Příroda

Nejsme v Číně, aby k nám jednoho rána přijely bagry a bez ptaní postavily větrník nebo soláry na rodinném poli jen proto, že to tak někdo u úředního stolu v Pekingu nakreslil. Žijeme v demokracii, kde má krajina svou cenu a lidé svá práva. Jenže energetická realita je taková, že ty větrníky a soláry prostě potřebujeme.Akcelerační zóny jsou pokusem najít v české krajině místa, kde moderní energetika dává smysl, aniž by přitom vyhlásila válku lidem v sousedství nebo přírodě. Jak se ale v záplavě map a odborných termínů jako SEA či EIA vyznat a kde končí mýty a začíná skutečná ochrana našeho domova?

Pěnice černohlavá, nenápadný ptáček s flétnovým hlasem, se stala ambasadorkou české přírody pro rok 2026. Česká společnost ornitologická (ČSO) ji udělila prestižní titul Pták roku nejen pro její krásný zpěv, ale i jako symbol stého výročí své existence. Pěnice černohlavá totiž zdobí logo společnosti a její latinské jméno Sylvia nese i její odborný časopis. Pěnici černohlavé také vděčíme za jeden vánoční symbol.

Zatímco my lidé teď bojujeme s jarní únavou u šálku kávy, v lesních norách, dutinách stromů a skalních puklinách se odehrává mnohem dramatičtější proces. Pro zvířata, která strávila zimu v hibernaci, je právě teď ta nejkritičtější fáze roku. Nejsou to totiž mrazy v lednu, co bývá nejčastější příčinou úhynu, ale právě toto „mezidobí“ předjaří. Zimní spáči se nacházejí v cílové rovince svého spícího maratonu a jejich energetické rezervy jsou vyčerpané.

Venku to zatím na žádnou velkou jarní slávu nevypadá. Minimálně u nás těsně pod Krkonošemi po oblevě znovu nasněžilo. Jsme právě ve fázi roku, kterou většina z nás jen trpně přechází s pohledem upřeným do kalendáře, kde vyhlížíme první skutečně jarní dny. Jenže zdání klame. I když se příroda navenek tváří, že ještě hluboce spí, pod povrchem už se probouzí. A co je nejdůležitější, naše tělo, ač si to v rychlosti moderní doby málokdy uvědomujeme, je na tom podobně.

Na konci roku 2025 otřásl francouzskou energetikou rozsudek. Soudní dvůr ve Štrasburku rozhodl ve prospěch obyvatelky fransouzské Somme, která dlouhá léta bojuje proti provozu větrného parku Val de Noye v těsné blízkosti svého domova. Soud v tomto případě poprvé konstatoval, že chronický stres, úzkosti a nespavost žalobkyně jsou v přímé příčinné souvislosti s provozem turbín. Rozsudek ještě není pravomocný. Co to znamená pro debaty o nových větrných parcích?

Jako kluk jsem měl v pokoji plakát zeleného Fordu Mustang z filmu Bullittův případ. To auto pro mě bylo symbolem svobody a síly. Když se v nějakém filmu podobné auto s řevem vyřítilo ze zatáčky, tak jsem si užíval každý záběr a neřešil jeho spotřebu nebo emise. A pokud v závěrečné scéně filmu hlavní hrdina v poslední sekundě před výbuchem vyskočil z hořícího auta, tak nebyl důvod k obavám. Auta ve filmu vybuchovala pořád a nám přitom do hlavy zapisovala důležitou informaci.

V posledních týdnech rezonuje českým školstvím i neziskovým sektorem téma chystaného krácení či úplného rušení dotací na environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (EVVO). Z pohledu peněžních úspor se to může zdát jako logický krok. Rušíme tím ale most, který spojuje teorii ze školy s reálným světem, a zároveň vytváříme nespravedlivý rozdíl mezi zájmy dětí.

Dokáže nenápadný brouk zachránit les před kácením? A co takový rys? Proč ochranáři sázejí na celebrity typu rys aby přilákali veřejnost k podpoře ochrany přírody? Jak fungují takzvané vlajkové nebo deštníkové druhy a proč se z některých zvířat nikdy nestanou hvězdy plakátů? Pojďme si o tom něco říct.

