Apetit

V dalším díle pořadu Ano, šéfe! se Zdeněk Pohlreich se sombrerem na hlavě vydal do Plzně do mexické restaurace Panchos. Najde tam pracovitý tým, majitelku, která se příliš nezajímá, a jídlo bez chuti. Jak tohle dopadne a dojde i tentokrát na slzy?

Piškotové těsto je jedním z nejjednodušších, ale zároveň nejzáludnějších základů cukrařiny. Když se dílo podaří, je korpus lehounký, nadýchaný a pružný, díky čemuž se skvěle doplňuje s krémy, ovocem i šlehačkou. Pokud se ale něco pokazí, místo nadýchaného dortu vám v troubě zůstane tuhá, gumová placka připomínající spíše sladkou omeletu. Klíčem k úspěchu je pochopit, jak toto specifické těsto funguje a proč vyžaduje jemné zacházení.

Fíky patří k těm vzácným druhům ovoce, které už přímo utržené ze stromu chutnají jako hotový dezert. Když se zakousnete do zralého fíku, čeká vás měkká, šťavnatá dužina a spousta drobných semínek, která příjemně křupou. Jejich chuť připomíná med s lehkým nádechem oříšků a mění se podle toho, jak moc je plod zralý.

Křupe, voní výrazně, je zdravé a umí být překvapivě univerzální. V kuchyni se potkává s bramborami, masem, knedlíky i kořením z druhého konce světa. A když se pustíte do domácího kvašení, zjistíte, že k tomu nepotřebujete žádné speciální vybavení. Ano, řeč je o kysaném zelí. Jak ho tedy naplno využít v různých receptech?

Kdoule v kombinaci s pomerančovou šťávou v sobě spojuje výrazné aroma podzimního ovoce a osvěžující citrusovou jiskru. Výsledkem je voňavý domácí nápoj s jemně navinulou chutí, který vás v chladných dnech příjemně prohřeje. Můžete ho podávat jako horký čaj, ale stejně dobře poslouží jako základ pro domácí sirup, dezertní přeliv nebo slavnostní nealkoholický punč.

„Se šípkovou, nebo se zelím?“ Stačí jedna věta a většina z nás přesně ví, odkud vítr fouká. Jenže zatímco filmovou hlášku ze Slavností sněženek známe téměř nazpaměť, šípková omáčka se na našich stolech objevuje podstatně méně často. A je to škoda. Je výrazná, lehce nasládlá, příjemně nakyslá a k pečenému masu byste stěží hledali lepšího parťáka.

Káva bez kofeinu bývá často neprávem vnímána jen jako „chudý příbuzný“ klasického espressa. Ve skutečnosti jde ale o komplexní nápoj, který si uchovává většinu prospěšných látek, jako jsou polyfenoly nebo kyselina chlorogenová. Právě tyto složky, a nikoliv kofein samotný, mohou stát za zajímavými účinky na naše zdraví a paměť. Přestože věda zatím nepřinesla neprůstřelný důkaz, že by nás šálek decafu zázračně ochránil před zapomínáním, první výsledky studií vypadají slibně.

Rozkvas bublá, těsto máte zadělané a první kváskový chleba je na dobré cestě. Teď ale přichází krok, který v receptech často zabere jedinou větu: těsto během kynutí několikrát přeložte. Jenže jak? Kam? Kolikrát? A proč do něj vlastně sahat, když jsme ho před chvílí pracně vyhnětli? Kuchtýna vám ukáže dva jednoduché způsoby překládání a hlavně podle čeho poznat, že těstu prospívají.

Venku sychravo, vy jste podcenili oblečení a jste promrzlí. Stmívá se v podstatě už od rána. Co s tím, abyste se nejen zahřáli, ale také si zlepšili náladu? Zkuste horký nápoj a inspirujte se po celém světě. Může být s alkoholem i bez, sladký i kyselkavý, s kopcem mléčné pěny nebo se šlehačkou… Možností je vícero, inspiraci najdete v našem kvízu.

