Příroda

Při našem prodlouženém víkendu u Baltského moře mé oči upoutalo něco, co vypadalo jako zmenšenina bambusového lesa. Když to člověk vzal do ruky, bylo to i tvrdé a bylo to na jednom úseku cesty po pobřeží úplně všude. Nejedná se ale o bambus, nýbrž o přesličku. Podobnost je opravdu jen vizuální. Botanicky jsou bambusy a přesličky naprosto odlišné rostliny. Tohle, co jsem viděla, je přeslička obrovská. Jedná o evropskou rostlinu s historií, která sahá až do dob dinosaurů a roste i u nás.

Letní tropické dny v posledních letech dosahují hodnot, na které nebyla středoevropská příroda ani naše domácnosti historicky zvyklé. Zatímco my lidé máme k dispozici potní žlázy rozprostřené po celém těle a lehký šatník, naši čtyřnozí spolubydlící musí přežít ve svých kožiších. Jak se pes sám ochlazuje? Která plemena mohou mít letní sestřih a kdy je to nebezpečné? Jak správně použít mokrý ručník, aby psovi opravdu pomohl?

Venku pálí slunce s intenzitou fúzního reaktoru, vzduch nad asfaltem cyklostezky se tetelí jak v Austrálii a i ty borovice podél cesty vypadají, že by nejraději shodily jehličí a skočily do nejbližšího rybníka. Česká krajina se proměnila v obří horkovzdušnou fritézu a my se v ní i uprostřed přírody pomalu pečeme. Naštěstí ale máme vychlazené pivo, které nás zachrání. Nebo ne?

Venkovní teploty atakují hranice, které máme spojené s dovolenkovými destinacemi kolem rovníku. V naší zemi, kde třetina obyvatel bydlí v panelácích a klimatizace je stále spíše výjimkou, se však z bytů stává nesnesitelná výheň. Jak s tropickými vedry v bytě bojovat elegantně, ekologicky a levně?

Býval symbolem nespoutané síly, který naháněl hrůzu i úctu nejstarším evropským lovcům. Pratur, monumentální vládce pravěkých luk, však před čtyřmi staletími zmizel. Dnes se vrací. Ne jako duch, ale jako výsledek fascinujícího vědeckého experimentu. Jak může novodobý pratur pomoci evropské divočině? Proč se o něj snažíme? Nestačí v současnosti žijící druhy?

Každý červen se některé vlhké louky a okraje lesů po setmění promění v tiché jeviště plné mihotavých světel. Právě dnes, o svatojánské noci, podle tradice vše vrcholí. Světlušky, které po generace provázejí svatojánské noci pověstmi o pokladech a magii, jsou v první řadě pozoruhodnými bytostmi z hlediska biologie. Jejich světlo, které je výsledkem téměř stoprocentně efektivní chemické reakce, slouží jako složitý komunikační systém. V tomto hmyzím mikrosvětě jde o námluvy, ale i nelítostný boj o přežití. Pojďme se podívat, jak tyto „živé lucerny“ skutečně ovládají noc, a na legendy, které je provázejí.

Ten moment zná každý z nás. Po úmorném suchu a vedru se nebe konečně zatáhne, vzduch se ochladí a na rozpálenou zem dopadnou první těžké kapky. V tu ránu se okolím rozlije specifická, hluboká a opojná vůně, kterou podvědomě považujeme za vůni čisté vody. Jenže samotná voda žádnou vůni nemá. To, co s takovým požitkem nasáváme do plic, je fascinující chemický koktejl, pro který věda našla téměř magické jméno petrichor. Tento termín v roce 1964 vytvořili dva australští vědci spojením řeckých slov petra (kámen) a ichor, což v řecké mytologii označovalo éterickou tekutinu, která kolovala v žilách bohů místo krve. Pro moderní vědu je však petrichor dokonalou souhrou biologie, botaniky a atmosférické fyziky.

Evropská unie po více než dvaceti letech kompletně přepisuje pravidla pro geneticky modifikované organismy. Nová legislativa rozvazuje ruce moderní vědě a dává zelenou metodám přesného genetického editování, jako jsou molekulární nůžky CRISPR. Jak se změní to, co pěstujeme a jíme, proč kolem nových pravidel zuřila ostrá patentová válka a co tato agrární revoluce znamená pro běžného spotřebitele?