Když se podíváte na kostku ledu ve své sklenici, vidíte čirou, možná trochu mléčnou hmotu. Pokud se však vydáte k velkým ledovcům na Islandu nebo v Antarktidě, naskytne se vám pohled, který působí jako z jiné planety. Z hlubin trhlin a masivních ker září sytá modř. Tento jev není optickým klamem ani odrazem oblohy, jak se mnozí domnívají. Je to výsledek fyzikálních procesů a času, který z ledu dělá jeden z největších barevných filtrů naší planety.

Po téměř 250 letech se definitivně uzavřela kapitola těžby černého uhlí v Česku. Zatímco poslední tuny vyjíždějí na povrch, Ostravsko a Karvinsko míří k novému životu, i když s jistou dávkou nostalgie a hořkosti. Příběh ostravsko-karvinského revíru je především o energetice a ocelářství, o nerostu, který čekal miliony let, aby mohl pohánět výdobytky naší moderní civilazace a to se teď mění.

Představte si, že jste ospalý hlodavec, který si v klidu podřimuje v teple své nory, zatímco venku mrzne, až praští. A najednou, přesně druhého února, vás parta pánů v cylindrech a smokinzích vytáhne na mrazivý vzduch před jásající dav a objektivy kamer, aby se vás zeptali na meteorologickou předpověď. Vítejte v americkém městečku Punxsutawney, kde se odehrává ten nejbizarnější rituál, jaký si moderní věda dokáže představit: Den sviště. Ovšem pozor, naše Hromnice jsou v něčem podobné.

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) představuje v české krajině jeden z nejvýraznějších a zároveň nejkontroverznějších ptačích druhů současnosti. Tento zdatný rybolovec, jehož silueta s roztaženými křídly neodmyslitelně patří k břehům našich řek, přehrad a některých rybníků, v sobě spojuje fascinující biologické adaptace s komplikovanou historií soužití s člověkem. Zatímco pro biology a ornitology představuje úspěšný příklad návratu dříve vyhubeného druhu do středoevropské přírody, pro rybářské hospodářství se stal symbolem ekonomických ztrát a narušení rovnováhy v rybích společenstvech. Pochopení tohoto konfliktu však vyžaduje hlubší pohled na biologii kormorána i na historii jeho šíření.

Po krátké vážné nemoci zemřel Tomáš Rothröckl. Jedna z nejvýznamnějších a zároveň nejskromnějších postav české ochrany přírody uplynulých dekád. Jeho práce byla spjata zejména s oblastí Podyjí. Nicméně je to jeden z těch lidí, který si nehrál jen na svém vlastním písečku. Nevnímal park jako izolovaný ostrov ale jako součást krajiny. Jeho práce měla i evropský rozměr.

Často slýcháme, že se klima měnilo vždycky, což je pravda, ale právě proto je důležité umět rozlišit přirozenou změnu klimatu a stopou, kterou v ní zanechává moderní civilizace. Není to ale jen o tom, že rycle se zvyšující globální teplota a koncentrace CO2 koreluje s průmyslovou revolucí. Abychom pochopili, proč bezpečně víme, že nadbytečný oxid uhličitý v atmosféře pochází z lidské činnosti od průmyslové revoluce, a že jeho zvyšující koncetrace je příčinou globálního oteplování, nikoli důsledkem, musíme se ponořit do samotného nitra atomu uhlíku o do cyklu koncetrace kyslíku.

Když se u břehu mihne štíhlé, tmavé tělo norka amerického, málokdo si uvědomí, že se dívá na jeden z největších ekologických omylů moderní doby. Norek není v naší krajině odedávna. Není to zvíře, které by si pamatovali naši pradědové jako běžnou součást přírody. Je to ambiciózní přistěhovalec, jehož příběh v Česku nezačal romantickým touláním divočinou, ale za pletivem kožešinových farem. Dnes je norek americký v naší zimní krajině symbolem nezastavitelné expanze, kterou v dobrém úmyslu zapřičinili aktivisté bojující za práva zvířat.

Tam, kde se v zimě v ledu objeví temné oko nezamrzlé tůně nebo kde řeka prudce naráží do balvanů, se občas mihne protáhlý stín. Je to vydra říční. Na rozdíl od bobra, který se v mrazech stahuje do bezpečí své pevnosti, vydra zůstává aktivním nomádem zimní krajiny. Je to pravý polárník naší přírody, vybavený tou nejlepší technologií, jakou kdy evoluce pro život v mrazivé vodě vyvinula.

