Česká historie

Zatímco bitva u Zborova z roku 1917 je pevnou součástí školních učebnic, další významný triumf zůstává v širším povědomí prakticky neznámý. Jedná se o bitvu u železniční stanice Lipjagi z roku 1918.

Když se řekne František Filipovský, všichni víme, koho si představit. Ať již je to jeho nezapomenutelný dabing Louis de Funese nebo nespočet neméně ikonických rolí. Ale měl i slavného otce.

Když se řekne šíření křesťanství v českých zemích, většinou si představíme příchod Konstantina a Metoděje na Moravu, následně potom sv. Vojtěcha. Konečně český biskup! Ano, ale až ten druhý.

To, jakým způsobem dokázal svými fenomenálními výkony při Olympiádě v Berlíně v roce 1936 rozzuřit Hitlera Jesse Owens, je legendární. Podobně ho ale dokázal do patřičných mezí odkázat i Alois Hudec.

Občas máme pocit, že necitlivé a arogantní chování politiků je otázkou moderní doby. Opak je pravdou. Poněkud trapný skandál s papalášstvím vypukl hned v samých počátcích první republiky.

Konec války v květnu 1945 spustil další spirálu násilí. Lidé si začali vybíjet zlost a frustraci na skutečných i domnělých kolaborantech. Toto období nepřežil ani historik Josef Šusta.

Letošní Mistrovství světa v ledním hokeji spěje ke svému závěru, bohužel však už bez našich reprezentantů. Je to ideální doba na to, abychom se podívali na jednu zajímavou postavu hokejové historie.

V souvislosti s výročím útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se opět objevil názor, že by neměl být označován jako atentát, nýbrž jako vojenský útok. Tak se na to podívejme.

I když je asi nejslavnějším českým polárníkem fiktivní postava, tedy cimrmanovský polárník Karel Němec, naše skutečná arktická stopa je také velmi znatelná. Má i podobu objevu Země Františka Josefa.

V březnu roku 1927 došlo na našem území k letecké havárii civilního letadla německé společnosti Lufthansa. Nikdo při ní nezemřel, z řady důvodů je ovšem zajímavá a částečně i úsměvná.

V posledních dnech se na sociálních sítích objevuje srovnání osudu německého obyvatelstva v Sudetech po konci války a českého obyvatelstva na Slovensku v době vzniku Slovenského štátu. Je to na místě?

Jméno Karla Čurdy zná téměř každý a stalo se synonymem zrádce. Nebyl ale rozhodně jediným Čechem, který v době války zradil. Pilot RAF Augustin Přeučil byl zrádcem ještě většího kalibru.

O tom, že ženy si musely vybojovat celou řadu věcí, které byly pro muže normální, není třeba diskutovat. Jednou z nich byla i možnost studovat práva. Jako první to zvládla Anděla Kozáková-Jírová.

Jméno Milady Horákové zná dnes asi každý a je to tak samozřejmě správné. V jejím stínu ale zůstávají i další příslušníci elity národa, kteří byli ve stejném procesu popraveni nebo posláni do vězení.

Postavu Františka Josefa I. zná asi každý. Kolik lidí má ale povědomí o tom, kdo byl Karel Ludvík? A přitom šlo o císařova bratra, otce jednoho následníka trůnu a děda toho druhého. Co o něm víme?

Tomáš Garrigue Masaryk je pro nás především první československý prezident, mravní autorita a člověk, který nový stát v zahraničí doslova vybojoval. Co všechno ale víme o jeho dětství a mládí?

Mezi červnem a srpnem 1866 probíhala prusko-rakouská válka, jejíž součástí byla i historicky největší bitva svedená na našem území. Stejně smrtící byla ale i následná epidemie cholery.

Květen 1945 máme spojený s osvobozením a obnovou Československa. Až příliš často se přitom ale zapomíná na to, že zde ve skutečnosti začali okamžitě řádit agenti NKVD a unášet československé občany.

Letecký sport byl československou chloubou. I v dnešní době je v něm nástupnická Česká republika velmi úspěšná. Bohužel se s ním pojí i tragédie. Třeba ta, která se udála v Bulharsku v roce 1972.

Nedávná návštěva Donalda Trumpa v Číně poutala pozornost většiny světových médií. Jednou z nejčastěji diskutovaných částí setkání vůdců obou zemí byla zmínka o tzv. Thúkydidésově pasti.

Při studiu minulosti, a to i poměrně nedávné, se často setkáváme s věcmi, které dnes už neexistují. Takovou věcí je i letadlová pošta. O co vlastně šlo? Prozradíme, že o leteckou poštu nešlo.

