tituly pro první iPhony, které z různých důvodů, obvykle ale v důsledku pozastavených aktualizací, musely zmizet z App Storu. Šlo přitom o hity, které pomáhaly prodávat samotný iPhone, staly se jakýmsi benchmarkem a častokrát inspirovaly další podobné projekty. Jejich následovníky lze dohledat i dnes, ale originál se nejednou ocitl v propadlišti dějin.

Když se řekne boss, ve světě videoher není žádný pochyb o tom, koho myslíte. To je ten tuhý nepřítel na konci. Na konci úrovně, na konci hry – to je jedno. Velký a silný protivník, kterého je třeba porazit. Proč se mu tak ale vlastně říká? Na tuhle jednoduchou otázku neexistuje zdaleka tak jednoduchá odpověď.

Kolik skvělých vědeckofantastických příběhů nám dali literární velikáni a jak trestuhodně málo z nich se dosud dočkalo vlastní videoherní adaptace? Víte, že adaptací se dočkal Clarke, Asimov, Bradbury nebo Gibson?

O sportovní nebo závodní tituly zasazené do Česka není nouze. Najdou se i strategie. Nehledě na všechny ty příběhy zasazené do moderního světa, nebo dokonce do budoucnosti. Mě ale zajímaly specificky digitální výlety do minulosti v podání zahraničních vývojářů. A možná by vás překvapilo, že do Prahy jsme mohli vydat v historických hrách opakovaně.

Hra Alien: Isolation 2 a premiéra filmu Alien: Romulus připomínají fanouškům, jak skvělý je vesmír vetřelců. A tak bychom si mohli při této příležitosti také trochu zavzpomínat na působení xenomorfa v digitálním světě. Namísto výčtu celé dlouhé historie značky ale zkusíme tentokrát něco trochu jiného a zaměříme se na různé zajímavosti, které jste možná nevěděli. Odložte si své pulsní pušky a detektory pohybu, tady vám žádné nebezpečí nehrozí. Chcete podpořit Vortex? Máme klub pro nejvěrnější čtenáře a diváky: https://www.vortex.cz/podporte-vortex/ Sledujte nás na webu: https://www.vortex.cz

Kdo říkal, že to nikdy nedělal, dělá to dodnes. Většina hráčů se někdy podívala pod sukni nebo na zadek. A ne omylem, vinou špatného úhlu kamery nebo nepřesným ovládáním. Vývojáři to dobře vědí a minimálně část z nich s tímto lechtivým motivem pracuje záměrně.

Nenechte se zaslepit možnou nelibostí k Ubisoftu. Assassin's Creed Shadows má své kvality a zůstává nadprůměrnou hrou i přes některé přetrvávající chyby. Jeho největší slabinou je teď do značné míry stále stejná hratelnost. Spousta věcí, které bychom mohli přirovnat k lákavému obalu, vytahují novinku nahoru. Ale náplň není ničím výjimečná. Forma je zajímavější než obsah.

Rozhovor s Markem Štěpánkem, zakladatelem Esportovní studentské asociace o organizování turnajů v e-sportu na českých a slovenských vysokých školách.

Jestliže jste někdy snili o tom, že si zahrajete horor jako Silent Hill, Alan Wake nebo tvorbu od polského studia Bloober Team, ale v českých kulisách, máme pro vás dobrou zprávu. Nemusíte dál hledat, protože Someday You'll Return je právě takovou hrou. Hlavní hrdina Daniel v ní s pomocí hráče pátrá po pohřešované dceři. Kvůli tomu se musí vydat do míst, kam si slíbil, že se nikdy nevrátí. Zdánlivě obyčejná zápletka přitom rozehrává mrazivý příběh, díky němuž slovní spojení temný psychologický horor nepůsobí jako jen nálepka a klišé.

Half-Life: Alyx je zcela nepochybně přelomovým titulem. V rámci série jsme se dočkali dalšího skvělého dílu, který nabízí úplně nový pohled na již známé události a otevírá dalším příběhům oblíbených postav dveře dokořán. Vynikající grafické podání, atmosféra, hádanky a fyzikální systém zdobí všechno, na čem se ve Valve roky pracovalo a stává se důvodem, proč si nějaké VR zařízení pořídit.

Pozvání do Vortexu přijal japanolog Jan Sýkora, se kterým jsme si povídali o historické hře Ghost of Tsushima od studia Sucker Punch.

