Top Stories

Mnoho lidí už jistě uvažovalo nad tím, co by dělalo s větší výhrou peněz. Každý asi má nějaké své tajné přání nebo závazky, na které by milion korun dokázal použít. Zdálo se mi to jako hodně peněz, ale dají se opravdu rychle utratit.

Byla jsem naprosto přesvědčená, že nikdy nebudu mít děti. Neměla jsem se sestrou vůbec lehké dětství, protože matka byla alkoholička. Otec nám umřel, když mně bylo 7 a sestře 4 roky. Matně si na něj pamatuji, jak na nás byl hodný a před opilou matkou nás vždy bránil. Po smrti otce se matka v alkoholu utápěla čím dál víc.

Už na základní škole jsem měl ze strany rodičů vtloukáno do hlavy, že se musím učit, aby ze mě něco bylo. Na základní škole jsem tak byl několikrát opravdu dost ve stresu, abych něco nepokazil. Díky tomuto tlaku jsem se dostal na gymnázium, kde to však s mými rodiči bylo ještě horší.

Od svých 18 jsem měl přes osm let vážný vztah. Tehdy jsem myslel, že si svou přítelkyni vezmu a založíme spolu rodinu. Jednoho dne mi však od ní přišla sms, že končí a omlouvá se. Nikdy jsem ji už neviděl, dokonce měla pryč i všechny věci z našeho bytu, který jsem pro nás pronajal.

Svou práci obchodníka mám velice rád. Baví mě komunikovat s lidmi, plnit objemy prodejů a být v tom nejlepší. Svou kariéru jsem pečlivě budoval a doufal, že po mnoha odpracovaných letech ve firmě jednou převezmu na svá bedra celé oddělení a budu mu velet. Pak ale přišel mladší kolega a všechno bylo jinak.

Vždy jsem byl velkým jedlíkem, jídlo mám prostě rád. Protože vykonávám fyzicky náročnou práci, s oblibou si pochutnám i na vydatnějších pokrmech. V poslední době mi ale manželka přestala vařit, protože přesedlala na zdravou rostlinnou výživu. Jsem z toho nešťastný.

Nikdy jsem netoužil prohánět mladé holky. Žil jsem si spokojený rodinný život s manželkou a myslel, že spolu i zestárneme. Život to však chtěl jinak a manželka mi jednoho dne donesla na podepsání rozvodové papíry. Důvodem bylo, že už se jí prý vůbec nevěnuji a jsem raději více v práci než s ní.

Neplánované těhotenství mě překvapilo. I když zprvu jsem z toho měla různé dojmy, nakonec jsme se s manželem na dítě těšili. Narodil se nám Petříček a začal každodenní kolotoč, ze kterého mi šla hlava kolem.

Měl jsem mladší přítelkyni, kterou jsem plánoval požádat o ruku. Naše životní etapa už k tomu dlouho směřovala a z hlediska mého věku to bylo logické rozhodnutí. Mám náročné zaměstnání, díky kterému jsem často na cestách. Měl jsem v plánu ji požádat o ruku a najít si klidnější práci, abych mohl být doma každý den.

Ženil jsem se brzo, protože moje tehdejší přítelkyně otěhotněla, když nám bylo 18 let. Požádal jsem ji ihned o ruku z toho důvodu, aby se syn nenarodil do nesezdané rodiny. Našich prvních 5 let probíhalo jako z pohádky, pak jsem ale začal mít finanční potíže a musel jsem změnit práci.

Žiju se svým přítelem ve společné domácnosti už třetím rokem. Vztah nám docela klape, ale vadí mi jediné, přítel není ochoten tolerovat mé odlišnosti. Nejedná se o nic zásadního, ale neustálá snaha mu vyhovět mě již unavuje.

S Romanem jsme tvořili pár už od vysoké školy, kde jsme se seznámili. On studoval ekonomii a já byla na pedagogické fakultě. Ještě během studia jsme začali spolu bydlet a vedlo se nám dobře. Spojoval nás zájem o sport, oba jsme milovali slézání stěn a cyklistiku.

