Memento Historia

Tepelně upravená strava je lidstvu známa od objevení ohně. V průběhu času měnila svou podobu a dá se říci, že ji stále mění dodnes. Po mnoho staletí byla dostupnost potravin závislá na sezóně. Proto se také lidé snažili uchovat potraviny co nejdéle pomocí konzervace. Maso se nasolovalo nebo udilo, zatímco zelenina se nakládala a nechala se vykvasit. Svou podobu měnily i kuchyně, v nichž se ještě donedávna vařilo v kotli nad otevřeným ohněm, dokud tento způsob přípravy pokrmů nevystřídala kamna.

Rudolf II. byl jedním z nejvýznamnějších vládců Habsburské monarchie, jehož jméno je dodnes spojováno s uměním, vědou a kulturou. Jeho dlouhá vláda byla obdobím intelektuálního rozmachu, který přilákal do Prahy a Vídně mnoho významných umělců, vědců a filozofů. Zajímal se o astrologii, alchymii, botaniku a další obory, a na jeho dvoře vznikla mnohá díla, která jsou dodnes považována za kulturní poklady.

Jánošík, slovenský zbojník a lidový hrdina, se proslavil jako Robin Hood Tater. Zbojnické řemeslo se stalo pro Janošíka způsobem života poté, co se přidal k bandě zbojníků a stal se později jedním z jejích vůdců. Jeho pověst se rozšířila díky skutkům, které často směřovaly proti bohatým a naopak byly prospěšné pro chudé. Nicméně, Janošíkův osud skončil tragicky, když byl úřady chycen a odsouzen k trestu smrti. Jeho poprava byla krutá a brutální. I přes svou násilnou smrt se však Janošík stal legendou a jeho příběh symbolem boje proti nespravedlnosti a utlačování.

Poté co kartaginský vojevůdce Hannibal přešel se svojí armádou Alpy a zapsal se tak navždy do světových dějin, zaskočil Římany na jejich domácí půdě. Když se jeho vojsko objevilo na severu Itálie, Římané narychlo zorganizovali obranu a střetli se s nepřítelem u řeky Trebie. Zde však rok 218 př.n.l. s těžkými ztrátami prohráli. Mocný Řím však měl rezervy a brzy sestavil novou mohutnou armádu, která se vydala na pochod. Další rozhodující střet antických velmocí na sebe nenechal dlouho čekat.

Římští legionáři platili mnoho staletí za tu nejlepší těžkou pěchotu starověku. Tato pověst byla rozhodně zasloužená, avšak nebyla získána zadarmo. Díky tomu, že legie byly první skutečně profesionální armáda, nemuseli se vojáci věnovat jinému povolání. Ovšem služba v legii neznamenala žádné povalování. Každý den probíhal náročný tréning a na vojenských taženích musel každý legionář absolvovat až 40 kilometrové pochody s plnou polní.

V době, kdy se na našem území potulovalo pouze několik divokých kmenů, na Krétě existovala vysoce rozvinutá civilizace. Ve své době patrně patřila mezi nejvyspělejší nejen v Evropě, ale na celém světě. Již kolem roku 2700 př.n.l. vznikaly na tomto ostrově monumentální stavby a krásné umělecké předměty. Tato úžasná kultura dalece převyšující vše ve svém okolí, však poměrně rychle vymizela. Jaké mohly být příčiny tak rychlého zániku?

Když se řekne Ludvík XIV. nebo dokonce Král Slunce, vybaví se nám Versailles a opulentní, zlatem prozářené hostiny. Ludvík XIV. však ve svém životě nezažil jen lesk a slávu, ale i spoustu osudových ran a utrpení. Ty nejhorší na něj čekaly až v závěru života.

Napříč staletími vznikaly různé způsoby, jak si člověk mohl vydělat na své živobytí. Chov zpěvného ptactva v domácnostech zámožných rodin zrodil brabenáře, který sušil kukly pilných mravenců, aby se všichni ti kanárci, sýkorky, červenky a jiní měli čím krmit. Vysoká poptávka po papíru přinesla profesi hadráře, který po domácnostech sbíral nevábné tkaniny, často používané k osobní hygieně. Proto také zrovna hadráři trpěli mnoha neduhy, které byly i nakažlivé.

Rostlina tabáku je známá už mnoho let. Nejprve tabák rostl pouze v Americe a před objevením Kryštofem Kolumbem byl v Evropě zcela neznámý. Právě v Americe vznikly první tabákové výrobky. Indiáni žvýkali tabákové listy nebo listy těchto rostlin rolovali, kouřili a vdechovali jejich kouř. První, kdo informoval Starý svět o tabáku, byl Kryštof Kolumbus.

