Květy

Lety prvních vzduchoplavců, kteří se z balonů dívali na svět pod sebou, byly sázkou do loterie. Pokud se ve výšce několika set metrů něco pokazilo, měli jen malou – pokud vůbec nějakou – šanci na přežití. Většina z nich to přijímala se stoickým klidem a odevzdávala se do vůle Boží. Až na jednoho.

Zatímco dříve si lidé v metru, autobusu či tramvaji četli, podřimovali či přemýšleli o tom, co je čeká, dnes je situace jiná. Stačí se rozhlédnout kolem sebe – každý druhý má hlavu skloněnou nad svým chytrým telefonem. Děláte to taky? A vadí vám pocit, že vás ostatní cestující šmírují? Nejste v tom sami.

Jaroslava Obermaierová je úkaz, který českému herectví dodává šťávu už pěkných pár desítek let. Tahle rodilá Pražačka přišla na svět 10. dubna 1946 a od té doby se v jejím životě střídaly vzestupy s pády tak rychle, že by z toho jeden dostal závrať.

Televizní soutěže patří historicky k těm vůbec nejoblíbenějším a nejsledovanějším pořadům na našich obrazovkách. Jak si některé momenty z nich pamatujete?

Představte si muže, který dorazil do divokých Tater s kufrem plným vědomostí a ambicí změnit skály v luxusní adresy. Gedeon Wilhelm Majunke nebyl žádný suchopárný projektant, ale vizionář, který pochopil, že i ta největší žulová stěna potřebuje občas trochu toho elegantního dřevěného dekoru.

Proč se najednou všichni kolem baví o levanduli? Tahle nenápadná bylinka ze Středomoří se stala hitem českých zahrad. Přežije sucho, odpudí škůdce, voní jak z filmů, a navíc nevyžaduje téměř žádnou péči. Co víc si může moderní zahradník přát?

Mít doma nejmodernější nábytek už nutně nemusí být trendy. I když jeho nabídka překypuje nápady, mnozí z nás zatoužili po něčem, co má příběh, patinu a tradici. Návrat do časů, kdy jsme díky osobitému funkcionalismu patřili ke světové designerské špičce, si přeje čím dál víc milovníků vytříbeného interiéru. Pokud máte doma třeba křeslo kombinující dřevo, čalounění a kovové trubky, možná vás překvapí, že nic netušíc sedíte na sběratelském trháku za desítky možná i stovky tisíc.

Zní to docela jednoduše. Přišel, vzal si do ruky ten kulatý „placatý nesmysl“ a mrštil s ním do pořádné dálky. Tak by se daly popsat začátky atletické kariéry Imricha Bugára. Tenhle hřmotný dobrák teď už bohužel bude „jenom“ nebeským diskobolem, protože 8. dubna 2026 v nedožitých 71 letech zemřel.

Symbolika návratu k Měsíci je velmi silná i pro nás Čechy. Eugene Cernan, poslední muž na Měsíci, měl československé kořeny a na svou misi vzal československou vlajku. Jeho matka se za svobodna jmenovala Rozálie Cihlářová a pocházela z jižních Čech, otcovi rodiče byli ze Slovenska.

V polovině 19. století se v salonech londýnské smetánky odehrával tichý, ale nesmírně drahý souboj. Zatímco aristokraté popíjeli čaj, v pozadí se v nově vybroušených vázách tísnily rostliny, jejichž cena často převyšovala roční plat průměrného dělníka. Řeč je o krásných a dekorativních orchidejích.

Vystoupal na vrchol hereckého umění a stal se Králem komiků. Jenže ti, kteří mu dříve nadšeně tleskali, ho se stejným zápalem později zatratili kvůli domnělé kolaboraci. Že se jí nedopustil, vyšlo najevo až po hercově smrti. Po sametové revoluci byl rehabilitován, pohřben se všemi poctami a oceněn.

Když se řekne sebepéče, většina z nás si představí vanilkovou svíčku, horkou koupel nebo třeba wellness víkend. Dobrý pocit však nevychází jen z času pro sebe. Přichází, když chráníme svoji energii. Místo nahodilých ezo věcí své hranice.

