Česká psina

Její manžel se jmenuje Joaquín Guzmán Loera, ale svět ho zná pod přezdívkou El Chapo. Je malý a nevzdělaný a o víc než 30 let starší. Emma Coronel se do něj zamilovala jako sedmnáctiletá.

Příběh rakouských řádových sester obletěl celý svět. Osmdesátnice utekly z pečovatelského domu zpět do opuštěného kláštera, kam se s pomocí bývalých žáků a zámečníka nabouraly.

Neplatí vždy úměra – čím starší, tím moudřejší. Alespoň ne v každém ohledu. Pro někoho je to naopak – čím starší, tím rozdováděnější.

Maminka mé vnučky je Španělka, stejně jako její rodina. Já funguji jako podpora českých kořenů a ambasador našich tradic. S  dětskými písničkami jsem si ale trochu naběhla.

Může se to zdát jako dobrý nápad. Uniknout plískanicím, mrazu lezoucímu do kostí a břečce v ulicích. Taková myšlenka ale může být v případě Španělska velmi zrádná a realita krutá.

U nás se to asi stát nemůže, protože nemáme dva oficiální jazyky, a náš vztah k přistěhovalcům je také jiný. Ale představte si alespoň teoreticky, že byste se v Praze téměř nedomluvili česky.

Spojila je záliba v mladých děvčatech a pocit vlastní výjimečnosti. Rozdělil je velký skandál a prostopášná minulost. Ta již dohnala první dva z nich, třetí se zatím usilovně brání.

Jeffrey Epstein byl odsouzený finančník a pedofil. Nejenom bývalý princ Andrew, ale i Donald Trump a další významní muži ze světa politiky a obchodu jsou s Jeffrem Epsteinem spojováni.

Jmenuje se Karl Bushby a pochází z Anglie. Když vyrazil v roce 1998 na cestu, bylo mu 29 let. Až se příští rok po víc než 50 tisících ušlých kilometrech vrátí domů, bude mu 57 let.

Jeden z mužů je bývalý britský princ, druhý současný americký prezident. Přesto je spojuje víc než jen kontroverzní minulost a spojení s nenáviděným sexuálním predátorem.

Vlastnit nemovitost ve Španělsku a pronajímat ji, je jako hrát si s ohněm. Problém se týká zejména Barcelony, ale narazit můžete kdekoli v turisticky exponovaných oblastech Španělska.

Antoni Gaudí chtěl, aby se lidé dívali do nebes. A my budeme po mnoha generacích, které na jeho odkazu pracovaly, brzy svědky dokončení této unikátní a monumentální stavby.

Celý náš život není nic jiného než řada významných rozhodnutí. A tím nejdůležitějším z nich, které je neopravitelné, je výběr otce či matky našich dětí.

Socialismus je téma vděčné a věčné. Porovnávání života nyní a tenkrát je stále pro mnoho lidí vyhledávaným námětem, ať už z pohledu kritického či sentimentálního. Je to ale také téma únavné.

Prarodiče od nepaměti hrají zásadní roli ve vývoji dítěte nejenom tím, že je občas pohlídají. Babičky a dědečkové nejsou jen od toho, aby děti rozmazlovali, ale pomáhají i zachovávat rodinné tradice.

Evropa už není, co bývala. Stereotypní představy o jednotlivých národech přestávají platit a brzy zmizí úplně. I Čech může mít japonské jméno a být politikem. Proč by se Švéd nemohl jmenovat Hamza?

Lenost sice není výsostí mládí, ale je u něj viditelnější. Předpokládáme, že mladí lidé se budou hýbat dobrovolně, protože pohyb potřebují. Jsou plni energie a neposední. Měli by být.

Marbella je zřejmě nejluxusnější španělské město vyhledávané společenskou smetánkou z celého světa a její přístav Puerto Banús je něco jako francouzský Saint-Tropez. Jenom o dost dramatičtější.

Brzy uplyne rok od chvíle, kdy Isak Andic, zakladatel značky Mango a nejbohatší muž Katalánska se jměním 4.5 miliardy euro, zemřel po pádu ze skály. Policie případ nyní znovu otevřela.