Všichni ho známe z nesmrtelného románu Alexandera Dumase staršího – Tři mušketýři. Králův první ministr a kardinál – muž, který ve Francii 17. století tahal za nitky a věděl, kde se co šustne. Jaké byly však skutečné osudy kardinála Richelieu?

Jindřich VII., anglický král, podzimní listopadový den roku 1501 ženil svého syna Artura. Ten si za manželku ve svých patnácti letech vzal španělskou princeznu Kateřinu Aragonskou. Svatba se konala v katedrále sv. Pavla, během svatební noci ale nedošlo k naplnění manželské povinnosti. Téměř hned po svatbě tento pár nežije spolu, Kateřina se chtěla naučit anglicky a mladý Artur měl za úkol dospět v muže.

V historii lidského rodu vzniklo a zaniklo mnoho zajímavých povolání. Některá byla docela bizarní (jako třeba kadibába či kadidědek), ale tehdy měla svou nezastupitelnou roli. O některých jsme mnohokrát slyšeli, avšak toho o nich příliš nevíme. Takovou známou postavou byla například kojná. Víme, že byla běžnou součástí života mnoha dětí, ale jak se vhodná kojná vlastně sháněla a co k tomu rodiny vedlo, aby si ji obstaraly, to už tolik známo není. Dalším, již neexistujícím povoláním je valchář, který se staral o čistotu prádla občanů. Zejména ve starověkém Římě byl nepostradatelným pomocníkem, protože udržoval čisté bělostné tógy tehdejších senátorů. Z jeho pracího prostředku by se nám však dnes zvedal žaludek.

Ve svém každodenním životě zcela běžně používáme mnoho nástrojů a pomůcek, které vnímáme jako samozřejmost, ačkoli jejich konstrukce a vlastnosti jsou vpravdě udivující. Za některé z nich vděčíme starověkým Římanům a jejich snaze neustále zvyšovat kvalitu života římských obyvatel. Které vynalézy to například jsou?

Nobelista Henryk Sienkiewicz ve svém opusu Quo Vadis učinil nesmrtelnou postavu arbitra vkusu Petronia. Muže, jenž si uměl užívat všech radostí antického Říma, stejně jako uměl smrt přijmout se stoickým klidem, který se od něj jako od vzdělaného patricije a filozofa očekával. Kde v jeho příběhu končí realita a začíná fikce?

V době svého vrcholu byli rytíři váženými členy středověké společnosti. Jednalo se zpravidla vzdělané jedince urozeného původu, kteří byli nejen vynikajícími válečníky, ale i skvělými společníky. Po dobu svého výcviku se připravovali i na období mezi válkami. Proto se také učili dvorským mravům. Každé slavné období má však svůj konec. A stejně tak to bylo i v případě rytířství.

Atentát na rakousko-uherského následovníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este odstartoval spoustu věcí, ale málo koho by napadlo, že předznamenal i vznik našeho prvního samostatného státu. Československo tehdy bylo pod vládou Rakouska-Uherska, tudíž bylo nuceno vstoupit do první světové války na jeho straně. To však nezabránilo českým občanům v zahraničí zbudovat první československou armádu a bojovat na straně Trojdohody proti Rakousku-Uhersku. Jak k tomu došlo? Kým byly Československé legie?

Kakaovníky zakořenily v mnoha kulturách. Historie kakaa sahá až do dob Mayů a Aztéků, dokonce až k jejich předkům Olméků. Tehdy, v době rozkvětu předkolumbovského Mexika, pili Aztékové při náboženských obřadech a festivalech opojný kakaový nápoj zvaný "cacahuatl". V těchto kulturních kruzích byly kakaové boby tak cenné, že byly dokonce používány jako platební prostředek.

Pokrok lidstva vede blíže jeho úpadku. Jestli se o tomto výroku můžeme někde přesvědčit, pak je to vojenství. Rozmach vynálezů a moderních technologií v 20. století znamenal také obrovský pokrok ve vojenství, strategii a využití nových strojů v bitvách. Od mečů a palcátů k tankům a kulometům. Účinnější zbraně si žádaly více obětí. Které bitvy 20. století byly nejvíce krvavé? Které si vyžádaly nejvíce lidských životů?

