InstaZprávy

Kolumbijský drogový baron Pablo Escobar byl známý svým tvrdým vyjednáváním, kdy chtěl dosáhnout svého a používal k tomu taktiku cukr v podobě stříbra, nebo olova. Při vyhazovu šéfa Úřadu práce Viktora Najmona využil této taktiky i ministr Jurečka, který nabídl poněkud lidštější formu stejného – peníze, nebo negativní posudek.

Považuji za nebezpečí pro demokracii, když jeden názorový proud ovládá všechny vrcholné instituce a budu na to vždy upozorňovat. To se po lednových prezidentských volbách stalo i v Česku. Myslím, že nejeden volič je zaskočen z událostí, které se po těchto volbách rozjely.Tomu však nahrává právě to, že v žádné vrcholné instituci nedrží reálnou moc opozice.

Moderátor Jakub Železný by měl podle mého názoru skončit na obrazovkách České televize. U běžného moderátora či redaktora by se jeho incident s policií dal ještě zřejmě tolerovat, ale u výrazné tváře veřejnoprávní televize, ze které si navíc dělá hlásnou troubu svých názorů a je k tomu všemu placen z našich peněz, je to přes čáru.

Herec Martin Dejdar v minulosti podporoval v prezidentské volbě Miloše Zemana, za což ho kolegové z herecké branže odsoudili. Vypadalo to, že díky své osobní účasti na inauguraci prezidenta Petra Pavla se polepšil a tentokrát už volil tu stranu mince, za kterou dostane mezi svými kolegy pochvalu. Všechno si ale zase pokazil.

Současná vláda vysílá dlouhodobě jasný signál, že v rámci svých členů nenechá nikoho padnout. Což je dobrá životní jistota, pokud jste tedy členem některé ze stran vládní pětikoalice. Na další příležitost čeká i Jan Farský, který se obětoval pro dobro vlády a před rokem rezignoval na post poslance kvůli své půlroční stáži v Americe, což tehdy nedělalo dobré PR vládě. Teď je na jakési čekací listině, kdy čeká, jaká funkce na něj zbyde.

Při sobotní protivládní demonstraci došlo k incidentu, kdy se menší část z demonstrujících vydala na závěr k Národnímu muzeu s cílem strhnout ukrajinskou vlajku. Po zásahu policie se to výtržníkům nepodařilo. Podle Marka Bendy šlo o zločin, s čímž souhlasím, ale je tu jistá pachuť.

Vládní většina ve Sněmovně schválila před pár dny novelu o snížené valorizaci červnových důchodů v legislativní nouzi. A právě nestandardní a podle mého názoru neadekvátní schvalování v legislativní nouzi může tuto změnu pohřbít. Problémem je, že vláda s penězi navíc v případě, že by Ústavní soud novelu zamítnul, zřejmě nepočítá. Pokud by taková situace nastala, šlo by o velké fiasko Fialovy vlády a ministra financí osobně.

Fialova vláda je první vládou od revoluce, která v průběhu vládnutí změnila své programové prohlášení, kdy toho z jejích slibů moc nezbylo. Argumenty vlády jsou takové, že nastaly nečekané události jako válka na Ukrajině nebo energetická krize. Ke změně programového prohlášení však nedošlo ani v případě Babišovy vlády, která také asi mohla jen těžko očekávat, že Česko postihne epidemie koronaviru.

Pavel Novotný vyvolal nedávno pozornost svými twitterovými příspěvky, ve kterých svými slovy potvrdil, že někteří podřízení Nory Fridrichové měli trpět před poradou zvracením. Známá osobnost tvrdí, že se v takovém případě jedná o oběti Fridrichové.

Jakmile skončily prezidentské volby, začala nám vláda předkládat jeden kontroverzní návrh za druhým. Náhoda? Asi ne, na takové náhody by mohl věřit jen velký naiva. A tak se nám na stůl dostává i návrh na snížení již slíbené valorizace důchodů, za čímž vláda honem rychle pádí, protože ji již nezbývá potřebný čas, kterým se loni na podzim takticky promlčela. Ke změně červnových důchodů vláda využívá legislativní nouzi.