Opadávání podzimního listí ze stromů vnímáme jako běžnou věc, někdo to dokonce sleduje se zjihlým úsměvem. Patří to k romantizaci podzimu, do koláže ve stylu hygge. Ale co padání vlasů, které k podzimu také často náleží? To už není romantika, ale pořádný stres. Lze se proti tomu bránit skladbou jídelníčku, nebo to musíte jen „vydržet“ a doufat, že až to odezní, na hlavě stále ještě něco zbyde?

Podzimní výsadba dává česneku jedinečnou šanci, aby si v klidu vybudoval kořenový systém, zatímco ostatní rostliny už spí. Díky tomu může na jaře vyrazit se vší silou. Klíčem k úspěchu je hlavně správné načasování. Ideální chvíle přichází zhruba tři týdny předtím, než půda definitivně zamrzne. V praxi to poznáte tak, že teplota země v hloubce kolem deseti centimetrů trvale klesne pod 9 °C. V našich podmínkách to obvykle znamená říjen nebo listopad, ale vždy je lepší řídit se aktuálním počasím než datem v kalendáři.

Datlové pecky většina z nás bez přemýšlení vyhazuje do koše. Přitom stačí trocha trpělivosti při sušení, pražení a mletí, aby z nich vznikla dobrota, která vás svou chutí i vůní příjemně překvapí. Výsledkem je nápoj podobný kávě, který je však přirozeně bez kofeinu a chutná o něco jemněji. V každém šálku ucítíte zemitý, oříškový charakter s příjemnými tóny karamelu, kakaa a lehce opraženého obilí.

Vlašské ořechy si zaslouží trochu víc péče než přesypat do sklenice a strčit do spíže. Jejich jemná jádra obsahují hodně tuku, který časem žlukne, a teplo, světlo ani vlhkost mu rozhodně nepomáhají. Když ale ořechům dopřejete správné podmínky, vydrží dlouho chutné, voňavé a křupavé. Podívejte se, kam je uložit, kdy je raději dát do chladu a podle čeho poznat, že už je čas se s nimi rozloučit.

Sklenice mléka před spaním není ani zázračný lék proti nespavosti, ani úplný nesmysl. Může být příjemnou součástí večerní rutiny a některým lidem může skutečně pomoci s usínáním. Odborné informace však zatím nepodporují představu, že samotné mléko spolehlivě vyřeší nespavost nebo výrazně změní kvalitu spánku. Tak jak tedy může sklenice mléka před usnutím pomáhat?

Šalvějový čaj je nápoj mnoha tváří – dokáže být jemný i příjemně řízný zároveň. Má specifickou, zemitou a lehce nahořklou chuť s kořenitým nádechem a velmi příjemnou vůni. Lidé po něm tradičně sahají, když je trápí škrábání v krku, nadměrné pocení nebo mírné zažívací potíže. Aby vám ale dělal jen radost, je dobré ho pít s mírou a spíše krátkodobě. Obvykle se doporučuje jeden až tři šálky denně. Na co si tedy dát pozor a jak z něj vytěžit maximum?

Když se dny zkrátí a teplota se začne pomaličku přibližovat k nule, přichází čas na jednu z nejoblíbenějších chutí světa. Pumpkin spice není žádné exotické koření ani tajemný hotový produkt, ale geniální kombinace skořice, zázvoru, muškátového oříšku a hřebíčku. Tato směs původně vznikla pro dochucení tradičních dýňových koláčů, ale dnes ji najdete v podobě sirupu i sypkého koření téměř všude. Sirup k základnímu koření přidává navíc sladkost, vanilku a dýňové pyré, čímž vytváří tu pravou podzimní atmosféru v šálku i na talíři.

Losos patří k rybám, které nepotřebují příliš přemlouvat, aby z nich vznikla dobrá večeře. Stačí rozpálená pánev a třeba jen citron, sůl a pepř. Jenže byla by škoda zůstat pokaždé u stejného filetu s bramborami. Losos chutná se smetanovou omáčkou, těstovinami i na asijský způsob, navíc umí být i rychlou večeři z jednoho plechu. A když pohlídáte pár základních pravidel, zůstane krásně šťavnatý.