Ori and the Will of the Wisps se řadí po bok druhého Terminátora, Kmotra nebo Vetřelců. Jinými slovy řečeno - Ori se dokázal vymanit z kletby očekávaných pokračování a předkládá téměř bezchybný zážitek v duchu tradičních metroidvanií. Hru zdobí krásné grafické zpracování, atmosféru dokreslující hudba, přesné ovládání a hluboký příběh, který se vás pravděpodobně dotkne na mnoha rovinách. Škoda jen, že se obtížnost nepodařilo udržet na konstantní úrovni po celou dobu hry, jinak by byla k absolutoriu cesta volná.

Před vydáním Dooma z roku 2016 se řada hráčů právem obávala, zda studio id Software dokáže po mnohaletém vývoji a odchodu některých klíčových osobností dostát své dřívější pověsti mistrů FPS a navázat na legendu, která se na dlouhá léta stala synonymem pro tento žánr. Koneckonců o pět let starší Rage se sice třeba mně osobně velmi líbil, ale velkou díru do světa neudělal. Doom Eternal už vstupuje na trh jako horký favorit a jedna z nejočekávanějších her roku. Pokračování je ve většině ohledů větší, komplexnější, bohatší a pestřejší než předchůdce. I když tak hra místy ztratila něco ze své původní přímočarosti a klasického pojetí, výhody této evoluce naštěstí převažují nad drobnými nedostatky.

Ve sci-fi dobrodružství Journey to the Savage Planet vyrazíme do neznámého koutu vesmíru. Se čtvrtou nejlepší společností v oboru mezihvězdného výzkumu se vydáme na neprobádanou planetu ARY-26. Naším úkolem je zjistit, zda se svět hýřící barvami a překypující životem hodí ke kolonizaci. Přistání se příliš nezdaří a jestliže se někdy chceme vrátit zpět na Zem, musíme nejen prozkoumat a zkatalogizovat zdejší faunu i floru, ale také opravit naši loď a najít nějaký náhradní zdroj paliva. Naštěstí na tento náročný úkol nemusíme být sami, protože komediální survival křížený s metroidvanií podporuje kooperaci dvou hráčů přes internet.

Nádherný pixel-artový svět plošinovky Ministry of Broadcast láká k vyzkoušení. Pod všemi těmi kostičkami se navíc skrývá tuna vtipu, lopaty sarkasmu a trocha toho dystopického odpoutání od reality. Skvělý zážitek ze Zdi sráží jen trochu kostrbaté ovládání, s tím spojené prudérní momenty neustálého opakování problematických pasáží a lehce rozporuplný závěr.

Moderátorka, herečka a v neposlední řadě také hráčka Naomi Adachi mimo jiné prozradí, jaké hry hraje ráda, které naopak moc nemusí, nebo třeba jak se liší postoj Japonců k hrám od toho našeho.

Zombie Army 4 je přirozenou evolucí série, která ale neroste dostatečně rychle. Přestože nabízí zábavnou akci postavenou na efektech, krvi a množství, plochá náplň misí v kombinaci s těžkopádným ovládáním vysávají ze hry poslední zbytky života.

Hostem dnešního rozhovoru byl Martin Klíma - herní producent, tvůrce Dračího doupěte, jeden ze zakladatelů vydavatelství Altar, herní vývojář a člověk, bez kterého by Kingdom Come: Deliverance mohl vzniknout jen stěží.

Čeněk Cibien je milovník starých konzolí i her, v Praze si otevřel muzeum a láká nejen k návštěvě, ale také k vyzkoušení všeho, co už dokázal zařadit do své sbírky.

Martin Hebert, šéf animátorů ze studia Vatra Games, které pracovalo na hře Silent Hill: Downpour nám v rozhovoru nabídl unikátní pohled do zákulisí vývoje zmiňované hry a odpověděl na řadu otázek, které si fanoušci už roky pokládají a dosud o nich nikdo nikde nemluvil. Pokud se tedy o osud "českého" Silent Hillu zajímáte, dnes si přijdete na své.

Ve velkém tentokrát rozebíráme seriál Mythic Quest: A Raven’s Banquet, který ve značné nadsázce přináší sondu do fungování jednoho herního studia. K tématu jsme přizvali jednoho z nejpovolanějších – Dana Vávru – aby ze svého pohledu zhodnotil, nakolik se tvůrci seriálu trefili a kde ohnuli realitu až příliš.

