Příroda

Když se v New Yorku v sále Valného shromáždění OSN rozsvítila tabule s výsledky hlasování o nové klimatické rezoluci, diplomaté z ostatních členských států Evropské unie pravděpodobně jen unaveně povzdechli. Pro lidi, kteří se v mezinárodní politice pohybují delší dobu, to vlastně nebylo žádné překvapení. Česká republika se opět rozhodla ukázat, že má vlastní hlavu. Škoda jen, že ta hlava tentokrát uvízla v písku, hluboko pod úrovní stoupající hladiny světového oceánu.

Veřejný prostor se dnes podobá zákopové válce. Každá strana si hýčká své pravdy, opevňuje se ve svých sociálních bublinách a přes hradby algoritmů vrhá po těch druhých sžíravé poznámky. O to cennější jsou momenty, kdy se zástupci nesmiřitelných světů posadí se k jednomu stolu. Přesně k tomu došlo na nezávislém kanálu Debatní deník, kde moderátor Timofej Kožuchov hostil vědce Daniela Kortuse, známého pod projektem Klimatomluva, a politického komentátora Františka Kubáska z portálu Incorrect.cz.

Patří k nejfotogeničtějším místům v České republice, její dokonalé čedičové sloupce nejdou přehlédnout. Panskou skálu proslavila pohádka Pyšná princezna, to ví asi většina z nás. Málokdo však ví, že tohle místo skrývá docela dramatický příběh. Jak vlastně tyto kamenné varhany vznikly, proč museli místní vlastenci svádět boj o jejich záchranu s těžaři a jak skála vypadala předtím, než do ní poprvé kopl člověk?

ZOO Děčín vás nadchne svou atmosférou v srdci lesoparku, kde stín vzrostlých stromů vytváří skvělé prostředí pro zvířata i návštěvníky. Tato ZOO patří k těm menším, ale naprosto vyčnívá množstvím interaktivních prvků a vzdělávacích stezek, které zabaví děti i dospělé na celé hodiny. Pojďte s námi prozkoumat tento severočeský klenot na vrcholu Pastýřské stěny. Od majestátních medvědů, přes evropskou přírodu až po exotické Rajské ostrovy.

Málokterá osobnost formovala náš pohled na planetu Zemi tak zásadně jako Sir David Attenborough. Před pár dny oslavil své 100. narozeniny. Svět neoslavoval pouze charismatického moderátora, ale především vizionáře, který propojil moderní technologie s vědeckým poznáním divoké přírody. Je to člověk s nezaměnitelným hlasem, kterého nechtěli v rozhlase. Jeho zásluhy však nespočívaly jen v popularizaci vědy zcela novým způsobem, ale například i v přínosu pro tenis. Mimo to stojí za slávou Monty Pythonů. Pojďme se ohlédnout za jeho životem a dílem.

Většinu oblasti současného Národního parku České Švýcarsko původně pokrývaly smíšené lesy s druhy, které milují světlo a na živiny chudé písčité podloží. Jedním z takových druhů, který obývá i skalní masivy, je borovice lesní. Ovšem máme tu i vetřelce, který z mnoha míst vytlačuje nejen místní borovici, ale i vše ostatní okolo sebe. Požár, který řádil v roce 2022 na stovkách hektarů parku, je šancí, jak tohoto vetřelce výrazně eliminovat.

Představa lesního požáru v nás většinou vyvolává mrazení a pocit naprosté zkázy. Vidíme plameny olizující koruny stromů a černé uhelné pahýly tam, kde dříve byla zelená oáza. Jenže pro přírodu, zejména pro tu v severských boreálních lesích, ale i v Českém Švýcarsku, není oheň nepřítelem. Je to nástroj, který les čistí, omlazuje a dává mu novou šanci na život. Abychom ale pochopili, proč tomu tak je, musíme se nejprve podívat na to, že není oheň jako oheň a strom jako strom. Ukážeme si to na příkladu Českého Švýcarska.

Zapomeňte na nostalgické vzpomínky na hluboké, stinné lesy. Dnešní cesta z Mezné na největší přírodní skalní bránu Evropy, Pravčickou bránu, nabízí přímý přenos přirozené obnovy přírody, která se vzpamatovává z největšího požáru moderní české historie. Pojďte se tam se mnou podívat.

