i60

Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší než plot u sousedů a sebevědomí tak velké, že by se do něj vešla celá vesnice i s kravínem.

Někdy loni v srpnu mě po roce a půl hezkého soužití opustila má přítelkyně. Nic mimořádného, děje se to dnes a denně. Hodně mě to sebralo.

V našem divadle hrajeme nejen pro dospělé diváky, ale taky pro děti. A to je velká radost - být v divadle pro úplně nejvíc nejlepší publikum.

Zajímá vás, jak žili naši předkové na venkově a v menších městech v 19. a na počátku 20. století? Jak se bavili, milovali, hádali, jak hřešili, co jedli, jaký měli vztah k alkoholu, co je trápilo?

Nedávno se mě kolegyně zeptala, jestli se už těším do penze. Řekla jsem, že bych chtěla pracovat, dokud mi to zdraví dovolí, klidně do osmdesáti. Říkám to všem, ale nikdo neví proč.

Příroda po čase zase ukázala svou nadvládu nad člověkem. Po dvou týdnech mrazů, které my, dříve narození, považujeme za normální zimu, přišla změna a před oblevou českou zemi pokryl ledový koberec.

Kdo vlastně byla? Panna? Žena nebo muž? Nebo byla jenom převlečená? Opravdu slyšela hlasy? Byla šílená? Nebo nesmírně statečná?

Stačí jeden nešťastný krok na namrzlém chodníku a běžná cesta do práce nebo z obchodu skončí u lékaře. Někdy se jen otřepeme a jdeme dál, jindy se ale bolestivě ozve kotník, objeví se otok nebo dokonce zlomenina, která znamená operaci a dlouhou rehabilitaci.

Když už je ta pravá zima u nás pod Řípem, tak to musí být opravdu všude. Podřipsko je totiž místem, kam se sníh a mráz dostavují sporadicky. Ještě tak ten mráz, to jo, ale sníh? Léta říkám, že pořádné zimní boty do roudnické třídenní zimy nejsou ani potřeba.

V historickém komplexu budov Galerie Kláštery Český Krumlov probíhá až do 9. dubna 2026 celoroční výstava jednoho z nejvýznamnějších umělců dvacátého století – Pabla Picassa (1881 – 1973).

"Co to tam pořád šudláš! Dodělej to a pojď už!" slýcháváme od druhých. "No, jen si to tam takhle šudlej, počkej, von příde Karel a uvidíš, co ti na to řekne!" už třeba dost výhružně. Nebo jindy dobrácky: "Až si to došudláš, přijď za mnou, půjdeme ven na procházku."

Každý si přeje mít dobré sousedské vztahy. Jenže každý si pod tím výrazem představuje něco jiného. Někdy se může ukázat být problémem i hodný, ochotný člověk.

Po letech vzpomínám na slova mého dědy, který tehdy slavil devadesátku v domově důchodců: „Pokud trefíš domů a dojdeš na záchod, tak se té instituci vyhni."

Již potřetí připravili zaměstnanci zámku Červená Lhota na Jindřichohradecku v jižních Čechách zimní prohlídky, tentokrát pod názvem Schönburské Vánoce.

Říká se, když člověk plánuje, Bůh se směje. Třeba se mi směje, ale už mám malý notýsek na rok 2026 a tam si budu opět pečlivě zaznamenávat důležité termíny. Jinak to ani nejde. Co je psáno, to je dáno.

Občas se v okraji trávníku zaleskla zapomenutá zlatá třpytka, našlo se i pár menších, duhových. Všechny ostatní byly vysbírány, aby je pejskové nevyhrabávali.

Téma českého jazykového purismu není u nás vůbec nic nového. Toto téma se objevilo v Čechách již za Jana Husa. A pokračovalo jak za renesance, tak i baroka a dál v době obrozenecké.

Diamantová bruska rotující v srdeční tepně a ničící nebezpečné kalcifikace – to zní jako sci-fi, ale je to realita. Kardiologické centrum AGEL Pardubice jako první v Česku zvládlo výkon orbitální aterektomie.

Totenbrett. Umrlčí prkno. Nebožtíkovo poslední poležení doma. Na Šumavě bývalo v každé chalupě, aby její obyvatele Smrt kmotřička nikdy nezaskočila. Dávný praktický zvyk, který k nám přišel s německými kolonisty z Bavor.

Nový rok je tu a svním další várka dobrodružství našich krajanů ve světě. Možná vůbec největší vlna odchodů za hranice následovala po okupaci v osmašedesátém roce.

Příběh o touze, rychlém rozhodnutí a maximálním snažení s minimálním výsledkem. U nás doma není o zážitky nikdy nouze, ale některé z nich lze pozitivně vnímat až s odstupem času. Do této kategorie spadají zejména zážitky vánoční.

Dostali jste pod stromeček dárkový poukaz? Obecně jsou dárkové poukazy oblíbeným dárkem, a to zejména v případech, kdy chcete darovat zážitek nebo zkrátka nevíte, co přesně člověku koupit.

