Příroda

Cestování k polskému Baltu nebo i třeba jen do příhraničí elektromobilem vám může přinést jedno příjemné překvapení. Polský stát totiž nabízí všem majitelům elektromobilů zajímavý bonus - plošné osvobození od placení parkovného v městských zónách. A co je na tom pro nás nejzajímavější: výhodu mohou využívat i čeští řidiči.

V našem seriálu o evropských mořích pokračujeme zastavením u Černého moře. Černé moře na první pohled klame tělem. Jeho břehy lemují oblíbené rekreační oblasti a lázně, ale pod hladinou se ukrývá jeden z nejpodivuhodnějších, nejextrémnějších a nejkřehčích ekosystémů na celé planetě. Je to svět rozťatý na dvě části. Na pestrý život na slunci a obrovskou, toxickou hlubinu, kde se čas doslova zastavil. Ta tvoří téměř 90 % objemu Černého moře.

Pojďme se podívat na vodu! Vodní energie zdaleka neznamená jen klasické obří přehrady s Kaplanovými nebo Francisovými turbínami. Vodní živlík nabízí obrovský potenciál v oceánech i na malých řekách. Máme pro vás přehled inovativních směrů ve vodní energetice. Od oceánských obrů až po řešení šitá na míru českým řekám.

Při procházce českou přírodou se naštěstí nemusíme bát mamby, černé vdovy ani naštvaného grizzlyho. I malé klíště nebo hejno komárů ale dokáže výlet pořádně otrávit, a tak je dobré mít po ruce účinnou obranu. Jak se vyznat v záplavě přípravků a vybrat ten správný? Podíváme se na výhody, nevýhody i rizika repelentů na bázi DEET, IR3535 a dalších.

V našem seriálu o evropských mořích jsme postupně poznali, jak fyzikální zákony, salinita, teplotní rozdíly a proudění definují charakter jednotlivých pánví. Ukázali jsme si, že oceán není jen pasivní masou vody, ale že fyzika funguje jako neviditelný režisér, který vymezuje prostor pro samotný život. Nyní otevíráme sérii čtyř zastavení, v nichž se na každé z těchto moří podíváme detailně a podrobně zblízka. A začínáme tam, kde je to horké, pestré, evolučně jedinečné a kde se pod vlivem lidské činnosti odehrávají ty nejviditelnější proměny ve Středozemním moři.

Klasickým větrným elektrárnám na pevnině roste nová konkurence, která řeší jejich největší neduhy.. Nastupuje éra v podobě létajících draků, plovoucích mořských gigantů a tichých bezvrtulových stožárů. Jak tyto revoluční koncepty fungují, kde už dnes reálně vyrábějí elektřinu a co mohou přinést vnitrozemskému Česku?

Na jedné z lokálních facebookových skupin jsem dostala tip na lokalitu modráska bahenního. Tenhle motýl patří k našim nejzajímavějším a biologicky nejspecializovanějším denním motýlům. V rámci Evropy patří české populace k nejstabilnějším, a proto má republika zodpovědnost za ochranu tohoto druhu. Proč je „kukačkou“ mezi motýly a proč k životu potřebuje jeden konkrétní druh rostliny.

Polské pobřeží si v posledních letech získalo srdce českých turistů. Místo nekonečného spalujícího horka na jihu Evropy nabízí Balt osvěžující mořský vzduch, jemný bílý písek, borové háje a skvělé vafle se šlehačkou. Jenže nic není zcela bez chyby. V Polsku můžete narazit na hejna komárů, kteří vám mohou doslova zničit dovolenou.

Pokud jste v poslední době projížděli českým venkovem, dost možná jste nabyli dojmu, že se česká krajina proměnila v malířské plátno Vincenta van Gogha. A nejde jen o pro slunečnice typickou Moravu. Tam, kde ještě před pár lety dominovaly tradičnější plodiny, se dnes ke slunci otáčejí statisíce žlutých květů slunečnic. A nejde jen o klamný vizuální dojem. Slunečnice roční poslední roky na českých i evropských polích prožívá slušný boom.

Pěstování plodin pod solárními panely, okna vyrábějící elektřinu bez ztráty průhlednosti nebo vesmírné satelity zásobující Zemi energií 24 hodin denně. Fotovoltaika prochází vývojem, který řeší její zásadní neduhy. Přinášíme přehled novinek, které mění způsob, jak nahlížíme na solární energii.

