Motorvize

Se značkou DS Automobiles (a samozřejmě i jejími vozy) jsme toho zažili už poměrně hodně. Pamatuji si, že jsem byl dokonce první v redakci, kdo před zhruba rokem a půl měl tu čest otestovat první počin samostatné francouzské prémiové automobilky. Tehdy šlo o DS 7 Crossback v prozatím nejsilnější specifikaci – s 225koňovým benzínem.

To se nám to jednou zase sešlo - největší člen redakce, pracovně „Hagrid“ a nejmenší možné auto pro testovací týden, Honda E. Ale já si ji vyžádal, a to prostě proto, že se mi už jako koncept na fotkách z autosalonu zalíbila a čekal jsem zásadní zklidnění designu pro reálný vůz. No a víte co? Dost jsem se spletl.

SUVéčka petrolheadi (motorističtí nadšenci, pozn. red.) většinou tolerují zejména proto, že si automobilky díky nim mohou dovolit vývoj těch zajímavějších, řidičtějších vozů. Alfa Romeo se ale s touto ideou nespokojila a rozhodla se vytvořit SUV, které bude zároveň zábavné řídit. A tak přede mnou stojí auto, které svůj řidičský potenciál dává najevo hned na první pohled, a to třeba i díky modernizaci, v rámci níž se nově i většímu ze dvou hlavních modelů slavné italské značky může na zádi nést nápis Veloce označující sportovně-civilní verzi. Jak se Italům povedlo skloubit praktičnost SUV, vytříbený vkus pro design a především touhu po skvělých jízdních vlastnostech a zda to hlavně ještě vůbec dává smysl, na to se podíváme v dnešním testu.

Testy motorek jsou spíše jen doplňkovou činností redakčního týmu MOTORVIZE. Jak už ale nedávno jeden kolega při testu Suzuki V-Strom zmiňoval, žádný motoristický nadšenec jen tak nějaký stroj neodmítne. Pro většinu z nás je tu ale ještě jeden háček – řidičské oprávnění. A pro takové případy má Yamaha řešení. Abych neurazil motorkáře, nejde o motorku, nýbrž o skútr. Tím je Yamaha Tricity 300, na kterou, díky dvěma kolům vpředu, stačí klasické “béčko”. Tricity pohání jednoválcový motor o objemu 292 ccm s výkonem 20,6 kW. Mokrá hmotnost činí 239 kg. Není to tedy žádný drobek a jistou zkušenost jízda na něm vyžaduje. Ale nepředbíhejme. Vzhledově jde o velmi zajímavý stroj, především zepředu je ta kapotáž taková zdravě agresivní, nazval bych ji třeba polonaštvanou vosou. A aby toho nebylo málo, svůj úhle pohledu připojí i kolega Petr Jakušev. Pojďte se společně s námi podívat na tento nevšední stroj…

Znáte to – jsou rána a rána. A jedno takové přišlo auto, na které jsem se hodně těšil. Nechci samozřejmě, aby to vypadalo, že se na běžné testovací týdny netěším. Tak to rozhodně není. Každý jsme ale jiný, a tak s osobními preferencemi klesá či stoupá natěšenost pro ten či onen konkrétní předmět. Mezi motoristickými fanoušky se pak najde určitě mnoho těch, které rozdělují společnost. Troufnu si ale tvrdit, že je mezi námi jedna značka, u níž v případě pravého petrolheada nemůžete udělat špatně.

Nová Ténéré 700 se stala pojmem snad ještě dřív, než se dostala do prodeje. Když se před třemi roky objevily první fotky a video černého prototypu T7, bylo jasné, že Yamaha chystá něco skutečně zajímavého. A co potěšilo ještě víc, byl fakt, že se tahle sériová mašina od T7 téměř vůbec neliší. V posledních několika letech jsou cestovní endura hodně v kurzu, čemuž odpovídá i nabídka na trhu. Nabito je nejen v segmentu velkých cesťáků, ale hemžit se to v moto světě začíná už i menšími motorkami s objemem pod litr. Právě tyhle menší cestovní motorky jsou ideální volbou pro každého motorkáře, který chce zvládnout náročnější terén a zároveň se občas vydat po asfaltce. U větších mašin to bývá spíš naopak - převaha asfaltu a občas i výjezd mimo něj. Ténéré má v tomto segmentu slušnou konkurenci, a to sice v podobě Triumphu Tiger 800 XCa, BMW F 850 GS nebo KTM 790 Adventure a Adventure R. Takže mě samozřejmě zajímalo, co dalšího může nabídnout. Je alespoň z poloviny taková, jakou ji Yamaha slibovala?

