Květy

I po více jak půlstoletí, jež uplynulo ve znamení zločinnosti stále troufalejší, důmyslnější i bizarnější, zůstává únos Patty Hearstové jedním z nejpodivnějších případů, jaké kdy americká FBI řešila. Případ únosu dívky z nejvyšších vrstev společnosti, která se z oběti proměnila ve veřejného nepřítele č. 1, nepřestává budit stejný zájem a bezmezný údiv jako v letech 1974 a 1975, kdy půldruhého roku plnil média.

Rozmanitost není slabina, ale bohatství. To se snaží dokázat největší tahouni hračkářského průmyslu. Před pár dny se na pultech obchodů objevila panenka Barbie s autismem. Je tak dalším přírůstkem do řady panenek s handicapem. Již nyní existují panenky nevidomé, s Downovým syndromem, diabetem, protézami, vitiligem i na invalidním vozíku.

Když se v pozdním odpoledni v Alta Badia zavírají všechny vleky a lanovky, můžou si náruživí lyžaři při posledním sjezdu dne – stejně jako ti, kteří si už dávno dávají aperol na terase restaurací v údolí – užít zapadajícím sluncem růžově zbarvené skalnaté štíty Dolomit. Nádherná podvečerní i ranní podívaná se jmenuje Enrosadira.

Proč i zdánlivě zdravé jídlo nemusí být vůbec prospěšné? O tom jsme si povídali s nutriční terapeutkou Kateřinou Šimkovou, zakladatelkou iniciativy Zdravé stravování. Také nám vysvětlila, že náhražky cukru nebývají žádná výhra a dopřát si jednou za čas klasickou svíčkovou s knedlíkem nemusí být na škodu…

Rok 1978 byl bohatý na události. Jako třetí země světa se můžeme chlubit kosmonautem. Vladimír Remek byl typickým produktem federace, otec byl Slovák, maminka Češka. Ale přišly i smutnější události: Zemřel novinář Peroutka a tři kolotočáři unesli autobus. V tom roce se také narodilo první dítě ze zkumavky. Inu, pokrok nezastavíš.

Zima umí být kouzelná. Stačí objevit její krásy. Až pohádkové umění z ledu vytváří každoročně ledoví sochaři v Moravskoslezských Beskydech. I letos od poloviny ledna ožijí Pustevny ledovými sochami.

Zatímco se Praha roku 1985 připravuje na spartakiádu, v ulicích řádí šestnáctiletý predátor. Nenápadný učeň s IQ 125 se stal nejmladším sériovým vrahem v zemi. Jednu z největších kriminálních kauz československé historie připomíná i nová televizní série Metoda Markovič: Straka na platformě Oneplay.

Rok sice před pár dny změnil svůj letopočet, ale zima je v našich končinách ještě na několik příštích týdnů pevně usazená. Vy přesto cítíte, že potřebujete – byť třeba jen na pár dnů – „změnit vzduch“. Zimní dovolená je vaše šance, zbývá jen rozhodnutí, jestli za sněhem, teplem nebo krásami přírody.

Známe ho ze 70. let z televize. Tygr z Mompračemu, pohledný a odvážný bojovník proti bezpráví v daleké Malajsii. Hrdinu z televizních obrazovek Sandokana ztvárnil indický herec Kabir Bedi, kterému je 16. ledna 80 let. Má silnou emocionální vazbu i na Českou republiku, v dětství o něj v Indii pečovala česká rodina.

Do začátku ZOH v Itálii zbývají tři týdny, tak je nejvyšší čas vyzkoušet znalosti z olympijské historie i současnosti. A jak už bývá zaběhnutým zvykem, sportovní otázky nebudou v naší kvízové nabídce samy.

Pryč jsou doby, kdy Češi během pochůzek městem zhltli tlačenku či klobásu v bufetu „na stojáka“ a k nedělnímu obědu vyžadovali kachnu s knedlíkem a pivo. Tuzemská gastronomie prochází proměnou: Od těžkých jídel k lehkosti, autenticitě a respektu k surovinám.

Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. V případě publicisty, Vladimíra Škutiny, který by se dnes dožil 95 let, to platí měrou vrchovatou. Dvakrát byl vězněný, přibližně v polovině druhého trestu podepsal spolupráci s StB. Jaký byl život muže, který na jeho předčasném konci mnohých svých činů litoval?

Zločinu zasvětil celý život. Ve vězení byl dvaačtyřicet let, na svobodě spáchal snad všechny trestné činy – nikdy však neublížil dětem ani starým lidem. Byl gangsterem ze staré školy, britským národním pokladem a nad jeho hrobem řečnil dojatý kněz. Co víc si chlapec z nuzných poměrů mohl přát?

Bolest zad nebo ztuhlé klouby nás často zastihnou v tu nejméně vhodnou chvíli. Než sáhnete do lékárničky pro růžovou pilulku, zkuste se na chvíli zastavit a využít to, co lidé znali po staletí. Horké bylinkové obklady nejsou jen „babskou radou“.

Strach je prapůvodní instinkt, reakce na vnímané hrozby a nebezpečí. Jde o vrozený mechanismus, který nám pomáhá přežít v nebezpečných situacích. Pokud je přílišný, může být pro některé lidi až ochromující. Existují ale i tací, kteří ho nikdy v životě nezažili, nebo už nezažijí.

S dětmi jsem byla doma šest let a po skončení mateřské bylo nezbytné hledat si práci. Nakonec jsem skončila s prachovkou, vysavačem a mopem.

Když vyrazíte na hory, nechcete jen sprint za další panoramatickou fotkou. Chcete to vzít tentokrát pomalu, s pořádným prožitkem? Vychutnat si pomalé pečení borůvkového koláče a společné posezení u ohně po túře? Možná ani nevíte, že tahle touha a přání je aktuálně dost trendy a má i své označení – slow travel.

Myslíte si, že přátelství je výsadou lidí? Kdepak, funguje i ve světě zvířat. A nemusíme kvůli němu někam do exotiky, ale doslova na louku za barákem či na nejbližší farmu, kde chovají krávy. Stračeny totiž přátelství potřebují ke svému zdraví a potažmo i produkci mléka.

Londýn, 8. června 1946. Schyluje se k mezinárodní ostudě, která po desetiletí potřísní britský štít a nikdy se ji nepodaří zcela smýt. Před Buckinghamským palácem pochodují před zraky královské rodiny vojáci všech zemí, kteří bojovali po boku Británie a přispěli k vítězství. Všech – kromě Poláků.

Někteří herci hrají role. Alan Rickman je vlastnil. Ať byl padouch, profesor nebo zlomený manžel, pokaždé působil, jako by měl v kapse kromě scénáře i vaše tajemství. A ještě u toho vypadal, že ho to vlastně trochu obtěžuje.

Už čtyři desetiletí se vyhřívají na hudební scéně a pořád neztratily nic ze svého lesku, chytlavosti a popularity. Vydejte se s námi na malou procházku hity, které mají ve svém rodném listě rok 1986.

Faye Dunawayová je důkaz, že Hollywood kdysi uměl vyrábět hvězdy, které se neprodávají úsměvem, ale pohledem, co vás rozloží na atomy. A ano, ta dáma s aristokratickým profilem má na kontě Oscara i pár legendárních showbyznysových bouří.

Thierry Sabine byl člověk, který se v poušti ztratil tak důkladně, až z toho vznikla nejznámější rallye světa. Někteří lidé v krizi zavolají psychologa. On radši vynalezl Dakar.

Česko od přelomu loňského a letošního roku zažívá zimu, jakou dlouho nepamatuje. K smutku všech, co toto ryzí mrazem praštící období milují, nyní přichází oteplení. To s sebou ale přináší především nebezpečnou ledovku. Jak dlouho obleva vydrží a přijde ještě zima s další sněhovou nadílkou?