Kde se vzala představa zamilovaného básníka či zpěváka, který skládá své vyvolené dámě hold prostřednictvím milostných veršů? Kořeny tohoto ideálu v evropské tradici zřejmě zapustily ve středověku, kdy se kultura dvorské lásky rozvinula v období kolem 11. století.

Do života rytíře jednoznačně patřila i účast na turnajích. Nejen, že se jednalo o prestižní záležitost, která vítězi vynesla slávu a bohatství. Zároveň šlo o formu, jak se rytíř mohl pravidelně udržovat v kondici pro následný boj ve válečném tažení. Stejně jako bitvy, ani turnaje se neobešly bez vážných zranění, která byla mnohdy smrtelná.

Pořádné brnění je jednoznačně symbolem správného rytíře. V průběhu věků se podoba této ochranné výstroje měnila. Své vlastní brnění měli i koně rytířů. Pořídit si takovou parádu však nebyla nijak levná záležitost. Zejména šlechta platnéřům platila štědré sumy, protože brnění bylo i ukázkou společenského postavení. A co teprve pohodlí při nošení? O tom nelze vůbec hovořit. Pořádné kovové brnění vážilo i několik desítek kilogramů. Co se týká přilbic – mnohdy skrze ně skoro nebylo vidět.

Vznik gilotiny je spojován s Velkou francouzskou revolucí, kdy byla nejoblíbenější metodou výkonu trestu smrti. Avšak podobné stroje či „nápady“, při kterých čekala na zločince a vrahy smrt existovaly už mnohem dříve. Jméno dostala gilotina podle „nadšence“ tohoto popravčího stroje - francouzského lékaře Dr. Guillotina.

Dlouhá staletí se evropská šlechta trápila sňatky z rozumu. Králové se ženili s princeznami o dekády mladšími či staršími, které často viděli poprvé až na svatbě, a řešili, jak utajit své milenky a nemanželské potomky nebo je naopak prosadit do dobrého postavení. Až se jednoho dne (kde jinde než na francouzském dvoře) objevil titul oficiální milenky. Milovaná žena mohla být najednou králi oficiálně po boku a její děti měly zajištěny šlechtické tituly.

Nekonečné proudy vína, nahé těla vlnící se ve světle ohnišť, stůl plný jídla hodného bohů. Lusknutí prstu způsobí setnutí hlavy, tlesknutí zastavení muziky. Intriky a problémy na hranicích říše. Všechny tyhle věci se podepisovaly na psychickém zdraví římských císařů. Někteří to zvládli bez ztráty kytičky, z jiných se staly nepříčetní psychopati. Dnes se budeme bavit o té druhé skupině. Kteří byli ti nejšílenější mezi nejmocnějšími?

Smrt a pohřbívání mají pro nás i v dnešní době zvláštní význam, protože nikdo z nás s jistotou neví, co se s člověkem po smrti stane. Pro mnoho kultur ve vzdálenější i bližší minulosti tomu bylo nejinak. Starověký Egypt je znám svou fascinací smrtí a posmrtným životem a také svou důsledností v oblasti přípravy člověka na toto pokračování jeho cesty.

Francouzský král Filip IV. na základě obvinění bývalého člena templářského řádu nechává v roce 1307 pozatýkat všechny templáře. Král se tak pokoušel dostat z dluhů, které měl u templářů, jež byli nejlepšími hospodáři své doby. Zda získali bájné poklady jako Svatý grál v Jeruzalémě nebo se k bohatství dostali tvrdou prací a správným účetnictvím můžeme jen spekulovat. Nijak však nevyvrátíme ten fakt, že jejich řád byl nejbohatší své doby. Bohatší než většina království. Jenže kam se obsah pokladnice poděl?

Objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492 nastartovalo éru novověku. Znamenalo ale také začátek konce života původních obyvatel, na jaký byli po staletí zvyklí. Přistěhovalci přinesli nové zvyklosti a bohužel i nemoci, které se negativně podepsaly na výrazném poklesu americké populace, který dosáhl až 90 %. Původní Američané nebyli zvyklí na afro a euroasijské choroby. Decimovaly je epidemie pravých neštovic, spalniček či cholery, masakrovali je však i sami Evropané.

Ve středověkých městech existovaly profese, které ač jsou charakteristické pro své období, mohou v moderním člověku vzbuzovat úžas. Většina z nich dnes již neexistuje. Které lze považovat za nejneobvyklejší? Podívejte se na 5 různých profesí, které naši předci v době středověku vykonávali.