DS Automobiles už je na trhu nějaký ten pátek, má již několik modelů a blíží se uvedení dalších. A i my jsme tu již testovali téměř vše, co aktuálně nabízejí. Některé modely i vícekrát. A to je i případ dnešního vozu. DS7 Crossback E-TENSE, přesně tento kus testovala Lucie v květnu. Nyní máme v Motorvizi tuto DS 7 na více dní, aby si všichni redaktoři mohli projet E-TENSE, její prozatím pořád dost neobvyklou, vrcholnou motorizaci. Proč neobvyklou? Kolikrát jste slyšeli o hybridu, který má 300 koní? Ať zkoumám trh z kterékoli strany, napadá mě pouze Toyota RAV4 Plugin, a ta je zatím taktéž ještě raritou. Já měl model s takovou motorizací v rukách poprvé. Jak z mých testů víte, věřím v to, že hybridní pohony jsou přijatelnější cestou než čistá elektromobilita, a tak jsem měl od DS7 Crossback E-TENSE velké očekávání. To, zda je naplnila a případně co více či méně, si ukážeme právě dnes. Pohodlně se usaďte…

Ano, časy to v letošním roce rozhodně nejsou lehké. Asi bych se opakoval, když bych dlouze rozváděl, s jakým omezením se potýkají pořadatelé i závodníci většiny sportovních disciplín. Teď nechci samozřejmě tvrdit, že nejhorší dopady má současná epidemiologická situace právě na sport – nemá. Chci tedy jen upozornit, že i do tohoto odvětví zasahuje a ne málo. Jsme tak konkrétně v případě rally svědky soutěží, kterým více či méně chybí náboj a ač jsme převelice rádi, že se vůbec ještě můžeme na něco dívat, jako by přeci jen něco chybělo.

Záběr naší činnosti je poměrně široký, a tak i testy, které přinášíme, jsou a budou pestré. Z Mustanga, do Amaroka, pak na skútr a teď zase zajímavá elektrika, tak by se daly popsat mé poslední tři týdny. A tak nyní pojďme na ten druhý z výše jmenovaných. VW Amarok patří mezi oblíbené pracanty na českém trhu. Jak jistě víte, jedná se o Pick-Up, tedy vůz denně použitelný a zároveň pro těžkou (nebo chcete-li i špinavou) práci využitelný. Amarok se dá sehnat v čistě pracovní verzi pod jeden milion korun, což je v kategorii celkem běžná cena. Náš kousek pro tento týden je ale z druhé strany spektra. Je takzvaně v „plné polní“, a to včetně dieselové V6, která mu přidá trochu na exkluzivitě a hlavně dostupné dynamice. Jak tedy tento pracant obstál v pro něj méně obvyklé situaci – při dojíždění do kanceláře a během pár výletů převážně po silnici, ale i v lehkém terénu? Pojďme se na to spolu podívat.

Důležitost, jaká je přikládána snad všem zástupcům SUV, není náhodou. Právě tento typ karoserie je během posledních let ve všech segmentech nejvíce na vzestupu. A ztělesněním popularity SUVéček je právě segment B-SUV (tedy těch nejmenších zástupců), do něhož spadají i námi dnes proti sobě postavené vozy. Nelehký boj jsme si pro ně oba ale připravili, neb na kontech obou z nich je řada především prodejních úspěchů. I tak na to jdou ale každý trochu po svém. Zatímco Vitara se může odvolávat na řadu let či dokonce desetiletí tradic, Toyota do segmentu malých crossoverů prorazila teprve nedávno, a to poměrně inovátorským přístupem. Se silou největší světové automobilky si to koneckonců může dovolit. Ani Suzuki ale svou „moderností“ rozhodně nezaostává, Vitara by se totiž dala bez problému označit za ztělesnění moderny v tradičních hodnotách, a ta jako taková funguje i podle ohlasů v našich testech velmi dobře. Už na první pohled ale vypadá C-HR přeci jen o něco honosněji, a tak mi dovolte s hesly jako: není „hybrid jako hybrid“ nebo „suv jako suv“, začít další velmi nelehký srovnávací test. Tady je!

Dnes tu před námi stojí vůz, který na českých silnicích příliš často nepotkáte. Možná se pletu, ale já vlastně na živo tento kousek viděl opravdu až při svém krátkodobém testování. Shodou okolností to také může být jeho relativně nedávným představením – na trhu je v současné podobě od roku 2017 a modernizací přišel na jaře letošního roku, takže jde vlastně o dosti horké zboží, které ještě jen tak někde nepotkáte.

