Proboha

Jiří Jelínek je režisér, herec, hudebník, autor komiksu Fagi a člen kapely Bombarďák. Je to tvůrce s fantazií, hravostí a citem pro to, co funguje.

Vánoční příběh o narození Ježíše slyšel nebo četl téměř každý. Ale jak mu skutečně porozumět? Jaký význam měl tehdy – a co může znamenat pro nás dnes? A proč se v něm vlastně objevují ovce? Pojďme to společně rozklíčovat.

Pokud je chrám příbytkem Božím, toho, co je mi nejdražším a nejcennějším, chci, aby tomu příbytek odpovídal. Žádná strohá pastouška, ale největší a nejvelkolepější stavba ve městě.

Odvaha vykročit z řady bývá nepohodlná, často riskantní, a někdy dokonce životu nebezpečná.

Důvěra patří k samé podstatě křesťanské víry i života církve, přesto ji její dějiny formovaly spíše v duchu hierarchie a poslušnosti než vzájemnosti.

Příběh s velmi dobrým koncem a nadějným pokračováním – tak by se dal popsat život Rebeky Kantor, mladé ženy, manželky a pedagožky z Českého Těšína.

I když by se mohlo díky sociálním sítím a digitální inzerci zdát, že se dnes k psychologické a psychiatrické pomoci dostane I když by se mohlo díky sociálním sítím a digitální inzerci zdát, že se dnes k psychologické a psychiatrické pomoci dostane každý, opak je pravdou. Počet lidí, kteří vyhledávají psychologickou asistenci, roste.

Ještě jednou se vrátím k tématu slábnutí liberální demokracie. Jednak si řada obyvatel této země klade všelijaké otázky nad dalším vývojem naší vnitropolitické situace, jednak nám podobné otázky podsouvá i vývoj světové scény.

VBrně se bude koncem února konat již třetí ročník ženské konference Intimita. Témata, o nichž se bude hovořit, jsou v církevním prostředí neobvyklá – a možná proto jsou tak důležitá. Mlčením a ignorováním se ještě nikdy nic nevyřešilo.

Romeo a Julie ve Vatikánu – těmito slovy informovala italská média o příběhu Silvie Carlucci a Domenica Fabianiho, manželského páru, který loni propustila Vatikánská banka, respektive Institut pro náboženská díla (IOR).

Za pár dní to začne. Spousta nás žen bude trpět syndromem neduchovní materialistky. Je to jasné, začíná advent. Podle pravidel, která nutně museli vymyslet a zformulovat muži, je o adventu zapotřebí každý den trávit v tichém usebrání, postit se, modlit se aspoň hodinu denně u nevoňavé svíčky, vyhýbat se každé zábavě a hlučné společnosti, zpytovat své hříšné nitro a hledat nápravu svých světských marných tělesných žádostí.

Z celé své prababičky si pamatuji jediný moment — krátký pohled, úsměv a ticho, ve kterém jsem se styděla promluvit. A až dnes chápu, jak silný příběh se skrývá za tou jedinou vzpomínkou, která se mi vryla do paměti jako stopa, jež nepřestává mluvit.

adcházející advent, a tedy očekávání toho, co přichází, mě vždycky vede k úvaze nad tím, co naopak odchází. Jedna z velkých křesťanských myšlenek říká, že aby mohl Bůh vstoupit do lidského srdce, musí mu v něm člověk uvolnit místo. Je třeba, aby ve svém srdci věci poskládal, přehodnotil a určil jim, je-li to třeba, ve svém životě jinou roli.

V pořadu Týden bez filtru jsme se rozhodli otestovat smysluplnost a limity služby katechisty. Tato pro českou římskokatolickou církev nově zavedená služba přináší zásadní otázky, z nichž jedna zní: Má takové zapojení laiků ambici vzpružit církev? Hosty byli mimo jiné první a doposud jediná ustanovená katechistka Petra Pospíšilová a plzeňský biskup Tomáš Holub.

Nedávný text vojáka a komentátora Ondřeje Langra vyvolal silnou odezvu na sociálních sítích – natolik, že jej Meta opakovaně označila za útočný a následně byl odstraněn.

Knížku Jitky Holasové s názvem Klimasmutek jsem si před časem objednala, protože ji doporučoval někdo, jehož úsudku si vážím, ale ještě jsem ji nestačila přečíst. Mám ji v pořadí. Netušila jsem, že něco takového existuje. Přesto se mi zdá, že do toho tématu dnes dobře zapadá, že mé emoce obtížně zvládají tak banální věc, jako je pokácení stromu.

