Memento Historia

Páteří armád římské císařské armády byly legie, skvěle vyzbrojené i vycvičené oddíly profesionálních vojáků z řad římských občanů. Legie však v období principátu představovaly pouze necelou polovinu římských pozemních sil. Druhou polovinu představovala auxilia, rovněž profesionální oddíly složené především z obyvatel římských provincií, kteří nebyli římskými občany (peregrini). Ačkoliv ležely auxiliární oddíly dlouho spíše na okraji zájmu badatelů a byly považovány jen za "pomocné sbory," tedy jen za jakési pomocníky římských legionářů, dnes už víme, že role těchto mužů v římské armádě byla mnohem důležitější.

O slovanských věrozvěstech – Cyrilovi a Metodějovi – slyšel alespoň jednou snad úplně každý. Přinejmenším si je můžeme připomenout každý rok 5. července, který je na jejich počest vyhlášen státním svátkem. Kolik toho však o těchto bratrech, kteří přinesli na Velkou Moravu křesťanství, víte?

Jen málokdo by neznal příběh Williama Wallace. Hrdiny z lidu, který povstal proti utlačování a dokázal spojit celé Skotsko v boji proti Angličanům. Film statečné srdce s Melem Gibsonem v hlavní roli je po právu oceňovaným historickým dílem. Jak to tak u Hollywoodských filmů bývá, z opravdové historie si berou jenom něco. Jaký byl skutečný příběh skotského hrdiny Williama Wallace?

O Závišovi z Falkenštejna se toho traduje hodně. Jednoho krále zradil a dalším byl zrazen. Získal moc vladařů a nakonec byl popraven jako sprostý zločinec. Vládl zemi, kterou sám vydobyl z rukou cizáků, a tak dále a tak dále. Nejčastěji si však v souvislosti s jeho osobou vybavíme jeho skandální sňatek s královnou vdovou Kunhutou. Byla to láska, nebo jen pragmatické prospěchářství?

I kdybyste ten příběh nikdy nečetli, určitě ho znáte. Francouzská královna propadne vášnivé lásce k vévodovi z nepřátelské Anglie. Zákeřný kardinál chce královnu diskreditovat a zničit. Naštěstí se ale objeví tři (nebo vlastně čtyři) mušketýři, kteří královninu čest zachrání… Přemýšleli jste někdy o tom, jak to všechny bylo doopravdy?

Rod Valois vládl Francii po velkou část středověku a několik století byli jeho členové nejvlivnějšími lidmi v Evropě. Když se Jindřichu II. narodili tři synové, zdálo se, že pokračování rodu je zajištěno a není se čeho bát. Opak byl všech pravdou – na trůn už čekal jiný rod, který později přivedl Francii k největší slávě a rozkvětu. Za francouzskými hranicemi v malinkém království jménem Navarra seděl král Jindřich a trpělivě vyčkával na svou hvězdnou chvíli. Pocházel z rodu Bourbonů.

Prak byl jednou z nejsmrtonosnějších zbraní od dávného pravěku až do středověku. Přestože dnes si při tomto výrazu představíme spíše dětskou hračku, jde o velice efektivní zbraň, která si dokázala poradit i s tím nejodolnějším brněním. Velice oblíbená byla i v armádě antického Říma. Pojďme se podívat, jakou roli hráli prakovníci v legiích.

Albigenští nebo také kataři byli jedněmi z prvních, kdo ohrozil jednotu středověké církve. Vytvořili si vlastní rituály i oddělenou náboženskou síť a křesťanské základy si vykládali po svém. Jejich hnutí nakonec natolik zesílilo, že v rámci boje proti nim byla vytvořena inkvizice a také vyslána křížová výprava.

Život řadového legionáře v římském vojsku nebyl žádný med. Řím měl první skutečně profesionální armádu na světě a být vojákem tak bylo plnohodnotné zaměstnání. Šlo o fyzicky velice náročnou práci a legionář vedl těžký život. Ale vlastně kdo v té době nevedl? Kromě pár vyvolených, kteří se fyzické práci věnovat nemuseli, byla pro většinu lidí každodenní náročná práce něco zcela normálního. A legionář měl alespoň jistotu každodenního jídla, což pro každého platit nemuselo.