Nové Mlýny jsou pro jedny biologickým selháním a přehřátou nádrží plnou sinic, pro druhé jedinou pojistkou, která drží vyprahlou jižní Moravu nad vodou. Zatímco biologové ukazují, že obnovený lužní les by krajinu chladil lépe a zadarmo, stát se drží strategické zásoby 130 milionů kubíků vody. Proč politická reprezentace raději sází na inženýrská řešení, než aby udělala krok k přírodní adaptaci? A jaká rizika se skrývají na obou stranách barikády?

Do Polska v posledních letech míří stále více Čechů, kteří podlehli kouzlu Baltu. I já jsem jedním z nich. Polské pobřeží ale nabízí mnohem více než jen pláže plné otužilých milovníků studené vody a ostrého větru. Je to i místo, kde vás moře dokáže odměnit a na památku vám daruje krásný kus jantaru. Mám pro vás návod, jak nejlépe jantar v Polsku najít.

Přílivy a odlivy představují vizuálně nejvýraznější rozdíl mezi evropskými moři. Tento neustálý pohyb vody není jen zajímavým přírodním úkazem. Je to mocná mechanická síla, která doslova formuje podobu našeho kontinentu, diktuje architekturu přístavů a ovlivňuje bezpečnost pobřežních oblastí. Rozdíl mezi dramatickým Severním mořem a klidnou, téměř neměnnou hladinou Středomoří je jedním z nejzásadnějších faktorů, které definovaly rozvoj evropské civilizace. Zatímco salinitu a termoregulační schopnsoti moří a ocenámů, které jsme probírali v minulých dílech našeho seriálu ovlivnit můžeme, příliv a odliv nikoliv. Pojďme se na ně podívat blíže.

Pokud jste zahlédli u vás doma nebo v přírodě okřídlené mravence, vězte, že právě u vás probíhá mravenčí svatební let. Během tohoto krátkého období vyletují okřídlené královny a samci z hnízd, aby se spářili a založili novou kolonii. Způsob, jakým se to děje, se mezi jednotlivými rody zásadně liší – od královen, které si musí vystačit jen s vlastní energií, až po ty, které využívají parazitické strategie. I u nás žije poměrně hodně druhů. Pojďme si říci něco víc o jejich strategiích zakládání nových kolonií.

V posledních týdnech se na sociálních sítích a v diskusních fórech nejen zahrádkářů objevují stále stejné příspěvky o pozorování tohoto majestátního motýla. S křídly zdobenými černými pruhy a elegantními „ocásky“ působí jako návštěvník z exotických krajin. Je to otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) a letošní sezóna mu zřejmě mimořádně přeje.

Zatímco pes vám své přehřátí oznámí hlasitým dýcháním a kočka si zaleze do umyvadla, malí chlupáči v klecích, králíci, morčata, činčily, potkani nebo křečci, trpí potichu. V rámci našich domácích mazlíčků představují z hlediska letních veder tu nejzranitelnější skupinu.

V našem seriálu o evropských mořích jsme již prozkoumali, jak zásadně salinita a teplotní rozdíly definují charakter jednotlivých pánví. Zjistili jsme, že právě tyto fyzikální vlastnosti určují, zda je moře horkým tepelným výměníkem, nebo studenou, „uzavřenou“ nádobou. Nyní se podíváme na jejich další úkol, který přímo souvisí s touto termoregulací: ukládání CO2 a produkci kyslíku.

Procházka rozkvetlou loukou v horkém červencovém odpoledni je doprovázena neustálým, rytmickým cvrkotem. Pro mnohé z nás je to vedle zurčení vody v řece či potoku nejtypičtější zvuk českého léta. Kdo a co za těmito zvuky stojí?

Procházíte se za horkého červencového podvečera lesním lemem nebo podél rozkvetlých luk. Náhle se z podrostu ozve ostrý, chraplavý zvuk, který připomíná spíše štěkání menšího psa než projev divoké zvěře. Zastavte se a rozhlédněte se. Možná uvidíte srnce vyhánějícího soka, který přerušil jeho svatební tanec kolem říjné srny, ze svého teritoria. Stali jste se svědky srnčí říje

Kočka domácí sdílí drtivou většinu své genetické výbavy se svým přímým předkem, kočkou plavou, která obývá polopouštní a pouštní oblasti severní Afriky. Toto evoluční dědictví dává kočkám v horku obrovskou výhodu oproti psům, ale zároveň z nich dělá pacienty, u kterých se přehřátí diagnostikuje velmi obtížně.

