Vzpomínka na J. Habermase a jeho víru v lidskou domluvu. Proč v éře manipulace vyhrává ten, kdo má v souladu hlavu, srdce i tělo? A proč nám lháři „nevoní“ dřív, než vůbec dořeknou větu?
Přestaňme se tvářit, že mateřství je v práci handicap. Je to naopak. Zatímco někteří muži jen leští svou fasádu, mámy do byznysu vnášejí selský rozum a odvahu. Budoucnost totiž nepatří těm, co jen dobře voní, ale lidem, kteří unesou zodpovědnost.
Zapomeňte na omalovánky pro dospělé. Skutečná kreativita vyžaduje odvahu k nedokonalosti. Michal Jelínek v rozhovoru odkrývá, jak skicování propojuje ruku, oko a analytickou mysl.
Srovnání vojenské simulace z roku 2002 a současné operace Epic Fury odhaluje, že se Pentagon za 24 let naučil jen lépe lhát sám sobě. Dnes za tuto „slepotu“ platí daňoví poplatníci USA biliony a světová ekonomika stojí před možným ochromením.
Snažit se o klid bez napojení na druhé je jako nabíjet mobil bez zásuvky. Péče v oddělenosti je biologický podvod: Váš nervový systém se neumí opravit sám. Potřebujeme zažít koregulaci – vnímat klid druhého člověka. Biologie zná JÁ, ale i MY.
Pokud USA donutí vývojáře AI Claude vypnout bezpečnostní pojistky, ztrácíme právo kritizovat totalitní režimy. Reflexe děsivého precedentu, který otevírá cestu k válkám terminátorů bez lidského svědomí.
Jednou z masek strachu je osamělost. Chci být slyšen a netroufám si promluvit. Tiše se láme důvěra v práci, v úřady i ve vztazích mezi lidmi. V roce 2026 se bude rozhodovat, zda si mezi sebe postavíme další ploty, nebo stoly, u kterých se dá sedět.
Analýza dopadů novely stavebního zákona odhaluje, že zjednodušení procesů probíhá na úkor nenahraditelných hodnot. Odstraňování pojistek památkové péče otevírá cestu k nevratné devastaci historických jader, kterou už žádný budoucí zákon nespraví.
„Legislativa sama o sobě nestačí.“ To není názor skeptika, ale oficiální závěr Evropské komise k akčnímu plánu nulového znečištění. I když se daří snižovat předčasná úmrtí způsobená smogem, boj s toxickými látkami ve vodě stagnuje.
Senátorka Plamínková nás učila odvaze a zaplatila za to životem. Dnes její odkaz ohrožují ti, kteří v zákulisí amerických think-tanků plánují konec liberálního světa.
Když v českých kuchyních házíme bobkový list do omáček, vnímáme ho jako povinný doplněk. V Řecku mě kdysi jedna vitální dáma naučila, že to, co my považujeme za koření, je ve skutečnosti až magický elixír.
Carl Sagan se v románu Kontakt ptal, jak přežít technologickou pubertu. Dario Amodei nám dává odpověď: S odřenýma ušima, pokud vůbec. Zatímco v datacentrech vzniká „národ géniů“, polovina lidstva podle Gallupu pořád spí. A budíček to nebude příjemný.
„Tudy ne, přátelé,“ vzkázal by Jára Cimrman, kdyby četl SMS ministra Macinky. Ten se právě rozhodl prozkoumat slepou uličku diplomacie s boxerem v ruce. Místo státníka vidíme vymahače, který si plete Brusel s devadesátkami a pálí za sebou zemi.
Zatímco se globální elita složitě slétá soukromými tryskáči do švýcarských Alp, aby u chlebíčků diskutovala o udržitelnosti, pod jejich polobotkami značky Gucci probíhá miliardy let starý summit. Ten na rozdíl od Davosu nikdy nekončí.
Systém chce v jedné osobě současně „dívky“ závislé na lajcích, a biologické „matky“ schopné rodit. To je schizofrenie. Propad porodnosti není nemoc, ale vzpoura generace, které bylo zakázáno dospět.
Papírově jsme Skandinávie, v hrnci normalizace. Vyhláška z roku 2025 dala školním jídelnám naději. Současná úprava se stala trojským koněm byznysu a děti budou dál tloustnout. O zdraví tu nejde. Kdo do škol dodá tuny polotovarů?
