Flowee

Proč lidé dobrovolně jedí pálivé papričky, vrhají se za úsvitu do ledové vody nebo stojí fronty na nejnovější horor? Nejspíš je to vzrušuje a spojuje. Vítejte ve světě benigního (neboli nezhoubného) masochismu.

Třikrát týdně tři vteřiny cvičení a máte hotovo. Zní vám to trochu přitažené za vlasy? Podle nové studie ale skutečně můžete s touto účinnou alternativní technikou dosáhnout znatelných výsledků

Proč někdy zůstáváme ve vztazích, o kterých dávno víme, že nám ubližují? Ne proto, že bychom byli slabí, ale proto, že naše tělo a mozek se přizpůsobily dlouhodobému stresu. Spoluzávislost není selháním charakteru, ale biologickou reakcí, kterou lze pochopit – a postupně změnit.

Každý leden se vrací stejná otázka: je Blue Monday skutečně nejhorším dnem v roce, nebo jen chytrým marketingovým mýtem? I když vědecký základ nemá, míří na něco reálného – zimní únavu, psychický útlum a pocit, že energie i radost jsou na bodu mrazu.

Jen máloco zraňuje mladého člověka více než zjizvená tvář a narážky a výslech okolí. Akné je přitom mnohem víc. To, co začne na tváři, se podepíše v hlavě.

Líbání je velmi zdravá aktivita, ale proč ji vůbec tak rádi děláme? Souvisí to pouze s dobrým pocitem, který navozuje, nebo to má hluboké psychologické kořeny?

Hodiny na nočním stolku neúprosně hlásí třetí hodinu ranní. Dům je ponořen do ticha, ale vy místo spánku cítíte podivnou, jasnou bdělost. Možná sáhnete po telefonu, možná po prášku na spaní a hlavou vám běží úzkostná myšlenka: „Zase nespím. Zítra budu k ničemu.“ Ale co když se vaše tělo jen snaží rozpomenout na rytmus, který byl po tisíciletí pro lidstvo zcela přirozený?

Musíte se každé dva dny přihlásit. Jinak aplikace upozorní vaše blízké, že se mohlo stát něco vážného. Čínská aplikace Are You Dead? se během pár týdnů stala hitem – a nepříjemně přesně odhaluje strach lidí žijících o samotě i to, jak se z osamělosti stává byznys.

Pokud jste někdy v nose hledali „holuby“, nejste sami. Asi 90 % lidí si šťourá v nose. Existují ale dohady, že by tento nechutný zvyk mohl být škodlivý pro náš mozek.

Sníh na chvíli zakryl praskliny a dal Praze iluzi klidu. Jakmile ale roztál, zůstalo město stejné – unavené, bez směru a bez ambice. Praha přežívá, funguje, ale nikam nemíří. Neprovokuje, neinspiruje, nesní.

Silné projevy dětských emocí bývají pro rodiče náročné. Jedním z nejobtížnějších projevů je fyzická agrese. Když dítě uhodí rodiče, probouzí se obranné mechanismy. Dítě je na tom ale mnohem hůř než vy.

Obezita patří mezi nejčastější chronická onemocnění a medicína o ní mluví čím dál jasněji: nejde jen o „málo vůle“. Tělo se hubnutí aktivně brání, roli hrají hormony, genetika i mozek. Jenže právě tahle znalost otevírá nepříjemnou otázku: jak o obezitě mluvit bez studu a moralizování – a zároveň bez pohodlné rezignace?

Ze všech stran neustále slyšíte, jak je nesmírně důležité dodržovat pitný režim. Ano, náš organismus tekutiny potřebuje, zvláště v letním období, to je bez debat, znáte však fakta? Víte například, že obyčejná voda nestačí? Tušíte, co s vámi udělá ranní sklenice vody na lačný žaludek? Podívejte se na mýty o pitném režimu

Jak spolu souvisí spánek, strava, únava a kult výkonu – a proč na to doplácí hlavně mileniálové?

Začínali jako oslava vstupu do Evropské unie, dnes jsou přirozenou součástí pražského života – a pro mnohé i první festivalovou zkušeností vůbec. O tom, proč festival zůstává dobrovolně otevřený, proč se přesunul na Štvanici a proč nechce být jen akcí „na jeden víkend“.

Až když se syn začal ptát na rodinné příslušníky a zkoumat, kde má hrob můj bratranec, nebo kolik měla babička sourozenců, se skutečnou tíhou jsem si uvědomila, jak moc nefunkční je naše rodina.

Režisér Jan Látal natočil dokument o vězních, včetně vrahů, s cílem více pochopit jejich příběhy. V rozhovoru mluví o vině, odpovědnosti i o tom, co může společnosti přinést empatie bez zlehčování spáchaných činů.

Svět neničí jen zlí lidé, ale i nečinnost těch dobrých. Různé tragédie ukazují, jak snadno v davu umlčíme vlastní morálku a čekáme na supermana, který pomůže.

