vratislav konecny

Nejedná se o žádné tažení proti vojskům, která přišla z Východu. Je to historický fakt, který je dobře zdokumentován, tolik na úvod.

Válka proti Sovětskému svazu byla již od počátku podle Hitlerových instrukcí vyhlazovací. Měla na území, které führer vyhlásil za německý životní prostor (lebensraum), vyhladit veškeré obyvatelstvo.

Když se v roce 1858 zřítilo vinou neúdržby severní křídlo zámku Lauenstein, jehož další prostory také nebyly ve zrovna utěšeném stavu, zdálo se, že velkolepé panské sídlo spěje k pozvolnému zániku.

Houževnatá obrana přístavu Oděsa vázala na jihu Ukrajiny rumunské jednotky, které své obří ztráty „vykompenzovaly“ druhým největším masakrem na ukrajinském území.

V roce 1960 se Mikuláš zvláště pochlapil. Ač jsem poznal pod ornátem boty našeho souseda, takže žádná Jeho Svátost, byla pro mě kniha Míly Pašy Na hradech a pod hrady darem přímo nebeským.

Souhrnné a velice zajímavě podané informace o tvůrkyni detektivních příběhů z dob, kdy literární zločin nebyl plný psychopatické brutality, bezuzdného sexu a vyvražďování jako na běžícím pásu.

V roce 1969 přišel do kin koprodukční velkofilm Bitva na Neretvě. Viděl jsem ho v tenkrát moderním „70milimetrovém“ kině Alfa v pasáži u pražského Václaváku.

V Království českém to za vlády lenivého, nepříliš schopného a prchlivého krále Václava IV. vře. Do upálení mistra Jana Husa (1415), které bylo rozbuškou náboženské války, je daleko, ale už to vře.

Hrad ležící nedaleko Skutče, Reichenburg, tedy „bohatý hrad“, nechal zbudovat roku 1325 Tas z Mrdic, příslušník vladyckého rodu Heřmanů. Hradní areál s dvoudílnou dispozicí několikrát přestavovali.

V místech, kde stojí jeden z nejmladších českých hradů, mohutný Švihov, bývala velká tvrz obklopená vodou řeky Úhlavy. Voda měla pevnost ochránit. Stačilo pár lopat, aby byl byl nedobytnosti konec.

Na okraji saského města Pirna ležícího nedaleko Drážďan se nachází velké DDR Museum. Představuje život ve východní části rozděleného Německa. Dokumentuje, nezastírá, nic nevnucuje.

Je to asi dost kacířská myšlenka, jenže co když…? Vezměme známá fakta a připojme otázky. Není mým záměrem nikoho poučovat, nic vnucovat. Jen mi vrtá hlavou, jak to bylo či nebylo.

Nádherný zámek na břehu Labe na okraji Drážďan je asi nejhezčí z výšky, dronem ale nedisponuji, existuje však mnoho snímků, na kterých vynikne jeho rozlehlost, kompozice a parky.

Měl to být stát, o němž český komunistický novinář Julius Fučík nadšeně psal jako o Zemi, kde zítra znamená včera. Jako řada intelektuálů netušil, jaké hrůzy se za přeměnou zaostalého státu skrývají.

Třebaže tu nedávno byl článek o Slatiňanech, myslím, že rozvinout téma není od věci. Zvláště když byl jeho titulek mírně zavádějící.

Měla být mnohem, mnohem větší, jenže došly peníze a a stavebník ztratil o svůj velkolepý plán zájem. I tak je to nádherný areál.

Frýdecko-místecké nakladatelství Alpress nabízí čtenářům další titul z řady knih o egyptských panovnících.

Podle dobových kronikářů bylo koncem listopadu 1421 hnusné počasí, plískanice, déšť se sněhem, vítr, špatná viditelnost. Psa by do té sloty nevyhnal.

Že nebude zřícenina hradu s podivným jménem Litýš žádnou hitparádou, bylo patrné z minima fotek na netu.

Zřícenina Ronova nad Blíževedly mi zaprvé dala stoupáním zabrat. Za druhé to stálo za tu námahu, protože pohled, který se mi naskytl z hradebních zdí, byl doslova dechberoucí.

