Proboha

"Má hlas jako Gott." Trochu mi trvalo, než jsem pochopil. Zákaznice popisuje, že se jako každý rok i tento chystá do lázní a že k jejímu pobytu patří návštěva kostela. Když poznamená, že farář onoho společenství má hlas jako Gott, je mi jasné, že tím nemyslí německý překlad slova bůh, ale pouze připodobňuje faráře k "božskému" Kájovi.

Dvojice „pravoslaví“ a „lidská práva“ běžně dohromady nepatří. Ptá-li se čtenář proč, má celá řada pravoslavných autorit připravenu spoustu odpovědí. Uveďme aspoň některé.

Libor Michálek je bezesporu nejznámější český whistleblower, který se jako úředník zasadil o rozkrytí několika korupčních kauz. V letech 2012 až 2018 byl senátorem a letos bude kandidovat na prezidenta. „Myslím, že má šance na úspěch je srovnatelná s šancí, jakou měl David před bojem s Goliášem,“ dodává s úsměvem.

Česká republika se stala předsednickou zemí rady Evropské unie, a na půl roku tak předsedá největšímu demokratickému společenství na světě. Je to odpovědný úkol a zároveň příležitost k zamyšlení nad hodnotami a duchovními aspekty evropského projektu.

Někdy se mi stává, že se ocitnu na večírku u někoho, koho vůbec neznám. Ale úplně poprvé se mi přihodilo, že jsem své vlastní narozeniny slavila na večírku v obci, kde jsem nikdy předtím nebyla, s hostitelem, kterého jsem neznala, a ve společnosti, která mě překvapila.

Postoj a role Ruské pravoslavné církve (RPC) ohledně války na Ukrajině vyvolaly ostré debaty v mezinárodních ekumenických kruzích. I v Nizozemí se vede diskuze, která se m.j. soustředí i na otázku, zdali by nemělo být pozastaveno členství RPC ve Světové radě církví. V následujících řádcích shrnujeme proruskou teologickou argumentaci a její analýzu z pera teologa a znalce pravoslaví z Nijmegenu a ptáme se na to, co mohou dělat české církve.

Ačkoliv se situace v posledních letech mění, stále mám pocit, že jeden z největších hříchů, které můžete v církvi udělat, je se rozvést. Když jsem se v roce 2012 rozváděl já, pocítil jsem to dost tvrdě. A i když jsem v Boha stále věřil, měl jsem pocit, že se mnou skočila nejen církev, ale i On, a že už nikdy nebudu moct sloužit.

U Nové orientace se zdůrazňuje, že její hlavní učitel byl J. L. Hromádka, méně se už mluví o tom, že další učitel byl J. B. Souček. Můj otec Jan Šimsa s oblibou opakoval, že Souček Novou orientaci označil za „radikalizovaného Součka“, ale ještě méně se mluví o tom, že její neméně významnou učitelkou byla Božena Komárková. A ta do Nové orientace vnesla téma lidských práv.

Nejsem moc snílek s dlouhým „wish listem“ přání, která si jednou chce splnit.

Přinášíme dvě ukázky z nového projektu Sdružení Ackermann-Gemeinde, který se zaměřuje na rozhovory k aktuálním společensko-politickým tématům z křesťanské perspektivy.

Případy sexuálního zneužívání v náboženském prostředí byly po dlouhou dobu v České republice na okraji pozornosti jak samotných náboženských komunit, tak širší veřejnosti. I když občasně probleskla médii zpráva o některém českém nebo zahraničním případu, málokdo se tomuto fenoménu věnoval hlouběji nebo soustavněji.

Zásadní otázka v souvislosti s lidskými právy se týká opodstatnění jejich platnosti. Proč by měly být směrnice založené na Všeobecné deklaraci lidských práv trvale závazné? Proč by nově zvolená vláda…

Z posledních sil jsem vyslala střelnou modlitbu k nebi: „Jestli pro mě něco, Bože, máš, musíš do mě asi kopnout, až to přijde. Vidíš sám, v jakém jsem stavu.“ Skoro jsem byla zvědavá, jak to zařídí.

Chtít se vrátit k tomu, jak to bylo v minulosti, není křesťanské, řekl papež František. Podle něj je rozdíl mezi tím, když se chceme vrátit v čase, a úsilím čerpat inspiraci ze svých kořenů, abychom mohli jít s Kristem vpřed.

Život běží rychle. Z každé strany se valí termíny, požadavky, zadání, úkoly, odpovědnosti. Vždy, když mluvíme jedné věci ano, všem ostatním říkáme ne. A to nás dostává pod tlak, stres či nepohodu. Není snadné tomu všemu čelit. Potřebujeme zpomalit. V následujících řádcích nabízíme 4 tipy, jak můžeme zpomalit (nejen během letošního léta.)

