EDUzín

„Jako dítě na základní škole jsem měl velká očekávání, že mi ve fyzice vysvětlí, jak funguje svět. Byl jsem na to strašně zvědavý, a pak jsem zjistil, že těm výkladům vůbec nerozumím!“ říká Petr Jirout, který učí fyziku, matematiku a na Waldorfském lyceu v Praze. A klade si otázku, jak ve škole učit o tajemných jevech, jako je elektřina nebo světlo.

Je to už druhý rok, co můj starší syn navštěvuje školu v Malajsii, konkrétně v Kuala Lumpur, kde žijeme. Je to mezinárodní škola, o kterou je velký zájem. Mají ho místní, pro které je vzdělání v angličtině otázkou prestiže. A také mezinárodní komunita, která v Kuala Lumpur nastálo nebo dočasně žije, ale nemluví jazykem bahasa nebo mandarínsky, takže nepřipadají v úvahu místní nebo čínské školy. Vzdělání pro děti v mezinárodní škole nabízí hodně firem jako bonus svým zaměstnancům. Stejně to dělají ambasády, včetně české nebo americké, pro niž pracuje můj muž.

Na střední, nebo na učňák? Zhruba třetina absolventů základních škol se každoročně v Česku rozhodne pro nematuritní obory – asi i proto se právě učilištím věnuje i jeden díl pořadu Jak se dělá dobrá škola. Například SOŠ a SOU v Roudnici nad Labem veřejně ocenila i Česká školní inspekce, která ho zahrnula do své zprávy Společné znaky vzdělávání v úspěšných středních školách s učebními obory. „Nejtěžší pro nás bylo změnit předsudky v okolí,“ říká ředitelka Helena Všetečková.

Cesta vzdělávacím procesem pro některé děti i jejich rodiče místo pouti za vědomostmi připomíná spíš bitevní pole. Ukazují to některé příběhy rodin, které vychovávají děti se specifickými potřebami. Pokud se k zvýšenému nároku na péči přidá například obtížně zvladatelné chování, jde o kombinaci, se kterou si české školy mnohdy nedokážou poradit. Pokud to ale nezvládnou, trpí tím všichni zúčastnění.

Další díl seriálu Jak se dělá dobrá škola se natáčel na odborném učilišti na Vysočině My vás teď zavedeme do Znojma. Na první pohled se může zdát, že se jedná o klasický týden praxe kuchařů. Mistr odborného výcviku Michal Koch se ale snaží do výuky přidávat i něco navíc. Pracoval jako šéfkuchař, učí teprve čtyři roky - a už si u svých učňů vysloužil nominaci do ceny o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize CZ.

Máme téměř za sebou první měsíc nového školního roku a sociální sítě se plní více či méně divokými historkami ze tříd. Zmatení rodiče se ptají: má učitel právo zakázat dítěti konkrétní kus oblečení; musí naše dítě skutečně do školy nosit peníze a drogerii? Shromáždili jsme nejčastější problémy a zkusíme je rozseknout jednou provždy s vysokoškolskou pedagožkou Helenou Zitkovou, která provozuje web Co nevíte o škole.

“Proč se neučíš? Běž se učit!” Jako byste se slyšeli, že? Tohle magické zaklínadlo se poměrně často nese leckterými českými domácnostmi. Jenže hodně dlouho se učit ještě neznamená hodně se toho naučit . Co má dítě sedící nad vyjmenovanými slovy nebo příklady na čtvrtletku z matematiky konkrétně udělat, aby mu znalosti v hlavě zůstaly, ideálně co nejdéle?

Nebydlíš - nechodíš. Tak jednoduché to je. Jakožto zodpovědný rodič, vybírala jsem školu pro dceru s  několikaletým předstihem. Někomu se to může zdát přitažené za vlasy, ale ono ne! Dítě mám jen jedno, záleží mi na ní, a tak zásadní věc jako to, kam bude chodit do školy, jsem odmítala ponechat náhodě. Pokusím se celou tu pekelnou anabázi popsat. Vydržte, má to dobrý konec. Průběh je ovšem neveselý, leč pravdivý - a mnoha rodičům může usnadnit rozhodnutí, kde se s dětmi usadit.