Během mše svaté u příležitosti 111. Světového dne migrantů a uprchlíků pronesl washingtonský kardinál Robert W. McElroy kázání, které obletělo celé Spojené státy. Přinášíme několik úryvků, přibližujících jinou, lidštější tvář dnešní Ameriky.

Když sleduji dnešní debaty o „toxické maskulinitě“, dochází mi, že nejde o módu ani ideologii, ale o popis dvou zcela odlišných postojů k životu, světu i lidem kolem nás. Příběh Titaniku mi znovu připomněl, jak hluboký rozdíl existuje mezi mužností, která chrání, a mužností, která ničí.

Při práci s lidmi znovu a znovu vidím tentýž vzorec. Úkol leží přede mnou, vím o něm, ale místo něj sahám po mobilu, úklidu nebo jiné drobnosti. Nejde o lenost, spíš o únik před přetížením, tlakem či nepříjemnou emocí. Prokrastinace je naučený mechanismus, který krátkodobě uleví a dlouhodobě ničí soustředění, čas i sebevědomí.

Navzdory pokračující sekularizaci se část mladé generace na Západě tiše vrací k víře. Hledají hlubší smysl, zakotvení i skutečné vztahy. Nechtějí jen odpovědi, ale prostor pro kritické myšlení a doprovázení. Pro církve je to zásadní výzva – postupný zájem mladých může být jejich novým nádechem.

Přestože se západní demokracie ocitá v hluboké krizi, nepovažuji to za konec naděje. Slabiny systému jsou zřejmé, ale to podstatné leží jinde: v lidské touze žít na úkor druhých a v neschopnosti převzít odpovědnost. Právě zde se dnes rozhoduje o budoucnosti společnosti i každého z nás.

Papež Lev vystoupil ve videoposelství, v němž ukázal, že se v problematice závislostí na odborné a duchovní úrovni dobře orientuje. Z řady závislostí (např. drogy, alkohol, pornografie) se papež věnoval závislosti, která se v rozvinutém světě nevyhýbá skoro nikomu – závislosti na internetu, chytrých telefonech a digitálních technologiích. Lev hovořil o negativních dopadech nadměrného užívání telefonů a sociálních sítí, které má kromě psychických dopadů též vážné dopady společenské.

V knihkupectví jsem narazila na větu, která slibovala pokoj výměnou za ignorování negativity. Chvíli jsem jí téměř uvěřila. Pak jsem si uvědomila, že skutečný klid nepřichází útěkem od bolesti, ale pojmenováním pravdy – milovat spravedlnost a odmítat zlo.

Možná jste si všimli, že v posledních letech stojí křesťané přímo v centru tzv. kulturních válek, které rozdělují společnost na nesmiřitelné tábory. Nemalá část věřících bohužel přímo staví identitu křesťanství na aktivní účasti v těchto konfliktech. A z víry, která by měla spojovat, se tak stává nástroj politického boje a prostředek k získání moci.

Česká společnost si nedávno připomněla 17. listopad, jeden z nejdůležitějších dnů našich moderních dějin. A zatímco si připomínáme odvahu těch, kteří tehdy vyšli do ulic, současně čelíme otázce, jak si…

Ministr zahraničí v demisi Jan Lipavský bilancuje čtyři roky české diplomacie. V exkluzivním rozhovoru mluví o humanitární pomoci Ukrajině, bezpečnosti, vztahu k Izraeli, diplomatických úspěších i hodnotách, které formovaly jeho rozhodování.

Máme více než měsíc po volbách a sledujeme první kroky nové Poslanecké sněmovny i vyjednávání vlády pod vedením Andreje Babiše, jasného vítěze voleb. Řešily se už kontroverze kolem kandidátů na ministry, střet zájmů potenciálního premiéra, zvláštní videa ze zákulisí politického života i premiérovy návštěvy u prezidenta.

Byl to obyčejný večer, kdy jsem přišla domů unavená, hladová a sama. Při večeři pro jednoho jsem si najednou uvědomila, jak moc mi chybí společnost. A právě tehdy mi došlo, že i u prázdného stolu může někdo tiše čekat – Ten, kdo se mnou chce večeřet.

Hledání v oblasti víry je intelektuálně náročné, bolestivé a jde ruku v ruce se zranitelným otevřením se. Klást si otázky a kriticky přehodnocovat nabyté poznatky je pro mnoho církví kamenem úrazu.

Představte si situaci – jako odborníci jste zavoláni něco vyřešit, někomu pomoci, něco opravit či nainstalovat, a už při prvním pohledu vás zamrazí.