Můžete mít o stravování dětí jasnou představu, mít v rukách jen samé trumfy v podobě výživových hodnot… Ale když se dítě rozhodne, že vámi servírovanou snídani jíst nebude, máte pramalou šanci to změnit. Pokud tedy nemáte ráno tři hodiny času a neprošli jste výcvikem policejního vyjednavače. Raději jim do mističky nasypejte granolu Proud Mary. A sobě taky!

Na posílení imunity, na lepší koncentraci, na spánek. Dnes existují potravinové doplňky v podstatě na cokoli. A i když je skvělé, jak neomezené možnosti máme, tak bychom neměli zapomínat na to, že jde stále o doplňky. Měly by být součástí zdravého životního stylu… A měli bychom si klást otázku, zda je užíváme správně. Ano, nasypat si jich po ránu plnou hrst není řešení, to asi tušíte.

Vločky představují jeden z nejjednodušších způsobů, jak do jídelníčku propašovat více celozrnných obilovin, vlákniny a důležitých minerálních látek. Možná vás ale překvapí, že není vločka jako vločka. Liší se svou strukturou, rychlostí přípravy i tím, na jak dlouho vás zasytí. Rozdíl mezi poctivými hrubými vločkami, instantní kaší nebo třeba pohankovou variantou může být v kuchyni i z pohledu výživy až nečekaně velký.

Kysané zelí a kimči představují dvě různé tváře stejného kulinářského zázraku. V obou případech hraje hlavní roli sůl a neviditelná práce bakterií mléčného kvašení, které zeleninu promění v trvanlivou pochoutku s výrazným charakterem. Nelze jednoznačně říct, že by kimči bylo zdravější než naše klasické kysané zelí. Nebo naopak. Obě varianty mají svá specifika a největší službu svému tělu prokážete tehdy, když si vyberete tu, která vám více chutná a kterou budete jíst pravidelně. Jak se tedy rozhodnout a co je dobré vědět?

Málokterá polévka se může pochlubit takovou univerzálností a oblibou jako bramboračka. Stačí pár brambor, kořenová zelenina a správné dochucení a v hrnci vznikne jídlo, které se hodí k rychlému obědu i pohodovému večeru. A když klasiku trochu pozměníte, dostanete překvapivě zajímavé výsledky. Právě proto se k ní vyplatí vracet, i když ji člověk vařil už nesčetněkrát.

Vývar z hub je voňavý a má plnou chuť. Celý fígl spočívá v pomalém tažení hub, zeleniny a bylinek, díky kterému se do vody uvolní výrazná chuť i důležité minerální látky. Houbový vývar má navíc v kuchyni překvapivě široké využití. Dodá hloubku omáčkám, polévkám i pokrmům z rýže a přijde vhod pokaždé, když jídlu něco chybí, ale nechcete ho zachraňovat hrstí koření. Příprava zabere trochu času, většinu práce však odvede hrnec sám. A právě proto stojí za to mít ho v zásobě.

Ledviny pracují nenápadně, ale v podstatě bez přestávky. Každý den přefiltrují obrovské množství krve, ze které odstraňují odpadní látky i přebytečnou vodu a vrací do oběhu vše, co tělo ještě využije. Kromě čištění krve mají na starosti také rovnováhu minerálních látek, pomáhají regulovat krevní tlak a podílejí se na tvorbě hormonů důležitých pro kosti i červené krvinky. Tyto dva orgány o velikosti pěsti, schované u páteře, jsou zkrátka nepostradatelným regulačním centrem našeho organismu.

Kolik druhů dýní znáte? Hokkaido, máslovou, možná špagetovou – a pak už většina z nás začne tápat. Přiznávám, že ani já jsem na tom nebyla o moc lépe. Pak jsem se ale vydala na Mathis Hof kousek od Basileje, kde na podzim najdete přes 250 odrůd. Malé, obří, oranžové, bílé, pruhované i téměř modrošedé. Některé bych okamžitě rozkrájela a šoupla do trouby, jiné jsou tak krásné, že je vám skoro líto vzít na ně nůž. A pak zjistíte, že tu z dýní dělají dokonce pivo a sorbet. Vítejte na místě, kde hokkaidem dýňový svět rozhodně nekončí.

