i60

Desítky přednášek, debat a workshopů napříč Českou republikou nabídne 27. ročník festivalu Týden mozku, který se koná od 9. do 15. března 2026 v Praze a na dalších místech České republiky.

Pověst o tom, jak bylo založeno město a jak vznikl jeho název, zná tady v Olomouci každé malé dítě. Ale třeba k vám, kteří právě čtete tyto řádky, se tato pověst nedostala. Tak já vám ji převyprávím.

V dubnu roku 2001, kdy jsme putovali Jordánskem, se ještě v New Yorku "dvojčata" World Trade Center hrdě tyčila k nebi a nikdo nepředpokládal, že za necelých pět měsíců budou srovnána se zemí teroristy ze států, které jsou tradičně považovány za spojence USA.

Občas sedávám v jedné malé klasické hospůdce s dřevěnými ulepenými stoly, pecí, kočkou a uštěpačným výčepákem. Jak už to bývá, vedeme víceméně učené hovory na nejrůznější témata. Politickým se takticky vyhýbáme a poctivě drbeme ty, kteří tam zrovna nejsou.

Valentina Visconti. Údajná travička, praktikující černou magii. Pravda to asi nebyla. Tahle pravnučka Elišky Přemyslovny byla spíš jen oběť...

Přispějte veteránovi! Pomozte štěňatům! Pomozte s úhradou léčby! Darujte naší nadaci finanční částku v jakékoli výši! Zapojte se finančně do námi organizované sbírky!

Až do 30. dubna můžete v pavilonu H na brněnském Výstavišti navštívit výstavu Večerníček slaví 60 let. Česká televize ji v Praze v loňském roce představila ke kulatým narozeninám nestárnoucího kluka s papírovou čepicí.

Přestože se to možná zdá neuvěřitelné, Dagmar Pecková letos oslaví šedesát pět let! Legendární česká operní pěvkyně, která neustále hýří elánem, se chystá své životní jubileum náležitě oslavit. A ta jubilea jsou rovnou dvě!

Dnes jsem po dlouhé době potkal v obchodním řetězci kamaráda, se kterým jsem dvakrát týdně hrával v tělocvičně fotbal a potkávali jsme se i v posilovně. Povídám mu: „Hýbeš se? Sportuješ?“ „Blázníš, jsem rád, když vyjdu z domu na lavičku. Nohy mě ukrutně bolí."

Přijedete-li do Vancouveru, pulzujícího srdce provincie Britská Kolumbie na západě Kanady, často narazíte na jméno Koerner. Nese jej univerzitní knihovna, nemocniční pavilon či významná nadace.

Moje tempo už dávno není vražedné a mým protivníkem nejsou překupníci kradených aut, vrahové ani vyděrači. Mám totiž Bobinu a jejím úkolem je chránit moji bezpečnost.

Žili jsme celá rodina ve vile na předměstí. Naši ji restituovali po roce 1989, za minulého režimu byla rodině znárodněna. Po jejím vrácení jsme byli šťastní, opravili jsme ji. Žila jsem tam s mužem, dětmi a mými rodiči.

Kus papíru s krátkým textem a adresou. Dávno ztracený, dnes jistě už bezcenný, přesto vyvolávající příjemné vzpomínky na milou a přátelskou rodinu žijící v Itálii. Dostali jsme jej od paní domácí s pozváním na příští návštěvu už přímo k nim, bez cestovní kanceláře.

Taková lavička, to je přímo magické místo. Kdyby mohl člověk jako ta malá muška nepozorovaně poletovat sem a tam a naslouchat hovorům lidí, asi by se dozvěděl mnoho zajímavého.

Bari jsem poznala, když jsem pracovala jako delegát. Přijela jsem o týden dříve, než začaly jezdit skupiny, a tak jsem se sama musela dopravit do hotelu. Na letišti v Bari jsem měla přes hodinu času, než přijede autobus, který mě doveze do vzdáleného kempu.

Kdysi dávno, když jsem teprve dospělý rozum brala, objevila jsem doma román Ztracený ráj od Jiřího Karáska ze Lvovic. A přečetla na jeden zátah. Lehce autobiografický příběh ze starého Smíchova a Malé Strany mě úplně pohltil.