Tentokrát jsme měli možnost popovídat si s českým pilotem Petrem Kopfsteinem, který létá v sérii Red Bull Air Race a reprezentuje Česko v letecké akrobacii. Probírali jsme odlišnosti mezi skutečným a virtuálním létáním a ptali jsme se také na specifika a zákonitosti Petrova simulátoru.

V dalším rozhovoru jsme přivítali Petra Máru, coby veleváženého hosta. Popovídali jsme si o jeho největší vášni - značce Apple - práci s ní spojené, samozřejmě také o videohrách a také tom, jak se mu vše daří skloubit s osobním životem. Zkrátka, další perfektní povídání.

Jak jsme se na nového Wolfensteina těšili, tak jsme se ho v koutku duše obávali. A bohužel, neblahé tušení, že změn bude až příliš, se potvrdilo v plném rozsahu...

S Františkem Fukou jsme si mimo jiné povídali i o tom, jak vznikaly hry v Československu, kolik za takové hry dostal peněz a co programoval naposledy.

S prvním českým pilotem F1 Tomášem Engem jsme si povídali nejen o jeho zážitcích z roku 2001, ale také o tom, jakou hru hrál nejraději, nebo co musíte dělat, když se blíží bouračka.

Finské studio Remedy Entertainment má na kontě hry jako Max Payne, Alan Wake nebo Quantum Break. Jejich novinka nazvaná Control částečně připomíná každý ze jmenovaných titulů. Jedná se o akční adventuru z pohledu třetí osoby, která si hráče omotá kolem prstu paranormálními jevy, překypuje znepokojivou atmosférou a ohromí svěží akcí plnou destrukce. Moje obavy, zda se talentovaným vývojářům podaří prostřednictvím nové hry znovu probojovat mezi absolutní špičku, byly naštěstí zcela zbytečné. Velmi rychle jsem zjistil, že výsledkem jejich snažení je jedna z nejoriginálnějších a nejpestřejších stříleček za hodně dlouhou dobu. A přitom v ní zdaleka nejde jen o akci.

Moderátor Martin Veselovský, který patří mezi nemnoho veřejně známých osobností, které se u nás netají svým vřelým vztahem k videohrám, prozrazuje, jaké hraje hry, na čem a proč. Probereme jeho herní začátky, oblíbené žánry i dojmy z VR.

Když v uplynulých měsících a letech japonský designér Hideo Kodžima mluvil o své nové hře Death Stranding, často nám to nedávalo příliš velký smysl. Sami sebe jsme se mnohokrát ptali, co tím vším vlastně myslí, jak se bude netrpělivě očekávaný titul hrát a v čem vlastně tkví jeho výjimečnost? “Sakra, vždyť to vypadá, že se tam bude jen chodit tam a zpátky nějakou divočinou. Proč neukáže nějakou akci, skutečný gameplay,” divili se mnozí hráči. Po desítkách hodin ve světě Death Stranding mohu prohlásit, že to, co Kodžima o novince říkal, překvapivě přesně popisuje její hratelnost a věrně zachycuje její podstatu. Všechny ty útržky, střípky a dílky, které nám dříve nedávaly vůbec žádný smysl, nyní perfektně zapadají do celé skládačky. Vše dává dokonalý smysl a každé z oněch zvláštních videí i myšlenek má nakonec ve hře své opodstatněné místo, jakkoli jsem se tomu sám dlouho zdráhal uvěřit.

Ondřej Neff, spisovatel, novinář, fotograf, majitel dvou psů a člověk, který se v devadesátých letech zasloužil mimo jiné o to, aby se internet stal v České republice dostupný všem. V rozhovoru mluví o tom, že před 25 lety získal při zakládání e-maliové schránky nesrozumitelné heslo, které používá dodnes, že hrál Perského prince a že internet umře a nahradí ho jiná technologie.

Moderátor Jan Kraus vzpomíná na svůj první počítač a oblíbené hry.

Na poměry mainstreamových stříleček předvádí Call of Duty: Modern Warfare maximum hlavně v multiplayeru. Vývojářům se podařilo najít perfektní balanc všech jeho aspektů, od pocitu ze střelby, přes motivující způsob levelování, až po velmi neotřelý design map, který však nemusí sednout každému. Příběh je v konfrontaci se sliby a náznaky vývojářů jen velmi smutnou podívanou s několika skvělými momenty, které ale nedokáží vyvážit průměrnost až podprůměrnost celého singleplayerového zážitku. Navíc zatíženého špatnou AI a všeobecnými chybami, zejména stran velmi zastaralého a nudného designu misí.