Česká historie

Pražské povstání začalo 5. května 1945 v šest hodin ráno památnou větou „Je právě sechs hodin.“ Tím, kdo jí do éteru pronesl, byl Zdeněk Mančal. Dnes se na něj neprávem trochu zapomíná.

Doba minulého režimu byla charakterizována zásadním rozporem mezi oficiální linií, podle níž panovala mezi lidmi všeobecná rovnost, a realitou. Němým svědkem tohoto rozporu je středisko Vystrkov.

Šestnáctý leden je z pohledu naší historie významným výročím. Značí totiž den, kdy se na Václavském náměstí upálil na protest proti nastupující apatii student Jan Palach. Proč právě tento způsob?

Zářijová mobilizace v roce 1938 je pravděpodobně největším národním vzepětím naší novodobé historie. Stále o ní ale panuje řada mýtů a nepřesností. Málo se ví, že šlo „jen“ o mobilizaci částečnou.

Rok 1975 byl u nás bohatý na významné události. Prezidentem se stal Gustáv Husák a televize začala vysílat barevně, otevřely se obchodní domy Kotva i Máj. V Brně je ale tento rok spojen s neštěstím.

Stavovské povstání z let 1618-1620 lze jistě chápat jako dobu národního vzepětí. Katastrofa, kterou skončilo, byla možná nevyhnutelná, rozhodně je ale pevně spojena se jménem Fridricha Falckého.

Pokud přijde řeč na vojenskou zpravodajskou činnost v prvorepublikovém Československu, většinou si asi vzpomeneme na Františka Moravce a jeho skupinu. Velmi kvalitní byl ale celý meziválečný systém.

České horolezectví patří dnes ke světové špičce a na nejvyšších vrcholech světa stanula řada českých sportovců, ať již profesionálních či amatérských. V letech 1968 a 1969 byla ale situace složitější.

Jméno Martin Dzúr dnes nepatří k nejznámějším. Je tomu tak i přesto, že se jednalo o jednoho z nejmocnějších mužů normalizačního Československa. Jeho cesta k moci byla ale lemovaná zradou.

Asi všichni, kdo stále pamatují dobu minulou, mají představu o tom, jak vypadala pionýrská organizace za normalizace. Její kořeny sahají ale až do doby první republiky, s níž si pionýry nespojujeme.

Kostel svatého Mikuláše na pražské Malé straně patří k symbolům hlavního města. Má za sebou dlouhou a zajímavou historii, jejíž nedílnou součástí je i období, kdy tento barokní skvost zneužívala StB.

Měsíc člověka inspiruje od samého počátku. Již naši dávní předci k němu nepochybně vzhlíželi a snažili se rozluštit jeho tajemství. Napadlo vás ale, co má Měsíc společného s Českem a Čechy? Dost.

Téma dnešního článku patří k těm, která se nečtou příliš příjemně. Je snadné ztotožnit se s heroickými činy našich předků a hrdě u toho říkat „my“. Ale co situace, které nejsou tak černobílé?

Žijeme v České republice, označujeme se za Čechy (Moravané prominou) a mluvíme češtinou. Celé to má ale malý háček: nikdo neví, kde se jméno Čech vlastně vzalo a jeho původní význam neznáme.

Ony „velké dějiny“ událostí z přelomu září a října 1938 jsou dostatečně známé. Na jejich pozadí se ale odvíjely osudy jednotlivých lidí. Jedním byl i Josef Navrátil, příslušník Stráže obrany státu.

Americký vojenský zásah ve Venezuele a únos jejího prezidenta Nicoláse Madura hýbou světovým děním. Má ale Venezuela něco společného i s Českou republikou? Odpověď zní: ano, má.

Když se vysloví jméno Göring, většinou si představíme Hermanna Göringa, člena nejužšího Hitlerova kruhu a jeho nástupce. S námi je ale spojen i jeho bratr Albert. Ten zločincem vůbec nebyl.

V roce 1917 byl u nás život hodně těžký. Válka trvala třetím rokem a nevyvíjela se pro Rakousko vůbec dobře. Ekonomicky na tom byla země stále hůř a lidem se nevyhýbaly ani další katastrofy.

Když v květnu 1945 začalo Pražské povstání, stáli povstalci před akutním problémem: jak čelit německým jednotkám, které disponovaly těžkými prostředky typu tanků. Odpovědí byly barikády i vlaky.

Dobu před první světovou válkou si většinou spojujeme s jinými věcmi než se zločinem, koneckonců jí říkáme „belle epoque“, tedy „krásná doba“. A přesto se zločiny děly, i ty vůbec nejhorší.