Radost z maličkostí. Hezké téma. Už jen při jeho přečtení nebo vyslovení se začínám usmívat. A napadne mě hned několik maličkostí, které mi dělají radost. Současně začnu vzpomínat, jak jsem se z maličkostí radovala v průběhu svého života. A říkat si, jak to asi mají jiní lidé.

V časosběrné technice (time-lapse) se snímky pořizují v delších časových intervalech. Díky svému fotoarchivu mohu tuto techniku aplikovat na proměny historického centra Prahy a jeho vývoje v čase, tentokrát v Žitné ulici, která je jednosměrná, dlouhá 650 metrů a patří do obvodu Prahy 2.

Chodíme každý měsíc. Je jedno, jestli sněží, mrzne, je parno, vítr a další rozmary přírody. Ještě jsme jako důchodci nezlenivěli. Vyrážíme do terénu, obejmout přírodu. Jsme čtveřice dědků ve věku 72, 72, 74 a 76 let.

Nějak to vždycky dopadne. To je životní filozofie lidí, kteří se i v dospělosti chovají nezodpovědně a spoléhají, že se o ně někdo vždy postará. Někdy se jim říká věčné děti.

Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je srdcovka. Celoživotní. V dětství jsem se nemohla dočkat, až konečně zuju boty a budu běhat bosa. Později jsem toužila "prožít lásky čas".

Pojďte se mnou zavítat do světa básníků: Emily Dickinson (1830 - 1886). Je pokládána za jednoho z největších mistrů básnické angličtiny od Shakespeara. Je pravděpodobně jediným angloamerickým básníkem svého století, který dosáhl úplného ztotožnění pocitu a myšlenky.

Na středu 25.2.2026 jsem našim seniorům připravila výlet na Slovensko do Vysokých Tater. Jeli jsme vlakem do Popradu, pak električkou do Starého Smokovce a nakonec lanovkou na Hrebienok.To byl cíl naší cesty.

„Tak už jsem zase o rok starší a tlustší,“ pravila Maruška v úvodu našeho dalšího posezení v cukrárně nad kávou a větrníkem. Tvářila se zachmuřile, ale u ní člověk nikdy neví, jestli to myslí vážně nebo si dělá legraci.

Na první pohled rozdíl nemusíte poznat. Chřipka i nachlazení jsou onemocnění dýchacích cest virového původu. Horečky a bolesti celého těla mohou pociťovat i pacienti s virózou.

Truhlářství. Vůně trámů, fošen, pilin, prostě dřeva v jakékoli podobě, mně připomene dětství. Vlastně dny prázdnin v Plzni. V domě, který dříve patřil praprarodičům a ve kterém bylo prarodičům umožněno bydlet. Než byl majetek zabrán.

Po prohlídce vily Tugendhat jsem toužila už dávno, ale nikdy mi to nevyšlo. Teď však navštěvuji Brno častěji, proto jedny z mých prvních kroků vedly do tohoto architektonického skvostu, zapsaného v roce 1969 do Státního seznamu kulturních památek ČSSR.

K historkám lázeňským patří neodmyslitelně švihák lázeňský. Jak prdel na hrnec, abych tak lapidárně podotkla.

Když jsme si se ségrou koupily své první hole nordic walking, byly jsme plny nadšeného turistického očekávání. Neboť jsme byly okouzlené. Jimi. Na dovolené na Šumavě nám totiž hole půjčili. Šlo o první vzájemné setkání.

Složení návštěvníků v pavilonu H v Brně tomu odpovídalo, ostatně byli tam i senioři sami bez vnoučat a dokonce přijel celý zájezd připomenout si svoje dětství. Barbie, Ken, Buzz rakeťák, to jsou postavičky dnešních dětí. Krteček, Maxipes Fík, Křemílek a Vochomůrka, to jsou zase hrdinové našich dětských let.