Víc času než vražděním a znásilňováním pachatel strávil aranžováním těl svých obětí. Nikam nespěchal, a přitom si s gustem pochutnával. Ze scény, kterou z mrtvých vytvořil, vyzařovala atmosféra klidu a domácí pohody – až na to, že hlavy nezůstávaly vždy na svých místech a všude byly kaluže krve.

Teploty u nás v minulých dnech klesly trošku hlouběji pod nulu, na silnicích jsou kalamity a kdo může, ten raději ani nevychází. To v Jakutsku by si takového „chladu“ sotva všimli. Zima tady má totiž úplně jiné grády! Teploty běžně klesají pod minus 40 °C a v některých dnech přesahují i minus 60 °C.

Charta 77 a její Prohlášení má pro naši historii značný význam. Proto se u ní zastavíme. Kdo byli chartisté? Způsobili pád režimu v roce 1989? I na to jsem se zeptala historika Michala Stehlíka, ředitele Památníku národního písemnictví a spolutvůrce podcastu Přepište dějiny.

Patrick Dempsey je důkaz, že člověk může být zároveň hollywoodský fešák, seriálový idol a chlap, který si klidně po natáčení sedne do závodního auta. Letos mu je šedesát, což je zpráva, kterou část fanoušků zpracovává zhruba stejně těžce jako smrt seriálového McDreamyho.

Také patříte k těm, co v kuchyni rádi experimentují a zkoušejí nové chutě? Pak jsou exotické plody tím pravým zpestřením vašeho jídelníčku. Kromě nové chuti můžete, alespoň s prstem na mapě, objevit i nové kouty světa.

James Joyce byl ten typ spisovatele, který dokázal z jednoho obyčejného dne v Dublinu udělat literární vesmír. A byl také ten typ člověka, který utekl z rodného města, aby ho pak celý život znovu a znovu stavěl z vět, přesněji řečeno z vět, které se někdy chovaly jako labyrint.

Když se 4. září 1968 v centrále rozvědky StB roznesla zpráva, že z vídeňské rezidentury beze stopy zmizel major Ladislav Bittman, zavládlo zděšení. Bittman byl zkušený a prověřený zpravodajec, jeho šéfové nemohli uvěřit, že by „defektoval“, přeběhl k nepříteli. Nikdo před ním se toho neodvážil.

Upřímný vlastenec, který inovoval český pravopis podle Dobrovského a také muž s velkým tajemstvím. Jsou mu připisovány falzifikáty našich Rukopisů, konkrétně Rukopisu královédvorského. Jeho jméno je i na žulových deskách Národního muzea mezi dvaasedmdesáti jmény české historie.

Kirstie Alleyová nebyla jen herečka. Byla to chodící energie, která měla talent udělat z obyčejné věty hlášku, z obyčejné scény památný moment a z obyčejného seriálu něco, co se lidem zaryje do mozku na celý život. A taky uměla být pořádně divoká.

Cesta zasněženou krajinou je sice pohádka, ale v okamžiku se může stát noční můrou. Když v zimě sněží, prší a k ránu mrzne, je náledí na silnících prakticky jistota. Seznamte se proto s několika praktickými triky, díky nimž se svým plechovým miláčkem bezpečně dorazíte do cíle ve zdraví, bez nehod i bez zbytečných pokut.

Švýcarský pedagog a filosof a ,,otec sirotků". Vyzdvihoval vzdělání hlavou, rukou a srdcem a požadoval, aby každé dítě mělo stejné možnosti se vzdělávat. Jako humanista a fyziokrat usiloval o výchovu v korelaci s přírodou a prací v zemědělství, v mnohém navázal na francouzského osvícence Rousseaua.

