EpochaPlus

Na portugalské pláži Paimogo vědci v roce 1993 objevili hnízdo, které obsahovalo více než sto fosilizovaných vajec dinosaura druhu Lourinhanosaurus antunesi. I po mnoha letech tato skutečnost vědce udivuje a pokračují v jejím zkoumání.

Kde mají děti najít bezpečné útočiště před rušnými ulicemi a zároveň si zlepšit fyzickou kondici? V 19. století to znamená prostor pod dohledem trenéra, často i ukrytý v křoví, aby měli dospělí návštěvníci parku klid.

Voda působí jako jedna z nejnudnějších věcí na světě. Nalijete ji do sklenice, vypijete a hotovo. Jenže obyčejná H₂O je ve skutečnosti pořádný fyzikální rebel. Dokáže být současně ledem, kapalinou i párou, při ochlazování se nejprve smršťuje a potom zase rozpíná, a za určitých podmínek zůstane kapalná i hluboko pod bodem mrazu.

Děti nevymýšlejí jen lumpárny, jak se může zdát z rodičovských stesků nebo našich vzpomínek na dětství. Některé děti přicházejí s nápady, které se mohou proměnit ve velmi zdařilé vynálezy. A některé jejich nápady jsou tak úspěšné, že změní svět.

Ve třicátých letech minulého století se odehrála válka v Habeši. Fašistická Itálie zatoužila rozšířit svoje koloniální panství. Zaútočila na Etiopii, běžně tehdy označovanou jako Habeš. Vojensky slabá Etiopie byla rozdrcena.

Někdy stačí jedna rozbitá baňka, trochu chemie a pořádná dávka všímavosti. Francouzský chemik Édouard Bénédictus si všímá podivně poslušných střepů, které se po rozbití odmítají rozletět po laboratoři.

Ať je přečteme odpředu nebo odzadu, jsou stejné! Říká se jim palindromy (z řeckého palindromos, běžící pozpátku) a lidem nedají spát už od starověku. Možná proto, že v sobě ukrývají zákony našeho světa… Na několika místech bývalé Římské říše nalezli archeologové stejný latinský nápis: SATOR AREPO TENET OPERA ROTAS.

Vědci hledají lék na anginu pectoris, tedy bolest na hrudi způsobenou nedostatečným prokrvením srdce. Místo převratného srdečního přípravku ale během testování narazí na účinek, který je poněkud… nečekaný.

Skupinka zbylých důstojníků gratuluje králi. „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni,“ odpoví jim prý jeden z největších soupeřů starověkého Říma, Pyrrhos. Vyhráli. Ale za jakou cenu? Králova věta vstoupí do dějin.

Na první pohled vypadají kosti jako něco, co tělo jednou vyrobí a pak už jen používá. Jenže uvnitř kostry je ve skutečnosti pořádný stavební provoz. Staré části se odbourávají, poškozená místa se opravují a na jejich místě vzniká nová kost.

Dnes stačí zmáčknout tlačítko a displej během několika sekund oznámí, jak vysokou máte horečku. Teploměr v autě zase nenápadně hlásí, zda venku mrzne, nebo se asfalt mění v rozpálenou pánev. Za touhle samozřejmostí se ale skrývá několik staletí pokusů, omylů a překvapivě chytrých nápadů.

Říká se, že diamanty jsou věčné, což se o tělesné schránce vašeho zemřelého příbuzného zrovna dvakrát říct nedá. Pokud navíc váš blízký miloval záři reflektorů, proměna v blyštivý drahokam je pro něj ideální šancí, jak být i po smrti středem absolutní pozornosti.

Dnes škrtneme zápalkou o krabičku a čekáme plamínek. V 19. století je ale zápalka mnohem divočejší tvor. Některé se dají zapálit prakticky o cokoliv, o stěnu, podrážku boty nebo kus nábytku a některé obsahují látky, které jsou nejen nebezpečně hořlavé, ale také jedovaté.

Hodiny na Zemi a hodiny vysoko nad jejím povrchem neodtikávají úplně stejným tempem. Zní to jako zápletka ze sci-fi, ve skutečnosti jde o jeden z nejlépe ověřených důsledků Einsteinovy relativity a také o praktickou věc, bez které by navigace v telefonu během krátké doby začala ukazovat úplně jinam.

Ráno nasypete do misky zlatavé křupavé lupínky, zalijete je mlékem a během pár minut je po snídani. Za jejich vznikem se ale skrývá příběh, který má k dokonalému kuchařskému plánu pořádně daleko. Dva bratři, sanatorium plné pacientů, obilí zapomenuté v kuchyni a experiment, který se tak úplně nedaří.