Ve všem tom škrtání výdajů a ve světle plánů na zvyšování odvodů či daní se jaksi pozapomnělo na jeden obor, kde moc vláda se škrty nepočítá. Tím zapomenutým a nenápadným oborem přikrčeným někde pod židlí, jakmile jde o jejich vlastní platy, jsou samotní politici. U politiků v lednu naopak došlo skrz rozmrazení platů k určité formě valorizace, což je ve světle dnešního boje vlády za snížení valorizace penzí poněkud úsměvné.

Když jsem psala včerejší článek o tom, že se Dominik Feri vrátil na Instagram a celebrity mu tam dávají srdíčka k příspěvkům, kde zpochybňuje výpovědi dívek, na kterých se měl on dopustit sexuálních deliktů, tak mě to upřímně naštvalo.

Dominik Feri se v květnu 2021 krátce po vypuknutí svého sexuálního skandálu odmlčel nejen z politiky, ale i ze svého Instagramu, kde měl ve své největší slávě přes 1 milion sledujících. Od té doby publikoval jen pár příspěvků. V posledních dnech začal zveřejňovat jeden příspěvek za druhým, vypadá to tedy, že se sem definitivně vrátil.

Někteří mají tendenci stěžovat si na Českou televizi, což je mnohdy nespravedlivé. Trnem v oku bývá zejména pořad Nory Fridrichové 168 hodin, u kterého se opakovaně ukazuje výrazně tendenční vedení pořadu, což odporuje požadavkům na vyváženost veřejnoprávní televize. Kdyby byl pořad na komerční televizi, tak je vše v pořádku, ale na obrazovky České televize podle mého názoru takto silně tendenční pořady nepatří.

Zvolený prezident Petr Pavel byl před volbami s nadsázkou řečeno prohlášen za svatého, kdy se mediálním prostorem a zejména sociálními sítěmi nesl narativ, že jeho kandidatura představuje až zbožštělé dobro. Nemít o něm žádné informace o jeho minulosti, tehdy bych nabyla dojmu, že kandiduje svatý Petr, Pavel, či snad dokonce i sám Pán Bůh.

Můžete Jiřího Ovčáčka nemít rádi, ale jedno se mu nedá upřít, a to jeho profesionalitu. Jestli si někdo myslí, že mluvčí Ovčáček nedělal přesně to, co se od něj vyžadovalo, tak se hrubě mýlí. Naopak mluvčí nově nastupujícího prezidenta Markéta Řeháková ukázala amatérismus již po sčítání hlasů svým infantilním a neprofesionálním projevem. Začínám mít navíc podezření, zda netrpí egománií.

Spolek Milion chvilek pro demokracii vznikl po volbách 2017 jako občanská platforma, která kritizovala vládu premiéra Andreje Babiše a zejména jeho osobu pro střet zájmů či trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo. Organizace se v té době několikrát sešla s lídry tehdejších opozičních stran, kteří jsou v současnosti lídry vládní pětikoalice, a nabádala je ke spojování ve volbách.

Stojím si za tím, že názorově rozdělená společnost je znakem demokracie, ne její chybou, protože pouze pluralita názorů zaručuje, že nedojde k ustanovení jednoho oficiálního názoru, který musí masy slepě následovat. Problém je podle mého trochu jiný, o čemž se rozepíšu dále.

Když potřebuje Petr Fiala najít univerzálního viníka čehokoliv, často si spolehlivě a rád vzpomene na Andreje Babiše. Nepamatuji si snad jeho proslov z poslední doby, který by nezahrnoval jméno Babiš nebo spojení Babišova vláda. Až ho začínám podezírat alespoň z malé míry posedlosti, ale možná je to jen profesní deformace z kariéry politologa.

Návrh korespondenčního hlasování pro lidi ze zahraničí, jehož největší propagátorkou je šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, a které se chce vláda pokusit protlačit Sněmovnou za každou cenu, je podle mého názoru protiústavní. Nejsem sice v žádném případě ústavní právník, ale vycházím z logiky věci, kdy by měli mít všichni občané stejnou možnost volby, což v takovém případě dodrženo nebude.