Screen apnea není zlozvyk, ale krádež autonomie. S každým zadrženým dechem se měníte v přidušený stroj podřízený algoritmům. V hypoxii se nelze bránit manipulaci. Jak si vzít zpět kyslík i vládu nad vlastní hlavou?
Touha po bezpečí nás dovedla k outsourcingu citů. Algoritmy slibují vztahy bez třenic, ale výměnou za to berou hloubku prožitku. Analýza toho, proč je technologicky vypočítaná láska jen sterilní iluzí skutečné blízkosti.
Co by se stalo, kdyby pečující na den zmizeli? Ekonomika by zjistila, že čipy ani beton nenakrmí dítě ani neobrátí seniora na lůžku. Péče není náklad, je to infrastruktura našeho života.
Představte si společnost, kde se účty neskládají jen v marketingu, ale v reálné pomoci lidem. Kde přátelství není jen položka v seznamu, ale pevná kotva proti strachu. A tam, kde systém selhává, je prostor pro konkrétní činy, malé komunity a hodnoty.
V čase, kdy dny krátí světlo a duše touží po klidu, hudba více než jen zní. Aktivuje vzpomínky a emoce a vede nás k hlubším prožitkům. Esej spojuje vědu o mozku s meditativní vánoční zkušeností.
Místo klidného vývoje se AI platformy vrhly do závodů o výkon. Hlavně mít rychlejší odpovědi, lepší benchmarky, vyšší skóre než konkurence. Chat GPT tím obětuje to, co ho odlišovalo, a Google možná hraje úplně jinou hru.
Na výstavě „100 pokladů / 100 příběhů“ se člověk snadno nechá opít krásou: nejkrásnější nefrit na světě, kaligrafie, porcelán, věci tak precizní, až budí podezření, že lidské ruce byly jen zástěrka. Pod časem věku tu dýchá i něco dalšího.
Všichni to slyšíme: sliby o modernizaci, inovacích a politice, která konečně začne řešit budoucnost. Jenže realita zůstává tvrdohlavě stejná. Chcete vědět proč a co s tím?
Stačí úhel kamery, půlvteřinové zpoždění a algoritmus, který ví, kdy se usmát. Internet proměnil empatii v design a neverbální komunikaci v datový produkt. Naučili jsme stroje svádět a ony se učí rychleji než my.
Politický náměstek je pozice, která neřídí, nerozhoduje a často ani nepřináší hodnotu. Přesto stojí víc než většina odborníků. Pokud má nová česká vláda šetřit, tohle je první logický krok.
Lídr není spasitel ani hvězda. Je termostat, nikoliv teploměr. Je vnitřní systém, který nastavuje klima týmu skrze své tělo, nervový systém, rytmus, klid, pozornost a přítomnost.
Ztrácíme schopnost číst. Myslet. Soustředit se. Reels mění náš mozek, ale i naše vztahy, vnímání těla a realitu času. A většina lidí si toho ani nevšimla.
Inkluze je prostý princip, aby děti mohly být spolu. Jenže kolem něj se dnes točí ideologická přestřelka. Česká společnost se díky politikaření rozpadá do tří táborů, které se neshodnou ani na tom, co znamená „spravedlivé vzdělávání“.
Úspěšný marketér, který pomáhá růst značkám i jedincům. S Ondřejem jsme si povídali o výzvách, limitech, sebevědomí i o tom, proč píše knihu o rostlinách, které pomáhají zvládat stres.
Planeta není náš majetek, ale domov sdílený se vším, co cítí. Chránit Zemi jako náš společný poklad znamená zůstat člověkem. Znamená podíl na zázraku, který nás přesahuje.
Dospívající generace ztrácí schopnost mluvit o tom, co ji bolí. Školy sledují výsledky, ale neslyší ticho, které jim předchází. A my dospělí jsme tak zaneprázdnění hlukem světa, že si nevšimneme, kdy už naše děti přestaly volat o pomoc.
Veřejné školství není jen výuka čtení a psaní. Je to prostor, kde se učíme klást otázky. A právě proto je trnem v oku těm, kteří chtějí formovat budoucí generace směrem k poslušnosti.
Stačí pár minut denně a radost může změnit celý den. Psychologie ukazuje, že drobné micro-acts posilují spánek, emoce i pocit vlivu. Skutečné štěstí není na displeji, ale v okamžiku, který prožijeme.
