Jsme

Myslíte si, že máte migrénu, ale zatímco vás bolí hlava, řídíte auto, nakupujete nebo jdete do práce? Pak se pravděpodobně mýlíte a migrénu nemáte. Migréna je totiž bolest hlavy vysoké intenzity, která člověka dovede vyřadit z provozu.

Společnost nám dnes a denně ukazuje, jak bychom měli žít. Pokud nedosahujeme pomyslně nastavených milníků v přijatelném časovém horizontu, naše okolí nám to obvykle dává tvrdě pocítit. To v nás vyvolává směsici negativních emocí, kvůli kterým upadáme do depresí a pocitů méněcennosti. A přitom úplně zbytečně.

Když se chce, tak to jde. Extrovertovi s introvertem to může klapat za předpokladu, že se naučí respektovat vzájemné odlišnosti a s nimi spojené potřeby. Toho druhého do ničeho nenutit, mít pochopení a aspoň občas vystoupit ze své komfortní zóny. Ale je to někdy fuška.

Je to moderní, snadné a výhodné řešení. Domluvili jste se na něm spolu s partnerkou a oba jste byli se svým rozhodnutím nadmíru spokojení. Váš vztah jste chtěli posunout o krok dále, a tak jste se dohodli na společném bydlení. Zdá se, že nemohlo být lepšího rozhodnutí. Bydlíte se ženou, kterou milujete. Víte, že to spolu vzájemně myslíte vážně. A ještě jste ušetřili peníze za zařizování svatby. Žádnou totiž neplánujete.

Donekonečna odkládaná svatba a sebevědomé odpovědi na vtíravé otázky, kdy už konečně nastane ve vztahu dvou lidí den D, patří jednoznačně k syndromům moderní doby. Čím dál více párů se shoduje na tom, že manželství v jejich vztahu nehraje žádnou roli. Je to ale skutečně tak, nebo jde jen o klam, kterému chtějí uvěřit v prvé řadě právě ti, kterých se tato otázka týká?

O vývojové poruše motorických dovedností se mnoho nepíše. Děti, které se s ní narodily, často zažívají nepochopení a odsudky. Rodina i okolí je považuje za líné, příliš pohodlné, divné. Vše proto, že dnes a denně zápasí s oblékáním, obouváním, jedením a dalšími – vcelku běžnými – úkony. Přitom jsou to děti jako každé jiné – tedy až na tu nápadnou nešikovnost. I ony chtějí být milované, chválené, přijímané. Nejsou nemocné. Jen trochu motoricky „jiné“. Je i vaše dítě dyspraktik? Jak s ním pracovat? A proč je odhalení této „dys“ poruchy potřebné?

Zatímco většina dětí už dávno mluví, vaše srdce mámy krvácí. Batolátko – dávno ve věku, kdy by už mělo slova minimálně spojovat – neřekne pořádně ani „táta“. Z ostatních padají slůvka jako lentilky z krabičky, ale vy jste jak na trní. Slyší dobře? Správný sluch je pro nácvik mluvy totiž stěžejní. Když dítě nemluví, je na čase jej vyšetřit. Víte ale, nač se připravit a co vás čeká?

Dyspraxie nebo také syndrom nešikovného dítěte, je asi tou nejmarkantnější poruchou ze všech „dys“. Že máte doma dyslektika či dysgrafika nejspíš zjistíte až v průběhu školní docházky. Jenže fakt, že vám doma trůní dyspraktik, jen tak nepřehlédnete. Minimálně tušíte, že je tady něco „jinak“. Oč víc se blíží nástup do první třídy, o to spíš vás napadá: Zvládne to tam? Dokáže se o sebe postarat? Nebudou ho šikanovat? A neměli bychom mu vyřídit nějakou tu úlevu z PPP?