Když se řekne jaro v Jizerských horách, většině lidí se vybaví tající sněhová pole, rozvodněné potoky, sytě zelený mech a žluté koberce narcisů na Jizerce. Zatímco v nížinách už narcisy v zahradách odkvétají, zdejší vysoko položená louka byla o tomto prodlouženém víkendu stále v plném květu. Jak je možné, že jihoevropský druh dokáže přežít zimu v Jizerkách? Kde se tam vlastně vzal?

Říkáte si někdy po ránu: „Ti ptáci dnes ale křičí! To dřív nebývalo.“ Kupodivu máte pravdu, dříve byli ptáci skutečně výrazně tišší. Na ptáky se ale kvůli tomu zlobit nemůžeme, protože si za to můžeme sami. Možná ale ještě máme šanci naučit ptáky opět zpívat i potichu. Více se o tom dozvíte v článku popisujícím výzkum, který se týkal ptáků žijících v Paříži.

Když se dnes procházíme rozkvetlými parky, řešíme s dětmi ekologické rébusy nebo se účastníme úklidových akcí, málokdy si uvědomíme, že dnešní Den Země nevznikl jen jako poklidná oslava přírody. Vznikl v kouři výfukových plynů aut, komínů továren a v době ekologických katastrof, které nikdo neřešil. Vznikl z hluboké frustrace nad tím, jak lidstvo v polovině 20. století nakládalo se svým jediným domovem. Byla to demonstrace, která dokázala něco nevídaného. Spojit hippies s byznysmeny a studenty s politickými elitami. Pojďme nakouknout do historie oslav Dne Země a inspirovat se.

Na Hané se právě odehrává revoluce, která může od základů změnit způsob, jakým lidstvo už tisíce let obdělává půdu a pěstuje obiloviny. V tomto případě ječmen. Vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR jako první v EU získali povolení vysít na pokusné pole GMO ječmen upravený nejmodernějšími genetickými metodami (CRISPR/Cas9). Tento krok je praktickým testem technologie, která by mohla zajistit potravinovou bezpečnost v éře dramatických klimatických změn. Než se však zrna dostala na pole, museli výzkumníci projít roky laboratorní mravenčí práce a překonat extrémně přísná legislativní síta, která v Evropě pěstování geneticky upravených plodin v podstatě zakazují.

Tenhle výlet s výchozím bodem na Špindlerově boudě si nejlépe užijí rodiče a děti, které už jsou zvyklé lehce něco ujít. Není to nijak náročný výlet. Vyrazíme klasicky na Petrovku. Dál pak přes Ptačí kámen, ze kterého je hezký výhled, a dolů do Špindlu pak Medvědím dolem. Cestou si uděláme zacházku po zvířátkové naučné stezce na Moravskou boudu.

Pohled na Pétera Magyara jako na „zeleného“ politika by byl zásadním nepochopením jeho strategie. Magyar není zelený aktivista. Je to především technokratický suverenista a pragmatik, který pochopil, že ekologická témata v dnešním světě nejsou jen o klimatické tísni. Jeho postoj k životnímu prostředí je v podstatě vedlejším produktem boje za právní stát a proti ekonomické závislosti na autoritářských režimech. Je Magyar spíš Petr Hladík nebo Filip Turek?

V podhůří Orlických hor, v malebné osadě Rzy u Nového Hrádku, se odehrál nákup, který zachraňuje jeden z nejcennějších lučních ekosystémů minimálně v Orlických horách mimo chráněná území. Český svaz ochránců přírody (ČSOP) zde vykoupil pozemek o rozloze 1,8 hektaru, známý mezi místními jako Sjezdovka „U Žídků“.

Mírná zima sice sehrála svou roli, ale svádět současnou hraboší kalamitu jen na počasí by bylo příliš jednoduché. Tato situace se opakuje přibližně každé 3–4 roky.

Čína se nachází v bodě zlomu. Po desetiletích, kdy byl ekonomický růst vykoupen devastací krajiny a toxickým smogem, se Peking rozhodl pro radikální řez. Dne 12. března 2026 byl přijat monumentální Zákoník o ekologii a životním prostředí. Tento dokument, obsahující 1 242 článků, však není jen o čistším vzduchu. Je to legislativa země, která pochopila, že ovládnutí environmentálních norem je nejen cesta k lepšímu životnímu prostředí, ale také nejkratší cesta ke globální ekonomické dominanci.