Často mluvíme o moři jako o zdroji ryb nebo turistické destinaci, ale naprosto přehlížíme jeho nejdůležitější roli: funkci planetárního termostatu. V minulém díle našeho seriálu o mořích jsme zjistili, že slanost moře je výsledkem miliard let trvajícího procesu, proč je důležitá, a jak ji využíváme. Možná se vám to zdá divné, ale právě slanost vody s funkcí termoregulace celé naší planety velmi souvisí. Pojďme si o této funkci moří a oceánů říci víc v našem druhém dílu seriálu o mořích.

Svlékání kůže, přesněji pokožky, odborně nazývané ekdyze, je fascinující proces, který u českých hadů probíhá v mnoha ohledech podobně, ale přesto má svá specifika podle toho, o jaký druh se jedná. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Při našem prodlouženém víkendu u Baltského moře mé oči upoutalo něco, co vypadalo jako zmenšenina bambusového lesa. Když to člověk vzal do ruky, bylo to i tvrdé a bylo to na jednom úseku cesty po pobřeží úplně všude. Nejedná se ale o bambus, nýbrž o přesličku. Podobnost je opravdu jen vizuální. Botanicky jsou bambusy a přesličky naprosto odlišné rostliny. Tohle, co jsem viděla, je přeslička zimní. Jedná o evropskou rostlinu s historií, která sahá až do dob dinosaurů a roste i u nás.

Letní tropické dny v posledních letech dosahují hodnot, na které nebyla středoevropská příroda ani naše domácnosti historicky zvyklé. Zatímco my lidé máme k dispozici potní žlázy rozprostřené po celém těle a lehký šatník, naši čtyřnozí spolubydlící musí přežít ve svých kožiších. Jak se pes sám ochlazuje? Která plemena mohou mít letní sestřih a kdy je to nebezpečné? Jak správně použít mokrý ručník, aby psovi opravdu pomohl?

Venku pálí slunce s intenzitou fúzního reaktoru, vzduch nad asfaltem cyklostezky se tetelí jak v Austrálii a i ty borovice podél cesty vypadají, že by nejraději shodily jehličí a skočily do nejbližšího rybníka. Česká krajina se proměnila v obří horkovzdušnou fritézu a my se v ní i uprostřed přírody pomalu pečeme. Naštěstí ale máme vychlazené pivo, které nás zachrání. Nebo ne?

Venkovní teploty atakují hranice, které máme spojené s dovolenkovými destinacemi kolem rovníku. V naší zemi, kde třetina obyvatel bydlí v panelácích a klimatizace je stále spíše výjimkou, se však z bytů stává nesnesitelná výheň. Jak s tropickými vedry v bytě bojovat elegantně, ekologicky a levně?

Býval symbolem nespoutané síly, který naháněl hrůzu i úctu nejstarším evropským lovcům. Pratur, monumentální vládce pravěkých luk, však před čtyřmi staletími zmizel. Dnes se vrací. Ne jako duch, ale jako výsledek fascinujícího vědeckého experimentu. Jak může novodobý pratur pomoci evropské divočině? Proč se o něj snažíme? Nestačí v současnosti žijící druhy?

Každý červen se některé vlhké louky a okraje lesů po setmění promění v tiché jeviště plné mihotavých světel. Právě dnes, o svatojánské noci, podle tradice vše vrcholí. Světlušky, které po generace provázejí svatojánské noci pověstmi o pokladech a magii, jsou v první řadě pozoruhodnými bytostmi z hlediska biologie. Jejich světlo, které je výsledkem téměř stoprocentně efektivní chemické reakce, slouží jako složitý komunikační systém. V tomto hmyzím mikrosvětě jde o námluvy, ale i nelítostný boj o přežití. Pojďme se podívat, jak tyto „živé lucerny“ skutečně ovládají noc, a na legendy, které je provázejí.