Kdysi dávno jsem si myslel, že mám nejlepšího kamaráda. Znal jsem se s ním pomalu od školky, myšlenka společného podnikání mi tedy přišla jako výborný nápad. S kým jiným než s člověkem, o kterém víte úplně všechno? Teď už vím, že to byla obrovská chyba.

Má dcera byla vždy moje sluníčko. Když byla malá, tak jsem se jí věnovala tak moc, až jsem ji strašně rozmazlila. Nebyla jsem v tom sama, protože manžel dělal úplně to stejné. Když dcera dostudovala střední školu, tak na vysokou školu jít odmítla.

Náš táta roky budoval slušnou velkou firmu, kterou před rokem předal staršímu bratrovi. Já ve firmě působím jako pomocná síla pro všechno. Strašně mi to vadí a přemýšlím o odchodu z města na druhou stranu republiky.

Když jsem si po 5 letech konečně dokázala najít přítele, tak jsem byla opravdu šťastná. Byla jsem už hodně dlouho sama, takže jsem pořádně neřešila, koho jsem si to vlastně domů nastěhovala. Možná mi i vyhovovalo, že je o 8 let mladší než já. Cítila jsem se díky jeho zájmu zase jako chtěná.

Mám doma dvě malé děti. Jsou to dva kluci, kteří mají 8 a 6 let. S manželem jsem žila dlouhou dobu spokojený manželský život, než přišla autonehoda, kterou bohužel můj muž nepřežil. Bydlíme v domě, který manžel dostal od rodičů ještě před svatbou.

S přítelkyní jsem už od svých 26, tedy rovných deset let spokojeného vztahu. Nikdy jsem si na nic nestěžoval, žil jsem prostě spokojený partnerský vztah, který se pomalu blížil ke sňatku. Zakládal jsem si na společně strávených chvilkách. Často jsem bral přítelkyni do restaurace, do kina nebo na prodloužený víkend.

Asi nikdy nezapomenu na svůj první porod, u kterého jsem nestihla dojet do porodnice. Byla jsem několikrát na vyšetření, kdy jsem si myslela, že už to na mě přišlo, ale vždy to byl jen planý poplach. Když jsem tam byla již poněkolikáté, tak se na mě doktor díval jako na blázna. Připadala jsem si, že ho pořád jen otravuji.

Svatbu jsem měla ihned po škole, kdy začal manžel zároveň podnikat. Tehdy mi řekl, jestli nechci podepsat předmanželskou smlouvu, že jeho podnikání není úplně jisté, a tak bude lepší, když mě předmanželská smlouva o rozdělení majetku ochrání před případnými dluhy.

Když jsem odjížděl na měsíční dovolenou s přítelkyní, tak jsem nabídl k užívání svůj byt kamarádovi, který ještě žije u rodičů.  Myslel jsem si, že si bude moci od rodičů odpočinout a já nebudu muset mít o byt strach, protože se mi o něj postará. Kamarád se jmenuje stejně jako já, tedy je to také David.

U nás v obci byl starosta, který pro naši obec prakticky nic neudělal. Upřednostňoval vždy spíše své vlastní zájmy. Každého to štvalo, jenže si dokázal stěžovat akorát u piva. Politika mě nikdy nezajímala, protože mám dost své práce ve firmě. Jednou jsem se však do toho vložil, když starosta plánoval novou silnici v obci, která by nám tu výrazně zhoršila život.

Měla jsem tehdy jít s kamarádkou do kina na premiérové představení filmu. Asi hodinu před začátkem mi kamarádka zavolala, že se mnou nakonec na film nemůže. Takhle narychlo se mi už nepodařilo sehnat náhradu. Rozhodla jsem se tedy, že půjdu do kina sama, protože jsem měla koupené lístky a bylo mi líto je nechat propadnout.

Měla jsem přes 8 let vztah s přítelem, se kterým jsem začala plánovat svatbu. Přítel mě před rokem požádal o ruku, takže jsem měla plány na svatbu již téměř hotové. Všechny přípravy však skončily v okamžiku, kdy jsem ho potkala ruku v ruce s mou matkou při procházce městem.

S manželem jsem se kvůli zaměstnání přestěhovala do bytu, který byl nádherný už na první pohled. Vybírala jsem ho velice dlouho, kdy jsme byli na mnoha prohlídkách. Máme desetiletou dceru, pro kterou jsem chtěla velký samostatný pokoj, což tento byt umožňuje. Kdybych však tušila, co nás tu čeká, nikdy bychom se sem nenastěhovali.

