Zuzana Válková

Spisovatel, který vloni přežil pokus o vraždu, se zvolna vrací do společnosti. Jeho poslední román dokončený před útokem je oslavou světa, umění a fantazie. Čtenář si klade otázku, jestli se podobná lehkost někdy vrátí i do autorova vlastního života.

„Neštěstí vystřídala katastrofa,“ říkali jsme si vloni po začátku ruské invaze na Ukrajinu, a postupně přijali, že k největší zdravotní krizi od druhé světové války se už nejspíš vracet nebudeme. Česko-izraelské srovnání ukazuje, že to není dobře.

Pátrání po příčinách vysokých cen potravin v Česku připomíná grotesku s Bennym Hillem. Někdo někoho honí, nikdo nikoho nedožene a legrační to je, je-li člověku do osmi let věku. Jen ta znělka, ta se hodí pořád.

Komicky neomalená pravidla pro hosty-rodiče a status baby-unfriendly podniku jsou na rozruchu kolem jistého pražského bistra nejméně zajímavá. Pozoruhodná je vlna nadšení, ba otevřené hostility vůči dětem, na kterou jsme jako národ pyšní.

Zatímco se rozčilujeme nad bloudy, kteří z děl britského spisovatele Dahla vyškrtávají ošklivá slovíčka, ve Státech se proti cenzuře bojuje Týdnem zakázaných knih už od roku 1982. Jde o desítky titulů, statisíce výtisků a na seznamech jsou Nobelisté.

Spontánní poznámky k rozhovoru někdejšího primamarketéra Andreje Babiše s novinářem Čestmírem Strakatým. O deseti letech výzev k „mravnímu prozření“ a významu literární ceny, která nám možná mohla ušetřit dost mrzení.

S formulátorkou kosmetiky Lenkou Průšovou o tom, jak posoudit sliby týkající se jejích účinků, kde se berou legendy o „zlých“ látkách, a proč je přinejmenším zavádějící chlubit se absencí testů na zvířatech. Drobné zklamání čeká i na vegany.

Titulky a perexy. Formality, na nichž se dají pozorovat dvě protichůdné tendence: snaha vyšperkovat je tak, aby na ně nakonec klikl i ten, kdo nemá počítač. Anebo je naopak úplně odfláknout. A přitom existuje taková milá, funkční záležitost – pravda.

Zvláštní věc. Člověk míní něco říci světu, a zároveň si přeje, aby na něj nebylo vidět. Chce působit důstojně, a přitom mu často není rozumět; trochu jako koktavému králi za závěsem. Trpný rod a nadbytečná cizí slova: školní dril, stylistova smrt.

Tři léta častého kontaktu s úspěšnými vědci napříč obory – a průběžné doptávání, jestli v hodnocení situace nejsem zbytečně příkrá – naznačují, že „Česko sice nechce být montovnou Evropy“, ale na nadprůměr v našich řadách si pořád zvykáme.

Kategorie, které jsem testovala na několika skupinách vědců během workshopů publicistického psaní, jsou samozřejmě myšlené v nadsázce. Schopnost pojmenovat svou pozici, a pak podle ní strukturovat argumenty, se ovšem při psaní hodit může.

O rodném jazyce se ve veřejném prostoru často hřímá. Zaznívají varování před novotami či politicky motivovaným úpadkem. Přední čeští odborníci přemýšlejí, kde se v nás bere stres z mateřštiny, kdy se z ní radují a jestli druhé soudí kvůli hrubkám.

Když jsou skvělí, ukazují nám, pisálkům, cestu z vlastní hlavy. A když jsou – pro změnu – skvělí, přijdou s různě formulovaným „sorry jako“ a ušetří člověku hodiny života oživováním něčeho, co nejde slepit. Editoři a editorky. Dobrý den a sláva jim.

Dluh je zvláštní zvíře. Bere na sebe myriády podob a jeho existence pro nás má různé důsledky. Někdy jsou dokonce příznivé: příklady z dějin ukazují, že lidstvo ženou kupředu a za leccos jim vděčíme.

Samozřejmě, že se tomu dá vysmát: lednovým permanentkám do posilovny, odhodlání zhubnout nebo začít objevovat svého vnitřního Ernsta Hemingwaye. …až na to, že objevovat svého Hemingwaye má cenu kdykoliv. A to vzdor faktu, že „dneska píše každý“.

Vrcholná fáze prezidentské kampaně se stává úmornou. Lidská společenství se však bez lídrů neobejdou, a to ani v případě, že v nich žádné „volby“ neexistují. Lidé se následují – kvůli schopnosti ulovit soba, nepřítele i charismatickému řečnění.

Hebraista a novinář Jan Fingerland představil na sklonku roku 2022 knihu o slavných i přehlížených protagonistkách nejvlivnějších příběhů dějin. Její tón ji zařazuje na špici mého soukromého žebříčku non-fiction literatury uplynulých 12 měsíců.

Čarodějnictví, kouzelnictví, rituály. Tradice, které si s sebou lidstvo nese od počátků až do 21. století, a to včetně jejich nejděsivějších projevů: třeba honů na čarodějnice.

Dnes již klasická studie dvojice psychologů ukazuje, že člověk si najde jímavou story i tam, kde se nahodile srážejí geometrické tvary, a proto je občas zbytečné čílit se, že s realitou zacházíme tak, jak se nám hodí.

V druhé části rozhovoru s religionistou Janem Kozákem o konspiracích se dostáváme k otázce, do jaké míry je pro Čechy přitažlivý Satan, jaký je rozdíl mezi divokým a domestikovaným myšlením a za jaký konec všechna ta nedorozumění vzít.

S religionistou a antropologem Janem Kozákem o tom, čemu na konspiracích rozumí každý, co mají společného s mýty i o tom, jak báječné servery jsou lidské mozky.

Kniha amerického neurovědce Patricka House představuje 19 způsobů, jak nahlížet na naši schopnost vnímat, uvažovat a snít. Jak se z jednobuněčného organismu vyvinul „blob mokré hmoty, který myslí sám sebe“?

Standardy krásy se kulturně a historicky proměňují. Existuje na světě společnost, kde „na vzhledu skutečně nesejde“? Co je to body image a co všechno jsme pro ni ochotni udělat? Poslouchejte nový díl podcastu o lidstvu a jeho zvláštnostech.

Pandemické roky 2020 a 2021 zaznamenaly rekordní účast občanů na nenásilných demonstracích, a to v demokratických zemích i autoritářských režimech. Data vědců z Harvardu však naznačují, že jejich vliv na společenskou změnu byl nejmenší za 90 let.

S profesorem židovských a blízkovýchodních studií, historikem Hillelem Kievalem, o nařčeních ze zločinů, jimž na konci 19. století „nemohl věřit nikdo rozumný“, ale k procesům s Židy stejně došlo.

Kanibalismus. Jev rozšířený mezi zvířaty i v lidských dějinách. Jaká je výživová hodnota dospělého muže ve srovnání s kancem? A kdy se z kanibalismu stává „kulturní klacek“? Poslechněte si nový pořad.

Nová biografie zesnulé gastronomické hvězdy rozčiluje pozůstalé, tyje z jejich netaktnosti a drží se při hraně bulváru. Vzpomínky na Bourdaina však nezakalí: na jeho charisma dohady a drby nestačí.