Z(a)tracená čísla

Bytová mizérie vyhání lidi z Česka na zahraniční realitní trhy, kde občas bývá pro našince až překvapivě levně. Vábnička spojení příjemného s užitečným zabírá a představa dovolenkového relaxu ve vlastním přímořském domě, či apartmánu, které navíc setrvale zhodnocují, je omamná. Že zahraniční nákupy nejsou bez rizika, se dá tak trochu čekat, někdy ovšem kupci propadají do nečekané žumpy problémů. A to přitom v regionech, které máme tendenci považovat takřka za vlastní. Příkladem za všechny budiž Chorvatsko. Dovolené tam Češi milují a logickým dalším krůčkem je nákup tamní investiční nemovitosti. Jenže ouha, bez znalosti věci a často i bez dobrého poradce je nákup apartmánu záležitostí na úrovni přecházení dálnice s páskou přes oči. O tom, co hrozí, zklame, či vyděsí nejen v Chorvatsku, ale i v Bulharsku, či momentálně nejlevnější části Itálie, pojednává dnešní díl Z(a)tracených čísel.

Vyčkávat, anebo jednat? Takovou otázku si aktuálně kladou zástupy potenciálních zájemců o bydlení. Pragmatici už pochopili, že sázet na plošný propad cen, který by z vlastnictví bytu s nadsázkou udělal fenomén chudiny, jsou na úrovni utopického idealismu. V průměru tak ceny bytů od loňska přišly doslova jen o pár procent. Ovšem aritmetický průměr skrývá celou řadu realitních pokladů, které současný kupec nemusí dokonce vůbec hledat. Stačí otevřít truhlu a čerpat dvouciferné slevy.

Starobní důchod od státu? Taková troufalost! Přinejmenším dnešní třicátníci se musí připravit na to, že vzhledem k tragické demografické křivce ze své budoucí penze poplatí možná tak noviny a polévku. Oproti své produktivní éře se pak budou muset připravit na náraz chudoby na úrovni bariérového testu. Nebudou totiž brát zhruba polovinu průměrné mzdy, ale pouhou čtvrtinu. Náš křehký, šedovlasý ekonomický crash test dummie si tak bude muset pořádně rozmyslet, za co svou korunu státní penze vydat.

Armáda skeptiků ruku v ruce s analytickými materialisty dlouhé měsíce společně pohřbívali svět kryptoměn. Na pozadí prolité kryptokrve se pronášely soudy o tom, že ona zbytečná třída aktiv konečně mizí ze scény a do budoucna nestojí za povšimnutí. Tak je to ostatně pokaždé, když je krypto zrovna na dně své popularity a nevynáší. Téhle éře je ale konec a trh virtuálních mincí dokázal jako bájný Fénix povstat z popela a vydělávají zase tučná procenta. Proč tomu tak je a jak dlouho éra kryptoměnového hippies vydrží? Co konkrétního na trhu stojí za to zvážit? A jak naskočit do kryptovlaku, vydělat na něm a přitom nekoupit ani jednu minci?

Máte byt a potřebujete jej akutně prodat? Za kolik a jak rychle se prodá? A o kolik musíte s cenou dolů, aby se dal prodat během jedné hodiny? Pokud jste ale kupující, který platí hotově, máte před sebou šanci na velmi dobrou investici.

Vlastnit byt takzvaně „na metru“ by chtělo hodně lidí, toužících po nemovitosti v metropoli. Jenže za takový byt u stanice Malostranská dáte mnohem víc než za byt na Ládví. Která barva trasy metra je nejdražší a které tři stanice zase úplně nejlevnější? Kde ceny stouply a kde klesly?

Zní to jako sen a vypadá to jako ráj na Zemi, ale je to pravda. Za 300 000 Kč si můžete v Hurghadě koupit byt, ze kterého vyjdete rovnou na mořské pobřeží. Útulný 1+1 seženete na bulharském Slunečném pobřeží do půl milionu. Je libo raději jih Itálie? Nabízí se tu byt do 20 000 Kč za metr. V řeckém Chalkidi pak dáte 40 000 Kč za metr. Máme pokračovat dál? Nebo vám radši vyhovuje koupě bytu v Praze, kde za 7 000 Kč dostanete pár centimetrů čtverečních, jaké zabere maximálně tak hrnek s kávou?

Kdo nemá chatu, jako by nebyl? Jenže v poslední době model chaty jako zlatého dolu přestal dávat smysl. A kde teď koupíte takovou chatku nejlevněji?

Jak bude vypadat štědrovečerní večeře, která vás nezruinuje? Domácí bramborový salát vyjde o 43 % dráž než loni. Putin totiž skrze energetickou šikanu sáhl lidem i do talíře. Obáváte se dalšího zdražování potravin, nebo už podle vás bude lépe? Dejte nám vědět v komentářích pod videem.