Zima se blíží, a tak již teď německé magazíny zveřejňují své testy zimních pneumatik. Mezi nejtradičnější patří test Autobildu, který nejdříve měří brzdnou dráhu 50 různých dezénů, aby následně vybral 20 nejlepších a ty otestoval podrobněji. Kromě prémiových značek se v testu brzdné dráhy objevily také dva čeští zástupci, z nichž jeden dokonce postoupil do finálního testování.

Retro motorky dnes nabízí kdekdo. Pozadu samozřejmě nezůstala ani Yamaha, která v případě XSR 900 dodává ještě něco navíc. Když nahlédnete na oficiální stránky výrobce, takzvané XSRko najdete v sekci označené jako Sport Heritage neboli hezky česky Sportovní Dědictví. Není to žádný obyčejný coffee racer nebo „jen“ retro motorka, XSRko se hlásí k celé historii sportovních motorek. A s naprostou upřímností, ač na to na první pohled možná nevypadá, hlásí se pěkně zostra.

Na motorvizi jste se již mohli párkrát dočíst o společných setkáních s novinkou od automobilky Ford, modelem Puma. U jednoho oblíbený, u druhého zatracovaný první pokus s názvem Puma z přelomu tisíciletí už viděl snad každý. Avšak nová inkarnace se urodila teprve vloni, po bezmála 20leté odmlce. A tentokrát si vybrala trochu jiné tělo, a to sice karoserii ve stylu mini–SUV. Dynamické linie a sportovní kukuč si tento automobil drží nadále. Novou Pumu, konkrétně ve výbavě ST–Line, jsme tak vzali na pořádný výlet a neunikla ani té nejnáročnější zkoušce v Česku - jízdě po D1. Jak se nám jezdilo s tímto vozem na okreskách či ve městě? Na to a na mnohé další otázky naleznete naši odpověď v následujících pár řádcích.

Na automobilovém trhu je mnoho ikon, každá vyniká něčím, ale pouze jediný výrobce byl tolik spojován s květinovými dětmi, tedy hnutím hippies. Nevím jak vám, ale mě se při výrazu hippies vybaví pomalované vozy VW brouk a samozřejmě VW T1 Type2 s obrovským „znakem W“ na přídi. Ten se vyráběl již od roku 1950 a označení Type2 nesly první 3 generace dodávky od VW, poté ji automobilka přejmenovala na VW Transporter. Později se objevila i verze Caravelle a Multivan. A já tu před sebou mám právě VW Multivan s označením T6.1, tedy modernizovanou verzi T6, se kterou přišel VW na trh na konci 2019. Dnešnímu testu ale není „jen tak“, VW s tímto veleúspěšným modelem letos slaví 70 let, a to je pro nás hned o důvod víc pustit se do podrobného testu. Pojďme se mu společně podívat na zoubek.

Jak jinak uvést současnou, v pořadí čtvrtou generaci populárního zástupce tradiční nižší střední třídy, Ford Focus, než heslem „počtvrté a stále skvěle“. V záplavě různých SUV a Crossoverů jsem měl tentokrát štěstí na z mého pohledu klasický rodinný vůz, který se vždy vyznačoval dobrým podvozkem a schopností na svou kategorii nadprůměrně pobavit svého řidiče. To vše navíc v praktické a prostorné variantě „kombi“. Jaká tedy je aktuální generace? Odveze celou rodinu a dokáže po cestě zpět pobavit dynamicky smýšlejícího řidiče? Já už to vím a rád vám svůj pohled na tento vůz zprostředkuji…

Na úvod by myslím bylo dobré uvést si aktuální Mustang trochu obsáhleji. Tento ikonický model se drží v produkci již přes 50 let a mnoho takových vozů, které se zároveň neodcizily od svých kořenů, na trhu není.

S Kamiqem už, co se redakce týče, máme čest již poněkolikáté. A zároveň pro nás není novinkou ani označení G-TEC (neboli CNG u mladoboleslavské Škody Auto). Musím říct, že ani jeden případ (snad možná i trochu kupodivu) nešlo spojovat s ničím negativním. Pamatuji si, že při mém prvním seznámení s Kamiqem jsem nejvíce oceňoval ten pro Škodovku tradičně velmi dobrý poměr cena / užitá hodnota, který se však s moderními a velmi dobře vybavenými novinkami z Boleslavi často vytrácí. Stejně jako Scala dokáže Kamiq nabídnout poměrně hodně a zůstat při tom poměrně rozumně cenově dostupný. A podobně se dá hovořit i o CNG, které nově v koncernu spojují i s jednolitrovým tříválcem, a to výhradně pro menší vozy, jako je Scala nebo Kamiq.

Motorvize se standardně, co se testů (recenzí) týče, zaměřuje převážně na auta, i proto je pro motoristického redaktora vždy zajímavé, když se mu naskytne možnost testu motocyklu. Konkrétně nedávno do redakce dorazila pozvánka vyzkoušet zbrusu nový Suzuki V-Strom 1050 a příležitosti jsem se s radostí chopil právě já.