Charles Pierre Baudelaire je považován za prvního z řady tzv. prokletých básníků. Byl to buřič a dekadent. Jeho životní styl se podepsal na jeho zdraví. Onemocněl syfilidou a útěchu hledal v alkoholu a drogách. Jeho stěžejní sbírka Květy zla ve své době nevzbudila velký ohlas. Spíš naopak - po jejím vydání následovala soudní dohra a musel zaplatit pokutu.

Zatímco někteří z nás berou partnerovu večeři s bývalou spolužačkou s ledovým klidem anglického lorda, existují jedinci, pro které je i nevinný lajk na Instagramu jasným důkazem rozsáhlého spiknutí. Hvězdy některým znamením nadělily do výbavy detektivní lupu a vnitřní radar na nevěru.

Dopadli ho s mrtvolou v autě. V bytě našli fotografie svázaných a mučených mužů, kódovaný seznam naznačující dlouhou řadu vražd, krevní stopy i osobní předměty obětí. Kraft však vsadil na mlčení a zapírání – a obžalobě se vysmíval. Jak se ukázalo, byla to chytrá taktika, díky níž zůstal naživu.

Když se během března probudíme ze zimního spánku, tak v průběhu dubna v nás často začne krystalizovat touha po něčem novém. Není to jen něco nenápadného, jako touha po novém playlistu na Spotify. Je to touha po kontaktu, po lásce. Jaro tak ovlivňuje, jak milujeme, randíme a jak se ladíme na své vztahy.

Osud Ivety Bartošové připomíná jízdu na horské dráze, kde se výšiny popularity střídaly s prudkými pády do hlubin osobního zoufalství. Tato blonďatá ikona s hlasem jako zvon a duší křehkou jako porcelán dokázala pobláznit celé generace fanoušků, aniž by tušila, jakou cenu za to nakonec zaplatí.

Mejdan nebo chcete-li party v 90. letech měla své hity, bez kterých se to jednoduše neobešlo. Pojďte zavzpomínat, možná si většinu skladeb budete hned notovat. O tom, že vás donutí si aspoň podupávat do rytmu, totiž nepochybujeme.

Co kdyby vám někdo řekl, že existuje strategie tak ďábelská, že ji nenajdete ani v pohádkách? Japonští vědci právě odhalili, jak parazitická mravenčí královna chemicky zmanipuluje dělnice, aby rozsápaly vlastní matku – a pak jí s láskou sloužily jako nové královně. AI tvrdí, že takový příběh v literatuře neexistuje. Příroda ho ale píše každý den.

Narodit se roku 1873 do rodiny advokáta v Novém Jičíně zní jako začátek románu, ale pro Boženu Marii Zapletalovou to byla spíše jízdenka do světa škrobených límců a nekonečných čajových dýchánků. Maloměsto ji svíralo jako korzet, ze kterého se snažila uniknout skrze své první literární pokusy.

„To zas bude v alejích nablito!“ Hláška z komedie režiséra Jiřího Menzela Slavnosti sněženek, kterou jí vymyslel Bohumil Hrabal, zlidověla, ale vzpomínka na herečku, která ji pronesla, vybledla. Energická dáma zůstala ve stínu slavnějších kolegyň, jako byly Helena Růžičková nebo Míla Myslíková.

Jaro se rozjelo, na Velikonoce se nám ukázalo svou přívětivou tváří. Ranní ticho zasněžené krajiny vystřídaly sluneční paprsky, pestré vůně a zejména jemné trylky i výrazné melodie opeřenců. Zaposlouchat se do veselého zpěvu a na chvíli vydechnout může každý. Ale není to jen příjemná kulisa. Za ptačím zpěvem se skrývá mnohem více.

Dcera má tři děti, pracuje, je pořád unavená, a tak jí občas rupnou nervy. Pak na toho nejmladšího, pětiletého, někdy ječí jako matka z Erbenovy Polednice.

