Poznat svět

Po šedesáti letech, kdy vesmírný prostor patří jen astronautům a vědcům, raketám, družicím a jiným člověkem vyrobeným tělesům je načase, aby tam mohl zavítat i běžný turista. Alespoň je o tom přesvědčená kosmická společnost Orbital Assembly Corporation. V roce 2026 začne na orbitě Země budovat stanici Voyager, lépe řečeno luxusně vybavený hotel. A na vydařenou dovolenou si tam přiťuknout vesmírní cestovatelé už v roce 2027.

Podle mezinárodního týmu vědců máme možná nejstarší důkaz o tom, že lidská noha skutečně sloužila k chůzi. A to mnohem dřív, než jsme mysleli. Vědci našli stopy nového lidského druhu. A ty, jak se zdá, zcela přepisují platné dějiny lidstva​.

Kdybychom začali příběh větou „Bylo nebylo. Teenager si postavil na dvorku jaderný reaktor“, asi by vám vstávaly na hlavě vlasy hrůzou. Ani obyvatelé Golf Manoru v Michiganu na datum 26. června 1995 nikdy nezapomenou. Nedošlo sice k výbuchu, ale na jindy klidné předměstí se sjeli agenti Agentury pro ochranu životního prostředí v ochranných oblecích. A vrhli se na zahradní kůlnu jistého Pattyho Hahna.

Před 4 miliardami lety se na naší planetě odehrávalo ohnivé představení. Sopky chrlily lávu, gejzíry vyplivovaly vařící vodu a na nebi pluly husté temné mraky, z nichž se snášely klikaté blesky. Právě ty podle vědců výrazně ovlivnily vznik života na Zemi.

I přesto, že se ledové království rozprostírající se kolem jižního pólu Země zdá na první pohled zcela tiché, opak je pravdou. Klid narušuje zlověstné mručení Rossova šelfového ledovce. Jeho nahrávka vyděsila vědce napříč obory.

Někteří lidé se narodí pod šťastnou hvězdou, s jinými se osud nemazlí. To je i případ Elly Harperové, která se jako „nejúžasnější hříčka přírody“ stala cirkusovou atrakcí: Velbloudí dívkou či Dívkou s velbloudy, jak se jí později také říkalo. S osudem se sice prala, přesto jí dokázal sebrat i to, co jí dal.

Vědci si už pár let dokážou pro účely svých vědeckých zkoumání vypěstovat v mističce mini mozečky. V říjnu 2022 se pochlubili výzkumem, ve kterém je poprvé propojili s vnějším prostředím a to tak, že je naučili hrát padesát let starou videohru Pong.

Lidé mají různé chutě a různé stravovací návyky. Někomu prostě chutná, někdo může trpět nechutenstvím či poruchami příjmu potravy, jako třeba anorexií. Neobvyklou poruchou trpěl Monsier Mangeout, kterému naopak chutnalo. Chutě měl ale poněkud podivné. A díky tomu i jídelníček. Co podivné? Ty nejpodivnější. Ale vynesly mu medaili a zápis v knize rekordů.

Kamerunské jezero Nyos patří mezi pět nejnebezpečnějších jezer světa. Je mezi dalšími nejméně třemi, ve kterých se nebezpečně hromadí kysličník uhličitý. Je jezerem, kde výbuch tohoto plynu v roce 1986 způsobil obrovskou tragedii, při které zahynulo 1 800 lidí a stovky hospodářských i volně žijících zvířat. Co by se stalo, kdybyste si do něho skočili?

Vědci zjistili, že starověký egyptský faraon, který vládl před 4700 lety, byl obr. Ukázal to výzkum jeho mumie. Podivný jev, jak se zdá, je konečně vysvětlen.

Malou kapitolkou do anglických dějin se zapsala tudorovská čarodějnice Agnes Waterhouseová, a to jako první čarodějnice, která se k čarodějnictví přiznala. Za čarodějnictví byla odsouzená a popravená. Za jejím přiznáním nemusí však být jen donucení při výslechu. Je možné, že k tomu měla jiné pohnutky.

