Proboha

Vprůběhu historie se někteří jedinci rozhodli podstoupit riziko a vydat se na místa, která před nimi ještě nikdo nenavštívil. Potřebu objevitelství si neseme každý v sobě, i když se samozřejmě u všech neprojeví tak extrémním způsobem. Minulé září jsme čekali, kdy poprvé odstartuje nová americká raketa, která bude používána k návratu lidí na Měsíc.

Zasvěcený život vede k nejedné bolesti. Po tématech vyhoření a potlačované sexualitě přináší tvůrci podcastu Bez filtru třetí díl seriálu Když celibát bolí, jímž je poslušnost a hierarchie v církvi. Hostem je kněz a emeritní letohradský farář Václav Vacek, ptá se Jaroslav Tomáš.

V mezinárodní politice je důležité být konzistentní, čitelný, ne postoje střídat. Pokud nebudete konzistentní, nic vám nepomůže k důvěryhodnosti". Ve svých pětaosmdesáti letech Karel Schwarzenberg s nadhledem a moudrostí glosuje na sociálních sítích stejně jako v rozhovoru pro Universum současné politické a společenské dění.

Padla banka Credit Suisse. Tím to ale nekončí, mluví se o nestabilitě Deutsche Bank, i když jiní poukazují na skutečnost, že tato banka prošla rozsáhlou restrukturalizací a že jí už pád nehrozí. Uvidíme. Pravdou zůstává, že její akcie docela padají.

Ve veřejném prostoru, zejména na sociálních sítích, dávají lidé stále častěji prostor nenávisti, k níž by se tváří v tvář druhému neuchýlili. Terčem útoků se často stávají specifické skupiny a všichni, kteří k nim chtě nechtě patří. I když se většina české společnosti s takovými projevy namířenými vůči sobě nesetkává, z výzkumů vyplývá, že jsou lidé, kteří jim čelí denně a necítí se ve společnosti bezpečně, což nelze přehlížet.

Mentálně už jsme si na ruskou válku zvykli, ale emocionálně je to stále těžké. Někdy se Boha ptám, proč to zlo pokračuje. Někdy uvažuji o tom znovu odjet. V Praze mám přátele z Církve bratrské, kteří mi nabízí pomoc a říkají, ať se vrátím. Ale já miluji Ukrajinu.

Může se křesťan evolučně vyvíjet? A může souhlasit s evolucí? Během mého života mě výrazně formují zejména dvě oblasti – víra v křesťanského Boha a zájem o přírodní vědy. Přičemž obě stojí zdánlivě proti sobě.

Generace Z je nejúzkostlivější generací v dějinách. Vytvořit nějaký závazek je pro jednotlivce z této generace obzvláště obtížné. Proč tomu tak je? Jak mladým lidem můžeme pomoci zbavit se strachu a milovat podobně bezpodmínečně jako Ježíš?

Dle mého názoru by měly církve ve společnosti vetovat projevy pohanské nenávisti. Místo toho si v nich daní hierarchové libují a ještě své věřící podporují v nekřesťanském chování. To je cesta do pekel," říká herečka, politička a diplomatka Magda Vášáryová. V rozhovoru se dotkla témat víry i toho, co se aktuálně děje na Ukrajině a kolem nás.

Nepamatuju si, kdy jsem naposledy tolik plakala na veřejnosti. A to nejsem člověk, který by se za slzy nějak extra styděl, navíc je prostě neumím zadržet. Ale tohle tedy byla síla.

Čeští a moravští křesťané byli, jsou a budou samozřejmou součástí Evropy. Ne vždy to však znamenalo totéž, co dnes. Jednotlivé proměny evropanství proto stojí za pozornost.

Kdy se stylizuju do nějaké role, do postavy, jakou ode mne mé okolí očekává? Kdy vystupuju jako obraz ženy, který je v daném čase a v aktuálních společenských souvislostech požadovaný? Možná je nejsilnější to, kým pod vším tím maskováním doopravdy jsem.

Nedávno jsem na zastávce městské hromadné dopravy čekal na svůj spoj. Obvykle si v takových chvílích promýšlím nějaké připravované kázání či některý z aktuálních rozhlasových pořadů, nebo se učím něco z biblických či liturgických textů zpaměti.

