Před 1 měsícemHyundai mě nepřestává překvapovat. Není to tím, že bych byl nějak zainteresován, protože mně osobně zajímá kategorie aut, do níž Hyundai před pár lety po hlavě vstoupil a oslovil mnoho z nás, i mě na tolik, že jsme si jeden takový kus pořídili. Tentokrát jsem ale v rámci testování sáhl po SUV od této automobilky a rovnou mohu říct, že to chyba nebyla. Poslední civilní Hyundai, který jsem měl k dispozici, byla i20. Od té doby jsem se ale, co se vozů značky Hyundai týče, dostal jen ke svému vlastnímu. Samozřejmě to pro mě byl velký skok, po delší době sednout do SUV. Najednou máte v autě hodně místa, jízda je poměrně komfortní, vidíte z něj příkladně ven a i akustický komfort je na vysoké úrovni. A ačkoli lze tyto atributy považovat obecně spíše za výhodu, osobně preferuji jako „daily auto“ to, se kterým se nebojím jet na okresky a pořádně se projet. Ano, pomalá jízda přes retardéry, vyhýbání se každému, a to i opravdu malému výmolu, k tomu patří a alespoň je člověk neustále ve střehu. Takže přesedlání na SUV, a to ještě v plug-in hybridu, bylo i pro mě velkým skokem. Jak už jsem naznačil, byl to dobrý nápad, posadit mě do Tucsona. Pojďme si to tvrzení rozvést, zdůvodnit a přiblížit jeho přednosti a nedostatky, pokud nějaké najdeme.