Stanislav Zajíček byl už v životě lecčím – dětským hercem, poslancem v parlamentu i učitelem v soukromé škole. Posledních dvacet let vyučuje češtinu a latinu na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. V letošním roce byl jedním z finalistů ceny pro nejinspirativnější učitele Global Teacher Prize CZ. „Nikdy jsem nepřestal přemýšlet o tom, co dělám a proč to dělám,“ říká. „Kladu si otázky. Otázka je totiž vždy důležitější než odpověď.”

„Stále hledáme způsoby, jak pomáhat studentům, aby převzali odpovědnost za své učení a pracovali na své osobní maximum,“ říká Jiří Kopecký, učitel na Gymnáziu Jiřího Ortena v Kutné Hoře. Spolu se svojí kolegyní, Václavou Kapitánovou, se proto na této škole snaží učit „formativně“. Tedy přístupem, jehož cílem je, aby studenti neztratili chuť se učit, v hodinách aktivně spolupracovali, snažili se zlepšovat a naučili se sami hodnotit svůj studijní pokrok.

Inkluze neboli společné vzdělávání dětí „běžných“ a těch s fyzickým nebo mentálním handicapem byla v Česku zavedena zákonem v r. 2005. Uplynulo osmnáct let, a ještě stále mnozí lidé pochybují o tom, že takový způsob vzdělávání dětem prospívá. Jednou z nejvíce inkluzivních českých obcí je Krnov ve Slezsku, a mezi ostatními tu dlouhodobě vyniká Základní škola Janáčkovo náměstí. Na této „škole pro všechny“ vznikl i další díl seriálu Jak se dělá dobrá škola.

Narodil se a vyrůstal ve Slovensku na Oravě, vysokou školu absolvoval v Paříži. Miloš Kondela dlouho nevěděl, co by chtěl studovat, a nakonec zvolil byznys. „Je to všeobecné mezioborové studium,“ říká. Pro studium zvolil prestižní ESSEC Business School v Paříži, semestr strávil i na King´s College v Londýně. „Doporučil bych středoškolákům, aby se na studium v zahraničí dívali střízlivě, nejsou to jen večírky a krásný život,“ dodává. „Spočítejte si, jestli se to vyplatí.“

Prvňák Pepa ve třídě rozbaluje svačinu. Na polici ho zaujme knížka s fotbalistou na obálce. I když ještě neumí číst, knížku si prolistuje. Se spolužákem Karlem obdivují fotbalistovy kopačky a společnými silami se snaží přelouskat několik vět. I tak to může vypadat ve třídě, kde mají děti k dispozici knihovničku. Podobné situace chtěly dětem umožnit zažívat i Veronika Mičietová, třídní učitelka na prvním stupni, a Michaela Hazdrová, maminka tří dětí z Mladoboleslavska. Obě v minulém školním roce třídní knihovničky rozbíhaly. Jedna jako třídní prvňáčků, druhá jako rodič.

Při pohledu z města to vypadá, že malotřídky existují už jen ve filmech pro pamětníky. Pohled do statistik ale ukazuje jiný obrázek, malotřídních je zhruba třetina základních škol. Proto se jim věnuje další díl seriálu Jak se dělá dobrá škola. Jihočeský kraj v číslech kopíruje celou republiku, 82 malotřídek je přibližně třetina z celkových 260 základních škol v kraji. Ve Slapech na Táborsku se jedna malotřídka nachází v historické školní budově a ukazuje, jak může taková škola fungovat.

