Česká historie

Lyžování si celkem logicky spojujeme především s horami. Leckoho proto možná překvapí, že vůbec poprvé si u nás člověk nasadil lyže nikoliv někde v Krkonoších, nýbrž v samotném centru Prahy.

V monstrózním politickém procesu s Rudolfem Slánským bylo uděleno celkem 13 trestů smrti. Jeden z nich patřil i Josefu Frankovi, Slánského zástupci. Kdo byl tento vysoce postavený komunista?

Jan Roháč z Dubé je významnou postavou husitského hnutí, kterou má většina lidí spojenou především s prvním československým barevným filmem z roku 1947, který nesl jeho jméno. Kdo to ale byl?

Třetí prezident Československa a tzv. státní prezident v době protektorátu je rozporuplnou osobností, která dodnes budí vášně. Při debatách o něm se ale zapomíná na dvě významné ženy v jeho životě.

V dnešní době je absolvování autoškoly prakticky nedílnou součástí života lidí ve věku okolo osmnáctého roku věku. Jak to ale bylo s řidičskými oprávněními v minulosti? A kdo byl tím prvním?

Konec druhé světové války a porážku nacistického Německa podvědomě vnímáme jako konec utrpení židovského obyvatelstva. To je ale velmi idealizovaná představa. Návraty byly až příliš těžké.

Komunismus byl s náboženstvím „na nože“ ze samotné své podstaty. Odráželo se to mimo jiné i v tom, že sakrální stavby, které byly u nás v letech 1948-1989 postaveny, by šlo spočítat na prstech.

S nadsázkou by se dalo říct, že za druhé světové války si písmeno „V“ užívalo své největší slávy. Pomáhalo totiž utužovat morálku na obou stranách konfliktu. U nás především v době „Akce VICTORIA“.

Jsou letopočty, které máme zafixovány jako přelomové. V minulém století to byly často ony „osmičkové roky“. Byly ale i letopočty, které sice nebyly tak dramatické navenek, přesto přinesly řadu změn.

Josef Gemrot patří mezi západními československými výsadkáři ve Velké Británii k těm méně známým. Je to vůči němu nespravedlivé a jeho životní příběh si zaslouží být opakovaně vyprávěn.

Není žádnou novinkou, že antisemitismus není vynálezem 20. století. Naopak, byl vždy bohužel nedílnou součástí evropské historie. Nevyhnul se ani českým zemím. Příkladem budiž vyhnání Židů z Brna.

Fotbal byl dlouho považován za výsostně mužské „území“. V dnešní době ale zažívá ženská kopaná raketový růst a rozmach. Nevzniká ale od nuly, i u nás má rozhodně na co navazovat.

Komunistický režim ovlivnil nespočet lidských osudů. Jedním z těch, které dodnes nejsou zcela objasněné, je ten patřící Přemyslu Coufalovi. Předem řekneme, že s černobílým viděním si zde nevystačíte.

Jméno Jana Karla Liebicha většině lidí nic moc neřekne. A přesto to byl právě on, kdo k nám přinesl to, bez čeho si většina z nás nedokáže představit závěr roku: vánoční stromek. Kdo to vlastně byl?

Mezi českými a československými ministerskými předsedy patří František Udržal k těm nejméně známým. Je to vlastně logické, politika jeho doby je nám dnes velice vzdálená. V jednom byl ale nadčasový.

Johannes Bückler, známý pod přezdívkou Schinderhannes, patří k nejikoničtějším postavám evropského zločinu na přelomu 18. a 19. století. Pro nás je zajímavý tím, že občas zavítal i k nám.

Pokud si pamatujete na dobu před rozpadem Československa, jistě si dobře vzpomínáte i na nejběžnější minci, tedy tu jednokorunovou. Znáte ale její příběh? Pokud ne, stojí za seznámení.

To, že byl Karel IV. sběratelem posvátných relikvií, ví asi každý. O něco méně známý je ale fakt, že měl v držení i jeden z nejcennějších předmětů celého křesťanského světa: mýtické „kopí osudu“.

Václav Voska je herec, který dnes již není tak známý jako někteří jeho současníci. Je to dáno tím, že byl spíše hercem divadelním než filmovým. Jeho životní příběh ale stojí za připomenutí.

Zatímco většina Evropy již 9. května 1945 oslavovala konec druhé světové války v Evropě, v ulicích Mladé Boleslavi se odehrávala jedna z nejtragičtějších kapitol její moderní historie.