Bridget Bishopová úplně nevěřila, že je to pravda. Snad i když byla vedena na popraviště, byla přesvědčena, že lidé přijdou k rozumu. 10. června 1692, tedy před 330 lety, byla oběšena za praktikování čarodějnictví. Byla první obětí kolektivní čarodějnického šílenství, která si vyžádala životy 200 mužů a žen.

Rytířství je neodmyslitelnou součástí středověku. Mladý muž, který byl pasován na rytíře se stal členem veliké mezinárodní obce, která měla svá pravidla. Tomu všemu předcházely dlouholeté přípravy, které zahrnovaly nejen dovednosti v boji, ale například i ošetřování koní nebo obsluhu a péči o hosty. Správný rytíř tak nebyl jen dobrým válečníkem, musel být i vynikajícím společníkem při četných sociálních aktivitách.

O Vánocích se každý rok stále dokola opakuje příběh narození malého Ježíška. Jeho rodiče však zůstávají v jeho stínu. Kdo byli Marie a Josef a odkud pocházeli? O životě rodičů Panny Marie toho víme překvapivě málo. Dozvídáme se o něm hlavně z apokryfního evangelia svatého Jakuba, které však není součástí Bible a nikdy nebylo uznáno jako právoplatné evangelium.

Světelný zdroj, obvykle vyrobený z tuhého paliva tvarovaný do válce s knotem uvnitř. V minulosti i dnes svíčka provází celým životem, od prvních dnů až po ty poslední. Její přítomnost je téměř nepostřehnutelná. Někdy je svědkem smutných, depresivních událostí. Jindy se účastní radostných, slavnostních okamžiků. V jejím světle vše dostává jiný vzhled, její záře vytváří atmosféru tepla a útulnosti, zjemňuje tvary známých předmětů - taková je svíčka.

Líčení a kosmetika ve starověku? V dnešní době to bude každému připadat jako sci-fi, ale skutečně, už v této době líčení existovalo. Ve starověku se líčením snažili lidé zabránit tomu, aby je cítila lovená zvířata, neplnilo estetickou funkci, jak je tomu dnes. Obličej posetý barvami přírody nebyl vidět, a tak lovci snadno ulovili maso k obědu nebo večeři. Líčení bylo rituálem a sloužilo k maskování.

Silvestrovské oslavy se staly běžnou součástí naší kultury a konec roku si bez nich snad ani nedokážeme představit. Víte ale, kdo byl onen Silvestr, podle kterého se poslední den v roce jmenuje? A kdy a proč se začal tento svátek slavit?

Vánoce většina lidí vnímá jako čas radosti a zklidnění. Ani tomuto slavnostnímu období se však nevyhýbají tragédie. Jedna z nich se stala v roce 1811 v americkém Richmondu – a do té doby šlo o jednu z nejhorších katastrof v amerických dějinách vůbec.

Hmoždíř je nádoba s tloučkem pro ruční mletí a drcení různých látek, nebo koření. Samotné slovo hmoždíř pochází z latiny (mortarium), zatímco tlouček se nazývá pistel. Tento nástroj s širokým využitím a to nejen v kuchyni znali již ve starověké Římské říši. Používali ho i Aztékové, kteří mu říkali molcajete.

Jakobova hůl, nebo také Jákobova hůl je jeden z nejstarších a nejjednodušších přístrojů, který se používal pro astronomická i geodetická měření. Nejčastěji využívali Jákobovu hůl námořníci k měření úhlu mezi horizontem a nějakým nebeským tělesem (Slunce, Měsíc nebo hvězda). To bylo používáno k určení kurzu lodi na základě polohy hvězd.

Světlo plamenů vrhá hrůzostrašné stíny na obličej vyšetřovatele i soudce v jedné osobě. Křik upalovaného hříšníka již dávno ustal, avšak v uších přítomných bude znít ještě dlouho. Čarodějnice nebo heretik, jaký je rozdíl? Autorita ve středověkém světe je jen jedna a není radno si s ní zahrávat. Další duši se nepovedlo zachránit, přiznává zklamaný inkvizitor a odchází od hořící hranice řešit další případ nevěrného manžela nebo pouhé bylinkářky. Kdo mu však dal tu pravomoc soudit? Kde se vzala inkvizice?