Ten moment zná každý z nás. Po úmorném suchu a vedru se nebe konečně zatáhne, vzduch se ochladí a na rozpálenou zem dopadnou první těžké kapky. V tu ránu se okolím rozlije specifická, hluboká a opojná vůně, kterou podvědomě považujeme za vůni čisté vody. Jenže samotná voda žádnou vůni nemá. To, co s takovým požitkem nasáváme do plic, je fascinující chemický koktejl, pro který věda našla téměř magické jméno petrichor. Tento termín v roce 1964 vytvořili dva australští vědci spojením řeckých slov petra (kámen) a ichor, což v řecké mytologii označovalo éterickou tekutinu, která kolovala v žilách bohů místo krve. Pro moderní vědu je však petrichor dokonalou souhrou biologie, botaniky a atmosférické fyziky.

Evropská unie po více než dvaceti letech kompletně přepisuje pravidla pro geneticky modifikované organismy. Nová legislativa rozvazuje ruce moderní vědě a dává zelenou metodám přesného genetického editování, jako jsou molekulární nůžky CRISPR. Jak se změní to, co pěstujeme a jíme, proč kolem nových pravidel zuřila ostrá patentová válka a co tato agrární revoluce znamená pro běžného spotřebitele?

Vodní nádrž Lipno, jihočeský turistický magnet, prožívá těžkou ekologickou krizi. To, že je zelené v létě, by se dalo pochopit, nebyla by to totiž u nás výjimka, jenže Lipno je zelené i v zimě. Tento masivní ekologický problém je bez problémů viditelný i ze satelitních snímků z vesmíru uprostřed jara nebo podzimu. Právě kvůli zhoršujícímu se stavu si Jihočeský kraj nechal zpracovat rozsáhlou technickou studii. Jenže když došlo na prezentaci výsledků, politické vedení kraje v čele s hejtmanem Martinem Kubou ukázalo lidem dosti zkreslený obrázek. Pojďme si říct, co studie opravdu říká.

Jsou blízce příbuzné růžím, jejich vůni tvoří koktejl ze 350 látek, celá červená jahoda není plod. Jahodník velkoplodý je fascinující rostlinou s bohatou historií a překvapivou anatomií. Přečtěte si, jak jsme vyměnili lesní jahody za ty velké, jak je využívala francouzská smetánka. Jak souvisí s břízami?

Potkáte-li v létě větší, žluto-černě pruhovaný hmyz, váš první instinkt bude pravděpodobně ústup před nebezpečným žihadlem. Můžete se však snadno stát „obětí“ jedné z hříček naší přírody, nesytky sršňové. Nesytka sršňová je naprosto neškodný motýl, který své sršní maskování dovedl k dokonalosti. Zajímavé nejsou ale jen její mimikry, ale i život jako takový. Zatímco dospělec se na světle ohřeje jen pár týdnů, jeho vývoj probíhá i několik let v temnotě uvnitř kmenů stromů.

„Všechny zdroje jsou obnovitelné, protože i uhlí se neustále vytváří, a tak dále,“ prohlásil Jindřich Rajchl na semináři věnovaném především větrným elektrárnám. Na první pohled to možná někomu může znít jako zajímavá rebelie proti zažitým ekologickým poučkám. Je fakt, že planeta Země nepřestala rotovat a chemické procesy v její kůře stále běží. Přesto je toto tvrzení fatální omyl. Pojďme se na to podívat bez politických emocí s pomocí čisté vědy.

Jen málokterý dopravní prostředek budí u ostatních lidí tolik negativních emocí jako elektrická koloběžka. Opravdu si to ale tento zvláštní stroj zaslouží? Rozhodl jsem se to vyzkoušet na vlastní kůži a nabízím vám zajímavý pohled, jak může elektrickou koloběžku vnímat člověk, co „má v nohách“ tisíce kilometrů ujetých na klasické koloběžce.

Kopřiva dvoudomá je v očích mnoha zahrádkářů úhlavní nepřítel, kterého je třeba bez milosti vytrhat. Co kdybychom ale zkusili změnit úhel pohledu? Tato „žahavá bestie“ totiž není plevel, ale nenahraditelné centrum biodiverzity. Je to "mateřská školka" pro motýly, pomocnice v boji se škůdci a v neposlední řadě i první pomoc pro unavenou půdu. Pokud na své zahradě najdete kousek místa pro pár kopřiv, zjistíte, že příroda vám to vrátí i v bohatší úrodě. Pojďme se podrobněji podívat, proč byste tuhle bestii měli vzít alespoň z části na milost.