Šachy jsou královská hra prospívající mysli, duševní aktivitě a soustředění se. A také jsou pravděpodobně jedním z důvodů Manolínovy neuvěřitelné mentální kondice. Tenhle pán jaksi zapomněl stárnout

Barcelona je populární město nejenom pro turisty, ale i pro ty, kteří se rozhodnou zde žít. Uchváceni plážemi, architekturou a dobrým jídlem chtějí žít v ráji. Ráj je to ale jenom na pohled.

Důchodový věk vrátíme, slibují strany skládající vládu. Mladí tak budou muset vydělat přes 100 miliard ročně navíc. To jim opravdu chceme udělat? Jinými slovy po nás potopa.

Ani v devadesáti nemusí končit život a iluze. Někteří staříci dokonce hledají lásku a seznamují se před televizními kamerami. A podívaná je to v mnoha ohledech neuvěřitelná.

Když se někde ocitnete omylem, můžete přijít na věci netušené a rozšířit si obzor. Ne všechno, na co jsme zvyklí, bývá jediná správná cesta. Vegan ze mě určitě nebude, ale klidně si k nim zase skočím.

Nad grizzlym by prý vyhrálo holýma rukama 6 procent Američanů . Dokonce 8 procent jich věří, že by přeprali lva, slona nebo gorilu. Na krysu by si přitom ale celá čtvrtina z nich vůbec netroufla.

Každý národ má své stereotypy a ten o nás Češích říká, že jsme studení a neurvalí. Nejenom vůči cizincům, protože prý je z bůhvíjakého důvodu nemáme rádi, ale překvapivě i sami k sobě navzájem.

Nelze si toho nevšimnout. Španělské staré dámy vypadají jinak než české stařenky. Dbají o sebe, jsou elegantní a budí respekt. Dámy nad sedmdesát se pořád ještě chtějí líbit a hlavně si samy sebe váží.

Představa, že se někdo cizí usadí ve vašem domově je sama o sobě nepředstavitelná. Ale že s tím mnoho nezmůžete, je strašidelné. Ve Španělsku je to bohužel každodenní realita

I český občan, který žije trvale v zahraničí, má legální právo účastnit se parlamentních voleb a ovlivňovat budoucnost své původní země. Má k tomu ale také právo morální?

Znali nás ještě předtím, než přišly povinnosti, kariéry, hypotéky, děti nebo nepovedená manželství. Připomínají nám, odkud pocházíme a kým jsme byli, než jsme se stali tak komplikovanými.

Překročit stovku nemusí nutně znamenat ztrátu pohyblivosti, kognitivních funkcí a čekání na smrt. Alespoň tak to dokazují španělští staříci a stařenky. Jaké je jejich tajemství?

Mezi námi je tolik nenávistných lidí, kteří ostatním diktují, jak mají žít, že se šíření falešné morálky stává naším národním rysem.

Typické manželství v západní kultuře znamená svazek jednoho muže a jedné ženy současně. Potřeba více žen nebo mužů se obvykle praktikuje neveřejně jako mimomanželský vztah.

Každý stárneme jiným tempem, ale vrásky za to nemůžou. Věk spravedlivý není, zatímco stáří ano. Rozdíl je pouze v relevanci.

Nemají to vůbec jednoduché. Za krkem jim leží tíha celého nepoznaného světa, vlastní křehké duše a ze všech stran je dusí nároky okolí. Nejsou ani dětmi, ani dospělými.

Proč stále tolik lidí věří tomu, co se píše na sociálních sítích, a proč je tolik podvedených a okradených? Falešné profily, manipulované zprávy a jejich oběti.

Téma propasti mezi mladými a starými je oblíbeným námětem a není úhel, ze kterého by se na něj už někdo nepodíval. Přesto neustále vyvolává emoce a diskuse. Snad proto, že je tak univerzální a věčné.

Seznamování se v pozdějším věku je dobrodružnější, pravdivější a transparentnější. Už totiž víme, s kým máme tu čest. Když láska nepřijde, nevadí.

Jezdit firemním výtahem se pro mě stalo dobrodružstvím. Pozoruji nový svět a sama sobě kladu otázky. Nahlas bych si je vyslovit netroufla.

Netušila jsem, že trpím fóbií z řízení auta. Za volantem jsem projezdila půl světa a teď se za sebe stydím. Fóbie mi zkomplikovala život a nikdo mi nevěří.

