EpochaPlus

Ve filmech to vypadá dramaticky: letadlo zmizí v temných mracích, kabina se otřásá a pasažéři propadají panice. Ve skutečnosti jsou podobné scénáře extrémně vzácné. Bouřka obvykle nepředstavuje mimořádné nebezpečí a ani turbulence neznamenají automaticky ohrožení bezpečnosti letu.

„Lidé znavení neb churaví, po odpočinku a zotavení toužící, naleznou zde žádaného osvěžení, rozrušené a oslabené nervy z přepracování se tu utiší, mysl se uklidní, zemdlený duch a tělo si odpočine, přijde do své rovnováhy a nabere nových sil k zápasu životnímu,“ píše v roce 1912 malíř a fotograf Ferdinand Velc ve svém novinovém článku Od

Ještě dlouho po konci druhé světové války se v husté džungli skrývá muž, který odmítá uvěřit, že boje skončily. Příběh japonského vojáka, jenž pokračuje ve válce téměř tři desetiletí, působí jako legenda.

Ta představa zní vlastně dost komicky. Čapnout košík s nožíkem, baterku nechat doma a hurá do temného hvozdu. Co naplat, že zrovna odbila půlnoc, naopak v tuto denní dobu jsou přece houby vidět nejlépe!

„Tady! To bude ono, pojďte sem!“ V unavených očích svitne naděje. Tým oděského archeologa Antona Ashika v únoru roku 1837 konečně dosáhne svého cíle. Odkryje vchod do jednoho z největších megalitických zázraků objevených na širokém pomezí Evropy a Asie – královského kurganu. Anton Ashik (1801–1854) a jeho výzkumný tým vstoupí uličkou mezi vysokými zdmi do zatuchlé tmy.

Každé ráno a večer sáhneme po obyčejném zubním kartáčku a bez váhání začneme čistit svůj chrup. Jenže cesta od primitivních větviček, kterými si naši předci drhli zuby, až k sofistikovaným elektrickým modelům, které dnes máme v koupelnách, je dobrodružstvím lidské vynalézavosti.

Pod povrchem amerického národního parku Yellowstone dřímá kolos, který v minulosti měnil klima celé planety. Supervulkány patří k nejsilnějším přírodním silám na Zemi a jejich erupce by nebyla jen lokální katastrofou, ale globálním otřesem reality, jak ji známe.

Let Malév 240 se v podobě Tupolevu Tu-154 odlepí od ranveje Mezinárodního letiště Budapešť-Feriheg, které dnes známe jako Mezinárodní letiště Ference Liszta. Jde o pravidelný spoj do libanonského Bejrútu.

Velikonoce nejsou jen pomlázka, vajíčka a beránek. Napříč světem se slaví způsobem, který vás někdy pobaví, jindy překvapí a občas i lehce vyděsí. Přinášíme výběr těch nejkurióznějších velikonočních tradic, které dokazují, že fantazie lidstva nezná hranic.

Francouzské námořnictvo se na přelomu 19. a 20. století rozhodlo vybudovat celou flotilu podmořských plavidel. Jednou z nich byla i ponorka třídy Farfadet, pro kterou však osud přichystal tragickou nehodu, při které zahynulo 14 členů posádky.

Sice neumíme přesně určit, kdy byl Ježíš ukřižován, a přes ustálené rčení „Kristova léta“ ani to, kolik mu bylo roků, nicméně naše Velikonoce stojí právě na jeho ukřižování na Velký pátek a následném zmrtvýchvstání.

V křesťanské tradici jsou některá výtvarná díla označována řeckým termínem archeiropoietos. V překladu to znamená „nevytvořená lidskou rukou“. Opravdu takové artefakty ve 21. století existují? Pojme se zaměřit na jedno záhadné dílo, nad kterým i moderní věda jen bezradně krčí rameny. Píše se rok 1531.

Zní to jako černý humor z dějin. Král neumírá jako hrdina ve válce, za jeho smrt může opice. Jenže příběh Alexandra I. Řeckého není vymyšlený. Je to jeden z nejpodivnějších a zároveň nejlépe doložených momentů moderní historie, kdy drobná nehoda spustí řetězec událostí s fatálními následky.

Vysoká kriminalita, hříšný festival a nad tím vším bdí s otevřenou náručí železobetonový Ježíš. Brazilská metropole se může pyšnit zřejmě nejslavnější sochou Krista na celém světě.