V listopadu 2025 oznámila energetická skupina Sev.en finančníka Pavla Tykače záměr ukončit k prosinci 2026 (nejpozději k březnu 2027) provoz svých uhelných elektráren Počerady, Chvaletice a teplárny v Kladně. Tato zpráva vyvolala v české energetice značnou debatu o stabilitě soustavy a cenách energií. Studie projektu Fakta o klimatu analyzuje, co by tento krok pro Česko znamenal z hlediska dostatku elektřiny. Dnes vyšla i analýza od ČEPS.

Když se mluví o vodních hlodavcích našich řek, pozornost na sebe obvykle strhávají buď majestátní bobři, nebo drzé a nápadné nutrie. Mezi těmito dvěma extrémy se však v rákosí a březích českých rybníků skrývá ondatra pižmová. Je to zvíře, které na rozdíl od nutrie je na mrazy připravena a na rozdíl od bobra nepotřebuje podvodní hrad. Její příběh v českých zemích začíná v roce 1905 na zámku v Dobříši, kam bylo dovezeno několik jedinců ze Severní Ameriky. Z této hrstky pionýrů se ondatra bleskově rozšířila do celé Evropy a stala se symbolem toho, jak dokonale se může cizokrajný druh sžít s drsným středoevropským klimatem. Byla období, kdy i u nás dělala problémy stejně jako dnes nutrie a byla likvidována.

Pokud se pohybujete například v Hradci Králové u soutoku Labe s Orlicí, jistě se k vám s přátelským výrazem a nápadně oranžovými hlodáky se k vám přibatolí nutrie říční, která s nadějí v očích očekává kousek mrkve nebo rohlíku. Na první pohled působí jako spokojený obyvatel naší přírody, ale pravda je mnohem dramatičtější. Její životní příběh je fascinující studií o tom, jak se tropický druh s úspěchem pokouší dobýt mírný pás, na který ho evoluce vůbec nepřipravila.

Když se začátkem roku začalo na pražském magistrátu vážně mluvit o tom, že Praha konečně najde odvahu a do budoucna povolí v ulicích pouze elektrická taxi, znělo to jako plán, který dává smysl. Jenže stačilo pár dní a naděje se rozplynula v oblaku dieselového kouře. Společným úsilím stran, které se jindy neshodnou ani na barvě lavičky, byl tento ambiciózní návrh smeten ze stolu a nahrazen bezzubou povinností splňovat normu Euro 6d.

Když zimní krajina ztichne pod náporem sněhu, velká část obyvatel přírody se uchyluje k hlubokému spánku nebo odletí za sluncem. Bobr na to ale jde jinak. Jako známý architekt si dokázal podmanit zimu způsobem, jenž fascinuje biology i náhodné pozorovatele. Bobr pod hladinou potoků a řek buduje impérium, kterému nevadí ani ty nejkrutější mrazy, jež se občas přivalí i do Čech.

Většina z nás vnímá les jako nedotknutelný chrám. Sázení stromů na každém volném místě považujeme za nejdůležitější pro ochranu klimatu. Nová studie na něj však nahlíží trošku jinak. Chce těžit severské lesy a dřevo z nich na tisíce let ukládat do moře.

Když přijde řeč na globální oteplování, spíš dřív než později bude zmíněno „prdění“ krav“ a sázení stromů. Jedno jako příklad nesmyslnosti některých nařízení a to druhé jako to jediné a správné. Jak už to tak bývá, není to tak jednoduché.

Pokud jste včera sledovali zprávy, tak vám určitě neuniklo, jak se premiér Andrej Babiš pochlubil novým přírůstkem do vládní pracovny. Pořídil si luxusní glóbus, aby mohl osobně a odborně posoudit situaci kolem Grónska, na které si brousí zuby Donald Trump. Pojďme se ale trochu z nadhledu podívat na důsledky, které pořízení glóbusu našeho vzdělání chtivého premiéra přineslo.