Na konec jakékoliv války se lze dívat z různých úhlů. Můžeme jej chápat jako zastavení bojových operací, ale stejně tak můžeme vyžadovat oficiální odsouhlasení válčících stran. A to je občas problém.

Minulý týden si žižkovští patrioti nemohli nevzpomenout na legendární postavu své městské čtvrti, Karla Hartiga. Bez něj by buď vůbec nevznikla nebo by byla minimálně úplně jiná. Kdo to vlastně byl?

Mezi členy československé zahraniční armády ve Velké Británii je řada jmen, která zná každý. A pak také ta, která zná jen málokdo. A přesto si zaslouží stejnou pozornost. Jedním z nich je i Jan Krček.

Po roce 1948 bylo každodenní rutinou, že se na konci vysílání tehdejšího Československého režimu hrála sovětská hymna. Tak tomu bylo až do roku 1956. Kdy tato praxe skončila a jak reagovali Sověti?

Jan Amos Komenský je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších Čechů (resp. Moravanů) historie. Co o něm ale vlastně víme? Nejde jen o heslo „Škola hrou“. Jeho představy byly nadčasové a platí i dnes.

Únorový puč v roce 1948 máme tendenci vnímat optikou těch nejvíce viditelných aktérů jako byl Klement Gottwald nebo Edvard Beneš. Významnou roli ale sehráli i ti, o kterých dnes ví jen málokdo.

Doba po první světová válce, u nás tedy období, které nazýváme první republikou, byla charakterizována mimo jiné i řadou zajímavých urbanistických a infrastrukturních projektů.

Po třicetileté válce se u nás usadil jezuitský řád. Ten se sice nejprve soustředil na jiné věci než misijní činnost, i na tu ale došlo. Proč jezuité z Čech vyráželi do světa? A proč si je připomínat?

Kosmova či Dalimilova kronika jsou pojmy, které zná každý. Některé kroniky ale zapadly a dnes o nich neví téměř nikdo. To je i případ středověké kroniky Jana Marignoly, kterou si objednal Karel IV.

Každý obor lidské činnosti má své legendy. Tou gastronomickou je Jaromír Trejbal. Jako kuchařské eso první republiky ztratil kariéru s rokem 1948. Režim vysoké gastronomii nepřál.

Jméno Heleny Čapkové je dnes veřejnosti spíše neznámé a stojí ve stínu slavnějších bratrů Karla a Josefa. Přesto si pozornost zaslouží. I ona se musela potýkat s nacistickou a komunistickou zvůlí.

Psalo se léto 1844 a v okolí Prahy se pracovalo na stavbě Severní státní dráhy spojující Prahu a Olomouc. Špatné podmínky vedly dělníky k protestům. Zasáhla proti nim armáda a životy vyhasínaly.

Výtahy dnes považujeme za běžnou věc, používáme je denně a nikdo se nad jejich existencí nepozastaví. Napadlo vás ale někdy, který výtah byl u nás tím úplně prvním? I o tom máme představu.

Ani česká historie nebyla bohužel ušetřena tragických protižidovských pogromů, od středověku až po moderní historii. Významnou kapitolou židovské historie u nás je i ta chebská. Co se tam stalo?

Debata o federalizaci Evropy probíhá dlouho a pokud ji někdo zaregistroval až nyní, zaspal. V reakci na rozhovor s prezidentem se pak objevil argument opírající se o osobu TGM. Proč je to nesmysl?

Lidi, kteří se v době první republiky pohybovali kolem filmu, nazýváme tzv. bohémou. Představujeme si je na opulentních večírcích, v krásných šatech a drahých autech. Skutečnost byla ale složitější.

V roce 1944 bylo jasné, že kolem německého krku se stahuje smyčka. Nacisté se ale nehodlali vzdát a byli odhodlaní bojovat i v bezvýchodné situaci. V rámci příprav měly být na Moravě budovány zákopy…

Zoologické zahrady představují oblíbená místa rodinných výletů, byť hlavním důvodem jejich existence je ochrana přírody, vědecká a vzdělávací činnost. Chov exotických zvířat má ale dlouhou tradici.

Na osobu protektorátního prezidenta Háchy je dnes nahlíženo mnohem smířlivěji než v minulosti. Zatímco u Háchy je ale možné říct, že byl obětí okolností, u jeho tajemníka je omluva složitější.