Škola by dětem měla předat nástroje k sebepoznání a seberozvoji, myslí si herec a režisér Jiří Havelka, který provádí novým dokumentárním seriálem České televize Jak se dělá dobrá škola. Se štábem České televize se vydal do deseti různých škol, aby hledal odpověď na otázku, jak vytvořit školu, do které všichni chodí rádi. Existuje na to jednotný recept?

Kateřina Emer vytvořila projekt Synapse, který školí odborníky pracující s nadanými a pomáhá školám tyto žáky lépe začlenit. Na facebooku vede také skupinu Malí a velcí (asi) nadaní a působí v této oblasti jako poradkyně, lektorka a koučka. Sama mezi lidi s vysokým intelektem patří a na vlastní kůži tak zná i jejich obtíže. „Lidé si často myslí, že nadané děti mají někde přidáno a někde ubráno. Ale tak to není. Ony mají prostě všeho přidáno. Vnímají všechny vjemy strašně intenzivně, všechny emoce strašně hluboce. A jsou často samy,“ říká.

Učím na klasické státní střední škole, takže běžnou součástí mojí práce je i hodnocení. Ústně nezkouším, považuju to za ztrátu času, kterého je vždy méně, než bych potřeboval. Známka na vysvědčení se skládá z testů a aktivit v hodinách.

Barbora Bitomská učí chemii a biologii na Mendelově gymnáziu v Opavě. Na jejích hodinách studenti točí videa, skládají básně i hrají divadlo. „Nechci po nich, aby znali s prominutím, kdejaký prd,“ říká. K maturitě z těchto předmětů chodí u ní i jejích kolegyň více žáků, než je obvyklé, a úspěch mají i u přijímaček na vysoké školy. Je jednou z letošních finalistek ceny pro inspirativní učitele Global Teacher Prize Czech Republic.

Montessori. Toto slovo už někdy slyšel každý, kdo se zajímá o vzdělávání, a i spousta těch, kterým je ukradené. Montessori škol a školek v Česku neustále přibývá. Není divu, že se jim věnuje i první díl seriálu Jak se dělá dobrá škola.

Historii si oblíbil už v dětství, vystudoval ji na vysoké škole a učení si chtěl vyzkoušet jen jako záskok na pár hodin týdně. Za katedrou ale letos oslavil již dvacetileté výročí a celou dobu zůstal věrný pražskému  Gymnáziu na Zatlance. „Hodně času věnuju moderním dějinám,“ vysvětluje Radek Aubrecht. „Věřím, že nejlépe odpovídají na otázku, proč je svět takový, jaký je. Není ale možné odučit celý pravěk, starověk a středověk v rozsahu, v jakém jsem se ho učil já.“

Sloh mi můžeš odvyprávět. Chybu si zkus najít sám a pak dostaneš jedničku. A hlavně: chci o tobě vědět víc. Zeptali jsme se rodičů, čím je učitelky a učitelé jejich dětí mile překvapili.

V Česku máme zhruba milion a půl žáků a studentů, kteří navštěvují některou z asi 4 200 základních a 1 300 středních škol. A jako je každé dítě jiné, stejně tak se mezi sebou liší i jejich školy. Česká televize a EDUin společně nabízejí divákům po deset středečních večerů příležitost na necelou půlhodinu nahlédnout do desítky škol, o kterých se soudí, že mohou být inspirací ostatním. Každý tak může vidět, že dobrá škola se neudělá sama, ale k jejímu vzniku a rozvoji je potřeba mít vizi, jejímuž naplnění věnuje hodně lidí značné úsilí.

Ať žijete v místě, kde se bojuje o každé volné místo na kroužcích už od jara předchozího školního roku, nebo u vás stačí pohodlně vybírat během září, je nastavování rozvrhu volnočasových aktivit dětí disciplínou hodnou obratného manažera. Jak kroužky vybírat, do jaké míry do toho dětem zasahovat, kdy říct STOP na další prosby o nové aktivity a proč potřebujete do plánování kroužků zahrnout i svůj docela obyčejný dobrý pocit?