Velikonoce si většina z nás spojí s vejci, pomlázkou a beránkem. Jenže ve světě existují symboly, které jdou mnohem dál, někdy jsou roztomilé, jindy zvláštní a občas až bizarní. Vydejte se na krátkou cestu napříč tradicemi, kde se potkávají zajíci a podivné masky a planou ohně.

Nenápadný vynález, bez kterého si dnes mnoho lidí nedokáže představit ráno nebo dopolední či odpolední pauzu. Čajový sáček vzniká náhodou a právě díky tomuto omylu se pití čaje stává jednodušším, rychlejším a dostupnějším pro miliony lidí po celém světě.

Střed týdne, den Merkuru, skvělých pracovních výkonů, ale také zrady! Někde je středa spojená s Velikonocemi, jinde vítá Nový rok. A tím její symboly nekončí… U nás dnes vnímáme středu jako střed týdne pracovního.

Evropou se v polovině 12. století začaly šířit opisy podivného dopisu. Jeho pisatel se představil jako kněz Jan, vládce mocné a bohaté říše. Původním adresátem měl být údajně byzantský císař. Z dopisu vyplývalo, že záhadná říše nabízí spojenectví křesťanské Evropě.

Lidé odjakživa touží zaznamenat své myšlenky. Jenže to není tak snadné, dokud nemají písmo. Nejstarší značky, které by mohly být písmem, nacházíme už v pravěkých jeskyních. O titul nejstaršího písma se utkává starověká Čína, neolitická kultura Vinču a starověký Sumer.

Ztratit končetinu a jednoduše si ji nechat dorůst? Pro člověka sci-fi, pro některá zvířata běžná realita. Od roztomilého axolotla po nenápadné hvězdice, příroda ukazuje, že opravit tělo není nemožné. A vědci se snaží přijít na to, jak tento „zázrak“ jednou přenést i na nás.

„Miluju ho jako ještě nikoho!“ V přítmí ložnice dopadá na koberec oblečení. Je to vášeň, je to velká zamilovanost. O rok později si nemůžou přijít na jméno. „Jak jsem se do toho pitomce mohla tak pobláznit?“, kroutí hlavou děvče.

Nejsou tomu ani čtyři roky, co car stojí na balkóně a s úsměvem na tváři mává vojákům, jež kráčí vstříc první světové válce. Teď si budovu přivlastní úředníci a panovníka jednoduše odsunou do pozadí. To ale není konec, další změna přijde velice brzy.

Pro dávné civilizace představuje důležitý orientační bod. Ráno vychází krátce před Sluncem, večer zapadá těsně po něm. Ve starověku v ní lidé vidí bohyni, pozdější alchymisté ji spojí s kovem a novodobí spisovatelé v ní spatřují možný domov budoucnosti.

Legenda zní lákavě. Někde v útrobách hrad Karlštejn má být ukrytý svatý grál. Tajné chodby, zazděné místnosti a aura mystiky tomu dávají téměř filmovou atmosféru. Jenže jakmile se podíváme na fakta, začíná se příběh rychle rozplývat mezi historií a fantazií.

Robert F. Kennedy (1925–1968) má s manželkou Ethel (1928) 11 dětí! Mezi nimi i absolventa Harvardu, právníka a obchodníka angažujícího se v charitě, Michaela Kennedyho (1958–1997). Toho za života proslaví skandál.

Dnes ho bereme automaticky, když začne pršet, sáhneme po deštníku. Jenže po staletí šlo o luxusní symbol moci a elegance, který patřil především ženám a aristokracii. A muži? Ti raději promokli, než aby riskovali posměch.

„Toto je zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi se slovy: ‚Dám ji tvému semeni.‘ Dovolil jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale vejít do ní nesmíš,“ řekne Bůh Mojžíšovi, který jako 120letý stařec skvělé fyzičky vystoupá na horu 808metrovou horu Nebó.

Počet lidí na Zemi nerostl vždy stejně. Po tisíce let přibýval jen pomalu, téměř neznatelně. Pak ale přišel zlom a během několika málo generací jsme se z několika milionů dostali na miliardy. Příběh lidské populace je vlastně příběhem civilizace samotné.

Vesmír se často popisuje jako absolutní ticho. Jenže to je jenom polovina pravdy. Kde není vzduch, tam se zvuk opravdu nešíří, ale jakmile se objeví plyn, plazma nebo data z teleskopů, začne kosmický prostor „hrát“.