Koupit byt a pak jej pronajmout – zdánlivě triviální koncept dostal v posledních letech bolestivou facku. Časy se ale změnily a včerejší malomyslnost je dnes dobrým nápadem. A tak právě nastal čas, stát se realitním rentiérem.

Od počátku energetické krize uplynul rok. Pravé peklo totiž začalo loni v září. Co teď s tím? Příchází zastropování cen, kdo se ale nakonec praští o vládní strop?

V příštích měsících bude koruna zatraceně divokou kartou. Test víry v korunu ale teprve nastane. Zůstane pro investory sexy i nadále?

Pražská burza. Pro malé hráče skýtá poklady, investování v Praze je jako geocaching. Dlouho hledáte správný směr a chce to občas nápovědu. Právě tu pro vás dneska máme. Vzali jsme do ruky doporučení světových analytiků pro pražské akcie a srovnali je s aktuálními cenami na burze.

Budoucnost světa se zdá být temná a akcie jsou přitom drahé. Bankéře Rothschilda by taková konfigurace reality přinejmenším znervózněla. Nakupoval, když ulicemi tekla krev. Rudé skvrny parket momentálně nenabízí, ale pověstný horizont událostí krveprolitím přinejmenším zavání. Tandemem základních ingrediencí je přitom naděje a trocha toho očistného cynismu. A to ani nemusíme být na burze, že..

Ve jménu vysokého výnosu jsou Češi ochotni vydat se jakýmkoli směrem a následovat jakýkoli příslib. Kdo se nesnaží porazit inflaci, skoro okrádá rodinu. Pro investiční šmejdy není nic jednoduššího, než hladové drobné investory nakrmit na první pohled lákavou, ovšem toxickou směsí. Kombinací sexy výnosu a chatrného byznysplánu. A Česko tak zažívá nový boom prašivých dluhopisů.

Do roka a do dne tu může být. Přijede na černém koni a potlesk určitě nevyvolá. Česká recese. Na pozadí přezaměstnanosti v české, podle mnohých stále ještě montovně zatím není tak dobře vidět, své kontury ale už dostává. Smůlou pro Česko je, že režisérem české recese bude Vladimir Putin. Právě jeho ruka na plynovém kohoutu totiž určí její intenzitu.

Věř a víra tvá tě uzdraví. Co neplatí v medicíně, platívá velice často ve světě krypta. Bilion dolarů sem, bilion dolarů tam, trh přehazuje nepředstavitelné sumy vidlemi půlrok co půlrok a včerejší chvastoun je dnešním smutným klaunem. Co bude zítra? Zase slzy radosti? Svět je jiný, peníze už stojí svůj úrok, a to nemalý. Vítejte na odvrácené straně krypta.

Tisícovka z rodinného rozpočtu navíc, a to měsíc co měsíc. Takovým tempem momentálně v Česku zdražují hypotéky. Náraz a krutou deziluzi prožívají hlavně ti, kdož si půjčili na bydlení na vrcholu éry levných peněz. Tedy právě před pěti lety. Refinancovat takovou půjčku nyní vyjde na úrocích až čtyřikrát dráže. A kdo si hypotéku ještě nepořídil, má jednoduše smůlu.

Ceny nemovitostí stále rostou a vzít si hypotéku už zvládnou jen ti, kteří ji vlastně skoro nepotřebují. Zahořklý příslušník české střední třídy zdecimovaný inflací zírá s propadlou bradou na realitní inzeráty a reflexivně raději odlistuje na pronájmy. Tam si ale pomůže možná tak ještě letos a napřesrok. Bydlení prostě bude podstatně více bolet, ať už vlastní, nebo cizí.

Ještě před půlrokem nepředstavitelné. Válka. Doslova drtí Ukrajinu, přeneseně drtí i světový optimismus. Včetně toho investorského. Vyhrát válku na parketu znamená včas se oprostit od přežitého způsobu uvažování platného během pandemie. A totiž že vydělává prakticky všechno, co burza takzvaně dá.

Starobní důchod. Podvědomě se jej bojíme, o to lépe se na něj musíme připravit. V Česku přitom nejde o triviální disciplínu. A to přestože novopečenému důchodci zbude v peněžence jen polovička toho, co předtím vydělával v práci. Pojmy jako kupní síla se tak pro čerstvého penzistu v Česku stávají hořkým sarkasmem. Tím bývá ovšem i samotné spoření na důchod.

Vydělávat na všem, co se pohne. Dopřát si cokoli, co nám udělá radost. Nebát se o práci a po večerech si beze stresu a s blaženým úsměvem počítat pomalu, ale jistě rostoucí úspory. Tak takhle ne, dámy a pánové. Ekonomický svět uplynulých let byl jednoduše příliš krásný na to, aby zůstal udržitelným.