Ještě po roce 2010 existoval na planetě silný štít, který nad našimi hlavami po celá desetiletí odrážel část slunečního žáru zpět do vesmíru. Tento štít nebyl dílem přírody, byl to vedlejší produkt naší závislosti na nejšpinavějších palivech. V roce 2020 jsme se rozhodli shodit zbytek tohoto štítu a to tím, že jsme omezili obsah síry v lodních palivech. Výsledek? Oceány se začaly ohřívat tempem, které zaskočilo i vědce.

Úvahy lesníka o neměnném lesnictví v měnících se lesích. Tak zní podtitul této útlé knížečky Dušana Utinka, Mýty a pověry v lesnictví, která přichází v době, kdy se naše lesy nacházejí na historickém rozcestí. Autor, zkušený odborník a soudní znalec, se v ní nebojí plynout proti proudu a podrobuje kritice zažité postupy, které v českém lesnictví přetrvávají stovky let, ačkoliv se svět kolem nás dramaticky změnil.

Zákony na ochranu zvířat prošly v posledních letech největší revolucí za poslední dekády. Od ledna 2026 platí v Česku striktní zákaz držení psů na řetězech. Zpřísnily se parametry pro chov a zvýšili se pravomoce obcí a dalších orgánů, které vymýtit nelegální množírny a týrání zvířat. Přinášíme podrobnosti.

S prvními mrazivými zprávami o blížící se ledovce se sociální sítě a sousedské hovory obvykle zaplní vlnou rozhořčení směrem k technickým službám. Nejinak tomu bylo před pár dny. Lidé se zlostně ptají, proč sypače a radlice nevyjely dříve, proč jsou silnice a chodníky stále pod vrstvou sněhu a co vlastně silničáři dělají za jejich daně, když v kritickou chvíli zdánlivě zaspali. Pojďme si říct, proč v této situaci nechat techniku v garáži a lidi klidně vyspat.

Evropská unie se v posledních letech snaží o ambiciózní proměnu své ekonomiky směrem k udržitelnosti. Jedním z nejdiskutovanějších nástrojů této proměny je CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism), kterému se v běžné řeči přezdívá „uhlíkové clo“. Jeho ostrá fáze se rozeběhla se začátkem tohoto roku. Jde o mechanismus, který může zásadně ovlivnit ceny zboží, mezinárodní obchod i globální boj s klimatickou změnou. Pojďme si srozumitelně vysvětlit, o co vlastně jde.

O víkendu jsme si připomněli 34 výročí od momentu, kdy se flotila desetitisíců gumových zvířátek "Friendly Floatees" vydala na cestu mořem a potvrdila zásadní poznatky o mořských proudech, které utváří klima na Zemi.

Titulek typu „Vědec zkoumá velikost rejsčích lebek“ by si jistě vysloužil mnoho posměšných smajlíků a nelibosti, pokud by získal grant. Spousta lidí by tento projekt totiž považovala za nesmyslný a úplně zbytečný. Ono to ale znamenalo průlom v dosavadní představách o biologii savců. Dnes se tomu říká Dehnelovův fenomén.

„Ten Macinka má celoevropský dopad.“ Pisatel tohoto komentáře pod článkem o současné sněhové kalamitě v Evropě naráží na prohlášení pana Macinky „Klimatická krize v ČR dneškem končí“ . Realitou ale je, že právě i tyhle zimní extrémy jsou způsobené současným rychlým globálním oteplováním. Ano, vyšší jednotky i nižší desítky cm sněhu za hodinu vždy byly a jsou extrém, který působí problémy. Pojďme si říci, co je polární vortex a jet stream.

Stromy jsou obalené námrazou, pole přikryl bílý příkrov a rtuť teploměru klesla hluboko pod bod mrazu. Vše se zdá být nehybné, mrtvé a zakleté do ledu. Krásná letošní novoroční zimní idylka. Přímo pod vrstvou prašanu, se ale odehrává čirý ruch. Existuje tam prostor, kterému vědci říkají subnivium (z latinského sub – pod a nix – sníh). Pro velké množství druhů živočichů a rostlin je subnivium jedinou šancí, jak přežít zimu v mírném a polárním pásu. Pojďme odhrnout bílou peřinu a nahlédnout do tohoto skrytého světa.