Vodní nádrž Lipno, jihočeský turistický magnet, prožívá těžkou ekologickou krizi. To, že je zelené v létě, by se dalo pochopit, nebyla by to totiž u nás výjimka, jenže Lipno je zelené i v zimě. Tento masivní ekologický problém je bez problémů viditelný i ze satelitních snímků z vesmíru uprostřed jara nebo podzimu. Právě kvůli zhoršujícímu se stavu si Jihočeský kraj nechal zpracovat rozsáhlou technickou studii. Jenže když došlo na prezentaci výsledků, politické vedení kraje v čele s hejtmanem Martinem Kubou ukázalo lidem dosti zkreslený obrázek. Pojďme si říct, co studie opravdu říká.

Jsou blízce příbuzné růžím, jejich vůni tvoří koktejl ze 350 látek, celá červená jahoda není plod. Jahodník velkoplodý je fascinující rostlinou s bohatou historií a překvapivou anatomií. Přečtěte si, jak jsme vyměnili lesní jahody za ty velké, jak je využívala francouzská smetánka. Jak souvisí s břízami?

Potkáte-li v létě větší, žluto-černě pruhovaný hmyz, váš první instinkt bude pravděpodobně ústup před nebezpečným žihadlem. Můžete se však snadno stát „obětí“ jedné z hříček naší přírody, nesytky sršňové. Nesytka sršňová je naprosto neškodný motýl, který své sršní maskování dovedl k dokonalosti. Zajímavé nejsou ale jen její mimikry, ale i život jako takový. Zatímco dospělec se na světle ohřeje jen pár týdnů, jeho vývoj probíhá i několik let v temnotě uvnitř kmenů stromů.

„Všechny zdroje jsou obnovitelné, protože i uhlí se neustále vytváří, a tak dále,“ prohlásil Jindřich Rajchl na semináři věnovaném především větrným elektrárnám. Na první pohled to možná někomu může znít jako zajímavá rebelie proti zažitým ekologickým poučkám. Je fakt, že planeta Země nepřestala rotovat a chemické procesy v její kůře stále běží. Přesto je toto tvrzení fatální omyl. Pojďme se na to podívat bez politických emocí s pomocí čisté vědy.

Jen málokterý dopravní prostředek budí u ostatních lidí tolik negativních emocí jako elektrická koloběžka. Opravdu si to ale tento zvláštní stroj zaslouží? Rozhodl jsem se to vyzkoušet na vlastní kůži a nabízím vám zajímavý pohled, jak může elektrickou koloběžku vnímat člověk, co „má v nohách“ tisíce kilometrů ujetých na klasické koloběžce.

Kopřiva dvoudomá je v očích mnoha zahrádkářů úhlavní nepřítel, kterého je třeba bez milosti vytrhat. Co kdybychom ale zkusili změnit úhel pohledu? Tato „žahavá bestie“ totiž není plevel, ale nenahraditelné centrum biodiverzity. Je to "mateřská školka" pro motýly, pomocnice v boji se škůdci a v neposlední řadě i první pomoc pro unavenou půdu. Pokud na své zahradě najdete kousek místa pro pár kopřiv, zjistíte, že příroda vám to vrátí i v bohatší úrodě. Pojďme se podrobněji podívat, proč byste tuhle bestii měli vzít alespoň z části na milost.

Z Jizerky po neznačených cestách na Pytlácké kameny a zpět Chcete zažít Jizerské hory bez davů, zato s pořádnou porcí horské atmosféry, historie a mystiky? Vyrazte z osady Jizerka na okruh po zapomenuté lesní železnici na žulové obry střežící pytláckou legendu, na které můžete vylézt po ocelových kramlích. Provedeme vás podmanivou trasou přes Pytlácké kameny a skryté hřebenové pěšiny na samém ASGI mrazivého rašeliniště, která je stvořená pro milovníky turistiky bez davů.

Řepka olejka není zlá rostlina, pokud se pěstuje s rozumem, půdu ozdravuje a zemědělcům dává ekonomickou jistotu. Proč se z ní ale stal symbol bezohledného průmyslového zemědělství, před kterým varují ekologové i biologové? V detailní analýze se díváme za oponu dotačních zvratů současné vlády, unavené půdy bez života a palivové legislativy, která z řepky udělala nedotknutelnou komoditu chráněnou státem.