Zopakovat si češtinu, matematiku nebo třeba angličtinu, zároveň si najít nové kamarády a vyzkoušet si různé pohybové aktivity. Tak by se dala jednoduše popsat Letní škola doučování na Masarykově univerzitě v Brně. Organizuje ji dobrovolnické centrum MUNI POMÁHÁ společně s Katedrou sociální pedagogiky na Pedagogické fakultě. Žáci prvního stupně základní školy si tady před začátkem školního roku procvičují látku, která jim v tom loňském nešla nebo na kterou v hodinách chyběly. S učivem jim tady pomáhají dobrovolníci, studenti pedagogické fakulty v rámci svých povinných praxí, ale i dlouholetí učitelé, kteří mají volnější prázdniny a chtějí svůj čas smysluplně vyplnit.

“Klackové z učňáku” a “mrňata ze školky”. Jako by si tyto dva světy ani nemohly být vzdálenější… Na Kutnohorsku se ovšem v letošním školním roce rozhodli, že zkusí vytvářet různá nečekaná propojení mezi všemi stupni škol a napříč regionem. Vznikla nová přátelství, a také několik dřevěných truhliček na poklady.

Jak vypadá ideální školka? Mělo by si z ní dítě přinést každý týden písničku, básničku a namalovaný obrázek? Eva a Ondřej Koželuhovi ve školkách dlouhá léta pracovali a dnes se na univerzitě věnují přípravě budoucích učitelek a učitelů předškolního vzdělávání. Pro svou dceru vybírali školku nedávno. „Přijde nám důležité, aby v mateřské škole nebyl čas rozplánovaný na čtvrthodiny a nebyly tam pokud možno žádné kroužky,” říkají. A mají pro tápající rodiče dobrou zprávu: skvělé školky existují.

Nová aktovka, bačkůrky, sešity, ale také slzy, strach nebo odpor. Nástup nebo návrat do školy po prázdninách může být pro děti i rodiče spojen se směsící vzrušení a obav. Možná máte dítko, které se do školy těší a nástup do první třídy nebo návrat do školních lavic mu nečiní potíže. Pokud jsou pro vaše dítě změny a přechody náročné, je podle odborníků dobré nepodcenit přípravu. A to u dětí i dospělých.

Už 24 let učí děti na prvním stupni a celých 23 z nich k tomu využívá program Začít spolu. V hodinách tak vede děti například k tomu, aby vzájemně spolupracovaly, plánovaly nebo byly za učení také samy odpovědné. “Každé dítě díky programu může zažít úspěch. Není to ale jen o hraní a zábavě, musí si cíle samy vytyčit a nakonec jich také dosáhnout,” popisuje finalistka soutěže Global teacher prize Jana Šenkyříková ze ZŠ a MŠ Angel v Praze 12.

Inovativní školy mají pohyb v rámci vyučování zakotvený jako standard. S dětmi se učí venku tak často, jak jim to jen počasí dovolí. Investují do hřiště i vybavení nebo se jejich učitelé vzdělávají navíc tak, aby mohly se svými žáky jezdit třeba na lyžák. I když nejsou tělocvikáři. Pořád je ale takových škol podle České školní inspekce málo, protože děti jsou na tom podle výsledků šetření hůře, než tomu bylo v minulosti. A děvčata skončila až za chlapci.

Kateřina Fojtíková a Richard Wiesner hledali pro svou rodinu místo v Orlických horách, ke kterým mají od dětství silný vztah. Zcela náhodou narazili na budovu staré německé školy v malé horské osadě Šediviny, kterou se obec chystala prodat. Šedivinští obyvatelé i chalupáři sdružení v Šedivinském spolku se obávali, aby bezmála sto třicetiletý příběh budovy neskončil jako penzion. Noví majitelé v ní nakonec založili Kulturní centrum Schule.

