Paměť národa

Za války rodina Ludmily Krystyníkové pomáhala partyzánům a před střelbou se ukrývala ve sklepě. Ani konec války jim však nepřinesl klid. Komunisté Bartoškovým vzali statek, otce uvěznili a Ludmile uzavřeli cestu k dalšímu studiu.

Začínal jako instalatér. Na psychologii se přihlásil z hecu, aby své přítelkyni dokázal, že ji vystuduje „s prstem v nose“. Po revoluci pomáhal prosadit substituční léčbu. „Kritizovali nás, že jsme vlastně distributoři drog,“ vzpomíná Ivan Douda.

„Jak zahustit na poézii / fakt že za dvacet třicet padesát let / já plamen proměním se v popel?“ napsal Milan Ohnisko v básni z roku 1995. Jeho verše se ani po letech neproměnily v popel navzdory tomu, že 3. září přišla nečekaná zpráva o smrti jejich autora.

V odlehlé chatě na Vřesové studánce se po srpnové okupaci 1968 ukrývala Věra Čáslavská. Místo kladiny měla kládu. I v horách se připravovala na olympijské hry v Mexiku, odkud přivezla čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile.

Slova z nalezeného milostného památníčku přežila válku i více než osm desetiletí. Víme, komu byla určena. Dodnes však neznáme jméno dívky, která je psala. Pátrání po autorce začíná ve válečných Holicích, odpověď ale možná leží úplně jinde.

Čeněk Havel uprchl z nacistického vězení, odmítl prozradit své spolupracovníky a skončil na popravišti. Jeho třináctiletá dcera v sobě po válce objevila něco, za co se celý život styděla.

Tvrz Hanička v Orlických horách vypráví dva příběhy. Nejprve měla bránit Československo před německým útokem a za studené války se pak pod zemí budovalo tajné zázemí pro přežití státu v jaderné válce. Jakou roli hraje Hanička v obraně země dnes?

Čtrnáctiletá Elefteria Vlachopulu utekla během řecké občanské války z rodné vesnice do Jugoslávie. Myslela si, že se za čtrnáct dní vrátí. Místo toho našla nový domov v Československu a s matkou se znovu setkala až po třinácti letech.

První den školy zůstává v paměti jako den plný těšení se, zvědavosti i obav. Ve vzpomínkách pamětníků do něj však často zasahují i dramatické zvraty doby. Připomínají zmizení židovských spolužáků, portrét Stalina na stěně nebo nápis Pravda vítězí na školní tabuli.

Socha anděla s ulomeným křídlem, spojovaná s písní Karla Kryla, se 21. srpna, v den výročí invaze, symbolicky vrátila do kostela v Ostrově nad Ohří. Zůstává poškozená jako připomínka devastace Sudet. Její osud mohl podle řady indicií inspirovat píseň Anděl.

Josef František byl stíhacím esem bitvy o Británii. Mimo okruh znalců historie druhé světové války je však neprávem zapomenutý a známější je v Polsku než doma. Změnit se to pokouší film Osamělý vlk, který právě vstupuje do kin.

Vypnutá elektřina, stržené troleje, jiný nákladní vlak v cestě, vyhaslá parní lokomotiva. Tak železničáři v srpnu 1968 zdržovali vlak TX se sovětskou rušičkou. Trasou od Olomouce k Praze se vlekl tři a půl dne.

Jana Šmídová, rozená Weinerová, pracovala roku 1968 jako brigádnice v zahraničním vysílání Československého rozhlasu. Měla přístup ke zprávám západních agentur. Sovětská okupace pro ni přesto znamenala šok: „Jen pomalu nám docházelo, že budeme žít v temné době.“

Fotografie zachycující postřelenou ženu před rozhlasem zůstávala půl století bez informace o jménu oběti. Osud vedle ležícího zraněného muže je dodnes neznámý. Pozná ho někdo?

Židovská dívka z Volyně Mindla Švarcová přežila holocaust díky manželům Bohatým, kteří se jí ujali po útěku z ghetta a čtyři roky ji ukrývali ve svém domě. V roce 2015 jim bylo in memoriam uděleno ocenění Spravedlivý mezi národy.

