Marek Veselý

Když slyším, že pro někoho znamenala vojna dva nejlepší roky života, ježí se mi všechny chlupy. Když pominu izolaci, ideologii a ztracené dva roky života… To všichni zapomněli na šikanu?

Rekreace za socialismu nebyly jen organizované akce. Vzpomínka na osamělé výlety po horách, natáčení dětského filmu na pasece i nečekané setkání s příslušníkem VB.

Jako vojáka základní vojenské služby mě poslali k Pohraniční stráži. Měl jsem hlídat hranici. Místo toho jsem spal pod smrkem, chodil za holkama, pil pivo a jednou úplnou náhodou zadržel narušitele.

Často na internetu vídám komentáře běžných občanů, že tu Ukrajince nechtějí. Ale dívají se na to z druhé strany? Vidí obyčejný člověk, v čem jsou pro nás Ukrajinci přínosem?

Konec druhé světové války sebou přinesl také touhu po pomstě. A toho mnohdy využili kolaboranti, aby svou zradu během války zakryli. V Loděnici u Berouna došlo k sotva pochopitelnému masakru.

Nastoupil jsem na vojnu k pohraničníkům. Netušil jsem, že přímo u drátů prožiju jedno z nejdůležitějších období naší republiky. Listopad 1989. Nosili jsme trikoloru a připojili se ke generální stávce.

Pár historek z doby strávené v základní vojenské službě. Hlavně tedy veselých historek, které mě rozesmějí i dnes.

Komunistická propaganda formovala svou mládež, a dokonce i předškolní děti. Nenápadné drobnosti i překrucování pravdy. Co nešlo překroutit, to zatajili.

Pokud jste v osmdesátých letech minulého století chtěli koupit jízdní kolo, tvrdě jste narazili. Nechtěli jste těžké kolo Ukrajina? Museli jste objíždět prodejny a doufat, že se na vás usměje štěstí.

Poslední voják sovětské armády opustil Československo 27. června 1991. Jak se s okupanty žilo v jednom městě? Co soužití přinášelo?

Všichni známe Josefa Kemra jako rekreanta Vyhlídku, Bohouše Císaře či pana Komárka. Jaký byl jako člověk? Čím vzdoroval komunistickému režimu? Komu nafackoval? A co po něm zůstalo v Národním divadle?