Poslední zpráva vědeckého panelu IPCC věnující se klimatické krizi je bez přehánění alarmující. Byla však málo slyšet, protože vyšla na konci února, tedy v době, kdy veškerou pozornost poutala začínající válka na Ukrajině.

Rozhovor Evy Čejchanové z časopisu Brána s profesorem Pavlem Hoškem nad starozákonní pasáží, která se stala motivem pro to, jak lze v současnosti chápat proroctví v kontextu nejen starověkého Izraele.

Vloni mi bylo 70 let, život mám do velké míry za sebou. Dělala jsem během něj mnoho věcí. Bývám ale trochu nervózní, pokud mi jiní lidé píšou do medailonků nebo mě někde uvádějí slovy, že se celoživotně zabývám lidskými právy. Nějak to úplně neodpovídá mému sebeobrazu, ale neprotestuji. Nevím, jak bych argumentovala, a hlavně nevím, proč bych to dělala. A vlastně sama úplně nevím, co mi na tom vadí. Zkusím se nad tím zamyslet.

Koncem 19. století procházela česká společnost hlubokou duchovní krizí. Mezi těmi, kdo si tuto skutečnost uvědomovali, stál kromě Masaryka také literární kritik Hubert Gordon Schauer. Od jeho úmrtí si dnes/letos připomínáme 130 let.

Nevím, jak na vás, ale na mě mají prodlužující se dny plné slunce vyloženě energizující účinky. Chce se mi přesazovat pokojové rostliny, přestavět doma aspoň jednu místnost. Paprsky slunce mi prostě dávají pocit, že všechno je možné. Třeba dostat rodinu na výlet, jak mě tuhle napadlo.

Rád bych vás dnes seznámil se starověkým prorokem Abakukem. Dochoval se nám jeho dialog s Bohem a jedna píseň. Nic víc o něm nevíme, ale i to málo stačí, abychom si jistý obrázek udělali.

Stará církev předreformační to měla o mnoho jednodušší než my – obcování svatých bylo láskyplné souručenství jedněch s druhými, při kterém smrt nehrála žádnou nebo jen minimální roli.

Budeme hledat odpovědi na otázky, jak vést opravdový život, a to v různých oblastech,…Konkrétní teologické otázky neřešíme, ty nejsou tématem festivalu.

Považuji papeže Františka za největší morální autoritu našeho světa, za opravdu prorockou postavu. Bude-­li mu dopřáno, aby dál pokračoval v tolik důležité reformě církve, myslím, že se zařadí mezi velké postavy křesťanských dějin.

Politika je řemeslo spasitelské. Nemůže nebýt. Zákony a novely často prolamují témata, která okolní svět prolomit nechce. V horším případě zákonné úpravy naplňují představy úzkého kruhu lobbistů, v lepším případě jdou naopak proti lobby.

Objevitelem základních principů genetiky se kupodivu nestal žádný uznávaný univerzitní profesor v oboru biologie, ale augustiniánský mnich. Mimo jiné pilně studoval matematiku, experimentální fyziku a přírodní vědy. Byl to Gregor Johann Mendel, od jehož narození dnes uběhlo právě 200 let.

Jitka Schlichtsová v rozhovoru pro časopis Dingir zpovídá Jiřího Kylara, který byl od svých 12 let byl sexuálně zneužíván katolickým knězem. Až v dospělosti nalezl sílu z tohoto vztahu odejít. Spolu s odborníky (terapeuty, duchovními a právníky v oboru církevního i občanského práva) a dalšími oběťmi zneužívání založil spolek Někdo Ti uvěří, který se věnuje pomoci obětem zneužívání a jejich doprovázení a také prevenci a vzdělávání v této oblasti.

Možná i vy prožijete během dovolené závan koncentrovaného štěstí. Neignorujte ho. Zastavte se a zkuste si odpovědět na otázku, proč tohle nemůžete prožívat denně.

Neexistuje nic, co by mohlo ospravedlnit útočnou válku. Ani Bůh, ani životní prostory, ani rasa, ani sdílené dějiny, prostě nic. Válka byla, je a bude zlo. To však neznamená, že není možné se takovému útoku přiměřeně bránit.

Modlitby jsou spojením, vycházejí z ticha a jejich základem je sice slovo, ale pocházející ze spojení s duchovním srdcem.

Manipulace je v dnešním světě běžným jevem. Je neuvěřitelné, jak často dochází v církvi a křesťanských organizacích k duchovnímu zneužívání. Bohužel se o tom příliš nemluví, takže si lidé ani neuvědomují, o jak závažný problém se jedná.