Vědci kromě flory a fauny zkoumají i přírodní jevy a samozřejmě i ty vesmírné. Něco vyzkoumají, něco zůstává záhadou. Neobjasněná zůstává i temná hmota. Vědci se ve své nové studii zabývali jednou z jejích forem, která by se mohla chovat jako střela, a také zda je možné, že zabíjí lidi.

Život bez moderních technologií si sotva dokážeme představit. A umělé inteligence se vyvíjejí velmi rychle. Co bylo ještě včera sci-fi je dnes zastaralé. Přední odborníci i vědci ale vyjadřují obavy, že by nás  mohla umělá inteligence zničit. A nejen to, že je to dokonce pravděpodobné.

Vesmír je nepředstavitelně rozměrný. V tom pozorovatelném byla objevena jedna naprosto obří struktura, která se vymyká nejen vědeckému vnímání „velikosti“, ale také fyzikálním zákonům. Jmenuje se Velká zeď Herkules-Corona Borealis nebo také Velká zeď GRB. Dokážou ji vědci vysvětlit?

V mořském světě žije velmi zvláštní drobný živočich, který se brání stresu značně neobvyklým způsobem. Stáhne se do sebe a začne žít znova – téměř doslova, dá se říct. Je biologicky nesmrtelný. Tím živočichem je drobná medúzka jménem Turritopsis dohrnii, známá jako nesmrtelná medúza.

Tragický příběh posádky velrybářské lodi Essex se stal inspirací pro mladého amerického spisovatele H. Melvilla, který podle něho napsal v roce 1851 svůj slavný román Moby Dick (Bílá velryba). Skutečný děj je však mnohem děsivější než románový. Děsivější je i skutečný „Moby Dick“, který se na rozdíl od Melvillova nebránil, ale na loď zaútočil – úmyslně a bezdůvodně. Pokud mu jako důvod nepřisoudíme lidské myšlení – pomstu za kruté lovení velryb.

Ač dostala Venuše, druhá planeta od Slunce, jméno římské bohyně krásy a lásky, je pro člověka zcela nehostinná. Ale kdysi to tak být nemuselo. Vědci naznačují, že prvních pár miliard svého života mohla mít příznivé klima podobné tomu na Zemi. Mohl tam být život, nebo se alespoň rozvíjet. Pak se ale něco stalo. Co? To se pokusila osvětlit skupina vědců ve svém novém výzkumu, jehož výsledky představila na svém pravidelném zasedání.

Nálezy na několika místech východní Evropy ukazují, že kromaňonci nežili jen v jeskyních, ale dokázali si postavit i přístřešek. Archeologický objev důmyslných staveb z mamutích kostí na Ukrajině je však zdaleka předčí. Ukazuje, že tito pravěcí lovci a sběrači byli vyspělejší, než se dosud předpokládalo.

Nejen říše živočichů, i ta rostlinná má své kuriozity. Mezi ně patří strom, který se může pochlubit hned několika zvláštnostmi. Pěstuje v Brazílii už od předkolumbovských dob a jeho jméno je jaboticaba.

Malá severoitalská vesnička Viganella v italských Alpách není obyčejná horská osada. Důvodů, proč se o ní píše a stala se známou, je několik. O ten „hlavní“ se zasloužil její starosta, kterému trápení byť jen hrstky obyvatel nebylo lhostejné. A tak jim po značném úsilí „zařídil vlastní slunce“.

Ač to není autodrom, starobylá stezka Panlong Ancient Road svými zatáčkami, náročností a obtížnou sjízdností předčí i slavné závodní okruhy. „Jezdit jako širón“ si zde asi naplno vyzkoušet nelze, ale otestovat své řidičské dovednosti si sem jezdí ti, co milují jízdu autem a adrenalin. Panlong se stala vyhledávanou turistickou atrakcí pro otrlé řidiče, ač i těm se zde může při jízdě dělat zle od žaludku.