Být aristokratem v Československu roku 1948, když se čerstvě chopili moci komunisté, znamenalo mít na čele namalovaný terč. Hrabě Jan Podstatzky-Lichtenstein vzpomíná, jak s matkou a sourozenci prchal ze země ve vagónu s dobytkem.

Hana Sternlicht přežila Osvětim i Mauthausen. Do milovaných Holic, kde byla až do deportace doma, se po válce vrátila jen nakrátko. Nikdo tam na ni už nečekal. Na město ale dodnes vzpomíná a těší se, že se tam znovu podívá.

Pavel Vinter a Jitka Šnircová se v době dospívání stali nepřímými svědky vraždy svého otce. Trauma z této události těžce poznamenalo jejich další život i rodinné vztahy. Pravděpodobný pachatel ale unikl trestu.

Při příležitosti blížícího se výročí Post Bellum a Paměti národa se jeden z našich služebně nejstarších kolegů v osobně laděném textu ohlíží za svou misí správce sbírky vyprávěných příběhů.

Obloha jí dávala pocit svobody, víra oporu a pomoc druhým nový smysl života. Příběh Ludmily Soltysiakové ukazuje, že věk nemusí bránit novým výzvám, radosti ani touze být užitečná.

Starý sešit přežil válku, komunismus i desetiletí zapomnění. Když jej František Trost otevřel, našel v něm básně i příběh, který téměř zmizel z rodinné paměti. Může po více než osmdesáti letech několik stránek papíru prozradit, kdo byla jejich autorka?

„Ne každý, kdo zažil boj ve válce, trpí posttraumatickou stresovou poruchou,“ říká lvovský psycholog Andrij Sydorenko. Podle jeho kolegyně Olhy Sydorenko jsou Ukrajinci ve skutečnosti silnější než před válkou, protože vědí, za co bojují.

Festival Pavlův Studenec ožívá připomíná zaniklou vesnici na česko-německé hranici i osudy jejích obyvatel. Matouše Horáčka zasáhlo také setkání s mužem, jehož praděda po válce umlátili čeští pohraničníci. Spolek dnes oživuje paměť i dalších míst Tachovska.

František Kotas vyrůstal za druhé světové války. Jako osmiletý zažil výbuch granátu ve školní třídě, při němž zemřeli tři spolužáci. Později se stal svědkem násilí provázejícího osvobození a poválečné účtování s Němci.

Josef Vavřín se narodil 19. dubna 1927 v Dolní Bečvě. Dětství prožil v osadě Kamenná vysoko nad obcí. V chalupě bez elektřiny a tekoucí vody se svítilo petrolejkou, voda se nosila z potoka a cesta do školy znamenala několik kilometrů chůze lesem.

Henleinovo čestné občanství znovu rozdělilo Králíky. Spor však není jen o jedno jméno: otevírá otázku, jak má demokratická společnost nakládat s poctami udělenými představitelům totalitních režimů. Existuje společný přístup?

U Nové Vísky leží hrob čtyř německých sedláků, které Češi v červnu 1945 zastřelili. Karlovarská pobočka Paměti národa pomohla zjistit jejich jména a ověřit místo hrobu. Díky spolupráci s Rotary Clubem Karlovy Vary je dnes připomíná skleněný kříž.

Rodina Novákova hospodařila na statku v Loukově po několik generací. Komunistickému režimu stačila mnohem kratší doba na to, aby zlikvidoval prosperující hospodářství a poznamenal životy jeho majitelů.

Třicet let po rozpadu SSSR zněla od Lvova po Vladivostok stejná hudba a původ interpretů nikoho nezajímal. Únor 2022 vše změnil: někteří zpěváci se chopili zbraní, ze starých písní se staly válečné hymny a z kolegů nepřátelé.

V karlovarské Grafii vznikaly noviny, brožury a statisíce letáků určených pro odpůrce nacismu v Německu. Příběh téměř zapomenutého centra exilové sociální demokracie připomíná i jeho někdejší pracovnice Olga Sipplová.