Porcelánové panenky s tímto označením Queen Louise produkovala německá firma Armand Marseille (AM) přibližně od roku 1910. Mezi sběrateli z celého světa se říká, že panenka Queen Louise byla pojmenována po pruské královně Luise Meklenbursko-Střelické (1776–1810).

Zazvonil telefon. „Mladý,“ konstatovala žena a pustila hlasitý odposlech. „Ahoj mami, jak je?“ ozvala se dcera. Oba jsme se s manželkou nahlas zasmáli. „Jako důchodcům, jako důchodcům holčičko. Vždyť víš. Když nás nic nebolí…,“ konstatovala žena oblíbenou mantru.

Myslím, že se občas stane, že se propojí minulost - dávná minulost - s přítomností. Mně se to stalo a je to tak správně. Jsem v předsíni, mám namířeno do koupelny. Z domovní chodby je slyšet zvláštní zvuk, kterého jsem si už dřív párkrát všimla.

„Mami, viď, že se teď nastěhuješ zpátky k nám? Tu svoji garsonku můžeš pronajmout, až se Lukášek narodí, budeš nám pomáhat a každá koruna navíc přijde vhod. Tak můžeme s tebou počítat, že jo?“

Olomouc je plná příběhů. Sbírám střípky a ukládám do mozaiky. Některé kousky mi stále chybí, některé jsem možná uložila špatně. Nejsem ani historik, ani Olomoučák.

Panama je jednou z mála zemí, o které jsme předem neměli téměř žádné informace. Neměli jsme o ní ani jakoukoli představu a nevěděli jsme, co nás tam čeká. S výjimkou Panamského průplavu. Je třeba říct, že jsme byli příjemně překvapeni.

I když už jsem zažila zim hodně přes šedesát, stále ve mně sněhová nadílka v Praze vyvolává nadšení. Jen sáňkám a pekáčování ve Stromovce jsem už bohužel odrostla.

Starší lidé o mladých nyní často říkají, že jsou přecitlivělí, že si stále stěžují a hroutí se. My jsme byli odolnější, tvrdí. Jenže dětství současných dětí a jejich prarodičů se nedá srovnávat. Opravdu nedá. Prarodiče totiž nevyrůstali s internetem.

Dávat si novoroční předsevzetí je celkem normální praxe. Otázkou ale je, do jaké míry je pak tito lidé naplňují. Respektive, jak jsou schopni je naplnit.

Každý rok řešíme, zda budou Vánoce bílé či nikoliv. Poslední vánoční svátky byly sice bez sněhu, ale ne na blátě. Alespoň u nás v Beskydech. První mrazivé dny byly až na konci prosince a pořádná sněhová nadílka až na Nový rok.

„Haló, záchranka? Můj devadesátiletý otec je v bezvědomí, prosím přijeďte co nejdříve,“ volal jsem na stopadesátpětku tísňového volání. Záchranka přijela do deseti minut.

Když nastal lednový "vlčí úplněk", byl krásný, sníh ve světle měsíce jiskřil a vše kolem vypadalo tajemně. Obvykle mi úplněk nevadí, ale tentokrát jsem měla divný sen, naštěstí to nebylo o mně.

Nadace O2, která byla založena před 23 lety, se zaměřujeme především na bezpečné a zdravé používání digitálních technologií. Za dobu své existence rozdělila na podporu různých projektů více než 300 milionů korun.

Když si myslíte, že se máte celkem dobře, když polevíte v obezřetnosti a prakticky usnete na vavřínech, pak se vždycky (vždycky!) zaručeně něco stane.

Kedysi mali naše staré mamy na stene ručne vyšívané „nástenky“, kde bolo okrem iného vyšité „Hosť do domu, Boh do domu...“ , čo vyjadrovalo dôležitosť pohostinstva a prijatie hosťa v dome. Ibaže, nie každý hosť je požehnaním.

Nový rok. Připíjíme si na zdraví, štěstí, přejeme si pohodu, klid a mír. Nový rok je nový začátek. Čistý, nepopsaný list. A my sami sobě dáváme slib. Být tolerantnější, lepší, hubenější, pilnější…

Někdy se tak stane. Na našem předvánočním setkání v Domě U Minuty jsem se konečně osobně seznámila s Míšou Příbovou. A když jsme si povídaly, přišla řeč i na patronku Paříže sv. Jenovéfu. Její oblíbenkyni.

Od 1. ledna 2026 vstoupí v platnost hned několik změn, které ovlivní většinu českých řidičů. Posouvá se věková hranice pro povinné lékařské prohlídky, zvyšují se denní sazby za nepojištěná vozidla, motoristé se zároveň musí připravit na další zdražení dálničních známek.