Jedna ze základních rad pro začínající kuchaře bývá: držte se receptu a přečtěte si ho nejdřív celý. Proč? Protože jednotlivé kroky na sebe navazují a jejich postup je často staletími prověřený. Kdyby recept obsahoval pouze seznam surovin, mohli bychom je všechny nasypat do hrnce, zalít vodou a čekat, co se stane. Jenže tak vaření nefunguje... Stejné ingredience mohou při různém zacházení vytvořit zcela jiný pokrm.

Jsou místa, která vnímáme jako ideální destinace na výlet, a následně nás zajímá, kde se tam dobře najíme. A pak jsou podniky, za kterými se vydáme a pak zjišťujeme, jestli je v okolí i něco zajímavého k vidění. A jedním takovým je Pizza Paranormale, díky které se všichni v redakci plánujeme podívat do Českých Budějovic.

Zázvor má jednu zásadní vlastnost: stačí ho použít opravdu málo a v jídle se okamžitě ozve. Umí dodat ostrost, svěžest i příjemné teplo, hodí se do sladkých i slaných receptů a skvěle si rozumí s citronem, medem nebo česnekem. V kuchyni přitom zvládne mnohem víc, než se jen nechat zalít horkou vodou. Podívejte se, jak z něj vytěžit maximum, kdy sáhnout po čerstvém kořenu a jak si poradit s jeho výraznou chutí.

Paříž, móda, romantika, croissanty a pořádně zamotané vztahy. Seriál Emily in Paris si od své premiéry získal miliony diváků po celém světě a z nenápadné romantické komedie se stal jedním z nejvýraznějších seriálových fenoménů posledních let. Jak dobře ale znáte příběh americké marketingové specialistky Emily Cooperové, přesněji scény s jídlem?

Pikador není jen obyčejný párek v rohlíku. V Českých Budějovicích má toto jídlo své vlastní jméno, jedinečný příběh a je předmětem pravé lokální hrdosti. Právě zde se totiž v roce 1972, díky šikovnosti řezníka Václava Masopusta, začala psát historie české podoby tohoto oblíbeného rychlého občerstvení, které se později rozšířilo do všech koutů naší země.

Kefír, kyška i podmáslí patří mezi stálice v regálech s chlazenými mléčnými výrobky. I když na první pohled vypadají podobně, každý z nich vzniká trochu jinak, chutná odlišně a v kuchyni má své specifické místo. Pokud hledáte nápoj, který doslova překypuje životem, sáhnete pravděpodobně po kefíru. Pokud dáváte přednost něčemu lehkému s minimem tuku, bude vaší volbou podmáslí. A kyška? Ta představuje ideální zlatou střední cestu pro ty, kteří mají rádi krémovost a jemnou chuť. Jak je tedy využít naplno?

Stačí malý kousek čerstvého křenu a obyčejné jídlo rázem dostane úplně jiný charakter. Jeho ostrost a štiplavost dokáže pozvednout brambory i pečené maso. Zjemnit se dá smetanou, skvěle si rozumí s jablkem a překvapivě dobře doprovází také ryby. V kuchyni přitom nemusí zůstat schovaný v misce vedle šunky. Když mu dáte trochu prostoru, dokáže se stát hlavní chutí celého pokrmu.

Mlsání před spaním nemusí být hříchem, pokud víte, po čem v kuchyni sáhnout. Zapomeňte na těžké dezerty a zkuste raději malou misku ovoce. Některé plody totiž obsahují přírodní melatonin, jeho pomocníky a antioxidanty, které dokážou organismus jemně naladit na vlnu odpočinku. Ovoce sice nenahradí léky na nespavost, ale může být příjemným večerním rituálem, který podpoří přirozené usínání.

Léto se definitivně loučí a podzim přebírá vládu nejen venku, ale také v kuchyni. A vlastně se na něj docela těšíme. Na houby na másle, první dýňovou polévku, jablka schovaná pod drobenkou i chvíli, kdy se z trouby začne linout vůně skořice. Celý týden proto věnujeme pěti chutím, bez kterých si začátek podzimu neumíme představit. Od pondělí do pátku bude každý den patřit jedné z nich.

