Moulík

Když se lev pro něco rozhodne, názory jiných ho nezajímají. A to ani lidí ani jeho bratra, který zkoušel všechny možné způsoby, aby rozvalené zvíře dostal pryč ze silnice. A to použil i nekalé praktiky...

Prospěšný vliv domácích mazlíčků na psychickou pohodu lidí je dobře známý a popsaný. I v praxi péče o duševní zdraví jsou známé různé terapie zahrnující blahodárnou přítomnost zvířat. Zároveň se někdy tvrdí, že stačí už pouhá přítomnost zvířete v domácnosti. Nová studie publikovaná v magazínu Human-Animal Interactions ale přichází s trochu kritičtějším pohledem. Její autoři totiž dospěli k závěru, že pokud člověk trpí skutečnou psychickou chorobou, pak od určitého stupně závažnosti pozitivní vliv mazlíčků úplně mizí.

Moderní věda se neobejde bez moderně pojatých zdrojů dat. Dvojnásobně to platí v oboru genetiky, který více a více promlouvá i do veterinární medicíny.

Kočky jsou mazlíčci se složitou psychikou a výraznými osobnostmi. Můžeme tak mít v jedné domácnosti jedince neuvěřitelně mazlivé a vedle nich takové, kteří si budou celý život držet pečlivě udržovaný odstup. Vliv plemene v tomto není zásadní, přeci jen ale jisté povahové rysy spojované s plemeny existují. U jakých koček je tedy největší šance, že se setkáme s mazlíčkem přítulným a přátelským?

Psí schopnosti vnímat člověka a jeho řeč jsou na velmi vysoké úrovni, výzkumy posledních let navíc posunuly poznání na tomto poli. Nová práce publikovaná v magazínu Communications Biology přichází v tomto ohledu s pozoruhodným zjištěním. Podle vědců jsou totiž psí mozky nejlépe vyladěné na vnímání řeči přímo zacílené na ně – a pokud slova pronáší žena.

Růst vodních řas je něco, s čím se dříve či později setká každý majitel akvária. Do určité míry jde vlastně o normální a svým způsobem prospěšný proces. Jakmile je ale řas v akváriu příliš, stává se voda nejen nevábnou na pohled, ale hlavně nebezpečnou pro její obyvatele. Jak se tedy přerůstání řas bránit?

Jestli kočky skutečně mají devět životů, tak toulavý kocourek Phoenix jich musel na své cestě za záchranou spotřebovat alespoň pět. Když ho objevili, jeho obličej byl sežehnutý na uhel. Ale pozoruhodně rychle se uzdravil a užívá si láskyplného domova.

Někdo by mohl říci, že med je prostě jenom přírodní sladidlo a měli bychom se k němu chovat jako k cukru. Většina lidí ale někdy slyšela o tom, že med má kromě cukru v sobě řadu prospěšných látek, ne nadarmo je pevnou součástí domácího léčitelství. Tento včelí produkt skutečně obsahuje na 200 různých látek a řada studií potvrzuje jeho užitečnost pro lidský organismus. Otázka je tedy nasnadě: pokud med svědčí lidem, může být prospěšný i pro jejich psí přátele?

Parvoviry jsou čeledí velmi malých, mimořádně odolných virů. Psí parvovirus představuje jedno z nejnebezpečnějších onemocnění našich mazlíčků, které velmi agresivně a s vysokou smrtností napadá střeva především u štěňat. I proto je dnes očkování proti němu považováno za jedno ze základních, které by měl pes dostat.

Vědci už poměrně dobře popsali proces tzv. domestikace, pořád jde ale o téma přinášející spoustu nových objevů. Se zajímavým teoretickým konceptem přišli někteří badatelé – už před časem se totiž objevila teorie, že existuje něco jako „domestikování sebe sama“. Nová studie publikovaná v magazínu PNAS pak tuto teorii dále rozvíjí. Tvrdí totiž, že lze na konkrétním příkladu chobotnatců popsat, kterak sloni domestikovali sebe sama.

