i60

Průměrný senior tak v červnu dostane o 760 korun více. Každý důchod má být navýšen o 400 korun a k tomu naroste procentní výměra o 2,3 %. Návrh Ministerstva práce a sociálních věcí, který schválila vláda, už podepsal i pan prezident.

Když jsem byl dítě, tak jsem věřil, že ze světa neodejdu. „Můj život přece nemůže nikdy skončit,“ jsem se bláhově domníval. Čas se mi zdál dlouhý a věčný.

Brno, jak ho možná neznáte. Pro ty, které zajímá historie Brna, je tu velmi zajímavý fenomén a tím je brněnské podzemí.

Volba prezidenta, válka na Ukrajině, neshody v parlamentu, to vše obohacuje češtinu novými výrazy. Jedním z nich je slovo kňú. Donedávna ho nikdo nepoužíval, nyní si ho lidé oblíbili.

Staré fotografie vypráví. Máme je v albech i v krabičkách a uchováváme je jako nejdražší poklady. Ráda si prohlížím tyto památky na své předky a vzpomínám. Prohlížím i fotky těch, se kterými jsem se naživo nesetkala, jsou to i dědové.

Kdysi bývala brož jednou z nejčastěji používaných ozdob. Ať už se jednalo o vzácné šperky nebo lacinou bižuterii, pro mnoho žen to byl způsob, jak jednoduše ozvláštnit jakékoli oblečení. Pak se na ně zapomnělo.

Cink! Přišla esemeska. Vyndala jsem ruce ze dřezu, utřela si je a klikla na displej mobilu. "Sraz základky se koná 25.3. od 14 hodin v Litvínově v restauraci Srdcovka. Do 20.3. napiš, jestli přijedeš. Jarka."

Slovo dotek je pojem vícevýznamový. A vyvolává ve většině případů pozitivní emoce. Dotek, dotknutí, styk, kontakt. Je to způsob sdělení, které se přenáší bezprostředním kontaktem z jednoho člověka na druhého. Třeba dotekem lidské ruky, tváří, či tělem.

A je tu zase. Kdo? No přece jaro. Jaro se nám začíná ukazovat se vším, co k němu patří. Slunce, vítr, déšť, tepleji i chladněji. Konečně jsme se dočkali. Začíná nejkrásnější období roku.

Kdysi jsem měl chorobně žárlivého jezevčíka Kevina a nebylo to s ním jednoduché. Naprosto nesnášel, abych se s kýmkoli bavil nebo nedej bože fyzicky kontaktoval. Jednou mě dokonce se vzteklým pištěním hryznul do boty, když jsem na nádraží dal uvítací pusu tetě Julče z Plzně.

Sůl. Právě ta sehrála v historii rakouského Hallstattu na břehu stejnojmenného jezera významnou roli. Jak by ne. Sůl, která se tu těží už sedm tisíc let, byla významným obchodním artiklem. Putovala odtud do celé Evropy včetně českých zemí.

Motto: Vnuk se udiveně ptá dědy: „Jak to, že i po tolika letech manželství stále oslovuješ babičku miláčku nebo zlatíčko!?“ Dědeček odpoví: „To je jednoduché, už před pěti lety jsem zapomněl, jak se jmenuje.“

Jsou místa, kam se člověk pravidelně vrací a jsou taková, kam podruhé nezavítá. Místem mého srdce je malé slezské městečko severovýchodně od okresního města Jeseník, dvanáct kilometrů od obce, v níž bydlím, které má tak trochu pohádkové jméno. Zlaté Hory.

Narodila jsem se v roce 1957 a patřím do sociální skupiny, kterou shrnují pod pojem důchodce, senior či starší člověk. Zkoumají nás, popisují nás, říkají nám, jak se máme smiřovat s přibývajícím věkem.

Nová Zelená Úsporám Light je program, který podporuje nízkopříjmové domácnosti v úsporách energie tím, že jim poskytuje možnost čerpání dotace až 150 000 Kč na úpravy bydlení.

Březnový den, kdy jsem se vydala na procházku, byl přímo ukázkou vítězícího jara a neochotně ustupující zimy. Po nočních sněhových přeháňkách ještě ráno pokrýval sníh střechy a trávníky.