Když se začne mluvit o nadání dítěte, je Pedagogicko-psychologická poradna nejčastěji skloňovanou institucí. Právě jejich posudek je pro školu tím jediným, který bere v potaz. Na jeho základě může získat škola podporu a dítě podpůrná opatření, které mu v jeho vzdělávání pomohou. Co vás při vyšetření čeká? Kdo má právo vidět výsledky testů a musíte jít jen do spádové poradny? Na všechno jsme se vás dopodrobna zeptali Pavly Pickové, krajské koordinátorky podpory nadání, která působí v Pedagogicko-psychologické poradně pro Prahu 1, 2 a 4.

Jak nám to říkávali učitelé, když chtěli, abychom něco rychle udělali? „A bez debat!“ Debatování se ale v posledních letech na českých školách zabydlelo a získává si další a další příznivce. Pro týmy středoškoláků dokonce existují debatní ligy v českém i anglickém jazyce. „Schopnost rychle vyhledávat kvalitní argumenty a sebevědomě se vyjadřovat se mi do budoucna bude hodit,“ říká česká reprezentantka Barbora Votlučková. „Málokdo se rodí jako dobrý debatér, ale skrze prohry se to postupně naučíte.“

Na týden opustit školu a vydat se za poznáváním, které dovoluje přemýšlet mimo školní „osnovy“. Bádat do hloubky, ptát se i učit se rozumět sobě. Přesně to mohou tzv. přemýšlivé děti, děti s nadáním, mimořádným nadáním nebo vysokou inteligencí hned čtyřikrát do roka prostřednictvím Badatelské Akademie DATEL. Střídavě v Litoměřicích, Ústí nad Labem a nově také na Broumovsku ji pořádá tým BADatla v čele s Danou Hádkovou a dalšími mámami přemýšlivých kluků. Jaká byla poslední předprázdninová akademie, která děti vzala na ornitologické dobrodružství?

Cestování s dětmi nemusí znamenat jen klasickou dovolenou, která stojí spousty peněz a odehrává se na ose hotel - hřiště - pláž. Kdo chce opravdu poznat jazyk a kulturu místních a je ochotný na pár hodin denně přiložit ruku k dílu, ten má možnost vyrazit jako dobrovolník do celého světa. A děti nejdou překážkou!

Spánek po obědě je jedním z častých bodů sváru mezi rodiči a mateřskou školou. Část rodičů si přeje, aby jejich dítě přestalo spát co nejdříve. Mnohdy ale zrovna tyto děti odpočinek ještě vyloženě potřebují. “Tři čtvrtiny dětí v Česku spí méně, než by měly,” říká zakladatelka a ředitelka lesní mateřské školy Hvězdy v lese v Praze. Pokud se dětem vytvoří ke spaní vhodné podmínky, většinou s ním nemají problém.

Podle studie odborníků z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty a Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze používá více než třetina rodičů v Česku fyzické tresty jako běžnou součást výchovy. Polovina rodičů si myslí, že by měli mít právo své děti fyzicky trestat. Výzkum, kterého se účastnilo 1013 rodičů také ukázal, že k trestům inklinují rodiče, kteří byli sami jako děti trestáni.

Milada Smutná je letošní finalistkou ceny pro inspirativní učitele Global Teacher Prize Czech Republic 2023. Vyučuje na soukromé základní škole Liška a je také spoluautorkou knihy Dyslektický mozek. Co je pro ni při výuce nejdůležitější? Aby se dítě při učení nestresovalo. A to ani v případech, kdy mu něco opravdu nejde. „Ve stresu mozek dítěte nemůže optimálně fungovat,“ říká.