Pamatujete si ještě, že máme ve vládě i ministryni Langšádlovou? Někteří možná už ne a nedivím se. Její post byl jeden ze tří, kterým Fialova vláda oproti předchozí vládě rozšířila počet ministerských pozic z 15 na pěkných 18. Helena Langšádlová sice žádné ministerstvo neřídí, ale být ministryní se i přesto počítá. A teď dokonce vykázala činnost, chce se mi zvolat – hurá!

Na světě máme další kauzu okolo hnutí STAN, jedná se již o několikátou kauzu během jednoho roku pod vedením předsedy Víta Rakušana, který je zároveň ministrem vnitra. Buď je Rakušan natolik neinformovaný, co se ve vládním hnutí, kterému šéfuje, děje, nebo o všem ví, ale jen dělá, že neví. Otázka, co je horší, ale obě varianty by jej měly diskvalifikovat z vládního angažmá. Pokud by tedy vláda a hlavně premiér fungovali, jak mají.

Bývalý poslanec hnutí STAN Jan Farský musel zhruba před rokem složit neslavně poslanecký mandát kvůli své půlroční stáži v Americe, odtud ona přezdívka “Američan”.  Původně měl i nadále pobírat poslanecký plat s tím, že se za půl roku vrátí opět do poslaneckých lavic, to díky kritice opozice a mediálnímu tlaku nevyšlo, a tudíž na mandát rezignoval. Nyní přichází laso z Hradu od nově zvoleného prezidenta Pavla.

Někteří členové vlády a její skalní fanoušci si oblíbili pojem dezolát, kterým častují názorové oponenty z pohledu války na Ukrajině. Podle švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung (NZZ) s odkazem na významné německé politiky se měl Biden pokusit prostřednictvím tajné mise šéfa CIA nabídnout Rusku asi pětinu území Ukrajiny za mír.

V české společnosti se začal šířit nešvar, že když dva dělají totéž, není to totéž, protože se neměří stejným metrem. U jednoho budeme to stejné hanit do extrémních rozměrů, u druhého to budeme vyloženě přehlížet. Ano, mluvím o komunistické minulosti nového prezidentského páru Petra a Evy Pavlových a stejné minulosti neúspěšného kandidáta Andreje Babiše.

Do důchodu by se v Česku mohlo chodit až v 68 letech. Ne, vážení, to není vtip. Podle informací serveru Novinky.cz o tom vláda skutečně uvažuje a Jurečkovo ministerstvo práce a sociálních věci již možnost zvýšení věku k odchodu do důchodu rozpracovalo. Celé to považuji za špatný nápad.

Před druhým kolem voleb absolvovali dva prezidentští kandidáti řadu debat. My vám nyní za naši redakci přinášíme analýzu třech hlavních televizních debat, které sledovalo nejvíce lidí. Původně to vypadalo, že budou pouze dvě televizní debaty, kdy Andrej Babiš tvrdil, že do České televize nepůjde. Nakonec přišel, bylo to však dobře?

Mediálním prostorem je provázen narativ, že Andrej Babiš šíří nenávist a může za radikalizaci společnosti. S tím nesouhlasím, Babiš je sice určitou rozbuškou, ale nepřipadne mi, že by to byl primárně on, kdo v české politice může za nenávist určité části společnosti. Když totiž zaplujeme na Twitter, najdeme zde líheň vládních radikálů, kteří k smrti nenávidí Babiše a jeho voliče a mají v plánu používat i násilí, což je skutečný problém.

Mnoho fanoušků klasického Survivoru vyhlíželo druhou řadu česko-slovenské verze s nadějí. Tu naději vyslal před pár týdny moderátor Ondřej Novotný, který sliboval, že letošní ročník se bude více podobat tolik oblíbené americké verzi.

Po více než 33 letech se kruh uzavírá. V roce 1989 volili komunisté demokrata Havla, letos si na Hrad demokraté zvolí bývalého komunistu, a to jak v případě Petra Pavla, tak i Andreje Babiše. Platí zde, že jednou komunista, vždycky komunista?