Křesťané jsou příjemci „dobré zprávy“, což je český překlad slova evangelium. Představme si život každého člověka jako komunikační síť, která ho spojuje nejen s jeho blízkými i dalekými současníky, ale také všemi jeho předky a naopak potomky.

“Tichý a skromný”, “sametový papež”, “papež, který mění tvář církve”. První Jihoameričan a první jezuita v čele katolické církve. Je to už deset let, kdy se argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio stal papežem Františkem.

Dennodenně jsme vystaveni množství informací, jejichž pravdivost je nutné neustále ověřovat. Prodrat se záplavou příspěvků ke skutečně relevantním zdrojům znamená často vyvinutí nadlidského úsilí. I přes dostupné vzdělání a výdobytky vědeckotechnického pokroku není mnohdy jasné, jak věcem porozumět a čemu věřit. Právě o tom, že se rozhodně nejedná o problém pouze dnešní doby, svědčí příběh Jana z Pomuku.

Je rozumné stanovovat si štěstí jako cíl svého života? O jakou podobu štěstí bychom případně měli usilovat? Psychiatr Dirk de Wachter se odvážně snaží tyto otázky zodpovědět. Ve své knize Umění být nešťastný (Portál, 2021) přichází s nenadálou výzvou: nebojme se neštěstí, neboť skrze něj můžeme dosáhnout pravého štěstí.

Co je to za Boha, který přikazuje Izraeli vyhubit celé národy?! Je to jedna z vážných námitek vůči křesťanské víře. Copak Bůh není láska? Copak Bůh není odpouštějící? Většina lidí dokáže akceptovat, že někdo vede obrannou válku, avšak téměř nikdo dnes nepovažuje za správné jít do války s cílem zabrat někomu jinému vlast a páchat při tom genocidu. Přesto přesně to Izraelský lid dělal v souladu s Boží vůlí. Jak se dá rozumně uchopit tato znepokojující otázka?

Samota, vyhoření, potlačovaná sexualita. Zasvěcený život vede k nejedné bolesti. Chceme, aby nám tito lidé byli duchovními vzory, ale zároveň aby rozuměli každodennímu životu. Nový seriál podcastu Bez filtru s názvem Když celibát bolí odkrývá skutečnost, že i zasvěcení Bohu někdy prorůstá bolestí. První host boromejka Angelika Pintířová vypráví o zkušenosti s depresí a úzkostmi.

Úkolem lásky je být nablízku tomu, kdo trpí. To však znamená také pracovat na změně společenských podmínek, které způsobily dané utrpení nějakého člověka. Právě tomu se papež František věnuje ve své sociální encyklice Fratelli tutti. Připomíná důležitost dialogu, milosrdenství a osobní odpovědnosti.

Součástí inaugurace nového prezidenta byla ekumenická modlitba při uvedení Petra Pavla do úřadu. Už s předstihem se vedla zásadní debata o tom, jak by měla taková příležitost vypadat. Katolický kněz Tomáš Petráček v Hospodářských novinách připomínal, že k takové příležitosti by patřila civilní podoba skutečné ekumenické modlitby, konvokace.

Základem křesťanské životní cesty je obnovení našeho vztahu k Pánu Bohu. A naše vztahy k lidem kolem nás – manželské, rodičovské, přátelské, kolegiální… Ty by měly z naší strany alespoň v malém odrážet nezměrnou Boží věrnost, velkorysost a lásku. To, jaké vztahy máme s našimi blízkými, je často hlasitějším vyznáním či svědectvím o naší víře než naše slova.

Nejednou jsem narazila na uzavřený kruh kamarádek a cítila se jimi odmítnutá. Styděla jsem se, když jsem nechápala, čemu se smějí. Připadala jsem si nedostatečná. Patrně ne dost dobrá, abych mohla být součástí tohoto úžasného, zářivého společenství, které náleželo zjevně pouze vyvoleným.

Proběhla inaugurace, Petr Pavel složil prezidentský slib, přednesl svůj první projev v novém úřadě a naplno se ujal role hlavy státu.