Z Jizerky po neznačených cestách na Pytlácké kameny a zpět Chcete zažít Jizerské hory bez davů, zato s pořádnou porcí horské atmosféry, historie a mystiky? Vyrazte z osady Jizerka na okruh po zapomenuté lesní železnici na žulové obry střežící pytláckou legendu, na které můžete vylézt po ocelových kramlích. Provedeme vás podmanivou trasou přes Pytlácké kameny a skryté hřebenové pěšiny na samém ASGI mrazivého rašeliniště, která je stvořená pro milovníky turistiky bez davů.

Řepka olejka není zlá rostlina, pokud se pěstuje s rozumem, půdu ozdravuje a zemědělcům dává ekonomickou jistotu. Proč se z ní ale stal symbol bezohledného průmyslového zemědělství, před kterým varují ekologové i biologové? V detailní analýze se díváme za oponu dotačních zvratů současné vlády, unavené půdy bez života a palivové legislativy, která z řepky udělala nedotknutelnou komoditu chráněnou státem.

Byla symbolem socialistické hojnosti a prestižním vývozním artiklem. „Pražská šunka“ však v 80. letech skrývala temné tajemství. Zatímco se československý režim snažil získat cenné valuty na západních trzích, američtí inspektoři vraceli zásilky zpět kvůli vysokému obsahu polychlorovaných bifenylů – PCB. Jak se „zázračná“ chemie z barev, transformátorů a dalších zařízení dostala až na stoly spotřebitelů? A proč pravda o tomto toxickém dědictví vyšla najevo až desetiletí po zákazu výroby? Jeden z příběhů o tom, jak byly naše socialistické potraviny „kvalitní a zdravé“.

Bílí tygři k liberecké zoologické zahradě neodmyslitelně patřili více než čtvrt století. Stali se jejím symbolem, lákadlem pro turisty a objevili se dokonce i v logu místního hokejového klubu. V roce 2019 však vedení zoo oznámilo zásadní rozhodnutí: s chovem bílých tygrů se končí a další koťata už v Liberci na svět nepřijdou. Proč se zoo vzdala své největší atrakce? Odpověď leží v moderní etice ochrany přírody a genetice.

Jaký vybrat přírodní repelent? „100% přírodní“ nebo „s vůní bylinek“ zní na obalu lákavě, ale v boji proti komárům a klíšťatům vás takový nápis v terénu ochránit nemusí. Z kůže se totiž může odpařit dřív, než stihnete vybalit svačinu. Jak se nenechat napálit marketingem a na které klíčové látky se při výběru přírodního repelentu v drogerii zaměřit? Pojďme se v tom zorientovat.

Zkuste si představit setkání kamarádů před patnácti lety. Občas se někdo nepohodl kvůli politice nebo fotbalu, vše se však nakonec v klidu vyřešilo. Dnes jsou lidé napjatí jako struny, společnost hrubne, nervozita stoupá a internetové diskuse se proměnily ve válečné pole. Mohou za to ale skutečně jen algoritmy sociálních sítí, jak se často tvrdí? Svůj podíl na tom má i něco, co podle některých ani neexistuje: globální oteplování a změna klimatu.

Drobné modré květy pomněnek jsou v naší krajině tak běžné, že je často přehlížíme. Skrývají však příběh, v němž se prolínají hluboké lidské emoce s promyšlenými strategiemi přírody. Pomněnka není jen botanickým druhem, je to živý symbol paměti, který v sobě nese vzkaz napříč staletími i kontinenty. Od osudu ztracených dětí, který jsme si před pár dny připomínali Dnem ztracených dětí, až po složité chemické procesy, které jí umožňují komunikovat s opylovači. Tato nenápadná květina nás učí, že některé věci v životě i v přírodě stojí za to, abychom na ně nikdy nezapomněli.