Spot v televizi přepneme, na internetu zavřeme okno, leták vyhodíme do koše. Kde by musela být reklama, kterou opravdu jen tak neodstraníme z očí? Vyrobíme vesmírný billboard! Takový nápad dostane v roce 1993 americký podnikatel Mike Lawson.

Zima skončila, led roztál, ale bruslařská vášeň nikoli. A tak někoho napadne geniální a trochu šílený plán: co kdyby se brusle opatřily kolečky a bruslilo se na suchu? První pokusy připomínají spíš domácí kutilství než sportovní vybavení.

Máte rádi ten pocit, kdy se žaludek stáhne strachy i očekáváním a za krkem a na rukou vyrazí husí kůže? Chcete se dnes bát a přitom být v bezpečí? EPOCHA Plus pro vás vybrala 7 hororů, které byste rozhodně neměli minout. Vymítač ďábla Věděli jste, že nás příští rok čeká remake tohoto nezapomenutelného

Autobus se sotva rozjede a některé děti už blednou. O pár sedadel dál jejich spolužáci bez problémů čtou nebo si hrají na mobilu. Proč někomu cestování nevadí, zatímco jinému se udělá špatně už po několika minutách?

Dnes z ní děti vyrábějí hady, dorty, příšerky i postavičku, která má připomínat tatínka. Slavná modelovací hmota ale má za sebou minulost, která je mnohem méně hravá. Původně se totiž nevyrábí pro děti, ale pro domácnosti, kde má odstranit saze na tapetách.

Když má lev dostatek testosteronu, poznáte to na první pohled: Jeho hříva je jako z reklamy na ty nejlepší šampony. Vidí to samice – a chtějí se pářit, protože jejich mládě podědí skvělé geny. Vidí to samci – a klidí se raději z cesty.

Vypadá jako obyčejný stříbřitý kov, ale stačí ho chvíli držet v dlani a začne měnit skupenství. Gallium má bod tání pouhých 29,7646 °C. Jenže jeho skutečné kouzlo nekončí u efektního laboratorního triku.

„Kdo mi řekne, kolik má člověk kostí?“ Pedagožka přelétne očima třídu a těch pár zvednutých rukou postupně vyvolává. „209!“ hlásí první. „214!“ oponuje další. „270!“ triumfuje nejvyšším číslem hoch ze zadní lavice.

Dnes ho najdeme prakticky všude. Na jogurtu, lahvi vína, knize, ponožkách i balíčku žvýkaček. Stačí pípnutí u pokladny a pokladní přesně ví, co kupujeme. Začátek tohoto malého černobílého zázraku je přitom překvapivě poetický: Norman Joseph Woodland sedí v roce 1949 na pláži na Floridě, přemýšlí o frontách v obchodech a prsty kreslí do písku.

Jde o jedno z nejvíc střežených míst na světě. Vstup hlídají příslušníci Švýcarské gardy ve svých pestrobarevných uniformách a nepustí nikoho, kdo nemá propustku. Tu není tak snadné získat – do ruky ji dostanou pouze vybraní vědci s doporučujícím dopisem od své instituce, kteří přichází s konkrétním výzkumem. Uvnitř je neustále pod dohledem, kamery hlídají

Stačí na chvíli odejít od sporáku. Jen na chvilku. Zkontrolovat telefon, otevřít dveře, zalít kytky… a najednou se z masa nebo koláče v troubě stává černý uhel. Právě proti takovým kuchyňským tragédiím vzniká zařízení, které má jediný úkol: Hlídat čas za člověka.

V Británii platí za jednu z nejoblíbenějších moderátorek. Je však víc než to. Liz Bonninová (*1976) je irsko-francouzská bioložka s tituly z Trinity College v Dublinu a Královské veterinární univerzity v Londýně.

Vzduch rozčísnou děsivé skřeky. Doprovází je rytmické bubnování, jak si gorilí samec mohutnými tlapami buší do hrudi. Jde z něj strach. A přitom je to takový dobrák. Gorily jsou spolu se šimpanzi našimi nejbližšími příbuznými.

Známe je ze supermarketů, nemocnic, hotelů i obchodních center. Přijdeme ke skleněným dveřím, ony poslušně odjedou do strany a zase se zavřou. Žádná klika, žádné zápasení s těžkým křídlem. Za tímto pohodlím přitom stojí docela obyčejný problém: Co dělat, když máte obě ruce plné?

Hrubý černý prach nemá žádnou chuť. Nijak zvlášť nevoní. Barva je nevýrazně šedočerná a vlastně je to takové nevýrazné nic. Ale stačí jedna jiskra a stane se kouzlo. Kouzlo, které dokáže vyhrát války a změnit chod dějin.