Je to jeden z nejnepříjemnějších pocitů, který nás dokáže spolehlivě vytočit. Jste uprostřed věty, nadechnete se – a někdo vám do toho skočí a dokončí myšlenku za vás. Samozřejmě špatně. Psychologie nabízí překvapivě uklidňující vysvětlení: Nebývá to známka vaší neobratnosti, ale důkaz, že dotyčný ještě úplně nezvládl umění diskutovat.

Taky vás někdy napadlo, že byste prostě přestaly po „manžovi“ uklízet? Několik žen tento experiment uskutečnilo.

Schopnost kritického myšlení a vytváření úsudku, empatie, získávání znalostí, intelektuální rozvoj… O to všechno se ochuzujeme, když dovolujeme, aby na knihy sedal prach.

Časté noční močení není jen banalita. Může signalizovat i vážnější zdravotní problém.

Hubnutí si ještě pořád hodně lidí spojuje se škrtáním. Méně sacharidů, žádné přílohy, brambory a rýže jen výjimečně, těstoviny raději vůbec. Výživa se ale v posledních letech posunula od pouhého počítání kalorií k podstatně zajímavějšímu zjištění: rozhoduje nejen to, co jíme, ale i to, jak s jídlem zacházíme dřív, než ho sníme.

Jazyk může rozhodnout o tom, jestli dítě skončí s rovnátky. A často mnohem dřív, než si rodiče myslí.

Mozek dětí vyrůstajících v neustálém rodinném napětí nebo hádkách se podle neurologů adaptuje podobně jako mozek vojáků v boji. Platí stejný mechanismus, potřeba základního bezpečí. Cílem je přežít za každou cenu.

Dnešní doba ale umožňuje skoro každému „vrátit“ čas. Padesátileté ženy už dávno nepůsobí jako babičky, ale přírodu nelze šálit donekonečna. A tak přichází na řadu odborníci, kteří provedou facelift, který mnoha lidem vrací ztracené sebevědomí.

Co vlastně mental breakdown znamená, proč není správné obviňovat sebe či druhé a jak se povznést nad sebe samého, když se taková situace vyskytne

Neběhají v posilovně na páse ani si nekupují proteinový nápoj s pistáciovou příchutí. V podpaží drží bochník chleba a děti vyženou na pole. Amišové jsou nejzdravější komunitou v západní civilizaci.

Ticho v dětském pokoji už není jistota. Dospívající mozek ještě nemá brzdy, ale už má smartphone – a algoritmus tak často rozhoduje za rodiče dřív, než si vůbec všimnou, že je problém.

Vývojoví psychologové vysvětlují, proč není špatně, když dítě během adaptace na novou situaci pláče. Důležitá je především náruč, v níž to mohou udělat.

Domov by měl být bezpečné místo. Aspoň teoreticky. Prakticky je to ale takový malý Černobyl.

Pro všechny, kterým se zdá, že dělají všechno správně, ale čísla tvrdí opak.

Nosíme ji všude s sebou, ale málokdo ji myje správně – a právě proto může být znovupoužitelná láhev na vodu překvapivě špinavá.

Dětí se rodí méně než kdy předtím. Problém se netýká pouze Čechů a Evropanů, ale celého světa – nižší porodnost hlásí i jihovýchodní Asie. A podle odborníků nejde pouze o dočasný problém.

Geny nejsou neměnný osud. Moderní epigenetika ukazuje, že silné životní zkušenosti – hlad, stres, trauma i péče v raném dětství – mohou zanechat biologické stopy, které si neseme celý život. A někdy je předáváme dál, aniž bychom si to uvědomovali.

Před časem hýbala internetem zpráva, která zněla skoro jako pohádka pro dospělé: že by lidem jednou mohly dorůstat „třetí zuby“. Co tehdy působilo jako sci-fi fantazie, dnes získává konkrétnější obrysy.

Lidé udělají cokoliv, bez ohledu na to, jak je to absurdní, jen aby nemuseli čelit vlastní duši.“ — Carl Gustav Jung

Cestovat ve dvou je levnější, praktičtější a někdy i bezpečnější. A tak přibývá lidí, kteří hledají parťáka na cesty, nikoli do života. Bez romantiky, bez závazků, jen se sdílenými náklady. Jenže lidské emoce nejsou položka v rozpočtu – a dohody někdy narazí dřív, než dojde na první noc v hotelu.

Brigitte Bardot zemřela a místo vzpomínek přišel tvrdý soud. Sydney Sweeney je mladá, krásná, úspěšná a ženy ji shazují. Jaké jsou psychologické kořeny nesnášenlivosti mezi ženami?

Na sítích se znovu rozjíždí starý dobrý koloběh: někdo vymyslí jednoduchý hack, který slibuje rychlé hubnutí, a část internetu ho okamžitě povýší na spásu.

