Top Stories

Když mi bylo 25 let, tak jsem se rozešla se svým bývalým přítelem, se kterým jsem byla od šestnácti. Za tu dobu jsem s ním plánovala snad úplně vše. Myslela jsem, že po těch letech přijde spíš žádost o ruku než rozchod. Myslela jsem si, že budeme pomalu zakládat rodinu, protože už se začalo řešit i naše společné bydlení. Bohužel všechno dopadlo úplně jinak.

Když mi bylo třináct let a místo o počítačových hrách se se mnou chtěl kamarád bavit o holkách, tak jsem to moc nechápal a hlavně mě to vůbec nezajímalo. Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem vždy bral spíše holky jako kamarádky. Vždy jsem si víc rozuměl s kluky.

Svého přítele miluji, ale raději jsem s ním někde sama doma v soukromí či na společné večeři, kde nikoho jiného nepotkáme. Když jsem s ním začínala, tak se mi líbilo, jak dokázal všechny kolem sebe zabavit. Možná to byl i důvod, proč jsem si s ním něco začala. Časem to ale přerostlo v něco, co mi začalo dost vadit, a tak s ním raději nikam nechodím.

Myslel jsem si, že práce je to hlavní, co v životě musím dělat. Založil jsem si vlastní firmu, kde jsem chtěl vědět úplně o všem a nejraději bych si úplně všechno udělal sám. Za to jsem platil velkou pracovní vytížeností, kdy jsem opravdu pracoval 18 hodin denně a někdy i více. Rodinu jsem prakticky neviděl.

Od patnácti let jsem chodila po brigádách, peníze jsem si díky tomu poctivě spořila a neutrácela za zbytečnosti. Když se potom kamarádka stěhovala od rodičů do pronajatého bytu, tak jsem dostala myšlenku pořídit si raději něco svého.

Můj syn je jedináček, a tak od nás dostával vždy tu nejlepší péči. Starala jsem se o něj možná až moc, protože jsem mu ještě v patnácti letech stříhala nehty a chystala mu oblečení do školy. Nikdy mu to nevadilo, ale v osmnácti letech se se mnou z ničeho nic přestal bavit.

Našel jsem si na seznamce přítelkyni, se kterou jsem si dlouhou dobu psal po internetu. Jelikož jsem byl po rozvodu hodně dlouho sám, tak jsem si připadal zase chtěný a vše jsem přehlížel. Seznámil jsem se tak s paní Monikou, která měla dvě děti. Asi po měsíci mi řekla, že je na tom finančně velice špatně, protože jí její exmanžel neplatí na děti.

Po šesti letech vztahu jsem si vzala s přítelem hypotéku na rodinný domek, kde jsem se s ním chtěla usadit a založit rodinu. Domek se nám podařilo koupit za docela dobrou cenu, kdy bylo potřeba dodělat jen pár menších úprav, které přítel zvládal svépomocí.

Už od první třídy jsem si strašně zakládala na tom, abych byla ve škole nejlepší. Až na pár škobrtnutí jsem více méně pořád měla samé jedničky, díky kterým jsem se po základní škole dostala na prémiové gymnázium. Tam jsem pokračovala stejnými výsledky jako na základní škole. Myslím si, že jsem byla dokonce nejlepší ze třídy.

U firmy jsem už deset let, přišla jsem tam jako naprosto nezkušená holka po škole, která se ale snažila rychle vypracovat. Docela se mi dařilo a brzo jsem přestoupila na místo kontrolorky. Po pěti letech mi moje nadřízená řekla, že se brzo dočkám vyšší pozice. Těšila jsem se na příjemnou změnu a hlavně na vyšší finanční ohodnocení, které se vždycky hodí.

Dlouhou dobu jsem zkoušela štěstí ve sportce nebo ve stíracích losech. Asi po 4 letech neúspěchu jsem si řekla, že tudy cesta rozhodně nevede a přestala jsem hrát sportku i kupovat losy. Místo toho jsem se začala věnovat sportovnímu sázení.

Když jsem se ženil, tak mi bylo teprve 19 let. Ženil jsem se tak nějak z povinnosti, protože manželka byla v té době těhotná. Za těch 16 let společného života mezi námi vzniklo velmi silné pouto. Nebo alespoň já jsem si to myslel do doby, než si manželka zabalila vše, co doma měla, a rozloučila se s tím, že ode mě odchází a stěhuje se pryč.

Mám dlouhodobý vztah s přítelem, se kterým jsem 12 let. Je strašně moc hodný a pěkně se o mě stará. Už dokonce začínáme uvažovat o svatbě a dítěti. Vše se navenek zdá v pořádku, máme nově postavený dům, pěkné nové auto a také nadprůměrný příjem. Jsme tedy dobře zajištění, protože nemusíme platit ani hypotéku díky rodičům. Na celém tomto harmonickém vztahu je jen jedna vada, a to je má touha po jiném muži.