Ve svém projevu na Nový rok oznámil premiér Andrej Babiš mimo jiné i svůj záměr navrhnout 30. březen 1920 jako významný den, konkrétně „Den české vlajky“. Nezbývá než bezmocně kroutit hlavou.

První světovou válku vnímáme především prostřednictvím stovek pomníků v českých městech a vesnicích nebo dokumentů o hrůzách zákopové války. Válka ale zásadním způsobem zasáhla i do životů civilistů.

Nálety kobylek či sarančat si dnes spojujeme většinou s biblickým příběhem, případně s Afrikou. Příliš si neuvědomujeme, že se v minulosti děly i u nás. A i zde působily katastrofy doslova biblické.

Boj o samostatnost českého národa v době první světové války máme spojen se jmény Masaryka či Beneše, legiemi či s činností tzv. Maffie. Zajímavých příběhů z této doby je ale vícero.

Konec druhé světové války a osvobození Československa v květnu 1945 rozhodně neznamenaly konec násilí. Role se otočily a vražděni byli Němci. Recept na přijetí této kapitoly našich dějin zatím nemáme.

Když se řekne mobilizace v roce 1938, většina lidí si představí mobilizaci ze dne 23. září 1938. V tento den vstoupilo Československo do stavu branné pohotovosti. V jejím stínu zůstává květen 1938.

Češi se občas přou o to, která část naší moderní historie byla oním pověstným zlatým věkem. I když je to otázka dosti záludná a těžko na ní lze odpovědět s absolutní platností, lze se o to pokusit.

Prezidentské volby v roce 1935, které měly dát republice druhého prezidenta a nástupce Tomáše Garrigue Masaryka, byly ze zpětného pohledu velmi významné. Kdo se v nich postavil Edvardu Benešovi?

Je to dost možná jeden z nejsilnějších příběhů druhého odboje. V osobě Josefa Horáka se propojují příběhy našich statečných pilotů působících v řadách RAF s příběhem vyhlazení Lidic.

Rok 1937 byl jedním z nejhorších v historii první republiky. Vánoční poselství dvou velkých osobností tomu odpovídalo. Jejich apel světu zůstal bohužel nevyslyšen a brzy mělo být ještě hůř.

Nehody k železničnímu provozu patřily a patří. Většinou si je ale představujeme jako vykolejení nebo dokonce srážku dvou souprav. Na samém úsvitu železničního věku se u nás stala nehoda jiného typu.

Na druhou světovou válku dnes pohlížíme optikou, jenž je zkreslená časovým odstupem, který od ní máme. Špatně se nám dnes např. chápe, jak nesamozřejmá byla samotná obnova Československa.

Podle učebnic by se mohlo zdát, že konec druhé světové války byl zlomem, který v jednom okamžiku vyřešil všechny problémy. Zlo bylo potrestáno a dobro zvítězilo. Zlo ale nezmizelo a objevilo se nové.

Po uzavření mnichovské dohody prezident Edvard Beneš rezignoval a 22. října 1938 odletěl do exilu. Samotnou tuto cestu popsal ve svých pamětech jeho synovec Bohuš, který působil jako jeho tajemník.

Rok 1920 byl pro český sport mimořádně významný. Zrodila se totiž československá fotbalová reprezentace, která se hned dostala do finále Olympijských her. Ve statistikách ale utkání nenajdete.

Osud Bohumíra Podlezla je v naší historii bohužel obvyklý. Za Československo bojoval v legiích, zastupoval armádu až v Jižní Americe a za války se postavil nacismu. Komunisté mu to neodpustili.

Povodně byly a jsou přírodními katastrofami, které postihují naše území zcela pravidelně. Bez ohledu na naše snahy řeky spoutat, jejich ničivá síla se čas od času projeví. Jako třeba v roce 1342.

Bývalý americký prezident Ronald Reagan je v Česku a obecně v celé střední Evropě mimořádně oblíbený. Důvod je jasný: je považován za vítěze nad komunismem. V samotných USA je ale jeho obraz jiný.

Po únoru 1948, kdy se komunisté chopili moci, velmi rychle pochopili, jakou hrozbu by pro ně mohla představovat mladá generace. Zvláště pak ta z prostředí skautingu nebo katolických kruhů.

Rok 1918 máme spojený především s koncem první světové války a vznikem Československa. Jinými slovy, z našeho dnešního pohledu to byl tedy rok veskrze pozitivní. Ve skutečnosti to bylo o dost jinak.