Ještě před pár lety jsme mývala severního (Procyon lotor) vnímali jako exotické zpestření naší fauny. Mýval severní je u nás nepůvodní druh, který sice do české přírody nepatří, ale jehož „roztomilý“ kukuč tlumil obavy z jeho přítomnosti. Nedávno však vědci přišli s definitivním potvrzením predikce, že česká populace mývalů hostí parazita jménem Baylisascaris procyonis – škrkavku mývalí, která se nyní nekontrolovaně šíří ze západních Čech dál do vnitrozemí. Nákaza může mít pro člověka fatální následky. Hrozbou mohou být i dětská pískoviště.

Zatímco se jarní zahrada teprve probouzí a země je po zimě nasáklá vláhou, je ideální čas myslet na týdny, kdy se obloha vyčistí a trávníky začnou žíznit. Letní sucha se stala novou normou a pitná voda příliš drahým luxusem na to, abychom jí plýtvali při zálivce. Právě teď je třeba přípravit systém, který promění vaši střechu v nejcennější zdroj zahrady. Řešit závlahový systém z dešťovky v době sucha je trošku pozdě. Naučte se s námi vnímat dešťovku nikoliv jako odpad, který je třeba odvést do kanalizace, ale jako poklad, který udrží váš kousek země zelený i v těch největších žárech.

Pletení pomlázky je jedním z nejstarších dochovaných zvyků, který v sobě snoubí lidovou víru s hlubokou znalostí jarní přírody. Pomlázku dnes vnímáme především jako symbol Velikonoc. Její podstata ale tkví v botanických procesech a unikátních vlastnostech vrbového dřeva.

Maja Lunde uzavírá své ambiciózní „klimatické kvarteto“ na mrazivých Špicberkách. V románu Sen o stromě se vrací k tématu odpovědnosti za naši planetu, tentokrát skrze vzácná semena a odkaz Nikolaje Vavilova. Finále, jehož vydání paradoxně zbrzdila skutečná pandemie, nás zavádí do světa zasaženého nákazou a izolací. I tento díl přináší zásadní poselství pro dnešní svět.

Když si v obchodě vybíráte potraviny a narazíte ve složení na „ regulátor kyselosti - kyselina citronová“ nebo kód E330, vaše mysl vám pravděpodobně vykreslí obrázek prosluněného sicilského sadu, kde se z čerstvých plodů lisuje zářivě žlutá šťáva. Pravda je však jiná. Na pohled méně vábná. Naprostá většina kyseliny citronové, kterou dnes lidstvo zkonzumuje, totiž citron neviděla ani z dálky. Jejím skutečným výrobcem je plíseň kropidlák černý. Mají v tom prsty i zlaté české ručičky. Proč jí vlastně v jídle potřebujeme?

Jistě jste i vy slyšeli, že jsou elektromobily drahé, složité a v reálném světě nepoužitelné. Následující text vám nabízí osobní zkušenost člověka, který se i přes tyto „pravdy“ rozhodl si na základě praktických a ekonomických argumentů ojetý elektromobil pořídit. Jak a proč se rozhodoval a jaké jsou jeho zkušenosti s malým elektromobilem?

Loni 10. listopadu byl zastaven příjem žádostí do programu Nové zelená úsporám. Důvodem bylo vyčerpání alokovaných 27 miliard korun, které zmizely mnohem dříve, než se původně plánovalo. Situace se vyhrotila teď v březnu, když nový ministr životního prostředí přišel s novými podmínkami. Jak by postupoval Petr Hladík?

Příroda někdy napíše scénář, u kterého se tají dech i zkušeným odborníkům. Ve wroclawské zoologické zahradě se odehrál jeden z těch tichých, ale o to silnějších příběhů, které nám připomínají, proč má smysl bojovat o každý jeden život. Hlavním hrdinou je stvoření, které vypadá, jako by ho někdo poskládal z náhradních dílů jiných zvířat - mládě hrabáče kapského (Orycteropus afer).

Dlouhé miliony let se život na Zemi v našich zeměpisných šířkách řídil jedním neochvějným pravidlem. Po dni plném slunce následovala noc osvětlená jen svitem Měsíce a hvězd. Během pouhých sta let, vteřiny v měřítku evoluce, jsme toto pravidlo zrušili. Světelný smog, dříve problém jen pro hrstku astronomů, se stal jedním z nejvlivnějších a nejničivějších faktorů naší doby. Proč je hmyz lampami tak lákán a proč tam vyvádí takové psí kusy? Jak to napravit?