Nedávno jsme zmiňovali osud Josefa Plojhara, kněze, který prakticky odevzdal „klíče od Československé strany lidové“ komunistům. Nebyl ale sám. Druhým zrádcem byl Alois Petr.

Na začátku roku 1996 se Česká republika, resp. její armáda, začlenila do své první mise pod velením NATO, byť ještě nebyla členem. Šlo o misi IFOR a čeští vojáci si v ní vybojovali uznání.

Tzv. černá smrt zasahovala v minulosti evropský kontinent opakovaně a měla schopnost uvrhnout kontinent do chaosu. V této souvislosti se často jako původci zmiňují krysí blechy. Tak to ale nebylo.

Slavné postavy minulosti se nutně nemusejí skrývat jen na bojišti. I bez válečných úspěchů se lze stát jedním z nejvýznamnějších šlechticů své doby, tedy druhé poloviny 16. století.

Tzv. pražské jaro zakončené srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy se stalo přelomovým obdobím v novodobých dějinách naší země. Při popisu tehdejších událostí nelze nezmínit postavu premiéra Černíka.

Historie protektorátu je na jedné straně plná hrdinských příběhů odbojářů, na straně druhé ale i příběhů zrady a kolaborace. Jeden se vymyká běžným měřítkům. Víte, co byla Svatováclavská rota?

Jan Šrámek má mezi českými a československými předsedy vlád specifické postavení. Své funkční období totiž strávil prakticky celé mimo republiku. Důležité je ale mluvit i o závěru jeho života.

Je známo, že slabá fyzická konstituce nijak nesouvisí se silou ducha. V naší době jsme měli jako důkaz třeba Stephena Hawkinga. V 18. století jím byl Josef Stepling, který se zapsal do naší historie.

Kdo byl muž známý „železný biskup“? Nekompromisní bojovník proti husitství a jeden z hlavních aktérů kostnického koncilu stál z většinového pohledu na „druhé straně“, pozornost si ale zaslouží.

Je obecně přijímanou představou, že dnešní politika je hrubší a agresivnější než v minulosti. Pohled na první republiku i Rakousko-Uhersko to ale nepotvrzuje. Poslanec Vilém Tierhier by mohl vyprávět.

Dnes je to samozřejmost, sňatek může uzavřít kdokoliv s kýmkoliv a otázka víry je čistě věcí volby. Pokud chce někdo církevní sňatek, nic mu v tom nebrání. A pokud ne, není problém. Ale v minulosti…

V roce 1918 se rozpadla monarchie, my si to samozřejmě spojujeme se vznikem samostatného Československa. Tímto rokem pro nás také přestala být zajímavá Habsburská dynastie. A to je škoda.

Tzv. pomlčkovou válku o název státu po roce 1989 mají mnozí z nás ještě v živé paměti. Už méně se ale ví, že šlo jen o další z mnoha kol zápasu o podobu jména společného státu Čechů a Slováků.

Psalo se 12. září 1944 a letecký poplach lidi z Kladna a okolí příliš nevylekal. Byli už zvyklí a Kladno nikdy cílem náletu nebylo. Přesto to tentokrát dopadlo všechno jinak. Zaúřadovala náhoda.

Naši představu o kultuře tzv. lovců mamutů zásadním způsobem ovlivnil Eduard Štorch. On sám je v tom nevinně, prostě pracoval se znalostmi své doby. Je ale na čase se od jeho vidění pravěku oprostit.

Povodně pro nás představují asi jediný pravidelně se opakující, a přitom závažný typ přírodní katastrofy. Sopky ani zemětřesení se nás prakticky netýkají, ale povodně dokážou napáchat obrovské škody.

Psal se rok 1648 a švédská armáda Hanse Christoffa Königsmarcka stála před zdmi Prahy. Nedávno si Švédové vylámali zuby na Brnu, v Praze si ale „spravili chuť“. A důsledky budeme pociťovat už navždy.

Byl leden 1977 a pražské letiště Ruzyně halila mlha. Bylo připraveno jeviště pro scénu z katastrofického filmu. Jen se štěstím se nezměnila v největší tragédii v dějinách Československých aerolinií.

Po středečních událostech je opět na místě věnovat se spíše aktuálnímu dění, samozřejmě i v kombinaci s historií. Ta se ve středu přepisovala a Česko by mělo být připravené na svoji roli v ní.

Olga Scheinpflugová je v obecném povědomí zapsána především jako manželka Karla Čapka. Její vlastní umělecká kariéra a morální integrita z ní ale činí postavu, která si zaslouží pozornost.