Turbulentní dvacáté století tvořilo fascinující osudy. Jeden z nich patřil člověku jménem Kilian Nowotny. Do života tohoto českého Němce zasáhla jak druhá světová válka, tak komunistická totalita.

Husitské války byly minulostí, ale klid v Čechách nebyl. V roce 1466 papež Pavel II. vyhlásil křížovou výpravu proti „kacířskému“ králi Jiřímu z Poděbrad. To uvítali čeští katolíci i Matyáš Korvín.

Dne 11. prosince 1973 se v Černínském paláci v Praze, budově Ministerstva zahraničí, odehrál akt, který formálně ukončil jednu z nejbolestivějších kapitol československých dějin.

Jméno Karel Lukas není dnes příliš známé, přestože jde o jednu z nejvýznamnějších postav československého zahraničního odboje za druhé světové války. Jako mnoho jiných ani on se uznání nedočkal.

Když se řekne alpské lyžování, tedy sjezdové lyžařské disciplíny, většinou si jej spojíme se sportovci ze Švýcarska, Rakouska nebo severských zemí. A přitom byl stvořitelem tohoto sportu Čech.

Hans-Ulrich Geschke byl důstojníkem SS, jehož kariéra se během druhé světové války úzce spojila s nacistickými represemi v protektorátu Čechy a Morava. Geschke byl jednou z jejich vůdčích postav.

Lubomír Štrougal patří k těm politikům, kteří ovlivnili dění v komunistickém Československu patrně nejvíce. V politice byl aktivní od padesátých let až do pádu režimu v roce 1989.

Datum prvního veřejného letu našeho aviatika Jana Kašpara, tedy 19. června 1910, je dostatečně dobře známé. Víte ale, kdy se u nás poprvé letělo balonem? Bylo to o hodně dřív, už v 18. století.

Pražský Negrelliho viadukt zná každý nadšenec do železnic i zájemce o historii vojenskou. Stejně zajímavý jako stavba sama je nicméně osoba stavitele. Ten po sobě zanechal stopu doslova globální.

Jméno primátora Karla Baxy patří k nejvýznamnějším v celém období první republiky. Ačkoliv šlo „pouze“ o politika komunálního, hlavní město dokázal proměnit jako nikdo jiný. Bezchybný ale nebyl.

Jedním z nejznámějších československých vojáků druhé světové války je generál Karel Klapálek. Jeho osudy nás dodnes fascinují. Život generála Karla Klapálka patří k těm nejdramatičtějším.

Radikalizace společnosti a bezprecedentní vliv konspiračních teorií je něco, co celkem dobře popisuje dnešní dobu. Rozhodně to ale není moderní „vynález“. První republika by mohla vyprávět.

Některé tragédie na sportovních stadionech rezonují ještě po letech, jiné jsou spíše zapomenuté. Ta, ke které došlo na Horáckém stadionu v Jihlavě v prosinci 1965 patří bohužel k těm druhým.

Nehody vojenských letadel nebyly za minulého režimu nikterak výjimečné a pouhý jejich seznam by vydal na hodně obsáhlý text. A některé z těchto nehod jsou opravdu zajímavé. Jako ta z roku 1977.

Slovo „kdyby“ je mezi historiky většinou doslova nenáviděné. My ostatní si jej ale čas od času můžeme dovolit říkat. Naše novodobá historie má řadu míst, která k použití slova „kdyby“ přímo svádí.

O tom, jak se cestovalo v dobách, kdy u nás vládla pevnou rukou komunistická strana, už bylo napsáno opravdu hodně. Jak se ale cestovalo za první republiky? To už je v obecném povědomí známo méně.

Začátek a konec většiny válek lze nahlížet dvěma způsoby. Lze to dělat optikou reálné vojenské situace, anebo podle oficiálních dat. Víte, kdy pro Československo válka oficiálně začala a kdy skončila?

České země si s námořními katastrofami většinou nespojujeme. Když už, tak se jednalo o lodní neštěstí s českou stopou, třeba jako u křižníku Zenta nebo parníku Eastland. V roce 1732 to ale bylo jiné.

Jméno Jana Husa máme spojené s bojem proti neduhům církve jeho doby, svatokupectví, ale i za zbožný život obyčejných lidí. Znáte ale některé jeho české předchůdce? Jak Hus totiž nebyl první.

Na přelomu 19. a 20. století patřily Mariánské Lázně k nejvýznamnějším společenským centrům v Evropě. Toho často využívali i politici pro neformální jednání a setkávání. Včetně těch nejvýznamnějších.