Když se v New Yorku v sále Valného shromáždění OSN rozsvítila tabule s výsledky hlasování o nové klimatické rezoluci, diplomaté z ostatních členských států Evropské unie pravděpodobně jen unaveně povzdechli. Pro lidi, kteří se v mezinárodní politice pohybují delší dobu, to vlastně nebylo žádné překvapení. Česká republika se opět rozhodla ukázat, že má vlastní hlavu. Škoda jen, že ta hlava tentokrát uvízla v písku, hluboko pod úrovní stoupající hladiny světového oceánu.

Veřejný prostor se dnes podobá zákopové válce. Každá strana si hýčká své pravdy, opevňuje se ve svých sociálních bublinách a přes hradby algoritmů vrhá po těch druhých sžíravé poznámky. O to cennější jsou momenty, kdy se zástupci nesmiřitelných světů posadí se k jednomu stolu. Přesně k tomu došlo na nezávislém kanálu Debatní deník, kde moderátor Timofej Kožuchov hostil vědce Daniela Kortuse, známého pod projektem Klimatomluva, a politického komentátora Františka Kubáska z portálu Incorrect.cz.

Patří k nejfotogeničtějším místům v České republice, její dokonalé čedičové sloupce nejdou přehlédnout. Panskou skálu proslavila pohádka Pyšná princezna, to ví asi většina z nás. Málokdo však ví, že tohle místo skrývá docela dramatický příběh. Jak vlastně tyto kamenné varhany vznikly, proč museli místní vlastenci svádět boj o jejich záchranu s těžaři a jak skála vypadala předtím, než do ní poprvé kopl člověk?

ZOO Děčín vás nadchne svou atmosférou v srdci lesoparku, kde stín vzrostlých stromů vytváří skvělé prostředí pro zvířata i návštěvníky. Tato ZOO patří k těm menším, ale naprosto vyčnívá množstvím interaktivních prvků a vzdělávacích stezek, které zabaví děti i dospělé na celé hodiny. Pojďte s námi prozkoumat tento severočeský klenot na vrcholu Pastýřské stěny. Od majestátních medvědů, přes evropskou přírodu až po exotické Rajské ostrovy.

Málokterá osobnost formovala náš pohled na planetu Zemi tak zásadně jako Sir David Attenborough. Před pár dny oslavil své 100. narozeniny. Svět neoslavoval pouze charismatického moderátora, ale především vizionáře, který propojil moderní technologie s vědeckým poznáním divoké přírody. Je to člověk s nezaměnitelným hlasem, kterého nechtěli v rozhlase. Jeho zásluhy však nespočívaly jen v popularizaci vědy zcela novým způsobem, ale například i v přínosu pro tenis. Mimo to stojí za slávou Monty Pythonů. Pojďme se ohlédnout za jeho životem a dílem.

Většinu oblasti současného Národního parku České Švýcarsko původně pokrývaly smíšené lesy s druhy, které milují světlo a na živiny chudé písčité podloží. Jedním z takových druhů, který obývá i skalní masivy, je borovice lesní. Ovšem máme tu i vetřelce, který z mnoha míst vytlačuje nejen místní borovici, ale i vše ostatní okolo sebe. Požár, který řádil v roce 2022 na stovkách hektarů parku, je šancí, jak tohoto vetřelce výrazně eliminovat.

Představa lesního požáru v nás většinou vyvolává mrazení a pocit naprosté zkázy. Vidíme plameny olizující koruny stromů a černé uhelné pahýly tam, kde dříve byla zelená oáza. Jenže pro přírodu, zejména pro tu v severských boreálních lesích, ale i v Českém Švýcarsku, není oheň nepřítelem. Je to nástroj, který les čistí, omlazuje a dává mu novou šanci na život. Abychom ale pochopili, proč tomu tak je, musíme se nejprve podívat na to, že není oheň jako oheň a strom jako strom. Ukážeme si to na příkladu Českého Švýcarska.

Zapomeňte na nostalgické vzpomínky na hluboké, stinné lesy. Dnešní cesta z Mezné na největší přírodní skalní bránu Evropy, Pravčickou bránu, nabízí přímý přenos přirozené obnovy přírody, která se vzpamatovává z největšího požáru moderní české historie. Pojďte se tam se mnou podívat.

