i60

I když už jsem zažila zim hodně přes šedesát, stále ve mně sněhová nadílka v Praze vyvolává nadšení. Jen sáňkám a pekáčování ve Stromovce jsem už bohužel odrostla.

Starší lidé o mladých nyní často říkají, že jsou přecitlivělí, že si stále stěžují a hroutí se. My jsme byli odolnější, tvrdí. Jenže dětství současných dětí a jejich prarodičů se nedá srovnávat. Opravdu nedá. Prarodiče totiž nevyrůstali s internetem.

Dávat si novoroční předsevzetí je celkem normální praxe. Otázkou ale je, do jaké míry je pak tito lidé naplňují. Respektive, jak jsou schopni je naplnit.

Každý rok řešíme, zda budou Vánoce bílé či nikoliv. Poslední vánoční svátky byly sice bez sněhu, ale ne na blátě. Alespoň u nás v Beskydech. První mrazivé dny byly až na konci prosince a pořádná sněhová nadílka až na Nový rok.

„Haló, záchranka? Můj devadesátiletý otec je v bezvědomí, prosím přijeďte co nejdříve,“ volal jsem na stopadesátpětku tísňového volání. Záchranka přijela do deseti minut.

Když nastal lednový "vlčí úplněk", byl krásný, sníh ve světle měsíce jiskřil a vše kolem vypadalo tajemně. Obvykle mi úplněk nevadí, ale tentokrát jsem měla divný sen, naštěstí to nebylo o mně.

Nadace O2, která byla založena před 23 lety, se zaměřujeme především na bezpečné a zdravé používání digitálních technologií. Za dobu své existence rozdělila na podporu různých projektů více než 300 milionů korun.

Když si myslíte, že se máte celkem dobře, když polevíte v obezřetnosti a prakticky usnete na vavřínech, pak se vždycky (vždycky!) zaručeně něco stane.

Kedysi mali naše staré mamy na stene ručne vyšívané „nástenky“, kde bolo okrem iného vyšité „Hosť do domu, Boh do domu...“ , čo vyjadrovalo dôležitosť pohostinstva a prijatie hosťa v dome. Ibaže, nie každý hosť je požehnaním.

Nový rok. Připíjíme si na zdraví, štěstí, přejeme si pohodu, klid a mír. Nový rok je nový začátek. Čistý, nepopsaný list. A my sami sobě dáváme slib. Být tolerantnější, lepší, hubenější, pilnější…

Někdy se tak stane. Na našem předvánočním setkání v Domě U Minuty jsem se konečně osobně seznámila s Míšou Příbovou. A když jsme si povídaly, přišla řeč i na patronku Paříže sv. Jenovéfu. Její oblíbenkyni.

Od 1. ledna 2026 vstoupí v platnost hned několik změn, které ovlivní většinu českých řidičů. Posouvá se věková hranice pro povinné lékařské prohlídky, zvyšují se denní sazby za nepojištěná vozidla, motoristé se zároveň musí připravit na další zdražení dálničních známek.

Na skoro poslední dny roku 2025 přijela dcera s vnučkou ze Švédska. Vlastně jsme se viděly na začátku roku a pak koncem roku. Byly jsme zvědavé na vnučku a na setkání jsme se těšily.

Ještě do neděle 4. ledna můžete navštívit již třetí ročník vánoční výstavy na zámku ve Světlé nad Sázavou pod názvem Kouzlo Vánoc. Výstavu s nevšední tématikou jsem navštívila poprvé v lednu 2024, tak jsem se těšila na novinky.

Dveře do zlonického kostela, připomínající ošuntělou katedrálu, byly zavřené. Otevřely se až po mém velkém úsilí. Zůstal jsem s údivem stát na prahu a vnímal ten šum nebo spíš rachot kostela, narvaného lidmi romského původu.

V zimě Češi s dobrým úmyslem vytahují krmítka a snaží se ptákům přilepšit. Řada z nich ale dělá chyby, které opeřencům spíše škodí. Ornitologové informují, na co si dát pozor, proč nekrmit kachny rohlíky a jak může přírodu ohrozit obyčejná síťka od lojové koule.

Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako když jsem si na začátku každého nového roku dávala různá předsevzetí. Měla jsem ráda, když byl můj život nalinkovaný. Už vím, že je to zbytečné.

Lúčime sa so starým rokom a vítame rok nový. Hovorí sa, že zvyk je železná košeľa, a tak si mnohí z nás rok, čo rok dávame predsavzatia. Veríme, očakávame že budúci rok bude k nám láskavý a štedrý.

Protože dobře umřel. To jsou paradoxy. Měl totiž štěstí, že naposled vydechl zrovna v den, kdy končil rok 335. No a taky byl papež. Toho jména první.

Zase se sejdem. Mám na mysli nejen letošní Vánoce, ale i mnoho dalších zážitků, které nás, vás, mě, čekají i v příštím roce. Vždyť proto si podáváme ruce, obejmeme se a říkáme si "na shledanou".

Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin přežil v relativním zdraví. Z pohledu hypochondra skoro až zklamání.