V dějinách starověkého Říma se objevují příběhy, které znějí spíš jako satira než realita. Jedním z nich je i osud koně jménem Incitatus, miláčka císaře Caligula. Zvíře, které mělo údajně nakročeno až do senátu, se stává symbolem moci, výstřednosti a možná i dokonalé provokace.

Když Roy Plunkett otevřel v roce 1938 tlakovou láhev s plynem, čekal rutinní experiment. Místo toho našel záhadu – a položil základ materiálu, bez kterého si dnes neumíme představit ani obyčejnou kuchyňskou pánev.

Příběh Charlese Goodyeara ukazuje, že velké objevy někdy nevznikají v laboratoři, ale v chaosu každodenního života. Stačila směs kaučuku a síry, trocha nepozornosti a svět dostal materiál, bez kterého by moderní doprava vypadala úplně jinak.

Snaží se s ním komunikovat, protože hlasy záchranářů jsou to jediné, co mladého horolezce udržuje při životě. Je zmrzlý na kost a kousek od něj visí na laně jeho mrtvý kamarád. O pár hodin později mu je jasné, že si zubatá dojde i pro něj.

Po tisíce let ho lidé považují za tajemný kámen a symbol dokonalé čistoty. Slouží jako zbraň, talisman, luxusní nádoba i vědecký nástroj. Zamilují si ho i skotští panovníci. Jak se z pravěkého hrotu stal předmět královské prestiže a proč nás lesk křišťálu fascinuje dodnes?

Někdy stačí náhoda, jindy vytrvalost a občas obojí dohromady. Příběh Post-it lístečků je ukázkou toho, jak se z „nepovedeného“ nápadu může stát celosvětový fenomén, bez kterého si dnes kancelářský život téměř neumíme představit.

Stačila jedna rozteklá čokoláda v kapse a svět už nikdy nevařil stejně. Příběh mikrovlnné trouby je ukázkou toho, jak válečný výzkum nečekaně pronikl až na kuchyňskou linku a změnil každodenní život milionů lidí.

Píše se rok 1890 a na vyšehradském hřbitově je pěkný mumraj. Pozůstalí odění v černé mají ale ve tváři něco víc než jen smutek. Je to i trocha hněvu a zklamání. Na místě není žádný kněz, církev sama odmítá udělit jakékoliv poslední pocty.

Jaro tradičně svádí k „očistě těla“. Sociální sítě zaplavují recepty na zelené šťávy, půsty a zázračné kúry slibující naprostý restart organismu během pár dní. Jenže jaká je ve skutečnosti realita? Potřebuje naše tělo detox, nebo si s tím poradí samo?

Nejstarší objevená socha v historii, neboť byla vyrobena před 40 000 lety. Od té doby jich vznikly miliony, ale jen některé jsou výjimečné. Jako třeba bronzová socha muže pohrouženého do myšlenek. Na bronzovou sochu v životní velikosti, která zpodobňuje nahého muže pohrouženého do myšlenek, narazíte na každém rohu. Často jako na symbol filozofie.

Spíte na boku, na zádech, nebo na břiše? Možná vás překvapí, že právě poloha těla během spánku může rozhodovat o tom, jestli se ráno probudíte odpočatí nebo rozlámaní. Odborníci se shodují: ideální poloha existuje, ale není pro každého úplně stejná.

Není to ani modrá, ani zelená. Přesto je však plnohodnotnou barvou se svým vlastním původem. Proč je tyrkysová tak oblíbená? A kdo jí dal jméno? Už tisíce let lidé milují vzácný kámen, který má díky obsahu mědi velmi nevšední barvu.

Ostrovu kdesi v jižní části Atlantského oceánu vévodí aktivní sopka. Obyvatele bychom tu žádné nenašli. Tedy minimálně ty z lidské společnosti. Stačí se totiž podívat na rozlehlou pláň, kde postávají desítky tisíc tučňáků!

Zdánlivě je všechno v pořádku. Obloha je modrá, z okolních kopců klesá k mořské hladině omamná vůně středomořských bylin. Skupinka místních rybářů míří k majáku a nese pruty hrdě jako kopí vítězné armády.

Ochrannou ruku nad ní v kategorii přírodních památek drží UNESCO, vědci pro změnu dohlížejí, zda se nechystá svou v současnosti neustálou aktivitu přetavit v nějakou větší explozi. I tady, stejně jako kdysi na Vesuvu, lidé využívají na živiny bohaté půdy a domečky, zahrady i vinohrady tlačí až do nebezpečné zóny.