Máme týden a půl do volby nového prezidenta a já mám o vítězi jasno – na Hrad usedne Petr Pavel. Co mě k tomu vede? Hned několik vodítek, ale to nejvýznamnější, které podle mého názoru rozhodne, bude volba takzvaných dezolátů, což dnes rozeberu ve svém komentáři.

Imitátor a známý komik Petr Jablonský, který proslul imitováním a parodováním zejména bývalého premiéra Andreje Babiše a dosluhujícího prezidenta Miloše Zemana, se nyní pustil i do dalších jmen. Na paškál si vzal zejména premiéra Fialu nebo i Markétu Pekarovou Adamovou.

Kampaně kandidátů na prezidenta se teď předhánějí v superlativech, v tom, kdo vytáhne lepšího pejska či kocoura, nebo kdo je více pohledný. Ve své analýze se naopak zaměřím na nejvíce stinné stránky tří největších favoritů, kterými jsou jmenovitě Petr Pavel, Andrej Babiš a Danuše Nerudová. O tom, že všichni mají škraloup z minulosti, si buďte jistí.

Tak to se trochu vymklo z ruky. Vláda chce v rámci takzvaného boje proti dezinformacím zavést systém, který bude finančně podporovat nezávislá “pomáhající” média, a na černou práci si “najme” neziskovky, které budou bonzovat a nálepkovat. Pokud se to přežene a nedivil bych se už asi ničemu, mohlo by to skončit až určitou orbanizací Česka po bruselsku, který si dal jako první za cíl boj proti dezinformacím na úrovni EU.

Američané jsou na svou léta budovanou demokracii pyšní a jsou zvyklí pravidelně vyvažovat poměr sil, aby Demokraté či Republikáni neměli dlouhodobě příliš moci najednou. V nedávných takzvaných “midterms” sice administrativa Demokratického prezidenta Joea Bidena udržela poměrně překvapivě většinu v americkém senátu, ale ve sněmovně reprezentantů většinu na základě přehodnocení voličů ztratila, čímž se moc více rozmělnila, což je v Americe dost obvyklý jev.

Moderátor České televize Pavel Čapek měl urazit divačku tím, že ji pochválil rozbor fotbalového zápasu. “Na ženu velmi kvalitní hodnocení, musím vás pochválit,” řekl doslova moderátor přezdívaný Čapoun. V rozhovoru však vystupoval Čapek uctivě a slušně. V celé věci se aktivisticky na Twitteru angažuje bývalá moderátorka České televize Linda Bartošová.

“Když vydržíš až do večera nepapat, uvidíš zlatý prasátko. A bude mít i velký zahnutý zuby nahoru? Musíš vydržet a budou i zuby. Ne, ne, já nemusím, já už ho vidím,” tak zní slova dnes již legendární vánoční Kofola reklamy. Jak vypadá holčička z reklamy na Kofolu dnes po 19 letech?

Rozdíl mezi fungováním britské a české demokracie si můžeme aktuálně ukázat na podobném přešlapu, kterého se dopustila bývalá britská premiérka Trussová a představitelé tuzemské vládní koalice. Zatímco britská premiérka kvůli svému přešlapu nakonec po tlaku vlastní strany rezignovala na post premiérky, ve Fialově vládě nenese za podobný přešlap odpovědnost nikdo, což je tak trochu symptomatické.

Byly to právě strany pětikoalice v čele s premiérem Fialou, které na sebe upletly morální bič kritikou předchozí vlády, kdy požadovaly odstoupení vládních politiků za sebemenší přešlap. Mlha kolem vyšetřování zločinů brněnských politiků zejména z řad ODS a KDU-ČSL vrhá pochopitelně šero i na Petra Hladíka, jakožto lídra brněnských lidovců a tohoto času stále jejich kandidáta na ministra pro životní prostředí.