Prapočátek piva můžeme hledat v Mezopotámii, kde se pěstovalo obilí již v 7. tisíciletí př. n. l. U Slovanů se zmínka o vaření piva objevuje v 5. století n.l. Pivo bylo oblíbeným nápojem hned vedle medoviny. Však o tom máme bohaté důkazy v zápiscích řeckých velvyslanců i u slavného arabského cestovatele jménem Ibn Fadlán, který pití piva u Slovanů zaznamenal v 10. století. V neposlední řadě můžeme zmínit i papeže Pia II., který se rovněž o lásce Slovanů k pivu zmiňuje ve svých spisech.

Následkem husitských válek byly české země rozvrácené, hospodářství bylo v troskách a Češi měli v okolních zemích pověst kacířů. Kvůli absenci silného krále byla královská moc v úpadku a silný vliv v zemi měla (rozhádaná) šlechta. Ke zlepšení situace došlo až s nástupem Jiřího z Poděbrad k moci, nejprve v roli zemského správce a později krále.

Žižkov, jak ho znáte dnes, vypadal v 15. století úplně jinak. Dříve se mu říkalo Vítkova hora a šlo klíčové místo pro obranu Prahy. Kolem této hory do města vedly dvě silnice, jedna se klikatila přes Špitálské pole, kde je dnes Karlín. Druhá byla na jižní straně a vedla do Horské brány.

Za zvyk zdobit vánoční stromeček vděčíme Němcům. Dle tradice se za jakéhosi „vynálezce“ vánočního stromku považuje sv. Bonifác. Pravděpodobně vánoční stromeček znali v Alsasku již v 15. století. Již kolem roku 1520 byl údajně prvomájový zvyk pokládat ozdobenou jedli zvanou Maien.

Skrze filmová díla, jakým je například proslulé 300 režiséra Zacka Snydera, se necháváme šokovat, fascinovat, uchvátit a možná také mírně odpuzovat. Ve škole jsme pak možná slyšeli něco o tom, jak se novorozenci házeli ze skály, jak vypadal tvrdý výcvikový systém zvaný agoge a dozvěděli jsme se několik zásadních jmen vojevůdců. V čem však mohly být tyto zdroje zavádějící a které informace nejspíš zcela vynechaly?

Příjmení Levski je spojováno především díky fotbalovému klubu Levski Sofia, který největšího národního hrdinu Bulharska hrdě přijal za svého patrona. Levski byl označován jako Apoštol svobody a ochotně používal pseudonymy Deacon Ignacy nebo Deacon Wasyl. Největší národní hrdina Bulharska, než se zapojil do aktivního boje za národní osvobození, odešel do kláštera, kde složil jáhenský slib.

Sérii sladkobolných filmů o krásné markýze Angelice máme tendenci považovat za romantickou smyšlenku. Pravdou však je, že se v řadě scén tohoto příběhu odráží skutečné historické události. Tak třeba zápletka s jedem nebo černá mše, již si nechá sloužit králova milenka. Anebo samotné obvinění Peyraca z čarodějnictví. Všechny tyto příběhové momenty braly inspiraci ve skutečné a opravdu rozsáhlé travičské a čarodějnické aféře, jež pořádně zahýbala Francií druhé poloviny 17. století.

Jako z mnoha věcí používaných v každodenním životě, i papír byl vynalezen náhodu. První zmínky jsou z Číny a to jako zbytek po praní hedvábné vaty. Číňané si tajemství na výrobu papíru dlouho střežili, kdo by na recept přišel, tomu by byla setnuta hlava. Kdo je ale jeho tvůrce a jak se papír dostal do Evropy, potažmo až do českých zemí?

Před 100 lety, v roce 1922, zemřel vynálezce telefonu Alexander G. Bell. Jeho vynález byl jedním z největších technických výdobytků 19. století a způsobil revoluci v komunikaci mezi lidmi. Když mu bylo 34 let, v roce 1876 si nechal patentovat telefon. Více než 600 krát musel prokázat svou přednost před vynálezem. V životě Alexandra G. Bella se zvláštním způsobem prolínají témata zvuku a ticha.

Kníže Svatopluk přiměl své tři syny zlomit tři pruty současně. Nepodařilo se jim to. Chtěl jim ukázat, že mají vládnout svorně a budou silnější. Nezvládli to, tak zní pověst. Skutečnost je pravděpodobně jiná. Možná se proti snaze vládců postavili nejenom nepřátelé, ale i příroda. Vyhnala Velkomoravany z jejich pravděpodobného hlavního sídla povodňová vlna?