Suchá rezavá tráva, žhnoucí slunce a pocit za živa pečeného kuřátka měla ve dnech, kdy mi na stole přistály klíčky od posledního testovaného exempláře, většina z nás. Právě v tomto období trpí většina majitelů aut bez klimatizace a nejvíc v kombinaci s černým lakem.

Bylo mi 9 let a já už tenkrát jako malý špuntík dostala svou první motokrosovou motorku. Od té doby jsem měla jasno. Jednou ze mne bude parádní motorkář. Když přišel ten správný čas a především věk na takzvané velké Áčko, neváhala jsem ani minutu.

Již před nějakou dobou jsem se dozvěděl, že mě k dalšímu testování čeká Audi A5 Coupé. Velmi mě to potěšilo a nemohl jsem se modernizované verze dnes už tradičního grand tourisma z Ingolstadtu dočkat. Přece jenom je Audi jedna z mých nejoblíbenějších značek.

Suzuki Vitara pro mne byla svého času, a to jsem byl ještě malý kluk, symbolem něčeho naprosto nového. Pamatuji si ji jako první auto svého „druhu“, které by šlo zařadit do kategorie SUV. Ono tenkrát to ještě nebylo tak přerostlé a „vyměklé“, jak většina dnešních zástupců této třídy. Vitara se tvářila roztomile a drsně zároveň. Nabízela odnímatelnou plátěnou zadní část střechy, pro fajnšmekry v dalších letech pak šestiválec a navíc manuálně přiřaditelný pohon všech kol a to včetně redukce. Ona drsně jen nevypadala. To, co zvládala Vitara před 30 lety, by pro většinu dnešních SUV vozů bylo naprosto nemyslitelné.

Když jsem před rokem o prázdninách strávil týden s Renaultem Captur, s nímž jsem zabloudil i na hrad Bouzov, bylo to spíše takové nostalgické ohlédnutí za dosluhující generaci. O necelý měsíc později, na frankfurtském autosalonu, mi dalo trochu práce najít plochu, kde právě Renault představoval novou generaci svého velmi úspěšného městského crossoveru viz. Rok se s rokem sešel a přede mnou opět takto o prázdninách stojí Renault Captur, tentokrát již právě v nové generaci. Ta předchozí mě velmi mile překvapila, o to více jsem plný očekávání na to, co přináší novinka. Ta byla českým zákazníkům představena v lednu 2020 a moji kolegové vám již přinesli první testy v první čtvrtině tohoto roku. Petr s dieselovým motorem a automatem a před ním ještě Jakub také v automatu, ale s benzínovým motorem. Já tu mám (kupodivu) stejný benzínový motor, tvořící pomyslný vrchol nabídky, tentokrát spojený s manuální šestistupňovou převodovkou a na tuhle kombinaci jsme se (my všichni) mohli těšit o to více, že třeba Clio, z něhož Captur nepřímo vychází, ji vůbec nenabízí (v benzínu jde s manuálem jen základní jednolitr a silnější TCe 130 je k dispozici pouze s automatem). Tak jak malý velký diamant obstojí tentokrát – v lákavé kombinaci a nové generaci?

Vzpomínám si na chvíli, kdy Toyota představila tento zbrusu nový kousek. Troufám si říci, že japonská automobilka do té doby nikterak nevyčnívala z davu. Její vozy byly vždy spolehlivé a své zastoupení si rozhodně našly, nicméně ti, co neberou auto pouze jako dopravní prostředek, vždy sáhli raději po konkurenci. Pak přišel zlom – představení C-HR – při kterém Toyota otočila o 180 stupňů.

R-ková řada BMW byla vždy určena univerzálním motorkám tradičního stylu pro sport i turistiku. R 1250 R, kterou mám právě tento týden k dispozici i já, to nejen potvrzuje, ale hlavně posunuje na novou úroveň. Univerzální – ano, pro turistiku – určitě, sport – to teda rozhodně, tradiční – a teď nevím. Design považuji za spíš moderní, motor je tradičním boxerem, ale technicky je někde úplně jinde a zážitek z jízdy nabízí rozhodně něco víc. A co to je? To se dozvíte na následujících několika řádcích…

O tom, že jsme (jako redaktoři) startovali na letošní ECO Energy Rally Bohemia, jste už dost možná slyšeli. Z našich předchozích reportáží, z nichž jedna vysvětluje, co to takové jízdy pravidelnosti ECO vozů jsou, a druhá vypráví o našem letošním putování, si můžete udělat i dost reálnou představu.