Byla symbolem socialistické hojnosti a prestižním vývozním artiklem. „Pražská šunka“ však v 80. letech skrývala temné tajemství. Zatímco se československý režim snažil získat cenné valuty na západních trzích, američtí inspektoři vraceli zásilky zpět kvůli vysokému obsahu polychlorovaných bifenylů – PCB. Jak se „zázračná“ chemie z barev, transformátorů a dalších zařízení dostala až na stoly spotřebitelů? A proč pravda o tomto toxickém dědictví vyšla najevo až desetiletí po zákazu výroby? Jeden z příběhů o tom, jak byly naše socialistické potraviny „kvalitní a zdravé“.

Bílí tygři k liberecké zoologické zahradě neodmyslitelně patřili více než čtvrt století. Stali se jejím symbolem, lákadlem pro turisty a objevili se dokonce i v logu místního hokejového klubu. V roce 2019 však vedení zoo oznámilo zásadní rozhodnutí: s chovem bílých tygrů se končí a další koťata už v Liberci na svět nepřijdou. Proč se zoo vzdala své největší atrakce? Odpověď leží v moderní etice ochrany přírody a genetice.

Jaký vybrat přírodní repelent? „100% přírodní“ nebo „s vůní bylinek“ zní na obalu lákavě, ale v boji proti komárům a klíšťatům vás takový nápis v terénu ochránit nemusí. Z kůže se totiž může odpařit dřív, než stihnete vybalit svačinu. Jak se nenechat napálit marketingem a na které klíčové látky se při výběru přírodního repelentu v drogerii zaměřit? Pojďme se v tom zorientovat.

Zkuste si představit setkání kamarádů před patnácti lety. Občas se někdo nepohodl kvůli politice nebo fotbalu, vše se však nakonec v klidu vyřešilo. Dnes jsou lidé napjatí jako struny, společnost hrubne, nervozita stoupá a internetové diskuse se proměnily ve válečné pole. Mohou za to ale skutečně jen algoritmy sociálních sítí, jak se často tvrdí? Svůj podíl na tom má i něco, co podle některých ani neexistuje: globální oteplování a změna klimatu.

Drobné modré květy pomněnek jsou v naší krajině tak běžné, že je často přehlížíme. Skrývají však příběh, v němž se prolínají hluboké lidské emoce s promyšlenými strategiemi přírody. Pomněnka není jen botanickým druhem, je to živý symbol paměti, který v sobě nese vzkaz napříč staletími i kontinenty. Od osudu ztracených dětí, který jsme si před pár dny připomínali Dnem ztracených dětí, až po složité chemické procesy, které jí umožňují komunikovat s opylovači. Tato nenápadná květina nás učí, že některé věci v životě i v přírodě stojí za to, abychom na ně nikdy nezapomněli.

Když se v New Yorku v sále Valného shromáždění OSN rozsvítila tabule s výsledky hlasování o nové klimatické rezoluci, diplomaté z ostatních členských států Evropské unie pravděpodobně jen unaveně povzdechli. Pro lidi, kteří se v mezinárodní politice pohybují delší dobu, to vlastně nebylo žádné překvapení. Česká republika se opět rozhodla ukázat, že má vlastní hlavu. Škoda jen, že ta hlava tentokrát uvízla v písku, hluboko pod úrovní stoupající hladiny světového oceánu.

Veřejný prostor se dnes podobá zákopové válce. Každá strana si hýčká své pravdy, opevňuje se ve svých sociálních bublinách a přes hradby algoritmů vrhá po těch druhých sžíravé poznámky. O to cennější jsou momenty, kdy se zástupci nesmiřitelných světů posadí se k jednomu stolu. Přesně k tomu došlo na nezávislém kanálu Debatní deník, kde moderátor Timofej Kožuchov hostil vědce Daniela Kortuse, známého pod projektem Klimatomluva, a politického komentátora Františka Kubáska z portálu Incorrect.cz.

Patří k nejfotogeničtějším místům v České republice, její dokonalé čedičové sloupce nejdou přehlédnout. Panskou skálu proslavila pohádka Pyšná princezna, to ví asi většina z nás. Málokdo však ví, že tohle místo skrývá docela dramatický příběh. Jak vlastně tyto kamenné varhany vznikly, proč museli místní vlastenci svádět boj o jejich záchranu s těžaři a jak skála vypadala předtím, než do ní poprvé kopl člověk?