Měla jsem asi prostě štěstí, když jsem narazila na svého přítele. Na začátek bych rozhodně chtěla prozradit, že jsem si s ním nezačala kvůli jeho majetku, protože jsem to o něm ani nevěděla. Když jsem ho potkala, tak vypadal spíše zanedbaně a na schůzky jezdil vždy tramvají. Prvního půl roku, kdy jsme se začali scházet, tak jsem u něj nikdy nebyla.

Ve firmě jsem na vedoucí pozici asi 5 let. I přes svůj mladý věk se mi docela dařilo a vždy jsem s každým vycházela. Ve firmě dlouhou dobu panovala pohodová atmosféra. Vše se ale změnilo s příchodem nového vedení a také s utahováním opasků. Tehdy se rozhodovalo, kdo je pro firmu důležitý a kdo naopak ne.

Jakmile se můj syn narodil, tak jsem mu ihned začal spořit. Začínal jsem tehdy s pravidelnou nižší částkou, jakou jsem si mohl tenkrát dovolit. Postupně jsem měsíční částky zvyšoval a někdy poslal i vyšší jednorázovou platbu, když se mi zrovna dařilo.

Když mi bylo 18, tak jsem se už na škole zakoukala do muže tmavší pleti. Já jsem nikdy mezi lidmi nedělala žádný rozdíl, takže to pro mě určitě nebylo žádnou překážkou. Když jsem se doma pochlubila, že mám první velkou známost, tak se mamka začala zajímat a vypadala nadšeně. Dokonce mě vozila na rande.

Nikdy jsem si nepomyslel, že bych se někdy dostal do zahraničí za prací. Měl jsem rád vesnici, kde jsem se narodil a vyrůstal. Měl jsem tam všechny své sourozence a rodinu, takže jsem si tam s manželkou koupil starší domek, který se zrekonstruoval.

Před dvěma měsíci jsem si koupil nové auto, na které jsem opravdu dlouho šetřil. Za své auto jsem zaplatil 400 tisíc korun a ihned po koupi jej pojistil, ale jen zákonným povinným ručením, nikoliv havarijní pojistkou. To jsem si po nehodě opravdu hodně vyčítal, protože to vypadalo, jako bych během pár minut přišel o 400 tisíc, protože auto bylo na odpis.

Studovala jsem dlouho vysokou školu, takže na nějakého přítele nebo zakládání rodiny jsem vážně neměla čas. Možná mě v tom poměrně dost poznamenal i rozvod rodičů, kdy jsem zůstala bydlet s mámou a sestrou.

Můj přítel Vítek je velice příjemným společníkem, se kterým je vždy zábava, ale nikdy za mě nic nezaplatí a chce, abychom se o útratu poctivě dělili napůl. Trápí mě to a nevím, jestli má smysl vůbec v takovém vztahu pokračovat.

Pracoval jsem u reklamní agentury jako hlavní vedoucí celého oddělení. Každý si myslel, že když jsem vedoucí, tak skoro nic nedělám. Mysleli si, že jen rozděluji práci a kontroluji ji po svých podřízených, kterých jsem měl přes padesát. Takový počet lidí opravdu není snadné kontrolovat. Nesl jsem odpovědnost za každou zakázku, kterou firma měla.

S manželkou se známe od 23 let, kdy jsem ji poznal jako nádhernou číšnici za barem. Najednou jsem k ní do baru začal chodit téměř denně. Naše přátelství brzo přerostlo ve velkou lásku a nakonec i svatbu. Začal jsem ji zanedlouho přemlouvat, aby si našla nějakou bezpečnější práci, než jakou je obsluhování několika místních opilců.

Udělala jsem v životě zásadní chybu, a to když jsem kamarádce podepsala ručení na úvěr. Ručila jsem domem, který jsem zdědila po rodičích. Když jsem dům dostala, byla jsem spokojená. Měla jsem i slušnou práci, takže jsem zvládala platit běžné režie domu.

Nikdy jsem nebyla moc oblíbené dítě, zejména kvůli svému vzhledu. Byla jsem hodně obézní. Nikdy nepochopím, proč s tím máma něco nedělala. Pořád jsem byla její krásná princezna, akorát že jsem vážila více než ona.

Očekával jsem s manželkou naše první miminko, na které jsem se opravdu moc těšil a teď ho mám nejraději na světě. Patřil jsem k těm více nervóznějším tatínkům, kteří jsou na vše strašně moc opatrní, proto jsem se na odjezd do porodnice hodně připravoval a rozhodně jsem chtěl být u porodu.

Když jsem se ve dvaceti letech vdávala, tak jsem si myslela, že je to opravdu navždy. Asi ve čtyřiceti za mnou přišel manžel s tím, že se zamiloval jinde. Ze začátku jsem to brala jen jako jeho pobavení a čekala jsem, že to brzo skončí.

O svobodném muži se v určitém čase jeho věku hovoří jako o starém mládenci. Takto mě pravděpodobně vidí i lidé, kteří mě neznají. Přesto nejsem zcela nepolíbený, protože pár vztahy jsem si prošel. Neměly však dlouhého trvání. S některými jsem se rozešel, jiné to se mnou ukončili samy.

S manželem jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Měla jsem velkou radost, že se nám podařilo počít do 3 měsíců, a oba jsme se začali těšit na naši dcerku. Celých 9 měsíců jsem byla spokojená a těšila se, až se naše dcera narodí.