Papež Lev XIV. při nedávném setkání s několika tisíci studenty, žáky a učiteli v rámci iniciativy „Škola je život“ povzbudil přítomné, aby „neustále směřovali vzhůru a rozsvítili maják naděje v temných hodinách…

Čtenářka mi napsala, že se bojí nové sousedky – její spirituality, jejích věcí, její „energie“. Její úzkost mi znovu připomněla, jak snadno se víra mění v obrannou ulitu a jak rychle zapomeneme, že každý člověk před námi je někdo, koho Bůh miluje dřív, než se ozve náš strach.

„Myslím, že stojí za to se zamyslet nad tím, jaká je sexualita úžasná síla, ať už ji máme možnost realizovat v partnerství a rodině anebo jako člověk, který nežije v partnerském vztahu, ale přesto sdílí svůj život s farním společenstvím a přáteli. Sexualitu nejde oddělit od ničeho, co v životě prožíváme. Jsme sexuální bytosti.“ O partnerských vztazích a intimitě (nejen) v křesťanském životě s psychiatričkou a sexuoložkou Dagmar Křížkovou.

Nad podpisem smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem se na jaře tohoto roku zvedla vlna kritiky. Veřejná debata se soustředila zejména na zpovědní tajemství a na ochranu obětí zneužívání v církvi. V Dominikánské 8 jsme tehdy připravili třídílný cyklus debat Dobře utajená zpověď, který se věnoval právnímu, teologickému i praktickému rozměru svátosti smíření.

Při četbě Hoškovy nové knihy o Karlu Krylovi vystupuje na povrch duchovní rozměr básníka, který formoval jeho tvorbu i odpor vůči bezpráví. Autor přesně pojmenovává hlubiny, jež v Krylových textech působí podprahově, a zpřístupňuje čtenáři zdroj jejich skutečné síly.

Často říkám, že titulky formují naši představivost ještě předtím, než si článek přečteme. V tempu nepřetržitého zpravodajství dokážou těch pár tučných slov na začátku stránky nastavit rámec pro celé komunity…

Místa proměny přinášejí příběhy prostorů, které ožily, a lidí, kteří jim vdechli nový smysl. Série spojuje osudy míst a lidí a odhaluje, jak se navzájem formují a jak mohou obohatit ostatní.…

V předvečer Dušiček jsme s manželkou navštívili, stejně jako většina našich spoluobčanů, hřbitov. Je dobře připomínat si ty, kteří nás předešli na druhou stranu existence, zvláště pak ty, o kterých smíme oprávněně…

Volby skončily. Emoce pomalu utichají. Někomu se výsledek líbí, jiný ho těžce nese. Někdo v nové vládě vidí naději, jiný má obavy, kam země bude směřovat. V médiích se mluví o obraně demokracie, o občanské společnosti, o hrozbě populismu i o zodpovědnosti politiků. To všechno jsou důležitá témata, ale někdy — v záplavě komentářů a velkých slov — zapadá prostor pro tichou, ale neméně důležitou řeč: pro hlas křesťanských hodnot ve veřejném prostoru.

Volby dopadly, jak dopadly, a je třeba jejich výsledky důstojně přijmout. Jak se ale z těchto zvolených osob postupně skládá reprezentace státu, jsem čím dál tím znepokojenější a, přiznávám, i znechucenější. Někdo mi prostě sedí víc, někdo míň – tak to v životě chodí.

Když německý teolog a římskokatolický kněz Jan Loffeld (nar. 1975) vydal v roce 2024 svoji knihu Wenn nichts fehlt, wo Gott fehlt, nemohl tušit, že se stane nejprodávanější knihou svého žánru v Německu. Kniha způsobila v německojazyčných zemích velký rozruch, a to zvláště tam, kde její autor uvažuje o krizi institucionálního katolictví a o různých podobách sekularismu, na nichž má unavený a nostalgický katolicismus dneška svůj podíl.

Téma žen opět otřásalo veřejným prostorem, když se letos k poslaneckým mandátům dostalo šedesát sedm z nich. Zastoupení žen ve vedoucích pozicích je dobře známou kontroverzí i v církevním prostředí.

Voláme specialisty a opraváře k lecčemu, i když – pravda – v dnešní „společnosti použij a vyhoď“, jak ji nazval papež František, se už řada věcí neopravuje. Krátce poslouží a skončí v popelnici. Jenže člověk tu není jen na chvíli a do popelnice nepatří.

Co je víra? Německý biskup a teolog Klaus Hemmerle ukazuje, že víra se nerodí v abstraktních definicích, ale v konkrétním vztahu – jedinečným děním mezi člověkem a Bohem.