Představte si, že stojíte uprostřed rozlehlé vodní plochy. Pod vámi se otevírá hluboká, temná propast, ve které vidíte každý kamínek na dně, stébla mrazem zakonzervovaných řas a občas i stín ryby, která propluje hluboko pod vašimi podrážkami. Máte pocit, že se vznášíte v prostoru. Tento fascinující úkaz, kterému se lidově říká „černý led“ nebo „čiré sklo“, je jedním z nejpůsobivějších představení, která si pro nás příroda v zimě připravila. Vidět jste jej mohli před pár dny třeba na Novomlýnských nádržích na Jižní Moravě. Pojďme se na tento jev podívat blíže.

Ohňostroje sledujeme s úžasem, ale málokdy přemýšlíme nad tím, že každý záblesk barvy je výsledkem chemické reakce toxických kovů. Zatímco vědci varují před 'sprchou jedů', letošní data z měřicích stanic ukazují, že hlavně díky nové legislativě se nám poprvé po letech dýchalo při oslavě příchodu nového roku o poznání lépe. I tak ale varování vědců platí.

Většina z nás vnímá oceán jako nekonečnou modrou plochu, kulisu pro dovolenou nebo domov exotických ryb. Helen Czerski nám ukazuje, že oceán není jen pasivní masa vody, ale gigantický, neuvěřitelně složitý a fascinující stroj, který aktivně utváří vše, co na této planetě známe.

Zatímco dnes vnímáme Vánoce skrze lesk skleněných či plastových koulí, barevných světýlek a moderních dekorací, v dobách našich předků byla dominantou Štědrého večera zlatavá barva slámy, vůně rozkrojeného jablíčka nebo vlašských ořechů. Sláma a nebyla v rolnickém domě jen vedlejším produktem hospodaření, ale spolu s obilím byla i posvátným symbolem přežití a hojnosti. Tradice spojené s těmito dary země sahají hluboko do předkřesťanských dob, kdy byl zimní slunovrat vnímán jako kritický bod roku, v němž bylo třeba zajistit přízeň přírodních sil pro budoucí úrodu.

Jedním z nejkrásnějších a nejautentičtějších Vánočních zvyků, které si jako národ neseme po generace, je krmení lesní zvěře. Tento rituál, který propojuje lidský svět s tím divokým, v sobě nese hlubokou symboliku sounáležitosti a vděčnosti. Je to okamžik, kdy si uvědomujeme, že hojnost našich vánočních tabulí není samozřejmostí a že jako lidé máme zodpovědnost i vůči těm, kteří se v mrazivých měsících musí spoléhat pouze na své instinkty a skromné zdroje, které jim krajina ponechala. Každopádně pokud není sníh, přírodní zdroje jsou pro ně dostačující. Tento zvyk může velmi snadno shnít. Nedopusťme to.

Vznik včelího vosku je jedním z nejúžasnějších procesů v hmyzí říši. Vosk je včelím stavebním materiálem, který doslova vypocují ze svého těla. V lidském světě má mnoho využití. Málo kdo ale ví, že když se zapálí dokáže vyčistit vzduch v místnosti. V tomto ohledu je to pravý opak všudypřítomných parafinových svíček.

Tak a je to tady. Vážení přátelé, milovníci lesů, luk a hájů, ale i vy, kdo si rádi o víkendu projedete okresky v něčem, co má víc koní než průměrná stáj v Kladrubech. Včera se stalo něco, co jsme ještě nedávno považovali za špatný vtip z kategorie „to by přece neudělali“. 15. prosinec 2025 se do dějin ekologie v Česku zapíše tučným písmem. Černým jako saze z vymontovaného filtru pevných částic. Petr Macinka, předseda strany Motoristé sobě, se oficiálně stal ministrem životního prostředí.

Řada lidí (především ti, kteří elektromobilem nikdy nejeli) tvrdí, že zima je pro elektromobil vyložená smrt. Buď mráz zničí samotnou baterii, nebo za volantem zmrzne alespoň řidič, protože si ze strachu z vybití baterky raději nezapne topení. Rozhodli jsme se vyzkoušet, co je na tom pravdy. Jak zvládne základní elektromobil od Citroenu zimu na horách?