Případ dost podivného kacíře zpracoval ve svém knize Sýr a červi historik Carlo Ginzburg. Popsal příběh mlynáře, jehož vnímání světa a víry bylo tak neobvyklé, že si s ním nevěděla rady dokonce ani inkvizice. Kde se vzala víra, že „svět je sýr a živé bytosti červi v něm?“

Stonehenge je jednoznačně nejtajuplnější stavbou, kterou můžeme nalézt na Britských ostrovech. Jen těžko bychom hledali někoho, kdo ikonickou památku nezná. I přes veškerou pozornost veřejnosti a neutuchající zájem vědců není dodnes jasný účel této monumentální stavby.

Pražské defenestrace se staly součástí českého příběhu. Vyprávění o tom, jak v Praze létali úředníci z oken, vrostla do našeho kolektivního vnímání dějin jako něco samozřejmého. Vlastně málokoho napadne, že se jedná o specificky českou záležitost – nikde jinde na světě se války nezačínaly tím, že někdo někoho vyhodil z okna. A už vůbec se nestávalo, že by takový – v podstatě lokální – incident měl devastující účinky pro celou Evropu. Čechům se to povedlo hned dvakrát.

Leonardo da Vinci je patrně nejvýznamnějším středověkým umělcem a vynálezcem. Obvykle je znám spíše pro své obrazy, byl ale i znamenitým vynálezcem vojenských strojů. Mezi dochovanými návrhy velkého mistra můžeme najít mechanického vojáka, kulomet a také první návrh tanku na světě.

Svatba má být rituálem lásky a radosti, když se navíc jedná o královskou svatbu v 16. století, je to velký diplomatický akt. Sňatek Markéty z Valois a Jindřicha Navarrského měl přinést mír Francii zdevastované náboženským válkami. Nic by však nemohlo být dál od pravdy: byla to krvavá svatba, která stála život tisíce lidí a v zemi rozpoutala další boje.

Švédská královna Kristina I. (1626-1689) byla nesporně velmi zajímavou postavou. Nehledejte v ní ale něžnou ženskou duši. Do historie se sice zapsala jako jedna z nejvzdělanějších žen své doby, ale zároveň i nejkontroverznější. Libovala si v zájmech, kterým se věnovali výhradně muži. Nosila pánské oblečení i boty. Jezdila na koni a lovila. August Strindberg o ní napsal dokonce hru Královna Kristina. Ve stejnojmenném filmu ji ztvárnila Greta Garbo.

Dramatický střet mezi představiteli církevní a světské moci – muži, kteří byli blízkými přáteli, ale nakonec se z nich stali nepřátelé na život a na smrt. Takových příběhů známe z historie více a jeden z nich se odehrál v Anglii 12. století. Vraťme se do doby, kdy na anglickém trůnu seděl Jindřich II. a biskupem z Canterbury byl neústupný Thomas Becket.

Postavení ženy ve středověku bylo určeno podle křesťanského učení. Protože byla stvořena jako druhá po Adamovi, a navíc ještě z jeho žebra, byla jí přisouzena neplnohodnotná role nesvéprávné osoby. Odpovědnost za ni do svatby nesl její otec, ta pak přecházela na jejího manžela, kterému mu byla podřízena. O nějaké emancipaci si ženy mohly tenkrát nechat akorát zdát. Přesto v historii najdeme příslušnice něžného pohlaví, které i přes podřízené postavení dokázaly toho ve svém životě hodně. Příkladem je Roxolana, jež se z unesené slovanské otrokyně stala až právoplatnou manželkou velkého osmanského vládce.

Poslední člen tohoto rodu zemřel před více než 1000 lety. Přesto jsou Slavníkovci stále jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších rodů v české historii. Do jejich osudu zasáhlo krvavé 28. září na Libici. Kdyby ho však nebylo, mohli Slavníkovci ovládat českou středověkou politiku a zasáhnout do dějin. Svou příležitost však nikdy nedostali.

Ukrajina je v současné době asi mediálně nejsledovanější zemí. Události, které se tam odehrávají a které máme zprostředkované takřka v přímém přenosu, nemohou nechat nikoho chladným. Jak je možné, že ve 21. století napadne nějaký stát jinou svrchovanou zemi a začne tam se „speciální vojenskou operací“? Asi bychom se měli podívat hlouběji do historie Ukrajiny, abychom pochopili myšlení současného Ruska.