O tom, že se role žen i mužů ve společnosti dramaticky a během relativně krátké doby změnila, není pochyb. Důsledkem je oboustranná zmatenost v očekávání.

V období vzdoru jsem se i já proti vlastní matce vymezovala. Vadilo mi na ní snad úplně všechno a nikdy jsem nechtěla být stejná jako ona. Vydrželo mi to až do její smrti.

Pohled na zamilované páry mě těší. Je milé vidět, že ze sebe nemohou spustit oči, drží se za ruce, objímají se a co chvíli se políbí. Jsou tu jeden pro druhého a celý svět jim může být ukradený.

Taky se vám zdá, že svět se směje méně než dřív? Přiznávám, že i já jdu s trendem a smích se mnou cloumá podstatně méně často než kdysi. Je to dobou? Okolnostmi? Nebo snad věkem?

V pomyslném žebříčku veřejné hanby vedou na celé čáře ženy nad padesát. Proč? Protože my ženy rády střílíme do vlastního hnízda, místo abychom držely pospolu.

Londýnské metro, kterému se říká Tube, se pyšní nejenom svým prvenstvím jako nejstarší podzemka na světě, ale také se k němu váže nejvíc strašidelných historek.

Plavková sezóna je v plném proudu – a s ním i věčné téma jednodílných versus dvoudílných plavek. Předmětem nekončících debat nejsou těla jako taková, nýbrž těla postarších dam.

Málokdo si troufne vmést ženě do očí, že výrazně přibrala a měla by zhubnout. Je to nevychované a nepřijatelné. Zato komentáře, že je nějak moc hubená a měla by přibrat, si mnoho lidí neodpustí. Proč?

Do jisté míry jim patří můj obdiv. Vybojovat si své místo na výsluní, byť by toto výsluní bylo velmi kontroverzní a ostudné, totiž vyžaduje velmi otrlý charakter a ten jen tak někdo nemá.

Při návštěvě Španělska si nelze nevšimnout nevídaného množství zamřížovaných oken. Je zde vyšší kriminalita než jinde v Evropě, nebo jsou Španělé tak trochu paranoidní? Ani jedno, ani druhé.

Roboty v zákaznickém servisu považuji za nevychovance. Někteří z nich totiž nestoudně zavěsí, když vám dobře nerozumí nebo neznají odpověď. A křičte na robota. Ani pohádat se s ním nelze

Běh s býky se koná každý rok v červenci ve španělské Pamploně při oslavách svátku Svatého Fermína. Trvá maximálně čtyři minuty a je to pravděpodobně nejkontroverznější závod světa.

Můžeme nad tím kroutit hlavou jak chceme, ale stále je mezi námi až příliš mnoho lidí, kteří uvěří neuvěřitelnému. Stačí jim zahrát na tu správnou zranitelnou strunu.

Ilegální imigrace je pro většinu evropských zemí velkým problémem, který my pozorujeme pouze z dálky. Čechy nejsou pro mimoevropské uprchlíky zemí snů. Ani vstupní, ani cílovou.

Děti pocházející z jazykově smíšených manželství vstupují do života s jednou praktickou výhodou.

Někoho články a úvahy na téma starých lidí pobuřují, jiný nad nimi souhlasně kýve hlavou. Komentářů ke starším spoluobčanům je ale ve veřejném prostoru víc, než se sluší. A proč vlastně?

Je to čím dál horší a lepšit se to asi už nebude. Číhají na každém rohu. Posílají lživé zprávy, emaily, zakládají falešné profily na sociálních sítích a seznamkách a vytvářejí podvodné online obchody.

Roztomilé, infantilní nebo neuctivé? Proč používáme tolik zdrobnělin i ve veřejném životě? Chceme tím snad dotyčnému něco naznačit? Takhle se přece mluví s dětmi, ne s dospělým zákazníkem.

Většina z nás o tom často nepřemýšlí, pokud vůbec. Chceme se cítit pohodlně, mít na sobě něco praktického, vhodného a líbit se samy sobě. Nad tím, co vyzařujeme, už se příliš nezamýšlíme.

Že jsem přistála v Praze, a ne třeba v Barceloně, Londýně nebo Miláně, mi bylo jasné hned v příletové hale. Na některé naše kulturní zvláštnosti jsem už zapomněla a zapomnění to bylo milosrdné.