Před několika týdny vyvolala nečekanou rozpravu na Facebooku členka ekumenického společenství Iona Community, když o velikonoční neděli napsala: „Do kostela nejdu. Nevěřím ve vzkříšení mrtvých.“

Bohy a hrdiny jsme stvořili jako ideální lidi. Představují nás takové, jací bychom rádi byli, vlastně jsme to my, jen lepší. Vytvořili jsme platonické představy. Máme ideu toho, co je strom, podle které definujeme jiné stromy, a stejně tak máme představu muže, která je nade všemi muži.

Fenomén sexuálního zneužívání je starý jako lidstvo samo a je součástí každé komunity. Nemáme žádné důvody si myslet, že v některém období se takovéto věci neděly a že se nějaké komunitě lidí vyhýbaly. Již církevní koncil v Elvíře roku 306 řešil tresty pro rodiče a ostatní křesťany vydávající děti k sexuálním aktivitám. Koncil řešil také tresty pro biskupy, kněze a jáhny, kteří se proviní proti sexuální morálce.

„Nedůvěřujeme svým dětem, protože víme, že jsme je nevychovali pořádně.“ Tuhle větu pronesla velmi rozhodně má kamarádka, velmi zaměstnaná lékařka. Myslela to vážně a hovořila o svých synech. Jak jsme se dostaly k takovému prohlášení?

dyž se ohlédneme pár roků nazpět, musíme uznat, že svět byl přehlednější a vypočitatelnější. Jistě, i tehdy nás občas potkala nějaká pohroma. Mám na mysli zejména povodně na Moravě v roce 1997 a v Čechách v roce 2002. Ale už to, že se tomu říkalo tisíciletá voda, bylo do jisté míry uklidňující.

Při čtení Bible – zběžném méně často, poctivém a detailním častěji – narazíme na pasáže, které v nás vyvolají otazníky. Nikoliv proto, že bychom nerozuměli, o čem dané pasáže pojednávají, nýbrž proto, že se začnou v naší mysli bít s jinými, které jsme si do ní uložili dříve. Jinými slovy narazíme na rozpory.

V sedmatřiceti letech se neurovědkyně Jill Bolte Taylorová, absolventka Harvardu, jednoho rána probudila s bolestí hlavy. Když se snažila připravit do práce, její vědomí se během čtyř hodin začalo zhoršovat do té míry, že nemohla chodit, mluvit, číst, psát ani si vybavit nic ze svého života.

Ježíš vedl své učedníky ke svobodě nikoli skrze vítěznou válku, která porazí imperiální vojska, ale skrze multikulturní společenství, které se postaví imperiálním způsobům myšlení svou radikální láskou a absencí násilí.

V pátek 24. června Nejvyšší soud USA zrušil rozhodnutí v kauze Roeová versus Wade z roku 1973. Tehdy Nejvyšší soud rozhodl, že podle americké ústavy mají všechny ženy ve Spojených státech právo na volný přístup k umělému ukončení těhotenství zhruba do 23. týdne těhotenství.

Před deseti lety se mi zdálo, že české církve nemají kam klesat. Omyl. Zaznamenali jsme opětovný propad počtu lidí hlásících se k nějaké církvi. Výsledky by měly být podrobeny důkladnému rozboru, přesto je tento trend jednoznačný.

V roce 2019 jsem obhájila diplomovou práci zaměřenou na výzkum v prostředí konkrétní komunity římskokatolické církve. Z pohledu sociální práce jsem pro účely výzkumu formulovala kostel a jeho komunitu jako nízkoprahové zařízení pro lidi přicházející v nouzi duševní, duchovní a sociální.

Podvědomě doufáme, že pokud předejdeme vráskám, obarvíme si šediny a vůbec všemi dostupnými prostředky potlačíme známky stárnutí, smrt si nás ještě nevšimne. O tom, co bude pak, nechceme přemýšlet. Považujeme za lepší utrhnout ještě pár dní v této pozemské jistotě než riskovat věčnost, o které nic nevíme.

Většina z nás si asi nedokáže představit nejistotu, kterou prožívají ukrajinští uprchlíci. Nevědí, zda přežijí manželé a otcové na frontě. Nevědí, jaké území si urve Rusko. Nevědí, jaký bude život v zemi poničené válkou. A my jim v tom nemůžeme pomoct, neví totiž nikdo.

Před nějakou dobou jsem napsal blog na téma křesťan a pacifismus s tím, že pacifismus není křesťanský postoj. Překvapilo mě, s jakou vehemencí se do mě pustili někteří zastánci pacifismu.

Konec školního roku je pro děti významným dnem, který si dlouho pamatují. Začínají dva měsíce volna a za vysvědčení dostávají od rodičů dárky. Dětem „nadělují“ mobilní telefony, hračky i elektroniku. Někteří rodiče zvolí dárek duchovnějšího charakteru. Svým ratolestem koupí knihu a vyrazí s nimi na koncert nebo do kina.