Nemohoucí maminka potřebuje péči. Kdo se bude o ni starat? Situace, kterou zná téměř každá rodina. Ironicky, zároveň soucitně a s přiměřenou dávkou humoru tento nepochybně vážný problém popisuje scénárista a spisovatel Petr Jarchovský ve své nové knize Rodinná rada.

Je s podivem, jak je obtížné charakterizovat blíže člověka, se kterým trávíte dlouhá léta mládí každou volnou chvíli. Člověk přitom nezkoumá jeho charakterové rysy, nehodnotí jeho chování, nesnaží se za každou cenu vniknout do jeho osobnosti, tím méně ji nějak ovlivňovat.

Slyšela jsme kdysi hezký vtip. „V okamžiku smrti se Vám promítne celý život jako film. Pak příjde Mirka Spáčilová a dá vám 36 %.“ Vždycky jsme přemýšlela, kolik bych od filmové kritičky dostala procent já, za svůj život plný zvratů, dramatických události…

Nepravidelný tep má více než 220 tisíc Čechů. U seniorů výskyt stoupá až k 9 %. Neléčená srdeční arytmie může způsobit cévní mozkovou příhodu nebo vést k srdečnímu selhání. Odhalit ji je přitom poměrně snadné. Stačí si přiložit prst na tepnu a zjistit, zda je rytmus pravidelný.

Nemám ráda živly. Naštěstí bydlíme na kopci, takže u nás nehrozí povodeň. Vichřice se ale bojím v létě i v zimě. Jedna taková nás kdysi v polovině prosince pěkně potrápila.

Žijeme v době velkého paradoxu. Na jedné straně se mluví o nutnosti posouvat věk odchodu do penze, na straně druhé je už nyní pro mnoho šedesátníků velký problém najít nebo udržet si práci.

Dne 17. února 2026 vstoupila do nového roku jedna a půl miliardy Číňanů. Je to proto, že rok Hada skončil a začal rok Koně, konkrétně Ohnivého Koně. Co lze od tohoto očekávat během roku 2026 obecně a co mohu očekávat já, narozený ve znamení Raka v roce 1952?

Ačkoliv se rtuť teploměru odrazila od bodu mrazu a pomalu stoupá, zima ještě jistě neřekla poslední slovo. A tak dobrá kniha je pro dlouhé zimní večery ideálním společníkem. Tady je přehled vybraných knižních novinek posledních týdnů.

„Proč se nerozvedeš, Vojto? Kdyby na mě manžel žárlil tak, jako Vlaďka na tebe, už bych mu dávno utekla i za cenu, že bych zůstala sama se synem.“ Monika odstrčila myš, otočila se na židli a zvědavě vyčkávala, co jí na to řeknu.

Také to tak někdy máte, že si bloumáte po venku, je vám po těle lehounce, cítíte se svěže, nic nebolí, samovolně se usmíváte? Jindy kousavý svetr vás něžně hřeje a něco ošlapané boty netlačí, ba naopak sedí, jako ulité?

Dnes jsem na besedě s dětmi mluvila o zvířátkách. Vyprávěla jsem jim známou bajku o lišce a vráně a vzápětí jsem ji zažila na vlastní kůži v obchodě.

Bude mi 80 roků, takže už mám pochopitelně svůj každodenní rituál. Vždy se probouzím a pokorně děkuji nebesům za klidný spánek a za to, že se dožívám dalšího nového dne. Právě dnešní ráno je v čerstvé sněhobílé kráse překrásné.

Dnes se podíváme do Irska. Každého, kdo na ostrov omývaný chladnými vodami Atlantiku zavítá, zaujmou zelené louky, prastaré památky a pivní kultura, kterou malý hrdý národ úspěšně exportoval do celého světa.

Letošní zima s přívaly sněhu a mrazem přivádí mé dva vnoučky - 4 a 7 let - v úžas a nadšení. Dá se sáňkovat i bobovat, bruslit a lyžovat. Opakovaně jim vysvětluji, že takovéto zimy bývaly za mého dětství a mládí běžné.