Tudorovská Anglie rozhodně nebyla místo, kde by člověk mohl žít v klidu a bez obav. Ve vysoké politice se intrikovalo vlastně neustále a nikdo si nemohl být jistý, kdy mu smrt sedne za krk a na obzoru se objeví katova sekera. Zároveň se však mnoha lidem podařilo vystoupat po mocenském žebříčku hodně vysoko. Proč to nezkusit, i když cena může být vysoká?

Ludvík II. Bavorský po vládnutí nikdy netoužil, mnohem raději unikal v myšlenkách do říše fantazie, snů a pohádek. Však také zámky, které nechal za svého krátkého života postavit, pohádky mnohdy připomínají.

Když se řekne poprava, mnohým z nás se vybaví kůl, na kterém je pověšený člověk se smyčkou kolem krku. Ten už jen čeká na ortel a na to, až mu někdo podkopne vratkou stoličku, na které se sotva drží nohama. Nebylo to ale jen oběšení, způsobů popravy existuje skutečně mnoho. Oběšeni byli většinou pouze muži, pro ženy nebyl tento způsob vhodný. Muži se nechávali na kůlu dlouhé dny nebo týdny, dokud se do nich nepustili ptáci, nebo do doby, než bylo potřeba vykonat další popravu.

Merovejci dokázali v chaotické raně středověké Evropě vybudovat poměrně stabilní říši. Vinou špatné dědické politiky a vlastní vládcovské neschopnosti však merovější králové o svou moc přišli. Místo nich vládli jejich majordomové – kteří se nakonec sami stali králi.

Masové hroby, v nichž odpočívají těla padlých, nám odkrývají šokující a často neuvěřitelné důkazy o ceně všech válek. Co přinesla věda z ostatků obětí napoleonských válek? Napoleon Bonaparte byl bezpochyby jedním z nejvýznamnějších vojevůdců všech dob. Jeho rozkazy a tahy se dodnes vyučují ve vojenských ústavech.

Poslední bitva husitských válek byla jednou z nejzásadnějších událostí české historie. Lišila se od předchozích bitev tím, že proti sobě stanuli dřívější spojenci – umírnění husité proti radikálním. Toto střetnutí uzavřelo etapu husitské revoluce a ukázalo cestu k nastolení náboženské tolerance.

Znáte historii Bulharska? Říká vám něco jméno Tervel? Historici, stejně tak i Bulhaři přikládají událostem z roku 705 zvláštní význam, a to, že za vlády Tervela vykrystalizoval jeden z cílů bulharské zahraniční politiky, dobytí hlavního města Byzance. Byla nastolena otázka významu mírové smlouvy pro stabilizaci státua zejména jejich obchodních podmínek pro mladý orgán bulharského státu.

Jeho vojenské úspěchy jsou velmi dobře známé. Jan Žižka z Trocnova patřil k úspěšným válečným stratégům, pověstné bojové vozy využil už při své první bitvě. Velmi pestrý život však vedl ještě předtím, než se postavil do čela husitských bojovníků.

Kdo by neznal šroub? V dnešní době je téměř vše spojeno šrouby. Spojují všechny druhy ocelových konstrukcí, motorová vozidla, počítače, nábytek, domácí spotřebiče, atd. Z názvu článku je možná zřejmé, že jej vynalezl řecký vynálezce Archimédés. Ale je tomu opravdu tak? Kam až sahá historie Archimédova šroubu?

Johanku z Arku zná dnes každý, kdo se jen trochu zajímá o historii. Nejen mluvené příběhy, ale také filmové snímky či divadelní inscenace její příběh uchovávají pořád v čerstvé paměti. Všude najdete základní informace o této panně Orleánské, ale rozhodně nevíte všechno. Zajímavosti jsou nejen z jejího života, ale také ohledně její smrti.

Pro slabé ve Spartě není místo. Spartským občanem může být pouze fyzicky výkonný člověk bez tělesných vad. Postižené děti nemohly přispět společnosti a proto byly odloženy nebo zabity. Přesně takovou představu o spartské společnosti má dnes většina lidí. A odůvodněně, přesně takto se o antické Spartě učí v dějepisu. Skutečně ale takto starověká společnost fungovala, nebo jde o pouhou legendu?

Český král Václav IV. nejenže nedokázal jako panovník navázat na úspěchy a moc svého velkého otce Karla IV., ale nepodařilo se mu ani zplodit potomky a přinést Lucemburkům dědice. Jeho dvě manželství nebyla příliš šťastná a to první skončilo záhadnou smrtí jeho ženy Johany.