ZOO Děčín vás nadchne svou atmosférou v srdci lesoparku, kde stín vzrostlých stromů vytváří skvělé prostředí pro zvířata i návštěvníky. Tato ZOO patří k těm menším, ale naprosto vyčnívá množstvím interaktivních prvků a vzdělávacích stezek, které zabaví děti i dospělé na celé hodiny. Pojďte s námi prozkoumat tento severočeský klenot na vrcholu Pastýřské stěny. Od majestátních medvědů, přes evropskou přírodu až po exotické Rajské ostrovy.

Málokterá osobnost formovala náš pohled na planetu Zemi tak zásadně jako Sir David Attenborough. Před pár dny oslavil své 100. narozeniny. Svět neoslavoval pouze charismatického moderátora, ale především vizionáře, který propojil moderní technologie s vědeckým poznáním divoké přírody. Je to člověk s nezaměnitelným hlasem, kterého nechtěli v rozhlase. Jeho zásluhy však nespočívaly jen v popularizaci vědy zcela novým způsobem, ale například i v přínosu pro tenis. Mimo to stojí za slávou Monty Pythonů. Pojďme se ohlédnout za jeho životem a dílem.

Většinu oblasti současného Národního parku České Švýcarsko původně pokrývaly smíšené lesy s druhy, které milují světlo a na živiny chudé písčité podloží. Jedním z takových druhů, který obývá i skalní masivy, je borovice lesní. Ovšem máme tu i vetřelce, který z mnoha míst vytlačuje nejen místní borovici, ale i vše ostatní okolo sebe. Požár, který řádil v roce 2022 na stovkách hektarů parku, je šancí, jak tohoto vetřelce výrazně eliminovat.

Představa lesního požáru v nás většinou vyvolává mrazení a pocit naprosté zkázy. Vidíme plameny olizující koruny stromů a černé uhelné pahýly tam, kde dříve byla zelená oáza. Jenže pro přírodu, zejména pro tu v severských boreálních lesích, ale i v Českém Švýcarsku, není oheň nepřítelem. Je to nástroj, který les čistí, omlazuje a dává mu novou šanci na život. Abychom ale pochopili, proč tomu tak je, musíme se nejprve podívat na to, že není oheň jako oheň a strom jako strom. Ukážeme si to na příkladu Českého Švýcarska.

Zapomeňte na nostalgické vzpomínky na hluboké, stinné lesy. Dnešní cesta z Mezné na největší přírodní skalní bránu Evropy, Pravčickou bránu, nabízí přímý přenos přirozené obnovy přírody, která se vzpamatovává z největšího požáru moderní české historie. Pojďte se tam se mnou podívat.

Když se řekne jaro v Jizerských horách, většině lidí se vybaví tající sněhová pole, rozvodněné potoky, sytě zelený mech a žluté koberce narcisů na Jizerce. Zatímco v nížinách už narcisy v zahradách odkvétají, zdejší vysoko položená louka byla o tomto prodlouženém víkendu stále v plném květu. Jak je možné, že jihoevropský druh dokáže přežít zimu v Jizerkách? Kde se tam vlastně vzal?

Říkáte si někdy po ránu: „Ti ptáci dnes ale křičí! To dřív nebývalo.“ Kupodivu máte pravdu, dříve byli ptáci skutečně výrazně tišší. Na ptáky se ale kvůli tomu zlobit nemůžeme, protože si za to můžeme sami. Možná ale ještě máme šanci naučit ptáky opět zpívat i potichu. Více se o tom dozvíte v článku popisujícím výzkum, který se týkal ptáků žijících v Paříži.

Když se dnes procházíme rozkvetlými parky, řešíme s dětmi ekologické rébusy nebo se účastníme úklidových akcí, málokdy si uvědomíme, že dnešní Den Země nevznikl jen jako poklidná oslava přírody. Vznikl v kouři výfukových plynů aut, komínů továren a v době ekologických katastrof, které nikdo neřešil. Vznikl z hluboké frustrace nad tím, jak lidstvo v polovině 20. století nakládalo se svým jediným domovem. Byla to demonstrace, která dokázala něco nevídaného. Spojit hippies s byznysmeny a studenty s politickými elitami. Pojďme nakouknout do historie oslav Dne Země a inspirovat se.