Stejně jako příchod na tento svět je i odchod součástí života. Ať milovaní či nenávidění, všichni jednou dojdou na konec cesty. Zabývat se příznaky blízkého skonu člověka nemá žádný morbidní a děsivý podtext. Naopak. Cílem lékařské „osvěty“ v této oblasti je v co největší možné míře umožnit pochopení procesu umírání, co se v té chvíli s člověkem děje. Zároveň tak starým či nemocným jejich poslední chvilky „zpříjemnit“ a tím i usnadnit pozůstalým vyrovnat se smrtí blízkého člověka.

U pobřeží Španělska a Portugalska bylo zaznamenáno již mnoho případů, kdy se kosatky dravé vrhly na plachetnice. Dokonce se jim podařilo jednu potopit. Tito obří tvorové běžně na člověka neútočí, ale i tak toto jejich nevyzpytatelné chování pro člověka na palubě hrozbu představuje. Vědci nepředpokládají, že kosatky nějakým způsobem na loď útočí, ale co je vede k tomuto chování, se jen domnívají.

V červenci 2022 čínští vědci z Harbinského technologického institutu oznámili svůj ambiciózní projekt, jehož cílem je vybudovat stálou základnu na Měsíci. Pokud by se jim to podařilo, čínští astronomové by se stali prvními – alespoň dočasnými – obyvateli Měsíce. Není to však jediný plán. Vědci nastínili i další.

Každá země má své zákony. V některých státech jsou v platnosti i hodně podivné. Ve Spojeném království, například, platí čtyři články zákona z roku 1267, které přijal parlament za Jindřicha VIII. Na Aljašce zákon zakazuje pozorovat losy z letadla, na Floridě se nesmí zpívat na veřejných místech v plavkách, v Minnesotě nesmíte přejít hranice s kachnou na hlavě. V norském nejsevernějším městě na světě nemůžou obyvatelé umírat...

Když se řekne ostrov, někomu se třeba vybaví kreslený vtip o trosečníkovi pod palmou na malém kopečku v širém oceáně, jinému piráti a jejich zakopané poklady, či krásný a člověkem nedotčený tropický ráj. I dnes se najdou neobydlené pevniny v moři a nemusí to být jen nehostinné pustiny. Velké ostrovy povětšinou člověk obývá. Koneckonců, vždyť každý kontinent je v podstatě jeden velký ostrov. Ostrovy nejsou ale jen pradávným dílem Země z dob, kdy si vytvářela svou tvář.

Naše životodárná hvězda Slunce má své jedenáctileté cykly, během nichž se mění její aktivita. Sluneční erupce obvykle vrcholí na konci každého cyklu, ale Slunce si může „vybuchnout“ jednou za týden, ale i třeba několikrát denně. Erupce mají různou intenzitu. O některých se ani neví, jiné jsou silné. Když má někdy člověk „den blbec“ nebo se necítí ve své kůži, řekne si: „No jo, zase nějaké erupce na Slunci…“ Může však mít na člověka skutečně vliv? Může ho ohrozit silná sluneční bouře?

Tisíce „březových“ košťat a přes sto mrtvých, to je víc než šest set stará historie stezky záhuby či smrti, nejnebezpečnější cesty Velké Británie známé jako Broomway. Téměř v mžiku se ztratí před očima a člověk na ni lehce může přijít o život. Projít se zdánlivě po mořské hladině je pro dobrodruhy zážitek, slabším povahám naskakuje husí kůže už při pouhém pohledu.

Už od prvního okamžiku, kdy se člověk vydal na moře, představovala plavba nebezpečí. Není divu, že nejedna loď do přístavu nedoplula. Za jejich ztroskotáním stály bouře, nepřátelské bitvy, vzpoury. Ke dnu šly často i kvůli lidskému selhání, chybě. Na dně moří a oceánů tak leží tisíce a tisíce vraků. Lodě převážely zboží, posádka a pasažéři s sebou měli peníze, osobní věci, cennosti. Každý vrak tak musí být truhlou plnou pokladů. Jak je to s jejich hledáním a komu vraky a poklady patří?