Co mají společného 70 % Američanů, Arnold Schwarzenegger a mistr těžké váhy UFC Tom Aspinall? Podle tabulek BMI jsou všichni obézní. Výsledky nové studie potvrzují, že BMI je nespolehlivý údaj, protože neřeší rozložení tělesného tuku.

Co mají společného 70 % Američanů, Arnold Schwarzenegger a mistr těžké váhy UFC Tom Aspinall? Podle tabulek BMI jsou všichni obézní. Výsledky nové studie potvrzují, že BMI je nespolehlivý údaj, protože neřeší rozložení tělesného tuku.

Mateřská láska je považována za základní jistotu. Co když ale chybí? Příběhy nechtěných dcer ukazují, jak hluboce může vztah s matkou ovlivnit sebevědomí, vztahy i vlastní mateřství – a že uzdravení je možné.

V rozhovoru s mediátorkou Klárou Bauer Harazinovou se díváme na to, proč se naučené strategie přežití vracejí i po letech a jak z nich lze postupně vystoupit.

Leden se s námi nemazlí. Bere rukavice, čepice i náladu. Přesto v něm zůstává cosi uklidňujícího – vědomí, že se dá přežít, stejně jako ho přežívali ti před námi. Stačí se obrnit, nezpanikařit… a občas si představit, že sjíždíte Grébovku na pekáči.

Říkají vám, že jste silná. Že inspirujete. Že všechno zvládáte. Jenže síla často nevypadá jako výkon, ale jako únava, kterou už není komu ukázat. Text o ženách, které se naučily fungovat za každou cenu – a o tom, proč je možná čas přestat být skálou.

Kvalita spánku je nejupřímnější zpětná vazba, kterou vám vaše tělo dává. Když se budíte často, neuvažujte nad tím, jak se přinutit rychle usnout. Zamyslete se, co udělat, aby k tomu nedocházelo.

Jste úspěšní a zajištění, vycházíte bez problémů, kromě běžných výdajů jste si jako železnou zásobu našetřili výrazně víc než doporučované tři platy. Přesto vás přepadává peniafobie, strach z toho, co bude dál.

Japonci toho naspí nejméně, přesto mají nejdelší průměrnou délku života. Jak jsou na tom Češi?

„Teorie je, když všechno víme, ale nic nefunguje. Praxe je, když všechno funguje, ale nikdo neví proč. My jsme spojili teorii s praxí: nic nefunguje a nikdo neví proč.“ — Neznámý autor

Vývojový psycholog Gordon Neufeld radí, jak si poradit s dětskou agresí. Klíčem je podle něj přetavit vztek ve smutek.

Mnoho z nás podléhá iluzi, že držení těla je výsledkem oddřených hodin ve fitku a že za jeho zhoršení může především sedavý způsob života. Často ale podceňujeme vliv toho, co jsme dostali do vínku už v raném dětství a co se pak po celý život dál formovalo na základě způsobu pohybu a času stráveného ve statických pozicích.

„Syndrom skleněného dítěte“ není lékařská diagnóza, ale silný příběh, který si společnost vypráví. Vyvolává představu sourozenců dětí s postižením, kteří vyrůstají bez pozornosti rodičů. Jak moc tahle představa odpovídá realitě?

Kdysi byli „divní“, dnes jsou hot. Vyhořelá generace mění pravidla randění a místo toxického kouzla hledá stabilitu, hloubku a lidi, kteří se umí nadchnout. Klidně i pro deskovky.

„Nenenávidíme agresi. Nenávidíme jen agresi ‚těch druhých‘. Když je to ta ‚správná‘ agrese – ta naše – milujeme ji.“ — Robert Sapolsky

Vztahy se obvykle vyčerpají potichu jako vyčpělá a vyšumělá sklenka šampusu na nočním stolku. Bublinky zmizí, jiskra vyhasne a z milenců se stanou spolubydlící, kteří sice skvěle ovládají logistiku domácnosti, ale zapomněli, jaké to je cítit motýlky v břiše.

Šedé vlasy se obvykle považují za neklamný příznak stárnutí a ztráty vitality. Z hlediska biologie to ale může být daleko jednodušší a velmi účelová reakce těla. Našemu tělu je totiž jedno, jak vypadáme, jde mu o prevenci rakoviny.

Když cítíme úzkost nebo paniku, naše mysl začne běsnit a stává se čím dál méně ovladatelnou. Z této spirály ale naštěstí vede rychlá cesta ven.

Suchý únor je nejkratší měsíc, proto je trendem nebýt za toho, kdo volí nejlehčí cestu, a spousta lidí si v rámci novoročních předsevzetí volí suchý leden. Jenže jak už to s předsevzetími bývá, nevydrží dlouho a spousta lidí spokojeně leje už před koncem prvního týdne.

„V každém lidském mozku dříme neuvěřitelný potenciál, k němuž nám obvykle chybí přístupový kód.“ — Darold Treffert