Většina z nás chce pro včely, čmeláky a další opylovače to nejlepší, ale v dobré víře jim v zahradách často chystáme spíše pasti. Přitom stačí pochopit pár zákonitostí hmyzího světa. Zapomeňte na sterilní trávníky, přešlechtěné kultivary a nefunkční doplňky z marketů. Naučte se, jak vybudovat skutečné útočiště, které se nestane pro hmyz jen náhodnou restaurací s jednou kytkou, ale domovem, kde bude chtít žít a pomoci vám vypěstovat spoustu dobrot. Bez něj se vám to totiž v mnoha případech prostě nepodaří.

Zapomeňte na mozoly, drahá hnojiva a nekonečný souboj s plevelem. Metoda No-dig boří mýty o tom, že poctivý zahradník musí každý podzim a jaro zápasit s rýčem. Místo abyste půdu násilím obraceli, naučte se ji vrstvit po vzoru samotné přírody. Zjistěte, jak pomocí obyčejného kartonu a „černého zlata“ vytvořit úrodný ráj, kde za vás nejtěžší práci odvedou žížaly a mikroskopický „půdní internet“. Vaše zahrada bude kvést jako nikdy předtím a vaše páteř vám konečně poděkuje.

Filip Turek v reakci na kritiku své angličtiny prohlásil, že mnoho jeho odpůrců má „ptačí mozek“. Nejspíš to myslel jako urážku, nicméně biologie 21. století se na tento příměr dívá úplně jinak. Pokud byste se totiž opravdu narodili s ptačím mozkem, tak byste byli lepší řidič než jakýkoliv automobilový závodník.

Vyprahlá pole na jižní Moravě, kde se kdysi dařilo pšenici, a naopak vinice rozeseté po svazích Českého středohoří nebo dokonce v okolí Liberce. Problémy žateckého chmele. To není scéna z apokalyptického filmu, ale realita, ke které české zemědělství nezadržitelně směřuje. Klimatická změna totiž nepřekresluje jen teplotní mapy, ale samozřejmě ovlivňuje i to, co uvidíme na českých polích.

Představte si svět, kde se rodí pouze dcery. Pro lidskou společnost námět na sci-fi román, pro jednu z největších populací karet obrovských na světě je to však krutá realita dnešních dní. Vědecká studie publikovaná v časopise Current Biology odhalila velmi znepokojivou zprávu z oblasti Velkého bariérového útesu: severní populace těchto ikonických mořských plazů se v důsledku klimatických změn opravdu dramaticky „feminizuje“. U mladých želv tvoří samice neuvěřitelných 99 % populace. Pokud se trend nezmění, hrozí těmto prastarým tvorům v blízké budoucnosti úplný kolaps.

Máte pocit, že se na vás ze všech stran valí zákazy a drahota maskovaná „ochranou klimatu“? Nejste sami. Tady je upřímný pohled na současnou situaci běžného člověka, který nemá peněz na zbyt.

V posledních letech se budování tůní stalo symbolem boje proti suchu a snahy o návrat biodiverzity do české krajiny. Bagry se zakusují do luk, lesních lemů i zahrad s ušlechtilým záměrem. Vytvořit domov pro žáby, čolky a vzácný hmyz. Jenže vědecká komunita začíná bít na poplach. Ukazuje se totiž, že ne každá vodní plocha je pro přírodu požehnáním. Pokud je tůň špatně navržena, stává se z ní ekologická past.

Neviditelná armáda ochranářů se právě v těchto dnech pouští do záchrany milionů žabích poutníků. Jarní cestu za rozmnožováním ve vodě jim totiž mnohde kříží silnice. Kilometry fóliových zábran a nekonečné hodiny strávené u sběrných kbelíků jsou jedinou šancí, jak zachránit tisíce drobných životů, které mohou pomoci i vaší zahradě. Přečtěte si příběh o rozmnožování žab, o mravenčí práci ochranářů a o tom, proč jsou žáby důležité i pro vaši zahradu. Zapojit do záchrany se můžete i vy.