Odlehlé neobydlené pustiny, zvláště ty ledové, patří k nejméně prozkoumaným oblastem planety. Jedněmi z nich je záhadné místo – Champův ostrov. Proč záhadné? Polární expedice zde v roce 2001 objevila podivuhodné útvary. Hladké kamenné koule různých velikostí. Ač vědci mají své teorie, nad jejich původem přesto stále visí otazník.

Tady mě píchá, tam mě loupe je námětem hovoru spíš té starší generace. Obecně se o nemocech moc nemluví. Nač se tím tedy zabývat a nechat se lékaři „děsit“? Možná proto, že i přes pokrok v medicíně v dohledné budoucnosti nebudeme umírat jen stářím. Nemoci se jen tak nevytratí a spolu se změnami klimatu přibývají i nové hrozby.

Dnes již kultovní americký film Čelisti z roku 1975 režiséra S. Spielberga, natočený podle stejnojmenného románu P. B. Benchleyho (1974), vyvolal v lidech strach z velkých bílých „lidožravých“ žraloků. Byla inspirací skutečná událost?

Měsíc není místem, kam by se byť jen na čas mohli vesmírní badatelé uchýlit a provádět na místě svá zkoumání. Nejenže by byli vystaveni slunečnímu i kosmickému záření a mikrometeoritům, přes den – a ten trvá více než dva pozemské týdny – je tu teplota 120 °C, v noci, která je stejně dlouhá, klesá na 130 °C pod nulou. Přesto tu jsou, jak astronomové nedávno zjistili, skrýše, kde by se dalo žít. Dokonce v příjemných teplotách.

To, že naše planeta prochází obdobím klimatických změn, není žádná novinka. Extrémní výkyvy teplot a nebývalá vedra nepociťujeme jen na vlastní kůži. Mnohem vyšší průměrné teploty pocítila i Antarktida. Dopady oteplovaní ale jsou, jak ukázaly nedávné snímky ze satelitů, mnohem rychlejší a hrozivější, než vědci předpokládali. Tříští šelfové ledovce…

Ať už za to může přímo člověk, či je to jen přirozený cyklus planety, dochází ke změnám klimatu a k oteplování. To jde samozřejmě ruku v ruce i s odlišným chováním živočichů, kteří se snaží přizpůsobit. Žraloci nejsou výjimkou. Nejen díky tomu se objevují na místech, kde se předtím nevyskytovali a čím dál víc se přibližují pobřeží.

Od roku 1945 se rozvíjí mezinárodní trestní právo, které ve snaze zabránit stejným zvěrstvům, která byla páchána během druhé světové války, ustanovilo tribunály a zákony ohledně zločinu proti lidskosti a válečným zločinům, které nemá právo páchat žádná z válčících stran. Nepřítel je nepřítel, ale i tak je stále člověk a přinejmenším má právo, aby jeho ostatky byly „důstojně“ pohřbeny. Za druhé světové války hanobili mrtvá těla nepřátel nejen nacisté, ale i Spojenci…

Velké výkyvy teplot a vlny extrémního vedra sužují mnohá evropská města a velkoměsta. Vědci se možnými dopady na život obyvatel v souvislosti s měnícími se klimatickými podmínkami zabývají. Podle posledních výzkumů odhadují, že se podmínky značně změní téměř ve všech městech světa, pokud se globální oteplování bude dál ubírat tímto tempem. Výjimkou nebude ani Praha.

Nečekané nálezy pro archeology nejsou ničím neobvyklým. Objevit však spolu se vzácnými artefakty i masovou vraždu, to běžné není. Co stálo v pozadí brutálního masakru v hradišti Sandby Borg archeologové zatím jen odhadují, ač nedávné vykopávky nastínily už hodně. Archeologické práce tam probíhají od roku 2011. Stále se objevují nové a nové poznatky i předměty. Archeologové mají i užitečného pomocníka. Pomáhá jim „archeologický“ pes.