Tsira Jirout je původem z Gruzie a vzděláním koncertní klavíristka a učitelka hudby. Na Waldorfském lyceu v Praze učí hudební výchovu. A to originálně. Její součástí je také pěvecký sbor, který je až do poloviny třetího ročníku povinný. „Nebaví to všechny stejně, ale nakonec se do toho opřou všichni,“ říká. Vystavit děti hodnotné hudební výchově ale v dnešní době není snadné. „Jsou přehlcené vjemy, na druhou stranu bych je ale nepodceňovala, mají vytříbený vkus,“ říká.

Učitel prostě naslouchá a snaží se odhadnout, co děti cítí a potřebují. A to, co slyší, bere vážně. FOTO: Kateřina Lánská Blíží se srovnávací test, který odhalí, jak si jednotlivé děti vedou v porovnání s vrstevníky. Žáci ve třídě, kde většina dosahuje podprůměrných výsledků, ho psát nechtějí. Bouří se proti tomu „pitomýmu testu” a nechápou, ... Číst dál

Programy primární prevence jsou už v České republice nedílnou součástí výuky na základních a středních školách. Jakou váhu ale prevenci školy dávají, je jen na nich samotných. Někde mají propracované ucelené systémy, jinde jen „základ“. Odborník na závislosti a přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice Michal Miovský popisuje, jak systém primární prevence funguje – a na co naráží.

Vážně je generace boomers (ano, já) ta odolná a generace snowflakes (prý ti mladí) ta křehká? Je vhodné vyšší citlivost či nižší odolnost – dle měřítek těch starších, stavět do negativního světla?

Monika Stehlíková se ve své praxi setkává s nadanými dětmi, s nimiž rodiče přicházejí z mnoha důvodů. Nejčastějším zadáním je, aby nadané pochopilo a přijalo svoji odlišnost a zlepšilo se tak jeho sebevědomí. Někdy přichází i kvůli problémům v chování. Přichází na to, že jejich chování mnohdy pramení z pocitů nepochopení a nespravedlnosti z okolí. „Říct dítěti, že jeho chování není přijatelné, můžeme i empaticky,“ říká Monika Stehlíková.

Postavit se před publikum, nadechnout se a začít mluvit – to je situace, která stresuje jako málo co jiného. Podle odhadů až tři čtvrtiny lidí trpí při veřejných vystoupeních příznaky úzkosti, a některým to dokonce úplně znemožňuje mluvení před publikem. Tento strach se ale z velké části dá odbourat. Jak? To si trénovali i učitelé v rámci Letní školy GTP.

Víly vily věnce, zatímco šakali zavile vyli na měsíc. Proslavená diktátová věta není rozhodně jediná, kterou děti musejí často psát a hlavu zamotá mnohdy i rodičům. A nejen jim. Pomyslnou hlavu zamotaly i Opravidlu, novému korektoru češtiny, který vzniká v brněnské Masarykově univerzitě.

Stát se kadeřníkem, barmankou nebo si založit vlastní e-shop. S takovými plány na Letní podnikatelský kemp do Nemojanského mlýna u Vyškova přijelo šestnáct náctiletých. Všechny je spojuje jedno – pochází z dětských a azylových domovů, nebo ze sociálně slabých rodin. Týdenní program jim má ukázat, že i přesto, že přišli ze znevýhodněného prostředí, nemusí to pro ně být při plnění kariérního snu překážka.

Začalo to v roce 2020, za hlubokého covidu. A začalo to podcastem Přepište dějiny, který se v tomtéž roce stal vítězem kategorie Objev roku. Stáli za ním (a stále stojí) Michal Stehlík coby historik specializující se na české dějiny 19. a 20. století (mimo jiné působící ve vedení Národního muzea) a Martin Groman, publicista známý svou láskou k historii žurnalistiky i historii obecně. A pak se ti dva spojili a stvořili podcast, který má v současné chvíli 153 epizod, nabízejících střípky z české historie v tak nečekaných souvislostech a napínavých příbězích, že je při poslechu hltáte jako rozhlasové hry. A od nich byl už jen krůček ke knižním publikacím… Jak se povedly?