S příchodem prosince se miliony domácností po celém světě ponoří do rituálu výběru a zdobení vánočního stromku. Pro většinu znás je to záležitost estetiky, vůně a tradice. Tyto dřeviny, ačkoliv všechny patří do řádu borovicotvarých (Pinales), se od sebe liší v mnoha zásadních aspektech – od detailů jejich jehličí a šištic, přes nároky na stanoviště, až po evoluční strategie, které jim umožnily přežít a prosperovat v různorodých biotopech. Pojďme se ponořit do jejich zeleného světa a odhalit, proč je každý z těchto "vánočních" stromů jedinečnou součástí naší přírody.

V hlubokých, listnatých lesích České republiky, především v bučinách a doubravách, žije nenápadný hlodavec, který si od ochranářů vysloužil přezdívku sedmispáč. Není to nikdo jiný než plch velký (Glis glis), největší z našich plchů, který drží v české přírodě fascinující rekord – je suverénně nejdelším zimním spáčem.

Chaluha malá (Stercorarius longicaudus) je pták, který do české krajiny nepatří, ale občas se u nás nečekaně nějaký většinou vyčerpaný, zbloudilý jedinec objeví. Tento fascinující mořský dravý pták tráví většinu svého života nad rozbouřeným oceánem, kde exceluje ve svém neobvyklém způsobu obživy.

Třídění odpadu je pro většinu obyvatel České republiky denní rutinou, ale málokdo si plně uvědomuje, že nejde jen o dobrý zvyk, nýbrž o zákonnou povinnost už od devadesátých let, jejíž dodržování má zásadní vliv na životní prostředí a naši budoucnost.

Guáno, trus zejména mořských ptáků nebo netopýrů, zachránilo miliony lidí před hladomorem. Stalo se klíčovou surovinou, která rozpoutala mezinárodní konflikty. Využívala se i pro výrobu střelného prachu. Je to příběh o přírodním zázraku, lidské chamtivosti a o tom, jak se obyčejný exkrement stal hybatelem dějin.

Poslední kniha od Jamese Lovelocka, tvůrce slavné Teorie Gaia, o tom, že „vůbec poprvé se my lidé budeme muset o planetu podělit s tvory, kteří budou inteligentnější než my sami," ale nebudeme jimi likvidováni. Překvapivě pozitivní čtení od velkého skeptika.

S příchodem prvního sněhu a mrazivého počasí Správa národního parku (KRNAP) každoročně uzavírá některé turistické trasy. Důvod je prostý a klíčový pro přežití největšího savce našich nejvyšších hor, jelena. Stovky jelenů se v tomto období přirozeně stahují do přezimovacích obůrek, které pro ně fungují jako nezbytný zimní azyl. Proč k tomu dochází a jaký to má smysl? Je to souhra tří hlavních faktorů: ochrana lesa, zajištění potravy a nutnost klidu.

Když se řekne chloroplast, každý si představí stejný obrázek: malou, zelenou organelu uvnitř rostlinné buňky, kde se sluneční světlo mění na energii a cukry – proces, který nazýváme fotosyntéza. Leta letoucí panovalo v rostlinné biologii pevné přesvědčení, že role chloroplastů je primárně metabolická a energetická. Chloroplast však hraje velkou roli i v imunitě, obraně a signalizaci, o kterých se myslelo, že jsou výhradní doménou buněčného jádra a cytoplazmy. Co to znamená po nás? Nové možnosti při šlechtění odolnějších rostlin.

Přestože je dělí kontinenty, biotopy a dokonce i životní strategie, všichni jsou si příbuzní, patří řádu ocasatých obojživelníků (Caudata). Jsou to dědicové prastarých linií, které před miliony let opustily moře a každý z nich si našel svou vlastní cestu. Pojďme prozkoumat vazby, které spojují naši českou obojživelnou faunu s exotickým tvorem, jenž se stal ikonou vědeckého výzkumu ale i kultury. Svou popularitu u dětí si získal hlavně díky hře Minecraft a také jako předloha pro nejednoho filmového draka.

Vánoce mají svou neodolatelnou vůni a jejím zdrojem je i komplexní směs perníkového koření, které procestovalo půl světa. Pojďme se ponořit do původu, biologie a vůní klíčových rostlin, které stojí za každým dokonale upečeným perníčkem.

Když se barevný podzim začne měnit v zimní mrazivou šeď, napadne bílá peřina a sluníčko ztratí letní sílu, příroda utichá. Pod vrstvou opadaného listí, v hlubokých norách a jeskyních se spouští jeden z nejúžasnějších biologických procesů, který se vyvinul k přežití extrémních podmínek: hibernace a další způsoby zimního spánku.