Narození paterčat, natož pak jednovaječných, není běžné. Taková událost vyvolá pozornost. V malém kanadském městečku se mladá žena domnívala, že čeká dvojčata. Už to bylo považováno za vzácnost. Že by však mohla porodit paterčata, nepřišlo na mysl vůbec nikomu. To bylo naprosto nevídané. Paterčata porodila a jejich narození pozornost skutečně vyvolalo. Ta však měla tragické následky a paterčata poznamenala na celý život.

Pomineme-li možné nepříjemnosti na letišti, třeba zpožděný či zrušený let, samotné cestování letadlem je pohodlné a klidné. Narušit ho můžou turbulence, které nemusí být zrovna příjemným zážitkem, zvláště pro ty, kteří necestují příliš často. Pro piloty jsou však zcela běžným a častým jevem. Ví, jak se správně zachovat a co by se případně mohlo stát.

Díky práci australského badatele K. Basterfielda byla vyřešena podivná událost známá jako Valentichovo zmizení, která byla uváděna do souvislosti s mimozemšťany. Nejasnosti ohledně UFO po dlouhých letech vysvětlil známý vysloužilý pilot USAF a astronom J. McGaha, který se, kromě jiného, snaží vyvracet tzv. pseudovědu, zvláště pokud jde o ufologii a ufománii.

Dálkově ovládané podmořské vozítko R/V OceanXplorer výzkumníků z univerzity v Miami na své expedici objevilo další z poměrně vzácných mořských útvarů – hlubinné jezírko, mořskou solanku. Leží v hloubce 1 770 metrů v Akabském zálivu u pobřeží Saúdské Arábie. Jeho břehy poskytují neuvěřitelnou podívanou. Voda v něm je však smrtící.

O inteligenci šimpanzů není nutné pochybovat. Dorozumívají se zvukovými projevy, mladí jedinci se učí používat nástroje, dovednosti i chování od starších. O tom, jak fascinující je jejich schopnost učit se překvapila nedávno i samotné biology, kteří pozorují skupinu šimpanzů v deštném pralese. Naučili se získávat vodu pod zemí od samičky z jiné tlupy.

Víme, jakou neplechu dokážou napáchat škůdci zavlečení z jiných zemí. Většinou nemají přirozené nepřátele a navíc škodí domácím druhům. Vzpomeňme „španělského slimáka“, kterému nejvíc chutná zrovna to, co si zasadíme, nebo „čínskou berušku“, která obírá o potravu naše slunéčko sedmitečné. I ve Francii se zabydlely invazivní druhy, které působí problémy.

Navzdory pokrokům v oblasti lékařských věd a moderních technologií, lidský mozek stále zůstává ne zcela prozkoumaným orgánem. Je centrem našeho bytí, myšlení, vědomí, smyslů. A proto není snadné jen tak si ho zkoumat. Jen v šílených sci-fi nebo hororech ještě šílenější vědec může experimentovat s živým mozkem v laboratorní mističce! Lze to ve jménu vědy a pokroku i v realitě?

Milovníci záhad prostě záhady milují. Ti v naší zemi to mají k pozorování jednoho z tajemných jevů poněkud z ruky. Objevuje se totiž v severoamerickém státě Arkansas v lesíku u železniční tratě poblíž města Gurdon. Pravda je, že „vědci“ své teorie mají.

Klimatické změny působí problémy v mnoha koutech planety. Nejspíš i kvůli nim sníh ve francouzských Alpách „krvácí“ a tím způsobuje další tání sněhu. Zda je tomu možné zabránit a další souvislosti vědci nyní zkoumají. Tlačí je však čas…

Pavouci bezesporu mají na své „fanoušky“, přesto u mnohých lidí vzbuzují celou škálu nepříjemných pocitů od fobie, přes různé stupně strachu či odporu až po pouhé „fuj“. A tak jak děsí tak těší, že také moře a oceány obývají pavouci, a to velmi bizarní, kteří jsou dokonce možná na pohled o trošku děsivější než ti suchozemští, ale zato velmi pozoruhodní. Jeden obří druh objevili američtí výzkumníci během své aljašské mise.