Letošní zima s přívaly sněhu a mrazem přivádí mé dva vnoučky - 4 a 7 let - v úžas a nadšení. Dá se sáňkovat i bobovat, bruslit a lyžovat. Opakovaně jim vysvětluji, že takovéto zimy bývaly za mého dětství a mládí běžné.

Virgen de Suyapa. Nebo Nuestra Señora de Suyapa (Naše Paní ze Suyapy). Také Virgencita, což znamená "Panenka". Jde o Pannu Marii Suyapskou, patronku Hondurasu.

Cesta do Botswany byla jednou ze čtyř etap našeho putování po zemích jižní Afriky. Přiletěli jsme tam z Namibie.

Potkávám ji po dlouhých letech v podzemních chodbách nemocnice. Okamžitě se poznáváme a obě, s plachým pousmáním, vyslovujeme téměř současně svoje: „Dobrý den.“ Nic víc, nic míň. Ona v ošetřovatelském, já v sesterském. I beze slov nám je jasné, že jsme zůstaly věrny…

Milana Hrabala znám spoustu let. Vážím si ho pro jeho básně, píli, překlady lužickosrbských autorů a také pro velmi kultivovaný přednes. Náš rozhovor je určitou retrospektivou toho, co všechno jako autor dokázal.

„Ještě změříme tlak a bude to všechno. Máte pevné zdraví a leckterá sedmdesátnice vám může závidět, paní Novotná. Vy máte za měsíc 94. narozeniny?! No to je krásné, dožít se takového věku. A co byste si přála k narozeninám?“

Moje maminka klesla před branami vyššího vzdělání, jak občas sama trochu smutně konstatovala. Na rozdíl od tatínka, jenž neklesl, naopak, branou hrdě prošel. No a já, dítě svých rodičů, jsem skončila tak nějak mezi dveřmi.

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) zaznamenala další pokusy o získání osobních údajů klientů prostřednictvím rozesílání falešných e-mailů. Podvodníci se vydávají za pracovníky ČSSZ a nabádají klienty k reakci pod záminkou získání finančních prostředků.

Dlouho se mi vyhýbaly nemoci, kromě těch běžných jako je třeba chřipka. Bolesti kolen, kyčlí či housera jsem vždy vyřešil růžovou tabletkou. Až loni na podzim se ozvalo srdce se svou nepravidelností. A tak jsem začal být pravidelným návštěvníkem kardiologie.

Zakazujeme ti řídit auto. Tuto větu slyší hodně lidí vyššího věku od svých dětí, vnoučat, příbuzných. Někdy je na místě, někdy jde o nemístné zasahování do života.

První měsíc letošního roku jsme vás nechali od literárních soutěží odpočinout. A teď startujeme soutěže nové. A vyzkoušíme i nový koncept. Nabídneme více témat najednou a vždy na konci týdne vybereme nejlepší "Počin týdne", jehož autora oceníme.

Samozřejmě, pokud se ji dožiji. Nebál jsem se padesátky, šedesátky ani sedmdesátky. Bojím se ale osmdesáti. Proč? Myslím si, že to zkrátí mé aktivity a můj život bude omezen. Výkonností, ubyde sil a zhorší se rapidně zdraví.

Pokud si myslíte, že neuvěřitelné historky mě potkávají jen o Vánocích nebo státem uznávaných svátcích, jste na omylu. Mě se nějaká blbost může stát kdykoli a kdekoli. Třeba i na pohřbu.

A je to tady zase. Dva roky od poslední kontroly vozidla utekly jako voda, tak bude nutno opět nechat zkontrolovat auto, abych mohla s klidným svědomím a bezpečně brázdit naše komunikace.

Nejdřív to vypadalo, že můj život bude jedna dlouhá řada nesplněných přání. Pak jsem zjistila, že to bude jinak. Jako malá jsem si přála hlavně koně. Každý večer před spaním jsem spřádala v hlavě koňské příběhy, kde byli dva hlavní hrdinové - já a můj kůň.

Už je tady zas. Zavlečený komerční svátek, který nezadaným připomene, že jsou single, což je jen vznešenějši výraz pro plonkovou samotu. Ale nadšenci se radují a jihnou mezi záplavou rudých růží a srdíček.