Jak se z ajťáka stane výrobce octa a octových delikates, které prodává i Eska? Snadné to není, ale „stačí“ mít koníček a zcela mu propadnout. To se stalo Martinu Zelenému, který věří, že zlaté octové časy opět přijdou a budeme ocet přidávat třeba i do koktejlů.

Je jedno, kolik vám je let, ale až budeme velké, budeme jako Kate Winslet. Nejen krásné a elegantní, ale i ženy podporující, body shaming hlasitě odmítající, zábavné a s Leonardem DiCapriem kamarádící. Svět potřebuje víc takových Kate, jako je Kate Winslet. My jí přejeme vše nej k 51. narozeninám.

Brambory začnou klíčit nejčastěji kvůli teplu, světlu a špatnému proudění vzduchu. Pokud jim ale dopřejete tmu, chlad, sucho a vhodnou teplotu, můžete jejich životnost prodloužit o celé týdny i měsíce. Skvělým místem pro uskladnění je proto sklep, spíž nebo chladná komora. Pomohou ale i triky, které vyzkoušely už naše babičky, tedy aspoň ty moje určitě.

Večerní chuť na něco slaného nebo křupavého nemusí vždy znamenat, že máte skutečný hlad. Často je to jen zvyk nebo součást relaxu u televize. Místo toho, abyste sáhli po klasických chipsech nebo slaných tyčinkách, zkuste cizrnu. Tato luštěnina, známá také jako římský hrách, dokáže nabídnout podobně uspokojivý zážitek, ale s mnohem lepším dopadem na vaše zdraví. Když ji upečete v troubě nebo v horkovzdušné fritéze, získáte pochoutku s pevným, křupavým povrchem a jemným vnitřkem, kterou si navíc můžete dochutit přesně podle sebe. Navíc vám nabídne zajímavé benefity.

Špagety jsou symbolem rychlé, ale přitom vytříbené kuchyně. Nabízí nesčetné množství variací, které oslní jak ve všední den, tak i při slavnostnější příležitosti. A díky pár surovinám umí zachránit hladové večery. Klasika jako aglio e olio či carbonara, ale i odvážnější kombinace s mořskými plody nebo avokádem si našly své příznivce už dávno. Stačí pár surovin, hrnec vody a chvíle času – přesto se právě u nich snadno ukáže, kdo vaří podle fantazie a kdo už má něco odkoukáno od Italů.

Dozlatova vypečená a máslem provoněná bramborová rösti je dokonalou přílohou ke krémové koprové omáčce se smetanou. K tomu pošírované vejce a konfitované žampiony a máte bezmasý pokrm hodný michelinské restaurace.

Leží v lednici, rostou na zahradě nebo je bez většího přemýšlení házíme do nákupního košíku. Přesto se mezi úplně běžnými potravinami najdou takové, se kterými není radno experimentovat. Někdy je problém v listech, jindy v semenech, nezralých plodech nebo ve způsobu přípravy. A občas nás před průšvihem dokonce varuje samotná chuť. Myslíte si, že poznáte, co bez obav sníst a co raději nechat na talíři?

Jsou dny, kdy se člověku nechce vytahovat váhu, připravovat těsto od prvního prosévání mouky a trávit celé odpoledne čekáním, až vykyne. Přesto i v tomto případě existuje řešení, když dostanete chuť na něco sladkého, voňavého a domácího. Právě tehdy přichází na řadu štrúdl, který si vystačí s několika běžnými surovinami a trochou času. Jakmile se začne péct, skořice s jablky provoní kuchyni přesně tou vůní, kvůli které se vyplatí přece jenom něco nachystat.

Sušená jablka jsou jednou z nejjednodušších a nejoblíbenějších domácích svačin. Vydrží mnohem déle než čerstvé ovoce a skvěle chutnají i bez přidaného cukru. Je však dobré mít na paměti, že se z nich při sušení odpaří voda, čímž se přirozeně obsažené cukry i kalorie zkoncentrují. Aby nám tedy křížaly opravdu prospívaly, je nejlepší si je dopřávat s mírou. A jaká ta míra vlastně je?