Asi před deseti lety jsem se rozvedla. Bylo to velice nevydařené manželství, ve kterém jsem byla delší dobu nespokojená. Po rozvodu mi zbylo docela dost peněz a jelikož jsem žila sama, tak jsem neměla ani moc velké životní náklady.

Vyrůstal jsem v chudé rodině, kde se každý den přemýšlelo, co si můžeme dovolit koupit na jídlo a co nemůžeme. Maso u nás byl opravdu svátek a já jsem už od 15 let věděl, že musím v životě své rodině zajistit dostatečný příjem. Nijak to rodičům nezazlívám, přece jenom uživit 6 dětí není nic lehkého v žádné době.

Měla jsem nejlepší kamarádku od svých 10 let. Když mi bylo deset, tak se vedle přistěhovala stejně stará sousedka, se kterou jsem si okamžitě padla do oka. Přestoupila i do naší třídy, takže se z nás zanedlouho staly nejlepší kamarádky. Chodila jsem s ní na základní, potom na střední a nakonec i na vysokou školu.

Dlouhou dobu jsem přemýšlel, jak bych mohl rychle zbohatnout a hledal různé možnosti. Narazil jsem na několik velice výhodných nabídek a rozjíždějících se projektů. Měl jsem našetřený milion korun, který jsem chtěl dobře investovat a rychle zbohatnout.

To, že jsem vedla dost veselý život, jsem nikde rozhlašovat nechtěla. A rozhodně jsem nechtěla, aby o tom můj současný partner věděl. Byla jsem mladá a zkoušela vše, co se dalo. Já toho rozhodně nelituji, ale můj přítel to teď nemůže překousnout.

Potřeboval jsem rychle vyřešit naši rodinnou situaci s bydlením, kdy jsem nechtěl platit vysokou provizi pro realitní kancelář. Hledal jsem tak dům, který bych mohl koupit přímo i bez realitní kanceláře. Myslel jsem si, že hodně ušetřím, ale přineslo mi to akorát problémy, které jsem nebyl schopný předem předpokládat.

O otevření internetového obchodu jsem uvažovala asi dva roky. Když jsem se o tom s někým bavila, že bych už nechtěla chodit do práce a chtěla bych si otevřít internetový obchod, tak mne od toho každý odrazoval se slovy, že trh je už přecpaný internetovými obchody.

Do svazku manželského jsem skočil rovnýma nohama. Renatu jsem však milovala a věděl jsem, že ona je ta pravá. Bylo mi už přes čtyřicet, když jsem společně s ní kráčel k oltáři, respektive k oddávajícímu na radnici. Moje žena byla o patnáct let mladší. Sršela mládím, energií a láskou ke mně překypovala.

Když mi bylo 25 let, tak jsem se rozešla se svým bývalým přítelem, se kterým jsem byla od šestnácti. Za tu dobu jsem s ním plánovala snad úplně vše. Myslela jsem, že po těch letech přijde spíš žádost o ruku než rozchod. Myslela jsem si, že budeme pomalu zakládat rodinu, protože už se začalo řešit i naše společné bydlení. Bohužel všechno dopadlo úplně jinak.

Když mi bylo třináct let a místo o počítačových hrách se se mnou chtěl kamarád bavit o holkách, tak jsem to moc nechápal a hlavně mě to vůbec nezajímalo. Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem vždy bral spíše holky jako kamarádky. Vždy jsem si víc rozuměl s kluky.

Svého přítele miluji, ale raději jsem s ním někde sama doma v soukromí či na společné večeři, kde nikoho jiného nepotkáme. Když jsem s ním začínala, tak se mi líbilo, jak dokázal všechny kolem sebe zabavit. Možná to byl i důvod, proč jsem si s ním něco začala. Časem to ale přerostlo v něco, co mi začalo dost vadit, a tak s ním raději nikam nechodím.