Vzpomínkový optimismus. Tento výraz používají psychologové v souvislosti s jevem, kdy nám v paměti z dětství a mládí ulpívá jen to příjemné, dobré, milé. Nepříjemné věci vytěsňujeme. A čím je člověk starší, tím více se to projevuje.

Když na vás někde na internetu vyskočí požadavek, abyste použili identitu občana či bankovní identitu, nemusíte hned naštvaně vycouvat. V reálném světě by vás v podobné situaci požádali o občanský průkaz a ověřili by si vaši identitu “naživo”.

Pomohl jsem mu ke štěstí, ale zákeřný vir ho v pouhých 53 letech usmrtil. Minulý rok skonal můj kamarád Vladan, dvoumetrový obr, ještě 14 dní před smrtí zdravý chlap plný života a síly, který desítky let s námi brouzdal česko-slovenskými horami.

Ani zima, ani teplo, přesto už příroda láká na procházky. Jarní počasí je zrádné, ale co si obléknout, když už nás zimní oblečení nebaví? Je dobré mít připravené nějaké to sáčko. Dá se v něm vyrazit kamkoli a když se ochladí, klidně se na něj dá obléknout ještě i kabát.

Místo, kam bych se nejraději vrátil, už neexistuje. Je to dům, kde jsem bydlel v dětství, a jeho nejbližší okolí, kde jsem prožil skoro všechno nejdřív, ať už to byly první modřiny, první pusa nebo první cigareta.

Zásadní chyba se stala, když Standa vykecal Elišce, že se s pár klukama z bývalého volejbalového manšaftu pořád scházíme, vždycky první pátek v měsíci, v jedné vinohradské hospůdce. Někde se náhodou potkali, on žvanil a ona se sama pozvala, že prej nás rozhodně chce zase vidět.

Mali, Burkina Faso, Benin, Togo. Trasa dlouhá 5 000 kilometrů. 17 dní na cestách a necestách. Dvacet let stará Toyota Land Cruiser vypůjčená od jednoho z mnoha strýčků našeho tuarégského známého Ahmeda, který nás již doprovázel na předchozí cestě do Mali v roce 2008.

Mám za sebou již 65 let života a mnoho vzpomínek, které se mi vybavují při pohledu zpět do minulosti. Vzpomínám na své mládí, které jsem prožila na malé vesnici, kde jsem se narodila a vyrůstala.

Prosinec. Počasí se shoduje se stavem mé duše. Nevlídno a mrazivo. Mihotavé svíce ozařují hnědou rakev s nezbytnou krásnou bílou kyticí od vnoučat a pravnoučat. Kněz, neviditelní zpěváci za mými zády, Ave Maria…Loučím se s maminkou.

Je mi 40 + DPH. Mám tři vnoučátka, kterým přes mé pracovní povinnosti ráda věnuji můj neúprosně tikající čas. V zápětí, když vrátím  vnoučátka rodičům a zůstanu si sama sobě, raduji se nad společnými prožitky s milovanými dětičkami.

Narukovat do německé armády, pomáhat nepříteli? Nebo se nechat zavřít, zabít, ohrozit rodinu? Druhá světová válka postavila do takové situace řadu lidí. Hranice mezi zbabělstvím a hrdinstvím, láska v těžkých časech, obyčejná touha mít se dobře – to jsou témata nového románu Ty chladné oči.

Spánek je základní životní funkcí. V momentě, kdy spíme málo, trpí nejen naše tělo, ale i mysl. Nedostatek energie, snížená výkonnost nebo výpadky paměti jsou jen malým výčtem toho, co nám spánková deprivace přináší.

Co je nejčastější důvod hádek v rodinách? Finance. Ne nadarmo se říká, že když jde o majetek, projeví se charaktery. Sporů mezi generacemi kvůli nemovistostem a financím přibývá.

Prezident Petr Pavel se rozhodl nevetovat novelu zákona o penzích. Letos v červnu tedy bude každý důchod navýšen o 400 korun a k tomu naroste procentní výměra o 2,3 % podle výše důchodu. Průměrný starobní důchodce tak dostane více o 760 korun.