Co se týká čtení, existuje celá řada otázek, které mohou padnout mezi dvěma čtenáři, když na toto své oblíbené téma zavedou řeč. Třeba, kterou knihu máš nejraději, jaké je tvé oblíbené téma, co jsi rád četl jako dítě, či později jako puberťák, co čteš rád nyní, na stará kolena?

Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“. Sním. Jaké to asi muselo být, když mě kojila šestnáctiletá dívka? Má maminka. Dnes ji nějaké roky přibyly. Má 88 let, ale pro mě je stále mladinká. Takovou si ji pamatuji a taková mi zůstala v srdci i mysli.

Žít co nejdéle ve zdraví – to je přání většiny lidí. Plní se jim jen z poloviny. Ve srovnání s předešlými generacemi sice žijeme déle, ale ten čas navíc prožíváme z velké části v ordinacích a v nemocnicích.

Za pár dnů se s námi rozloučí letošní rok, a začnou se odvíjet nové kuličky dnů na náhrdelníku života. Nikdy jsem nijak zvlášť neprožívala Silvestra ani oslavy Nového roku. Nemám ráda organizované veselí, a vůbec cokoli, do čeho jsem nucena proti své vůli a svému přesvědčení.

Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše Vánoce budou jiné, než obvykle. Začalo to dva dny před Štědrým dnem, když dědeček zasadil stromek do stojanu a já odjela koupit kapra.

To vám byly Vánoce tehdy bílé a mrzlo, až praštělo. Mrzlo tak urputně, až zamrzla nedaleká přehrada v pevný a důvěryhodný ledový areál.

Fenomén fotbalu je především parketa nás chlapů. V rádiu jsem nedávno zaznamenal povzdych redaktora nad ubýváním mladých sportovců v tomto sportovním odvětví. Proti loňskému roku ubylo 400 klubů. Což je v naší malé zemi velké číslo. Proč tomu tak je?

„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste byla tak laskavá a pohlídala nám s Frantou přespříští víkend naší Betynku? My jsme dostali od syna poukaz na wellness pobyt a nemůžeme si ji vzít s sebou."

Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně nad českými luhy a háji. To je ta romantická verze. A pak je tu ta reálná. Opar na rtu. Na mém rtu.

V únoru jsem měl možnost čerpat zvýhodněné ubytování na dvě noci v hotelu v centru Bratislavy. Nabídl jsem partnerce udělat si romantický výlet. S radostí přijala.

Chyba, kterou možná děláte i vy. Nevhodně kombinujeme užívané léky s potravinami, nápoji a jinými léčivy. Přitom právě jejich správná kombinace může zásadně ovlivnit, jestli léčba zabere a obejde se bez nežádoucích účinků.

Je dlouho po půlnoci, někdy v roce 1975. Venku je socialismus, moc jim to tam nahoře nejde a veřejnost se s ním neztotožnila, jen přizpůsobila. A pár lidí chce dělat proti režimu aspoň něco.

Štědrý den jsme strávili sami dva s manželem, dospělé děti už dávno vyletěly z hnízda. Celý den proběhl pokojně, podle zavedených zvyklostí. V noci mě však ze spánku vyrušil nepříjemný zvuk. Jak může někdo odpalovat petardy i v této posvátné noci?

Den svatého Štěpána se slaví snad ve všech evropských zemích a v Česku je jako závěrečná část vánočních svátků spojen především s koledou. Nemyslí se tím jen zpívané přání, ale celý čas obchůzky s "vinšem" štěstí, zdraví a pokoje, jak mnohé zpívané koledy dokládají.

Vánoce jsme během dětství slavili vždy na chalupě v Beskydech. U štědrovečerního stolu se nás sešlo každý rok nejmíň deset – naše rodina, tedy já s bratrem a rodiče, naši bratranci s rodiči, dědeček a babička, a někdy i nějaký osamělý soused z horské chalupy, kterého pozval děda.

Ve stáří už nejde ani tak o dosažení nějakého konkrétního cíle, jako o tu cestu k němu. Nejde o to, co všechno se naučíš nebo kam až vystoupíš, ale o to, že se cestou učíš a že pořád jdeš.

Tradice. Někde se udržují, jinde ne. Někdy jsou prastaré, jindy novější. Domácí i cizí. Vznikají samy od sebe nebo si je odněkud přivezeme. Jako třeba já.

Nech sú tieto Vianoce presne také, aké ich máme najradšej - pokojné, plné lásky a tepla domova. Kúzlo detských Vianoc si nesieme v sebe celý život. Zastavme sa, zaspomínajme.

Až do 6. ledna 2026 můžete v kostele svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci navštívit výstavu betlémů Jany Pulcové z Hluboké nad Vltavou. Téměř osmdesátiletá výtvarnice vyrobila svůj první betlém v osmdesátých letech z kukuřičného šustí a dřeva ve spolupráci s manželem.

Připadám si jako sultán v harému. Kéž by se mi něco takového stávalo za mlada. To jsem býval opačným pohlavím považován za nudného, bezvýrazného ňoumu. Ale teď na stará kolena je o mě zájem.