Na skoro poslední dny roku 2025 přijela dcera s vnučkou ze Švédska. Vlastně jsme se viděly na začátku roku a pak koncem roku. Byly jsme zvědavé na vnučku a na setkání jsme se těšily.

Ještě do neděle 4. ledna můžete navštívit již třetí ročník vánoční výstavy na zámku ve Světlé nad Sázavou pod názvem Kouzlo Vánoc. Výstavu s nevšední tématikou jsem navštívila poprvé v lednu 2024, tak jsem se těšila na novinky.

Dveře do zlonického kostela, připomínající ošuntělou katedrálu, byly zavřené. Otevřely se až po mém velkém úsilí. Zůstal jsem s údivem stát na prahu a vnímal ten šum nebo spíš rachot kostela, narvaného lidmi romského původu.

V zimě Češi s dobrým úmyslem vytahují krmítka a snaží se ptákům přilepšit. Řada z nich ale dělá chyby, které opeřencům spíše škodí. Ornitologové informují, na co si dát pozor, proč nekrmit kachny rohlíky a jak může přírodu ohrozit obyčejná síťka od lojové koule.

Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako když jsem si na začátku každého nového roku dávala různá předsevzetí. Měla jsem ráda, když byl můj život nalinkovaný. Už vím, že je to zbytečné.

Lúčime sa so starým rokom a vítame rok nový. Hovorí sa, že zvyk je železná košeľa, a tak si mnohí z nás rok, čo rok dávame predsavzatia. Veríme, očakávame že budúci rok bude k nám láskavý a štedrý.

Protože dobře umřel. To jsou paradoxy. Měl totiž štěstí, že naposled vydechl zrovna v den, kdy končil rok 335. No a taky byl papež. Toho jména první.

Zase se sejdem. Mám na mysli nejen letošní Vánoce, ale i mnoho dalších zážitků, které nás, vás, mě, čekají i v příštím roce. Vždyť proto si podáváme ruce, obejmeme se a říkáme si "na shledanou".

Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin přežil v relativním zdraví. Z pohledu hypochondra skoro až zklamání.

Co se týká čtení, existuje celá řada otázek, které mohou padnout mezi dvěma čtenáři, když na toto své oblíbené téma zavedou řeč. Třeba, kterou knihu máš nejraději, jaké je tvé oblíbené téma, co jsi rád četl jako dítě, či později jako puberťák, co čteš rád nyní, na stará kolena?

Ťuká na mě únor: „Budeš mít sedmdesát dva, vrať se do reality“. Sním. Jaké to asi muselo být, když mě kojila šestnáctiletá dívka? Má maminka. Dnes ji nějaké roky přibyly. Má 88 let, ale pro mě je stále mladinká. Takovou si ji pamatuji a taková mi zůstala v srdci i mysli.

Žít co nejdéle ve zdraví – to je přání většiny lidí. Plní se jim jen z poloviny. Ve srovnání s předešlými generacemi sice žijeme déle, ale ten čas navíc prožíváme z velké části v ordinacích a v nemocnicích.

Za pár dnů se s námi rozloučí letošní rok, a začnou se odvíjet nové kuličky dnů na náhrdelníku života. Nikdy jsem nijak zvlášť neprožívala Silvestra ani oslavy Nového roku. Nemám ráda organizované veselí, a vůbec cokoli, do čeho jsem nucena proti své vůli a svému přesvědčení.

Před letošními svátky jsem nabyla dojmu, že tentokrát asi naše Vánoce budou jiné, než obvykle. Začalo to dva dny před Štědrým dnem, když dědeček zasadil stromek do stojanu a já odjela koupit kapra.

To vám byly Vánoce tehdy bílé a mrzlo, až praštělo. Mrzlo tak urputně, až zamrzla nedaleká přehrada v pevný a důvěryhodný ledový areál.

Fenomén fotbalu je především parketa nás chlapů. V rádiu jsem nedávno zaznamenal povzdych redaktora nad ubýváním mladých sportovců v tomto sportovním odvětví. Proti loňskému roku ubylo 400 klubů. Což je v naší malé zemi velké číslo. Proč tomu tak je?

„Paní Maruško, měla bych k vám obrovskou prosbu. Myslíte, že byste byla tak laskavá a pohlídala nám s Frantou přespříští víkend naší Betynku? My jsme dostali od syna poukaz na wellness pobyt a nemůžeme si ji vzít s sebou."

Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně nad českými luhy a háji. To je ta romantická verze. A pak je tu ta reálná. Opar na rtu. Na mém rtu.

V únoru jsem měl možnost čerpat zvýhodněné ubytování na dvě noci v hotelu v centru Bratislavy. Nabídl jsem partnerce udělat si romantický výlet. S radostí přijala.

Chyba, kterou možná děláte i vy. Nevhodně kombinujeme užívané léky s potravinami, nápoji a jinými léčivy. Přitom právě jejich správná kombinace může zásadně ovlivnit, jestli léčba zabere a obejde se bez nežádoucích účinků.