Domestikace psů a jejich následná evoluce probíhající po lidském boku vytvořila ve zvířecí říši unikátní vztah dvou druhů. Míra vzájemného přizpůsobení se a porozumění je obrovská, dokonalá ale není. Dokonce se zdá, že zatímco psi se výborně „naladili“ na lidský způsob komunikace, lidé se oproti tomu častěji dopouštějí omylů v porozumění psům. V tomto směru přináší zvláštní zjištění nová studie publikovaná v magazínu Animals. Zdá se, že pro lidi je snazší rozumět psím emocím a záměrům, pokud jde o jedince se složitější kresbou ve tváři.

Psi dingo v Austrálii představují pozoruhodný druh psovité šelmy. Starší výzkumy ukázaly, že jde částečně o potomky někdejších archaických psů pravěkých lovců a sběračů, zároveň je to ale unikátní tvor, který se po tisíciletí vyvíjel odděleně od psa domácího.

Psí plemena se od sebe mohou lišit v různých ohledech, jedním z méně skloňovaných aspektů je také citlivost na bolest. Ta přitom hraje důležitou roli například v klinické veterinární praxi. Nová studie publikovaná v magazínu Frontiers in Pain Research ukazuje, že rozdílná citlivost mezi plemeny opravdu existuje. Zároveň ale říká, že se pohybuje na trochu jiné škále, než předpokládají například veterináři.

Velké Británie zakázala od příštího roku chov psího plemene american bully XL. Během loňského roku měli tito psi na svědomí šest smrtelných zranění lidí, včetně batolete. Chovatelům nabízí 200 liber (cca 5600 korun) za to, že svého psa nechají utratit. V opačném případě budou muset žádat o výjimku a splnit přísná pravidla.

Lidi bez domova často doprovází psi, přičemž ne vždy je na jejich stav dobrý pohled. Existují různé excesy, které se pohybují na hraně týrání, zároveň ale najdeme i mnoho příkladů, kdy si je takový člověk a jeho pes mimořádně blízcí. Nová studie publikovaná v magazínu Zoophilologica Polish Journal of Animal Studies přináší závěry z ulic Londýna.

Čas od času se chovatelé psů od veterinářů doslechnou velmi nepříjemnou diagnózu. Mezi takové patří termín „chronická hepatitida“. Zákeřnost této choroby spočívá právě v její chroničnosti, tedy vracení se symptomů a problematických stavů navzdory léčbě. Problém je také v tom, že kvůli těmto výkyvům může unikat pozornosti zvěrolékařů.

Téma adopce psů z útulků je důležité hned v několika rovinách – ať už jde o dobré zaopatření psích „sirotků“, tak o zvláštní podmínky pro chovatele. Pokud si člověk pořídí nové štěně, má často jiná očekávání a přístup, než když si domů dovede psa z útulku. To, že jde o specifickou situaci, potvrzuje i nová studie v magazínu PLOS ONE.

Zkušení chovatelé vědí, že kočky nejsou primárně vokální stvoření. Hlas používají hlavně pro komunikaci s lidmi, mnohem bližší je jim ale komplikovaná a velmi subtilní řeč těla. Potvrzuje to i nová studie publikovaná v magazínu Behavioral Processes. V jejím rámci vědci dokázali zaznamenat stovky různých výrazů tváře, kterými domácí kočky komunikují mezi sebou.

Zdá se vám, že váš kočičí mazlíček má náhle jaksi vodnatý pohled? Být to u člověka, řekneme, že má slzy v očích a přemýšlíme, co jej tak citově zasáhlo. U kočky ale slzy jen tak téct nezačnou, většinou se proto začneme strachovat, zda zvíře nepotřebuje návštěvu veterináře. Mokré oči mohou být totiž způsobeny jak banalitou, tak nepříjemnými zdravotními obtížemi.

Tyzzerova choroba je pojmenována podle patologa Ernesta Tyzzera, který ji v roce 1917 objevil. Jedná se o bakteriální infekci, která napadá řadu savců, zdaleka nejčastěji ale malé hlodavce – mezi nimi je pak tato nemoc obzvláště častá u pískomilů. Neléčená choroba pískomily během pár dní zabíjí, proto je její objevení považováno za akutní stav vyžadující pomoc veterináře.