Vypracoval se z pomocného kuchaře na šéfkuchaře a už měl nakročeno k tomu, že si otevře vlastní restauraci. „Jenže pak jsem strávil víceméně náhodou jeden den ve škole a chytlo mě to tak, že jsem během několika let kompletně překopal svůj život,“ říká Michal Koch. „Ve škole si plním svůj sen.“ Letos se probojoval i mezi finalisty ceny o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize CZ.

Čtrnáct dní musejí strávit čtvrťáci Waldorfského lycea v Praze ve firmě nebo organizaci, kde si domluví praxi. Profesní praktikum má žáky utvrdit v jejich volbě budoucího povolání, nebo je naopak odradit. František Bosák šel pracovat do stacionáře a terapeutické dílny neziskové organizace Dobromysl, která poskytuje služby lidem s mentálním postižením. A uměl s nimi najít společnou řeč. Zvolí si sociální práci jako své budoucí povolání?

Tereza Vítková získala třetí místo v letošním ročníku ceny pro nejinspirativnější učitele Global Teacher Prize Czech Republic. Její žáci sedávají v takzvaných hnízdech a ona tráví spoustu času i s jejich rodiči. Kromě tří škol v přírodě za rok se s nimi schází pravidelně i během svého volna.

V rohu školní zahrady gymnázia J. A. Komenského v Uherském Brodě už od loňského května stojí úly. S nápadem chovat včely přímo ve škole přišli sami studenti. Zároveň založili i kroužek, kde se setkávají zkušení včelaři s těmi, kteří si chtějí tento koníček zkusit. O včelky se sem chodí pravidelně starat, vyrábí jednotlivé komponenty do úlů a život včel představují i ostatním spolužákům v hodinách. Gymnázium je tak jednou z mála všeobecných škol v Česku, kde chovají vlastní včely.

První skutečný letní tábor bez mámy a táty v dosahu je velká věc. Je to jeden z těch milníků, které se do dětské duše propíšou velmi hluboko. A aby se ideálně propsaly kladně, hodí se vědět, jak zacházet s nervozitou, jež před odjezdem může z mnoha důvodů narůstat nejen u samotných táborníků, ale i na straně rodičů.

Děti se nejlépe učí, když se ve škole cítí dobře a prostředí na ně klade takové nároky, na jaké jsou vývojově zralé. Tak by se ve stručnosti dal shrnout přístup, který prosazuje centrum Intricate Roots. To založila v americkém Denveru psycholožka Jessica Pfeifferová. „Dítě potřebuje cítit, že je ve škole vítané. Potřebuje dostatek pohybu i odpočinku. Nemůžeme na děti pořád jenom mluvit, to nevede k lepšímu učení,“ říká. V Praze vystoupila na konferenci s názvem Trauma respektující přístup jako klíč k podpůrnému prostředí ve škole, který pořádala nevládní organizace Society for All.

Co se stane s pavoukem, když ho vyhodíte z okna? A co se s ním stane, když ho vyluxujete? Také vám přijde, že podobné otázky slýcháte od svých dětí prakticky neustále? Odpovídat na ně není vždy jednoduché. Občas si říkám, že by to chtělo hned celou rotu vědeckých pracovníků, kteří by byli neustále v pozoru, připraveni na můj telefon. A představte si, ona existuje. Článek Můžu si překyselit organismus? Zabiju pavouka, když ho hodím z okna? I na to vám odpoví projekt Zeptej se vědce se nejdříve objevil na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Co bychom si měli odnést ze školy? Nejsou to jen vyjmenovaná slova, násobilka, periodická tabulka a Přemyslovci, ale také kritické myšlení, schopnost budovat kvalitní vztahy a zdravý životní styl. Právě na ten cílí preventivní programy, které dnes školy musejí pro žáky pořádat. Strašit rakovinou plic a AIDS už ale dnes nestačí.