Věčný moderátor televize Barrandov a rekordman v moderování pořadů Jaromíra Soukupa, tedy samotný Jaromír Soukup, prožívá v poslední době syndrom vyhoření. Vymýšlí, čím by zaujal diváky, ale nedaří se. Příliš nepomohl ani poslední majstrštyk pana ředitele v podobě pořadu Agáta Jaromíra Soukupa, který se věnuje jeho vztahu s Agátou Hanychovou.

Petr Gazdík má jednu úžasnou vlastnost – může rezignovat z kolika funkcí chce, ale vždy po určitém čase zase potichu vyleze a míří zpět – tedy vlastnost, jakou mají šváby, kteří jsou údajně schopní přežít i atomový výbuch a vylézt posléze opět na povrch. Podobnou vlastnost má ve STAN mimochodem i druhý otec zakladatel tohoto hnutí Stanislav Polčák.

Mělo to být referendum o vládě, kde měli nespokojení občané s vládou Petra Fialy projevit svůj odpor. Nestalo se tak. Nejenže voliči v senátních volbách neuštědřili vládním stranám opozicí tolik očekávaný výprask, ale vládní strany si na mandáty dokonce polepšily. Výsledek referenda je tedy takový, že občané jsou s vládou Petra Fialy nadmíru spokojení.

Mnoho komentátorů, voličů a několik současných politiků ČSSD, kteří drží ve straně moc, dávali loňský propadák ve sněmovních volbách za vinu bývalému předsedovi ČSSD a svého času vicepremiérovi vlády Janu Hamáčkovi. S novým předsedou Michalem Šmardou měly přijít nové myšlenky, obroda strany a světlé zítřky. Nestalo se, ČSSD je na tom ještě hůře než za zatracovaného Hamáčka.

Systém EET sice asi nevygeneroval tolik příjmů do státní kasy, kolik se očekávalo, ale jeden velký benefit přinesl. A to masivní rozšíření platby kartou v hospodách a restauracích téměř v každém koutě Česka. O to s koncem EET zřejmě přijdeme.

Dnes nastal pro Andreje Babiše den D, kdy začalo soudní projednávání jeho obžaloby v kauze Čapí hnízdo. Pokud soud shledá, že je vinným, ať je spravedlivě dle příslušných zákonů potrestán, ale o vině či nevině nerozhoduje v právním státě spolek politikových odpůrců sdružených pod značkou Milion chvilek, ale jednoduše soud.

Jsem toho názoru, že demokracii nemůžeme dělat dlouhodobě na ulici, protože jinak se nám to vymkne z rukou. Je třeba maximálně ctít výsledky voleb. Spolek Milion chvilek pro demokracii však vytvořil pro českou společnost nebezpečný precedens – jakmile se nebude některé skupině obyvatel líbit byť jen jméno ministra, tak vyjít do ulic. A to je špatně.

Do Německa naplno z USA doputovala kulturní revoluce zvaná cancel culture neboli kultura rušení, kdy je potřeba zrušit, zakázat a zneveřejnit všechno, co by mohlo někoho ve spojení s jeho původem urážet. Nehledě na kontext tehdejší doby, nehledě na to, o jak významné dílo se jedná. Prostě kupředu levá, zpátky ani krok.

Během několika týdnů mě zarazil už druhý případ, kdy někdo v Česku prodával na bazarovém portálu věc v hodnotě pár set korun a přišel o desítky až stovky tisíc. Jedná se o nejnovější trik podvodníků, kterému jde ovšem velice snadno zabránit – stačí myslet.

Místo toho, aby se vládní koalice Spolu chlubila svými vládními úspěchy, vsadila i tentokrát před podzimními volbami na antikampaň. To se skutečně nemá koalice Spolu čím pochlubit, že na jejích billboardech musí viset znovu po roce bývalý premiér v temně červených barvách? Člověk by i skoro řekl, že koalice zapomněla, že již není v opozici.

Osud někdy napíše příběh, kdy se z nuly stane hrdina. Rakušanův příběh však jde přesně opačným směrem a nabírá na obrátkách. Z hrdiny, který zazářil v předvolebních debatách, kdy značně zastínil svého koaličního kolegu Piráta Bartoše a měl dost možná našlápnuto k tomu být i příštím premiérem, se stává politická mrtvola. Každým dnem, kdy Vít Rakušan setrvává ve funkci ministra vnitra, se tomuto stavu blíží čím dál víc.