Odkapávač na lince málokdo vnímá jako designový prvek, spíše ho bereme jako nutné zlo. Zabírá drahocenné místo, překáží při krájení a často se na něm kupí hromady nádobí, které kuchyni na kráse nepřidají. Navíc vyžaduje neustálou údržbu, protože voda stojící v misce se rychle stává rájem pro bakterie a vodní kámen. Pokud hledáte způsob, jak se tohoto nevzhledného pomocníka zbavit, odpověď možná najdete v řešení, které je běžné v severských zemích.

Večer utichne telefon, práce je za námi, děti konečně spí a najednou se objeví nutkání dopřát si něco dobrého. Jenže v pozdních hodinách se z nevinného „dám si ještě něco malého“ může stát důvod, proč se převalujeme v posteli a ráno vstáváme rozlámaní. Některé potraviny a nápoje totiž dovedou spánek poměrně spolehlivě rozhodit, přestože bezprostředně po jejich konzumaci nemusíme mít žádné potíže. Největší pozornost si zaslouží kofein a alkohol, ale neměly by nám uniknout ani porce a typy jídla. A překvapivě záleží i na tom, kolik toho večer vypijeme.

Má tak trochu z bramboráku, trochu z řízku – z obojího jen to nejlepší. A hned po prvním zakousnutí je jasné, proč tahle kombinace funguje tak dobře. Křupavý povrch ukrývá šťavnatý plátek masa a česnek s majoránkou dodávají celému jídlu známou a oblíbenou vůni. Pokud jste milovníci české kuchyně, pak má vepřový řízek Ondráš velmi dobré předpoklady stát se stálicí rodinného jídelníčku.

Perník na plech jako hrdina domácích moučníků? Klidně. Těsto máte připravené za pár minut, během pečení se kuchyní rozvoní skořice, hřebíček a další koření a z jednoho plechu nakrájíte tolik kousků, že by teoreticky měly vystačit pro celou rodinu. Teoreticky. Perník má totiž zvláštní schopnost mizet po jednom kousku pokaždé, když někdo jen tak náhodou projde kolem plechu.

Zjistila jsem jednu poměrně zásadní věc: že umím upéct bábovku vůbec neznamená, že umím upéct chleba. Ani trochu. Kváskový chleba má vlastní časoprostor, pravidla a – jak jsem poměrně rychle pochopila –, také vlastní hlavu. Moje cesta k němu vedla přes kurz, několik nepovedených bochníků, těsto tekoucí po kuchyňské lince i chvíli, kdy jsem měla v lednici připravený další chleba v ošatce, ale vůbec jsem neměla odvahu ho upéct.

Dýňová semínka patří k nejlepším přírodním zdrojům hořčíku, které můžeme do svého jídelníčku zařadit. Stačí jedna malá hrst, tedy zhruba dvě lžíce, a získáte více než třetinu doporučené denní dávky této důležité minerální látky. Tato drobná surovina je ale mnohem víc než jen zásobárna hořčíku. Nabízí také kvalitní rostlinné bílkoviny, zdravé tuky, vlákninu a celou řadu dalších minerálních látek, jako je zinek, železo nebo fosfor. Díky jemně oříškové chuti navíc skvěle doplní sladká i slaná jídla. Jak dýňová semínka zpracovat a vhodně zařadit do jídelníčku?

Mléko ani vejce nepatří do dveří lednice, přestože tam pro ně výrobci často připravují lákavé přihrádky. Dveře jsou totiž paradoxně nejteplejším místem celého spotřebiče a teplota v nich při každém otevření výrazně kolísá. Pokud chcete, aby vám tyto potraviny vydržely co nejdéle čerstvé, uložte mléko i vejce raději do jiné části vašeho spotřebiče. Jak tedy správně rozmístit různé potraviny?

Nadýmání je nepříjemné, ať už jsme zrovna uprostřed plavkové sezony, nebo ne. Pocit nafouklého a tvrdého břicha přináší diskomfort kdykoliv. Kdyby tak existovalo něco, co nám dokáže ulevit… počkejte, ono vlastně něco takového existuje.