Do Míšně jsem se po letech vrátila s lehkou nostalgií. Jako děti jsme sem jezdily s tatínkem na cesty spojené s dostihy v Drážďanech. Vzpomínám si hlavně na porcelánku a pocit, že město je tak trochu starodávné.

Nevyhazovat jídlo. To je trend, kterému podléhá čím dál více lidí. Zpracovávat přebytky, podělit se s jinými, je v módě víc, než bezmyšlenkovitě nakupovat potraviny a pak nevědět co s nimi.

Adventní (neboli v minulém režimu předvánoční) čas pro mne nikdy nebyl dobou nervů, shánění dárků, nákupů, a už vůbec ne šíleného úklidu. Dárky svým blízkým nakupuji během roku, na adventních trzích už jen nějaké drobnosti pro radost, a to především v charitativních stáncích.

V diskuzi na našem webu jsem kdysi četl, že pokud někoho miluji, nepotřebuji kompromisy. Nebo přijetím kompromisu se podřizuji a má osobnost se tím zeslabí. Podle mě je to právě naopak. Vztah to posílí. Proč?

S blížícími se svátečními hodokvasy v mnoha domácnostech jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi zápasila s příjmem potravy a vypsala se z toho po čase v následujících řádcích.

Mexičanka se vším všudy. U Aztéků byla natolik populární a posvátná, že před ní ustoupili i misionáři. A tak zrodila se V ánoční hvězda...

Přiznávám, nikdy jsem neviděla zlaté prasátko. Ale vinu beru na sebe. Neochota postít se, mlsná pusa a také pochybnosti o pravdivosti tohoto rčení. I když už to tvrdí i v televizi. Čert vem zlaté prasátko. Já jsem totiž letos viděla opravdového anděla. Nevěříte?

Nelahozeveský venkovský fotbal, to byla kdysi paráda. Říkalo se tomu sice sport, ale většinou to bylo z poloviny jakési divadelní představení, na kterém se lidé skutečně pobavili.

Rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o vzpomínku na Štědrý den, jak probíhal u nás doma, když jsme byli malí. Byl to pro mě totiž opravdický kouzelný den a dodnes na něj vzpomínám jako na nejkrásnější den v roce, a to právě proto, že byl výjimečný.

Do Jihlavy, neboli ,poněmecku' Iglau, jak se zde stále říká, zajíždím čas od času. Je to nejenom naše vysočinské krajské město, ale má i bohatou historii, mnoho krásných památek a tajemnou minulost.

Celý uplynulý rok jsem čtenářům představoval zajímavé příběhy Čechů po celém světě. Kromě Antarktidy jsme navštívili všechny kontinenty, zastavili se u politiků, umělců, vědců, sportovců i úspěšných byznysmenů. Projeli jsme města, regiony i státy, kde Češi zanechali nesmazatelnou stopu.

Píše se rok 2025 a za chvíli budou Vánoce... Vánoce roku 2020 byly pracovní; budovala jsem svůj domov. V únoru 2021 jsem se do něj nastěhovala a nastalo období nejkrásnější – zařizování. Každá holka určitě potvrdí, že je to prostě radost snášet do hnízda.

Zdeňka jsem si nedokázala nikam zařadit. Nepatřil ani do skupiny rádoby alfa samců, kteří se napřed kasají, jací jsou v posteli mistři světa, ale když dojde na věc, většinou se na nic pořádně nezmůžou.

Do předvánoční nálady jsem pro vás připravila ještě jednu fotoreportáž, a to z vánočních trhů na Mariánském náměstí. Letošní trhy se nesou v duchu Ladových Vánoc. Na rozdíl od Staroměstského náměstí, které se rozkládá v sousedství, mají výrazně klidnější atmosféru. Potrvají do Tří králů.

Těsto z mandlí a vaječných bílků, s trochou vanilky a kůry z pomeranče. Nic víc, ani špetka mouky, ani máslo či jiný tuk. Takže lahůdka klidně i pro bezlepkové dietáře. A doba přípravy? Do půl hodiny hotovo. Geniální.

Před Vánocemi nejde útokům na naši peněženku formou reklamy uniknout. Chrlí to na nás televize, rozhlas, noviny i módní časopisy. V mobilu a v počítači si zprávu kvůli vnucovaným nabídkám nemůžete v klidu přečíst.

Vojenský důstojník, lékař, umělec… Jsou osamělí nebo se ocitli v tíživé životní situaci a hledají někoho, kdo jim pomůže. Najdou. Osamělé ženy, které potřebují mít pocit, že o ně má někdo zájem. To je klasický scénář internetových podvodů. Jsou čím dál víc propracované.

„Evo! Evóóó!“ „Proč mě voláš a kam se oblékáš? Máš tady nedopitý čaj,“ zmateně říkala Eva. „Musím do práce.“ „Teď? V pátek večer? Vždyť jsme dnes chtěli…“

Když je po Vánocích, pro mnohé konec volných dní, ale pro mnohé volné dny pokračují, a protože počasí zimním sportům nepřeje, trávíme je přepínáním programů v televizi, lelkováním u počítače či uždibováním vánočního cukroví, bez ohledu na stoupající čísla na váze.