Jednota Božího lidu je vzácná věc. Ježíš Kristus ve své modlitbě prosil „aby všichni byli jedno“ (J 17,21) a propojil jednotu s misijní službou, aby svět uvěřil. Jednota je pro nás lidi nesnadná. Kdykoli se spolupráce daří, je to vždy ovocem podřízení se Božímu slovu a vedení Duchem svatým.

Asi jsem byl hodně naivní. Prostě jsem si fakt myslel, že některé věci za svého života nezažiji. Že jsme se prostě v historickém vývoji někam posunuli.

Koncem každého školního roku roste počet dětí, které volají na Linku důvěry, neboť prožívají strach ze špatných známek na vysvědčení. Dochází i k tragickým událostem, kdy se dítě pokusí o sebevraždu nebo se nevrátí domů. Odborníci z řad psychologů, učitelů i sociologů proto doporučují, aby k hodnocení vysvědčení rodiče přistupovali velmi citlivě.

Hlavní nádraží již léta zdobí socha sira Nicolase Wintona, zachránce židovských dětí. Postava malého muže s kufrem a dvěma dětmi stojí nenápadně na nástupišti u první koleje. Když jsem před nedávnem procházel kolem sochy, všiml jsem si, že upoutala zájem tří dětí – asi desetileté romské uprchlické dívky a jejích dvou menších bratrů.

Možná jste už slyšeli, jak ve smyslu pejorativního označení o někom zaznělo: „to je fundamentalista“, nebo „to je liberál“. Závažnější je, že se tato dvě vyjádření nezodpovědně používají v běžných diskusích, a dokonce i v článcích renomovaných autorů, aniž by byla vysvětlena. Jsou to slova, která označují velmi extrémní a nesmiřitelné pozice.

Lidé jsou různí. Tiší i hluční, srdeční i bázliví, pilní i líní, čistotní i nepořádní. Zdá se logické, že stejně to bude platit také u uprchlíků. Přesto je to pro některé lidi v mém okolí těžké pochopit.

Kříž a jeho stud, dřevo a bolest, je tentýž proces v nás. Kdyby se tato událost nestala, pak bychom byli navždy všichni zcela sami na místě šerého výsměchu temných hlasů. Věřím, že Ježíš to vše podstoupil právě proto, abychom jako lidstvo nemuseli už nikdy nic takového opakovat.

Ve které chvíli dochází k oficiálnímu vzniku nového člověka? Je to ve chvíli, kdy začíná pulzovat primitivní srdce v zárodku, nebo v okamžiku, kdy se objevují první známky elektrické činnosti mozku? Nebo je to až při narození dítěte?

Málokteré téma v posledních letech dokázalo konstantně vyvolávat v politice a ve společnosti takové vášně a rozdělení jako otázka uprchlické krize. Autentické svědectví o dobrovolnictví na hraničním přechodu Berkasovo-Bapska z října roku 2015 ve své nedávno vydané knize Berkasovo: Příběh dobrovolníka na balkánské trase přináší Dominik Obruča.

Podle lingvistů i psychologů existují věci prvního, druhého a třetího řádu. Ani jedna z nich není méně důležitá než jiná. Rozdíl tkví v tom, že věci prvního řádu jsou nevyslovitelné, věci druhého řádu lze sdělit alespoň částečně (poezie, hudba, malba, tanec, fotografie) a konečně věci třetího řádu představují bazální záležitosti, bez nichž se neobejdeme.

„My se máme rádi. Milujeme se. Láska se nedá svázat pravidly. To přece každý musí pochopit. Láska je nad pravidla.“ Slyšíme to z filmů, čteme to v románech, a když máme smůlu, slyšíme to i naživo.

Osobní rozvoj ukrývá past. Vláká muže do přesvědčení, že když si přečtou ještě jeden článek, knihu, nebo vyslechnou jeden podcast, tak budou mít odpověď. Toto přesvědčení prioritizuje znalosti před činem. Ale nikdo z nás nemá hodnotu v tom, co ví. Ne, aniž by se to přetavovalo do skutků.

Člověk je Božím obrazem mimo jiné i v tom, že touží po řádu, spravedlnosti, aby věci dávaly smysl a zapadaly do sebe tak, jak mají. Jenže při tom může snadno spadnout do pasti klamu nebo falešných proroků, jak nás varuje Pán v evangeliu.

Devatenáctiletá těhotná žena z Ukrajiny, který prchla do naší země před vybuchujícími bombami a raketami, se vrací domů. Viděla jsem ji všeho všudy jednou, ale otiskla se do mého srdce. Prožívala jsem závěr jejího těhotenství a hodiny porodu, jako by to byla moje blízká přítelkyně.