Vědecký magazín Science Alert popisuje zvláštní výjev z prostředí Indie. Pes utíká před zdivočelou smečkou jiných psů. Namísto bezpečí ovšem skončí ve zdánlivě mnohem horší situaci – pes začne plavat v řece plné krokodýlů. Tito jinak krvelační plazi ale pozorovatele překvapí – zatoulaného psa nejen že nenapadnou, ale dokonce se zdá, že mu pomáhají najít cestu do bezpečí. Vědci si pořád nejsou jistí, jak tuto situaci číst.

Odborníci na psy už delší dobu upozorňují, že plochonosá psí plemena jsou stále oblíbenější, a to navzdory tomu, že se hodně hovoří o jejich dědičných zdravotních obtížích. Už starší studie naznačily, že řadě lidí se zdají psi s rozplácnutým čumákem jednoduše roztomilejší. Experiment publikovaný v magazínu Scientific Reports pak tyto závěry doplňuje zjištěním, že plochonosí psi dovedou podvědomě působit jako bezbranné děti.

Pokud se ptáme po tom, zda kočičí mazlíčci mohou jíst slaninu, měla by otázka znít možná ještě přesněji „měly by kočky vůbec jíst slaninu?“. Tahle vepřová pochoutka chutná nejen lidem, ale láká i naše masožravé mazlíčky. Jestliže ale tušíme, že slanina není pro člověka dvakrát nejzdravější, tak pro kočky to platí dvojnásob.

Devítiletý Jack Russell teriér George neměřil ani půl metru, přesto se z něj stal obří hrdina. Zachránil dva malé chlapce, na které zaútočila dvojice pitbullů. Sám ale při záchraně položil život. Jeho hrdinství připomíná bronzová socha.

Kvalitní spánek je pro koně stejně důležitý jako pro člověka. Spánkové vzorce se ale u koní výrazně liší od toho, na co jsme zvyklí. Jde totiž o tzv. polyfázové spáče, což znamená, že jejich spánek je rozkouskovaný během dne. Z toho plyne i schopnost koní podřimovat ve stoje, někdo se dokonce domnívá, že při kůň spí jen takto. Umí si ovšem i lehnout, luxus hlubokého spánku vleže si ale dopřávají jen na velmi krátkou dobu.

Kočky se rády vydávají na průzkumy okolí. Tak dlouhý výlet si ale černá kočička Bonnie nepředstavovala. Omylem si zajela téměř 500 kilometrů od domova. Jako černý pasažér.

Rozdíly mezi vnímáním a chováním psů a vlků zajímají vědce už dlouho, ukazují totiž, jak moc se pes během domestikace přizpůsobil lidem. Velmi zajímavé ale bývá, když se ukáže, co mají tyto dva druhy podobné, jelikož to naznačuje, jaká nadání mohl mít divoký předek psa, když s ním začali lidé pracovat. Například nová studie z magazínu PLOS ONE zjistila, že psi i vlci disponují schopností si dobře zapamatovat, kam člověk schoval jídlo.

Jednou z nejtypičtějších a nejpůsobivějších částí koňského těla je hříva, majestátně vlající za krásným zvířetem. Hříva přitom není jen pěkná na pohled, má ale i řadu dalších funkcí, včetně boje proti škůdcům, ochrany zvířete a také jisté výhody, která předurčovala koně k domestikaci pro pravěké jezdce.

Nová studie University of Missouri, publikovaná v magazínu Journal of Veterinary Internal Medicine, navazuje na dekádu trvající výzkum psího zdraví. Vědci z tohoto vědeckého týmu se totiž už dlouho věnují spojení mezi nemocemi psí dýchací a trávicí soustavy. Tyto části organismu se obvykle zkoumají odděleně, nová práce ale znovu potvrzuje, že mezi nimi existuje silné spojení.