„Nabídl mi psychoterapii a jednoho dne mě políbil na rty a řekl, že to je polibek Boží,“ popisuje sestra Roberta praktiky, ke kterým docházelo ve slovinské komunitě Loyola. Podařilo se jí komunitu opustit a vrátit se ke své rodině, přesto některé rány zůstávají stále otevřené.

Ještě vcelku nedávno nebylo manželství křesťanů definováno láskou, natož respektem k individuální svobodě, či přímo tolerancí. Rámec svátostného manželství byl vymezen jeho společenským účelem, dokonáním prvního sexuálního aktu, narozením dítěte a smrtí jednoho z manželů. Nám dnes ale přijde zvláštní, že by někdo vstupoval do manželství bez lásky, souznění, bez intimní či erotické přitažlivosti.

Prohlášení „Mám čisté svědomí“ se mnohdy používá jako důkazní argument, že člověk není vinen tím, co je mu druhými vytýkáno. Svědomí člověka ale se skutečnou vinou souvisí jen nepřímo.

O lepší, spravedlivější, inkluzivnější a plně udržitelný svět nelze usilovat bez přispění žen,“ napsal aktuálně papež František. Odsoudil diskriminaci a násilí na ženách a kritizoval i nerovnost při odměňování za stejnou práci. Kolik prostoru dává ženám samotná církev?

Proč se od sebe jednotlivé generace navzájem vzdalují? Dalo by se odpovědět jednou větou: Protože si nenaslouchají. Nenacházejí na sebe čas. Každá generace navíc mluví jinou řečí a málokdo se snaží řeči „těch druhých“ porozumět, nebo se ji dokonce naučit.

Česká republika má nového prezidenta. Včerejší maraton setkání a státnických aktů na Pražském hradě měl své zakončení v katedrále svatého Víta, které přineslo i duchovní a modlitební rozměr. Vzhledem k tomu, že se na katolické i nekatolické straně o formě a obsahu tohoto modlitebního zakončení inaugurace prezidenta republiky strhla určitá diskuze, dovolím i já, z pozice generálního sekretáře Ekumenické rady církví v České republice, přinést svou perspektivu.

Když apoštol mluví o pokojnosti a mírnosti, neodsuzuje své posluchače k tomu přjmout roli "puťky". Ale zve k tomu následovat Krista, který urážky neoplácel urážkami. Především však do tvrdé reality konfliktních témat a vztahů vnáší křesťanskou naději.

Dvě volební období prezidenta Miloše Zemana jsou včerejším dnem za námi. Během tohoto období jsme byli svědky všeho možného, jen ne důstojného otisku do moderních dějin Česka. Je jasné, že na tuto dekádu budeme ještě dlouho vzpomínat. Pro část věřící komunity byl  ale Zeman názorově vítanou alternativou v rámci boje za konzervativní hodnoty.

Současná média patří k nejdůležitějším prostředím, skrze něž se šíří nové myšlenky a trendy. Influenceři, tedy vlivní tvůrci obsahu na sociálních sítích, mohou mít v českém kontextu stovky tisíc sledujících a svým veřejným působením se úspěšně živit. Někteří z nich veřejně prezentují i svou spiritualitu – a stávají se tak významným faktorem v jejím šíření. Českou spirituální influencerkou je například známá kuchařská hvězda Kamu.

Nedávno jsem poslouchal rozhovor s nastupujícím prezidentem Petrem Pavlem a nějak mi tam stále něco chybělo. Až po chvíli mi došlo, co to bylo. Nikoho neurážel, nebyl arogantní, odpovídal na otázky, na které se ho moderátoři ptali, neměl sexistické narážky na moderátorku, občas odpověděl, že neví a že lepší odpověď dají jeho poradci atd. Vlastně to byla nuda, ale velmi příjemná a vítaná nuda.

Mnohá Ježíšova slova zaznamenaná v evangeliích působí nejednoznačně až zmatečně. Řeč o „nastavení druhé tváře“ bezesporu patří k jedněm z nich. Jak je máme chápat? A jak se k nim jako křesťané 21. století stavět?

Opozice má jasno, byla by to krádež. Důchodci, kteří celý život pracovali a řádně platili sociální pojištění, mají na své peníze právo. Česká národní banka má také jasno: Ty peníze prostě nemáme. Žít na dluh, jakože minulé vlády na dluh žily, znamená žít na účet našich dětí. Dělají to tak ale všichni, celá západní kultura žije na účet vlastních dětí i zbytku světa. Máme být jiní?