Myslel jsem si, že práce je to hlavní, co v životě musím dělat. Založil jsem si vlastní firmu, kde jsem chtěl vědět úplně o všem a nejraději bych si úplně všechno udělal sám. Za to jsem platil velkou pracovní vytížeností, kdy jsem opravdu pracoval 18 hodin denně a někdy i více. Rodinu jsem prakticky neviděl.

Od patnácti let jsem chodila po brigádách, peníze jsem si díky tomu poctivě spořila a neutrácela za zbytečnosti. Když se potom kamarádka stěhovala od rodičů do pronajatého bytu, tak jsem dostala myšlenku pořídit si raději něco svého.

Můj syn je jedináček, a tak od nás dostával vždy tu nejlepší péči. Starala jsem se o něj možná až moc, protože jsem mu ještě v patnácti letech stříhala nehty a chystala mu oblečení do školy. Nikdy mu to nevadilo, ale v osmnácti letech se se mnou z ničeho nic přestal bavit.

Našel jsem si na seznamce přítelkyni, se kterou jsem si dlouhou dobu psal po internetu. Jelikož jsem byl po rozvodu hodně dlouho sám, tak jsem si připadal zase chtěný a vše jsem přehlížel. Seznámil jsem se tak s paní Monikou, která měla dvě děti. Asi po měsíci mi řekla, že je na tom finančně velice špatně, protože jí její exmanžel neplatí na děti.

Po šesti letech vztahu jsem si vzala s přítelem hypotéku na rodinný domek, kde jsem se s ním chtěla usadit a založit rodinu. Domek se nám podařilo koupit za docela dobrou cenu, kdy bylo potřeba dodělat jen pár menších úprav, které přítel zvládal svépomocí.

Už od první třídy jsem si strašně zakládala na tom, abych byla ve škole nejlepší. Až na pár škobrtnutí jsem více méně pořád měla samé jedničky, díky kterým jsem se po základní škole dostala na prémiové gymnázium. Tam jsem pokračovala stejnými výsledky jako na základní škole. Myslím si, že jsem byla dokonce nejlepší ze třídy.

U firmy jsem už deset let, přišla jsem tam jako naprosto nezkušená holka po škole, která se ale snažila rychle vypracovat. Docela se mi dařilo a brzo jsem přestoupila na místo kontrolorky. Po pěti letech mi moje nadřízená řekla, že se brzo dočkám vyšší pozice. Těšila jsem se na příjemnou změnu a hlavně na vyšší finanční ohodnocení, které se vždycky hodí.

Dlouhou dobu jsem zkoušela štěstí ve sportce nebo ve stíracích losech. Asi po 4 letech neúspěchu jsem si řekla, že tudy cesta rozhodně nevede a přestala jsem hrát sportku i kupovat losy. Místo toho jsem se začala věnovat sportovnímu sázení.

Když jsem se ženil, tak mi bylo teprve 19 let. Ženil jsem se tak nějak z povinnosti, protože manželka byla v té době těhotná. Za těch 16 let společného života mezi námi vzniklo velmi silné pouto. Nebo alespoň já jsem si to myslel do doby, než si manželka zabalila vše, co doma měla, a rozloučila se s tím, že ode mě odchází a stěhuje se pryč.

Mám dlouhodobý vztah s přítelem, se kterým jsem 12 let. Je strašně moc hodný a pěkně se o mě stará. Už dokonce začínáme uvažovat o svatbě a dítěti. Vše se navenek zdá v pořádku, máme nově postavený dům, pěkné nové auto a také nadprůměrný příjem. Jsme tedy dobře zajištění, protože nemusíme platit ani hypotéku díky rodičům. Na celém tomto harmonickém vztahu je jen jedna vada, a to je má touha po jiném muži.

Měla jsem asi prostě štěstí, když jsem narazila na svého přítele. Na začátek bych rozhodně chtěla prozradit, že jsem si s ním nezačala kvůli jeho majetku, protože jsem to o něm ani nevěděla. Když jsem ho potkala, tak vypadal spíše zanedbaně a na schůzky jezdil vždy tramvají. Prvního půl roku, kdy jsme se začali scházet, tak jsem u něj nikdy nebyla.

Ve firmě jsem na vedoucí pozici asi 5 let. I přes svůj mladý věk se mi docela dařilo a vždy jsem s každým vycházela. Ve firmě dlouhou dobu panovala pohodová atmosféra. Vše se ale změnilo s příchodem nového vedení a také s utahováním opasků. Tehdy se rozhodovalo, kdo je pro firmu důležitý a kdo naopak ne.