Moderní elektromobily jsou tu s námi už téměř dvacet let, přesto mají u řady lidí stále pověst drahých a složitých strojů, které se do běžného života moc nehodí. Ve skutečnosti elektromobily nemusí být ani složité, ani drahé. V této recenzi vám přiblížíme zkušenosti s elektrickým Citroenem ë-C3, který pořídíte za cenu lépe vybavené benzínové Fabie.

Většina z nás vnímá skládky jako ostudnou hromadu harampádí, která po nás zbude. S blížícím se zákazem skládkování využitelného odpadu v roce 2030 se však tento pohled mění. Skládky přestávají být jen místem pro „pohřbívání“ naší spotřeby. Stávají se strategickou zásobárnou surovin a energie. Stojíme na prahu odpadové revoluce. Bude naše infrastruktura ale stačit na likvidaci naší produkce odpadů?

Venku se probouzí jaro, ale v hloubi duše stejně cítím úzkost. Jako by i příroda věděla, že se nad námi stahují mračna. Těžká a dusivá mračna politické lhostejnosti, arogance a čisté touhy po moci, která nebere ohled na nic, co se nedá přepočítat na hlasy nebo peníze.

Hmyzí hotel propojuje zahradní architekturu s ochranou přírody. Ačkoliv se může zdát, že jde o jednoduchou dřevěnou krabici naplněnou přírodninami, realita je mnohem komplexnější. Aby se z vašeho estetického doplňku nestala ekologická past, je potřeba porozumět potřebám drobných tvorů, pro které tento azyl budujete. Správně postavený hotel se totiž během jediné sezóny promění v rušnou metropoli, která vaší zahradě zajistí bezplatné opylování a přirozenou ochranu proti škůdcům. Některou z popisovaných chyb obsahuje většina hmyzích hotelů nabízených v eshopech.

Fascinující svět mravenců Sericomyrmex amabilis nám ukazuje, že příroda už dávno vyvinula technologie, o které se my lidé teprve pokoušíme. Nová studie odhaluje, jak tito mravenci dokážou přeměňovat atmosférický oxid uhličitý (CO₂) přímo na krystalické brnění, čímž řeší nejen svou osobní obranu, ale i toxické prostředí ve svých hnízdech.

Téma léků na hubnutí dnes hýbe světem. Od chvíle, kdy se na trhu objevily moderní přípravky založené na bázi agonistů receptoru GLP-1 (Ozempic, Wegovy, Saxenda nebo Mounjaro), se zdá, že lidstvo konečně našlo „svatý grál“ v boji proti obezitě. Injekční pera, která dříve znali hlavně diabetici, se stala symbolem nové éry léčby obezity. S tím, jak se tyto látky stávají dostupnějšími i v pohodlnější formě tablet, se však začínají ozývat vědecké hlasy, které varují, že cena za štíhlou linii může být vyšší, než jsme si ochotni připustit. Nejnovější výzkumy ukazují, že snaha „ošálit“ přirozené bariéry trávení může mít vážné následky.

Koňské řehtání je jedním z nejikoničtějších zvířecích zvuků. Provází lidstvo tisíce let. Přestože každý jezdec i laik tento zvuk bezpečně pozná, vědci si lámali hlavu nad tím, jak přesně kůň takový zvuk vytváří. Koně jsou totiž ve zvířecí říši unikátní – dokážou něco, co většina ostatních savců prostě nesvede. Nedávný výzkum konečně poodhalil roušku tajemství.

Koňské řehtání je jedním z nejikoničtějších zvířecích zvuků. Provází lidstvo tisíce let. Přestože každý jezdec i laik tento zvuk bezpečně pozná, vědci si lámali hlavu nad tím, jak přesně kůň takový zvuk vytváří. Koně jsou totiž ve zvířecí říši unikátní – dokážou něco, co většina ostatních savců prostě nesvede. Nedávný výzkum konečně poodhalil roušku tajemství.

Zatímco běžné klíště tiše číhá především ve stínu listnatého lesa a jeho okrajů, noví přistěhovalci obsazují naše louky a pastviny. Piják lužní s mramorovaným štítkem obsazuje vlhké louky a exotická Hyalomma vás dokonce dokáže aktivně pronásledovat na sluncem zalitém vyprahlém výběhu. Pro naše psy a koně představují tito parazité riziko, na které nejsme zvyklí. Naučte se je poznat dřív, než je reálně objevíte.