Věda nám ukazuje, že stárnutí není univerzální osud všech živočichů. Zatímco lidé a většina savců prožívá s věkem postupný pokles funkčních schopností a rostoucí riziko úmrtí, existují druhy, které se tomuto běžnému biologickému zákonu zjevně vyhýbají.

Čtyři páry pavoučích klepítek zručně uchopí malou destičku a dají se do práce. Na první blízký pohled by člověk ani nepoznal, že z tohoto členovce život už dávno vyprchal. Teď je z něj biotický robot. Nekrobot.

Rod Habsburků, který po staletí dominoval evropské politice, se proslavil nejenom svým bohatstvím a mocí, ale i charakteristickou genetickou křivkou, která nakonec vedla k degeneraci rodu. Dynastie se po staletí uzavírala sňatky s příbuznými, aby udržela majetek, území a vliv.

Neviditelný kompas ukrytý v tělech ptáků, želv nebo hmyzu. Zatímco člověk magnetické pole Země nevnímá, mnohá zvířata se jím řídí s neuvěřitelnou přesností, a to při migraci přes oceány i návratu domů.

Co ze začátku vypadalo jako dvě spřízněné duše, skončí jako velká nenávist. Kateřina Alexejevna (1729–1796), budoucí Kateřina Veliká, s nechutí sleduje mladíka, který by ji měl provázet zbytkem života.

Tuky nejsou nepřítel číslo jedna našeho zdraví, i když to často slyšíme. Některé tuky nám naopak pomáhají udržet srdce zdravé, mozek v kondici a hladinu energie stabilní. Rozumět, které tuky tělu prospívají a které mu škodí, je klíčové pro každodenní stravování.

V královském paláci ve Versailles dostane soukromou komnatu a král Ludvík XV. (1710–1774) pro ni vykoupí uvolněný titul de Pompadour i se zámkem. Teď už se může Jeanne-Antoinette Poisson (1721–1764), nově markýza de Pompadour, stát oficiální součástí dvora.

Přes neobvyklé koníčky až po bizarní pravidla dvora. Tyto detaily ukazují, že i nejmocnější lidé byli podivíni a někdy až neuvěřitelně excentričtí. Podíváme se na několik největších kuriozit ze života známých monarchů.

Do bezpečného přistání zbývá pouhých 16 minut. Datum 1. února 2003 se však zapíše do historie černým písmem. 63 kilometrů nad Texasem se raketoplán Columbia rozpadne. Ze sedmičlenné posádky nikdo nepřežije.

Správně zvolené oblečení dokáže s postavou doslova kouzlit. Nemusíte držet drastické diety ani trávit hodiny v posilovně, někdy stačí pár chytrých triků, které opticky prodlouží siluetu, zvýrazní přednosti a potlačí to, co nechcete ukazovat.

A je to tu! Cestovní kancelář pro sluneční soustavu má tu čest představit vám jediný div sluneční soustavy, který může navštívit každý pozemšťan. Takové plochy povrchové vody skutečně jinde nenajdete. Navíc hýřící nespočtem života!

Zapomeňte na univerzální poučky typu „osm sklenic denně“. Moderní věda ukazuje, že potřeba vody je mnohem osobnější, než jsme si dlouho mysleli. Kolik tedy skutečně pít, aby tělo fungovalo správně, a proč na to neexistuje jediná správná odpověď?

Píše se rok 1522 a do Anglie se vrací Anna Boleynová (1501/1507–1536). Za sebou má vzdělávání se v Nizozemsku a Francii, kde působí jako dvorní dáma královny Klaudie (1499–1524). Čeká ji sňatek s irským bratrancem Jamesem Butlerem (asi 1496–1546).

Dny se prodlužují, slunce láká ven, ale tělo jako by zůstávalo v zimním režimu. Jarní únava není slabost ani lenost, je to přirozená reakce organismu na změnu ročního období. Dobrá zpráva je, že ji lze zvládnout bez radikálních zásahů.

Můra, motýl, netopýr… Právě tyto odpovědi bývají nejčastější, když si lidé prohlížejí sadu skvrn. Ve filmech s nimi testují různé podezřelé, ale ve skutečnosti zkoumají strukturu osobnosti, způsob myšlení, emoce či vnímání reality.

Mexikem zmítají epidemie i hladomor a nový hřbitov je nutností. A tak je vybudován Panteón de Belén, s původní myšlenkou pohřebiště významných osobností města Guadalajara. Pohřbívá se tu sice jen mezi roky 1848 až 1896, živo je tu ale i dnes.