Vezměme to od fotky, která oblétla svět. Byla pořízena v malém slezském, nyní polském městě Lubań. Děti a mladiství se vyskytovali ve všech armádách světa.

Velkou radost měli milovníci starověkých románů o Egyptě, když se v devadesátých letech minulého století objevila na knihkupeckých pultech kniha Wilbura Smithe „Řeka bohů“.

Železnicí je to z Drážďan do Kamence/Kamenz, hornolužickosrbsky Kamjenc, dolnolužickosrbsky Kamjeńc, hodina jízdy. Nádraží, kolem nichž vlak projíždí, jsou většinou zplundrovaná, počmáraná sprejery.

Text není rozhodně míněn jako posměch nebo dehonestace našich dějin. Jen připomínkou, odkud se začala v obrozeneckých dobách brát národní hrdost, co utvářelo i na legendách a bájích to hezké.

Mocný a rozvětvený rod pánů z Růže ovládající svou rozvětveností obrovské území jihu Čech se dostal k majetku vynikajícím diplomatem a válečníkem Vítkem z Prčice, královským číšníkem.

Hrady, zámky i zříceniny jsou mými oblíbenými výletními cíli, většinou jsou zasazeny v hezké krajině, příroda jejich vzhled podtrhuje. Máme jich hodně na našem území, ale někdy zavítám i k sousedům

Desátého srpna Léta páně 1501 založil Jan Černčický z Kácova Nové Město nad Metují, jedno z našich nejhezčích sídel.

Ač máme v Česku mnoho nádherných míst, některá nejsou naštěstí tak vyhledávaná, je dobré seznámit se i s dalšími, která leží za hranicemi a jsou v dosahu. Třeba polská Barevná jezírka.

Nenáročná procházka po vrstevnici Petřína s nádhernými výhledy na Prahu v záplavě kvetoucích stromů.

Český ráj, jehož název se připisuje Janu Nerudovi, který trávil s přáteli v lázních Sedmihorky volné chvíle, je regionem nabitým kulturními a přírodními památkami.

Pár kilometrů na severovýchod od jednoho z turisty nejvyhledávanějších jadranských ostrovů Rabu leží nevelký, zcela pustý ostrov. Málokdo tuší, že Goli otok byl hrůzný koncentrák pro Titovy odpůrce.

Jižní molo (Molo Poludniowe) v polské Gdyni je umělý poloostrov, který je turistickým centrem města, jež není architektonicky moc zajímavé, protože bylo z velké části zničeno za druhé světové války.

Tady, nedaleko Loun, České středohoří táhnoucí se až k České Kamenici začíná. Nesprávně se do něj zahrnuje i osamělý Klapý/Hazmburk. Ten patří do Dolnooharské tabule.

Při vyslovení jména Žumberk vytane většině cestovatelů po památkách jihočeská obec, jejíž dominantou je zachovalá renesanční tvrz s opevněním a pěti baštami.

Je vidět již zdáli, kopec, na němž je postavená, vystupuje velmi výrazně z okolní krajiny. Vysoká věž, jako kdyby byla utkaná z krajkové litiny, shlíží z Löbauerského vrchu na město pod ní.

Ruiny hradů bývají oblíbeným cílem výletů. Kromě extrémního počasí se dá vlézt kamkoli, i když někde jsou zákazové tabule. To nehrozí u Děvína, jedné z největších zřícenin severních Čech.

Objevuje se stále mnoho výroků, že jsme v roce 1938 nebránili své území; že Poláci se Němcům hrdinně postavili – na rozdíl od nás. Není to pravda, hrdinství našich obránců hranic se ale moc nepřipomíná.

Vždy jsem obdivoval ty, kteří to dovedou se dřevem. V Pohádkovém lese se motorové pily opravdu vyřádily, zručnost jejich majitelů je obdivuhodná. Pojďte se projít a kochat se.

Vypadají převážně jako divadelní kulisy, na některém místě je jich opravdu hodně, někde zase jen ta „pohozené“ v krajině. jsou ale nádherným svědectvím historie, vše na nich i uvnitř je účelné.