Přiznávám, jsem závislá na slunci. Od listopadových plískanic, kdy se ztrácí má energie, sním o  průzračném dni.

Je to tak složité, že jsem to vzdal. Ta věta je často slyšet, když se člověk, který neovládá všechny současné digitální vymoženosti, dostane do situace, že je nucen elektronicky komunikovat s úřady.

O místě mého srdce se můžete dočíst v mnohém turistickém průvodci. Kutná Hora je rozhodně městem, které bedekery doporučují. Město krásné k obdivu a složité na spravování. Bohaté i chudé. Milované i zkoušené těžkými událostmi. Zažívající vzestupy a pády.

Přesně před dvaceti lety, v polovině března 2003, se vídeňský Schönbrunn zařadil mezi pár desítek světových zoologických zahrad, které chovají pandy velké. Po čtyřech letech se ve Vídni narodilo první mládě, které se zároveň stalo první přirozeně počatou pandou v evropské zoo.

Jihočeské město s téměř pěti tisíci obyvateli se pyšní zámkem, klášterem, zrekonstruovaným náměstím a známými lázněmi. Jeho nejznámějšími majiteli byli Šternberkové či Petr Vok. Starosta města Štěpán Ondřich říká: ,,Bechyně je nejkrásnější město na světě.“

Koukám do obrazovky počítače a marně lovím v paměti ztracený nápad. Co se však dá dělat. Trápit se tím nebudu. Přitom jsem si vzpomněl na podobné situace před čtyřmi lety, kdy jsem po nocích psal svůj studentský příběh.

Deodorant, řasenka, voňavé mýdlo, zahraniční parfémy. Nyní zcela běžná kosmetika dostupná v nejrůznějších cenových relacích dříve bývala takzvaně podpultovým zbožím. Což je výraz, který mladým lidem moc neříká. O co šlo? Hodně napovídá výstava v Retro muzeu v Praze.

“Musíme ženám zajistit plnou a efektivní účast a rovné příležitosti na všech úrovních rozhodování v politickém, ekonomickém a veřejném životě,” řekla Taťána Kuchařová na 67. zasedání Komise OSN pro postavení žen.

Možná jste si všimli, že se v poslední době stále častěji objevují v médiích nejrůznější informace o umělé inteligenci. Často se skrývají pod zkratkou AI tj. zkratka z anglického pojmu “artificial intelligence”.

Otec si udělal již v roce 1923 řidičák a jako praktikant drogista jezdil u šéfa s Laurinkou jako příležitostný taxikář. Jednou po zábavě vezl čtyři učitele zpívat, za volantem usnul, nevybral zatáčku, auto skončilo v řece.

Loni jsme Vojtovi k narozeninám koupili knížku citátů významných a slavných osobností, z čehož on měl náramnou radost. My tenkrát měli náramnou radost, že on má radost, ale brzy nás dostihlo neradostné poznání, že jsme provedli blbost. Vojtěch se změnil v lidskej reproduktor.

Botanická zahrada Praha pořádá každým rokem ve skleníku Fata Morgana výstavu orchidejí. Ta letošní se koná ve dnech 3. až 19. března pod názvem ORCHIDEJE, poklady vietnamské džungle.

89, 5. To není nějaká tajná kóta, ale frekvence FM, na které můžete na Country rádiu slýchávat Víta Pěkného. Dlouholetý manažer a dealer různých automobilek loni z výkonného byznysu odešel a naplno se začal věnovat rozhlasu.

Šilhání, popraskané žilky, kruhy pod očima nebo povislá víčka – vady na kráse, které ale mohou signalizovat závažnější onemocnění. Co je ještě v mezích normálu a kdy navštívit lékaře?

Bylo to seznámení jako z filmu. Na parkovišti u supermarketu se mi protrhla igelitová taška a celý nákup se rozsypal na zem. Zrovna lilo jako z konve. Přiskočil ke mně postarší muž a pomáhal mi věci sbírat. Střetli jsme se pohledem, já vyděšená, on s laskavým úsměvem.

Jak vzniká bolest, jak se učíme, co a proč si pamatujeme? Kromě těchto otázek zodpoví festival Týden mozku i mnoho dalších, které souvisejí s nejsložitějším orgánem těla. Během týdne od 13. do 19. března můžou lidé navštívit desítky akcí, včetně workshopů a virtuální reality.