Zatímco moderní armády sázejí na drony a neviditelné letouny, o osudu Kyjeva rozhodla i voda a bahno. Příběh řeky Irpiň ukázal, že revitalizace mokřadů není jen „zeleným koníčkem“ ekologů, ale i klíčovým prvkem národní bezpečnosti 21. století. Základem byl jeden geniální nápad ukrajinského velení.

Klimatická změna v našich zeměpisných šířkách už dávno není jen abstraktním pojmem z vědeckých grafů, ale realitou, kterou vidíme při každém pohledu z okna. Poslední únorové dny v Česku svou teplotou často připomínají spíše konec března a příroda na to odpovídá velmi rychle. Tato akcelerace však neprobíhá u všech stejně. Například sýkora tak může přijít o potravu pro mláďata. Vědci tomu říkají fenologický mismatch.

Krakonoš není jen milá postava z televizních pohádek, kterou jedinečným způsobem zapsal do duší celých generací pan František Peterka. Krakonoš je především bájný vládce hor, jehož hlavním zájmem je ochrana Krkonoš. A pokud se Krakonoš skutečně rozzlobí, tak nemůžete čekat pohádkové příběhy jako od Marie Kubátové. On by to řešil spíš ve stylu Jiřího Kulhánka.

Internet je fascinující místo, ale má jednu nepříjemnou vlastnost – pamatuje si všechno a nic zároveň. Věci z dávných časů se nečekaně vynoří a tváří se, jako nová zpráva. Aktuálně je to děsivá fotka, na které dvě postavy bezmocně stojí na hořící gondole větrné elektrárny. Do konce jejich životů jim v tu chvíli zbývá už jen několik okamžiků. Poselství fotky je jasné: větrné elektrárny jsou smrtící past! Je to ale skutečně tak a máme se proto větrných elektráren právem bát?

Co se stane, když propojíte stovky vědců se zvídavou veřejností? Vznikne projekt, který nezná hloupé otázky Zeptej se vědce. Kniha, kterou jsem právě dočetla, Zeptej se vědce – Neexistují blbé otázky, je výběrem toho nejlepšího z této unikátní online poradny, kde se i ty nejsložitější záhady světa vysvětlují běžnou lidskou řečí.

Nejsme v Číně, aby k nám jednoho rána přijely bagry a bez ptaní postavily větrník nebo soláry na rodinném poli jen proto, že to tak někdo u úředního stolu v Pekingu nakreslil. Žijeme v demokracii, kde má krajina svou cenu a lidé svá práva. Jenže energetická realita je taková, že ty větrníky a soláry prostě potřebujeme.Akcelerační zóny jsou pokusem najít v české krajině místa, kde moderní energetika dává smysl, aniž by přitom vyhlásila válku lidem v sousedství nebo přírodě. Jak se ale v záplavě map a odborných termínů jako SEA či EIA vyznat a kde končí mýty a začíná skutečná ochrana našeho domova?

Pěnice černohlavá, nenápadný ptáček s flétnovým hlasem, se stala ambasadorkou české přírody pro rok 2026. Česká společnost ornitologická (ČSO) ji udělila prestižní titul Pták roku nejen pro její krásný zpěv, ale i jako symbol stého výročí své existence. Pěnice černohlavá totiž zdobí logo společnosti a její latinské jméno Sylvia nese i její odborný časopis. Pěnici černohlavé také vděčíme za jeden vánoční symbol.

Zatímco my lidé teď bojujeme s jarní únavou u šálku kávy, v lesních norách, dutinách stromů a skalních puklinách se odehrává mnohem dramatičtější proces. Pro zvířata, která strávila zimu v hibernaci, je právě teď ta nejkritičtější fáze roku. Nejsou to totiž mrazy v lednu, co bývá nejčastější příčinou úhynu, ale právě toto „mezidobí“ předjaří. Zimní spáči se nacházejí v cílové rovince svého spícího maratonu a jejich energetické rezervy jsou vyčerpané.

Venku to zatím na žádnou velkou jarní slávu nevypadá. Minimálně u nás těsně pod Krkonošemi po oblevě znovu nasněžilo. Jsme právě ve fázi roku, kterou většina z nás jen trpně přechází s pohledem upřeným do kalendáře, kde vyhlížíme první skutečně jarní dny. Jenže zdání klame. I když se příroda navenek tváří, že ještě hluboce spí, pod povrchem už se probouzí. A co je nejdůležitější, naše tělo, ač si to v rychlosti moderní doby málokdy uvědomujeme, je na tom podobně.