Cesta do Canossy byla zdrcujícím úspěchem středověké papežské politiky. Nejenže papež Řehoř VII. donutil římského krále Jindřicha IV., aby mu ustoupil. Dosáhl i králova naprostého ponížení: když Jindřich přijel v kajícnickém rouchu žádat o odpuštění, nechal ho papež tři dny čekat před branami.

Už řečtí myslitelé snili o vládě filosofů. Platón se ji dokonce pokusil zrealizovat, ale selhal. Teprve stoik Marcus Aurelius tento sen uskutečnil a ve své osobě spojil filosofa a císaře. Kdo vládu filosofů podporuje, může být za Marca Aurelia vděčný. Jeho vláda je hodnocena pozitivně a oceňuje se, že zůstal věrný filosofickým principům i po zisku moci. V tom se od řady římských císařů výrazně odlišuje.

Apoštol Petr je v biblickém příběhu Ježíše Krista jednou z nejzajímavějších postav. Byl prvním z Ježíšových učedníků a Kristus mu zjevně velmi důvěřoval. Zároveň je však v evangeliích zmiňována i Petrova nedostatečná víra a především incident, kdy po Ježíšově ukřižování svého mistra třikrát zapřel. Kdo byl svatý Petr a proč se právě on stal prvním římským biskupem?

Dvojí obléhání Vídně tureckými vojsky patří k nejvýznamnějším událostem 16. a 17. století v celém středoevropském prostoru. A dvojí odražení Turků ve své době uhájilo Evropu před další expanzí mocného souseda a v určité míře má implikaci i do dnešní doby. Jak probíhalo první obléhání Vídně v roce 1529? A jakou roli v něm hráli Češi?

Vláda mnicha Savonaroly nad Florencií byla v podstatě první moderní diktaturou. Naplňovala všechny znaky toho, co jsme si zvykli vídat v totalitních režimech až o mnoho století později: postava charismatického vůdce se silným kultem osobnosti, ideologie a propaganda, pálení knih a umění, všeobecné násilí. Stejně jako v případě vzniku všech ostatních diktatur se i zde můžeme ptát: jak se to mohlo stát? Proč k tomu došlo zrovna v renesanční a silně humanistické Florencii, která byla až do Savonarolova příchodu tím, kdo vedl Evropu na cestě ze středověku do novověku?

Alexandr Veliký byl výjimečně schopný a proslulý dobyvatel. Určitě se dá předpokládat, že velký vliv na něho měli rodiče. Pokud se mluví o Alexandrových rodičích, obvykle bývá zdůrazňován zejména otec, král Filip Makedonský. Sám velký válečník a dobyvatel. Ovšem ani jeho matka by neměla být opomíjena. Podle všeho šlo o výjimečnou a silnou ženu, která značně ovlivnila Alexandrovo formování během jeho mládí.

Nedá se říct, že by evropské dějiny 12. století byly nějak bohaté na silné ženské hrdinky. Nejméně jednu výjimku však rozhodně najdeme: je jí akvitánská vévodkyně, francouzská a později anglická královna Eleonora. Neváhala se rozvést s králem, pohádat s papežem, vydat se na křížovou výpravu, politicky intrikovat ani válčit. Není divu, že si s touhle královnou tehdejší svět nevěděl příliš rady.

Marcus Tullius Cicero byl jedním z nejvýznamnějších Římanů. Ke konci republiky se účastnil událostí, které vedly k jejímu pádu a následnému vzniku císařství. Spolupracoval s největšími politiky a vojevůdci své doby. A přestože jeho zbraní nebyl meč, ale jazyk, zásadně ovlivnil dějiny Říma.

Řečtí bohové byli opravdu mocné a nebezpečné bytosti. Jejich hněv i rozmary mohly na hlavy smrtelníků dopadnout se strašlivou silou. Navzdory tomu anebo možná právě proto se mezi Řeky staly velmi populární historky o špatných vlastnostech jejich bohů a obzvlášť oblíbené byly ty o jejich milostných dobrodružstvích. Mezi největší proutníky v řadách řeckých bohů se řadil sám nejvyšší bůh Zeus. Jaké pikantérie si o jeho milostném životě Řekové vyprávěli?