Hana Zaňáková přišla na svět 7. dubna 1966 v nenápadné vesničce Otvovice. Tehdy ještě nikdo netušil, že z téhle holky s prořízlou pusou vyroste národní poklad. Její cesta ke slávě nebyla žádná naleštěná pohádka, ale spíš pořádně hlučná jízda, která začala u šicího stroje v zaprášené fabrice.

Co by to bylo za seriál, který cestuje světem, aby přiblížil nejrůznější mezinárodní dezerty, dorty a moučníky, a přitom se nezastavil také doma. Vždyť i tady máme co nabídnout. Třeba tuhle klasiku, kterou s sebou dostal do uzlíku i správný český Honza, když se vydal na vandr a mohl tak obdarovat pocestného.

Ráno často rozhoduje o tom, jak bude vypadat celý den. V mnoha rodinách je to ale jeden velký stres. Co si ale místo shonu a rozčilování užít i ráno s rodinou v klidu a s úsměvem? Možná vám to přijde jako sci-fi, ale stačí pár drobných změn, které fungují. Klíčem je rutina a systém.

Rebel, politický vězeň, exulant, osamělý mořeplavec a dobrodruh. Tím vším byl muž, který se dostal do vězení za sérii „zločinů“: sdružování proti republice, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, pokus o opuštění republiky, obecné ohrožení, snižování vážnosti prezidenta…

Velikonoční nebo také Červené pondělí bývá v Čechách a na Slovensku spojováno s několika tradicemi. Zejména se nese ve znamení pomlázky a vajíček.

Igor Fjodorovič Stravinskij vtrhl do dějin hudby s razancí granátu a jeho životní příběh připomíná divokou jízdu na horské dráze. Narodil se 17. června 1882 v ruském Oranienbaumu, ale místo zpěvu se rozhodl radikálně přepsat pravidla toho, co lidské ucho vůbec považuje za libozvučné.

Jste-li fanoušky fantasy příběhů J. R. R. Tolkiena, pak byste měli zavítat do Hobitína. Že přece nepoletíte přes půl světa? Ani nemusíte. Jednu věrnou kopii máme i v Česku.

Málokdo dokáže v zóně smrti fungovat s takovou ledovou rozvahou jako tenhle chlapík ze Dvora Králové na Labem. Josef Rakoncaj vtrhl do světa nejvyšších štítů 6. dubna 1951 a od té doby se zdá, že pro něj gravitace a nedostatek kyslíku představují spíše výzvu k tanci než nepřekonatelnou překážku.

Tento týden začíná zlehka svátečně, ale prudce vztahově. Hvězdy si pro nás připravily pořádnou lekci z trpělivosti v partnerských vztazích. Někteří lidé se probudí s pocitem, že musí každou maličkost probrat do morku kostí, zatímco jiní zjistí, že jejich schopnost empatie klesla pod bod mrazu.

Nejzářivější část Černovousovy kariéry trvala jen dva roky, a přesto jeho jméno – na rozdíl od mnoha kdysi slavných bukanýrů – stále žije v obecné paměti. Historky o krutosti, které se mu připisují vůči poraženým, se zřejmě nezakládají na pravdě; nepřátelům nabízel, aby se přidali na jeho stranu.

Generaci Husákových dětí vláček s dětstvím ujel sice už před pár desítkami let, dnešní padesátníci do něj ale znovu s elánem naskakují. Najdeme je vysedávat na stránkách bazarů, jak se zaujatě přehrabují v nabídkách hraček vyrobených za totáče. Zatímco nadšeně vykřikují: „Tohle jsem měl doma! A tohle ve školce! A tohle měla ségra!“, nakupují jako o závod. A věřte nebo ne, za jízdenku do světa nostalgie jsou ochotni si připlatit.

Gregory Peck nebyl jen tou vysokou figurou s dokonale posazeným hlasem, která v Hollywoodu ztělesňovala klid. Narodil se 5. dubna 1916 v kalifornském La Jolle a jeho dětství připomínalo spíš osamělou jízdu, protože rodiče se rozvedli a malý Eldred, jak znělo jeho druhé křestní jméno, skončil v péči své babičky.