Dokáží děti vymyslet projekty, který by mohly uspět ve světě byznysu? Že to možné je, potvrdila soutěž Startup camp v Brně, kde své podnikatelské nápady srovnávali žáci z jihomoravských základních škol a nižších gymnázií. Zapojilo se do ní celkem deset týmů jak z Brna, tak i z menších okolních obcí a měst.  Hlavním cílem je podpořit jejich kreativitu, podnikavost a spolupráci.

Nejen v současné vypjaté době, kdy se ani jedničkáři v některých regionech nevejdou na gymnázia a střední odborné školy, si rodiče o svých dětech často říkají – hlavně, ať neskončí na učňáku! V představách mnohých jsou učiliště zanedbané instituce, které produkují lidi závislé na sociálních dávkách. Jenže není učiliště jako učiliště, jak zdůrazňuje i Česká školní inspekce.

Podle zprávy České školní inspekce neumí české školy identifikovat nadané děti, a i pokud ano, tak s nimi často neumí pracovat. Národní pedagogický institut ČR pomáhá v každém kraji pěti školám zavést systém podpory nadání. „Základem je, umět pracovat s heterogenním kolektivem a podporovat jak nadané žáky, tak i ty na druhé straně spektra a všechny mezi tím,“ říká Zdeňka Chocholoušková, garantka podpory nadání. Článek Někteří učitelé mi říkají, že je práce s nadanými zachránila od vyhoření se nejdříve objevil na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Letošní přijímačky jsou pro mě tíživé ještě z jiného pohledu. Mezi řádky celé té patálie mi totiž prosvítá jeden pozoruhodný problém. Když tornádo zasáhlo jižní Moravu vybrali jsme mezi sebou miliardu na pomoc, když Rusko ničí Ukrajinu, pomáháme tak, že je to nepřehlédnutelné v evropském i světovém měřítku, když se zemí valí covid, šijeme roušky jako diví. Ale když se tady zjevně ubližuje dětem, ať už aktuálně nebo perspektivně, drtivá většina z nás si hlídá jen to svoje – dítě. Proč? Vždyť tohle je přece svého druhu taky humanitární katastrofa. Článek Honza Dolínek: Letošní přijímačky jsou svého druhu humanitární katastrofa. Společnost se ale kolem trpících dětí nesemkla se nejdříve objevil na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Zdá se, jako by to tak bylo odjakživa – po porodu zůstává matka doma tři roky a s počtem dětí se tato doba ještě prodlužuje. Některé rodiny dokonce volí nejdelší možné čerpání rodičovského příspěvku, tedy čtyři roky. Zejména v souvislosti s inflací a nedostatkem peněz ve státní kase se však čím dál hlasitěji mluví o tom, že by bylo vhodné podpořit ženy v dřívějším návratu na pracovní trh. Ale aby matka mohla skutečně nastoupit do práce, musí mít možnost někomu svěřit své dítě. A jelikož babičky dnes často pracují a chůvu si nemůže dovolit každý, přicházejí ke slovu mateřské školy a dětské skupiny. Článek Dvouleté děti ve školce? Jde to, ale musí se vytvořit podmínky. Ani psychologové nejsou úplně proti se nejdříve objevil na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Dnes se stal nejinspirativnějším učitelem Česka pro rok 2023, v okolí Frýdku-Místku ho ale znají už dávno. Roman Gӧttlicher tam učí na střední škole, je koordinátorem projektu Dějepis+ a pomáhá ostatním učitelům, aby učili lépe. Do soutěže Global Teacher Prize CZ ho přihlásili jeho studenti. “Napřed jsem jim skoro vynadal, ale pak jsem pochopil, že to je pro mě obrovská čest a uznání,” říká. Článek Na střední odborné škole jsem spokojený. Mám svobodu, jakou bych na gymnáziu neměl, říká nejinspirativnější učitel Česka se nejdříve objevil na EDUzín - Magazín o vzdělávání.