Je statisticky prokázáno, že děti, které smějí číst knihy podle vlastního výběru, se mohou od braku pročíst ke kvalitní literatuře. Ale ty, kterým není dovoleno nebo umožněno číst, co by je zajímalo, a musí konzumovat pouze tituly doporučené školou nebo vnucené rodiči, získávají k disciplíně čtení odpor a stávají se z nich nečtenáři.

Co pro křesťana znamená myslet na zemřelé? Přemítat spolu s ostatními o (ne)příteli, (ne)spojenci, (ne)milovaném a překračovat onu běžnou hranici mezi životem a smrtí. Vždyť kdo nás od nich může oddělit? Nic a nikdo. Každý křesťan se postupně učí skutečné lásce. Pomalu se připodobňujeme Ježíšově lásce vstupující i do smrti. A naše láska, zasazená a zakořeněná v té Kristově, vítězí nad každým odloučením. To je tvůrčí jiskra tohoto dušičkového období.

Výrazné zastoupení ekonomických témat ve volební kampani nedávných parlamentních voleb mi připomnělo jednu moji dávnou osobní zkušenost. A vyvolalo otázku: Je vůbec správné a spravedlivé pobírat plat či důchod od…

Pete Hegseth, americký ministr obrany, se nedávno rozhodl ponechat medaili dvaceti „odvážným bojovníkům“, kteří se účastnili masakru u Wounded Knee. Tragická událost se odehrála 29. prosince 1890 v indiánském táboře u…

Dominik Duka byl mužem pevných postojů a nekompromisních slov. Nebál se mluvit nahlas, a proto budil obdiv i odpor. Přesto po sobě zanechal otázky, které nikdy nevysvětlil – ne o víře, ale o tom, proč dokázal pojmenovat jen některá zla a jiná míjel mlčením.

V Týdnu bez filtru se tentokrát rozproudila debata o tom, jak pracovat s nesouhlasem ve veřejném prostoru. Jako konkrétní a aktuální příklady posloužily tři situace – hate speech v případu Filipa Turka, politické argumentování Bohem a pozdvižení nad obřadem v Neratově.

Místa proměny přinášejí příběhy prostorů, které ožily, a lidí, kteří jim vdechli nový smysl. Série spojuje osudy míst a lidí a odhaluje, jak se navzájem formují a jak mohou obohatit ostatní.

Často se v souvislosti se smrtí nějaké známé osobnosti, která vyvolávala ve společnosti a církvi napětí či přímo kontroverze, objevuje otázka, zda Bůh takovému člověku vůbec odpustí a přijme ho do svého království.

Možná je to i vaše zkušenost – jste fascinováni tím, jak někdo mluví, přednáší, udílí rady a vypadá u toho sebejistě. O to větší ale může být překvapení, když se s daným člověkem setkáte osobně a máte možnost s ním strávit nějaký čas. Řeč je o narcistních osobách – a ty se mohou často vyskytovat i v církvi. Dokážete takového vedoucího rozpoznat?

Hoškova nová kniha kázání nehýří teologií ani církevní rutinou. Otevírá dveře do prostoru, kde se obyčejné chvíle náhle třpytí smyslem – a kde láska funguje jako jediný skutečný důkaz Boží…

Chystala jsem se večer do divadla na koncert. Oblékla jsem si jednoduché černé šaty – ostatně, společenské šaty snad ani v jiné barvě nemám. Hledala jsem něco, čím bych se…

Radikalizace je jednou z možných odpovědí člověka na dlouhodobý stav ohrožení, nejistoty, frustrace a hněvu, na ztrátu životního smyslu a osobního významu. Součástí motivace bývá intenzivní potřeba mít věci uzavřené. Jen si vzpomeňte na radost a úlevu, kterou jste pocítili po dokončeném díle

Žádná práce není důstojnější než ta, která přináší užitek a učí trpělivosti. Rolnictví i duchovní růst mají společný základ – obojí vyžaduje čas, péči a vděčnost za to, co roste.

Často se mi stává, že se na něco zaměřím – ani nevím proč, ale najednou si toho začnu víc všímat.

Na oddělení rehabilitační nemocnice potkávám různé typy pacientů – od nespokojených, kteří nechápou, proč právě je potkala nespravedlnost nemoci, až po ty, kteří mě i přes svůj těžký osud obohacují.…

Šabat je sobota – den odpočinku, kdy se rodiny setkávají a připomínají si důležité události židovského národa (viz Židovská tradice). Druhá epizoda seriálu The Chosen se točí právě kolem tohoto významného svátku.…