Slunce má už miliony let své cykly. Přibližně jednou za jedenáct let se sluneční magnetická polarita otáčí. V současné době je Slunce velmi aktivní a dochází k častým slunečním erupcím. Ta posílá satelity k Zemi. Odborníci říkají, že se to stává čím dál častěji a rychlost jakou klesají, je mate.

V provincii Jižní Chorásán v Íránu leží v horách vesnička, kde lišky dávají dobrou noc. I to je jeden z důvodů, proč byli ještě před sto lety její obyvatelé neobvykle malého vzrůstu. Dnes její ojedinělá „architektura“ láká stále větší pozornost a snad v budoucnu přiláká i zájem turistů.

Čas je měřitelná, neměnná veličina, jak víme. Ale někdy se zdá minuta nekonečná, jindy je dlouhá jako týden. To také víme. Čas na hodinkách a čas jak ho vnímáme jsou dvě odlišné veličiny. „Čas“ se liší jak u každého jedince, tak v závislosti na situaci a na tom co děláme. Vnímáme ho jinak i s přibývajícím věkem. Čím jsme starší, tím rychleji a rychle letí… A proč? Na to přišli vědečtí experti.

„Dobré ráno, Optime, dnes posečeš zahradu. Pak opravíš baterii v koupelně. Navečer nezapomeň zalít skleník. Večer si pak zahrajeme karty…“ Asi tak nějak by třeba mohl v budoucnu vypadat rozhovor při ranní kávě s humanoidním robotem Elona Muska, který má vstoupit na scénu v září.

To, že duševní rovnováha hraje velkou roli pro zdraví člověka, není žádným překvapením. Vědci však na základě dlouholetých zkoumání došli k názoru, že schopnost stát na jedné noze, tedy fyzická rovnováha, může být ukazatelem naší zdravotní kondice nebo dokonce i délky života. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v červnu 2022 v časopise British Journal of Sports Medicine.

Nebeské jeskyně v Nepálu známé taky jako Mustangské jeskyně jsou jednou z největších záhad na světě. Archeologové sice nějaká tajemství odhalili, další, jak se zdá, jeskyně jen tak hned nevydají.

V japonštině taka-ashi-gani – dlouhonohý krab, v angličtině japonský pavoukovitý krab. Díky svým dlouhým nohám skutečně jako pavouk vypadá a mnohým nahání strach a děs. V podstatě je to ale takový oceánský dobrák. České jméno tohoto největšího kraba na světě je velekrab japonský.

Transplantace lidských orgánů a tkání či různé implantáty dnes nejsou ničím neobvyklým. Naprosto převratný a průlomový počin v této oblasti je však implantát z živé tkáně, který byl vytištěn na 3D tiskárně. Nic na tom nemění fakt, že je to zatím jen ucho.

Vypěstovat mozeček, který vidí, může znít jako pokus šíleného vědce ze sci-fi filmu. Mini mozky, které vytvářejí vědci v laboratořích, však nemají vědomí, myšlení, emoce – vůbec neví, že jsou. Používají se pro různé výzkumné účely, testování reakcí na léky a ke studiu poruch mozku v případech, kdy by vědecké pokusy se skutečným živým mozkem nebyly etické.

Chorvatsko patří dlouhá léta k Čechy oblíbené a hojně navštěvované letní destinaci, kde lze strávit příjemnou dovolenou s „kbelíčkem a lopatičkou“. Nejen proto, že je cenově dostupné. Své si tam najdou milovníci lenošení na pláži jak oblázkové tak písečné, vodních sportů i potápění. I příroda nabízí mnoho krásných pohledů a tipů na výlet. A dá se tam „zajet“ autem…

Někdy nám připadá, že se i hodina neskutečně vleče. Jindy letí, utíká. Přejeme si, aby se na chvilku čas zastavil. Čas ale plyne jako voda.  Nelze ho zastavit. Alespoň si to myslíme. Vědci jsou však jiného názoru. Tvrdí, že se čas zpomaluje a jednou se zastaví úplně.