Leden je měsíc, kdy se láme chleba i energie. Někdo vstává s chutí dobýt svět, jiný má problém dobýt aspoň rychlovarnou konvici. Hvězdy jasno říkají, kdo pojede jak motorová myš a kdo bude rád, že se dobelhá do února.

Asi nebude moc lidí, kteří rovnou od boku vystřelí, kdo byla Marie Provazníková. Přesto šlo o významnou osobnost předválečného Československa. Sokolka tělem i duší, která polovinu života prožila v rodné zemi a druhou ve Spojených státech. Dožila se stovky, zemřela 11. ledna 1991.

Když člověk sfoukne padesát svíček, často se dostaví zvláštní ticho. Děti jsou (doufejme) z domu, kariéra má své jasné obrysy a doma je najednou víc místa, než jsme byli zvyklí. Společnost nám sice podvědomě podsouvá, že bychom se měli začít „usazovat“, ale pravda je přesně opačná.

Jsou básníci, které čteme ve škole z povinnosti. A pak jsou tací, k nimž se člověk vrací sám od sebe. Jaroslav Seifert patří k těm druhým. Jeho verše nezní jako povel ani jako manifest, ale jako hlas, který se ozývá tiše, a přesto se nedá přeslechnout.

Už skutečnost, že domluvit termín pro rozhovor zabralo několik týdnů, dokazuje, že Marek Němec patří k nejvytíženějším českým hercům a režisérům. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a my mohli zasednout v zákulisí pražského Divadla Kalich.

Leden je ten zvláštní čas, kdy se svět tváří, že všechno začíná znovu, ale naše nálada o tom evidentně neví. Rána jsou temná, peněženky prázdné a trpělivost tenká asi jako slib, že letos už fakt začneme cvičit. A přesto se všichni tváříme, že je všechno v pohodě.

Jsou zpěvačky, které vás okouzlí technikou. A pak jsou takové, které vás rozloží na součástky, aniž by zvyšovaly hlas. Mary J. Blige patří k té druhé kategorii. Jakmile zazní její chraplavý, syrový tón, máte pocit, že vám někdo bez varování otevřel deník plný bolesti, vzteku, lásky i naděje.

Byli umělci, kteří trefili jednu dobu. A pak byl jeden, který dokázal mluvit ke všem dobám najednou. David Bowie nebyl jen hudebník, byl to způsob myšlení. Kdo ho poslouchal, pochopil, že jinakost není slabost, ale výsada.

Někteří lidé jako by se narodili s tím, že budou hrát víc životů najednou. Jeden na jevišti, druhý před kamerou, třetí doma u kuchyňského stolu a čtvrtý někde úplně jinde. Třeba v politice, v hospodě nebo v zákulisí divadla. Tomáš Töpfer k nim patří bez debat.

Spisovatel Sinclair Lewis zemřel 10. ledna 1951 v nedožitých 66 letech. Odmítl převzít Pulitzerovu cenu, tu Nobelovu už přijal. Aby taky ne, byl prvním Američanem, který ji za literaturu získal. Měl co říct a také to říkal, prostřednictvím svých knih i sám za sebe.

Manželka prezidenta Ludvíka Svobody za II. světové války pracovala v odboji. V pozici „první dámy“ na Pražském hradě byla velmi aktivní, obnovila některé části interiéru z doby Masaryka, starala se o venkovní úpravu hradních prostor, stala se iniciátorkou a zakladatelkou SOS vesniček. Život jí ale kromě váženého postavení přinesl i řadu bolestných ztrát.

Nový rok si žádá nové seriály. A jeden takový jsme pro vás připravili. Nazvali jsme ho „To byl zase rok“. Někdo z názvu cítí povzdech, jiný radostné zvolání. A tak to má být, vždyť i život je pestrý. Tak se pojďme postupně vydat po tuzemských i zahraničních událostech posledního půlstoletí. Začínáme rokem 1977.