Kozáci byli svobodní obyvatelé nekonečných ukrajinských a jihoruských stepí. Nejčastěji si tyto předky dnešních Ukrajinců představujeme jako hrdé bojovníky, kteří bránili východní hranice Evropy před krvežíznivými Tatary a Osmany. A právě s Turky je spojována zřejmě nejznámější kozácká příhoda, která dokonale ilustruje, jak nebojácní Kozáci byli.

Když se po smrti velkého Gaia Julia Caesara ujala vlády v Římě trojice mocných a schopných mužů, zdálo se, že by říše opět mohla nalézt stabilitu a vrátit se k časům prosperující republiky. Opak byl však pravdou. Triumvirové se spolu pustili do bojů a nakonec zbyl jen jeden z nich – Octavianus, jenž přijal jméno Augustus a stal se prvním z císařů.

Rod Plantagenetů byl v Anglii vládnoucím hegemonem po několik století. Za vlády plantagenetských králů Anglie prošla dobou rozmachu a slávy, stoletou válkou i bratrovražednou válkou růží. Jak se tenhle rod pocházející z francouzského Anjou dostal na anglický trůn? Měla v tom snad prsty bájná Meluzína, od které králové tohoto rodu odvozovali svůj původ?

Nemoc, která postihovala chudinu i krále. Za velkého strašáka dávných dob se často považuje mor, velký dopad však měla i nákaza leprou. Takzvané malomocenství přitom zná lidstvo už tisícovky let.

Právo strávit noc s jakoukoliv novomanželkou ze svých poddaných. A to ve svatební den, dříve než samotný manžel. Právě to znamenalo právo první noci, kteří mnozí dnes považují za běžnou středověkou praxi. Nejvíce tuto domnělou zvyklost patrně proslavil film Statečné srdce, kde je právo první noci záminkou k celému následnému skotskému povstání. Fungovalo ale skutečně tak, jak si dnes představujeme? Nebo ještě přesněji, existovalo vůbec?

Jedním z velkých antických příběhů je smrt slavného filozofa Senecy. Císař Nero mu nařídil, aby spáchal sebevraždu – a Seneca jeho přání poslušně vyplnil. Nechal si otevřít žíly a vykrvácel v okruhu svých přátel. Je to možná nejznámější případ sebevraždy z rozkazu, ale ani zdaleka není jediný.

Píše se rok 1483 a v Anglii zuří válka růží. Zatímco znesvářené rody vybírají cesty, jak se dostat k moci, v londýnském Toweru se odehrává jedno z největších dramat této války, které je dodnes opředené tajemstvím. V pevnosti jsou totiž vězněni dva malí chlapci – princové z královské krve. Prý jsou tam kvůli bezpečnosti, avšak pravdou je, že zatímco oni jsou vězni, jejich strýc vládne Anglii. A pravdou také je, že tyto yorkské prince – Eduarda a Richarda – už nikdo nikdy nespatří živé.

Římské lázně jsou symbolem pokroku a vysoké životní úrovně antického Říma. I ten nejchudší občan věčného města si kdykoliv mohl zajít do vytápěných lázní a to zcela zdarma. Něco zcela nemyslitelného po celé jedno další tisíciletí po pádu Římské říše. Úroveň hygieny byla v průběhu antiky vyšší než kdykoliv v celém středověku. Lázně však nebyly jen praktické, ty nejluxusnější můžeme bez problémů porovnávat s nejlepšími současnými wellness středisky.

V počátcích novověku docházelo opakovaně ke krvavým střetům technologicky vyspělejších Evropanů s méně vyspělými civilizacemi. Na jejich straně obvykle stála výhoda mnohonásobně přesily, Evropané pak zase sázeli na propracovanější strategii a zejména mnohem lepší výzbroj. Nejznámějším takovým případem je určitě konflikt Hernána Cortése a jihoamerických Aztéků. S méně známým, ale neméně neuvěřitelným příběhem se setkáváme i na opačném konci světa. Na Filipínách svedlo jen několik desítek španělských vojáků vítěznou bitvu proti téměř tisícovce nepřátel.