Káva má jeden zásadní problém: Obsahuje vodu. Voda je z hlediska skladování pěkně otravná společnice. Zabírá místo, přidává hmotnost a časem dokáže s potravinami dělat neplechu. Proto někoho napadne geniální myšlenka: Uvařit kávu, vodu z ní odstranit a pak ji tam zase zalitím vrátit.

Dnes člověk vytáhne z kapsy kalkulačku a během dvou vteřin zjistí, kolik je 17 × 38. Ještě před několika staletími by na stejný úkol potřeboval tužku, papír a ideálně také dostatek času na přemýšlení. Pak přicházejí na řadu mechanismy, které vypadají jako směs pokladny, trezoru a parního stroje.

„Pane lesní, na potoce mají cikány. Napočítala jsem jich tam 16 bez ženskejch. Jakživa jsem takovou partaj neviděla pohromadě,“ líčí s očima navrch hlavy starší žena lesníkovi v Lipnici na Českomoravské vrchovině o prázdninách roku 1912.

Dnes zmáčknete tlačítko, ozve se krátké zabublání, za chvíli cvaknutí a voda je hotová. První elektrické konvice ale s tímto pohodlím nemají mnoho společného. Jsou pomalé, těžkopádné a člověk nad nimi musí stát skoro jako nad malým domácím kotlem. Píše se rok 1891 a elektřina začíná pronikat do domácností.

Plameny šlehají nad Chicagem, dřevěné domy mizí jeden za druhým a z městského vodovodu přestává téct voda. V říjnu 1871 se celé město mění v obrovské ohnivé peklo. A právě tehdy se ukazuje zvláštní síla místních pivovarů.

Pudink dnes vypadá jako jedna z nejjednodušších věcí na světě: otevřít sáček, nasypat prášek do mléka, zamíchat a za chvíli je hotovo. Jenže cesta ke kuchyňskému zázraku začíná alergií jedné anglické ženy na vejce a pokračuje přes chemickou laboratoř vyjadřuje touhu lidí uvařit něco dobrého bez toho, aby u sporáku strávili půl života.

Dnes ji bereme jako samozřejmost. Vezmeme tašku, naplníme ji a pohodlně odneseme nákup domů. Jenže obyčejná taška s uchy je výsledkem překvapivě dlouhého vývoje. Její příběh začíná u papírového sáčku, pokračuje odvážnými vynálezci a vrcholí nápadem amerického obchodníka, který chce svým zákazníkům ulehčit život. se nakupování bez papírových obalů prakticky neobejde.

Na území dnešního Iráku bychom potkali pastevce a pár lovců, jejichž vzdálení potomci za pár tisíců let vybudují slavný Babylón, v oblasti Nového Mexika pro změnu dominuje zručná indiánská kultura Clovis.

Po 2. světové válce stojí v Japonsku lidé dlouhé fronty na jídlo a obyčejná miska nudlí představuje skoro malý poklad. Právě tehdy dostává Momofuku Andó nápad, který zní jednoduše, ale jeho uskutečnění je pořádná věda: Vytvořit nudle, které vydrží dlouho, jsou levné, chutné a stačí je zalít horkou vodou. Píše se druhá polovina 50. let

Do pevné sítě křižáka zlatitého právě přistála vosa. Pavouk by se mohl radovat, z jeho pasti se už neodlepí. Rozvibrovaná síť ale brzy přivítá nového hosta: Sršeň. Na tu jsou pavoučí kouzla krátká. Hbitě vykousá v síti díru a křižákův úlovek prachsprostě ukradne!

Představte si živočicha, který se ráno probudí stejně „mladý“ jako před lety. Nezmar je jen několik milimetrů velký sladkovodní polyp, přesto patří k nejpodivuhodnějším tvorům, které vědci používají při výzkumu stárnutí.

Ráno se nad zemí objeví mladý bambusový výhonek. Večer už je znatelně vyšší. A za určitých podmínek se rostlina skutečně žene vzhůru rychlostí, která mezi rostlinami nemá obdoby. U některých bambusů vědci naměří růst přes metr za jediný den.

Na první pohled vypadají jako obyčejné jednobuněčné organismy. Některé bakterie však mají schopnost, která působí téměř jako ze science fiction. Umějí totiž přenášet elektrony ze svého nitra ven, a to na minerály, kovové sloučeniny nebo dokonce na elektrodu.

Kterou bitvu 18. století můžeme označit bez skrupulí za jednu z největších a nejkrvavějších? V našich končinách takřka neznámý střet, který vypukne 11. září roku 1709 v blízkosti severofrancouzské vesničky Malplaquet.