Na Hané se právě odehrává revoluce, která může od základů změnit způsob, jakým lidstvo už tisíce let obdělává půdu a pěstuje obiloviny. V tomto případě ječmen. Vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR jako první v EU získali povolení vysít na pokusné pole GMO ječmen upravený nejmodernějšími genetickými metodami (CRISPR/Cas9). Tento krok je praktickým testem technologie, která by mohla zajistit potravinovou bezpečnost v éře dramatických klimatických změn. Než se však zrna dostala na pole, museli výzkumníci projít roky laboratorní mravenčí práce a překonat extrémně přísná legislativní síta, která v Evropě pěstování geneticky upravených plodin v podstatě zakazují.

Tenhle výlet s výchozím bodem na Špindlerově boudě si nejlépe užijí rodiče a děti, které už jsou zvyklé lehce něco ujít. Není to nijak náročný výlet. Vyrazíme klasicky na Petrovku. Dál pak přes Ptačí kámen, ze kterého je hezký výhled, a dolů do Špindlu pak Medvědím dolem. Cestou si uděláme zacházku po zvířátkové naučné stezce na Moravskou boudu.

Pohled na Pétera Magyara jako na „zeleného“ politika by byl zásadním nepochopením jeho strategie. Magyar není zelený aktivista. Je to především technokratický suverenista a pragmatik, který pochopil, že ekologická témata v dnešním světě nejsou jen o klimatické tísni. Jeho postoj k životnímu prostředí je v podstatě vedlejším produktem boje za právní stát a proti ekonomické závislosti na autoritářských režimech. Je Magyar spíš Petr Hladík nebo Filip Turek?

V podhůří Orlických hor, v malebné osadě Rzy u Nového Hrádku, se odehrál nákup, který zachraňuje jeden z nejcennějších lučních ekosystémů minimálně v Orlických horách mimo chráněná území. Český svaz ochránců přírody (ČSOP) zde vykoupil pozemek o rozloze 1,8 hektaru, známý mezi místními jako Sjezdovka „U Žídků“.

Mírná zima sice sehrála svou roli, ale svádět současnou hraboší kalamitu jen na počasí by bylo příliš jednoduché. Tato situace se opakuje přibližně každé 3–4 roky.

Čína se nachází v bodě zlomu. Po desetiletích, kdy byl ekonomický růst vykoupen devastací krajiny a toxickým smogem, se Peking rozhodl pro radikální řez. Dne 12. března 2026 byl přijat monumentální Zákoník o ekologii a životním prostředí. Tento dokument, obsahující 1 242 článků, však není jen o čistším vzduchu. Je to legislativa země, která pochopila, že ovládnutí environmentálních norem je nejen cesta k lepšímu životnímu prostředí, ale také nejkratší cesta ke globální ekonomické dominanci.

Ještě před pár lety jsme mývala severního (Procyon lotor) vnímali jako exotické zpestření naší fauny. Mýval severní je u nás nepůvodní druh, který sice do české přírody nepatří, ale jehož „roztomilý“ kukuč tlumil obavy z jeho přítomnosti. Nedávno však vědci přišli s definitivním potvrzením predikce, že česká populace mývalů hostí parazita jménem Baylisascaris procyonis – škrkavku mývalí, která se nyní nekontrolovaně šíří ze západních Čech dál do vnitrozemí. Nákaza může mít pro člověka fatální následky. Hrozbou mohou být i dětská pískoviště.

Zatímco se jarní zahrada teprve probouzí a země je po zimě nasáklá vláhou, je ideální čas myslet na týdny, kdy se obloha vyčistí a trávníky začnou žíznit. Letní sucha se stala novou normou a pitná voda příliš drahým luxusem na to, abychom jí plýtvali při zálivce. Právě teď je třeba přípravit systém, který promění vaši střechu v nejcennější zdroj zahrady. Řešit závlahový systém z dešťovky v době sucha je trošku pozdě. Naučte se s námi vnímat dešťovku nikoliv jako odpad, který je třeba odvést do kanalizace, ale jako poklad, který udrží váš kousek země zelený i v těch největších žárech.

Pletení pomlázky je jedním z nejstarších dochovaných zvyků, který v sobě snoubí lidovou víru s hlubokou znalostí jarní přírody. Pomlázku dnes vnímáme především jako symbol Velikonoc. Její podstata ale tkví v botanických procesech a unikátních vlastnostech vrbového dřeva.

Maja Lunde uzavírá své ambiciózní „klimatické kvarteto“ na mrazivých Špicberkách. V románu Sen o stromě se vrací k tématu odpovědnosti za naši planetu, tentokrát skrze vzácná semena a odkaz Nikolaje Vavilova. Finále, jehož vydání paradoxně zbrzdila skutečná pandemie, nás zavádí do světa zasaženého nákazou a izolací. I tento díl přináší zásadní poselství pro dnešní svět.