Když se řekne jaro v Jizerských horách, většině lidí se vybaví tající sněhová pole, rozvodněné potoky, sytě zelený mech a žluté koberce narcisů na Jizerce. Zatímco v nížinách už narcisy v zahradách odkvétají, zdejší vysoko položená louka byla o tomto prodlouženém víkendu stále v plném květu. Jak je možné, že jihoevropský druh dokáže přežít zimu v Jizerkách? Kde se tam vlastně vzal?

Říkáte si někdy po ránu: „Ti ptáci dnes ale křičí! To dřív nebývalo.“ Kupodivu máte pravdu, dříve byli ptáci skutečně výrazně tišší. Na ptáky se ale kvůli tomu zlobit nemůžeme, protože si za to můžeme sami. Možná ale ještě máme šanci naučit ptáky opět zpívat i potichu. Více se o tom dozvíte v článku popisujícím výzkum, který se týkal ptáků žijících v Paříži.

Když se dnes procházíme rozkvetlými parky, řešíme s dětmi ekologické rébusy nebo se účastníme úklidových akcí, málokdy si uvědomíme, že dnešní Den Země nevznikl jen jako poklidná oslava přírody. Vznikl v kouři výfukových plynů aut, komínů továren a v době ekologických katastrof, které nikdo neřešil. Vznikl z hluboké frustrace nad tím, jak lidstvo v polovině 20. století nakládalo se svým jediným domovem. Byla to demonstrace, která dokázala něco nevídaného. Spojit hippies s byznysmeny a studenty s politickými elitami. Pojďme nakouknout do historie oslav Dne Země a inspirovat se.

Na Hané se právě odehrává revoluce, která může od základů změnit způsob, jakým lidstvo už tisíce let obdělává půdu a pěstuje obiloviny. V tomto případě ječmen. Vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR jako první v EU získali povolení vysít na pokusné pole GMO ječmen upravený nejmodernějšími genetickými metodami (CRISPR/Cas9). Tento krok je praktickým testem technologie, která by mohla zajistit potravinovou bezpečnost v éře dramatických klimatických změn. Než se však zrna dostala na pole, museli výzkumníci projít roky laboratorní mravenčí práce a překonat extrémně přísná legislativní síta, která v Evropě pěstování geneticky upravených plodin v podstatě zakazují.

Tenhle výlet s výchozím bodem na Špindlerově boudě si nejlépe užijí rodiče a děti, které už jsou zvyklé lehce něco ujít. Není to nijak náročný výlet. Vyrazíme klasicky na Petrovku. Dál pak přes Ptačí kámen, ze kterého je hezký výhled, a dolů do Špindlu pak Medvědím dolem. Cestou si uděláme zacházku po zvířátkové naučné stezce na Moravskou boudu.

Pohled na Pétera Magyara jako na „zeleného“ politika by byl zásadním nepochopením jeho strategie. Magyar není zelený aktivista. Je to především technokratický suverenista a pragmatik, který pochopil, že ekologická témata v dnešním světě nejsou jen o klimatické tísni. Jeho postoj k životnímu prostředí je v podstatě vedlejším produktem boje za právní stát a proti ekonomické závislosti na autoritářských režimech. Je Magyar spíš Petr Hladík nebo Filip Turek?

V podhůří Orlických hor, v malebné osadě Rzy u Nového Hrádku, se odehrál nákup, který zachraňuje jeden z nejcennějších lučních ekosystémů minimálně v Orlických horách mimo chráněná území. Český svaz ochránců přírody (ČSOP) zde vykoupil pozemek o rozloze 1,8 hektaru, známý mezi místními jako Sjezdovka „U Žídků“.

Mírná zima sice sehrála svou roli, ale svádět současnou hraboší kalamitu jen na počasí by bylo příliš jednoduché. Tato situace se opakuje přibližně každé 3–4 roky.

Čína se nachází v bodě zlomu. Po desetiletích, kdy byl ekonomický růst vykoupen devastací krajiny a toxickým smogem, se Peking rozhodl pro radikální řez. Dne 12. března 2026 byl přijat monumentální Zákoník o ekologii a životním prostředí. Tento dokument, obsahující 1 242 článků, však není jen o čistším vzduchu. Je to legislativa země, která pochopila, že ovládnutí environmentálních norem je nejen cesta k lepšímu životnímu prostředí, ale také nejkratší cesta ke globální ekonomické dominanci.