Samota je pro ně utrpení. Potřebují si povídat. Večer, který stráví sami doma, považují za promarněný čas. Milují výlety, společnost, zábavu. Neustále hledají kamarády, ale i lásku. Takových lidí je mnoho a a v současné individualisticky nastavené společnosti se jim nežije dobře.

Cesta za snem bývá těžká, ale vyplácí se jí vydržet. Tato dáma ji má za sebou. Věřila, že šití na míru se opět stane žádané jako bývalo. Teď za ní jezdí ženy, které potřebují šaty na slavnostní příležitosti, na svatby i na běžné nošení.

V této pohnuté době, kdy se zajímáme s obavami o osud Ukrajiny, se chci podělit o své zážitky z častých pobytů v Kyjevě před 15 lety. Tehdy jsem tam služebně jezdil po dobu několika let.

Malátnost, poruchy srdečního rytmu, nebo dokonce smrt – to všechno může způsobit zvýšená koncentrace oxidu uhličitého v krvi – tzv. hyperkapnie. Trpí jí především lidé s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN).

Co by tomu řekli sousedé? Je to moje chyba, selhala jsem při výchově. Hlavně se to nikdo nesmí dozvědět. Takto často uvažují lidé, kteří řeší problémy s dospělými dětmi či vnoučaty.

Návraty do minulosti přináší celou škálu emocí, od radosti po smutek, od náhlého přívalu něhy po bodnutí dávno zapomenuté křivdy, a tak mnozí při pohledu na vlastní fotografii z dětství pocítí příval radosti a nostalgických vzpomínek, mě nevyjímaje.

Už je to tak. Jsou právě roky 1954 až 1960 a pro mne plyne či letí úžasný klukovský čas. Napíšu dnes o filmech, protože to byla důležitá součást našeho dětského života.

Nedělní ráno. To je slastný pocit, protáhnout se v postýlce, pomyšlení, že si mohu vstát, kdy chci, prožívat příjemné chvíle po procitnutí. Anebo se zamyslet nad snem, který mi utkvěl v hlavě. Sny, toť jsou záhady. Ani odborníci je neumí vysvětlit. Pokud to jsou milé sny, proč ne, ať se nám zdají.

Když muži odpovídají v různých anketách na otázku, jaké oblečení jim připadá na ženách nejošklivější, často zmiňují takzvané zvířecí potisky. Tedy oblečení se vzorem leoparda, tygra či jiné divoké zvěře. Možná i proto se ho mnohé ženy bojí.

„Co kdybysme dali tátovi k narozeninám kočku?“ zeptala se mě asi před deseti lety dcera mého přítele Kateřina. Myslela sebe a svého anglického manžela. „Kočku?“ opáčila jsem s údivem. „Ne“. Měla jsem radši psy. Říkala jsem, že s kočkou si člověk nepokecá, zatímco se psem ano.

Doba někdy přinese zdánlivě bezvýznamný jev, který ale krutě zasáhne do životního způsobu člověka. Vzpomínám si třeba na těžké trauma dětí mé generace, když z cukráren zmizela takzvaná mejdlíčka, což byly z kdovíčeho vyrobené sladké odlamovací obdélníčky, kus za pětadvacet haléřů.

Debaty, porady, obstrukce, uštěpačné poznámky, urážky, nadávky. Tak to vypadalo u řečnického pultu, v lavicích, kuloárech a klubech Poslanecké sněmovny v posledních pěti dnech. Důvod? Jednání o důchodech.

Ta naše zemička, zvlněná kopci a kopečky, jejíž řeky si zrcátka rybníků jako korálky navlékají, je tůze krásná. Kdo se po ní toulává, srdce mu radostí poskočí.

Můj spolužák Dagobert zemřel v šestašedesáti na infarkt, kamarád Josef měl devětašedesát. Mrtvička. Soused Vráťa bojoval s rakovinou střev dlouhé čtyři roky a podlehl jí v osmašedesáti. Ani jeden z nich si neužil toho krásného nicnedělání, totiž penze.