V roce 53 př.n.l. se odehrála jedna z největších katastrof římské republiky. V bitvě u Karrh byl poražen Marcus Licinius Crassus, nejbohatší Říman své doby, a společně s ním padlo i přes 20 tisíc mužů. Dalších 10 tisíc bylo vítěznými Parthy zajato a odvlečeno do otroctví na východ. Dodnes existují legendy, že zajatí vojáci této ztracené legie, se dostali ještě dál na východ než legendární výprava Alexandra Velikého. Skutečně se mohli římští legionáři dostat až do vzdálené Číny?

Ka'bu, nejsvatější stavbu islámu, která se nachází v Mekce, by měl jednou za život navštívit každý muslim. V době hadždže se tak každoročně kolem černé krychle tísní tisíce věřících. Každý z nich doufá, že se bude moci dotknout posvátného kamene v jednom z rohů budovy. Jaká je ale historie toho posvátného místa?

Kruté mučení bylo ve starověku běžnou praxí. Udržovat si svou moc pomocí strachu, bylo klasickou taktikou mnoha despotických vládců. Nic nemohlo děsit potenciální nepřátele víc, než sledovaní kruté popravy někoho, kdo se vládci znelíbil. Přesně takový byl účel i sicilského býka. Tento legendárního mučící stroj vstoupil do pověstí a dnes je již těžko k rozeznání, co z tradovaných příběhů je pravdou.

První Perská říše zastínila všechna ostatní ohromná impéria, která existovala a zanikala v průběhu několika předchozích tisíciletí. V nevídaně ohromné říši žilo až okolo 44 % celé světové populace, a tak se stala kolébkou celé další budoucnosti lidstva.

Hannibal byl největším nepřítelem Římské republiky a také tím nejschopnějším. Těm nejlepším generálům, které mohla republika nabídnout, uštědřil zničující porážky. Při svém tažení, které začalo ve Španělsku, překročil Pyreneje, Galii a Alpy, až nakonec stanul na území Itálie. V bitvách u Trebie a Trasimenského jezera drtivě rozdrtil republikánskou armádu. Republika však dokázala sestavit nové vojsko a opět se Hannibalovi postavila.

Rituální kanibalismus, vyříznutí srdce nebo pomazání chrámů krví obětí. Národ Aztéků splácel svůj dluh bohům formou často prováděných krvavých rituálů i sebeobětování. Jak probíhaly a jaký účel měly takové rituály?

Římské impérium představovalo jeden z největších politických útvarů celého starověku. Dodnes poutá zaslouženou pozornost nejenom svým rozsahem a vyspělostí, ale rovněž obdivuhodnými technologickými znalostmi. A právě mezi fascinující technologické zázraky tehdejší doby můžeme zařadit i kanalizační systém Cloaca Maxima, který sloužil hlavnímu městu Římu.

Nechvalně známá Černá smrt se zapsala do historie jako nejhorší pandemie, se kterou se kdy muselo lidstvo potýkat. Zanechávala za sebou pouze zoufalství, devastaci a zkázu, přičemž nebyla daleko od vyhubení celé euroasijské populace. Jak probíhalo toto apokalyptické peklo?

Triéry neotřesitelně vládly Středozemnímu moři po období celého starověku. Šlo o velice efektivní válečnou loď, se kterou přišli Řekové v období svého největšího vzestupu a dokázali s ní porazit i násobnou přesilu nepřátel. Postupně triéry převzali i mocní Římané a od té doby se na moři nenašel národ, který by jim mohl konkurovat.

Nejznámější město světa Babylon fascinuje lidstvo již po tisíce let a stalo se inspirací pro největší národy, nejlepší vojevůdce, a dokonce i pro světová náboženství. Čím si Babylon zasloužil své výrazné postavení ve světových dějinách?

Železná armáda Asýrie byla ve svých dobách nejobávanějším a nejimpozantnějším vojskem, proti kterému neměl žádný jiný národ šanci. Technologické vymoženosti, špičková taktika a především naprosto nelítostný přístup ke svým nepřátelům. Co byla zač železná armáda?

Jeden z největších českých panovníků Karel IV. toho stihl za svůj život skutečně mnoho. A to i na poli vztahů, kde potkal hned čtyři osudové ženy. Co Karlovy partnerky odlišovalo a čím každá z nich vyčnívala?