Představa je to zajímavá. Někde hluboko v Mléčné dráze existuje obrovský oblak alkoholu. Žádný bar, žádné skleničky, žádný barman, přesto astronomové skutečně nacházejí ve vesmíru molekuly etanolu, tedy stejné látky, která je součástí alkoholických nápojů.

Co dostanete, když spojíte čokoládu, velikonoční tradici a dětskou zvědavost? Přesně to, co dítě potřebuje k tomu, aby se z obyčejné sladkosti stal malý svátek. Kinder vajíčko vzniká v Itálii v době, kdy jeho tvůrce Michele Ferrero hledá způsob, jak přenést radost z velikonočního překvapení do každého dne.

Diváci šílí. Světla zabírají muže, který stojí vysoko nad jejich hlavami. Než ho někteří stihnou zaregistrovat, padá nekontrolovatelně dolů a arénou zaduní tvrdá rána. Publikum to ocení hlasitým potleskem, ten ale postupně ustává.

Vypadá jako nenápadná kulička. Ve skutečnosti patří k nejodolnějším organismům, jaké věda zná. Deinococcus radiodurans přežívá dávky ionizujícího záření, které by člověka spolehlivě zahubily, zvládá vyschnutí a dokáže obnovit vlastní DNA poté, co ji radiace rozstřílí na stovky kusů.

Utrhneme ji, nalepíme, přitiskneme a ani nepřemýšlíme, jaký zázrak vlastně držíme v ruce. Příběh slavné pásky Scotch ale začíná překvapivě obyčejně, a to u autolakýrníků, kterým vadí, že při sundávání maskovacího materiálu strhávají čerstvý lak.

I když už se dnes všechno digitalizuje, bez této tradiční brožurky se při cestování stále neobejdeme! Jak dlouho už máme pasy? A co jste o nich možná netušili? Nejstarší je z Bible! Hebrejský prorok Nehemjáš, sloužící jako úředník perského krále Artaxerxe I. (5. století př. n. l.), požádá kolem roku 450 př. n. l. o

Každá země má svůj tragický požár, který pronikne hluboko do její historie. Národní divadlo v Praze, katedrála Notre Dame v Paříži, to jsou jen dva příklady, kdy oheň zničil mnohem více než jen konkrétní stavbu.

Vysoko v peruánských Andách najdeme místo, které působí spíše jako z jiného světa než z naší planety. Existuje tu stovky let a sůl ze zdejších tůní čerpají nejen dávné civilizace, ale i jejich potomci.

Když dnes utrhneme kus alobalu, zabalíme do něj svačinu, přikryjeme pekáč nebo do něj schováme poslední kousek koláče před hladovou rodinou, málokdo přemýšlí, odkud se tahle stříbrná kuchyňská stálice vlastně bere.

Ghetto je část města, kde musí žít, většinou nedobrovolně, náboženská, rasová nebo národnostní menšina obyvatel. Bohaté historické zkušenosti mají s takovým životem Židé. Už od středověku jsou totiž v každou chvíli nuceni v nějakém žít.

Město Kowary se nachází na úpatí polských Krkonoš. Již ve středověku se zde těžila železná ruda. Po skončení druhé světové války se však Kowary staly významnými takřka z globálního hlediska. Proč? Rozběhla se zde těžba uranu.

Jedno z nejslavnějších lízátek na světě začíná jako docela obyčejný nápad: Co kdyby se bonbon dal jíst, aniž by člověk měl ulepené prsty? Zní to banálně, jenže právě tahle drobnost v roce 1958 rozjíždí sladkou revoluci.

Jezero Milada, nedaleko Ústí nad Labem, je k odpočinku jako stvořené. Rozděláte si u vody deku a lenošíte. Pak si však všimnete v dálce podivných tvorů. Vezmete do ruky dalekohled, zaostříte… Sloni, nosorožci a tuři!

I na historické katastrofy epických rozměrů se můžeme dívat z moderního kriminalistického hlediska. Byl za legendárním požárem antického Říma císař Nero? Kdoví… Nechme však tělnatého římského imperátora nyní být a zaměřme se na jinou událost, a to požár Persepole, metropole Perské říše.

Znáte ten stav únavy, ve kterém vám na okamžik poklesne hlava, ale hned jste zase při plných smyslech? Pokud byste byli tučňáky, dělo by se vám to stále. A pokud byste byli navíc tučňáky uzdičkovými, stávalo by se vám to podle loni publikovaného francouzského výzkumu Paula-Antoinia Libourela a jeho týmu až 10 000krát denně!

Jsou krásné, vzácné a opředené příběhy starými jako lidstvo samo. Rubíny se díky své sytě rudé barvě připomínající krev stávají symbolem lásky, vášně i moci. Jsou výjimečnými drahokamy a dnes patří mezi nejdražší přírodní materiály.