„V dopisech mě oslovovala ‚souspiklenko‘,“ vzpomíná Jana Hradilková na Jiřinu Šiklovou. Poznaly se roku 1991, kdy v bytě disidentky a socioložky vznikaly první české feministické projekty. Dnes Hradilková pečuje o její odkaz prostřednictvím projektu Jiřineum.

Pamětní deska na bývalé mučírně v Kapucínské ulici na Hradčanech podle kritiků nepřesně připomíná oběti komunistického násilí a místo působí nedůstojně. Iniciativa Zapomenutý 3. odboj usiluje o změnu.

Paměť národa má za sebou řadu komiksových titulů. Na několika z nich se podílel dokumentarista Jan Blažek, který teď s kolegy připravuje pět příběhů spojených s Chartou 77. V rozhovoru přibližuje svou tvůrčí cestu.

Josef Vaníček byl po roce 1948 odsouzen za velezradu a špionáž. V Leopoldově zemřel v září 1958 při pokusu o útěk. Jeho dcera Marie Ryšavá desítky let věřila, že otec zemřel po pracovním úrazu, tvrdili jí to. Pravdu se dozvěděla až po roce 1989.

Dětství Zdeňky Uhříčkové poznamenalo zatčení otce za odbojovou činnost, válečné nálety, likvidace židovské komunity v Uherském Brodě i poválečné křivdy. Otec, který se postavil nacistům, se po roce 1948 stal nepohodlným i komunistům.

Když gestapo v roce 1944 v Bratislavě odvádělo matku, byly Drahomíře čtyři roky. Děti poté rozdělili do dětských domovů. Matce trvalo několik měsíců, než je po válce vypátrala. Otec, velitel rozvědky 1. partyzánské brigády Jana Žižky, věznění gestapem nepřežil.

Německý polní četník podle svědectví leží zahrabaný na lesním pozemku ve Vrchotových Janovicích. Tamní rodák Karel Kahoun (1939) zavedl Paměť národa do míst, kde vídal březový kříž se zavěšenou přilbou. Obětí měl být muž, který nezištně varoval Čechy udané gestapu.

Dětství Zdeňka Hájka v Uherském Hradišti utvářela válka i poválečné změny, které zasáhly každodenní život celé rodiny. Okupaci, osvobození i první léta po roce 1945 tehdy vnímal dětským pohledem.

Pobyt v Československu změnil jejich životy, každého však jinak. Budoucí disident, pravoslavný duchovní i podnikatelka spojení se sovětskou přítomností vzpomínají na stejnou zemi. Jejich osudy odhalují rozdílné pohledy na Československo i Rusko.

Za čtení knih, kritická slova či domnělé sympatie ke komunismu hrozilo na Tchaj-wanu vězení i smrt. Pět nových svědectví zachycuje příběhy lidí, kteří přežili období Bílého teroru mezi lety 1949 a 1987.

Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt je z české debaty o křivdách z minulosti nadšený. Sudetoněmecký den přiblížil Čechy a sudetské Němce ke smíření, pochvaluje si. A z protestů si nic nedělá, byly marginální a jejich účastníci zaostalí.

Od narození vizionáře a nejúspěšnějšího českého podnikatele Tomáše Bati uplynulo sice přes 150 let, z jeho návodu na překonání hospodářské krize ovšem můžeme čerpat i dnes.

Nešlo o velkou politiku ani manifesty. Šlo o kytary, dlouhé rozhovory a vůli neztratit svobodu v době normalizace. Na ostrůvcích svobody tak vznikaly nové světy. Vznikl i kolem Karla „Cary“ Novotného a dodnes ho připomíná velmi autentický Přeloučský román.

Publikace 100 let paměti východních Čech přináší svědectví lidí, kterým totalita změnila život. Vypráví o židovském chlapci, jenž v Terezíně našel osudovou lásku, i o ženě, které komunistický režim vzal milovaného muže.

Jako malá za války vítala letadla máváním, brzy ale poznala jejich ničivou sílu. Jarmila Kovařčíková v dětství prožila strach z bombardování, odboj v rodině i zatčení otce gestapem.