Jedním z fenoménů spojených se 40. a 50. léty jsou i tzv. Stavby mládeže. O co konkrétně šlo, čí projekt to byl a jaká byla motivace pro jejich zavádění? Tento fenomén si zaslouží bližší pohled.

Jméno Revilliod u nás něco řekne asi jen málo lidem. Někteří jeho nositelé byli přitom pevně spojeni s českou historií. Patřili mezi ně totiž dva vnuci Tomáše Garrigue Masaryka. Oba ale zemřeli mladí.

Patří k těm pražským památkám, které sice nedosahují proslulosti Pražského hradu nebo Tančícího domu, přesto ale rozhodně stojí za pozornost a návštěvu. Bude to i příležitost opustit některé mýty.

V roce 1448 už byly husitské války minulostí, situace ale měla daleko k nějaké stabilitě. Albrecht Habsburský zemřel a nebylo tak úplně jasné, kdo v Čechách vládne. Do toho vstoupil Jiří z Poděbrad.

Vykonstruovaný politický proces s „vedením spikleneckého centra“ máme spojený především se jménem Rudolfa Slánského. I další popravení měli ale zajímavé osudy, třeba André Simone. Kdo to vlastně byl?

V neděli, 7. prosince 1941, zaútočila japonská letadla na hlavní základnu amerického tichomořského loďstva. O den později vystoupil prezident Roosevelt se slavným projevem a USA vstoupily do války.

Zní to jako nesmysl, přesto se ale podle všeho jedná o skutečnou kapitolu českého odboje za druhé světové války. Jak to tedy s onou československou ponorkou vlastně bylo?

Jen málokdo ovlivnil podobu naší země tak významně jako Edvard Beneš. Jako politik byl u nejvýznamnějších okamžiků moderní historie národa. Jinak, než jako politika, si ho většinou neumíme představit.

V druhé polovině 11. století se seldžuckým Turkům podařilo vyhnat Araby a ovládnout oblast Palestiny. To v konečném důsledku vedlo k vyhlášení první křížové výpravy, která měla dopady i na české země.

Druhou světovou válku máme pevně spojenou s obrazem vítězství Spojenců včetně Británie nad nacistickým Německem a militaristickým Japonskem. Skutečnost je ale o dost složitější a pro Brity temnější.

V prosinci 1939 přišli lidé v tehdejším „Protektorátu Čechy a Morava“ ke stromečku poprvé od březnového obsazení země nacistickými vojsky. Jak vypadaly Vánoce v této pochmurné atmosféře?

Král komiků, nejoblíbenější český herec, geniální komediant… to jsou některá ze slovních spojení, kterými je už desítky let označován Vlasta Burian. Vynikal ale i jako sportovec, a nejen fotbalista.

Když se mluví o tom, co dalo Československo světovému filmu, na přetřes se dostanou Oskarové úspěchy nebo genialita Karla Zemana. Často se přitom zapomíná na unikátní vynález jménem Kinoautomat.

Dolní Věstonice máme ve svém historickém povědomí spojené především s prehistorickou dobou lovců mamutů. Důležité děje se zde ale odehrávaly i poté. Třeba v roce 1619 zde proběhla významná bitva.

Jméno Přemysla Šámala je dnes známé méně, než by si zasloužilo. Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších osobností první republiky. Nás ale bude dnes zajímat osud jeho vnoučat, byť s jeho osobou souvisí.

V Československu se nesly Vánoce roku 1938 v hodně pochmurné atmosféře. Od Mnichova uběhlo jen čtvrt roku a atmosféra v zemi se zcela změnila. Na Boží hod potom zemřel Karel Čapek.

Rozdělení Československa na Česko a Slovensko proběhlo v takovém klidu, že to s povděkem kvitoval celý svět. Díky tomu nebyl s mezinárodním uznáním nových států problém. S jednou výjimkou.

Kdo by ho neznal? Student Benetka, který byl neprávem vyloučen z gymnázia v legendárním filmu Škola základ života, se zapsal do srdcí několika generací. Život jeho představitele byl fascinující.

Ani v době, kdy byla železná opona pevně utažena a hranice ve střední Evropě patřily k těm nejstřeženějším místům na světě, neztráceli lidé naději, že ji překonají a dočkají se vytoužené svobody.

Karel Čapek jako hostitel, prezident Masaryk jako prominentní host a další tehdejší celebrity coby osazenstvo silvestrovského večírku v roce 1926. Tahle party plnila přední stránky novin tři roky.