Restaurace a hospody si po dvou složitých letech v covidu užívají aktuálně zlatého období, kdy některé vybrané podniky praskají ve švech. Návštěvníky doposud neodradily ani rostoucí ceny, kdy za večeři v nijak luxusní restauraci dáte za jednoho už i přes 250 korun a cena piva jen málokde zůstala pod 40 korun, přičemž pivo plzeňské už na několika místech překročilo hranici 60 korun.

Nenecháme vás padnout. To je památná věta, kterou pronesl premiér Fiala ve svém červnovém televizním poselství k národu. Kromě několikaminutového hledání viníků současné ekonomické situace, byla Fialova slova o tom, že vláda nikoho nenechá padnout, alespoň nějakým pozitivním signálem jeho sdělení.

Ukrajina byla před majdanskou revolucí v roce 2014 rozdělenou zemí, protože Ukrajinec, který tehdy žil na východě, měl podle svých politických preferencí o budoucnosti úplně jiné představy než Ukrajinec žijící na západě země. Dokládají to historické výsledky voleb. Určitá rozpolcenost východu a západu panovala ale i před válkou. Putinovi se poté podařil přesný opak toho, co chtěl – Ukrajince jako národ sjednotil.

Ministr financí Zbyněk Stanjura nám představil svůj upravený návrh rozpočtu pro tento rok. Vládní koalice v březnu původně schválila rozpočet se schodkem 280 miliard, čímž chtěla vyslat signál, že oproti předchozí vládě bude šetřit. To se ve výsledku moc nepodaří.

Na mimořádném sjezdu, kdy hnutí STAN zbyli prakticky ve vedení jen dva lidé včetně předsedy Rakušana, se hnutí snažilo o restart a proklamovanou změnu. Zvolilo si staronového předsedu a své místopředsedy, mezi kterými je i Jan Farský, který však bude ještě do září v Americe.

Vládě Petra Fialy věří podle nového průzkumu pouze 28 procent obyvatel. Tak málo lidí bylo spokojeno s vládou například za Babiše v době nejtvrdších covidových restrikcí. Kde udělala vláda, kterou tvoří celkem pět stran, chybu?

Sice pozdě, ale přece si pan Timmermans, který v orgánech Evropské unie patří mezi největší zastánce takzvaného Green Dealu, uvědomil, že při sociálních nepokojích může těžko realizovat svou zelenou vizi Evropy. A tak nyní sám navrhuje návrat k uhlí. Kdo by to byl ještě nedávno řekl?

Organizátoři Wimbledonu se rozhodli letos kvůli válce na Ukrajině uplatnit kolektivní vinu a zakázali tak start tenistům z Ruska a Běloruska. Hrozilo velmi reálně i to, že by některý z těchto tenistů vyhrál, což mohlo mít následky pro královskou rodinu. Světová jednička Daniil Medveděv patřil mezi největší favority mužského pavouka. Co však osud nechtěl, ženský turnaj vyhrála nakonec přece jen Ruska.

Po tom, co policisté z NCOZ odvedli v poutech bývalého pražského politika hnutí STAN Petra Hlubučka a zároveň vyšly najevo skutečnosti, že další vrcholní členové hnutí Polčák s Gazdíkem se stýkaly na dovolené a komunikovali přes šifrovaný telefon s podnikatelem Redlem, který je podle policie hlavou zločinecké skupiny, se ministr vnitra a zároveň předseda hnutí STAN dostal automaticky do střetu zájmů.

Voliči pětikoalice se podle posledních průzkumů začínají jasně sdružovat pod nejsilnější stranou ODS, což má důsledky pro ostatní vládní strany, a to nejen v rámci koalice Spolu. Vážné důsledky to má i pro stranu, která si říká Pirátská. ODS zřejmě těží z vystupování premiéra Fialy v době krize, kdy voliči například pozitivně hodnotí jeho cestu do Kyjeva.