Není snad jiné jídlo, které by bylo tolik spojované s kočkami, jako tuňák. Milují ho a výrobci krmení to vědí - více než šest procent ulovených tuňáků končí v kočičích konzervách! Nyní vědci přišli s biologickým vysvětlením jejich neodolatelné touhy po této mořské rybě.

Kastrování koček a kocourů se vedle zdravotních hledisek doporučuje hlavně proto, že pokud mají mazlíčci volnost, přichází na svět překvapivě velké množství toulavých a nechtěných koťat. Útulky jsou plné potomků nekastrovaných mazlíčků, nemluvě o drastických řešeních, pokud se koťata nedaří nikde udat. Nová studie magazínu PLOS ONE ukazuje příklad z britského prostředí, který tato tvrzení potvrzuje. Vědci totiž spočítali, že kastrování kočičích mazlíčků má vliv nejen na počet nechtěných domácích vrhů koťat, ale ovlivňuje i populaci toulavých koček.

Vědecký magazín Animals přinesl zprávu o výskytu zvláštní psovité šelmy v Brazílii. Následné zkoumání vědce překvapilo – jedná se totiž o vůbec prvního potvrzeného hybrida psa a lišky, konkrétně psa domácího a jihoamerické „pampové lišky“.

Nová studie publikovaná v magazínu PLOS ONE přichází se zajímavým zjištěním. Potvrdila starší poznatky vědců, že přítomnost zvířecích mazlíčků v domácnostech s těhotnými ženami má vliv na snížení výskytu alergií u dětí. Zajímavé při tom je, že nejde o přímočarou alergii na daná zvířata, vliv je pozorovatelný i v případě alergických reakcí na potraviny. Přítomnost zvířat, především psů a koček, se tak zdá být jistým zdravotním benefitem – ovšem se zvláštní výjimkou v podobě křečků.

Chryzantémy jsou populární podzimní květiny, jejich lidové názvy listopadky či dušičky ostatně hovoří samy za sebe. Chovatelé koček si ale – podobně u řady jiných květin – mohou klást oprávněnou otázku, zda tato rostlina není pro jejich mazlíčky škodlivá. Odpověď je bohužel v tomto případě: ano, chryzantémy skutečně obsahují látky, které mohou být pro kočky toxické.

Psí schopnosti vnímat a chápat nepřestávají udivovat. Studie v posledních letech prokázaly, jak dobře naši nejlepší přátelé čtou lidské emoce, chápou náš jazyk, dokáží porozumět konceptu počítání či pojmenovávání věcí. Nová studie publikovaná v magazínu Scientific Reports k tomu navíc přidává další perličku: psi nás možná dokáží poslouchat ve spánku.

Představte si, že byste v močovém měchýři měli kámen o velikost většího melounu. Přesně takhle se cítila želví dáma v nejlepších letech Joye. Naštěstí veterináři provedli komplikovanou operaci a kámen jí odstranili. Museli při tom použít elektrické nářadí.

Toxoplazmóza je parazitické onemocnění, které je sice pro dospělé, zdravé lidi v podstatě bezpříznakové, ohrožuje ale těhotné ženy. Zásadní přitom je, že hlavní šiřitelé prvoka Toxoplasma gondii jsou kočky. Nová analýza publikovaná v magazínu PLOS ONE přináší poznatky o tom, že dynamika šíření toxoplazmózy není úplně jednoduchá. Ukázalo se například, že zdivočelé kočky šíří větší množství parazita, pokud se nachází v hustě obydlených oblastech.

Psí plemena se od sebe na první pohled liší vzhledem a velikostí, trochu hůře se ale definují rozdíly „duševní“. Hovoří se o rozdílných povahách, horších a lepších talentech pro výcvik, přátelských a rezervovaných povahách spojených s různými plemeny. Přesto se najdou názory, které říkají, že pes domácí je pořád jeden živočišný druh, a tak rozdíly na tomto poli nejsou tak výrazné. Nová studie publikovaná v magazínu Animals ale přeci jen rozdílné schopnosti vnímání u různých plemen zachycuje. Ukázalo se totiž, že schopnost učit se pozorováním člověka není u všech psích plemen stejná.