S příchodem listopadu a prosince se dny neúprosně zkracují, slunce se stává vzácným hostem a teplota nás nutí stáhnout se zpět do bezpečí našich domovů. Pro mnohé je toto období synonymem pro únavu, zimní splín a nekonečné čekání na jaro. Ale co kdybychom vám řekli, že zima nemusí být jen dobou přežívání, ale naopak nejútulnějším a nejpříjemnějším obdobím roku? Klíčem k této proměně je slovo, které se k nám dostalo ze severu: Hygge.

Příběh tohoto nápoje je stejně bohatý a komplexní jako jeho aroma. Začíná na úpatí hor, v mlhavých subtropických oblastech Asie, a vine se tisíciletími, proplétá se historií, obchodem, rituály i politickými konflikty. Málokterý nápoj má tak hluboké kořeny a tak rozmanité podoby. Na světě neexistuje jeden univerzální čaj, ale celá rodina nápojů, které spojuje jediná rostlina – čajovník čínský (Camellia sinensis).

Třicáté zasedání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP30) se odehrálo v brazilském Belému, ve strategickém a symbolickém srdci Amazonie. Výsledkem se stal tzv. "Belémský pakt", který je klasickým diplomatickým kompromisem. Pakt sice přinesl dílčí úspěchy, zejména ve finanční oblasti, avšak v klíčové otázce postupu při opouštění fosilních paliv zůstal na místě, což vedlo k rozčarování u mnoha klimaticky ambiciózních států.

Současná rychlá klimatická změna volá po dekarbonizaci dopravy. Zatímco elektromobilita nabízí přímou cestu k bezemisnímu provozu vozidel, myšlenka syntetických paliv (známých také jako e-paliva nebo Power-to-Liquids, PtL) slibuje zachování stávající infrastruktury, motorů a svobody mobility. Tato paliva se tváří jako elegantní řešení, protože jsou teoreticky uhlíkově neutrální. Proč je tedy nenajdeme na každé čerpací stanici a v čem tkví jeden z největších nedávných vědeckých průlomů v jejich výrobě?

Kambodžské jezero Tonle Sap je jedním z nejpozoruhodnějších ekologických divů naší planety. Obrovské vodní těleso, které během suché sezóny zabírá plochu jen asi 2 500 kilometrů čtverečních, ale během monzunů, kdy se řeka Mekong prudce rozvodní, se jezero rozšíří a pohltí neuvěřitelných 16 000 kilometrů čtverečních okolní krajiny. Není to ale jen obyčejná záplava, je motorem života v celém regionu, hnojí rýžová pole, udržuje biodiverzitu a zásobuje proteinem miliony lidí. Dnes však tento fenomén slábne. Není v tom ale měnící se klima.

Káně rousná (Buteo lagopus), majestátní návštěvník našich zimních polí a luk, je jedinečným příkladem dravce, jehož život je neoddělitelně spjat s cykly daleké arktické tundry. Jako jediný zástupce svého rodu obývá všechny tři severní kontinenty a před nejkrutějšími mrazy podniká jednu z nejrozsáhlejších migrací mezi středně velkými dravci.

Evropský systém obchodování s emisemi (EU ETS) se v posledních letech stal jednou z nejčastějších zbraní v politických debatách. Často je líčen jako nástroj „zlé Bruselské byrokracie“, který ničí evropský průmysl, zdražuje bydlení a žene domácnosti do chudoby. Obavy z dramatického nárůstu cen energií a dopadů na konkurenceschopnost našich firem jsou pochopitelné. Skutečnost je však mnohem složitější a sofistikovanější.

Když se řekne popularizace vědy, málokdo si představí žánr, který dokáže čtenáře dojmout, rozesmutnit a zároveň mu otevřít oči. Přesně to se však daří geologovi Petru Brožovi a ilustrátorce Lucii Škodové ve volném pokračování jejich úspěšné knihy Geostorky aneb lidské osudy ve stínu geověd. Druhý díl navazuje na stejný osvědčený formát – propojení strhujících, a často skutečných, lidských a zvířecích osudů s exaktními fakty geověd, tentokrát s hlavním tématem rezonujícím celou naší planetou: globální změnou klimatu.