Je tu největší den celých Velikonoc a celý křesťanský svět oslavuje Ježíše Krista, který vstal z mrtvých. Nastává radostné období plné pohody a klidu. Hospodyně si nechávají posvětit pokrmy, z nichž malý díl darují poli, zahradě a studni.

Představte si, že celý život pilujete jeden jediný pohyb, ladíte dech a čekáte na moment, kdy se zastaví čas. Matthew Emmons, narozený 5. dubna 1981, přesně tohle uměl. Jenže osud má občas dost zvrácený smysl pro humor a z precizního střelce udělal hlavního hrdinu sportovních tragédií.

Kdysi místo hrůzy, dnes zchátralá budova. Statku Pohádka v severovýchodní oblasti Šumavy se lidé vyhýbají. Ovšem až na lovce záhad. Co způsobilo ponurou atmosféru stavení? Ačkoliv poslední majitel se nechvalně zapsal do černé kroniky, prvopočátek neštěstí přišel mnohem dříve.

Hugo Prattler, Karel Poledne, Jan Neděla nebo Málek – pod pseudonymy se skrývá jeden z nejplodnějších autorů pohádek, jehož hrdinové bavili několik pokolení dětí. Když se ho ptali, odkud se bere jeho fantazie, odpovídal: „Jdu večer spát a říkám hlavě: ‚Hlavo, vymysli něco.‘ A ráno vstanu a vím to.“

O nás, ženách, se často říká, že jsme vztahovačné, hádavé, náladové a já nevím, co ještě. Většinou to vykládají muži. Ale co oni? Jsou snad lepší?

Zdenka Procházková byla úkaz, který jako by do naší zběsilé doby propadl odněkud z první republiky. Narodila se 4. dubna 1926 v Praze a už tehdy jí sudičky do kolébky přibalily klavírní virtuozitu po mamince a pevný morální kompas po tatínkovi, což se jí v životě plném zvratů náramně hodilo.

Rok 1989 je rokem pádu totalitních režimů v zemích východního bloku, Československo nevyjímaje. Nelze se tomu vyhnout a nelze to popsat pár větami. Proto jsme se tentokrát blíže podívali jen na dvě události – pád Berlínské zdi a sametovou revoluci u nás. Rok 1989 nicméně přinesl i další významné mezníky a zápisy do dějin.

Bílá sobota je druhým dnem velikonočního tridua, předposledním dnem pašijového týdne a do třetice i posledním postním dnem. V liturgickém kalendáři pak jde o den, kdy Ježíš ležel v hrobě. A samozřejmě se k ní váže i celá řada zvyků a tradic.

Dagmar Pecková je živel, který na operních pódiích bouří jako jarní vichřice. Tato rodačka z Medlešic u Chrudimi, narozená 4. dubna 1961, dokázala, že i s českou paličatostí se dá dobýt svět. Její mezzosoprán není jen hlas, je to manifest síly a emocí, který v sálech nenechá nikoho chladným.

Nepokládal se jen za průmyslníka, ale za tvůrce nového člověka. Říkával: „Zbavme se své malosti a velikost si nás najde sama.“ Jeho životním krédem bylo slovo „práce“, které skloňoval ve všech pádech. Byla pro něj vším, posedlostí, životní nutností. Své zaměstnance nenazýval dělníky, ale spolupracovníky.

Pokračujeme v naší procházce po dnech pašijového týdne. Na řadě jen ten nejvýznamnější – Velký pátek. Někdy bývá také nazýván Tichý nebo Bolestný.

Představte si chlápka, který celý život „poctivě“ kradl, zarytě mlčel a občas někoho sprovodil ze světa, aby nakonec před celým národem vykecal úplně všechno. Joe Valachi nebyl žádný geniální strůjce zločinu, ale spíše smolař, který svou upovídaností navždycky změnil pravidla hry v americkém podsvětí.