S pár věcmi v kufru odcházeli do neznáma. Sudetští Němci z východních Čech popisují vysídlení, první roky v Německu i pocit, že člověk může mít dva domovy. A na ten původní nikdy nezapomene…

Patřila mezi první ženy v české advokacii. Za války vedla kancelář místo vězněného manžela, starala se o děti i pronásledované příbuzné a po únoru 1948 sama čelila ponižování a zákazům komunistického režimu.

Zbyněk Janovský a Mirko Juna zažili zákazy Junáka za nacismu i komunismu, okupaci v roce 1968 i zájem StB. Přesto u skautingu zůstali celý život a po roce 1989 pomáhali obnovit oddíly v Jilemnici a okolí.

Nacisté ohrozili členy jeho rodiny na životě, komunisté je připravili o majetek. V roce 1989 se pak podílel na založení Občanského fóra v ČSAD Mohelnice a ve Vranové Lhotě, kde se po revoluci stal starostou a provázel obec prvními lety svobody.

Její tatínek byl pilotem, ona sama později pracovala v aerolinkách. Mnoho klíčových okamžiků jejího života ji propojilo s letectvím a létáním. Letos 22. dubna pětadevadesátiletá Dagmar Hamšíková vyrazila na svou nejdelší, poslední cestu – tentokrát bez letenky.

Historie se opakuje. Tohle pravdivé klišé opět a znovu ukazuje film Dva prokurátoři. Paralely mezi režimem v Sovětském svazu roku 1937 a současným Ruskem jsou do očí bijící. Varování je nicméně asi příliš uměřené a pro konzumenta hollywoodských trháků nevýrazné.

Posledních 81 let paní Hermanová přichází položit květinu k pomníku svého otce. My jsme se pokusili zjistit, kdo ho v květnu 1945 udal. Archivní stopy vedou ke konkrétnímu četníkovi, jistotu ale nepřinášejí.

Na pomezí pražských Vinohrad, Žižkova a Strašnic se nachází Hagibor. Území původně vlastnila židovská obec a za protektorátu se stalo jedním z posledních míst, kde se židovské děti mohly scházet, hrát si a sportovat. Zasloužil se o to zejména Fredy Hirsch.

Richard Julius Nemčok nenáviděl komunisty od mládí. Věděl, že jim nechce nikdy sloužit, a dvakrát kvůli tomu skončil ve vězení. Do třetice se rozhodl utéct. Bez plánu a s velkým štěstím se dostal až do Francie. Vrátil se hned v prosinci 1989 do „smradlavé“ země.

Byl filozofem, pedagogem a respektovaným intelektuálem, mimo jiné byl i členem expertní rady Gymnázia Paměti národa. Ve veřejném prostoru působil jako výrazná osobnost propojující akademické prostředí s občanskou společností.

V říjnu 2022 odjel na Ukrajinu, kde zásoboval lidi u fronty. A dva a půl roku poté na auto anglického dobrovolníka Eddyho Scotta zaútočil ruský dron – připravil ho o ruku i nohu. Eddy už předtím přijal Ukrajinu za svůj domov a teď pracuje na rehabilitační klinice.

Pavel Zajíček šokoval normalizační režim svou nihilistickou a provokativní poezií, která ho dostala do popředí československého undergroundu. I do vězení… Od jeho narození 15. dubna 1951 letos uplynulo 75 let.

Její život ovlivnilo otcovo vystoupení z KSČ i její podpis Charty 77. Z premiantky se stala disidentkou bez dokončené školy. Za „křivé“ svědectví skončila ve vězení, v polovině trestu šla domů – byla těhotná. Díky chytře získané milosti se do vězení už nevrátila.

Za druhé světové války pomáhal protinacistickému odboji a podporoval pronásledované. Po roce 1948 se sám stal obětí komunistické perzekuce a skončil ve vězení. Svým osudem prokázal pevnost charakteru. A ovšem bohužel i cenu, kterou za ni musel zaplatit.

Popularizátor architektury a filantrop ze zapadlého kraje upozorňují, že podoba měst a vesnic odráží charakter společnosti. Můžeme tu podobu ovlivňovat? Jaká je role zadavatelů a architektů, kdo vlastně rozhoduje a jaký vliv na veřejný prostor mají místní komunity?