Průzkumy často ukazují a upozorňují na slabou připravenost dětí z dětských domovů na reálný život. I když to jistě neplatí absolutně, ukazuje se, že se nejedná jen o pouhý předsudek. Důsledkem je pak selhávání v integraci do společnosti a také častý pád na společenské dno po odchodu z ústavní výchovy.

Rozvod jako cejch a definitivní konec přístupu ke svátostem. Realitu katolické církve už před sedmi lety začal měnit dokument Amoris laetitia papeže Františka a od minulého týdne také nové postupy v tuzemské plzeňské diecézi. Co se mění a co zůstává při starém? A proč až teď? Odpovědi hledá nový díl podcastu Týden bez filtru.

Když hovoříme o jednom z poslání církve, kterým je nést evangelium, dostáváme se do napětí, které je vyjádřeno v následujících třech slovech: církev, kultura a evangelium. Jak dosáhnout toho, aby všechny tři aspekty byly rovnoměrně a smysluplně zastoupené?

Co to vůbec znamená, mít štěstí? Zdá se mi, že štěstí má ten, komu všechno vždycky vyjde.

Jedním ze základních pilířů darwinismu je teorie univerzálního společného předka, ze kterého se měly postupně vyvinout všechny živé organismy. Někteří evoluční vědci jsou ochotni přiznat problémy s mechanismem evoluce v podobě mutací a přirozeného výběru, ale teorie o společném předkovi je pokládána za axiom. Existuje však mnoho skutečností, které s danou teorií „neladí“.

Mají strach, že jim stejně nikdo neuvěří...Jsem v kontaktu s několika lidmi, kteří chodili do společenství některých celkem známých pastorů nebo mediálně známých křesťanů. Ty příběhy jsou smutné a neuvěřitelné zároveň. Neuvěřitelné v tom, že dotyční predátoři vesele působí dál, smutné v tom, jak daleko to zašlo.

Na pouti do portugalské Fatimy se jí změnil život: potkala Boha. Herečka Sarah Haváčová o své zkušenosti mluví otevřeně a autenticky. Pro podcast Bez filtru vypráví, jak se dnes s Bohem setkává při své práci - ať už hraje ve filmu, v seriálu nebo v Národním či jiném divadle.

Když dnes usedáme do kostelních lavic, považujeme za zcela přirozené, že na nás farář hovoří česky – pro většinu z nás mateřským jazykem. Stejně tak, když si doma otevřeme Bibli. Křesťanství je v českém prostředí plně implementováno. Proč je ale liturgický jazyk tak důležitý? Proč je důležité, aby církevní obřady byly vedeny ve srozumitelném – nejlépe však mateřském – jazyce?

Mezi sekulární společností a křesťanskými církvemi nelze narýsovat pomyslnou hranici, jako by šlo o dva naprosto odlišné světy. Oba jsou v něčem rozdílné, v něčem se prolínají, v něčem jsou dokonce stejné. Některá církevní společenství mají v oblasti sexuality na své členy vysoké, leckdy jen těžko splnitelné mravní nároky.

Už jsem o prezidentských volbách nechtěl mluvit, jsou za námi a pomalu se na ně zapomíná. Přinesly ale jeden podnět, který bych nechtěl nechat zapadnout, i když už trochu zestárl. Má totiž hluboký dopad.

Když se řekne kreacionizmus, mnoho lidí si tento pojem ihned spojuje s tzv. kreacionizmem mladé Země, podle kterého vesmír i Země nejsou starší více než 10 tisíc let. Situace však není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Při zkoumání okolností kolem vzniku světa je nezbytná pokora před Písmem i před vědeckými poznatky.

Lepší pracovat na poli, než modlit se v poušti.“ Nejsou známy okolnosti vzniku tohoto citátu, neexistuje ani jeho přesná definice. Co konkrétně jím chtěl Martin Luther říct, se nejspíš nikdy nedozvíme. Jisté je, že i v dnešní době může být vítanou inspirací k zamyšlení.