Váš skutečný věk nemusí vždy odpovídat tomu, jak se cítí vaše tělo. Zatímco roky zastavit nejde, váš biologický věk – tedy stav metabolismu, imunity a cév – máte do velké míry ve vlastních rukou. Jedním z nejsilnějších nástrojů, kterým ho můžete ovlivnit, je váš jídelníček. Nejde přitom o jednu zázračnou potravinu nebo striktní zákaz tuků či cukru, ale o celkový přístup k tomu, co a jak jíte.

Jestli něco modelka Simona Krainová umí a vždy uměla, tak získat si pozornost a zvedat společnost ze židle. A je v podstatě jedno, jestli se ohradí proti hejtům, odstěhuje se do Dubaje nebo jde běhat. Je zábavné to pozorovat, dokud si tedy neuvědomíte, že jste minuty věnované čtení komentářů pod jejími příspěvky mohli věnovat třeba právě posilování.

Jsou rána, kdy člověk stojí před lednicí a doufá, že se v ní samo objeví něco k jídlu. Pak přijdou na řadu vejce a během několika minut je situace překvapivě příjemná. Omeleta snese šunku, hrášek, sýr, zeleninu i výraznější chutě. A právě v tom spočívá její největší výhoda. Pokaždé může vypadat trochu jinak, přestože je její příprava rychlá a jednoduchá.

Tmavě zelené zkadeřené listy vypadají krásně, v obchodě po nich možná i sáhnete – a doma pak přemýšlíte, co s nimi. Kadeřávek si v posledních letech vybudoval pověst téměř zázračné zeleniny, jenže samotná nálepka „zdravý“ ještě nikdy nikoho nepřesvědčila, aby si šel přidat. Přitom stačí vědět, jak s jeho pevnými listy zacházet.

Jedna z nejsledovanějších žen Česka slaví o víkendu krásné jubileum: Nikol Leitgeb je 40 let. Jestli si někdo zaslouží označení influencerka, je to právě ona. Za roky strávené na sociálních sítích totiž kolem sebe vytvořila soucitnou komunitu lidí, kterým není lhostejné cizí neštěstí a umí pomoct. My navíc oceňujeme, jak to na jejím profilu voní: někdy zahrádkou, jindy lívanci od babičky.

V dalším díle pořadu Ano, šéfe! se Zdeněk Pohlreich vydal do Bíliny do restaurace Bašta. Pochutná si na baště, nebo to bude spíš pohroma? Najde v kuchyni rozhádaný vyhořelý tým, nebo lidi, kteří zde sice tráví celé dny, ale umí se podpořit a pořád ještě chtějí vařit dobře?

Potravinářská fólie je v kuchyni nepostradatelným pomocníkem. Zakryjeme s ní rozkrojené jablko, misku se salátem nebo zbytky od večeře, aby v lednici neosychaly a nenatahovaly okolní pachy. I když se zdá být univerzálním řešením, existuje celá řada potravin, kterým těsný plastový obal vyloženě nesvědčí. Místo toho, aby jídlo ochránila, může fólie urychlit jeho kažení, podpořit vznik plísní nebo úplně zničit jeho chuť a strukturu. Které suroviny či pokrmy do fólie tedy nepatří?

Muďoul trojlaločný, známý také jako asimina, vypadá na první pohled jako návštěvník z hlubokých tropů. Nenechte se však zmást jeho exotickým vzhledem. Tento strom sice pochází ze Severní Ameriky, ale při správné péči se mu skvěle daří i v českých podmínkách. Pokud hledáte něco neotřelého, co spojuje krásu okrasné dřeviny s chutí banánu, manga a ananasu, je muďoul ideálním kandidátem. Navíc má i řadu benefitů.

Vepřová panenka patří k nejoblíbenějším kouskům masa, přesto umí při přípravě pěkně potrápit. Je libová, křehká a hotová během chvilky, jenže právě pár minut navíc rozhoduje o tom, jestli bude dokonale propečená, nebo zbytečně suchá. Jak ji připravit tak, aby měla opečený povrch, zůstala uvnitř jemná a šťavnatá a vy jste ji nemuseli hlídat s očima na stopkách?