Jakmile se můj syn narodil, tak jsem mu ihned začal spořit. Začínal jsem tehdy s pravidelnou nižší částkou, jakou jsem si mohl tenkrát dovolit. Postupně jsem měsíční částky zvyšoval a někdy poslal i vyšší jednorázovou platbu, když se mi zrovna dařilo.

Když mi bylo 18, tak jsem se už na škole zakoukala do muže tmavší pleti. Já jsem nikdy mezi lidmi nedělala žádný rozdíl, takže to pro mě určitě nebylo žádnou překážkou. Když jsem se doma pochlubila, že mám první velkou známost, tak se mamka začala zajímat a vypadala nadšeně. Dokonce mě vozila na rande.

Nikdy jsem si nepomyslel, že bych se někdy dostal do zahraničí za prací. Měl jsem rád vesnici, kde jsem se narodil a vyrůstal. Měl jsem tam všechny své sourozence a rodinu, takže jsem si tam s manželkou koupil starší domek, který se zrekonstruoval.

Před dvěma měsíci jsem si koupil nové auto, na které jsem opravdu dlouho šetřil. Za své auto jsem zaplatil 400 tisíc korun a ihned po koupi jej pojistil, ale jen zákonným povinným ručením, nikoliv havarijní pojistkou. To jsem si po nehodě opravdu hodně vyčítal, protože to vypadalo, jako bych během pár minut přišel o 400 tisíc, protože auto bylo na odpis.

Studovala jsem dlouho vysokou školu, takže na nějakého přítele nebo zakládání rodiny jsem vážně neměla čas. Možná mě v tom poměrně dost poznamenal i rozvod rodičů, kdy jsem zůstala bydlet s mámou a sestrou.

Můj přítel Vítek je velice příjemným společníkem, se kterým je vždy zábava, ale nikdy za mě nic nezaplatí a chce, abychom se o útratu poctivě dělili napůl. Trápí mě to a nevím, jestli má smysl vůbec v takovém vztahu pokračovat.

Pracoval jsem u reklamní agentury jako hlavní vedoucí celého oddělení. Každý si myslel, že když jsem vedoucí, tak skoro nic nedělám. Mysleli si, že jen rozděluji práci a kontroluji ji po svých podřízených, kterých jsem měl přes padesát. Takový počet lidí opravdu není snadné kontrolovat. Nesl jsem odpovědnost za každou zakázku, kterou firma měla.

S manželkou se známe od 23 let, kdy jsem ji poznal jako nádhernou číšnici za barem. Najednou jsem k ní do baru začal chodit téměř denně. Naše přátelství brzo přerostlo ve velkou lásku a nakonec i svatbu. Začal jsem ji zanedlouho přemlouvat, aby si našla nějakou bezpečnější práci, než jakou je obsluhování několika místních opilců.

Udělala jsem v životě zásadní chybu, a to když jsem kamarádce podepsala ručení na úvěr. Ručila jsem domem, který jsem zdědila po rodičích. Když jsem dům dostala, byla jsem spokojená. Měla jsem i slušnou práci, takže jsem zvládala platit běžné režie domu.

Nikdy jsem nebyla moc oblíbené dítě, zejména kvůli svému vzhledu. Byla jsem hodně obézní. Nikdy nepochopím, proč s tím máma něco nedělala. Pořád jsem byla její krásná princezna, akorát že jsem vážila více než ona.

Očekával jsem s manželkou naše první miminko, na které jsem se opravdu moc těšil a teď ho mám nejraději na světě. Patřil jsem k těm více nervóznějším tatínkům, kteří jsou na vše strašně moc opatrní, proto jsem se na odjezd do porodnice hodně připravoval a rozhodně jsem chtěl být u porodu.

Když jsem se ve dvaceti letech vdávala, tak jsem si myslela, že je to opravdu navždy. Asi ve čtyřiceti za mnou přišel manžel s tím, že se zamiloval jinde. Ze začátku jsem to brala jen jako jeho pobavení a čekala jsem, že to brzo skončí.