Myslím si, že jsem měla šťastné a dlouhé manželství. Vdávala jsem se ve dvaceti letech a naše manželství trvalo přes patnáct let do doby, než manžel podlehl dlouhodobé nemoci. Za svůj život pracoval jako úspěšný manažer stavební firmy a nosil domů opravdu slušné peníze. Nebo alespoň takto mi to vždy podával.

Byla to tehdy mladická hloupost, kdy jsem měla doma malinkou holčičku a nechala ji na hlídání mámě. Vyrazila jsem jako za starých časů s kamarády na večírek, kde jsem se opravdu vůbec nehlídala. Opila jsem se docela hodně. Problém byl, že jsem na večírek dorazila autem s tím, že ho tam nechám a druhý den si ho vyzvednu.

Už od narození trpím velkou vadou řeči. Hodně koktám a tento handicap mi přináší v životě spoustu problémů. Někdy mi opravdu dlouho trvá, než se mi podaří vyslovit slovo, které chci říct. Když s tímto postižením někam přijdu, tak poznám, že se na mě dívají jako na hloupého člověka. Nejčastěji je to poznat, když si jdu hledat nové zaměstnání.

Jako mnoho mladých kluků jsem se nemohl dočkat svého řidičského oprávnění. Začal jsem ho dělat v autoškole ještě před osmnáctými narozeninami, tak abych ho mohl mít po dovršení plnoletosti co nejdříve.

Měli jsme s přítelem ve vztahu zhruba dva roky problémy. Vypadalo to, že se rozejdeme, ale já jsem otěhotněla. Ze začátku to vypadalo, jak strašně se přítel na miminko těší. Opravdu jsem měla za to, že to náš vztah upevní a všechno bude v pořádku. Vše ale dopadlo úplně jinak a já jsem sama a nešťastná.

S Lucií tvoříme pár už něco přes dva roky, z toho rok žijeme spolu společně s jejími dětmi z prvního manželství. Na první pohled vypadáme jako spokojená rodina, ale přiznám se, že se ve mně vše bouří. Nejspíš jsem neuzrál do role nevlastního otce.

Vlastně ani nevím proč, ale měla jsem velký strach z létání, a proto jsem do svých 28 let odmítala letět na nějakou pěknou dovolenou letadlem. Vždy jsem raději volila destinace, kam se dalo dojet snadno autem.

Ženit jsem se ze začátku vůbec nechtěl, připadalo mi to ještě moc brzo. Pořád jsem cítil, že je na to čas. Všechno se změnilo, když manželka otěhotněla. Okamžitě jsem změnil svůj názor a požádal ji o ruku. Narození syna a první roky manželství jsem měl jako z pohádky až do momentu, než nám začal vysychat domácí rozpočet.

S manželkou máme asi rok a půl po úžasné svatbě a žijeme spokojeným rodinným životem. Náš osud nese jednu velkou zajímavost, a to naše první setkání. Je nám oběma 27 a známe se již 27 let. Jsme totiž narozeni ve stejný den.

Můj život probíhal obdobně jako život stovek jiných lidí. Po střední škole jsem šla na vysokou, po promoci jsem nastoupila do práce. Té jsem zasvětila vše, jen volný čas jsem si nechala na své koníčky. Rodinu jsem si zatím pořizovat nechtěla a kdoví, jestli se k tomu vůbec někdy odhodlám. I když se moje kamarádky postupně vdávaly a stávaly se matkami na plný úvazek, já jsem si svoji svobodu vzít nedala.

Vyrůstala jsem v extrémně chudé rodině. Matka neměla po revoluci práci, protože její obor zanikl a otec, těžký alkoholik, toho zrovna moc nenapracoval, protože nikde nevydržel. Doma nebylo často ani na chleba a veškerou podporu nám dělala babička.

Moje dcera se do školy vždy strašně moc těšila. Poslední dny před prvním školním dnem nemohla dospat. Celou první a druhou třídu zvládala úplně bez problému. Vše se zlomilo ve třetí třídě zhruba od poloviny školního roku, kdy začala být často nemocná.

Jednou jsem se vracel z dlouhého večírku v noci sám domů. Večírek se nám trochu protáhl a já jsem se vracel ve velice opilém stavu. Vybral jsem si méně frekventovanou silnici, abych předešel možnému nebezpečí. Najednou jsem uviděl, jak něco leží v příkopu.

Dvaatřicetiletý Vašek pracuje jako vedoucí v oddělení elektro v hobby marketu a jeho velkou vášní je pes jménem Mája. Tříletá fenka je výbornou společnicí na výletech do přírody, které pravidelně podnikají.

S manželem jsem žila 14 let, máme dvě malé děti a já jsem si naivně myslela, že spolu i zestárneme. Nikdy jsem nepocítila z jeho strany žádný problém, přišlo mi, že máme dokonale fungující rodinu na rozdíl od našich kamarádů, kde bylo již několik nevěr a rozvodů. Prostě jsem si myslela, že mám dokonalého muže, který je mi vždy věrný.