Ten výjev zná snad každý. Toreador máchá červenou muletou a přivádí tak býka k zuřivosti. Ostatně ujalo si i rčení „působí jako rudý hadr na býka“. Máme se ale skutečně bát vzít si na procházku kolem ohrady s pasoucími se krávami červenou bundu?

Toto plemeno, známé také jako nivernaisský griffon, představuje zástupce francouzských honicích psů. Navazuje na dlouhou tradici šlechtických psů, plemeno ale muselo být na konci 19. století v podstatě znovu založeno. Dnes patří mezi relativně málo početné, ačkoliv někteří lovci na něj nedají dopustit.

Pakostnice čili dna je choroba, které se v lidské historii říkalo „nemoc králů“, neboť tyto bolestivé otoky kloubů často vznikaly jako důsledek nadměrné konzumace masa. Zdaleka se ale nejedná pouze o nemoc monarchů, ba dokonce ani ne o nemoc lidí. Dna může postihnout i domácí zvířata, přičemž překvapivě často postihuje papoušky.

Komunikace mezi psy a lidmi, spolu se schopností se navzájem chápat, nedává vědcům spát. Ve zvířecí říši se totiž snad nenajde obdobný případ mezidruhového vztahu, který by byl takto těsný a intenzivní. Nová studie publikovaná v magazínu PeerJ přináší další zajímavé poznatky. Její autoři totiž zjistili, že kognitivní schopnosti pouličních psů jsou při vnímání lidského výrazu tváře stejně dobré, jako je tomu u psů domácích.

Pod názvem Fanconiho syndrom se skrývá zvláštní onemocnění ledvin, které se objevuje nejen u lidí, ale i u psů. Způsobuje úniky různých pro metabolismus potřebných látek do moči, což vede k chřadnutí organismu. Fanconiho syndrom je chronická záležitost, dá se ale léčbou mírnit. Je také dobré vědět, že Fanconiho syndrom je chorobou, která se zdaleka nejčastěji vyskytuje u plemene basenji.

Toto německé psí plemeno je někdy považováno za menší verzi rozšířenějšího velkého münsterlandského ohaře. Má ale svou vlastní historii a trochu odlišný vývoj, ačkoliv pochází ze stejného regionu. Malý münsterländský ohař si v minulosti prošel dramatickým obloukem od takřka úplného vymizení až po dnes uznávaného a oblíbeného loveckého psa.

Domácí mazlíčci si zaslouží úctu a péči v pro ně vhodném prostředí. A to pro krajtu rozhodně surfové prkno na moři není. Australan tak svým videem nasbíral nejen tisíce „lajků“, ale i pořádně tučnou pokutu.

Někteří chovatelé se domnívají, že šlechtění čistokrevných plemen kočičích plemen vedlo k jisté „zdravotní křehkosti“ a že kočičí kříženci jsou proti nemocem odolnější. V magazínu Veterinary Record byla nedávno publikována studie, která tento názor do značné míry podporuje.

Nekróza ocasu je kožní chorobou, která postihuje různé druhy hlodavce. Dochází při ní k otokům a přerušení prokrvování ocasu, což může nakonec vést až k jeho ztrátě.

Psi a lidé jsou si podobní v překvapivých směrech. Vědci kupříkladu opakovaně zjišťují, že tisíce let společného života ovlivnilo, jakým způsobem naši čtyřnozí přátelé komunikují a vnímají.

S našimi mazlíčky sdílíme životní prostředí, a to často velmi úzce. Vědce proto eminentně zajímají otázky tzv. zoonózy, tedy nemocí přenosných volně mezi zvířaty a lidmi. Zneklidňující je v tomto směru nová studie publikovaná v magazínu Journal of Fungi, která představuje objev nebezpečné kvasinky ve vnějším zvukovodu psů. Jde přitom o patogen, který může být pro člověka i smrtící.

Kdo by neznal Ezopovu bajku o zajíci a želvě! Jak ale takový závod dopadne ve skutečnosti?