Existují lidé, jejichž jméno se ztratí v čase, zatímco jejich slova žijí dál vlastním životem. Zpívají se na stadionech, při státních svátcích i ve chvílích, kdy společnost znovu hledá sama sebe. Přesně takový osud potkal autora textu slovenské hymny.

Poradce je zvláštní funkce. I řada českých polistopadových politiků využívala jejich služeb, aniž bylo jasné, co takový člověk vlastně dělá a kde, případně jak, své zkušenosti nabyl. Na počátku padesátých let minulého století mělo toto slovo zlověstný nádech a neslo s sebou bezpráví, násilí a smrt.

Když se řekne Martina Formanová, většina lidí si vybaví manželku velikána filmu, oscarového režiséra Miloše Formana. Tato čerstvá šedesátnice je přitom úspěšnou ženou, která si vlastní pílí, cílevědomostí a bez ztráty humoru dokázala vybudovat vlastní život i kariéru v cizí zemi.

V posledních letech zažívají boom lyofilizované potraviny, tedy mrazem sušené ovoce, maso, sýry, cukrovinky apod. Mají mnoho benefitů, ale rozhodně nejsou výkřikem poslední módy. Tato technologie sahá hluboko do minulosti.

Právě jsme v době masopustu, jehož nedílnou součástí je i pořádaní zabijaček. Tím jasně naznačujeme, že řezníci a masožravci budou mít v dnešním kvízu trochu výhodu.

F. L. Věk, Chalupáři, Dobrá voda, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto. Tyto televizní seriálové stálice má na svědomí jeden z nejvýraznějších českých režisérů. Dokázal vyprávět silné, ale i obyčejné příběhy s lidskostí a hlubokým pochopením pro charaktery svých hrdinů.

Její hlas zní, jako by byl vytesaný ze skla. Křehký, čistý, a přitom schopný rozřezat beton i svědomí posluchače. Joan Baezová nikdy nebyla jen zpěvačka. Byla morální kompas s kytarou, žena, která dokázala zpívat tak krásně, až to bylo nepohodlné.

Jeho skutečné jméno si pamatoval málokdo – pro diváky po celém světě byl Generálem Palečkem. Ze svého malého vzrůstu dokázal udělat přednost a vypracoval se v jednoho z nejznámějších varietních umělců své doby. Tleskali mu obyčejní lidé i pomazané hlavy. Získal si je svým šarmem a bezprostředností.

Pokud vám číslovky 6-7 (six seven) nic neříkají, tak asi nemáte na dohled nikoho z generace Alfa. Mládež, která je momentálně školou povinná, je těmito dvěma číslovkami doslova posedlá. A to v úplně globálním měřítku. Internetový mem 6-7 pobláznil mysl dětí doslova celého světa.

Nehrál krále, hrdiny ani svůdce s rozevlátými vlasy. Přesto jeho tvář zná skoro každý, kdo někdy po večeři zapnul televizi. Adolf Filip byl ten typ herce, který vstoupil do záběru nenápadně. Ale odešel jako herec, který zaujal replikou či zamával dějem.

Co víme o blbounovi nejapném? Kdyby nebyl vyhlazený dřív, než mohlo začít jeho pozorování, věděli bychom hodně. Takto se můžeme spíš jen domnívat. Z toho mála, co se dochovalo, je jedno jisté. Dronte mauricijský, jak zní jeho oficiální pojmenování, vůbec nebyl hloupý!

Možná to znáte. Máte před sebou talíř, který vypadá jako umělecké dílo, nebo zahradu posetou zamrzlými krůpějemi ranní rosy, ale když vytáhnete mobil a zmáčknete spoušť, výsledek je plochý, šedivý a bez života. Přitom moderní telefony mají čipy a čočky, o kterých se nám před deseti lety ani nesnilo.

Berlín už dávno není jen destinací techna a historie. Je to město, ve kterém se i vaří. Od legendárních kebabů po fine dining. Setkávají se zde kultury, chutě i nápady, které inspirují kuchaře a hosty celé Evropy. Budou i vás?