Mozek nestárne sám. Potřebuje výživu, podněty i klid. Tato malá kapesní příručka není jen o prevenci. Je o tom, jak žít dlouho a přitom zůstat sami sebou.
Umělá inteligence dnes umí plnit úkoly. Je jako malý řidič v naleštěném autíčku – jede dopředu, ale neví kam. Skutečná tvorba však vyžaduje něco víc: sdílený záměr, odpovědnost a dialog.
Mnoho žen stále věří, že jejich práce musí mluvit za ně. Jenže ticho nikdo neposlouchá a neviditelnost taky není strategie. Kdo chce být slyšet, musí promluvit. A někdy si stoupnout i bez vyzvání.
Mysleli jste si, že jména jako Boris Jirků nebo Michal Jelínek patří jen do prestižních katalogů a městských galerií? Možná ano, ale občas se vynoří tam, kde je nikdo nečeká. Pár slov o místě, kde se potkává světová malba s fazolovou polévkou.
Abychom se mohli nadechnout, potřebujeme prostor. Nejen ten kolem těla, ale i ten uvnitř. Jenže svět, který jsme si zaplnili až po okraj, dýchat neumí. A tak pomalu dusí i nás.
Ruminace neboli chronické přemítání o problémech, už dávno není jen osobní nepohodlí. Stává se kolektivní pastí, která ochromuje ne jen jednu celou generaci. A dává nebezpečně mnoho prostoru těm, kdo nabízejí „snadná“ řešení.
Pro mnoho žen je mateřská výhybkou na vedlejší kolej. Místo návratu na svou pozici je čeká nižší plat, horší role a mlčení státu, který tuto trať dávno přestal udržovat.
Romantické podvody online zneužívají touhu po blízkosti. Umělá inteligence a algoritmy dnes pomáhají zločincům vytvářet falešné vztahy. Jak je rozpoznat a jak se bránit?
Miliony let vznikala, aby nás mohla jednou nasytit. Jenže dnes mizí během několika minut pod náporem vody. Ornice, nejúrodnější vrstva zemské kůže se doslova ztrácí před očima.
AI mění práci rychleji, než ji stíháme chápat. Nejvíc ohrožení jsou úředníci, ženy a mladí. Proč právě oni a co s tím, rozplétám v článku. A politici? Spí.
Pastelová propaganda útočí na svobodu žen skrze reels o pečení a vztazích. Co když místo receptu na štěstí sledujeme návrat do dobře nalíčené minulosti?
Sedm let tiché spolupráce mezi SSSR a Německem, které přepsalo dějiny. Sedm let zatajovaných faktů, které dnešní ruská propaganda přepisuje jako hrdinství.
Když žena porodí, často zmizí. Ne z mapy, ale ze světa, který ji přestal vnímat. Mladé ženy to vidí a přestávají rodit. Ne protože nechtějí děti. Ale protože se nechtějí ztratit. A pokud nic nezměníme, začneme se ztrácet všichni.
Všichni známe jeho jméno. Ale kolik z nás skutečně zná jeho činy? Jorge Mario Bergoglio, pozdější papež František, nesl od svého mládí kříž služebníka chudých, pronásledovaných a zapomenutých.
Výzkum Generations and Gender Programm (Masarykova univerzita, 2024) přinesl zásadní varování: mladí Češi stále častěji odmítají nebo odkládají rodičovství. Politici přitom dostávají jasnou zprávu – Česká republika ztrácí důvěru mladých lidí.
Vzpomínky filtrují realitu, představivost nás klame a jedinečnost je iluze. Jak máme vlastně porozumět štěstí, když si skoro nepamatujeme, co jsme skutečně prožili?
„Pojď se mnou, jestli chceš žít.“ Kdo by si nevzpomněl na ikonickou repliku Kylea Reese i Arnolda Schwarzeneggera z filmů o Terminátorovi. V roce 1984 to byla science fiction. V roce 2025 už ne.
Tady je 10 bramborových receptů, které vám otevřou oči – a možná i kalhoty, protože nebudete chtít přestat jíst. Každé sousto křupe, voní a rozplývá se na jazyku tak, že si řeknete: proč jsem brambory doteď podceňoval?
Vzhled je způsob, jakým určitý objekt (typicky člověk) vypadá; popisujeme tím dnes jeho celkové vzezření. Se vším všudy, s pohybem, s šaty a doplňky. A jak dnes na svět působíte vy?