František to v Lázních neměl lehké, oblíbená soška je několikátou verzí. Ale nezastavit se u ní, to by byl téměř hřích.

Méně známá zřícenina s krásnými výhledy nedaleko Ústí nad Labem. Výstupu na ni nebudete litovat, vezměte si nějakou uzeninu na opékání. Ohniště k dispozici.

Pokud vás bude Praha nudit, zajeďte se podívat do zámku v Mníšku pod Brdy, nad městem je oblíbený turistický cíl - barokní areál Skalka s celoročně otevřeným občerstvením.

Minulost nejstaršího kamenného hradu je zahalena tajemstvím. Byli staviteli Němci? Nebo byl od počátku českým hradem? Záhada, které se věnují historici… Většině návštěvníků je to jedno.

Jsou v krajině, některé jako přírodní útvar, další mají evidentně spojitost s lidskou činností. Mnohé vyzařují jakousi energii, jejíž působení je blahodárné nebo škodlivé. O co se jedná?

Rozsáhlá pevnost střežila takzvanou Jantarovou stezku, po které putovalo zboží od Baltu na jih. Zbyly z ní velkolepé ruiny.

Vrcholné baroko na okraji Prahy ukazuje bohatství řádu benediktinů. Řád má mužskou i ženskou složku, heslem je Ora et labora. Práce a modlitby. Kláštery řádu patří k vrcholným barokním dílům.

Jednou z nejtemnějších kapitol lidských dějin byly takzvané čarodějnické procesy. Zasáhly pod vedením církve i naše země, nejvíce inkvizitoři řádili na severní Moravě a Slezsku.

Nenáročný výlet na zbytky hradu, který se zapsal do dějin jako loupežnické sídlo. Určitě se vám tady bude líbit, kdo má rád romantiku, ten místo určitě ocení.

Nejznámější z českých loret je pražská, nachází se na Loretánském náměstí . Je nádherná svou barokní podobou, v areálu se nacházejí opravdové skvosty, převážně církevní. Je proslulá zvonkohrou.

Ač jméno zní podobně, nemá bývalý císařský zámek Zbiroh na Rokycansku pranic společného se skalním hradem na Maloskalsku.

Jedna z nejhezčích přírodních partii na okraji Lužických hor se jmenuje Kunratické Švýcarsko. Nabízím malou ochutnávku.

Povětšinou tu bývá hodně rušno. Několikrát most poničila voda, ale protože byl důležitou spojkou mezi pražskými městy, vždy ho znovu co nejrychleji opravili.

Brdy jsou pohoří na jihozápad od Prahy zhruba od Hostomic k  Čížkovu, je to oblíbená turistická destinace. Nejvyšším vrcholem je Tok (864 m).

Dlouhou dobu bylo Krušnohoří opomíjené, zdejší krajina nebyla žádným lákadlem, smog tu dusil lidi. Po letech rekultivace se region stal přitažlivým na obou stranách hranice.

Na úbočí Krušných hor najdete řadu rozvalin středověkých hradů. Chránily české vnitrozemí před vpádem útočníků ze Saska. Největší z nich je Osek neboli Rýzmberk.

Píseň „Tichá noc“ je celosvětovým hudebním fenoménem, podobně jako hymnická „Amazing Grace“. „Česká mše vánoční“ Jakuba Jana Ryby je oproti nim veselá krásná skladba, která také pronikla za naše hranice…

Miliony tun armovaného betonu, k tomu hromady oceli, statická obrana málokdy odolala delšímu útoku nepřítele. Potvrdilo se to i při vpádu německé armády do SSSR. Bunkry nebyly k ničemu.

Původně se jmenoval jen Kostelec, přídomek Zbořený se mu dostal až po rozvalení vojskem dobytého hradu.

Rvali se vždy mezi sebou. Sila a lstivost byl hlavní, k tomu politické sňatky. Od raných dějin je to stále stejné, v každém státě .Vratislav pocházel z dynastie později označované jako Přemyslovci.

Panovník, který pro zaostalé Rusko udělal hodně. Přivedl zemi mezi velmoci, měl ale i velmi stinné stránky, jeho dvůr budil na konzervativním Západě hodně kontroverzí a není se co divit.