Když si v obchodě vybíráte potraviny a narazíte ve složení na „ regulátor kyselosti - kyselina citronová“ nebo kód E330, vaše mysl vám pravděpodobně vykreslí obrázek prosluněného sicilského sadu, kde se z čerstvých plodů lisuje zářivě žlutá šťáva. Pravda je však jiná. Na pohled méně vábná. Naprostá většina kyseliny citronové, kterou dnes lidstvo zkonzumuje, totiž citron neviděla ani z dálky. Jejím skutečným výrobcem je plíseň kropidlák černý. Mají v tom prsty i zlaté české ručičky. Proč jí vlastně v jídle potřebujeme?

Jistě jste i vy slyšeli, že jsou elektromobily drahé, složité a v reálném světě nepoužitelné. Následující text vám nabízí osobní zkušenost člověka, který se i přes tyto „pravdy“ rozhodl si na základě praktických a ekonomických argumentů ojetý elektromobil pořídit. Jak a proč se rozhodoval a jaké jsou jeho zkušenosti s malým elektromobilem?

Loni 10. listopadu byl zastaven příjem žádostí do programu Nové zelená úsporám. Důvodem bylo vyčerpání alokovaných 27 miliard korun, které zmizely mnohem dříve, než se původně plánovalo. Situace se vyhrotila teď v březnu, když nový ministr životního prostředí přišel s novými podmínkami. Jak by postupoval Petr Hladík?

Příroda někdy napíše scénář, u kterého se tají dech i zkušeným odborníkům. Ve wroclawské zoologické zahradě se odehrál jeden z těch tichých, ale o to silnějších příběhů, které nám připomínají, proč má smysl bojovat o každý jeden život. Hlavním hrdinou je stvoření, které vypadá, jako by ho někdo poskládal z náhradních dílů jiných zvířat - mládě hrabáče kapského (Orycteropus afer).

Dlouhé miliony let se život na Zemi v našich zeměpisných šířkách řídil jedním neochvějným pravidlem. Po dni plném slunce následovala noc osvětlená jen svitem Měsíce a hvězd. Během pouhých sta let, vteřiny v měřítku evoluce, jsme toto pravidlo zrušili. Světelný smog, dříve problém jen pro hrstku astronomů, se stal jedním z nejvlivnějších a nejničivějších faktorů naší doby. Proč je hmyz lampami tak lákán a proč tam vyvádí takové psí kusy? Jak to napravit?

Většina z nás chce pro včely, čmeláky a další opylovače to nejlepší, ale v dobré víře jim v zahradách často chystáme spíše pasti. Přitom stačí pochopit pár zákonitostí hmyzího světa. Zapomeňte na sterilní trávníky, přešlechtěné kultivary a nefunkční doplňky z marketů. Naučte se, jak vybudovat skutečné útočiště, které se nestane pro hmyz jen náhodnou restaurací s jednou kytkou, ale domovem, kde bude chtít žít a pomoci vám vypěstovat spoustu dobrot. Bez něj se vám to totiž v mnoha případech prostě nepodaří.

Zapomeňte na mozoly, drahá hnojiva a nekonečný souboj s plevelem. Metoda No-dig boří mýty o tom, že poctivý zahradník musí každý podzim a jaro zápasit s rýčem. Místo abyste půdu násilím obraceli, naučte se ji vrstvit po vzoru samotné přírody. Zjistěte, jak pomocí obyčejného kartonu a „černého zlata“ vytvořit úrodný ráj, kde za vás nejtěžší práci odvedou žížaly a mikroskopický „půdní internet“. Vaše zahrada bude kvést jako nikdy předtím a vaše páteř vám konečně poděkuje.

Filip Turek v reakci na kritiku své angličtiny prohlásil, že mnoho jeho odpůrců má „ptačí mozek“. Nejspíš to myslel jako urážku, nicméně biologie 21. století se na tento příměr dívá úplně jinak. Pokud byste se totiž opravdu narodili s ptačím mozkem, tak byste byli lepší řidič než jakýkoliv automobilový závodník.