Lásku a víru jsem chápala asi vždy, ale co ta naděje? Ta se mi zdála být vždycky poněkud abstraktní a o hodně míň podstatná než zbylé dva symboly. Přála bych si být člověkem naděje, ale co to vlastně znamená?

Je slučitelné křesťanství a antinatalismus? Platí, že žádná doba není tak zlá, abychom do ní nemohli přivést děti?

Masové rozšíření internetu výrazně přispělo k popularizaci různých proudů novopohanství po celém světě. Pohané si na sociálních sítích vyměňují tipy na literaturu, plánují společná setkání či se dělí o své zkušenosti. Vedle Facebooku, Twitteru a Instagramu se další zásadní sítí stal TikTok. Právě tam se zájemci o alternativní spiritualitu sdružují pod hashtagem #WitchTok.

Simone de Beauvior svou knihou Velice lehká smrt vydanou Portálem přispívá jak do diskuse o velkých otázkách eutanazie a lékařské etiky, tak do zdánlivě drobnějších vnitřních soubojů každého z nás. Nic na tom nemění fakt, že lékařská věda od dob jejího napsání pokročila a rozvinula se i paliativní léčba. Podstata otázek zůstává stejná. Protože ztratit naději a víru v naučené myšlenky a ideály je v konfrontaci s bolestí normální, ba dokonce žádoucí.

Doktore, já už bych radši nežil. I s touto větou se podle onkologa a paliatra Ondřeje Slámy lékaři setkávají. Proč je podle něj uzákonění eutanazie v ČR jen otázkou času? V jakých případech při své práci on a jeho manželka lékařka Regina Slámová narazili na meze léčby? A jak na dobrovolné ukončení života oba nahlížejí optikou své víry?

Katolická sociální nauka slouží bezesporu jako hodnotový rámec a normativní kompas. Ten by nám měl pomoci se orientovat v naší společnosti, aby náš život byl sociálně spravedlivější a ekologicky udržitelný.

Když loni 24. února Rusko zaútočilo na Ukrajinu, domnívali se snad všichni, koho to zajímalo, že ruská armáda do tří dnů obsadí Kyjev a Rusko instaluje na Ukrajině loutkovou vládu. Podobně jako to plánovalo po invazi „spřátelených armád“ do Československa v srpnu 1968. Invaze se tehdy povedla, jen s tou „dělnicko-rolnickou“ vládou to jaksi nevyšlo.

Je to Evropa, která poskytuje prostor svobody, jenž je upírán přistěhovalcům z mnoha jiných zemí. Současně je to také Evropa, která trpí silným pocitem viny vedoucím k sebemrskačství. Problém je, že ostatní mimo evropskou kulturu takto hlubokou nedůvěru vůči své vlastní kultuře nemají.

Zlo je v našem světě všudypřítomné. Bůh sice dobro i zlo daleko přesahuje, k nám lidem se ale rozhodl být dobrý, a o to jde. Záleží mu však nejen na našem dobru, ale i na naší dobrotě, ba na té víc. Nicméně bez nápravy vlastního srdce toho pro druhé příliš dobrého neuděláme.

Proč se zpovídat ze svých hříchů? „Pokud zůstanu se svou vinou uzavřený sám v sobě, začnu si na to zvykat. Stejně začnu přemýšlet o druhých lidech, místo světla ve mně začíná klíčit jakási temnota, která je pak schopna zatemnit jakýkoliv pohled lásky a odpuštění na druhého člověka,“ popisuje v rozhovoru římskokatolický kněz Petr Stejskal.

Připomínáme si 500. výročí narození Jana Blahoslava, biskupa Jednoty bratrské. V průběhu svého krátkého, leč naplněného života přeložil Nový zákon z řečtiny do češtiny, vydal první český slabikář a stal se mimo jiné také prvním doloženým uživatelem brýlí v českých zemích.

Když se člověk blíží ke konci své životní dráhy, často se mu stává, že přehodnocuje. Události a skutky, které mu ve své době připadaly důležité, se najednou mohou jevit v jiném světle, v jiném stupni důležitosti. Stejně jako drobnosti, jež míjel cestou a nic pro něj neznamenaly, se mohou důrazně připomínat jako ty nejdůležitější.