Stačí věta a vy si ji zapamatujete na celý život. Nic špatného, ale to, co vám kdysi kdosi řekl, aby pomohl. V těžkých časech, ve zlomových okamžicích ale i v běhu všedních dnů vám těch několik málo slov vytane na mysli a pomůže vám pokračovat v cestě dál. Začtěte se do našich příběhů, vylaďte se do pohody a inspirujte se. Vždyť příklady táhnou nejlépe.

Představy o tom, jak bude vypadat život po příchodu potomka na svět, jsou mnohdy realitě stejně vzdálené, jako když někdo, kdo se chodí pravidelně dívat na přistávací dráhu nedalekého letiště, polemizuje o řízení dopravního letadla. Na mateřství se zkrátka nepřipravíte, aniž by vás pak v reále nic nezaskočilo. Co pro vás může být šokující? A co všechno se pravděpodobně s příchodem mateřství změní i u vás?

Máte doma budoucího prvňáčka? Sepsali jsme oblasti, které by měl nastávající školák ovládnout. Ideálně pak, kdyby je měl zažité. A nemá-li? Nevadí – do září času dost. Jestli ho pracovní listy od učitelek z mateřské školy nechávají chladným, zatímco vy už začínáte nervačit, uberte plyn. I když všechno nepůjde hned, jste na to dva. Vy a potomek. Nespoléhejte jen na přípravu ze školky, mrkněte na naše tipy a pusťte se do prvního „učení“ společně.

Snaha o co nejlepší výsledky v mnoha ohledech provází v moderní společnosti život téměř každého z nás. Tato snaha se však může snadno vymknout kontrole. V čem tkví úskalí perfekcionismu? Týká se tento problém i vás? A pokud ano, jak s ním můžete bojovat?

Život v manželství je někdy jako chůze po tenkém ledě. Nikdy nevíte, kdy vaše láska a vzájemné sympatie přerostou v averzi a skutečnou nenávist. Jak dojde k tomu, že se někdy partnerský život tak rychle otočí vzhůru nohama? A pokud ke svému partnerovi či partnerce čas od času pociťujete silné negativní emoce, měli byste se rozejít?

Ztrpčují život. Vyvolávají v nás trýznivé pocity. Potýkáme se s nimi v dětství, mnohdy nás ale neopustí ani v dospělosti. Jsou nám v patách, ať se v životě vydáme kterýmkoliv směrem. Provází vás pocity méněcennosti? Jste zamindrákovaní? Zjistěte, jak se s vlastními komplexy poprat.

Lidská mysl má sklony lépe si vybavovat negativní prožitky, situace a myšlenky než ty pozitivní. Z části za to může naše vnitřní nastavení, které již odmalička posiluje výchova a školský systém postavený na zákazech, příkazech a ukázce chyb. Z větší části si ale za to můžeme sami. Vždyť nikdo z nás se nenarodil jako pesimista. Jenže, co dělat, když je kolem tolik špatných emocí? Jak se vymanit ze sevření negativních myšlenek?

I život plný štěstí se může proměnit v život plný starostí. A nemusí se přitom stát nic závažného. Tedy alespoň ne z pohledu ostatních. Jak náš postoj ke světu okolo nás ovlivňuje naše prožívání? A proč by měl každý čas od času zrekapitulovat přístup sám k sobě?

Zrada, kterou nelze nijak ospravedlnit. Mnohdy ale také jen momentální krize, která rychle pomine a se kterou se dá naučit žít. Na nevěru lze pohlížet mnoha způsoby. Vstoupila i do vašeho života? Jak byste se měli rozhodnout, zda svůj přešlap v podobě nevěry zatajit, nebo se raději dobrovolně přiznat? A na co byste při svém rozhodování neměli zapomenout?

Rozvod, nebo kompromisy? Jak byste se měli rozhodnout, pokud vám to ve vztahu neklape? Jak vaše rozhodnutí ovlivní děti? A co když existuje ještě třetí cesta, která vás dosud nenapadla a která dokáže vaši starost elegantně vyřešit?