Na konci roku 2025 otřásl francouzskou energetikou rozsudek. Soudní dvůr ve Štrasburku rozhodl ve prospěch obyvatelky fransouzské Somme, která dlouhá léta bojuje proti provozu větrného parku Val de Noye v těsné blízkosti svého domova. Soud v tomto případě poprvé konstatoval, že chronický stres, úzkosti a nespavost žalobkyně jsou v přímé příčinné souvislosti s provozem turbín. Rozsudek ještě není pravomocný. Co to znamená pro debaty o nových větrných parcích?

Jako kluk jsem měl v pokoji plakát zeleného Fordu Mustang z filmu Bullittův případ. To auto pro mě bylo symbolem svobody a síly. Když se v nějakém filmu podobné auto s řevem vyřítilo ze zatáčky, tak jsem si užíval každý záběr a neřešil jeho spotřebu nebo emise. A pokud v závěrečné scéně filmu hlavní hrdina v poslední sekundě před výbuchem vyskočil z hořícího auta, tak nebyl důvod k obavám. Auta ve filmu vybuchovala pořád a nám přitom do hlavy zapisovala důležitou informaci.

V posledních týdnech rezonuje českým školstvím i neziskovým sektorem téma chystaného krácení či úplného rušení dotací na environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (EVVO). Z pohledu peněžních úspor se to může zdát jako logický krok. Rušíme tím ale most, který spojuje teorii ze školy s reálným světem, a zároveň vytváříme nespravedlivý rozdíl mezi zájmy dětí.

Dokáže nenápadný brouk zachránit les před kácením? A co takový rys? Proč ochranáři sázejí na celebrity typu rys aby přilákali veřejnost k podpoře ochrany přírody? Jak fungují takzvané vlajkové nebo deštníkové druhy a proč se z některých zvířat nikdy nestanou hvězdy plakátů? Pojďme si o tom něco říct.

Když se podíváte na kostku ledu ve své sklenici, vidíte čirou, možná trochu mléčnou hmotu. Pokud se však vydáte k velkým ledovcům na Islandu nebo v Antarktidě, naskytne se vám pohled, který působí jako z jiné planety. Z hlubin trhlin a masivních ker září sytá modř. Tento jev není optickým klamem ani odrazem oblohy, jak se mnozí domnívají. Je to výsledek fyzikálních procesů a času, který z ledu dělá jeden z největších barevných filtrů naší planety.

Po téměř 250 letech se definitivně uzavřela kapitola těžby černého uhlí v Česku. Zatímco poslední tuny vyjíždějí na povrch, Ostravsko a Karvinsko míří k novému životu, i když s jistou dávkou nostalgie a hořkosti. Příběh ostravsko-karvinského revíru je především o energetice a ocelářství, o nerostu, který čekal miliony let, aby mohl pohánět výdobytky naší moderní civilazace a to se teď mění.

Představte si, že jste ospalý hlodavec, který si v klidu podřimuje v teple své nory, zatímco venku mrzne, až praští. A najednou, přesně druhého února, vás parta pánů v cylindrech a smokinzích vytáhne na mrazivý vzduch před jásající dav a objektivy kamer, aby se vás zeptali na meteorologickou předpověď. Vítejte v americkém městečku Punxsutawney, kde se odehrává ten nejbizarnější rituál, jaký si moderní věda dokáže představit: Den sviště. Ovšem pozor, naše Hromnice jsou v něčem podobné.

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) představuje v české krajině jeden z nejvýraznějších a zároveň nejkontroverznějších ptačích druhů současnosti. Tento zdatný rybolovec, jehož silueta s roztaženými křídly neodmyslitelně patří k břehům našich řek, přehrad a některých rybníků, v sobě spojuje fascinující biologické adaptace s komplikovanou historií soužití s člověkem. Zatímco pro biology a ornitology představuje úspěšný příklad návratu dříve vyhubeného druhu do středoevropské přírody, pro rybářské hospodářství se stal symbolem ekonomických ztrát a narušení rovnováhy v rybích společenstvech. Pochopení tohoto konfliktu však vyžaduje hlubší pohled na biologii kormorána i na historii jeho šíření.