Vyprahlá pole na jižní Moravě, kde se kdysi dařilo pšenici, a naopak vinice rozeseté po svazích Českého středohoří nebo dokonce v okolí Liberce. Problémy žateckého chmele. To není scéna z apokalyptického filmu, ale realita, ke které české zemědělství nezadržitelně směřuje. Klimatická změna totiž nepřekresluje jen teplotní mapy, ale samozřejmě ovlivňuje i to, co uvidíme na českých polích.

Představte si svět, kde se rodí pouze dcery. Pro lidskou společnost námět na sci-fi román, pro jednu z největších populací karet obrovských na světě je to však krutá realita dnešních dní. Vědecká studie publikovaná v časopise Current Biology odhalila velmi znepokojivou zprávu z oblasti Velkého bariérového útesu: severní populace těchto ikonických mořských plazů se v důsledku klimatických změn opravdu dramaticky „feminizuje“. U mladých želv tvoří samice neuvěřitelných 99 % populace. Pokud se trend nezmění, hrozí těmto prastarým tvorům v blízké budoucnosti úplný kolaps.

Máte pocit, že se na vás ze všech stran valí zákazy a drahota maskovaná „ochranou klimatu“? Nejste sami. Tady je upřímný pohled na současnou situaci běžného člověka, který nemá peněz na zbyt.

V posledních letech se budování tůní stalo symbolem boje proti suchu a snahy o návrat biodiverzity do české krajiny. Bagry se zakusují do luk, lesních lemů i zahrad s ušlechtilým záměrem. Vytvořit domov pro žáby, čolky a vzácný hmyz. Jenže vědecká komunita začíná bít na poplach. Ukazuje se totiž, že ne každá vodní plocha je pro přírodu požehnáním. Pokud je tůň špatně navržena, stává se z ní ekologická past.

Neviditelná armáda ochranářů se právě v těchto dnech pouští do záchrany milionů žabích poutníků. Jarní cestu za rozmnožováním ve vodě jim totiž mnohde kříží silnice. Kilometry fóliových zábran a nekonečné hodiny strávené u sběrných kbelíků jsou jedinou šancí, jak zachránit tisíce drobných životů, které mohou pomoci i vaší zahradě. Přečtěte si příběh o rozmnožování žab, o mravenčí práci ochranářů a o tom, proč jsou žáby důležité i pro vaši zahradu. Zapojit do záchrany se můžete i vy.

Moderní elektromobily jsou tu s námi už téměř dvacet let, přesto mají u řady lidí stále pověst drahých a složitých strojů, které se do běžného života moc nehodí. Ve skutečnosti elektromobily nemusí být ani složité, ani drahé. V této recenzi vám přiblížíme zkušenosti s elektrickým Citroenem ë-C3, který pořídíte za cenu lépe vybavené benzínové Fabie.

Většina z nás vnímá skládky jako ostudnou hromadu harampádí, která po nás zbude. S blížícím se zákazem skládkování využitelného odpadu v roce 2030 se však tento pohled mění. Skládky přestávají být jen místem pro „pohřbívání“ naší spotřeby. Stávají se strategickou zásobárnou surovin a energie. Stojíme na prahu odpadové revoluce. Bude naše infrastruktura ale stačit na likvidaci naší produkce odpadů?

Venku se probouzí jaro, ale v hloubi duše stejně cítím úzkost. Jako by i příroda věděla, že se nad námi stahují mračna. Těžká a dusivá mračna politické lhostejnosti, arogance a čisté touhy po moci, která nebere ohled na nic, co se nedá přepočítat na hlasy nebo peníze.

Hmyzí hotel propojuje zahradní architekturu s ochranou přírody. Ačkoliv se může zdát, že jde o jednoduchou dřevěnou krabici naplněnou přírodninami, realita je mnohem komplexnější. Aby se z vašeho estetického doplňku nestala ekologická past, je potřeba porozumět potřebám drobných tvorů, pro které tento azyl budujete. Správně postavený hotel se totiž během jediné sezóny promění v rušnou metropoli, která vaší zahradě zajistí bezplatné opylování a přirozenou ochranu proti škůdcům. Některou z popisovaných chyb obsahuje většina hmyzích hotelů nabízených v eshopech.

Fascinující svět mravenců Sericomyrmex amabilis nám ukazuje, že příroda už dávno vyvinula technologie, o které se my lidé teprve pokoušíme. Nová studie odhaluje, jak tito mravenci dokážou přeměňovat atmosférický oxid uhličitý (CO₂) přímo na krystalické brnění, čímž řeší nejen svou osobní obranu, ale i toxické prostředí ve svých hnízdech.