Kočičí zvědavost a touha ukázat světu, kdo je největší predátor, dokáže tyhle šelmičky přivést do nejednoho problému. Obzvlášť, pokud jde o setkání s bodavým hmyzem. Léto sice pomalu končí, aktivita vos a včel ale neutuchá, možná dokonce naopak. Například právě vosy jsou se začátkem podzimu agresivnější a dotěrnější. Snadno se proto stane, že kočka přijde z venkovní potulky s nepříjemným bodnutím.

Asi nepřekvapí tvrzení, že přístup člověka ke zvířeti má vliv na jeho zdraví. Zajímavé je ale studovat jemnější nuance toho, jak lidé vlastně své zvířecí společníky vnímají. Studie publikovaná v magazínu Journal of Applied Animal Welfare Science přichází v tomto směru se zajímavým zjištěním v oblasti chovu pracovních koní.

Štěňata jsou velcí jedlíci, proto když přestanou žrát, je na místě okamžitě zpozornět. Hlavní příčiny přitom mohou být zdravotní i behaviorální. Ať už jsou ale na vině nemoci, bolesti, úzkosti a stres, psychické poruchy či obyčejná tvrdohlavost, je potřeba situaci řešit.

Zdravý jídelníček morčete sestává ze sena, travin a listnaté zeleniny. Další potraviny, jako například ovoce, může morčátko dostávat v rozumné míře jako pamlsky. Problémem ovoce je cukr, spousta druhů to ale vyvažuje řadou kvalitních živin a prospěšných látek. Jablko v tomto ohledu patří mezi nejlepší volby.

Psi jsou společenští tvorové, jejichž divocí předci žili ve smečkách. Právě jejich schopnost stát se pevnou součástí lidské rodiny jako své smečky je předurčuje do role nejoblíbenějších mazlíčků. Silné sociální vazby ale podle všeho nemají vliv jen na psychickou pohodu psů. Nová studie publikovaná v magazínu Evoluton Medicine & Public Health přináší výsledek rozsáhlého výzkumu zdravého stárnutí našich psích společníků. Vědci ve své práci mimoděk dokázali, že „život ve smečce“ je pro zdraví psů důležitým faktorem.

Psí čich je příslovečný, ani ten kočičí ale nesmíme podceňovat. Ostatně kočka se ve světě orientuje právě pomocí něj, kočičí komunikace je primárně pachová. Nová studie publikovaná v magazínu PLOS Computional Biology ukazuje, že tajemství kočičího čumáčku je ještě působivější, než se dříve soudilo. První detailní analýza dýchacích cest koček totiž ukázala, že se v nich skrývá mimořádně citlivý nástroj pro vyhledávání jídla, přátel i hrozeb.

Není žádná novinka, že spolu fyzický a psychický stav organismu úzce souvisí. Zkušení chovatelé domácích mazlíčků ostatně vědí, že tento princip platí u zvířat stejně jako u lidí. Další důkazy přináší nová studie publikovaná v magazínu Frontiers in Veterinary Science. Ukazuje totiž, že zpomalování chůze u psích seniorů může být příznakem počínající stařecké demence.

V lese je nuda, samé stromy a na ty už odrostlá medvíďata umí vyšplhat na jedničku. A tak se medvědí rodinka vydala za jinou zábavou. Řádění na zahradní trampolíně si mláďata užila naplno, zatímco jejich rodiče odpočívali na nedaleké lavičce.

Salmonelóza, čili nákaza bakteriemi rodu Salmonella, dokáže lidské zažívání nepěkně potrápit. Případy salmonelózy jsou za určitých podmínek poměrně četné, proto může nejednoho chovatele zajímat, jak moc jsou ohroženi psí mazlíčci. Dobrá zpráva je, že u psů nebývá tato choroba příliš častá, přesto ani oni nejsou úplně v bezpečí.

Jmenují se Mia a Jerrie a kromě toho, že jsou krásné, se rády baví a soutěží. Dvojice koček - peršanka a ragdoll - září na internetu na videích, ve kterých elegantně zdolávají překážky, které jim jejich lidé chystají.