Za minulého režimu získala tzv. Karpatsko-dukelská operace téměř mytologický status. Nyní je naštěstí možné dívat se na ni kriticky a se vším, co k ní patřilo, jakkoliv to není příjemné čtení.

Známé rčení říká, že ve válce mlčí múzy. A kromě nich mlčí také zvony. Za obou světových konfliktů byly totiž zvony rekvírovány jako zdroj kovů pro válečné úsilí. Ze zvonů se stávaly zbraně.

Je poměrně známým faktem, že československé vojenské špičky v Londýně rozhodly o operaci Anthropoid poté, co Reinhard Heydrich vyhlásil stanné právo a začaly popravy. Třeba generála Josefa Bílého.

Dne 9. prosince 1944 došlo u obce Kaplice v Jižních Čechách, nedaleko Dolního Dvořiště, k masakru posádky amerického bombardéru B-17, který zde nouzově přistál. Šlo samozřejmě o válečný zločin.

Nemá smysl opakovat, k čemu včera došlo. Každý, kdo si otevřel internet nebo zapnul televizi to dobře ví. I když se ve svých textech zabýváme primárně historií, tentokrát nejde nereagovat.

V dnešní době je služba žen v armádě víceméně normální věc. Nebylo tomu tak vždy a je logické, že některá musela být první. Za druhé světové války se jí stala Gertruda Frankensteinová Engelová.

Během víkendu proběhla všemi médii zpráva o sbírce SOS Kyjev. Více než 100 milionů korun vybraných za tři dny je vskutku výjimečný výkon. Češi mají ale v dobročinnosti dlouhou tradici.

Výsadky parašutistů na území předmnichovského Československa máme spojené především s činností londýnského exilového centra. Výsadkáři byli ale vysíláni i z východu.

Středověk většinou nepovažujeme za zlatý věk cestovatelů. Ve skutečnosti se ale už ve středověku lidé vydávali na daleké cesty, ať již byla jejich motivace jakákoliv. Třeba mnich Odorik.

Je skvělé být velký vizionář a skvělý vůdce, bez schopného týmu se to ale často nemusí „propsat“ do skutečných úspěchů. Platilo to i ve středověku, a to i pro takové velikány jako byl Karel IV.

Řekne-li se petice v době komunismu, většina lidí si vzpomene na Chartu 77. Její význam byl samozřejmě obrovský, největší ale nebyla. Mnohem více podpisů sesbírala petice „31 Bodů“. O co v ní šlo?

Dne 15. března 1939 překročila německá vojska hranice okleštěného Československa. Poté dorazil Adolf Hitler na Pražský hrad. V Brně se objevil o dva dny později. Na uvítanou dostal vypálenou synagogu.

Předcházející staletí byla pro české země jistě turbulentní. Pro jednu oblast to pak platí dvojnásob: Sudety. Ty máme spojeny hlavně s událostmi minulého století. Ale co jejich historie?

Pražské povstání začalo 5. května 1945 v šest hodin ráno památnou větou „Je právě sechs hodin.“ Tím, kdo jí do éteru pronesl, byl Zdeněk Mančal. Dnes se na něj neprávem trochu zapomíná.

Doba minulého režimu byla charakterizována zásadním rozporem mezi oficiální linií, podle níž panovala mezi lidmi všeobecná rovnost, a realitou. Němým svědkem tohoto rozporu je středisko Vystrkov.

Šestnáctý leden je z pohledu naší historie významným výročím. Značí totiž den, kdy se na Václavském náměstí upálil na protest proti nastupující apatii student Jan Palach. Proč právě tento způsob?

Zářijová mobilizace v roce 1938 je pravděpodobně největším národním vzepětím naší novodobé historie. Stále o ní ale panuje řada mýtů a nepřesností. Málo se ví, že šlo „jen“ o mobilizaci částečnou.

Rok 1975 byl u nás bohatý na významné události. Prezidentem se stal Gustáv Husák a televize začala vysílat barevně, otevřely se obchodní domy Kotva i Máj. V Brně je ale tento rok spojen s neštěstím.

Stavovské povstání z let 1618-1620 lze jistě chápat jako dobu národního vzepětí. Katastrofa, kterou skončilo, byla možná nevyhnutelná, rozhodně je ale pevně spojena se jménem Fridricha Falckého.

Pokud přijde řeč na vojenskou zpravodajskou činnost v prvorepublikovém Československu, většinou si asi vzpomeneme na Františka Moravce a jeho skupinu. Velmi kvalitní byl ale celý meziválečný systém.