Podobně jako mnoho dalších starověkých národů, i Egypt využíval ke svému ekonomickému, politickému a sociálnímu vývoji početnou skupinu otroků. Jaký život vedli tito lidé, s čím se potýkali a v čem se lišilo egyptské otroctví oproti zvyklostem jiných národů?

Akvadukty z doby existence římské říše jsou považovány za jedny z nezajímavějších technologických památek, které se nám do dnešních dnů dochovaly. Dodnes poutají pozornost vědců i široké veřejnosti svou propracovaností, funkčností a majestátním vzhledem.

Pedagog, spisovatel, vědec, teolog a filozof - Jan Amos Komenský zasluhuje mnoho označení, která sama o sobě zdaleka nevystihují jeho přínos pro tehdejší i dnešní společnost. Jakou životní cestou prošel Učitel národů a čím přispěl k rozvoji oblastí, které tak miloval?

Sparta byla největší velmocí antického Řecka. Nebylo tomu tak vždy, ale po vyhrané Peloponézské válce to byl nezpochybnitelný fakt. V Bitvě u Leucter však tento řecký hegemon utrpěl drtivou porážku, která zcela vychýlila rovnováhu sil v Řecku. Sparta jednou provždy přišla o svoji pověst neporazitelné velmoci a byla odsouzena do role státu, který již dějiny netvoří, ale pouze jim přihlíží.

Velmi významná postava českých dějin, která si svými činy vysloužila věčný život v podobě úcty a důležité myšlenky – bojovat a umřít za správnou věc. Známý kazatel, učitel, reformátor a také kněz, bojující proti zvráceným zvykům tehdejší katolické církve.

Již od dob prvního použití nejprimitivnějších zbraní se lidé učili proti těmto zbraním chránit. S postupným zdokonalováním útočných předmětů se zdokonalovaly i způsoby ochrany jednotlivců. Jaké zbroje znala středověká Evropa?

Rytíř byl snad od nepaměti symbolem odvážného bojovníka, který ve jménu spravedlnosti ochraňuje slabé a nemocné proti krutostem mocných. Ovšem rytíři opravdu jen v máločem odpovídali romantickým hrdinům z velkolepých dobových literárních děl a balad, které do oušek spanilých dam zpívali středověcí pěvci.

I když svět obvykle stojí na práci těch nejobyčejnějších lidí, málokdy se stane, že se někdo z nich zapíše do historie. Jsou to bezejmenné osoby, jež vytváří spoustu užitečného, avšak pro historii bezvýznamného. O to více se dějepisci odjakživa zajímali o život a činy těch, kteří těmto masám vládli. Patří sem i jméno Tamerlán, jenž byl krutým dobyvatelem a vojevůdcem v Tímúrovské říši ve 14. století. Jaký byl jeho osud jako člověka s tělesným hendikepem, který se v počtu obětí vyrovnal Adolfu Hitlerovi?

I když svět obvykle stojí na práci těch nejobyčejnějších lidí, málokdy se stane, že se někdo z nich zapíše do historie. Jsou to bezejmenné osoby, jež vytváří spoustu užitečného, avšak pro historii bezvýznamného. O to více se dějepisci odjakživa zajímali o život a činy těch, kteří těmto masám vládli. Patří sem i jméno Tamerlán, jenž byl krutým dobyvatelem a vojevůdcem v Tímúrovské říši ve 14. století. Jaký byl jeho osud jako člověka s tělesným hendikepem, který se v počtu obětí vyrovnal Adolfu Hitlerovi?

Keramické plastiky ženských postav patří k těm nejzajímavějším a nejpůvabnějším hmotným nálezům, které se nám dochovaly z pravěku až do dnešních dob. Po právu poutají pozornost nejen odborníků, ale také široké veřejnosti. A zatímco některé vyobrazují ženy realisticky, jiné mají takřka abstraktní tvar.

Pod pojmem „ninja“ si představíme tajemnou postavu, zahalenou do černé róby, skákající po střechách a skrytě likvidující své nepřátele. Jak přesná je tato představa, hojně užívaná ve filmech? Kdo byli doopravdy tajemní ninjové?