Chléb – jedna z nejstarších potravin lidstva. Konzumuje se po tisíce let a existuje v mnoha druzích a podobách. Některé zprávy tvrdí, že chléb má až tisíce národních či regionálních variant. Není tak od věci si o této základní potravině vyzkoušet pár otázek v našem dnešním kvízu.

Představte si smích, který dokáže proříznout ticho v zaplněném kině jako motorová pila. Tenhle nezaměnitelný zvuk patří muži, jenž se z drsných ulic Brooklynu vypracoval až na samotný vrchol Hollywoodu. Eddie Murphy se narodil 3. dubna 1961 a od té doby stihl změnit pravidla moderní komedie.

Mnoho zahrádkářů i majitelů balkonů řeší každé jaro stejné dilema. Sotva vyraší první lístky, objeví se mšice, housenky nebo obaleči. První instinkt nás často vede do hobbymarketu pro barevný postřikovač s nápisem „stop škůdcům“. Jenže tato chemická zkratka má svou temnou stranu.

Pašijový týden je za svou polovinou a školákům začínají velikonoční prázdniny. Po sérii zamračených dnů se konečně hlásí o slovo slunce a spolu s ním i teplejší jarní dny. Jakou předpověď meteorologové slibují?

S lehkou přezíravostí – a vědomím, že si to může dovolit – tvrdil, že o herectví nemá valné mínění. „Je to vlastně služební povolání. Ale přesto někdy krásné.“ Na jevišti i před kamerou bylo těžké se mu vyrovnat. Měl všechno dopředu a do posledního detailu promyšlené a vynikal vytříbenou technikou.

Cestovní pojištění už dávno není jen papír navíc řešený na poslední chvíli. Nikdy nevíte, co se může stát. A vlastně ani nezáleží na tom, kam vyrážíte a na jak dlouho. Lepší je být připraven, než nemile překvapen.

Málokterý příběh ze světa spáleného benzínu připomíná hollywoodský scénář tak věrně jako osud tichého Australana. Jack Brabham nebyl typickým hrdinou z plakátů, který by oslňoval davy naučenými úsměvy. On totiž raději trávil čas v montérkách pod vozem než s lahví sektu na stupních vítězů.

Zelený čtvrtek, který letos připadá na 2. dubna, představuje pro křesťany velmi důležitý den. Nese se ve znamení přísného půstu, modliteb a večerní bohoslužby. Ta zahajuje i hlavní část Velikonoc, tzv. triduum – velikonoční třídení.

Od smrti mima Borise Hybnera dnes uplynulo deset let. Možná, že kdyby v mládí věděl, že si tzv. na stará kolena pořídí dvě děti, žil by střídměji. Bojoval se závislostí na alkoholu a byl silný kuřák. Prodělal rakovinu tlustého střeva, v 74 letech ho skolily dva infarkty. Jeho umění však žije dál.

Zatímco někteří z nás považují za vrchol sportovního výkonu i pouhé natažení se pro ovladač od televize, existují jedinci, kteří mají ambice zapsané přímo v DNA. Hvězdy jim do vínku nadělily neutuchající motor, který je nutí pracovat i ve chvílích, kdy ostatní už dávno spokojeně odfukují v říši snů.

Kdybyste před Kanaďany zmínili „kanadské žertíky“, nejspíš by se zatvářili nechápavě. Co to má být? V angličtině totiž nic takového neexistuje. A když byste jim vysvětlili, že jde o apríl, plácli by se do kolen: Aha! Myslíte pranks a practical jokes, kterými se lidé baví na April Fool’s Day!

Představte si ženu, která celý život pečuje o nemocnou matku v malém skotském městečku a její největší ambicí je neztratit klíč od kostela. Susan Boyleová nebyla prototypem popové divy, vlastně vypadala spíš jako vaše teta, co peče skvělé koláče, ale občas si u toho zapomene učesat vlasy.

Všichni máme ve svém okolí člověka, který je zosobněním klidu. Jak to dělá, že téměř nikdy neztratí nervy? Klidní lidé nejsou bez emocí, jen s nimi umějí dobře pracovat.